30 C 75/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vypořádání společného jmění manželů

I. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazují -) pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa], pozemek parc. [číslo] vše v obci a [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], -) vozidlo tov. zn. Mercedes, [registrační značka], -) dluh ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 2015 [číslo] ze dne 23. 3. 2015, uzavřené se společností [právnická osoba], -) dluh ze smlouvy [číslo] ze dne 26. 3. 2015, uzavřené se společností [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]).

II. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje vozidlo tov. zn. Toyota Prius, [registrační značka].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 971.537 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna nahradit České republice náklady řízení ve výši 8.104 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 8.104 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 31. 3. 2020 domáhala vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo rozvodem manželství účastníků ke dni 30. 7. 2019. Předmětem vypořádání učinila žalobkyně pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa], pozemek parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], dluh ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 2015 [číslo] ze dne 23. 3. 2015, uzavřené se společností [právnická osoba], dluh ve výši nesplaceného zůstatku spotřebitelského úvěru uzavřeného za účelem konsolidace půjček na základě smlouvy o úvěru s GE Money [příjmení], [anonymizováno] ze dne 30. 10. 2012 a osobní automobily zn. Mercedes, [registrační značka] a Toyota Prius, [registrační značka].

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že na zakoupení společné nemovitosti byly vynaloženy jeho vlastní zdroje ve výši 900.000 Kč, dále prostředky z hypotéčního úvěru od [právnická osoba] a ze spotřebitelského úvěru od [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) ze dne 28. 12. 2015. Automobil Toyota Prius je splácen spotřebitelským úvěrem poskytnutým dne 22. 8. 2017 [právnická osoba] [příjmení] a.s. ve výši 160.000 Kč, na pořízení automobilu Toyota použil žalovaný navíc své výlučné prostředky 90.000 Kč. Žalovaný navrhl vypořádat uvedené úvěry a zohlednit, že všechny úvěry po dobu manželství i po rozvodu splácel žalovaný. Žalovaný poukázal na nepoměr v hodnotách vypořádávaných automobilů.

3. K úvěru ve výši 300.000 Kč od [právnická osoba] (tehdejší název banky ke dni poskytnutí úvěru) ze dne 30. 10. 2012 žalovaný namítal, že nejde o závazek společného jmění manželů. Dluhy žalobkyně uhrazované z prostředků získaným tímto úvěrem vznikly před uzavřením manželství, úvěr byl zřejmě splácen po celou dobu trvání manželství a žalobkyně z něj mohla čerpat další finanční prostředky bez vědomí a souhlasu žalovaného. Účastníci dne 22. 9. 2020 před soudem učinili nesporným, že úvěr ze dne 30. 10. 2012 je doplacen. Souhlasně prohlásili, že úvěr vypouští z vypořádání společného jmění manželů a nečiní jej předmětem řízení.

4. Žalovaný doplnil tvrzení o vnosu na pořízení nemovitostí do společného jmění manželů tak, že cca půl roku před jejich zakoupením prodal své akcie z doby před uzavřením manželství, zisk z prodeje ve výši 138.500 Kč mu byl zaslán na účet u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet]. Před uzavřením manželství měl žalovaný na uvedeném účtu úspory ve výši 580.919 Kč, které uplatňuje jako vnos na kupní cenu nemovitostí. Shodně byly použity prostředky 100.000 Kč, které žalovaný získal darem od svého otce.

5. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 28. 4. 2012 a trvalo do 30. 7. 2019, kdy bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Trutnově č.j. 16 C 26/2019- 39 ze dne 18. 6. 2019. Účastníkům se nepodařilo dohodnout na vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo rozvodem jejich manželství.

6. Předmětem vypořádání je především pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemek parc. [číslo] vše v obci a [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]. Tuto společnou nemovitost účastníci nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 7. 4. 2015 za částku 3.500.000 Kč. První část kupní ceny za nemovitosti ve výši 127.000 Kč byla účastníky uhrazena před podpisem smlouvy, doplatek kupní ceny kupující uhradili zčásti (923.000 Kč) z vlastních zdrojů a zčásti (2.450.000 Kč) z úvěru poskytnutého kupujícím společností [právnická osoba] Uvedené skutečnosti vzal soud za prokázané ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 2015 -2000759315 z 23. 3. 2015, ze smlouvy o vázaném účtu z téhož dne a z kupní smlouvy ze dne 7. 4. 2015. Závazek kupujících zaplatit prodávajícím část kupní ceny z vlastních zdrojů byl splněn platbou z účtu žalovaného u [právnická osoba] Na základě příkazu k úhradě ze dne 1. 4. 2015 byly převedeny peněžní prostředky v částce 924.000 Kč z účtu č. [bankovní účet] na vázaný účet č. [bankovní účet], něhož byla následně hrazena kupní cena.

7. Žalovaný trval na tom, že veškeré prostředky vyplacené z jeho účtu u [právnická osoba] dne 1. 4. 2015 představovaly vnos při nabytí společných nemovitostí. Před manželstvím činil zůstatek na účtu žalovaného 580.919 Kč, podle přesvědčení žalovaného musí být na uvedenou částku nahlíženo jako na jeho výlučné prostředky i v březnu 2015, tedy necelé tři roky po uzavření manželství. Stav účtu žalovaného č. [bankovní účet] ke dni 11. 4. 2012 s výši zůstatku 580.919,57 Kč má soud za prokázaný potvrzením [právnická osoba]

8. V březnu 2015 došlo v souvislosti s plánovanou koupí nemovitostí k navýšení prostředků na účtu žalovaného o částku 138.500 Kč, kterou dne 17. 3. 2015 zaslala [právnická osoba] jako aktivum získané operací s cennými papíry. Žalovaný smlouvou s [právnická osoba] o obstarávání koupě nebo prodeje cenných papírů doložil, že ke dni 16. 3. 2011 byl na základě dědictví majitelem 5 ks akcií [právnická osoba] a 20 ks akcií [právnická osoba] Z výpisů z portfoliového účtu žalovaného [číslo], z pokynů žalovaného k prodeji cenných papírů ze dne 13. 3. 2015 a z pokynu k výběru peněžních prostředků ze dne 17. 3. 2015 vyplývá, že žalovaný požádal obchodníka s cennými papíry o zpeněžení 5 ks akcií [právnická osoba] a 15 ks akcií [právnická osoba] a o převod získaných peněžních prostředků v celkové částce 138.500 Kč na svůj účet č. [bankovní účet].

9. Před úhradou kupní ceny za nemovitost byla dne 31. 3. 2015 žalovaným na jeho na účet č. [bankovní účet] u [právnická osoba] vložena částka 100.000 Kč. Žalovaný jako zdroj těchto prostředků uvedl dar od otce a doložil pokladní doklad o vkladu hotovosti na účet. Žalobkyně tvrzení o darovaných prostředcích ve výši 100.000 Kč zpochybňovala, neboť bývalý tchán ani žalovaný s ní nikdy o žádném daru nehovořili. Žalovaný k prokázání peněžitého daru navrhl vyslechnout svého otce [jméno] [celé jméno žalovaného]. Ten jako svědek vypověděl, že všem svým třem dětem podle potřeby poskytuje finanční prostředky na základě dohody v rámci rodiny. Zdrojem finančních prostředků byl prodej nemovitostí v [obec] v roce 2003 za cca 13.000.000 Kč. Část prostředků byla v hotovosti uložena u svědka, prostředky jsou k dispozici k čerpání podle potřeby. Svědek uvedl, že žalovaný od něj převzal částku 200.000 Kč, pravděpodobně to bylo ještě před uzavřením manželství s žalobkyní. Svědek však nebyl schopen jednoznačně potvrdit, zda byl žalovaný v té době svobodný či ženatý, nedokázal tedy okamžik předání částky žalovanému přesněji časově zařadit. Svědek synovi poskytoval i nižší částky např. k vánocům, narozeninám, na opravu auta. Žalovaný tyto částky nikdy nepřebíral v přítomnosti své manželky, svědek se nezajímal, zda o poskytnutí peněz žalovaný manželku informoval. O částce 200.000 Kč svědek prohlásil, že se vlastně až před jednáním soudu od syna dozvěděl, že by mělo jít o částku v uvedené výši. Syn svědka neinformoval o tom, na co částku 200.000 Kč hodlá využít. Žalovaný po výslechu svého otce doplnil, že částka 200.000 Kč nebyla darem. Žalovaný si vyzvedl vlastní finanční prostředky, které získal od rodičů již v minulosti (před uzavřením manželství) a u otce je měl v úschově.

10. Soud výpověď otce žalovaného považuje za věrohodnou ve vztahu k tvrzení o předání finančních prostředků žalovanému. Svědek byl poučen o následcích nepravdivé výpovědi. Když svědek soudu popisoval způsob hospodaření s naspořenými finančními prostředky v rámci rodiny, vyjadřoval se přesvědčivě. Pokud svědek nebyl schopen upřesnit, kdy žalovanému předal větší finanční částku, nelze z toho podle názoru soudu dovodit, že k žádnému předání peněz nedošlo, navíc za situace, kdy svědek v několika případech předával žalovanému na jeho žádost i nižší částky. Svědek sdělil, že si nevedl záznamy o předávání peněžních částek žalovanému a jeho sourozencům, podstatné pro něj vždy bylo, že prostředky náležející jeho dětem nejsou dosud vyčerpané. Soud má za to, že z nedostatku evidence předávání peněžních prostředků, ani ze způsobu úschovy prostředků a nakládání s nimi, který není zcela obvyklý, nelze dovozovat, že svědek před soudem vypovídal nepravdivě. Jinak však hodnotí soud výpověď svědka co do údajů o výši částky, kterou žalovanému v hotovosti předal. Svědek zmínil ve výpovědi částku 200.000 Kč podle svého vyjádření proto, že ho takto před předvoláním k soudu instruoval žalovaný. Svědek při výslechu s jistotou vypovídal o zavedené praxi předávání peněz svým dětem, vysvětlil původ finančních prostředků. Svědek však neměl přehled o časových souvislostech ani o výši předávaných částek. Soud vyšel z tvrzení žalovaného, který až do výslechu svědka dne 10. 5. 2023 vždy uplatňoval tvrzení o daru od otce ve výši 100.000 Kč (viz např. tabulka o vnosech žalovaného předložená žalovaným u jednání dne 8. 3. 2023). Také z pokladního dokladu o vkladu hotovosti na účet žalovaného č. [bankovní účet] a výpisu z tohoto účtu se podává, že dne 31. 3. 2015 byla vložena částka 100.000 Kč. Soud tuto částku považuje za výlučné prostředky žalovaného, které si žalovaný vyžádal z úschovy od svého otce a vložil je na účet u [právnická osoba] Důvodem bylo zajistit dostatek prostředků k zaplacení částky 923.000 Kč tj. části kupní ceny nemovitosti z vlastních zdrojů kupujících.

11. S odkazem na potvrzení [právnická osoba] o stavu účtu č. [bankovní účet] ke dni 11. 4. 2012 žalovaný tvrdil, že jeho výlučné prostředky nacházející se na účtu krátce před uzavřením manželství, zůstaly zachovány ve shodné výši 580.919,57 Kč a v plném rozsahu byly použity jako vnos žalovaného při nabytí nemovitostí do společného jmění manželů. Tento názor žalovaného nelze považovat za správný, neboť v průběhu manželství docházelo na běžném účtu žalovaného k průběžným vkladům a výběrům. Na účet žalovaného byla pravidelně vyplácena mzda zaměstnavatelem [anonymizována tři slova] , žalovaný z účtu prováděl výběry platební kartou i v hotovosti, vkládal prostředky na účet, z účtu odcházely platby na základě příkazů a podobně (viz například výpis žalovaného z účtu za březen 2015). Účastníci po uzavření manželství začali hospodařit v režimu společného jmění, vynakládali prostředky na vybavení domácnosti a hradili náklady rodinného soužití. Řízení o vypořádání společného jmění manželů není vyúčtovacím sporem, jeho účelem není zjišťovat a vypořádávat konkrétní příjmy a výdaje účastníků, neboť ty byly za trvání manželství společné. Bylo by proto bez právního významu sledovat a prokazovat jednotlivé pohyby na účtu žalovaného od vzniku manželství do okamžiku zakoupení společných nemovitostí či za následující období. Soud však zároveň přihlédl k tomu, že krátce před uzavřením manželství účet žalovaného vykazoval zůstatek téměř 600.000 Kč. Žalobkyně netvrdila, že by po dobu prvních třech let manželství byly tyto prostředky použity na pořízení konkrétních věcí vyšší hodnoty, netvrdila ani, že došlo k jejich útratě při běžné či navýšené spotřebě. Žalobkyně připustila, že o zdrojích na zakoupení nemovitostí v březnu 2015 neměla přehled a ponechala zajištění kupní ceny zcela na žalovaném. S ohledem na uvedené má soud za to, že zůstatek na účtu žalovaného č. [bankovní účet] vykazovaný k 1. 3. 2015 ve výši 401.470 Kč lze posoudit jako nespotřebovaný zbytek prostředků žalovaného, které měl na účtu před uzavřením sňatku.

12. Na základě skutečností uvedených v předchozích odstavcích soud uzavřel, že žalovaný na část kupní ceny nemovitostí placené z vlastních zdrojů kupujících použil své výlučné prostředky v celkové výši 639.970 Kč (138.500 Kč z prodeje cenných papírů, 100.000 Kč předaných otcem a 401.470 Kč zůstatek s úspor zachovaných z doby před manželstvím). Částku 639.970 Kč tedy má soud za prokázanou jako vnos žalovaného při nabytí nemovitostí v roce 2015.

13. Účastníci za trvání manželství uzavřeli dne 23. 3. 2015 smlouvu o hypotečním úvěru č. 2015 [číslo], na základě které jim poskytla [právnická osoba] úvěr 2.450.000 Kč. Ke dni zániku manželství nebyl úvěr doplacen. Po rozvodu úvěr splácel žalovaný a vynaložil na ně něj ze svých výlučných prostředků částku 470.360 Kč. K doplacení úvěru zbývá částka 1.872.108 Kč. Tento závěr vyplývá ze zpráv [anonymizována dvě slova] o splácení hypotéčního úvěru i ze shodných údajů v závěrečných návrzích účastníků.

14. Za trvání manželství byla uzavřena smlouva o úvěru ve výši 200.000 Kč č. 42144393350001 na základě žádosti obou účastníků ze dne 26. 3. 2015 se [právnická osoba], [anonymizováno]. Prostředky z tohoto úvěru byly použity na úhradu kupní ceny nemovitostí. Úvěr byl refinancován dne 29. 12. 2015 úvěrem č. 42144393350002, který do rozvodu manželství nebyl uhrazen. Po rozvodu společný úvěr splácel žalovaný a vynaložil na ně něj ze svých výlučných prostředků částku 183.612 Kč. Zůstatek nesplaceného úvěru činí 16.076 Kč. Tento závěr vyplývá ze zprávy [jméno] [anonymizováno] (společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba]) o splácení úvěru i ze shodných údajů v závěrečných návrzích účastníků.

15. Rámcovou smlouvou č. 1637627 ze dne 22. 8. 2017 vzal soud za prokázané, že [právnická osoba] poskytla žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 160.000 Kč. V krátkém časovém odstupu byla dne 24. 8. 2017 uzavřena smlouva o koupi vozidla Toyota Prius, z jejíhož obsahu vyplývá zakoupení tohoto automobilu žalovaným za částku 249.000 Kč. Kupní cena byla zaplacena prodávajícímu v hotovosti. Soud považuje za neopodstatněnou námitku žalobkyně, že žalovaný čerpal od [právnická osoba] úvěr bez jejího vědomí a souhlasu a že tedy nejde o společný závazek. Pokud byl celý úvěr použit na zakoupení automobilu Toyota jako část kupní ceny, byly prostředky z úvěru nepochybně vynaloženy na nabytí věci do společného jmění manželů. Žalobkyně o koupi automobilu věděla, užívání této společné věci nezpochybňovala. Není proto důvodná její výhrada, že rozsah úvěru převyšoval běžné hospodaření účastníků. Soud nemá za zjištěné, že část kupní ceny automobilu ve výši 90.000 Kč byla vynaložena z výlučných prostředků žalovaného. Žalovaný k tomuto svému tvrzení ani neoznačil žádné důkazy. 16. [právnická osoba] ze dne 22. 3. 2023 má soud za prokázané, že úvěr načerpaný žalovaným dne 22. 8. 2017 byl splácen výhradně žalovaným a je zcela doplacen. Za dobu od rozvodu manželství účastníků do 18. 11. 2021 (datum doplacení úvěru) žalovaný zaplatil 22 měsíčních splátek po 4.362 Kč, tedy na závazky z úvěrové smlouvy vynaložil ze svého částku 95.964 Kč.

17. K určení ceny pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] [obec] v [katastrální uzemí] ustanovil soud [celé jméno znalce], znalce v oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí. Ze znaleckého posudku aktualizovaného před vydáním rozhodnutí soudu a z výpovědí znalce vzal soud za prokázané, že obvyklá cena společných nemovitostí činí 5.900.000 Kč.

18. Znalec při výslechu dne 4. 1. 2022 zodpověděl dotazy žalovaného, reagoval na žalovaným uplatněné námitky. Souhlasil s připomínkou žalovaného, který upozornil na chybu ve výpočtu obestavěného prostoru v prvním nadzemním podlaží, zdůraznil přitom, že nákladová cena stavby není pro stanovení obvyklé ceny podstatná. K námitce hrozícího narušení zdiva a špatného až havarijního stavu obkladů, zábradlí, podbití střechy znalec konstatoval, že tvrzené vady při prohlídce neshledal, nebyl na ně ani upozorněn a musely by mu být doloženy posudkem statika. Dílnu znalec zhodnotil jako prostor, v němž byl uložen stavební materiál, zohlednil ji odpovídajícím způsobem. K výhradám směřujícím k ocenění garáže znalec uvedl, že z pohledu dnešních potřeb jsou garáže vybudované v minulosti často nevyhovující, úzké, malé, a proto slouží pro jiné účely, než pro parkování vozidel. Bývají v nich skladovány kola, lyže, zahrádkářské náčiní, tyto prostory je třeba zohlednit jako využitelnou součást domu. K tvrzení žalovaného, že prostory v podzemním podlaží je třeba považovat za neobyvatelné znalec uvedl, že v době místního šetření prostory v suterénu ohledal a zhodnotil jako užívané, jejich stav považoval za dobrý, jednotlivé části suterénu posoudil odlišně s ohledem na jejich kvalitu. K námitce žalovaného, že nemovitost se nachází v zóně II. se zvýšeným rizikem povodně, znalec ověřil, že v daném místě historicky k povodni či záplavě nedošlo, tedy umístění nemovitosti nesnižuje její obecnou cenu. Uváděné riziko má podle znalce faktický vliv při sjednávání pojištění nemovitosti, mohlo by být zohledněno při poskytování úvěru. Ke škodám nastalým následkem vytopení městskou kanalizací v červenci 2021 se znalec nevyjádřil, při místním šetření v dubnu 2021 nebyl znalec na možné problémy s kanalizací vlastníkem domu upozorněn.

19. Dne 10. 5. 2023 znalec aktualizoval cenu nemovitostí v rozmezí 5.500.000 Kč až 6.400.000 Kč. Za poslední rok byly podle znalce nalezeny v lokalitě pouze dva realizované prodeje srovnatelných nemovitostí. Znalec navíc přihlédl ještě k dalším dvěma vzorkům, které ale zůstaly pouze v rovině nabídek realitních kanceláří. Znalec zjistil hodnotu za m2 srovnatelných nemovitostí v rozmezí 26.000 až 30.000 Kč a vypočetl cenu oceňované nemovitosti na 5.930.000 Kč. Zohlednil námitku žalovaného řešenou při jednání dne 4. 1. 2022, že existuje závada při napojení na veřejnou kanalizaci, náklady na odstranění znalec odhadl na 30.000 Kč. Znalec na základě doplněných zjištění a po zohlednění vývoje cen nemovitostí za uplynulý rok (kdy byl zaznamenán prudký nárůst, stagnace a mírný pokles) vyslovil závěr, že cena nemovitostí činí 5.900.000 Kč. Soud obvyklou cenu stanovenou znalcem považuje za spolehlivě prokázanou, odborně zdůvodněnou a pro účely vypořádání z ní vychází.

20. Účastnici se pro účely vypořádání shodli na ceně vozidla Toyota Prius, [registrační značka], ve výši 260.000 Kč a na ceně vozidla Mercedes-Benz, [registrační značka], ve výši 20.000 Kč. Potvrdili, že vozidlo Toyota drží a užívá žalobkyně, vozidlo [jméno] drží a užívá žalovaný.

21. Podle § 765 odst. 1 o. z. zanikne-li manželství rozvodem, spravují se majetkové povinnosti a práva rozvedených manželů dohodou manželů nebo rozvedených manželů. Podle § 765 odst. 2 o. z. nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání, může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu.

22. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

23. Výchozím pravidlem při vypořádání je rovnost podílů obou manželů zakotvená v ustanovení § 742 odst. 1 písm. a) o. z. To je dáno přirozeným právem rovnosti i výslovně zakotvenou rovností manželů v manželství. Soud v projednávaném případě neshledal důvod pro odchýlení se od zásady parity, důvody pro jiný postup nebyly tvrzeny ani prokázány. Žalobkyně se v průběhu manželství věnovala ve zvýšené míře péči o rodinu a děti, po finanční stránce zajišťoval rodinu žalovaný. Účastníci se shodli na způsobu vypořádání. Oba souhlasili s tím, aby žalovanému připadla nemovitost a povinnost doplatit hypotéční úvěr i další úvěry, jejichž splácení po rozvodu převzal. Před rozhodnutím ve věci souhlasil žalovaný s návrhem žalobkyně, aby jí byl přikázán automobil Toyota, neboť toto vozidlo potřebuje k zajištění dopravy dětí. Žalovaný neměl námitky, aby mu byl přikázán automobil Mercedes.

24. Žalovanému soud přikázal do vlastnictví nemovitost v ceně 5.900.000 Kč, automobil Mercedes v ceně 20.000 Kč, tedy aktiva v hodnotě 5.920.000 Kč. Žalovanému byl přikázán nesplacený zůstatek hypotéčního úvěru 1.872.108 Kč a nesplacený zůstatek úvěru u [jméno] [příjmení] 16.076 Kč, tedy závazky v celkové výši 1.888.184 Kč. Žalovaný vypořádáním nabývá kladnou hodnotu 4.031.816 Kč. Žalobkyně přikázáním automobilu Toyota získala hodnotu 260.000 Kč. Pokud by se vypořádávala aktiva a pasiva společného jmění manželů bez dalšího, měla by žalobkyně od žalovaného na vyrovnání podílů dostat částku 1.885.908 Kč (polovina čisté hodnosty společného jmění činí 2.145.908 Kč, žalované byla přikázána pouze věc v hodnotě 260.000 Kč).

25. Žalovaný se na kupní ceně nemovitostí, která v roce 2015 činila 3.500.000 Kč, podílel svými výlučnými prostředky v částce 639.970 Kč. Podle § 742 odst. 2 o. z. započítal soud zvýšenou hodnotu toho, co bylo z výhradního majetku žalovaného vynaloženo na společný majetek. Cena nemovitosti se ke dni vypořádání zvýšila na částku 5.900.000 Kč, valorizovaný vnos odpovídá částce 1.078.806 Kč (639.970: 3.500.000 x 5.900.000). Žalovaný má dále právo na náhradu částek 470.360 Kč, 183.612 Kč a 95.964 Kč, které po rozvodu uhradil na úvěry čerpané za trvání manželství u [právnická osoba] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], částka vynaložená žalovaným z jeho výlučných prostředků na společné úvěry činí 749.936 Kč. Při vypořádání bylo třeba zohlednit vnos žalovaného v celkové výši 1.828.742 Kč, na náhradu poloviny tohoto vnosu do SJM má žalovaný vůči žalobkyni nárok podle § 742 odst. 1 písm. c) o. z.

26. Žalovaný má povinnost vyplatit žalobkyni vypořádací podíl 971.537 Kč, který byl stanoven jako částka 1.885.908 Kč pro žalobkyni (odpovídající rozdělení hodnoty SJM mezi účastníky při vypořádání) ponížená o částku 914.371 Kč tj. o polovinu vnosu žalovaného. Vzhledem k výši vypořádacího podílu a s přihlédnutím k tomu, že žalovaný splácí hypotéční úvěr, stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. přiměřenou delší lhůtu splatnosti tři měsíce (výrok III).

27. Z hlediska práva na náhradu nákladů řízení šlo u obou účastníků o částečný úspěch ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Podle aktuální judikatury (viz především nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22) by měly soudy ve sporech o vypořádání společného jmění manželů zásadně rozhodovat tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud v projednávaném případě neshledal důvod k odchýlení se od tohoto principu, rozhodl proto tak, jak je uvedeno ve výroku IV.

28. Výroky V. a VI. bylo rozhodnuto o nákladech znalečného, které zálohoval stát ve výši 16.208 Kč. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů, které platil. Vzhledem k výsledku řízení mají oba účastníci povinnost podílet se na nákladech státu rovným dílem, tedy žalobkyni i žalovanému soud uložil zaplatit na nákladech částku 8.104 Kč Lhůta k náhradě nákladů vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř.