30 C 63/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení částky 33 271 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 11 271 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 271 Kč od 18. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 300,50 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 27. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 271 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 4. 7. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že jde o pohledávku ze smlouvy o úvěru sjednané mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , kterou žalobkyně nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 25. 4. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný následně využil práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 22 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 3. 7. 2025. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 11 271 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 33 271 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny 22 000 Kč a smluvního úroku. Žalobkyně popsala způsob poskytnutí úvěru žalovanému na webových stránkách svého předchůdce www., Anonymizováno, .cz. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, žalobkyně požádala, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně odeslané dne 18. 11. 2025.

2. K otázce ověřování úvěruschopnosti zájemce o úvěr žalobkyně v podání ze dne 8. 4. 2026 sdělila, že její předchůdce úvěruschopnost prověřoval v době před sjednáním smlouvy o úvěru, přičemž vycházel z dokladů poskytnutých žalovaným a nahlížel do dlužnických registrů a veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání své úvěruschopnosti.

3. Žalovanému byla doručena uložením s účinností dne 27. 4. 2026 žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Zásilka byla vhozena do schránky žalovaného dne 29. 4. 2026. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto vycházel z toho, že žalovaný na nařízení jednání netrvá.

4. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 20. 5. 2026.

5. Na základě předložených důkazů (zjm. výpisy potvrzující platbu částky 10 000 Kč dne 25. 4. 2025, 5 000 Kč dne 26. 4. 2025 a 7 000 Kč dne 28. 4. 2025 ve prospěch účtu žalovaného, dopisy poskytovatele úvěru z 31. 5. 2025 a 3. 7. 2025 s výzvami k úhradě, smlouva o postoupení a oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva) vzal soud za zjištěné, že žalovanému byla ze strany původního věřitele poskytnuta prostřednictvím bankovních převodů na účet č. , č. účtu, celková částka 22 000 Kč. Žalobkyně nedoložila, že by před zapůjčením peněžních prostředků její právní předchůdce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně nijak nekonkretizovala majetkovou situaci žalovaného před uzavřením smlouvy, netvrdila ani nedokládala, že by její předchůdce ověřoval skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Podle ustálené judikatury není z hlediska ověření úvěruschopnosti dostačující, pokud se věřitel spokojí s pouhým prohlášením zájemce o úvěr o dosahovaných příjmech a výdajích. Žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi jeho předchůdcem a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována.

6. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť od předchůdce žalobkyně získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 22 000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na jeho účet. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný z poskytnutých prostředků cokoli vrátil. Žalovaný byl v řízení o pasivní, tedy nevyvrátil, že dlužnou částku ani zčásti nevrátil. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 22 000 Kč výrokem I. rozsudku.

9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.

10. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., soud ji určil v délce 3 dny od právní moci rozhodnutí. Žalovaný byl v řízení nečinný, zbavil se tak možnosti osvědčit, že jeho majetkové poměry odůvodňují stanovení delší lhůty k plnění či povolení splátek.

11. Soud žalobu zamítl co do částky 11 271 Kč, která představuje rozdíl mezi žalovanou částkou 33 271 Kč a přiznanou částkou 22 000 Kč. Žaloba byla zamítnuta i co do neoprávněně a předčasně uplatněných úroků z prodlení, neboť prodlení žalovaného nenastane dříve než marným uplynutím soudem stanovené lhůty k zaplacení částky 22 000 Kč (výrok II).

12. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 664 Kč, odměnou advokátky dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony ve výši 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), náhradou hotových výdajů advokátky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), tj. celkovou částkou 4 064 Kč. V projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyně vymáhá své pohledávky z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků z úvěrových smluv (či souvisejících nároků - např. z bezdůvodného obohacení) je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaných, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu.

13. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni byla z původně požadované částky 33 271 Kč přiznána částka 22 000 Kč, což představuje úspěch žalobkyně v rozsahu 66 %, neúspěch pak co do 34 %. Míra úspěchu žalobkyně v řízení činí 32 % (66 % - 34 %), v tomto rozsahu žalobkyni vznikl nárok na náklady řízení. Náklady řízení v celkové částce 1 300,50 Kč se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátce žalobkyně.