30 C 72/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o určení vlastnického práva

I. Žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 320.029 Kč k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice náklady řízení 17.773 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2020 domáhal určení svého vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem v [katastrální uzemí], [územní celek] s odůvodněním, že je otcem žalované a jako dárce uzavřel s žalovanou dne 26. 6. 2013 darovací smlouvu, na základě které nemovitosti převedl na žalovanou. V čl. IV. bodě 2. darovací smlouvy je zakotveno právo žalobce doživotního užívání nemovitosti bez jakéhokoli omezení. Žalobce očekával od žalované jakožto své dcery chování odpovídající poměrům a dobrým mravům. Žalovaná však v létě r. 2018 bez souhlasu žalobce, a ba naopak s jeho výslovným nesouhlasem, provedla velmi nekvalitně a ledabyle rekonstrukční práce bývalého chléva, který byl součástí domu [adresa], a to zcela vpravo při čelním pohledu na budovu [adresa], když z tohoto chléva vytvořila malou bytovou jednotku 2+kk s příslušenstvím. Následně pak přestěhovala všechny žalobcovy osobní věci do takto zrekonstruovaného bývalého chléva a donutila jej nadále užívat pouze tuto část domu. Z hlediska lidské důstojnosti a z hlediska základních hygienických a dalších požadavků na lidské bydlení, je dle žalobce bývalý chlév absolutně neobyvatelný, což žalobce zjistil v průběhu první poloviny r. 2019. Žalobce uvedl, v čem konkrétně spatřuje aspekty nepřijatelného a nedůstojného bydlení. Žalované dále vytýká, že o nemovitosti neprojevuje dostatečný zájem, pokud jde o jejich správu a údržbu. Dům chátrá a tráva na zahradě nebyla vůbec několik let posečena. V prostoru před domem se propadá dlažba, čímž vzniká nerovnost terénu a v zimě námraza podkladu a z toho vyplývající nebezpečí úrazu, při dešti se k budově stahuje značná vlhkost. Žalobce popsané jednání žalované vůči své osobě, které mu jako otci žalované subjektivně velmi ublížilo, považuje za natolik mravně závadné, že se rozhodl dar pro nevděk žalované odvolat s odkazem na ust. § 2072 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Písemné odvolání daru pro nevděk učinil žalobce dopisem ze dne 5. 2. 2020 adresovaným k rukám žalované. Žalovaná reagovala přípisem svého právního zástupce ze dne 6. 3. 2020, v němž bylo popřeno jakékoli mravně závadné jednání žalované vůči žalobci.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala, odmítla, že by žalobci jakkoli úmyslně či z hrubé nedbalosti ublížila. Žalobu označila za šikanózní a navrhla její zamítnutí. Pokud se žalovaná rozhodla k částečné rekonstrukci vlastní nemovitosti, souhlas žalobce k tomu nepotřebovala. Účelem rekonstrukce bylo mimo jiné zajištění zvýšení hodnoty nemovitosti a zlepšení původního dosti neutěšeného technického stavu stavby jako takové. Žalovaná nad rámec uvedeného uvedla, že odvolání daru žalobcem bylo opožděné.

3. Darovací smlouva byla uzavřena dne 26. 6. 2013 a ke vkladu vlastnického práva žalované došlo za účinnosti občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Soud proto upozornil účastníky s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2020 čj. 33 Cdo 3820/2019 – 145 (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, ze dne 31. 3. 2020), že byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013, i když k „ nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014. Soud proto žalobce vyzval k doplnění tvrzení, zda se žalobce po žalované domáhá vrácení daru z důvodu chování hrubě porušujícího dobré mravy a v čem takové chování žalované spočívá.

4. Žalobce k výzvě soudu doplnil, že jím popsané jednání žalované v žalobním návrhu je v hrubém rozporu s dobrými mravy a je tedy způsobilé založit právo žalobce na vrácení daru. Mezi žalobcem a žalovanou nebyla uzavřena žádná dohoda, že žalovaná provede rekonstrukci bývalého chléva v zadní části předmětného domu, učiní z něj fakticky samostatnou jednotku se dvěma místnostmi a sociálním zařízením a donutí jej tuto část domu užívat. Nicméně to by samo o sobě zřejmě nemohlo být považováno za jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy, i když i tato skutečnost výrazně limituje žalobce v užívání nemovitosti jako celku. Žalobce však namítá, že se zjevně nejedná o důstojné bydlení člověka, neboť rekonstrukce byla provedena velmi ledabyle a neodborně, takže žalobce je vystavován denně zápachu z jímky umístěné pod oknem v ložnici. Dále, že v jednotce je trvale chlad, ať je astronomické léto či zima a žalobce je nucen neustále topit. V jednotce je přítomna plíseň, která se nedá odstranit a která činí zejména ložnici (místnost s oknem na západ) neuživatelnou. Užíváním této jednotky pak dochází k trvalé škodě na zdraví žalobce. Všechny tyto skutečnosti jsou žalované známy a přesto neučinila nic, co by mohlo naznačovat snahu o nápravu stavu věci. Porušení dobrých mravů obdarovaným musí být buďto značné intenzity nebo porušování soustavné, popsané jednání žalované lze dle žalobce vnímat obojakým způsobem, neboť žalobce je nucen užívat část domu dlouhodobě, a to i za pro něj jednoznačně nepříznivých podmínek. Vystěhování žalobce do jednotky žalovanou bylo pro žalobce potupné. K rekonstrukci nemovitosti žalobce uvedl, že byla provedena způsobem, který nemovitost spíše znehodnotil. Námitku opožděného uplatnění požadavku na vrácení daru označil žalobce za bezpředmětnou, neboť právo podle § 630 obč. zák. se promlčuje v tříleté lhůtě.

5. Soud má na základě souhlasných prohlášení účastníků, z obsahu darovací smlouvy ze dne 26. 6. 2013 a výpisu z katastru nemovitostí za prokázané, že žalobce žalované daroval pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], dále pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek]. Právní účinky vkladu vlastnického práva žalované vznikly ke dni 2. 7. 2013. V čl. IV. bod 2 darovací smlouvy obdarovaná (žalovaná) zřídila dárci (žalobci) právo doživotního bydlení v nemovitosti [adresa] a s tím přiměřené užívání parcely st. [anonymizováno].

6. Z dopisu žalobce ze dne 5. 2. 2020 nazvaného„ Odvolání daru pro nevděk – předžalobní upomínka“ vyplývá, že žalobce se rozhodl odvolat dar pro nevděk žalované. Žalobce vytkl žalované jednání, které je dle něj zjevně v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná odsunula otce do neodborně zrekonstruovaných prostor bývalého chléva, které jsou zcela nevhodné k trvalejšímu užívání. Žalobce v dopise uvedl, že 1. Prostory je nutno vytápět celoročně, a to z důvodu špatné nebo chybějící izolace, kdy zejména od země je velmi chladno, a to i v letních měsících (náklady na teplo dosahují ročně velmi vysokých částek); 2. V místnosti s oknem na západní stranu je neutuchající zápach linoucí se z jímky bezprostředně sousedící s oknem, přičemž onu jímku vybudovala nebo zajistila její vybudování žalovaná bez souhlasu a vědomí žalobce; 3. V místnosti s oknem na západní stranu je vzlínající vlhkost, která přispívá k celkovému chladu v místnosti a vlhkosti např. i lůžkovin a k tvorbě plísní na stěnách místnosti; zároveň je v této místnosti tzv. zatuchlý těžký vzduch, který výrazně ztěžuje dýchání v této místnosti a je zde téměř vyloučen spánek; kromě toho vlhkost v kombinaci s plísní způsobuje žalobci respirační potíže; 4. Celkově kvalita rekonstrukčních prací, jimiž žalovaná z prostor bývalého chléva utvořila pro žalobce malý byt, je velmi nízká, když jde a neodborně provedené práce bez znalosti základních zákonitostí uplatňujících se ve stavebnictví, což snižuje kvalitu bydlení na úplné minimum a z hlediska únosnosti je zcela nevyhovující. Žalobce nadto vytknul žalované nedostatečný zájem o správu a údržbu nemovitostí – dům chátrá, tráva na zahradě nebyla posečena, v prostoru před domem se propadá dlažba, čímž vzniká nerovnost terénu, nebezpečí úrazu a při dešti se k budově stahuje značná vlhkost. V závěru žalobce vyzval žalovanou k předání vyklizených nemovitostí a k poskytnutí součinnosti ke zpětnému zápisu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí.

7. Žalovaná dala najevo, že nehodlá poskytnout žalobci součinnost směřující ke změně údajů o vlastnickém právu v katastru nemovitostí. Žalovaná je zapsána jako vlastnice nemovitostí v katastru a je přesvědčena o nedůvodnosti nároku žalobce na vrácení daru. Aby žalobce dosáhl zápisu tvrzeného práva do katastru, musí se domoci vydání soudního rozhodnutí o určení svého vlastnického práva k nemovitostem. Naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení je proto dán.

8. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z výpovědí žalobce a žalované. Účastníci se shodovali na důvodu darování nemovitostí žalované v roce 2013. K bezúplatnému převodu vlastnického práva z žalobce na žalovanou došlo podle jejich souhlasných tvrzení proto, aby byly v případě dědění po žalobci vyloučeny nároky polorodého bratra žalované, kterého žalovaná nikdy v životě nepoznala a žalobce se s ním jako otec dlouhodobě nestýká. Oba účastníci potvrdili, že stav domu [adresa] ještě před darováním byl takový, že nutně vyžadoval rekonstrukci. Žalobce v roce 2012 investoval vlastní prostředky do výměny oken za plastová, k výměně vchodových dveří nedošlo. Následně proběhlo podřezání a odizolování části budovy svépomocí. Tuto opravu žalobce popisoval, jako by ji vykonával sám, žalovaná trvala na tom, že se souhlasem žalobce zdi podřezával její tehdejší přítel se svými kamarády. Žalobce investoval do topného systému, zakoupil nový automatický kotel do kotelny, provedl výměnu rozvodů vody a odpadů v kuchyni. Žalovaná potvrdila, že poté, co jí otec daroval nemovitosti, vynaložil ze svého 50 až 60 tisíc Kč na pořízení elektrokotle. Žalobce je topenář, takže rozvody dělal on. Žalobce podle žalované výlučně nesl náklady na výměnu původních dožilých litinových radiátorů, za 4 nové radiátory mohl zaplatit cca 4 x 7.000 Kč, hradil též potrubí k topení.

9. Představy účastníků o způsobu a výsledné podobě rekonstrukce nemovitosti se postupně začaly lišit a staly se neslučitelné poté, co žalovaná začala dům trvale užívat k bydlení po svém návratu z Anglie na konci roku 2016. Žalobce připustil, že po investicích do kotelny se značně vydal z peněz a některé věci proto zůstaly nedokončené. Žalobce preferoval zachování samostatné kuchyně, hodlal opravovat příčku mezi kuchyní a obývacím pokojem, který v té době užíval. Žalobce měl zájem na zachování původního stropu s natlučeným rákosem, který dle žalobce vhodně zajišťoval tepelnou izolaci obytných prostor. Žalovaná prosadila stržení příčky mezi kuchyní a obývacím pokojem. K renovaci stropu uvedla, že byla nutná z důvodu popraskání, z estetických důvodů byl ponechán původní trámový strop, který byl následně seshora dodatečně zaizolován. Žalobkyně na dvou místech z dispozičních důvodů provedla výměnu dveří za posuvné. Účastníci se shodli na tom, že k výměně vnitřních dveří měl žalobce od počátku výhrady a nikdy s ní nesouhlasil. Žalobce nečinil sporným, že do rekonstrukce obývacího prostoru vzniklého propojením obývacího pokoje a kuchyně investovala žalobkyně vlastní prostředky ve výši cca 300.000 Kč. Žalovaná uvedla, že žalobce se chtěl na nákladech rekonstrukce také podílet, zakoupil proto do nové kuchyně spotřebiče v ceně 50.000 Kč.

10. Po dobu rekonstrukce kuchyně a obývacího pokoje, kde žalobce původně bydlel, začal žalobce užívat menší ze dvou ložnic. Do větší ložnice se nastěhovala žalovaná se svým přítelem a budoucím manželem. Žalobce popsal kvalitu soužití mezi spolubydlícími osobami tak, že ohledně změn v domě začaly hádky a on začal své dceři a jejímu partnerovi vadit. Když měl žalobce k podobě rekonstrukce zamýšlené žalovanou výhrady, žalovaná v rozporu s přáním žalobce vždy prosadila své vlastní představy. Kdykoli žalobce s něčím nesouhlasil, bylo mu to vytýkáno a poukazováno na jeho konzumaci alkoholu. Žalobce zejména nesouhlasil s rozhodnutím žalované o předělání prostor bývalého chléva k bydlení, považoval to za nesmysl. Žalobce se vyjádřil tak, že z domu pryč nepůjde. Sdělil žalované, nechť si část objektu, kde býval chlév, zrekonstruuje pro sebe. Žalovaná zdůvodnila vybudování samostatného bydlení v části domu pro žalobce tím, že v listopadu 2017 otěhotněla. Původní prostory sestávající z obývacího pokoje s kuchyňskou částí a dvou ložnic měly pouze jednu koupelnu a WC. Řešení problémů vyplývajících z užívání společných prostor v bytě o velikosti 3 + kk spatřovala žalovaná v tom, že s manželem a dítětem budou v tomto bytě bydlet samostatně. Pro žalobce měly být k bydlení uzpůsobeny prostory, v nichž by žalobce mohl žít způsobem, který pro sebe považuje za vyhovující, např. v místnostech by mohl dle libosti kouřit. Žalovaná nechala zpracovat projektovou dokumentaci na rekonstrukci části domu [adresa]. Do vytvoření samostatné bytové jednotky sestávající z obytné kuchyně, pokoje, koupelny s WC a chodby investovala částku 500 – 600 tisíc Kč. Část těchto prostředků pocházela z příjmů manžela žalované, žalovaná čerpala rovněž ze svých úspor ze stavebního spoření. Žalobce začal zrekonstruované prostory užívat v červnu 2018. Dle tvrzení žalobce byl do nových prostor násilně přestěhován, dle žalované byl s přesunem v podstatě srozuměn. Žalovaná přitom připustila, že se nové bydlení žalobci od počátku nelíbilo. Uvedla, že otec vždy nesouhlasně reagoval na veškeré změny v domě, jeho reakce se tak dala očekávat. I když účastníci bydleli v oddělných prostorách domu [adresa], vnímala žalovaná soužití s žalobcem i nadále jako problematické. Od února 2020 proto žalovaná s rodinou bydlí v pronajatém bytě v [obec], prostory svého bytu v domě mají pod uzamčením, aby je žalobce nemohl užívat. Od doby, kdy se žalobce domáhá vrácení daru, pozastavila žalovaná veškeré rekonstrukční práce na nemovitostech a čeká na výsledek sporu.

11. Znaleckým posudkem [celé jméno znalce], znalce z oboru stavebnictví a ekonomiky, má soud za prokázané, že byt užívaný žalobcem vyhovuje z hlediska podlahové plochy, přímého osvětlení a větrání, skladebných rozměrů okenních a dveřních rozměrů, dostatečného vytápění s možností regulace, vybavení kuchyně a koupelny, s napojením na vodovod, odkanalizování a s vnitřním rozvodem elektrické energie. Není dodržena doporučená šířka obytné kuchyně, světlá výška obytných místností a otvírání vstupních bytových dveří do jeho vstupního prostoru. Jedná se o důsledek rekonstrukce prostoru domu se stávajícími dispozičními rozměry. Není dodržena tepelně izolační vrstva podlahy a stropu, u podlahy jde konkrétně o nedodržení tepelného komfortu podlahy z důvodu nízké povrchové teploty nášlapné vrstvy (keramická dlažba). Jedná se o důsledek rekonstrukce prováděné svépomocí bez účasti autorizovaného projektanta. Zvýšená vlhkost a předpoklad vzniku plísní nastaly z důvodu předčasného zahájení užívání bytu, kdy zabudovaná vlhkost z mokrého stavebního procesu nebyla dostatečně odvětrána. Při místním šetření nebyla prokázána nemožnost větrání kvůli zápachu z jímky nacházející se pod oknem ložnice. Standartní kvalitu bydlení v bytě lze dle znalce dosáhnout dodržováním větrání především v zimních měsících, pravidelným uklízením zbytků jídla na kuchyňské lince, čímž se zabrání množení a koncentrace hmyzu. V obytné kuchyni by se nemělo sušit prádlo, neboť se tím zvyšuje vlhkost v místnosti a dochází ke kondenzaci vodních par na povrchu koutů, stěn a stropů a zvyšuje se předpoklad vzniku plísní. Pro zvýšení povrchové teploty nášlapné vrstvy v obytné kuchyni znalec doporučil dodatečně provést novou nášlapnou vrstvu ve skladbě laminátová podlaha tloušťky 8 mm, tlumící podložka tloušťky 3 mm, separační polyethylenová folie. Při předpokládaném provádění svépomocí odhadl znalec ceny materiálu na popsanou úpravu ke dni provedení místního šetření 26. 3. 2021 ve výši 5.890 Kč. Pro snížení velkých tepelných ztrát konstrukce stropu doporučil znalec provést dodatečnou tepelnou izolaci pásem ze skleněných vláken tloušťky 120 mm. Při předpokládaném provádění svépomocí odhadl znalec ceny materiálu na popsanou úpravu ke dni provedení místního šetření 26. 3. 2021 ve výši 24.480 Kč. Při porovnání kvality bydlení žalobce v původním bytě ve stavu před rekonstrukcí v letech 2016 až 2018 a v nově vybudovaném bytě dospěl znalec k závěru, že původní byt byl větší, stav původního bytu a kvalita bydlení v něm před rekonstrukcí však byla nižší, než v nově vybudovaném bytě.

12. Při svém výslechu před soudem znalec setrval na závěrech písemně zpracovaného posudku. Ke vlivu původního stavu prostor před rekonstrukcí na kvalitu prostor po provedení rekonstrukce znalec doplnil, že je běžnou věcí, že se při úpravách objektů (např. rekreačních) využívají k adaptaci na obytné místnosti prostory, které dříve sloužily pro chov domácích zvířat. Stav původních prostor znalec označil za nepříliš podstatný, zdůraznil rozsah provedených zásahů – odizolování stěn, podlah, zhotovení omítek, členění interiéru atd. Znalec konstatoval, že při zhotovení jednotky užívané žalobcem bylo zabudováno značné množství vlhkosti, která neměla možnost vyschnout. Na tepelnou izolaci má vliv skutečnost, že objekt jako celek nebyl zateplen, svody okapů byly pouze provizorní, nebylo realizováno žalovanou plánované zateplení se zhotovením fasády. Zateplení a fasáda by výrazně přispěly ke zlepšení tepelného komfortu domu jako celku, tedy i části užívané žalobcem. K otázce zápachu z jímky pod oknem žalobcovy ložnice znalec uvedl, že při místním ohledání se všichni přítomní tj. účastníci, jejich zástupci i znalec shodli, že v blízkosti není cítit žádný zápach. Splašková kanalizace se dle znalce v blízkosti okna ložnice žalobce nenachází. K otázce výskytu plísní v bytové jednotce žalobce znalec zdůraznil, že je potřebné především změnit způsob užívání, zjm. zintenzivnit topení a větrání a vyvarovat se sušení prádla. Dle znalce lze po provedení zateplení předpokládat, že vymizí plíseň v koutech místností s nejnižší povrchovou teplotou. Ke kvalitě provedení rekonstrukce prostor se znalec vyjádřil tak, že odpovídá provádění prací svépomocí, kdy nebyly dodrženy některé normy doporučujícího charakteru. Prostory nově vzniklého bytu byly vhodně využity a jejich vybavení odpovídá běžnému standardu. Znalec uzavřel, že stav ohledávaných prostor byl negativně ovlivněn způsobem jejich užívání žalobcem. K navrhovanému zvýšení tepelného komfortu podlahy znalec uvedl, že volil co nejefektivnější úpravu podlahové vrstvy, aby nedošlo k jejímu nepřiměřenému zvýšení. Tepelné ztráty přes strop lze dle znalce eliminovat poměrně jednoduchou úpravou a to svrchním zateplením z prostor půdy. Zateplovací vrstva by byla pokládána seshora, takže by nedošlo k nežádoucímu snížení světlé výšky stropů v bytě užívaném žalobcem.

13. Závěr o nynější lepší kvalitě bydlení žalobce upřesnil znalec tak, že stanoviska účastníků byla v této otázce protichůdná. Žalobce podle znalce vnímal své předchozí bydlení jako komfortnější, když uváděl, že nebylo potřeba tolik topit, mohl sušit prádlo a lépe větrat. Znalce vycházel z obsahu soudního spisu, kdy účastníci stav prostor popisovali. Přihlížel též k sedmi fotografiím, které mu dala k dispozici žalovaná s tím, že je na nich zachycen stav původního bytu včetně koupelny před zahájením rekonstrukce v roce 2016 (příloha č. 6 posudku). Znalec na svém závěru o lepší kvalitě bydlení žalobce v nynějším bytě setrval a to zejména z důvodu novosti vybudování a vybavení bytové jednotky.

14. Soud provedl jako listinný důkaz posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z 3. 8. 2020, který objednala žalovaná za účelem zjištění obvyklé ceny nemovitostí. Stavební stav vnitřních prostor v domě [adresa] je v posudku hodnocen jako dobrý s tím, že v zadní části objekt vykazuje mírné závady v hydroizolaci, v menší míře se objevují plísně způsobené způsobem užívání či existujícími tepelnými mosty.

15. Výpovědí svědka [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že na požádání žalobce prováděl před více než sedmi lety v době [adresa] elektroinstalační práce. Výkon prací započal v koupelně, pokračoval v zadním pokoji, kotelně, chodbě i sklepě. Plánovalo se umístění nového rozvaděče do chodby, k čemuž podle svědka již nedošlo, neboť se rozhodování o dalším průběhu prací ujala žalovaná. Sdělila svědkovi, že má jiného elektrikáře, který bude pokračovat v kuchyni s obývacím pokojem, po vybourání příčky spojenými do jednoho prostoru. Svědek práce na vyzvání žalobce ukončil, protože si to žalovaná přála. Žalobce byl s dcerou v té době ještě zadobře, takže s ukončením prací svědkem souhlasil. Ještě v době, kdy žalobce bydlel v původních prostorách, viděl svědek nainstalovanou novou kuchyňskou linku. V té době se to již mezi žalobcem a jeho dcerou„ začalo nějak handrkovat“.

16. Svědek [příjmení] ve výpovědi hodnotil stav bytu, který nyní žalobce užívá. Hovořil o bytě jako o„ kutlochu“, kam žalobce odstrčili. Návštěva svědka v bytě proběhla odhadem před tři čtvrtě rokem (tedy v červenci 2021, což bylo cca 4 měsíce poté, co znalec [příjmení] [celé jméno znalce] prováděl místní ohledání). Svědek popsal stav prostor tak, že byt žalobce byl mokrý, vlhký, bez izolací zdí (což svědek zjistil poklepem), bez izolací podlah. Podle svědka začala po několika letech užívání ve zdech působit vlhkost z původního chléva, což nejde žádným způsobem změnit. Soud při svém rozhodování z části výpovědi svědka, hodnotící stav bytu žalobce, nevycházel. Svědek [příjmení] není odborníkem v oboru stavebnictví, jeho prohlášení jsou v rozporu se závěry znalce.

17. Ze shora učiněných zjištění soud po skutkové stránce uzavřel, že žalobce užívá nemovitosti žalované na základě práva doživotního bydlení v domě [adresa], které bylo ve prospěch žalobce ujednáno v darovací smlouvě ze dne 26. 6. 2013. Žalovaná jako vlastnice nemovitostí začala realizovat vlastní záměry spočívající v rekonstrukci vnitřních částí domu. Zásadní změny obytných prostor zahájila po návratu z Anglie koncem roku 2016, kdy začala v domě trvale bydlet se svým partnerem. Žalovaná rozhodla o vybourání příčky mezi obývacím pokojem a kuchyní, o opravě stropu, o výměně dvou vnitřních dveří za posuvné, o zařízení kuchyně, koupelny atd. Žalovaná s budoucím manželem obývali větší pokoj, žalovaný menší pokoj, příslušenství bylo společné, obývací pokoj s kuchyní byly v rekonstrukci. V průběhu realizace prací začaly narůstat neshody mezi žalobcem a žalovanou, žalobce s podobou rekonstrukce nesouhlasil a měl téměř ke všem uskutečněným změnám výhrady. Žalobce nápady žalované označoval za nekoncepční, technicky a konstrukčně nevhodné a domu neprospívající. Žalovaná na podzim roku 2017 zjistila, že je těhotná. S ohledem na zvyšující se napětí mezi osobami žijícími ve společném bytě, jehož zdrojem byly rozdílné představy žalobce a žalované o potřebě úklidu, o kouření žalobce v jeho pokoji apod., žalovaná vyhodnotila, že po narození dítěte již nebude možné ve společném bydlení s otcem pokračovat. Přistoupila tedy k vybudování samostatné bytové jednotky v domě [adresa] určené pro budoucí bydlení žalobce. Žalobce s přestěhováním do nově zhotoveného bytu nesouhlasil, což žalovaná nečinila sporným. K přemístění žalobce do bytu 1 + 1 s příslušenstvím došlo v červnu 2018. Nespokojenost žalobce s novými bydlením postupně narůstala, a to do té míry, že v únoru 2020 přistoupil k odvolání daru pro nevděk žalované. V dopise ze dne 5. 2. 2020 se žalobce domáhal bezodkladného vrácení nemovitostí, neboť žalovaná jej„ odsunula“ do prostor bývalého chléva domu [adresa], které jsou zcela nevhodné k trvalému bydlení. Toto jednání žalované považuje žalobce za závadné, zjevně rozporné z dobrými mravy a zakládající důvod pro vrácení daru.

18. Podle § 630 zák. č. 140/1964 Sb. platného a účinného do 31. 12. 2013 (obč. zák.) se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo ke členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

19. Žalobce se dovolával svého práva doživotního bydlení v nemovitosti [adresa], které bylo v jeho prospěch zřízeno v darovací smlouvě. Toto právo bydlení označil za nedotknutelné, neomezené a žalovaná jej podle žalobce porušila tím, že jej donutila bydlet v jiné části domu, která v minulosti sloužila jako chlév. Soud se především zabýval tím, zda ujednáním v darovací smlouvě o právu bydlení žalobce v domě vznikl nárok žalobce na bydlení v nezměněné podobě po celou dobu života žalobce. Soud je názoru, že takovým způsobem obsah práva doživotního bydlení vykládat nelze. Žalovaná získala z titulu svého vlastnictví nabytého darováním právo nemovitost užívat. Ujednání v darovací smlouvě nesměřovalo k vyloučení obdarované z užívání nemovitostí po dobu života žalobce. Přistěhováním žalované se obsah práva žalobce fakticky změnil a to co do počtu osob žijících v domě. Žalobce byl povinen strpět provádění rekonstrukčních prací žalovanou podle jejích představ. Právo žalované jako vlastníka a právo žalobce jako osoby oprávněné k bydlení darovací smlouvou by měly existovat ideálně ve vzájemném souladu a výkon práva jednoho by neměl narušovat výkon práva druhého. V řízení však bylo prokázáno, že vzájemný vztah žalobce a žalované se vyvinul právě naopak. Nárůst problémů mezi účastníky v průběhu rekonstrukce původních prostor vyplynul z obsahu účastnických výpovědí a byl potvrzen i svědkem [jméno] [příjmení]. Rozhodnutí žalované o vybudování odděleného bydlení pro žalobce hodnotí soud jako přípustné řešení nastalé situace a to včetně umístění bytu žalobce v jiné části domu. Tato možnost platí samozřejmě pouze za předpokladu, že nové prostory nabídnuté žalobci budou z hlediska hygienických a dalších požadavků lidsky důstojným bydlením. V řízení bylo výslechem [celé jméno znalce] a jeho posudkem prokázáno, že bytová jednotka zhotovená pro žalobce odpovídá běžnému standardu. Znalcem zjištěné nedostatky v tepelné izolaci podlahy a stropu jsou odstranitelné za použití poměrně nízkých nákladů. Komfort v bytě lze zvýšit a tvorbu plísní zamezit změnou způsobu užívání bytu. Nebyla zjištěna žalobcem namítaná nemožnost větrání v ložnici z důvodu zápachu z jímky. Žalobce opakovaně zdůrazňuje, že jeho nynější bydlení je zcela nevhodné a nevyhovující právě proto, že bylo vybudováno v prostorách bývalého chléva. V řízení však nebylo prokázáno, že by kvalita bytové jednotky 1+1 byla v negativním smyslu ovlivněna dřívějším způsobem užívání rekonstruovaných prostor.

20. Žalobce v dopise s odvoláním daru ze dne 5. 2. 2020 zmiňuje respirační potíže, které mu měly způsobit plísně a zatuchlý těžký vzduch v ložnici užívané bytové jednotky. Dle přesvědčení soudu je však původ tvrzených respiračních potíží velmi těžko prokazatelný, neboť žalobce je dlouholetý silný kuřák. V průběhu soudního řízení začal žalobce uvádět, že užíváním jednotky dochází k trvalé škodě na jeho zdraví (doplnění žaloby z 3. 6. 2020). U jednání dne 11. 8. 2020 žalobce vypověděl, že v důsledku zimy a vlhka v bytě se mu rozšířila vyrážka po celém těle, je objednaný u ortopeda a bere léky proti bolesti. K tvrzení o negativním vlivu užívání bytu na svůj zdravotní stav předložil žalobce lékařskou zprávu, v níž jsou potvrzeny jeho návštěvy u kožního specialisty ve dnech 14. 7. 2020, 15. 8. 2020, 20. 10. 2020 a 4. 5. 2020. Následně až do dne 1. 3. 2020, kdy požádal o výpis ze zdravotní karty pro potřeby soudu, žalobce v ordinaci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nebyl. Z obsahu lékařské zprávy vyplývá, že žalobce má ekzém, na který mu byla opakovaně předepisována mast s kortikoidy. Z lékařské zprávy samozřejmě nelze dovodit příčinnou souvislost mezi kožními problémy žalobce a stavem jeho obydlí. Znalecký posudek, který by takovou souvislost prokazoval, žalobce k důkazu ani nenavrhoval. Soud z vlastní iniciativy odborné posouzení v uvedeném smyslu pro nadbytečnost neprováděl. V řízení totiž vyšlo najevo, že komfort bytu byl do značné míry snížen způsobem, kterým žalobce byt užívá.

21. Chování žalované vůči žalobci v posuzovaném případě není dle přesvědčení soudu porušením dobrých mravů. Žalovaná se vytvořením samostatného bydlení pro žalovaného snažila řešit problémy vyvolávané sdílením společného bytu, které mezi účastníky objektivně narůstaly. Z výsledku dokazování nevyplynulo, že by žalovaná měla v úmyslu žalobci uškodit, ponížit jej či mu odepřít důstojné bydlení ve svém domě. Vzhledem k neexistenci chování žalobkyně vůči žalobci, kterým by hrubě porušovala dobré mravy, neshledal soud důvody pro postup žalobce podle § 630 obč. zák. Požadavek žalobce na vrácení daru není opodstatněný a žalobce se odvoláním daru nestal zpět vlastníkem darovaných nemovitostí. Soud proto žalobu výrokem I. zamítl.

22. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, žalobce je proto povinen nahradit jí náklady řízení spočívající v právním zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu. Právní zástupce žalované vyúčtoval odměnu za 12 úkonů právní služby s tím, že tarifní hodnota pro výpočet odměny činí 3.140.000 Kč (vychází se z hodnoty předmětu žaloby na určení tj. penězi ocenitelné nemovité věci ve vlastnictví žalované, jejíž cena obvyklá byla v řízení zjištěna bez výhrad účastníků, jakož i bez nepoměrných obtíží provedeným znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. 5953-30/20 ze dne 3. 8. 2020, strana 12). Výše odměny za jeden úkon právní služby činí podle § 7 advokátního tarifu 20.860 Kč. Soud na základě obsahu spisu přiznal zástupci žalované odměnu za převzetí právního zastoupení, studium spisu dne 14. 5. 2020, vyjádření k žalobě ze dne 15. 5. 2020, jednání před soudem dne 11. 8. 2020 od 13:00 hod do 16:30 hod (2 úkony), doplnění tvrzení a důkazů žalované dne 9. 9. 2020, účast na místním šetření dne 26. 3. 2021 od 13:00 hod do 16:05 hod (2 úkony), vyjádření žalované k odvolání žalobce ze dne 21. 10. 2021, jednání ve věci samé dne 22. 2. 2022 od 13:00 h do 15:25 h (2 úkony) a jednání ve věci samé dne 12. 4. 2022, tj. 12 x 20.860 Kč – 250.320 Kč. Ke každému z úkonů náleží paušální náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu tj. 12 x 300 Kč – 3.600 Kč. Náhrada za promeškaný čas právního zástupce cestami tam a zpět k jednání dne 11. 8. 2020, k místnímu šetření ve Vlčkovicích dne 26. 3. 2021, k jednáním dne 22. 2. 2022 a 12. 4. 2022 činí 3.000 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu za 30 půlhodin po 100 Kč.

23. Zástupce žalované vyúčtoval náklady cestovného osobním automobilem k jednáním soudu z Prahy do Trutnova a zpět (cesta tam a zpět 310 km) a na místní šetření z Prahy do Vlčkovic v Podkrkonoší (cesta tam a zpět 282 km) ve výši 7.771,41 Kč. Zástupce žalované požadoval nahradit cestovní náhrady k jednání dne 11. 8. 2020 ve výši 2.018,68 Kč, k místnímu šetření dne 26. 3. 2021 ve výši 1.798,44 Kč, k jednáním ve dnech 22. 2. 2022 a 12. 4. 2022 2 x 1.977,01 Kč. Při určení výše náhrady na jízdném soud vycházel z údajů z technického průkazu použitého vozidla, kdy průměrná spotřeba paliva činila 6,666 l /100 km, z vyhlášky č. 358/2019 Sb., kdy dle § 1 sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel činí 4,20 Kč za 1 km jízdy, dle § 4 písm. c) průměrná cena pohonných hmot je ve výši 31,80 Kč za 1 litr a plánování a měření tras, kdy jedna trasa Praha – Trutnov je 155 km, z vyhlášky č. 589/2020 Sb., kdy dle § 1 sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel činí 4,40 Kč za 1 km jízdy, dle § 4 písm. c) průměrná cena pohonných hmot je ve výši 27,20 Kč za 1 litr a plánování a měření tras, kdy jedna trasa Praha – [obec] je 141 km; z vyhlášky č. 511/2021 Sb., a přiznal zástupci žalované cestovní náhrady k jednání dne 11. 8. 2020 po zaokrouhlení ve výši 1.960 Kč a k místnímu šetření dne 26. 3. 2021 po zaokrouhlení 1.753 Kč. Soud dále provedl kontrolu výpočtu náhrady za cestovní výdaje k jednáním dne 22. 2. 2022 a dne 12. 4. 2022 dle vyhl. č. 511/2021 Sb., a vyhl. č. 47/2022 Sb., a přiznal cestovní výdaje k jednání dne 22. 2. 2022 po zaokrouhlení ve výši 1.927 Kč (trasa 310 km, sazba základní náhrady 4,40 Kč, průměrná spotřeba paliva 6,666 Kč/100 km, ceny pohonných hmot 27,20 Kč l) a k jednání dne 12. 4. 2022 po zaokrouhlení ve výši 1.927 Kč (trasa 310 km, sazba základní náhrady 4,40 Kč, průměrná spotřeba paliva 6,666 Kč/100 km, ceny pohonných hmot 27,20 Kč l). Cestovní náklady byly advokátovi žalované přiznány v částce 7.567 Kč.

24. Zástupce žalované doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř., proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 264.487 Kč, daň činí po zaokrouhlení 55.542 Kč. Celkově proto bylo na nákladech řízení žalované přiznáno 320.029 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř). Lhůtu k náhradě nákladů stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. Výrokem III. rozhodl soud na základě výsledku řízení podle 148 odst. 1 o.s.ř. o náhradě nákladů vynaložených státem. Neúspěšnému žalobci byla uložena povinnost doplatit náklady znalečného 16.163 Kč (náklady znalečného [anonymizováno] [celé jméno znalce] činily 19.163 Kč, jejich část ve výši 3.000 Kč byla uhrazena zálohou složenou žalobcem) a svědečného 1.610 Kč Náklady řízení, které je žalobce povinen České republice zaplatit, tak celkem činí 17.773 Kč Lhůtu k náhradě nákladů státu stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.