30 C 76/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 24 840 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 9 840 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 460 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 29. 1. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně za dobu od 5. 2. 2025 do zaplacení, dále částky 3 840 Kč jako smluvní pokuty. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na níž žalovaný vyplnil registrační formulář, odsouhlasil smluvní dokumentaci a dokončil svou registraci zadáním verifikačního SMS kódu v žádosti o úvěr. Zároveň poskytl fotokopii svého dokladu totožnosti a uhradil ověřovací platbu, když variabilním symbolem bylo jeho rodné číslo. Žalovaný před uzavřením smlouvy poskytl žalobkyni k ověření výše dosahovaného příjmu výpisy ze svého bankovního účtu a případně výplatní listy. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 2. 10. 2024 převodem ze svého účtu na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , z něhož byla provedena ověřovací platba. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl splácet vždy nejpozději k 1. dni každého měsíce úrok přirostlý za uplynulé období, podle smlouvy se zavázal platit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V upomínce ze dne 1. 2. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 5. 2. 2025. Žalobkyní požadovaná částka 21 000 Kč se skládala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, částky 6 000 Kč (kapitalizovaného) smluvního úroku ve výši 40 % z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru a částky 3 840 Kč - smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou jistiny za období od 5. 2. 2025 do 19. 10. 2025. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně přisouzení dlužné jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť dlužná částka byla převedena na účet žalovaného.

2. Žalovanému byla uložením s účinností dne 17. 4. 2026 doručena do vlastních rukou žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto vycházel z toho, že žalovaný na nařízení jednání netrvá. Žalobkyně již v žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání.

3. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 20. 5. 2026.

4. Soud vycházel ze smlouvy o úvěru č. 287035 ze dne 2. 10. 2024, z potvrzení o ověřovací platbě, z dokladů o vyplacení částky 10 000 Kč a částky 5 000 Kč na účet žalovaného dne 2. 10. 2024, z oznámení o zesplatnění ze dne 1. 2. 2025 a z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2025. Na základě uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 2. 10. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavírána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které mohl žalovaný opakovaně čerpat úvěr v částce 5 000 Kč. Žalovaný dne 2. 10. 2024 od žalobkyně obdržel částky 10 000 Kč a 5 000 Kč převodem na svůj účet č. , č. účtu, , variabilní symbol platby odpovídal rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se zavázal za každý měsíc zaplatit úrok přirostlý k jistině za uplynulé období, měsíční úrok byl sjednán ve výši 40 %, tedy činil částku 6 000 Kč. Z důvodu porušování povinnosti žalovaného hradit v době splatnosti sjednaný úrok, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni z poskytnutých prostředků jakoukoli část vrátil.

5. Dle § 588 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v platném znění) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru, že smlouvu je třeba posoudit jako neplatnou z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 40 % měsíčně (odpovídající roční sazbě 480 %) a RPSN ve výši 5521,71 % jsou požadavky, které se zcela zjevně vymykají běžně požadovaným úrokům a nákladům souvisejícím s poskytnutím úvěru, ocitají se hrubě za hranou dobrých mravů a jsou zjevně lichevního charakteru. Nic na tom nemění fakt, že žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok pouze za jeden měsíc. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobkyní. Takové právní jednání žalobkyně nemůže požívat právní ochrany. Vzhledem k tomu, že neplatné části právního jednání nelze v daném případě ve smyslu § 576 o. z. oddělit od jeho ostatního obsahu, postihuje neplatnost smlouvu jako celek.

10. Soud spatřuje neplatnost uzavřené smlouvy i v dále uvedených skutečnostech. Žalobkyně si od žalovaného opatřila výpisy z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . od května do října 2024. V doplňujícím podání k úvěruschopnosti ze dne 13. 5. 2026 žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost klienta ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, na základě zjištěných skutečností nevznikly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud však z výpisů z účtu zjistil, že příjmy žalovaného byly představovány částkami vloženými v bankomatu eventuálně částkami poukázanými na účet různými fyzickými osobami. Šlo o částky v řadu stokorun, maximálně v řádu jednotek tisíc korun. Žalovaný neměl jakýkoliv pravidelný příjem z titulu mzdy či důchodu. Žalovaný pravidelně vynakládal částky různým sázkovým společnostem (KAIZEN GAMING, CHANCE, TIPSPORT), kdy z jeho účtu odcházely za účelem sázení desítky až stovky položek měsíčně. Žalobkyně z informací dostupných z výpisů z účtu žalovaného před uzavřením smlouvy nevyvodila odpovídající závěry, neboť nebylo doloženo, že by žalovanému zbývaly volné prostředky, ze kterých by byl schopen hradit poskytnutý úvěr. Za tohoto stavu soud dovodil, že žalobkyně nepostupovala při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Nesplnění uvedené povinnosti má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

11. Protože žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky nebylo vráceno ničeho, v řízení nebyl tvrzen ani prokázán opak. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.

12. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora uvedených není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částek jdoucích nad rámec požadované jistiny a co do požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta (výrok II).

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že částečně úspěšné žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala částku 24 840 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 15 000 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy 60 % ku 40 % ve prospěch žalobkyně). Žalovaný je tak povinen žalobkyni hradit 20 % nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč. Celkem tak žalobkyně na nákladech vynaložila 2 300 Kč a žalovaný je povinen jí nahradit již zmíněných 20 % z nich, tj. částku 460 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).