30 C 60/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení částky 51 360 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 860 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 23 500 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 51 360 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 219 Kč k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným dne 16. 12. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 360 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 14. 10. 2024 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný byl při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 5. 8. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 13. 10. 2024. Dle článku 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky jednorázovou sankci 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek. Dle čl. 3.1 smlouvy měla žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požadovala tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 21 000 Kč. Předmětem žaloby byla pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21 000 Kč, ze smluvní pokuty 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, zohledněna přitom byla žalovaným zaplacená částka 2 140 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a ověřila majitele bankovního účtu. Jestliže klient s nahlédnutím na účet nesouhlasil, byl za účelem ověření majitele účtu povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo , tel. číslo, účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalobkyně úvěr vyplatila dne 5. 8. 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr nebyl do podání žaloby v celé výši uhrazen. Odeslání předžalobní upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 19. 3. 2025. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.

2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena uložením s účinností dne 20. 4. 2026. Jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě souhlasila a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

3. Z žalobních tvrzení a listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -9656 uzavřené dne 5. 8. 2024 vyplynulo, že se žalobkyně touto smlouvou zavázala žalovanému poskytnout na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splatit do 70 dnů ode dne čerpání spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru (tj. ode dne jeho poskytnutí do dne jeho úplného splacení). Den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na 13. 10. 2024 s tím, že úvěr měl být uhrazen v pěti splátkách splatných do 18. 8. 2024, 1. 9. 2024, 15. 9. 2024, 29. 9. 2024 a 13. 10. 2024. Každá splátka v celkové výši 10 200 Kč sestávala z částky 6 000 Kč na úhradu jistiny a částky 4 200 Kč na úhradu poplatku. V čl. V. bodu 5. 3. smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta se splacením úvěru trvajícího do 90 dnů bude účtován poplatek ve výši 1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a v případě více než 90 dnů bude počínaje 91. dnem prodlení účtován poplatek ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. V článku VIII. bodu 8.1 smlouvy si strany dohodly smluvní pokutu ve výši 500 Kč pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky. V článku VIII. bodu 8. 2. si strany dále ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru či jeho jakékoli části po dni konečné splatnosti úvěru. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 5. 8. 2024 bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay byla odeslána částka 30 000 Kč na účet č. , č. účtu, dne 5. 8. 2024. Z platebních informací bylo zjištěno, že žalovaný, jehož bankovní identita byla ověřena zaplatil na účet žalobkyně ověřovací platbu ve výši 1 Kč. Dne 19. 3. 2025 byla žalovanému zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby.

4. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách České národní banky- databáze časových řad ARAD, tabulky B1.1.2, soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem s fixací úrokové sazby do 1 roku v kategorii UK 14 živnostníci (S.141 + S.142) činila v srpnu 2024, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 7,5 – 8 % ročně.

5. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.

6. Přestože z dokazování vyplynulo, že žalovaný i žalobkyně při uzavírání smlouvy vystupovali jako podnikatelé, uplatní se korektiv dobrých mravů i na posouzení shora uvedené úvěrové smlouvy. V dané věci byl ve smlouvě mezi stranami ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru ode dne jeho poskytnutí do dne jeho úplného splacení. Byť smlouva užívá slovo „poplatek“, je nepochybné, že účelem tohoto poplatku je plnit funkci úroku, tedy generovat poskytovateli úvěru zisk. Ujednaný poplatek je ve své podstatě odměnou, kterou se žalovaný zavázal za poskytnutí úvěru žalobkyni zaplatit, a proto je na místě na něj nahlížet jako na úrok.

7. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o podnikatelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní dne 5. 8. 2024 je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Strany spolu uzavřely v souladu s § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázal vrátit ve lhůtě 70 dnů spolu s poplatkem činícím dle článku V. celkem 21 000 Kč (5 x 4 200 Kč). Je tedy zřejmé, že poplatek představoval 70 % částky poskytnuté žalovanému na pouhých 70 dní. V době uzavření smlouvy však dle statistických údajů České národní banky nepřesahovaly průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v kategorii živnostníci 8 % ročně. Pokud tedy za pouhých 70 dní trvání úvěrové smlouvy činil poplatek 70 % jistiny úvěru, je naprosto zjevné, že se tento poplatek ani zdaleka nepřibližuje úrokům obvykle poskytovaným bankovními subjekty v rozhodném období živnostníkům. Soud se zabýval i dalšími smluvními ujednáními, a to především poplatky pro případ prodlení žalovaného a dalšími sankcemi. Z článku V. smlouvy vyplývá, že vedle poplatku ve výši 1 % denně z jistiny úvěru za celou dobu trvání úvěru byl žalovaný povinen hradit rovněž poplatek z prodlení ve výši 1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny, trvá-li prodlení do 90 dnů, a ve výši 0,02 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny od 91. dne prodlení. Vedle toho však byla zároveň ujednána i smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru po dni jeho konečné splatnosti. Z uvedeného vyplývá, že vedle výrazně vyššího úroku za poskytnutí úvěru, než byla obvyklá úroková míra v době uzavření smlouvy, byla mezi stranami ujednána ještě řada sankcí pro případ prodlení žalovaného, které se navíc do určité míry zároveň překrývají. Při zohlednění kombinace ujednání a úrocích a smluvních pokutách dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru spolu se zmíněnými sankčními ujednáními je třeba posoudit jako absolutně neplatné ve smyslu s § 580 o. z. ve spojení s § 2 odst. 3 o. z., když k této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu. Podle soudu nelze neplatné ujednání o poplatku oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Bez ujednání o poplatku (úroku) jakožto esenciální náležitosti smlouvy o úvěru by k uzavření smlouvy nedošlo, a proto v daném případě neplatné ujednání o poplatku způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy ze dne 5. 8. 2024.

8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť od ní získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč na základě neplatné úvěrové smlouvy. Tím došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je žalovaný povinen vrátit. Žalovaný z poskytnutých peněžních prostředků dosud vrátil pouze částku 2 140 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný, tedy netvrdil ani neprokázal, že by uhradil vyšší částku. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 27 860 Kč výrokem I. rozsudku.

10. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.

11. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., soud ji určil v délce 3 dny od právní moci rozhodnutí. Žalovaný se svým pasivním přístupem v řízení zbavil možnosti osvědčit, že jeho majetkové poměry odůvodňují stanovení delší lhůty k plnění či povolení splátek.

12. Soud žalobu zamítl co do částky 23 500 Kč, která představuje rozdíl mezi žalovanou částkou 51 360 Kč a přiznanou částkou 27 860 Kč. Žaloba byla zamítnuta i co do neoprávněně a předčasně uplatněných úroků z prodlení, neboť prodlení žalovaného nenastane dříve než marným uplynutím soudem stanovené lhůty k zaplacení částky 27 860 Kč (výrok II).

13. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 055 Kč, odměnou advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony ve výši 3 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 1 350 Kč (3 x 450 Kč) a DPH 2 287 Kč tj. celkovou částkou 15 232 Kč.

14. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni byla z původně požadované částky 51 360 Kč přiznána částka 27 860 Kč, což představuje úspěch žalobkyně v rozsahu 54 %, neúspěch pak co do 46 %. Míra úspěchu žalobkyně v řízení činí 8 % (54 % - 46 %), v tomto rozsahu žalobkyni vznikl nárok na náklady řízení. Náklady řízení v celkové částce 1 219 Kč se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátovi žalobkyně.