30 C 70/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno se sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno bytem Adresa žalované o zaplacení částky 165 331,47 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 113 596,31 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 51 735,16 Kč s úrokem ve výši 10 614,09 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 459,87 Kč, s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky 165 331,47 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 165 331,47 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 471 Kč k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 1. 2026 po žalované domáhala zaplacení částky 165 331,47 Kč s konkretizovaným úrokem a úrokem z prodlení s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, . jako právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 27. 5. 2022 smlouvu o půjčce č. 2205238363. Na základě smlouvy poskytla banka žalované úvěr v celkové výši 200 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se sjednaným úrokem ve výši 9,90 % ročně a případnými poplatky podle smlouvy a platného ceníku v pravidelných měsíčních splátkách. Banka splnila svoji povinnost a úvěr žalované poskytla, což vyplývá z výpisu z účtu. Žalovaná však úvěr nesplácela podle smluvních podmínek a splátky nezasílala řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalované přistoupila banka v souladu s produktovými podmínkami dne 12. 8. 2025 k zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru původní věřitelka splnila své zákonné povinnosti, když zkoumala úvěruschopnost žalované, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalované nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 165 331,47 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10 614,09 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 459,87 Kč a úroků a úroků z prodlení od 17. 9. 2025 do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli. Změna v osobě věřitele byla žalované řádně oznámena. Žalovaná byla žalobkyní v souladu s § 142a o.s.ř. vyzvána k úhradě pohledávky z titulu úvěrové smlouvy předžalobní upomínkou.

2. Žalobkyně uvedla po výzvě soudu k doplnění tvrzení a k předložení důkazů ohledně úvěruschopnosti ve svém podání ze dne 9. 4. 2026, že poskytovatelka úvěru - banka postupovala zcela v souladu se zákonnými podmínkami, kdy vycházela z informací jí poskytnutých samotnou žalovanou v žádosti o úvěr. Žalovaná v žádosti uvedla zejména informace o svém rodinném stavu, vzdělání, způsobu bydlení a o svém pracovním poměru, včetně výše čistého příjmu a příjmu domácnosti. Banka se ovšem s těmito údaji nespokojila, a proto kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, insolvenčním rejstříku a databáze MVČR. Příjem žalované byl ověřen prostřednictvím výpisu z běžného účtu, který měla žalovaná taktéž vedený u , právnická osoba, . Výdaje žalované byly hodnoceny a ověřeny na základě výpisu z účtu žalované. Úvěruschopnost tedy byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a v souladu s principy obezřetného úvěrování.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nedostavila se k jednání nařízenému na 20. 5. 2026 a po celou dobu byla v řízení nečinná.

4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z návrhu a akceptace smlouvy o půjčce č. 2205238363, všeobecných obchodních podmínek a ceníku bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že dne 26. 5. 2022 byla uzavřena smlouva o půjčce – spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s ujednanými úroky z úvěru ve výši 9,90 % ročně ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 2 632 Kč. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za měsíc květen 2022 vyplývá, že žalovaná načerpala půjčku 200 000 Kč dne 27. 5. 2022.

6. Z prohlášení o okamžité splatnosti závazku bylo zjištěno, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek spočívajícím v neplnění platebních povinností ze strany žalované byl právní předchůdkyní žalobkyně úvěr prohlášen za splatný ke dni 12. 8. 2025 a žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě částky 176 405,43 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalobkyní dne 1. 10. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení úplaty a oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávek vyplývajících ze smlouvy č. 2205238363 se stala žalobkyně, přičemž žalovaná byla o změně v osobě věřitele vyrozuměna a současně jí byla oznámena výše dluhu ke dni oznámení. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 11. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaná byla před podáním návrhu na zahájení řízení vyzvána k úhradě dlužné částky.

8. Z prohlášení žalobkyně (viz její podání z 9. 4. 2026) a z měsíčních výpisů z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaná zaplatila na závazky z úvěru celkovou částku 86 403,69 Kč, kterou banka započetla způsobem předvídaný ve smlouvě o úvěru.

9. Soudu nebyl přes jeho výzvu předložen žádný důkaz o tom, že by banka před poskytnutím peněžních prostředků ověřovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v podání z 9. 4. 2026 sice odkazovala na žádost žalované o poskytnutí úvěru, neuvedla však žádné konkrétní údaje o osobních a majetkových poměrech žadatelky, které by v žádosti měly být uvedeny. Nedoložení žádosti o úvěr ani protokolu o ověření úvěruschopnosti nasvědčuje tomu, že žalobkyně označeným důkazem nedisponuje. Žalobkyně nedoložila přislíbený mimořádný výpis z běžného účtu žalované z doby před 27. 5. 2022. Veškeré soudu dodané výpisy z účtů se týkají období po čerpání úvěru, nikoli období před uzavřením smlouvy, které je pro posouzení úvěruschopnosti žalované podstatné. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala své tvrzení o tom, že před uzavřením smlouvy o půjčce – spotřebitelském úvěru byla ověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní, když soudu ani po procesním poučení nepředložila žádné relevantní dokumenty, z nichž měly být před uzavřením smlouvy ověřeny pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované.

10. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni uhradila více než bylo tvrzeno žalobkyní. Soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh související se smlouvu o půjčce – spotřebitelském úvěru byla žalovanou uhrazena částka celkem 86 403,69 Kč.

11. Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je následující v řízení zjištěný skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o půjčce poskytla žalované finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, které žalovaná vrátila pouze do výše 86 403,69 Kč. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy ze dne 26. 5. 2022 byla postoupena na žalobkyni jako nového věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek, žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována.

12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.

13. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Dle § 2991 odst. 1, o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Žalobkyně nedoložila, že by před zapůjčením peněžních prostředků její právní předchůdkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nijak nekonkretizovala majetkovou situaci žalované před uzavřením smlouvy, netvrdila ani nedokládala, že by její předchůdkyně ověřovala skutečné příjmy a výdaje žalované. Podle ustálené judikatury není z hlediska ověření úvěruschopnosti dostačující, pokud se věřitel spokojí s pouhým prohlášením zájemce o úvěr o dosahovaných příjmech a výdajích. Žalobkyně v tomto případě dokonce ani netvrdila příjmy a výdaje uváděné zájemkyní o úvěr. Žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat, že by mezi bankou a žalovanou došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.

20. Žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila, neboť od předchůdce žalobkyně získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 200 000 Kč, kterou převedla bezhotovostně na její účet. Z předložené transakční historie a prohlášení žalobkyně se podává, že žalovaná vrátila pouze částku 86 403,69 Kč. Žalovaná byla v řízení nečinná, tedy netvrdila ani neprokázala plnění v jiném (vyšším) rozsahu. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 113 569,31 Kč výrokem I. rozsudku.

21. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud nedostala do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.

22. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., soud ji určil v délce 3 dny od právní moci rozhodnutí. Žalovaná byla v řízení nečinná, zbavila se tak možnosti osvědčit, že její majetkové poměry odůvodňují stanovení delší lhůty k plnění či povolení splátek.

23. Soud žalobu zamítl co do částky 51 735,16 Kč tj. co do rozdílu mezi žalovanou částkou 165 331,47 Kč a přiznanou částkou 113 596,31 Kč, a rovněž co do sjednaných smluvních úroků. Žaloba byla zamítnuta i co do neoprávněně a předčasně uplatněných úroků z prodlení, neboť prodlení žalované nenastane dříve než marným uplynutím soudem stanovené lhůty k zaplacení částky 113 596,31 Kč (výrok II).

24. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 614 Kč, odměnou advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony ve výši 7 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast u jednání soudu) a náhradou hotových výdajů advokáta za uvedené úkony 4 x 450 Kč. Za účelně vynaložený náklad řízení nepovažuje soud odměnu za doplnění skutkových tvrzení k úvěruschopnosti ze dne 9. 4. 2026, neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu uvedena již v návrhu na zahájení řízení. Podání z 15. 4. 2026 je pak pouhým stručným sdělením, že žalobkyně nemá k dispozici tvrzený mimořádný výpis z účtu žalované před uzavřením smlouvy. Zástupci žalobkyně vznikl nárok na náhradu času stráveného cestou k jednání za 8 půlhodin po 150 Kč (částka 1 200 Kč). Zástupce žalobkyně v souladu s předpisy o cestovních náhradách vyúčtoval částku 1 067,79 Kč za pohonné hmoty a částku 1 852,60 Kč za opotřebení vozidla. Cestovní náklady zástupce žalobkyně z Prahy do Trutnova a zpět osobním vozidlem při ujetých 314 km tak činí celkem 2 920,39 Kč. Odměny a náhrady celkem činí 36 880,39 Kč, DPH ve výši 21 % činí 7 744,88 Kč. Po připočtení soudního poplatku by při plném úspěchu ve věci náležely žalobkyni náklady řízení 51 239,27 Kč.

25. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně zaslala žalované výzvu ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. a má tedy nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Žalobkyni byla z původně požadované částky 165 331,47 Kč přiznána částka 113 596,31 Kč, což představuje úspěch žalobkyně v rozsahu 69 %, neúspěch pak co do 31 %. Míra úspěchu žalobkyně v řízení činí 38 % (69 % - 31 %), v tomto rozsahu žalobkyni vznikl nárok na náklady řízení. Náklady řízení v celkové částce po zaokrouhlení ve výši 19 471 Kč se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátovi žalobkyně.

26. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalované a s tím související nemožnost posouzení aktuálních majetkových poměrů žalované neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty.