6 C 128/2018

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Novotnou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , narozen datum bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , narozena datum bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno , anonymizováno , se sídlem adresa proti žalovaným: 1) celé jméno žalované , narozena datum bytem adresa žalovaného a žalované 2) celé jméno žalovaného , narozen datum bytem adresa žalovaného oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o náhradu nemajetkové újmy

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci a) částku 100.000 Kč a žalobkyni b) částku 50.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 251.958 Kč vůči žalobci a) a co do částky 150.020 Kč vůči žalobkyni b) se žaloba o zaplacení zamítá.

III. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se žalobou podanou k soudu dne 28. 5. 2018 původně domáhali proti žalovaným jednak zaplacení částky 251.135,86 Kč jako náhrady škody za dluh vzniklý z titulu zákonného ručení žalobců za závazky Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo] ze smlouvy o úvěru č. 11489/11/LCD, jednak nemajetkové újmy na zdraví ve výši 100 000 Kč pro žalobce a) a ve výši 50 000 Kč pro žalobkyni b), když k poškození jejich zdraví má souvislost se vznikem výše uvedeného dluhu. Usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. 7. 2018 čj. [číslo jednací], bylo řízení v části nároku žalobců o náhradu nemajetkové újmy vyloučeno k samostatnému projednání. Usnesení nabylo právní moci 3. 8. 2018.

2. K odůvodnění nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobci v doplňujícím podání ze dne 11. 12. 2018 uvedli, že žalovaní byli rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 12. 2017, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 27. 2. 2018, uznáni vinnými ze spáchání zločinu úvěrového podvodu v souvislosti s úvěrem č. 11489/11/LCD ze dne 16. 11. 2011, který za Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo] neoprávněně sjednala 1. žalovaná. Zjištěním, že budou pravděpodobně nuceni uhradit vysoký dluh, o kterém nevěděli a který sami nezavinili, a s tím spojené existenční problémy, dlouhotrvající nejistota, obavy z výsledku apod. vznikla žalobcům nejen škoda z titulu zákonného ručení žalobců za závazky společenství, ale rovněž nemajetková újma na zdraví obou žalobců, kdy u žalobce a) se jedná o úzkostnou symptomatiku a u žalobkyně b) o zhoršení rekurentní depresivní poruchy. Žalobci své nároky na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000 resp. 50.000 Kč uplatnili v rámci trestního řízení a podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli s těmito nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. V průběhu řízení žalobci v závislosti na závěrech znaleckého posudku svůj návrh rozšířili a na náhradě nemajetkové újmy na zdraví poté žalobce a) požadoval částku 351.958 Kč a žalobkyně b) částku 207.020 Kč. Rozšíření žaloby soud připustil usnesením ze dne 17. 6. 2020 (přičemž návrh byl žalobci učiněn při jednání téhož dne), č. j. 6 C 128/2018-126, které nabylo právní moci dne 22. 6. 2020.

3. Žalovaní se žalobou nesouhlasili a namítali, že je známo, že se žalobci léčí či léčili s psychickými problémy již v dřívější době, kdy tyto problémy nevykazovaly s jednáním žalovaných žádnou souvislost. V průběhu řízení žalovaní potvrdili, že jsou si vědomi, že byli odsouzeni za jednání, kterým mohla žalobcům vzniknout újma, a jsou si vědomi i závěrů znaleckého posudku. Podle jejich názoru je však nárok žalobců neurčitý, když není specifikováno, zda se jedná o bolestné, ztížení společenského uplatnění nebo jiné nároky. Rozhodnutí tak ponechali na úvaze soudu.

4. Prvoinstanční soud ve věci samé rozhodl rozsudkem ze dne 27. 1. 2021, č. j. 6 C 128/2018-189 tak, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci a) částku 351.958 Kč a žalobkyni b) částku 207.020 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále soud rozhodl o nákladech ustanoveného zástupce žalovaných (výrok II.), České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a rozhodl o povinnosti žalovaných nahradit žalobcům náklady řízení částkou 52.140 Kč (výrok IV.). Soud uzavřel, že bylo prokázáno, že žalovaní se dopustili protiprávního jednání, když 1. žalovaná v r. 2011 z pozice pověřeného vlastníka Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo] s úmyslem získat finanční prostředky zažádala jménem uvedeného společenství o poskytnutí úvěru č. 11489/11LCD ve výši 1.760.176 Kč na rekonstrukci bytového domu [adresa], přičemž k žádosti doložila nepravdivý a pro potřeby úvěru rozhodný zápis ze shromáždění vlastníků uvedeného společenství, kterým deklarovala souhlas mimo jiné i žalobců s přijetím úvěru ve shora uvedené výši, aniž by jmenovaní zápis vlastnoručně podepsali a o existenci úvěru měli povědomí. Úvěr byl ve spolupráci s 2. žalovaným čerpán v rozporu s jeho stanoveným účelem a nebyl řádně splácen. V důsledku toho věřitel [právnická osoba] dlužnou částku vymáhala po dlužníkovi – Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo] a současně po členech společenství z titulu jejich zákonného ručení. Žalovaní byli za podvodné jednání pravomocně odsouzeni rozsudkem zdejšího soudu a žalobci, kteří se k trestnímu řízení připojili se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy, byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobci, kteří měli vlastní závazky z hypotečního úvěru na koupi bytu a z dalších spotřebitelských úvěrů, tak byli dlouhodobě vystaveni soudním sporům, nejistotě a obavám z budoucnosti, které vedly ke zhoršení jejich zdravotního stavu resp. u žalobce a) ke vzniku duševní poruchy a u žalobkyně b) ke zhoršení jejího dříve zjištěného psychického onemocnění, přičemž vznik resp. zhoršení psychického onemocnění obou žalobců bylo prokázáno odborným znaleckým posudkem stejně jako příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaných a poškozením zdraví žalobců. V průběhu řízení tak bylo prokázáno protiprávní jednání žalovaných, existence újmy na straně žalobců i příčinná souvislost mezi jednáním žalovaných a poškozením zdraví žalobců. Žalovaní jsou proto povinni nahradit žalobcům vzniklou nemajetkovou újmu, jejíž výše byla stanovena znaleckým posudkem dle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví zpracované Nejvyšším soudem ČR a to pro žalobce a) v částce 351.958 Kč a pro žalobkyni b) v částce 207.020 Kč, přičemž z obsahu posudku a jeho dodatku vyplývá, že se u obou žalobců jedná o náhradu za ztížení společenského uplatnění.

5. K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 5. 2021, č. j. 17 Co 36/2021-206, rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 1. 2021 zrušil a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že nárok byl nesprávně hmotněprávně posouzen. Dle odvolacího soudu soud prvního stupně vyhodnotil projednávaný nárok podle nyní platného občanského zákoníku, přičemž tak učinil bez jakéhokoli vysvětlení, jako by vůbec nebyla nastolena otázka, jestli použít stávající nebo předchozí občanský zákoník. Přitom § 3079 odst. 1 nyní platného občanského zákoníku výslovně praví, že se právo na náhradu škody, vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (rozumí se stávajícího občanského zákoníku), posuzuje podle dosavadních právních předpisů (tedy v první řadě podle občanského zákoníku platného do 31. prosince 2013, čili zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších změn a doplnění). Současně odvolací soud uvedl, že je pravda, že zároveň ve smyslu odstavce 2 téhož ustanovení lze přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle nyní platného občanského zákoníku, ale jedině nerozhodl-li soud o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, navrhne-li to poškozený a jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku) Soudní praxe je jednotná ve výkladu, že pro aplikaci přechodného ustanovení obsaženého v § 3079 odst. 1 občanského zákoníku není rozhodující okamžik vzniku škody (újmy), nýbrž okamžik škodné události, tj. zde porušení zákona. V projednávané věci není sporu, že se žalovaní protiprávního jednání dopustili v roce 2011, tedy před účinností nyní platného občanského zákoníku. Tím je tedy dáno, že by žalobci uplatňované nároky měly být v zásadě – s níže uvedenou výhradou – posuzovány podle občanského zákoníku, platného do 31. prosince 2013. V takovém případě by tedy nepřicházela v úvahu nejen aplikace okresním soudem použitého ustanovení § 2958 nyní platného občanského zákoníku, ale v důsledku toho přirozeně ani metodika k odškodňování nemajetkových újem, kterou jako pomůcku k naplnění zásady slušnosti pro účely aplikace uvedeného ustanovení vypracoval Nejvyšší soud České republiky. Právě podle této metodiky ovšem okresním soudem ustanovená znalkyně nároky žalobců v průběhu řízení kvantifikovala, žalobci v návaznosti na to žalobu upravili a okresní soud jejich požadavky akceptoval. Jak vyplývá z výše uvedeného, první podmínkou pro použití nyní platného občanského zákoníku a metodiky k jeho § 2958 ve smyslu § 3079 odst. 2 je, že soud nerozhodl (míněno pravomocně) o náhradě škody ke dni nabytí účinnosti nyní platného občanského zákoníku, tj. k 1. lednu 2014. Druhou podmínkou je návrh poškozeného, aby byla přiznána náhrada nemajetkové újmy podle stávajícího předpisu. Třetí podmínkou je pak existence mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele, kdy setrvání na úpravě, platné do 31. prosince 2013, by ve výsledku znamenalo rozpor s dobrými mravy, vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (blíže viz např. i rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 2308/2018). Důvodová zpráva k nyní platnému občanskému zákoníku uvádí příklady, kdy škůdce způsobil škodu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné. Za zvlášť zavrženíhodnou pohnutku lze považovat takovou pohnutku, která je v příkrém rozporu s morálkou občanské společnosti a svědčí zpravidla o morální bezcitnosti, zvrhlosti, o bezohledném sobectví, či o pohrdavém postoji k základním lidským hodnotám, zejména k lidskému životu (Šámal P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 731 s.). Dle odvolacího soudu je první z uvedených podmínek v daném případě zřetelně splněna. Za situace, kdy se po změně žaloby žalobci výslovně domáhají svých nároků vyčíslených podle metodiky k aplikaci § 2958 nyní platného občanského zákoníku, nelze podle mínění krajského soudu nemít za splněnou i podmínku druhou. Naplnění třetí z podmínek ale za prokázané považovat přinejmenším zatím nelze. Okresní soud se tímto aspektem věci dosud vůbec nezabýval; především tu nepoučil účastníky, a v první řadě samozřejmě žalobce, kteří se po změně žaloby aplikace § 2958 nyní platného občanského zákoníku a navazující metodiky vyčíslením svých nároků domáhají, o jejich procesní povinnosti přednést odpovídající tvrzení a případně důkazní návrhy. Z uvedeného důvodu proto odvolací soud rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Zdejšímu soudu odvolací soud s ohledem na shora uvedené uložil, aby postupem podle § 118a o. s. ř. žalobce vyzval, aby, dovolávají-li se pro svou věc aplikace § 2958 nyní platného občanského zákoníku a navazující metodiky, popsali, v jakých konkrétních okolnostech spatřují mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele pro závěr, že by posouzení věci podle úpravy platné do 31. prosince 2013 ve výsledku vedlo k rozhodnutí rozpornému s dobrými mravy, znamenajícímu, slovy zákona, krutost nebo bezohlednost urážející obyčejné lidské cítění. Pokud by žalobci relevantní okolnosti přednesli a ukázaly by se spornými, vyzve okresní soud žalobce k jejich prokázání. Jestliže žalobci relevantní tvrzení podřaditelná pod § 3079 odst. 2 občanského zákoníku nepřednesou anebo je, budou-li sporná, neprokáží, posoudí okresní soud jejich nároky podle občanskoprávní úpravy platné do 31. prosince 2013. Prvoinstančnímu soudu bylo dále uloženo, aby se v dalším řízení vypořádal nejen se skutkovou stránkou věci a právní kvalifikací uplatněných nároků, ale i s námitkami žalovaných, a to včetně jejich klíčové výhrady, že předmětný dluh nebyl jediným dluhem žalobců a jeho zjištění jejich psychický stav zásadně poznamenat nemohlo, a aby zvážil obranu, kterou proti této námitce žalobci vznesli, a v případě potřeby k tomu obstaral i výslovné znalecké dobrozdání.

7. Prvoinstanční soud v dalším řízení v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu vyzval žalobce, aby popsali, v jakých konkrétních okolnostech spatřují mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele pro závěr, že by posouzení věci podle úpravy platné do 31. prosince 2013 ve výsledku vedlo k rozhodnutí rozpornému s dobrými mravy, znamenajícímu slovy zákona krutost nebo bezohlednost urážející lidské cítění. Žalobci byli vyzváni rovněž k předložení nebo označení důkazů k prokázání těchto tvrzení. Dále byli žalovaní soudem vyzvání k tomu, aby upřesnili svá skutková tvrzení spočívající v tom, že předmětný dluh nebyl jediným dluhem žalobců a jeho zjištění tedy psychický stav zásadně poznamenat nemohlo.

8. Žalobci k výzvě soudu doplnili, že mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele spatřují v úmyslném způsobení újmy, kdy k újmě na zdraví žalobců došlo v důsledku úmyslného trestného činu, za který byli žalovaní pravomocně odsouzeni, a dále v poměrech žalobců, kdy bylo zneužito jejich důvěry, vyššího věku žalobce č. 1 i ne zcela dostatečných rozumových schopností, navíc žalobkyně č. 2 již v době škodné události určitými psychickými problémy trpěla a ani žalobce č. 1 nebyl bez zdravotních obtíží (v podrobnostech odkázali na spisy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Újma na zdraví, která žalobcům vznikla až za nové právní úpravy, je zásahem do práva, které je považováno za významnější a které je hodno větší ochrany než práva majetková. V případě žalobců se jedná o osoby sociálně slabé (žalobce a) je starobní důchodce, žalobkyně b) pobírá invalidní důchod) mající řadu zdravotních problémů a menší rozumové schopnosti, tedy by měli být zvláště chráněni. Jako podstatná se žalobcům jevila i délka doby (6 let), po kterou byli vystaveni negativnímu působení soudních a exekučních řízení (od roku 2014 do roku 2020), která pro ně mohla skončit fatálně, nebýt zásahu Ústavního soudu. Konečně navrhli též zpracování dodatku znaleckého posudku ke zjištění výše odškodnění podle úpravy účinné do 31. 12. 2013, neboť s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 2308/2018, pokud by výše takto zjištěného odškodnění byla nepoměrně nižší než podle dříve zpracovaného znaleckého posudku, přicházelo by v úvahu použití (nyní účinného) občanského zákoníku. Dle žalobců jejich nárok není ani částečně promlčen, neboť vědomost žalobců o škodě je třeba vázat až k vypracování posudku [celé jméno znalkyně], kterým byla výše náhrady za ztížení společenského uplatnění stanovena. Námitku promlčení vznesenou žalovanými pak žalobci označili za opožděnou a rozpornou s dobrými mravy.

9. Žalovaní se k mimořádným důvodům hodným zvláštního zřetele, které tvrdili žalobci, vyjádřili tak, že takto uvedené důvody nenaplňují charakteristiku ve smyslu, jak ji nastínil ve svém rozhodnutí odvolací soud. Ten uvedl, že mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele mohou spočívat zejména v tom, kdy škůdce způsobil škodu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné. Jednání žalovaných nesměřovalo k tomu, aby právě žalobcům způsobili újmu. Žalovaní měli v úmyslu kupovat nemovitosti, ty následně rekonstruovat a prodat je, případně je pronajímat. Převážnou část nemovitostí koupili žalovaní s nájemníky, kteří však nájemné a zálohy na služby nehradili řádně a včas. Úvěry, které si žalovaní vzali, měli žalovaní v úmyslu splácet. Žalovaní byli rovněž nuceni zpeněžovat svůj osobní majetek. Podle žalovaných pouze skutečnost, že byli odsouzeni za úmyslný trestný čin, nemůže zakládat důvody zvláštního zřetele hodné pro posouzení nároku žalobců podle současné právní úpravy. Úvěrový podvod je sice úmyslným trestným činem, avšak žalovaní nikdy neměli v úmyslu připravit své věřitele o peníze, ani se jakýmkoliv způsobem na úkor třetích osob obohatit. Žalovaní upozornili, že i žalobci jim doposud dluží finanční prostředky, aniž by kdy projevili vůli své závazky byť jen částečně hradit. Svoji námitku ohledně mnohosti dluhů žalobců pak doplnili tak, že odkázali na zrušený rozsudek, který byl v projednávané věci vydán, v němž soud učinil ze spisu sp. zn. [spisová značka] vedeného u zdejšího soudu zjištění, že žalobci kupovali byt v [anonymizována dvě slova] [adresa] v r. 2011, na koupi bytu získali hypoteční úvěr, přičemž měli i další závazky ze spotřebitelských úvěrů, které spláceli např. [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], [právnická osoba] [obec], [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [obec] a jejich závazky u společností půjčujících peníze včetně hypotečního úvěru na koupi bytu činily cca 1.120.000 Kč. Kromě těchto závazků měli žalobci v rozhodném období hradit závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru vůči věřiteli [právnická osoba], zajištěný do výše 1.040.000 Kč zástavním právem k jednotce žalobců [číslo] bytu v budově [adresa] v [obec]. Nároky žalovaných vůči žalobcům byly uplatňovány u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a 15 C 264/2014. V obou řízeních pak bylo žalovaným vyhověno (ve druhém případě částečně). Započtení, které na pohledávku žalovaného č. 2 žalobci provedli, není účinné, neboť řízení o náhradě škody bylo zastaveno, tj. nemohlo dojít k započtení, když žalobci pohledávku za žalovaným č. 2 neměli. Žalovaní pak dále vznesli námitku promlčení pro nárok žalobců ve vztahu k žalovanému 1) nad částku 100.000 Kč a k žalované 2) nad částku 50.000 Kč, neboť k ustálení zdravotního stavu obou žalobců došlo již v lednu 2018 a k rozšíření žaloby na žalobci nárokované částky (ze 100.000 Kč na 351.958 Kč u žalovaného 1) a z 50.000 Kč na 207.020 Kč u žalované 2) došlo až v červnu 2020. <b>10. V dalším řízení, kdy soud vycházel i ze skutkových zjištění, jež učinil před zrušením prvoinstančního rozhodnutí odvolacím soudem, vzal soud na základě provedených důkazů za prokázané následující skutečnosti:</b> 11. Z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 4. 12. 2017 čj. [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalovaní byli uznáni vinnými tím, že dne 10. října 2011 [celé jméno žalované] z pozice pověřeného vlastníka Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo], s úmyslem získat finanční prostředky zažádala jménem uvedeného společenství o poskytnutí úvěru č. 11489/11LCD ve výši 1 760 176 Kč na rekonstrukci bytového domu [adresa], přičemž k žádosti doložila nepravdivý a pro potřeby úvěru rozhodný zápis ze shromáždění vlastníků uvedeného společenství ze dne 29. 9. 2011, kterým deklarovala souhlas dalších členů společenství [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] s přijetím úvěru ve shora uvedené výši, aniž by jmenovaní zápis vlastnoručně podepsali a o existenci úvěru měli povědomí, a k tomuto jednání ji přesvědčil v blíže nezjištěné době před 19. 9. 2011 její životní partner [celé jméno žalovaného] tak, že jí sdělil, že finanční prostředky získané prostřednictvím tohoto úvěru bude moci použít na své předchozí závazky, které měla u [právnická osoba], dále byl s předložením výše uvedeného nepravdivého zápisu ze shromáždění vlastníků srozuměn, a úvěr byl Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo], v uvedené výši poskytnut, přičemž věděla, že finanční prostředky čerpané z uvedeného úvěru budou použity k jinému účelu, tedy zejména ke splácení jejích předchozích závazků a tedy v rozporu s ustanovením čl. I. odst. 2. uvedené úvěrové smlouvy, v němž byl stanoven účel úvěru - financování projektu, kterým byla rekonstrukce domu [adresa], ul. [ulice], [obec], a kterou měla provést [právnická osoba], s.r.o. na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi Společenstvím vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo], zastoupeným [celé jméno žalované] a uvedenou společností zastoupenou jejím společníkem a jednatelem [celé jméno žalovaného] ze dne 30. 9. 2011, kde termín provedení díla byl stanoven na období od 17. 10. 2011 do 31. 5. 2012, přičemž věděla, že práce deklarované v krycím listu rozpočtu již byly z větší části provedeny, když bylo některými fakturami vystavenými [právnická osoba], s.r.o. dokládáno provedení prací, které byly provedeny již v období let 2008 a 2009, a to konkrétně, fakturou číslo 2011 ze dne 14. 11. 2011 na částku 541.629 Kč včetně DPH, fakturou číslo 2011 ze dne 16. 11. 2011 na částku 240.416 Kč včetně DPH, fakturou číslo 2011 ze dne 23. 11. 2011 na částku 517.000 Kč včetně DPH a fakturou číslo 2011 ze dne 13. 12. 2011 na částku 456.500 Kč včetně DPH, přičemž celkem splatili celkově pouze 122.891 Kč, čímž poškozené [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] způsobili škodu ve výši nejméně 1.632.654 Kč a členy Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo], poškodili na jejich právech v souvislosti se sjednáním tohoto majetkového závazku, kdy je vystavili riziku možného vymáhání tohoto závazku ve výši odpovídající velikosti podílu na společných částech, což v případě bytové jednotky [jméno] [příjmení], [datum narození], kterou od něho zakoupila [jméno] [příjmení], [datum narození], opět bez vědomí tohoto závazku, činí částku ve výši nejméně 278.236,60 Kč a v případě bytové jednotky [jméno], [datum narození], a [jméno], [datum narození], [anonymizováno], v rámci společného jmění manželů činí částku ve výši nejméně 251.135,86 Kč, a dále je vystavili nebezpečí poškození dobrého jména v případě neplnění závazku. Za uvedené trestné jednání byli žalovaní odsouzeni k trestům odnětí svobody s podmíněným odložením výkonu trestu. Poškození [jméno] [jméno] [příjmení] byli současně podle § 229 odst. 1 tr. řádu se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci 27. 2. 2018.

12. Z lékařských zpráv Psychologické ambulance [právnická osoba] ze dne 28. 1. 2015, Psychiatrické a psychoterapeutické ordinace MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] ze dne 12. 2. 2015, 13. 4. 2016, 18. 8. 2016, 31. 1. 2017 a 10. 10. 2018 bylo zjištěno, že oba žalobci jsou dlouhodobě v psychiatrické péči, přičemž v případě žalobce a) vznikly jeho potíže v přímé návaznosti na objevení se dluhu na bytě, který sám nezpůsobil. Došlo k chronizaci jeho potíží, není schopen se soustředit, trpí úzkostmi, nejistotou, obavami z budoucnosti, není schopen zvládnout požadavky běžného života, kvalita jeho života je výrazně zhoršena. Žalobkyně b) je v psychiatrické péči od r. 2003 pro těžkou rekurentní depresivní poruchu. V minulosti byl stav stabilizován, k výraznému zhoršení došlo od r. 2012 v návaznosti na dluh, který vznikl vinou někoho jiného.

13. Z obsahu spisu Okresního soudu v Trutnově sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobci kupovali byt v [anonymizováno] ul. [adresa] v r. 2011, na koupi bytu získali hypoteční úvěr, přičemž měli i další závazky ze spotřebitelských úvěrů, které spláceli např. [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], [právnická osoba] [obec], [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [obec] a jejich závazky u společností půjčujících peníze včetně hypotečního úvěru na koupi bytu činily cca 1.120.000 Kč.

14. Z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 5. 2018 čj. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalovaným [jméno] a [jméno] [příjmení] byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci [právnická osoba] částku 251.135,86 Kč s příslušenstvím, a to z titulu jejich ručitelského závazku jako členů společenství za závazky Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo], konkrétně ze smlouvy o úvěru č. 11489/11/LCD, ačkoliv byla tato smlouva uzavřena podvodným jednáním nynějších žalovaných.

15. V tomto řízení byla přibrána k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví znalkyně [celé jméno znalkyně]. Ze závěrů znaleckého posudku ze dne 17. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobce a) trpí v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných a důsledky jejich trestního jednání duševní poruchou, a to diagnózou F [číslo] poruchy přizpůsobení – úzkostně-depresivní reakce. Přesnou dobu vzniku této duševní nemoci nelze určit, pro příznaky této nemoci se však léčí od února 2014. Žalobkyně b) trpí rekurentní depresivní poruchou, v době znaleckého vyšetření se jednalo o středně těžkou depresivní fázi tohoto onemocnění. Ke vzniku duševní poruchy u žalobce a) došlo v příčinné souvislosti s trestným jednáním žalovaných a zejména v důsledku vymáhání dlužné částky v soudním řízení zahájeném v r. 2014. V případě onemocnění žalobkyně b) se jedná o chronický průběh onemocnění, v souvislosti s předmětnou událostí došlo ke zhoršení psychického stavu, které přetrvává. Výše nemajetkové újmy na zdraví činí dle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví zpracované Nejvyšším soudem ČR u žalobce a) po zohlednění modifikačního koeficientu - 10 % z důvodu věku posuzovaného částku 351.958 Kč a u žalobkyně b) po zohlednění modifikačního koeficientu - 10 % z důvodu předchozího nízkého zapojení posuzované do společenských aktivit částku 207.020 Kč, přičemž se u obou případů jedná o náhradu za ztížení společenského uplatnění.

16. Z dodatku ke znaleckému posudku [celé jméno znalkyně] ze dne 25. 8. 2023 a vyjádření znalkyně k námitkám žalobců ze dne 12. 11. 2023 bylo zjištěno, že k ustálení zdravotního stavu obou žalobců došlo k datu 1. 1. 2018. U obou žalobců znalkyně zohlednila mimo jiné fakt, že v prosinci roku 2017 byli žalovaní za své jednání odsouzeni, kdy žalobkyně b) mohla cítit určitou satisfakci a zklidnění situace, resp. u žalobce a) mohla tato skutečnost při zohlednění délky léčby vést ke zmírnění příznaků a stabilizaci stavu. U žalobce a) došlo k rozvoji jeho psychické poruchy (poruchy přizpůsobení – úzkostně-depresivní reakce) pouze v důsledku jednání žalovaných. Žalobkyně b) trpěla v minulosti duševní poruchou, a to rekurentní depresí, kdy v důsledku této duševní nemoci jí byla zprvu přiznána plná invalidita, následně po zlepšení příznaků částečná invalidita 1. stupně. V důsledku jednání žalovaných došlo ke zhoršení a prohloubení příznaků uvedené duševní poruchy, přičemž znalkyně toto zohlednila již ve znaleckém posudku ze dne 17. 2. 2020. Z referátu a zdravotnické dokumentace žalobkyně b) pak nevyplývají další faktory, které by měly vliv na její psychický stav v předmětné době. Z tohoto důvodu byla výše náhrady za ztížení společenského uplatnění podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví stanovena u obou žalobců ve shodné výši jako v původním znaleckém posudku. Pokud jde o ohodnocení podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, činí újma u žalobce a) 1.200 bodů za položku 016 – Vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací), kdy v rozmezí 500 až 1.500 bodů bylo bodové ohodnocení u žalobce a) určeno vzhledem k závažnosti příznaků a dopadu na jeho život. U žalobkyně b) bylo za totožnou položku určeno bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně na 900 bodů, a to vzhledem k míře zhoršení příznaků duševní poruchy u žalobkyně b) v důsledku předmětné události. Při určování ustálení zdravotního stavu žalobců znalkyně vycházela jednak z vnějších skutečností, tj. rozhodnutí soudu o postihu žalovaných, jednak z údajů ze zdravotnické dokumentace. U obou žalobců znalkyně vycházela ze zápisů z října 2018, které zpětně mapují jejich psychický stav. U žalobkyně b) bylo uvedeno, že její stav je dlouhodobě neuspokojivý, v popředí střídání nálady, depresivní propady, pocity úzkosti, vnitřního napětí, neklidu, pocity zbytečnosti, sociální izolace, nechce se s nikým stýkat, výrazná únava. U žalobce a) je uvedeno, že byl přijat do léčby v únoru 2014, nyní obtíže chronifikovaly s délkou soudního sporu, kdy se objevuje tíseň, opakované automatické myšlenky, není schopen se soustředit, je unavený, spí jen 2 hodiny, poté se probudí, bolí ho hlava, masivní úzkost, sebepodceňování, nejistota, obavy z budoucna, somatický doprovod. V případě úvahy o ustálení zdravotního stavu se jednalo o období, kdy se oba posuzovaní pravidelně a dlouhodobě podrobovali léčbě, ta nicméně nevedla k vyléčení a odeznění příznaků, ale vlivem přetrvávajícího stresu ze soudního sporu došlo k ustálení a chronifikaci obtíží, které měly vliv na kvalitu života obou žalobců.

17. Z dalších provedených důkazů (listiny opatřené ve vztahu k dalším úvěrům, poskytnutých žalobcům) soud nečiní žádná relevantní skutková zjištění s ohledem na to, že znalkyně vyloučila, že by se psychický stav žalobců v rozhodném období zhoršil v důsledku jiných skutečností, které by neměly svůj původ v protiprávním jednání žalovaných. <i>18. Podle § 3079 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.</i> <i>19. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.</i> <i>20. Podle § 444 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“) se při škodě na zdraví jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.</i> <i>21. Podle § 106 odst. 1 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.</i> <b>22. Po zhodnocení všech provedených důkazů samostatně a ve vzájemných souvislostech soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.</b> 23. Z rozsudku zdejšího soudu čj. [číslo jednací] ze dne 4. 12. 2017 a z nesporných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že žalovaní byli pravomocně odsouzeni za protiprávní jednání, jež spočívalo v tom, že 1. žalovaná v r. 2011 z pozice pověřeného vlastníka Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo] s úmyslem získat finanční prostředky zažádala jménem uvedeného společenství o poskytnutí úvěru č. 11489/11LCD ve výši 1.760.176 Kč na rekonstrukci bytového domu [adresa], přičemž k žádosti doložila nepravdivý a pro potřeby úvěru rozhodný zápis ze shromáždění vlastníků uvedeného společenství, kterým deklarovala souhlas mimo jiné i žalobců s přijetím úvěru ve shora uvedené výši, aniž by jmenovaní zápis vlastnoručně podepsali a o existenci úvěru měli povědomí. Úvěr byl ve spolupráci s 2. žalovaným čerpán v rozporu s jeho stanoveným účelem a nebyl řádně splácen. V důsledku toho věřitel [právnická osoba] dlužnou částku vymáhala po dlužníkovi – Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo] a současně po členech společenství z titulu jejich zákonného ručení. Ze závěrů znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] pak vzal soud za prokázané, že v důsledku protiprávního jednání žalovaných se u žalobce a) rozvinula duševní porucha, a to porucha přizpůsobení – úzkostně-depresivní reakce, u žalobkyně b) pak došlo ke zhoršení jejího psychického stavu. K ustálení zdravotního stavu obou žalobců došlo k 1. 1. 2018. Výše zjištěné nemajetkové újmy na zdraví činí dle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví zpracované Nejvyšším soudem ČR u žalobce a) po zohlednění modifikačního koeficientu - 10 % z důvodu věku posuzovaného částku 351.958 Kč a u žalobkyně b) po zohlednění modifikačního koeficientu - 10 % z důvodu předchozího nízkého zapojení posuzované do společenských aktivit částku 207.020 Kč. Podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, činí bodové ohodnocení újmy u žalobce a) 1.200 bodů, u žalobkyně b) 900 bodů.

24. Soud nepovažuje za důvodnou námitku žalovaných, že psychický stav žalobců nemohlo poznamenat zjištění předmětného dluhu vzniklého v důsledku protiprávního jednání žalovaných z důvodu, že ten nebyl jediným dluhem žalobců. Při zjišťování skutkového stavu stran této (odborné) otázky soud vyšel ze závěrů znalkyně, která vyloučila, že by se psychický stav žalobců v rozhodném období zhoršil v důsledku jiných skutečností, které by neměly svůj původ právě v protiprávním jednání žalovaných a soud proto nečinil žádná skutková zjištění ani právní závěry z dalších provedených důkazů, týkajících se dalších závazků žalobců, jejichž existence byla v tomto řízení skutečně k obraně žalovaných prokázána.

25. Dle soudu v tomto řízení bylo bez pochybností prokázáno, že ke vzniku duševní poruchy u žalobce a), resp. ke zhoršení psychického stavu u žalobkyně b), došlo výlučně v důsledku jednání žalovaných. Takto vzniklé újmy jsou svojí povahou ztížením společenského uplatnění.

26. Podle § 3079 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Jak konstatoval Krajský soud v Hradci Králové ve svém zrušovacím usnesení, soudní praxe je jednotná ve výkladu, že pro aplikaci přechodného ustanovení obsaženého v § 3079 odst. 1 o. z. není rozhodující okamžik vzniku škody (újmy), nýbrž okamžik škodné události. K té v projednávaném případě došlo v roce 2011, tj. za účinnosti občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013. K otázce právního režimu proto bylo třeba posoudit, zda není ve smyslu § 3079 odst. 2 o. z. dán důvod pro to, aby byl nárok žalobců posuzován podle nyní platného občanského zákoníku. Aby tomu tak mohlo být, musely by být splněny tři podmínky, a to, že a) k 1. 1. 2014 nebylo o náhradě škody vzniklé porušením právními předpisy rozhodnuto, b) návrh žalobců, c) pro přiznání náhrady podle nyní platného občanského zákoníku existují mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3 o. z.).

27. Soud má za to, že v dalším řízení bylo prokázáno, že zatímco první dvě podmínky splněny jsou, tak třetí nikoliv.

28. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2308/2018, podmínkou pro aplikaci § 3079 odst. 2 o. z. není jen to, aby samo jednání, které vedlo ke škodě, bylo nemravné, zavrženíhodné a urážející obyčejné lidské cítění, ale též aby posouzení uplatněného nároku podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 ve výsledku znamenalo rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Použití nové právní úpravy by tedy v zásadě mohlo přijít v úvahu jen tehdy, pokud by dosavadní právní předpisy právu, zasaženému protiprávním jednáním, neposkytovaly dostatečnou ochranu, a to do té míry, že by se tento deficit jevil nemravným až krutým. Krajský soud v Hradci Králové pak ve zrušovacím usnesení odkázal na důvodovou zprávu, která uvádí situace, kdy např. škůdce způsobí škodu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné. Za zvlášť zavrženíhodnou pohnutku lze přitom považovat takovou pohnutku, která je v příkrém rozporu s morálkou občanské společnosti a svědčí zpravidla o morální bezcitnosti, zvrhlosti, o bezohledném sobectví, či o pohrdavém postoji k základním lidským hodnotám, zejména k lidskému životu. Jednání žalovaných, ač protiprávní – trestné a úmyslné, uvedená kritéria nenaplňuje. Jednání žalovaných nebylo namířeno primárně ani výlučně proti žalobcům tak, aby jim bylo jakkoli ublíženo, když úmysl žalovaných v tomto směru nebyl prokázán. Ani další důvody uváděné žalobci (poměry žalobců, zneužití jejich důvěry, vyšší věk žalobce č. 1, psychické problémy žalobkyně č. 2, menší rozumové schopnosti apod.) nejsou takového charakteru, že by vedly ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění, a ani v nich nelze spatřovat zvlášť zavrženíhodnou pohnutku. Nadto má soud pochybnosti ohledně tvrzené menší rozumové schopnosti žalobců, když z v tomto řízení prokázaném objektivním chování žalobců v běžném životě (uzavření hypoteční smlouvy a opakované uzavírání úvěrových smluv), takový závěr učinit nelze. V projednávaném případě není splněna ani skutečnost (viz shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu), že by dosavadní právní předpisy (tj. občanský zákoník platný do 31. 12. 2013) neposkytovaly žalobcům dostatečnou ochranu do té míry, že by se takový deficit jevil nemravným až krutým. Samotná skutečnost, že výše náhrady za ztížení společenského uplatnění podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 je nižší než podle stávající právní úpravy, v poměrech projednávané věci není ani kruté, ani nemravné. S ohledem na shora uvedené posuzoval soud nárok žalobců podle občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 a jeho prováděcích předpisů.

29. Podle § 7 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, vydané k provedení § 444 odst. 2 obč. zák., se výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku, kdy hodnota 1 bodu činí 120 Kč. S ohledem na zjištěné bodové ohodnocení újmy by činila výše náhrady u žalobce a) částku 144.000 Kč (1.200 bodů), u žalobkyně b) potom 108.000 Kč (900 bodů).

30. Soud se nicméně musel zabývat důvodností námitky promlčení nároku žalobců, kterou vznesli žalovaní, a to co do částek převyšující částku 100 000 Kč u žalobce a) a 50 00 Kč u žalobkyně b), přičemž námitku promlčení shledal důvodnou. V tomto řízení bylo bez pochybností prokázáno, že k ustálení zdravotního stavu žalobců došlo k datu 1. 1. 2018. K rozšíření žaloby na částky 351.958 Kč, resp. 207.020 Kč, došlo až při jednání dne 17. 6. 2020 a v této době již uplynula promlčecí lhůta dle § 106 odst. 1 obč. zák. Do té doby žalobci nárokovali pouze uvedené částky 100.000 Kč u žalobce a) a 50.000 Kč u žalobkyně b), a to jak v tomto řízení, tak v trestním řízení, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

31. Jak vyplývá i z vyjádření samotných žalobců, tak skutečnost, že jim byla způsobena škoda (újma na jejich duševním zdraví), a to, že byla způsobena jednáním žalovaných, jim byla známa již dříve, a nezbytně pak v době podání projednávané žaloby, k čemuž došlo 28. 5. 2018. Námitce žalobců, že jejich vědomost o škodě je třeba vázat až k vypracování znaleckého posudku [celé jméno znalkyně], kterým byla výše náhrady za ztížení společenského uplatnění stanovena, soud nepřisvědčil. Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nezávisí na tom, zda a kdy si poškozený opatří dostatek důkazů nebo kdy se vytvoří pro něj příznivější procesní situace k tomu, aby skutkové okolnosti, o nichž má vědomost, mohl v soudním řízení prokázat ([příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a kol. Občanský zákoník I, II, 2. vydání. C. H. Beck, 2009, str. 602-608). Z hlediska vědomosti žalobců o škodě bylo dostačující, že věděli o vzniku škody a kdo je jejím původcem. Rovněž tak nelze přisvědčit obraně žalobců, že námitka promlčení byla žalovanými vznesena opožděně, když lhůta pro uplatnění námitky promlčení v občanském zákoníku není žádným způsobem stanovena.

32. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl částečně v rozsahu uvedeném ve výroku I. žaloby, tedy že žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobci a) částku 100.000 Kč a žalobkyni b) částku 50.000 Kč v obecné lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Ve zbývajícím rozsahu (tj. co do částky 251 958 Kč vůči žalobci a) a co do částky 157 020 Kč vůči žalobkyni b) žalobu zamítnul (výrok II.).

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci byli úspěšní co do základu svých nároků, naopak žalovaní důvodně uplatnili námitku promlčení, která ponížila výše nároků žalobců. I když námitkou promlčení došlo k ponížení nároků žalobců o více než polovinu, lze procesní úspěch obou stran označit za rovnocenný s přihlédnutím k tomu, že rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku (výrok IV.). Jelikož byl výsledek řízení z hlediska úspěchu účastníků rovnocenný, nemá ani Česká republika proti žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, které platila (výrok III.).