30 C 66/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Gabriely Řezníčkové a přísedících Marie Trojanové a Libuše Blažkové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 172.199 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 172.199 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 4. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se proti žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 28. 2. 2022 domáhá po žalované náhrady za ztrátu na výdělku jako následku nemoci z povolání. Nárok odůvodnila tím, že u žalované společnosti pracovala jako ošetřovatelka drůbeže v provozovně ve Anonymizováno adresa a pracovní poměr musela ukončit, protože onemocněla nemocí z povolání a podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nemohla dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví. Náhrada za ztrátu na výdělku nebyla žalobkyni z titulu pojištění zaměstnavatele u společnosti právnická osoba uhrazena, žalobkyně je proto nucena požadovat odškodnění po žalované v soudním řízení.

2. Soud o nároku žalobkyně rozhodl rozsudkem ze dne 7. 6. 2023 č.j. spisová značka, kterým pouze v minimální části tj. co do částky 3.384 Kč žalobě vyhověl. V převážném rozsahu soud rozhodl o zamítnutí žaloby a to v části 55.356 Kč z důvodu promlčení a v části 172.199 Kč proto, že žalobkyni, která byla v rozhodné době vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, nárok na náhradu na ztrátu na výdělku nevznikl.

3. Žalobkyně napadla zamítavé výroky rozsudku odvoláním, o kterém rozhodoval Krajský soud v Hradci Králově rozsudkem ze dne 20. 11. 2023 č.j. spisová značka. Odvolací soud potvrdil částečné zamítnutí nároku žalobkyně z důvodu promlčení. Výrok, kterým soud zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky 172.199 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 4. 2023 do zaplacení, odvolací soud zrušil a věc ve zrušeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K náhradě za ztrátu na výdělku za období od 23. 2. 2022 do 31. 3. 2023 vyjádřené v peněžní částce 172.199 Kč krajský soud uvedl, že okresní soud důvodně zvažoval užití ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce a přiléhavě odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a spisová značka. Žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, a proto je třeba za její výdělek po zjištění nemoci z povolání zásadně považovat výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Pokud totiž zaměstnanec, který nemůže pro nemoc z povolání konat dosavadní práci, nemůže nastoupit po zjištění nemoci z povolání jiné zaměstnání jen pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí – tedy z důvodů způsobených situací na trhu práce, a nikoli nemocí z povolání – nemůže mu být hrazena újma spočívající v tom, že pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí nemůže mít příjem z vlastní výdělečné činnosti buď vůbec, nebo jen v nižším rozsahu. Za výdělek po zjištění nemoci z povolání je tak nutno považovat pravděpodobný výdělek, kterého by žalobkyně s ohledem na svoji kvalifikaci a zachovaný pracovní potenciál dosáhla. Tento pravděpodobný výdělek však nemůže být nižší než minimální mzda stanovená pro příslušné období nařízením vlády. Okresní soud rovněž správně zvažoval i to, zda tu jsou podmínky pro zápočet minimální mzdy v plné výši. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že žalobkyně dosud neprokázala, že by s ohledem na svůj zdravotní stav nebyla schopna konat žádnou práci či že by byla schopna pracovat jen na zkrácený úvazek. Odvolací soud poukázal na procesní předpisy (zjm. na § 118a odst. 3 o. s. ř) vyžadující, aby soud po zjištění, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzval při jednání účastníka, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučil jej o následcích nesplnění této výzvy. Okresní soud pochybil, pokud žalobkyni nevyzval k označení odpovídajících důkazů a žalobu v příslušné části zamítl. Žalobkyně pak vypracování znaleckého posudku z oboru posudkového lékařství navrhla až v podaném odvolání. Krajský soud shledal tento důkazní návrh žalobkyně důvodným, uložil proto okresnímu soudu ustanovit znalce k posouzení zdravotního stavu žalobkyně a jejích pracovních schopností a se zřetelem k výsledku tohoto posouzení pokračovat v řízení o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v dotčeném období.

4. Soud vycházel ze skutečností, které účastnice učinily nespornými, a které nebyly zpochybňovány ani v odvolacím řízení, tedy že žalobkyně musela jako ošetřovatelka drůbeže ukončit pracovní poměr u žalované dne 6. 8. 2018 kvůli pozbytí zdravotní způsobilosti k práci následkem nemoci z povolání. Lékařskými posudky č. 46/2018 a č. 47/2018 vydanými Fakultní nemocnicí adresa, Klinikou pracovního lékařství, byly žalobkyni ke dni 24. 11. 2017 a 2. 2. 2018 zjištěny nemoci z povolání a určen zákaz práce v riziku přetěžování horních končetin a případnému riziku vibrací přenášených na horní končetiny. V souvislosti s nemocí z povolání byl žalobkyni s platností od 1. 7. 2018 přiznán invalidní důchod I. stupně. Výše pravděpodobného hrubého měsíčního výdělku ke dni ukončení pracovního poměru za 2. čtvrtletí 2018 byla stanovena na 16.975 Kč. Sdělením Úřadu práce České republiky, kontaktního pracoviště adresa má soud za potvrzené, že žalobkyně byla po celou dobu vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Počátek evidence žalobkyně nastal dne 24. 3. 2021 po skončení předchozího pracovního poměru žalobkyně. Podpora v nezaměstnanosti byla žalobkyni poskytována v době od 24. 3. 2021 do 23. 2. 2022. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení má soud za zjištěné, že žalobkyni byl vyplácen v období od února do srpna 2022 invalidní důchod 7.671 Kč a v období od září 2022 do března 2023 8.194 Kč.

5. Na základě pokynu odvolacího soudu doplnil soud dokazování zkoumáním zdravotního stavu žalobkyně a jejích pracovních schopností, kdy posouzení zachovaného pracovního potenciálu žalobkyně po prodělání nemoci z povolání bylo nezbytné pro závěr o výši jejího pravděpodobného výdělku. K zodpovězení otázek ustanovil soud tituly před jménem jméno FO, znalce v oboru zdravotnictví se specializací posudkové lékařství. Znalec v posudku potvrdil, že žalobkyně nebyla v důsledku dvou nemocí z povolání se vznikem 24. 11. 2017 a 2. 2. 2018 schopna v období od 6. 8. 2018 do okamžiku nástupu do starobního důchodu vykonávat práci ošetřovatelky drůbeže. Obě nemoci z povolání zcela vylučovaly žalobkyni k práci s rizikovým faktorem celkové fyzické zátěže i lokální zátěže horních končetin a k práci s případným rizikem vibraci přenášených na horní končetiny. Žalobkyně z důvodu nemocí z povolání podle znalce dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k práci ošetřovatelky drůbeže. Z hlediska jiného druhu práce, který by žalobkyně ve stanoveném období (tj. od 6. 8. 2018 do 30. 5. 2023) mohla vykonávat, jsou obecně vyjádřeno s ohledem i bez ohledu na její kvalifikaci administrativní nebo kancelářské práce ve volném tempu a v klidném pracovním režimu, s možností změny tělesné polohy, bez nucených poloh a bez dlouhého stání. Vhodné by byly práce z domova v režimu home-office, kde by si žalobkyně mohla sama diktovat tempo a korigovat zátěže pohybového a opěrného aparátu dle potřeby (horních končetin, páteře a nohou). Konkrétně by s ohledem na svou kvalifikaci mohla vykonávat například práce charakteru obchodního zástupce veterinárních produktů a služeb, práce v oblasti kontroly kvality veterinárních nebo potravinářských činností, referentské práce asistentky Státní veterinární správy. Pro žalobkyni by byly vhodné práce typu ostrahy objektů, práce v recepci firmy, nebo v call centru. Zbytkového pracovního potenciálu osoby invalidní by mohla žalobkyně využít k práci v šetřícím pracovním režimu v chráněné dílně. Žalobkyně je také schopna práce řidiče referentského motorového vozidla na krátké vzdálenosti s možností relaxačních přestávek (znalec zdůraznil, že zmínil pouze ilustrativní příklady prací, které by mohla žalobkyně vykonávat, není v možnostech posudku vyjmenovat všechny pro ni vhodné pracovní pozice).

6. Z hlediska pracovní doby není podle znalce žalobkyně bezpodmínečně limitována nezbytností zkráceného pracovního úvazku. I přes veškerá její zdravotní omezení existuje dostatek pracovních pozic, pro které by byla žalobkyně zdravotně způsobilá i na plný pracovní úvazek 40 hodin týdně. Období dekompenzace zdravotních obtíží by bylo řešitelné dočasnou pracovní neschopností. Soudem požadovanou odpověď na otázku, zda by byla žalobkyně schopna jiné druhy práce vykonávat v plném pracovním úvazku nebo pouze v omezeném, částečném pracovním úvazku, podmínil znalec znalostí toho, o jakou konkrétní práci v jaké kategorii by se jednalo a jaké by byly reálné a definované faktory rizikových pracovních podmínek. Pokud by u jiné konkrétní práce byly rizikové fyzikální faktory a faktory fyzické zátěže v prvním (nízkém) stupni zátěže, tak by žalobkyně mohla takovou práci vykonávat v plném pracovní úvazku 40 hodin týdně. Pokud by rizikové faktory byly ve 2. (vyšším) stupni, jejich negativní působení na zdraví žalobkyně by se dalo kompenzovat zkrácením pracovního úvazku nebo stanovením podmínek zdravotní způsobilosti vyjádřené v lékařském posudku na základě vstupní pracovnělékařské prohlídky před nástupcem do práce.

7. Žalovaná s obsahem písemného znaleckého posudku souhlasila. Žalobkyně sdělila, že nemá odborné dotazy na znalce, jeho výslech u jednání nenavrhovala. Žalobkyně trvala na tom, že vzhledem ke její pracovní rekomandaci pro ni nebyla žádná práce na trhu práce, což odpovídá skutečnosti, že úřad práce nebyl žalobkyni schopen zprostředkovat žádnou vhodnou práci. Žalobkyně navrhla k důkazu vyžádat zprávu úřadu práce, zda-li taková či obdobná práce, o které hovoří znalec v posudku, jako práce vhodná (typu obchodní cestující s výrobky pro chov domácího zvířectva apod.) byla na úřadu práce poptávána, či byla v nabídce volných míst.

8. Podle rozsudku odvolacího soudu okresní soud při aplikaci ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce přiléhavě odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a spisová značka. Žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, a proto je třeba za její výdělek po zjištění nemoci z povolání zásadně považovat výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Dokazováním bylo třeba postavit najisto, zda žalobkyně v době evidence na úřadu práce nemohla nastoupit do jiného zaměstnání kvůli nemoci z povolání a nebo pouze pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí, tedy z důvodů způsobených situací na trhu práce. Ze závěrů posudku znalce tituly před jménem jméno FO jednoznačně vyplývá, že žalobkyně byla v rozhodné období způsobilá vykonávat různé druhy prací za podmínky klidného pracovního režimu, umožňující změny tělesné polohy, bez nucených poloh a bez dlouhého stání. Žalobkyně tedy neprokázala své tvrzení, že by následkem nemoci z povolání nebyla schopna vykonávat žádnou práci, ani že by pro ni vhodnou práci byla schopna vykonávat pouze ve zkrácené pracovní době. Žalobkyně svůj pracovní potenciál nevyužila, neboť trh práce nenabízel žádná volná pracovní místa, která by mohla i po prodělání nemocí z povolání a přetrvávání jejich následků zastávat. Skutečnost, zda v nabídce volných pracovních míst existovala práce vhodná pro žalobkyni či nikoli, je zcela bez významu pro posuzovaný nárok žalobkyně. Případná absence nabídky práce vhodné pro žalobkyni je odrazem situace na trhu práce a nijak nesouvisí s vlivem nemocí z povolání na pracovní způsobilost žalobkyně. Soud proto pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh žalobkyně vyžádat zprávu o nabídce volných pracovních míst vhodných pro žalobkyni.

9. Podle § 271b odst. 1), odst. 3) zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání.

10. Pro závěr o škodě podle shora citovaného ustanovení je podstatné, zda v jednotlivých měsících období 23. 2. 2022 do 31. 3. 2023 docházelo ke ztrátě na výdělku žalobkyně, což by se stalo v případě, že by součet invalidního důchodu vypláceného žalobkyni a minimální mzdy platné v den prvního zařazení žalobkyně jako uchazečky o zaměstnání byl nižší, než její průměrný výdělek před vznikem škody. Podle nařízení vlády č. 487/2020 Sb. činila minimální mzda ke dni 24. 3. 2021, kdy byla žalobkyně opětovně na úřadu práce zaevidována jako uchazečka o zaměstnání, 15.200 Kč. Průměrný výdělek žalobkyně před vznikem škody je průběžně valorizován podle § 271u odst. 2 zákoníku práce (Vláda vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, upraví nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku). V řízení je nespornou skutečností výše průměrného výdělku žalobkyně 16.975 Kč ke dni skončení jejího pracovního poměru v roce 2018. V roce 2019 činil průměrný výdělek žalobkyně 17.552 Kč (valorizace nařízením vlády č. 321/2018 Sb. o 3,4 %), v roce 2020 činil 18.616 Kč (valorizace nařízením vlády č. 321/2019 o 5,2 % a 151 Kč), v roce 2021 činil 19.938 Kč (valorizace nařízením vlády č. 517/2020 o 7,1 %), v roce 2022 činil 20.497 Kč od 1. 1. 2022 do 31. 5. 2022 (valorizace nařízením vlády č. 508/2021 o 1,3 % a 300 Kč), 22.178 Kč od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022 (valorizace nařízením vlády č. 138/2022 o 8,2 %), 23.332 Kč od 1. 9. 2022 do 31. 12. 2022 (valorizace nařízením vlády č. 252/2022 o 5,2 %) a v roce 2023 činí 24.522 Kč (valorizace nařízením vlády č. 413/2022 o 5,1 %).

11. Soud ověřoval, zda u žalobkyně v době od února 2022 do března 2023 nedošlo ke ztrátě na výdělku. Postupoval přitom tak, že od výše průměrného výdělku (viz údaje v předchozím odstavci) odečetl výši invalidního důchodu pobíraného žalobkyní a odečetl i minimální mzdu platnou v den prvního zařazení žalobkyně do evidence uchazečů o zaměstnání (24. 3. 2021). Na základě výsledků znaleckého dokazování neshledal soud důvod k odečtení nižší částky, než odpovídá minimální mzdě pro zaměstnance při plném pracovním úvazku. Soud dospěl k následujícím výsledkům: únor 2022 až květen 2022 20.497 Kč – 7.671 Kč – 15.200 Kč, méně než 0, ztráta nevzniká, červen 2022 až srpen 2022 22.178 Kč – 7.671 Kč – 15.200 Kč, méně než 0, ztráta nevzniká, září 2022 až prosinec 2022 23.332 Kč – 8.194 Kč – 15.200 Kč, méně než 0, ztráta nevzniká, leden 2023 až březen 2023 24.522 Kč – 8.194 Kč – 15.200 Kč, více než 0, ztráta vznikala ve výši 1.128 Kč za měsíc. (Ztrátu za první tři měsíce roku 2023 v částce 3.384 Kč soud žalobkyni přiznal již výrokem II. rozsudku ze dne 7. 6. 2023 č.j. spisová značka, který nabyl právní moci 19. 7. 2023. V uvedené části nároku na náhradu za ztrátu na výdělku jde o věc rozhodnutou, podle vyjádření žalované byla částka 3.384 Kč žalobkyni zaplacena). Z výpočtu soudu se podává, že žalobkyni tvrzená ztráta na výdělku nevznikla. Soud proto výrokem I. rozhodl o zamítnutí žaloby o zaplacení 172.199 Kč s příslušenstvím, která zůstala předmětem řízení po zrušení věci odvolacím soudem.

12. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žaloba byla v převážné části zamítnuta, žalovaná byla neúspěšná pouze v nepatrné části a vznikl jí nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila (viz výslovné prohlášení žalované ve vyjádření z 8. 8. 2024), soud proto rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení vzniklých státu vychází z § 148 odst. 1 o.s.ř. Stát zálohoval náklady znalečného, podle výsledku řízení by měla mít povinnost uhradit náklady státu neúspěšná žalobkyně. Soud přezkoumal osobní a majetkové poměry žalobkyně, přihlédl k jejímu věku, zdravotnímu stavu a k tomu, že jediným zdrojem jejího příjmu je starobní důchod. U žalobkyně jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, proto soud rozhodl tak, že státu proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.