6 C 181/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované pojišťovna , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice pro: náhrada nemajetkové újmy ve výši 50 000 000 Kč

I. Návrh, aby soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení 15 515,50 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy do posledního dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalobkyně a vedlejší účastník nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení.

IV. České republice se právo na náhradu státem zálohovaných nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou podanou dne 7. 12. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyni vznikla nemajetková újma v důsledku zanedbání lékařské péče a následného úmrtí matky žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], která zemřela dne 31. 10. 2018 po krátké hospitalizaci v nemocničním zařízení provozovaném žalovanou společností. Okolnosti úmrtí matky žalobkyně byly vyhodnoceny jako podezřelé, a proto byly prověřovány policejním orgánem Policie ČR, [stát. instituce], územním odborem [obec], oddělením obecné kriminality a SKPV v trestním řízení, které bylo vedeno pod [číslo jednací]. Pro účely tohoto řízení byl opatřen znalecký posudek vyhotovený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví interna. Dne 30. 10. 2018 byla [jméno] [celé jméno žalobkyně] dopravena svým synem [jméno] [příjmení] k vyšetření na interní ambulanci provozované žalovanou. Důvodem vyšetření byly podle údajů zachycených ve zdravotnické dokumentaci několik dní trvající zdravotní obtíže spočívající v opakovaném zvracení po jídle, v bolesti v epigastriu (nadbřišku) a ve škytavce. Pacientka byla vyšetřena službu konajícím lékařem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který indikoval neodkladné přijetí na lůžko interního oddělení provozovaného žalovanou. Příjmový list byl vystaven dne 30. 10. 2018 v 17.21 hodin. V záznamu o vstupním vyšetření byla zapsána zjištění tohoto lékaře o stavu pacientky. Vyšetření per rectum nebylo provedeno. Ve vstupních odběrech byly nalezeny prakticky normální parametry krevního obrazu, včetně bílých krvinek (leukocytů), vyšší hodnoty sérové močoviny a kreatininu, normální základní mineralogram, hraniční žlučové barvivo při normálních jaterních testech, normální hladiny cholesterolu a triglyceridů, mírně vyšší laktátdehydrogenasa, významně zvýšený krevní cukr a C-reaktivní protein při lehce nižší celkové bílkovině a normálním albuminu. Vyšetření moče ani další laboratorní odběry nebo paraklinická vyšetření nebyla dne 30. 10. 2018 ani dne 31. 10. 2018 provedena. Lékařem byla ordinována dieta 4S a sledování bilance tekutin. Kontrolní respektive rozšířené laboratorní odběry, včetně glykemického profilu, dále elektrokardiogram a RTG snímek hrudníku byly ordinovány až na další den 31. 10. 2018 ráno. Byla zavedena periferní žilní linka s konkrétními léky. Po přijetí měla být pacientka opakovaně kontrolována středním a nižším zdravotnickým personálem, bez vykazování závažnějších příznaků či obtíží. Lékařské kontroly po přijetí neproběhly, respektive nejsou zadokumentovány. Dne 31. 10. 2018 okolo 01.00 hod. byla spolupacientkou přivolána službu konající zdravotní sestra pro zhoršení stavu pacientky [jméno] [celé jméno žalobkyně], která byla nalezena ležící napříč lůžkem masivně pozvracená. Týmem zdravotních sester a sanitářky byla zahájena mechanická resuscitace, manuálně i odsávačkou byly zprůchodňovány dýchací cesty. Byl přivolán službu konající lékař a současně byl aktivován resuscitační ARO vedený [anonymizována tři slova]. Po 15 minutách byla resuscitace ukončena, v 01.20 hodin byl konstatován exitus letalis. Službu konajícím lékařem byla indikována patologická pitva. Ta byla provedena dne 1. 11. 2018 na oddělení soudního lékařství a toxikologie [anonymizována dvě slova] [obec]. Bezprostřední příčinou smrti bylo stanoveno udušení při vdechnutí žaludečního obsahu do průduškového stromu obou plic. Za primární příčinu popsaného stavu byly označeny porucha pasáže a překrvení na úrovni kyčelníku tenkého střeva, asi 50 cm před přechodem do tlustého střeva, nad uvedeným úsekem bylo popsáno roztažení a ochabnutí střevní stěny. Další nálezy – rozšíření pravé komory srdeční a tečkovité krevní výrony pod poplicnicí pravé plíce – vznikly zřejmě druhotně. Dále byly zjištěny žlučové kameny ve žlučníku, rozedma plic, pokročilá ateroskleróza středního stupně a pokročilá skleróza ledvin, které podle patologa zřejmě neměly na popsanou událost zásadní vliv.

2. V žalobě bylo dále argumentováno závěry znaleckého posudku vypracovaného pro potřeby Policie ČR znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dle jmenovaného znalce nebyly po přijetí matky žalobkyně v nemocničním zařízení žalované z lékařského hlediska řádně provedeny všechny nezbytné úkony a vyšetření, které při přijetí internistou provedeny býti měly. Při přijetí byly provedeny vstupní vyšetření – anamnéza a fyzikální vyšetření, které byly zapsány ošetřujícím lékařem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v příjmovém listě. V tomto zápisu kromě meteoristického, bubínkového poklepu na břiše není uvedena žádná zjevná patologie. Vstupnímu vyšetření lze dle znalce vytknout absenci zápisu tepové, případně dechové frekvence a neprovedení vyšetření konečníku (per rectum), které patří k základním úkonům internisty. Pokud byla uvedena vstupní pracovní diagnóza dehydratace, mohlo být ve fyzikálním nálezu zmíněno, zda je pacientka též klinicky dehydratována (například snížení kožního turgoru, oschlé sliznice, snížení žilní náplně apod.). Ke zvážení byla podle soudního znalce ordinace kontroly krevního tlaku na oddělení při klinické diagnóze dehydratace a vstupním tlaku spíše v dolním pásmu systolické normy. Dále byla ke zvážení klinická kontrola stavu pacientky lékařem po další atace zvracení v 21.30 hodin (zvracení je uvedeno pouze v sesterské dokumentaci), zvláště za účelem posouzení vývoje lokálního nálezu na břiše. Také ordinace diety, byť šetřící 4S, nebyla podle soudního znalce v situaci nejasné příčiny zvracení, bolesti břicha a elevace C-reaktivního proteinu správná. Vhodnější bylo doporučení bez perorálního přímo nebo pouze limitovaného množství tekutin ústy. Znalec dále poukázal na to, že laboratorně byla ve vstupních odběrech nalezena zvýšená hladina sérové močoviny (11,3 mmol/l) a kreatininu (164 umol/l), které jsou ukazatelem zhoršené funkce ledvin, ale také například dehydratace organismu. Hraniční hodnoty žlučového barviva (bilirubin 21,3 umol/l) a laktátdehyrogenasy (4,50 ukat/l) zřejmě nebyly patognomické. Významně zvýšený byl krevní cukr (glykemie 14,5 mmol/l), což může být známkou přehnané reakce na stresový stav nebo příznakem čerstvě zachyceného diabetu mellitu (úplavice cukrové). Dále byl zjištěn vysoký C-reaktivní protein (136,8 mmol/l), který je signálem zánětlivé (infekční i neinfekční) reakce organismu. Přitom v krevním obraze nedošlo ke zvýšení leukocytů, bílých krvinek, které také reagují na zánětlivý podnět. Jiné zánětlivé markery, které by mohly být nápomocné v odlišení infekční či neinfekční příčiny, například prokalcitonin, nebyly provedeny. Soudní znalec však v této souvislosti poukázal na skutečnost, že se nejedná o zcela rutinní metody vyšetření a není podle něho jasné, zda taková vyšetření jsou běžně dostupná ve služebním provozu nemocničního zařízení žalované. Znalec dále konstatoval stran laboratorních výsledků, že kromě výše uvedené diferenciální diagnostiky zánětu mělo být (zvláště při úvaze o infektu nejasné příčiny, pro který byla nasazována antibiotika) provedeno alespoň orientační vyšetření moče, respektive močového sedimentu, ke zjištění přítomnosti zánětu. Před empirickým nasazením antibiotik je též vhodné odebrat materiály k bakteriologickému vyšetření. Dle znalce není z dokumentace patrné, zda bylo dostatečně reagováno na zjištěnou hyperglykemii (vysoký krevní cukr), která měla být zřejmě zkontrolována ve večerních hodinách. Paraklinická vyšetření nebyla u pacientky za dobu její hospitalizace prováděna. Plánováno bylo RTG vyšetření hrudníku a elektrokardiografie (EKG) následující den 31. 10. 2018 ráno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o přijetí pacientky na interní oddělení, mělo být podle znalce EKG ordinováno vstupně, a to i v rámci diferenciální diagnostiky bolesti v epigastriu. Při opakovaném zvracení v anamnéze pacientky a při bolestech v epigastriu mohlo být podle znalce vstupně pomýšleno na vyloučení náhlé příhody břišní, tedy na provedení alespoň RTG vyšetření břicha, případně vyšetření ultrazvukového. Je skutečností, že dle popisu byl fyzikální nález na břiše, kromě zmíněného bubínkového poklepu, hodnocený jako fyziologický, nezavdávající podnět k úvaze o chirurgické komplikaci, například nutnosti chirurgického vyšetření ve službě. Zavádějící mohla být také anamnéza refluxní nemoci jícnu, která však nemá zvracení jako charakteristický symptom. Na druhé straně pacientka kromě zvracení uváděla i bolesti epigastria na úrovni 2 z 5 v hodnotící škále a současně nebyla zřejmá příčina významné elevace C-reaktivního proteinu. K medikaci znalec uvedl, že nebyla ordinována žádná analgetika (léky proti bolesti). Z dokumentace není zřejmé, zda si pacientka nadále na bolesti epigastria stěžovala, tedy zda případnou medikaci vyžadovala. Naordinovaná infuze byla plánována na dobu čtyř hodin (18.00 až 22.00 hodin). Vzhledem k dalšímu zvracení a popsané dehydrataci (při absenci kontraindikace další volumové nálože nitrožilně) mohla být podle soudního znalce podána další infuse krystaloidu od 22.00 hodin dne 30. 10. 2018 dále k postupnému zavodnění pacientky. Znalec se [anonymizováno] [příjmení] vyjádřil k otázce příčiny základního onemocnění pacientky zjištěného při zdravotní pitvě, tedy k poruše pasáže a překrvení úseku kyčelníku tenkého střeva. Uvedl, že v nálezu patologa není tato příčina jednoznačně ozřejměna. Jedná se o zúžení tenkého střeva v části zvané ileum (kyčelník) zhruba 50 cm před jeho přechodem do tlustého střeva. Uvedený úsek byl u pacientky zúžen asi v délce 40 cm. Nad ním pak zřejmě došlo ke stagnaci střevního obsahu a postupnému rozšiřování stěny střeva, které při pitvě působilo jako ochablé. Na základě údajů z dostupné zdravotnické dokumentace a známého pitevního nálezu pak obecně znalec s velkou pravděpodobností vyloučil, že by uvedené základní onemocnění pacientky bylo zapříčiněno cizím zaviněním či úmyslným sebepoškozujícím jednáním samotné pacientky. Soudní znalec dále poukázal na absenci jakéhokoliv zápisu v lékařské dokumentaci od přijetí pacientky (dne 30. 10. 2018 v 17.21 hodin) do zahájení resuscitace (dne 31. 10. 2018 v 01.00 hodin), obzvláště po proběhlé epizodě zvracení dne 30. 10. 2018 v 21.30 hodin, kdy bylo podle soudního znalce vhodné provést alespoň klinickou kontrolu nálezu na břiše pacientky a při vývoji stavu doordinovat paraklinická vyšetření. Dle dostupné dokumentace není vůbec jasné, jestli byl službu konající lékař o této epizodě zvracení za hospitalizace informován. Je možné, že ošetřující lékař správně vyhodnotil stav vstupně, ale absence kontroly za hospitalizace nevedla k odhalení jeho progrese, která již mohla být manifestována zřetelněji a případně na ni mohlo být reagováno. Z předložených materiálů není ani zřejmá erudice službu konajícího lékaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tedy zda šlo o lékaře atestovaného či o lékaře v přípravě na atestaci. Pokud by se nejednalo o samostatně pracujícího lékaře, chybí v dokumentaci záznam o tom, že přijetí či stav pacientky a diagnosticko- terapeutický postup byly konzultovány s atestovaným lékařem vykonávajícím dozor nebo dohled.

3. Žalobkyně ze závěrů znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] dovozovala, že při řádném provedení veškerých nezbytných úkonů a zajištění nezbytné adekvátní péče bylo možno fatální následek v podobě úmrtí [jméno] [celé jméno žalobkyně] odvrátit. Jednoznačnou a bezprostřední příčinou úmrtí pacientky bylo udušení při vdechnutí žaludečního obsahu do průduškového stromu obou plic. To nastalo u pacientky, která do nemocničního zařízení žalované přišla právě s přetrvávajícími akutními obtížemi spočívajícími v opakovaném zvracení a v bolestech v nadbřišku a která kvůli těmto problémům byla do zařízení žalované přijata k hospitalizaci. Matka žalobkyně byla sice ve věku 76 let, nicméně až do své hospitalizace v nemocničním zařízení žalované žila doma, byla vitální a plně soběstačná, přiměřeně mobilní, její zdravotní stav byl s ohledem na věk uspokojivý, podle znaleckého posudku byla bez zásadních komorbidit, které by limitovaly její zdravotní prognózu. Pokud by bylo postupováno lege artis a [jméno] [celé jméno žalobkyně] by byla řádně vyšetřena a dostalo se jí takové péče, kterou její zdravotní stav vyžadoval, nemohlo by dojít k jejímu úmrtí. Obecně nemůže docházet k situacím a je nepřijatelné, aby se hospitalizovaný pacient se známou anamnézou asi třídenního zvracení a bolestmi nadbřišku po prodělaném vstupním vyšetření po několika málo hodinách od svého přijetí do nemocničního zařízení udusil vdechnutím obsahu svého žaludku. Postup žalované při poskytování zdravotní péče [jméno] [celé jméno žalobkyně] byl žalobkyní hodnocen jako non lege artis. V příčinné souvislosti s výše popsanými okolnostmi úmrtí [jméno] [celé jméno žalobkyně] vznikla na straně žalobkyně jako sekundární oběti nemajetková újma v podobě duševních útrap vzniklých v důsledku náhlého a nečekaného úmrtí vlastní matky. Došlo k nevratnému narušení do té doby existujících normálních a dlouhodobých vazeb mezi [jméno] [celé jméno žalobkyně] a žalobkyní, které se rozvíjely od samého narození žalobkyně až do doby úmrtí její matky. Tento zásah narušil nejen běžné běžně fungující sociální, hmotné a rodinné dlouhotrvající vztahy, ale zejména přerušil vzájemně fungující dlouhodobý citový vztah mezi zesnulou a žalobkyní, které nebudou moci být již nikdy obnoveny. Žalobkyně žila s matkou ve společné domácnosti, společně trávili volný čas, spojovaly je shodné zájmy a záliby. Duševní útrapy vznikly žalobkyni také tím, že nemohla být osobně přítomna v posledních chvílích života její matky. Toto úmrtí bylo náhlé a absolutně nečekané. Zdravotní obtíže, se kterými byla matka žalobkyně hospitalizována v nemocničním zařízení žalované, rozhodně nebyly takového charakteru, že by pro pacientku měly znamenat vážné ohrožení jejího zdraví, či dokonce fatální ohrožení jejího života. Duševní útrapy pak byly prohloubeny i přístupem žalované, která odmítá jakoukoliv odpovědnost. Úmrtím [jméno] [celé jméno žalobkyně] přišla žalobkyně o nejdůležitější osobu ve svém životě. Pro vyvážení a zmírnění nepříznivých následků proto žalobkyně požadovala přiznání nároku na peněžní náhradu nemajetkové újmy dle ustanovení § 2959 občanského zákoníku, když výše požadované částky 50 000 000 Kč respektuje individuálně míru utrpěných duševních útrap žalobkyně, která nastala v důsledku jednání žalované. Požadovaná částka odpovídá též zásadám slušnosti.

4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Její postup při léčbě matky žalobkyně odpovídal uznávaným postupům a pravidlům lékařské vědy, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Úmrtí matky žalobkyně v nemocnici žalované rozhodně nebylo způsobeno zanedbáním pracovních povinností žádného ze zaměstnanců nemocnice, ale bylo způsobeno nahodilou událostí, které nelze dost dobře preventivně zabránit a kterou nikdo ze zaměstnanců žalované nezavinil. I když znalecký posudek pořízený v trestním řízení poukazoval na některé dílčí nedostatky při poměrně krátké péči o žalobkyni v nemocnici žalované, současně uvedl, že jejímu úmrtí bylo těžké předejít, a i kdyby nedošlo k žádnému z dílčích konstatovaných nedostatků, fatálnímu úmrtí matky žalobkyně by se tím nezabránilo. Žalovaná připustila, že absence vyšetření pacientky per rectum při příjmu byla pochybením. Neprovedení vyšetření však nemělo naprosto žádný vliv na průběh onemocnění matky žalobkyně. K neprovedení RTG nebo sonografického vyšetření břicha lze uvést, že v daném případě nešlo o náhlou příhodu břišní a nebyl důvod provádět během ústavní pohotovostní služby tato vyšetření. Pokud by se jednalo o náhlou příhodu břišní, byl by přivolán konziliář – chirurg. Vyšší hodnoty renálních parametrů (kreatinin a sérová močovina) byly zřejmě důsledkem dehydratace pacientky po tři dny trvajícím zvracení, ale mineralogram (hodnoty kyslíku, draslíku a chloru) byl v normě. Nejednalo se tedy o žádné alarmující ukazatele a pochybení lékaře. Vyšší hladina CRP (136) je ukazatelem zánětu, který se může projevit podobně i při prosté gastritidě, na podkladě dietní chyby. Lékař nasadil ihned antibiotika, přičemž nebylo pochybením, že tato byla nasazena empiricky, bez vyšetření bližší příčiny. Také absence rozboru moči nebyla žádným závažným pochybením, protože v případě jejího odběru by strategie léčby změněna nebyla. Všechna tato vyšetření měla být doplněna druhý den. Tzv. dieta 4S (šetřící dieta žlučníková) byla v zápisu ve zdravotnické dokumentaci uvedena chybně. Pacientka tuto dietu (ani žádné jiné jídlo nedostala), místo toho byla podávána infuze a prokinetika – léky podporující činnost trávícího traktu, vitamíny a léky snižující sekreci žaludeční sliznice. Hodnota glykémie byla patrně zkreslena tím, že pacientka údajně něco snědla. Nebyla to tedy hodnota na lačno, v dané chvíli ani hodnota život ohrožující, a proto lékař indikoval další odběr ráno, a to na lačno, kdy hodnota měla mít větší diagnostickou váhu. Další zánětlivé markery, například prokalcitonin, v té době v nemocnici žalované toto vyšetření prováděno nebylo, ale jeho indikace je v zásadě dána v případě podezření na septický stav pacienta. Toto podezření v daném případě dáno nebylo. Je tedy zřejmé, že nedošlo k žádnému odbornému pochybení, které by jakýmkoli způsobem mohlo zapříčinit úmrtí matky žalobkyně, tak jak k němu reálně v daném případě došlo. Po právní stránce žalovaná uvedla, že v trestním řízení bylo zkoumáno, zda službu konající lékař [anonymizováno] [jméno] [příjmení] neporušil své profesní povinnosti a zda v příčinné souvislosti s tím nedošlo k úmrtí matky žalobkyně, což by byl důvod k trestnímu stíhání a trestní odpovědnosti službu konajícího lékaře. Na základě vyšetření případu, včetně znaleckého posudku, dospěl policejní orgán k závěru, že nedošlo k trestnému činu, protože mezi údajnými dílčími pochybeními lékaře, na které poukazoval znalecký posudek, a úmrtím matky žalobkyně, neexistuje příčinná souvislost a k úmrtí by s vysokou pravděpodobností došlo i tehdy, pokud by k žádnému dílčímu pochybení ze strany službu konajícího lékaře nedošlo. Policejní orgán tak rozhodl, že proti lékaři, který byl v době své služby ošetřujícím lékařem matky žalobkyně, nebude zahájeno trestní stíhání, a odevzdal věc k projednání [obec] lékařské komoře, k eventuálnímu disciplinárnímu řízení, tedy k posouzení, zda nedošlo ze strany lékaře k disciplinárnímu provinění. Revizní komise Okresního sdružení lékařů [obec] lékařské komory v [obec] věc podrobně prošetřila dne 18. 11. 2020 a rozhodla o nezahájení disciplinárního řízení proti [anonymizováno] [jméno] [příjmení], protože dospěla k závěru, že obviněný lékař je nevinen. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR diagnostický omyl sám o sobě není možno považovat za postup non lege artis, ani za nedbalost. Dále z celé řady judikátů vyplývá, že posuzuje-li se zpětně práce lékaře, je třeba posuzovat ji z pozice tzv. ex ante, tedy jak se stav jevil lékaři v okamžiku, kdy rozhodoval o dalším postupu, nikoli z pozice tzv. ex post, kdy výsledek je již znám. V daném případě i znalecký posudek pořízený v trestním řízení vycházel spíše z opačného principu a hodnotil postup lékaře spíše z pozice ex post. Soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví interna, velmi podrobně a kriticky zhodnotil postup lékaře žalované, sám však v závěru znaleckého posudku jasně konstatoval, že žádný z vytýkaných nedostatků nebyl příčinou úmrtí matky žalobkyně. Ze strany žalované tak nedošlo k porušení právní či smluvní povinnosti, které by bylo v příčinné souvislosti s úmrtím matky žalobkyně v nemocnici ve [obec]. K tomuto úmrtí došlo aspirací zvratků, které není možno žádným způsobem, není-li pacient intubován a připojen na umělou plicní ventilaci, zabránit. Žalovaná konečně namítala, že uplatňovaná výše náhrady nemajetkové újmy je naprosto nepřiměřená. Požadovaná částka v zásadě stonásobně převyšuje částku obvykle přiznávanou jako náhradu nemajetkové újmy v případě úmrtí nejbližších osob žalobce.

5. Vedlejší účastník se zcela ztotožnil s argumentací žalované a navrhl zamítnutí žaloby.

6. Žalobkyně na podané žalobě setrvala i v dalším průběhu řízení. Jak vyplynulo ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], nebyla provedena všechna vyšetření, která provedena být měla, a nebyla provedena vyšetření, která má lékař internista provést. Z pohledu žalobkyně není v tomto směru zásadní, zda se věc posuzuje ex ante nebo ex post. Žalobkyně je přesvědčena (vyplynulo to i z ústavního znaleckého posudku), že postup žalované nebyl lege artis. Lékař [anonymizována dvě slova], který pacientku přijímal, nesprávně stanovil pracovní diagnózu, ze které pak vycházely další postupy, a již z tohoto důvodu nemohl být postup žalované lege artis. Matka žalobkyně byla přijata k hospitalizaci po 3 dny trvajícím zvracení, které se projevilo i během hospitalizace v 21.30 hodin (avšak tato skutečnost vyplývá pouze ze sesterské dokumentace), při dalším zvracení po půlnoci pak došlo k udušení pacientky. V lékařské dokumentaci není o zvracení v 21.30 hodin žádná zmínka a je otázkou, zda o tomto zvracení lékař vůbec věděl a zda na tuto událost mohl vůbec nějak reagovat. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že lékař [anonymizována dvě slova] sice měl odbornou způsobilost podle zák. 95/2004 Sb., tedy všeobecné vzdělání v oboru medicíny, ale neměl specializovanou odbornou způsobilost. Za tohoto stavu neměl a nemohl samostatně poskytovat lékařské služby. Žalovaná pouze tvrdila, že [anonymizována dvě slova] vykonával službu pod dozorem lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru interna, avšak žádný záznam v lékařské dokumentaci takovou skutečnost nepotvrzuje. Lékař bez atestace sice může provádět klinické vyšetření, ale není oprávněn rozhodovat o dalším léčebném postupu, není oprávněn předepisovat léky či léčivé přípravky bez součinnosti s lékařem vykonávajícím zdravotnický dozor, protože pouze tento lékař může učinit výše uvedená rozhodnutí. Z lékařské dokumentace v dané věci přitom vyplývá, že to byl pouze [anonymizována dvě slova], kdo stanovil diagnózu, navíc nesprávně, a kdo rozhodl o dalších postupech. Dle § 4 odst. 7 zákona č. 95/2004 Sb. poskytovatel zdravotnických služeb odpovídá za zajištění řádného dozoru nad lékařem, který není oprávněn působit samostatně. Žalovaná tedy nese odpovědnost za toto pochybení, když nebylo prokázáno, že zde byl řádně vykonáván dozor ze strany primáře interny.

7. Žalovaná trvala na zamítnutí žaloby. K námitce vztahující se k odborné způsobilosti [anonymizována dvě slova] žalovaná uvedla, že odborný dohled nebo odborný dozor nelze vykládat tak, že lékař se specializovanou způsobilostí,,nepřetržitě stojí“ nad lékařem, který má,,pouze“ odbornou způsobilost. Lékař s odbornou způsobilostí může vykonávat činnosti odpovídající jeho vzdělání (§ 4 odst. 3 zákona). Namítá-li se, že [anonymizována dvě slova] nesprávně stanovil diagnózu, tak je třeba uvést, že skutečná příčina úmrtí byla zjištěna až při pitvě, tedy ex post. Navíc v posuzované věci nemůže být dána příčinná souvislost mezi tragickým následkem pro pacientku a tím, že vyšetření provedl pouze lékař s odbornou způsobilostí.

8. Vedlejší účastník omluvil neúčast při jednání soudu dne 30. 11. 2022 a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. [Anonymizovaný odstavec.]

10. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví vypracovaného dne 20. 4. 2022 znaleckým ústavem – [příjmení] [příjmení] nemocnicí - pro potřeby tohoto řízení, soud zjistil, že při posuzování postupu lékařů a dalšího zdravotnického personálu interního oddělení žalované ex ante, tedy bez znalosti věcí příštích, lze hodnotit postup při přijetí a hospitalizaci jako lege artis přesto, že následně bohužel došlo ke komplikaci stavu, k aspiraci žaludečního obsahu s následnou zástavou oběhu a k úmrtí pacientky. Obtíže pacientky nebyly vystupňované, nejednalo se o náhlou příhodu břišní, tyto obtíže bylo možné vysvětlit pravděpodobnější příčinou, než která nakonec obtíže vyvolala. Ke stejné komplikaci mohlo dojít v předchozích třech dnech obtíží. Dehydratace byla léčena pomocí infuzí, byly podány léky, které měly zabránit zvracení (pokud by nebylo způsobeno zúžením střeva), byla podána antibiotika. Dle dostupné dokumentace se nejednalo o zanedbání péče lékařem či jiným zdravotnickým personálem interního oddělení žalované o pacientku [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Dle dokumentace lze souhlasně se znalcem [příjmení] [příjmení] nalézt určitá opomenutí, která by bylo možné lékaři [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyčíst, nebyla však takového charakteru, že by se jednalo o zanedbání péče nebo mohla být spojena s nastalou nešťastnou skutečností. Jednalo se především o opomenutí vyšetření per rectum (vyšetření konečníku). Další připomínky [anonymizováno] [příjmení] (například indikace vyšetření RTG břicha, podání léčby zvýšené hladiny krevního cukru – glykemie, zákaz příjmu jídla a tekutin ústy – režim nic per os, případná odlišná reakce na zvracení) vycházejí spíše z posuzování situace ex post, tedy se znalostí problémů, které nastaly a které vedly k úmrtí pacientky. Pacientka nejevila známky náhlé příhody břišní, její stav se zlepšil po podání infuze, stěžovala si na bolest zad, naopak od bolesti břicha se jí ulevilo. Vzhledem k tomu, že dle dostupné dokumentace nedošlo k zanedbání péče, nelze ani nalézt příčinnou souvislost mezi takovým zanedbáním a úmrtím pacientky. Pokud by byla známa příčina zvracení [jméno] [celé jméno žalobkyně], mohla by případná indikace k operačnímu řešení snížit pravděpodobnost úmrtí. Ani to však není jisté vzhledem k tomu, že chirurgické řešení by nebylo bez rizika. Zvrácení pacientky bylo možné vysvětlit mnoha jinými příčinami, které jsou pravděpodobnější než zúžení 40 cm úseku tenkého střeva u pacientky, která v předchorobí neměla operační výkon. Bylo možné ho vysvětlit zánětlivým onemocněním, ať již akutní gastroenteritidou či příznakem doprovázejícím infekční onemocnění.

11. Z výpovědi zástupce znaleckého ústavu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], přednosty interní kliniky 3. LF UK Fakultní Thomayerovy nemocnice, bylo zjištěno, že je-li ex post známa diagnóza a příčina smrti na základě pitvy, pak lze jistě dodatečně konstatovat, jaká bylo možno učinit opatření, aby ke smrti pacientky nedošlo. Takový pohled je však nesmyslný, protože lékař při rozhodování vychází z toho, co mu bylo sděleno pacientkou, z anamnézy a z dalších údajů, které v daném okamžiku zná. Je pravdou, že v lékařské dokumentaci nebyl záznam o zvracení pacientky v 21.30 hodin, tento byl pouze v sesterské dokumentaci. Pouze daný lékař nebo sestra by mohli vysvětlit, proč k tomu došlo a zda byl lékař následně osobně přítomen u pacientky. Pokud se naznačuje, že mělo být provedeno zavedení drenážní sondy do žaludku pacienty, pak se jedná o velmi nepříjemný a stresující zákrok. Je otázkou, jak by na pacientku ve věku 78 let takový zákrok působil. Nebyly zde žádné známky toho, že pacientka má střevní neprůchodnost, např. zástava plynů či stolice. Ani laboratorní vyšetření žádnému takovému závěru nenasvědčovala. Pacientka po příchodu do nemocnice své obtíže spíše bagatelizovala a po prvotním ošetření se jí udělalo lépe. Vyšetření per rectum nebylo provedeno, přestože mělo být provedeno a toto byla chyba. Ale i kdyby toto vyšetření provedeno bylo, lékař by nic nezjistil, protože příčinou stavu pacientky nebyl nádor v tlustém střevě nebo v konečníku. Ostatní vyšetření jako ultrazvuk, gastroskopie a další vyšetření byla naplánovaná na další den, nebyla tedy provedena akutně. Akutnost pak závisí na stavu pacienta. Stejné obtíže měla pacientka po dobu tří dnů a nebyly zde žádné známky toho, že její stav je akutní a že je nutno provést uvedená vyšetření ještě to odpoledne, kdy byla přijata. Dle znalce bylo předmětem rozhodování přijímajícího lékaře především to, zda bude pacientka vůbec přijata k hospitalizaci nebo zda bude propuštěna domů a bude objednána na potřebná vyšetření např. na další den. Podle znalce bylo rozhodnutí o hospitalizaci správné. Další vyšetření, která bylo možno provést dle znalce [příjmení] [příjmení] (glykémie eventuálně kultivace), by ve výsledku na stavu pacientky nic nezměnila. Zdravotní pitva odhalila příčinu úmrtí. S jistotou však nebyla odhalena příčina zúžení tenkého střeva. Konkrétní příčinu by bylo patrně možné zjistit s nějakou pravděpodobností např. bližším vyšetřením dané části střeva, což patrně v té době nebylo považováno za nutné. Příčiny daného stavu mohly být různé, dle znalce s největší pravděpodobností šlo o důsledek chronické ischemie, kdy před nějakou dobou došlo k poruše prokrvení střeva. Příčinu zvracení spočívající v poruše pasáže a překrvení na úrovni kyčelníku tenkého střeva nebylo možno zjistit ani ultrazvukem, ani případnou gastroskopií. V takové situaci by se začalo dále pátrat po příčině zvracení a zvažovala by se další vyšetření. Zúžení střeva na této konkrétní úrovni by pak bylo možno zjistit až vyšetřením CT. Dle znalce by pak bylo možno danou příčinu zjistit tak do týdne od přijetí pacientky. Následně by patrně bylo zvažováno operační řešení, které by pravděpodobně bylo jediné způsobilé odstranit tento stav. Lékař stanovil pracovní diagnózu akutní gastroenteritida, tedy zánět žaludku a tenkého střeva. Vzhledem k této diagnóze nebyl důvod ani po zvracení v 21.30 hodin k dalším akutním vyšetřením. Tato diagnóza se projevuje opakovaným zvracením, které v některých případech trvá i několik dnů a vede k dehydrataci. Dle znalce tedy ani zvracení v 21.30 hodin nebylo důvodem k tomu, aby se u pacientky akutně prováděla další vyšetření.

12. Vzhledem k povaze vymáhaného plnění soud nejprve posuzoval otázku, zda je uplatněný nárok co do základu dán. Soud proto v dosavadním průběhu řízení prováděl důkazy potřebné pro posouzení základu nároku. Vzhledem k tomu, že soud dovodil, že nárok není ani co do základu dán (viz dále), neprováděl další důkazy navržené žalobkyní (účastnický výslech žalobkyně, svědecký výslech bratra žalobkyně), když tyto mohly mít význam pro posouzení výše eventuálního nároku.

13. Dle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), je zdravotnický pracovník povinen poskytovat zdravotní služby, ke kterým získal odbornou nebo specializovanou způsobilost podle jiných právních předpisů, v rozsahu odpovídajícím jeho způsobilosti, zdravotnímu stavu pacienta, na náležité odborné úrovni a řídit se etickými principy.

14. Dle § 4 odst. 5 cit. zák. náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

15. Dle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

16. Dle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

17. V souladu s citovanou právní úpravou i s ustálenou judikaturou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. 25 Cdo 2542/2003, rozhodnutí ze dne 26. 5. 2011 sp. zn. 25 Cdo 1240/2009) je odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za škodu na zdraví způsobenou pacientovi dána, pokud právě chybný způsob provedení zákroku či poskytování zdravotní péče byl vyvolávajícím činitelem (příčinou) poškození zdraví pacienta. Pro vznik odpovědnosti za škodu musí být kumulativně splněny všechny předpoklady, kterými jsou porušení právní povinnosti, vznik škody a vztah příčinné souvislosti mezi nimi. Při posuzování odpovědnosti poskytovatele zdravotní péče tedy soud zkoumá, zda jeho postup (postup jím pověřených osob) byl postupem lege artis (tj. postupem podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů).

18. Dále platí, že postup lékaře je vždy nutno hodnotit tzv. ex ante, tj. na základě poznatků, které měl k dispozici v době svého rozhodování (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2221/2011, rozhodnutí ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 7 Tdo 219/2005).

19. Soud po zhodnocení provedených důkazů dovodil, že nebylo prokázáno, že by ze strany [anonymizováno] [jméno] [příjmení] eventuálně kterékoliv další osoby zajišťující péči o pacientku [jméno] [celé jméno žalobkyně] v zařízení provozovaném žalovanou došlo k jednání, které by bylo možno kvalifikovat jako non lege artis. Tento závěr vyplývá jak ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vypracovaného pro potřeby orgánů činných v trestním řízení, tak z ústavního znaleckého posudku vypracovaného [příjmení] [příjmení] nemocnicí pro potřeby tohoto řízení. Znalecké posudky shodně vytýkají [anonymizována dvě slova] neprovedení vyšetření per rectum a stanovení nesprávné pracovní diagnózy (akutní gastroenteritida). Jak však vyplynulo z výpovědi zástupce znaleckého ústavu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno], ani vyšetření per rectum by ke zjištění skutečné příčiny zvracení pacientky [jméno] [celé jméno žalobkyně], kterou bylo zúžení konkrétní pasáže tenkého střeva, nevedlo. Uvedená příčina tak vyšlo najevo až při zdravotní pitvě zesnulé [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Zástupce znaleckého ústavu pak uvedl, že uvedenou příčinu by bylo možno zjistit až vyšetřením CT, jehož provedení by při obvyklém průběhu událostí připadalo v úvahu s odstupem několika dnů. Pokud znalec [příjmení] [příjmení] poukazoval na možnost dřívějšího provedené některých vyšetření (RTG, ultrazvuk), pak ani tato vyšetření by dle [anonymizována dvě slova] ke zjištění skutečné příčiny obtíží pacientky nevedla. K dalším vyšetřením či úkonům, které připadaly v úvahu dle [anonymizováno] [příjmení] ( (glykémie, kultivace), [anonymizována dvě slova] uvedl, že by na stavu pacientky nic nezměnila. Použití gastronasální sondy bylo dle zástupce znaleckého ústavu vzhledem k věku pacientky samo o sobě riskantní, navíc potřebě takového zákroku nic nenasvědčovalo (nebyly známky střevní neprůchodnosti). Jak obecně uvedl zástupce znaleckého ústavu, možnosti těchto dalších postupů naznačované znalcem [příjmení] [příjmení] byly spíše projevem hodnocení ex ante, tj. hodnocení s dodatečnou znalostí příčiny obtíží pacientky. Soud se s tímto hodnocením zástupce znaleckého ústavu ztotožňuje.

20. Závěry obou znaleckých posudků lze tedy shrnout tak, že postup [anonymizována dvě slova] (ani jiných zaměstnanců žalované) při přijetí a hospitalizaci pacientky [jméno] [celé jméno žalobkyně] nelze kvalifikovat jako non lege artis. Nebyl-li postup [anonymizována dvě slova] (ani dalších osob) chybný, pak logicky ani nelze dovodit, že zde existuje chyba jako příčina úmrtí pacientky.

21. Žalovaná v průběhu řízení k výzvě soudu sdělila, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] měl v době poskytování péče [jméno] [celé jméno žalobkyně] odbornou způsobilost ve všeobecném lékařství, neměl dosud specializovanou způsobilost ve vnitřním lékařství. Práci vykonával pod odborným dohledem lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru interní lékařství, tento odborný dohled vykonával primář interního oddělení [anonymizováno] [příjmení] [příjmení].

22. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta (ve znění účinném do 27. 12. 2018), odborná způsobilost k výkonu povolání lékaře se získává absolvováním nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu všeobecné lékařství.

23. Dle § 4 odst. 2 cit. zák. výkonem povolání lékaře s odbornou způsobilostí je preventivní, diagnostická, léčebná, léčebně rehabilitační, dispenzární a paliativní péče podle zákona o zdravotních službách prováděná lékařem s odbornou způsobilostí pod odborným dozorem nebo odborným dohledem lékaře se specializovanou způsobilostí a dále revizní činnost podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění prováděná lékařem s odbornou způsobilostí pod odborným dozorem lékaře se specializovanou způsobilostí. Pro účely § 5 odst. 5 se za výkon povolání lékaře považuje také metodická, koncepční, výzkumná a vzdělávací činnost v oblasti zdravotnictví.

24. Dle § 4 odst. 3 cit. zák. bez odborného dozoru může lékař s odbornou způsobilostí vykonávat činnosti, které odpovídají rozsahu znalostí a dovedností získaných studiem podle odstavce 1 a které jsou stanovené prováděcím právním předpisem. Lékař s odbornou způsobilostí může před získáním certifikátu o absolvování základního kmene vykonávat další činnosti v rozsahu, který mu písemně stanoví jeho školitel, a to pod odborným dohledem.

25. Dle § 4 odst. 6 cit. zák. odborný dozor vykonává lékař se specializovanou způsobilostí přítomný ve zdravotnickém zařízení, ve kterém vykonává činnost lékař s odbornou způsobilostí, s fyzickou dosažitelností lékaře se specializovanou způsobilostí do 15 minut. Odborný dohled vykonává lékař se specializovanou způsobilostí, a to nepřetržitou telefonickou dostupností a fyzickou dosažitelností zdravotnického zařízení, ve kterém vykonává činnost lékař s odbornou způsobilostí, do 30 minut. Lékař, který vykonává odborný dozor a odborný dohled, musí být v základním pracovněprávním vztahu k poskytovateli zdravotních služeb, nebo ve služebním poměru, anebo musí být poskytovatelem zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení k výkonu činností lékaře s odbornou způsobilostí dochází.

26. Dle § 5 cit. zák. specializovaná způsobilost lékaře se získává úspěšným ukončením specializačního vzdělávání atestační zkouškou (§ 19 až 21), na jejímž základě je lékaři vydán ministerstvem diplom o specializaci v příslušném specializačním oboru. Specializační vzdělávání lékaře probíhá ve specializačním oboru. Náležitosti a vzor diplomu o získání specializované způsobilosti stanoví prováděcí právní předpis.

27. V posuzované věci je zřejmé, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] měl v době poskytování lékařské péče [jméno] [celé jméno žalobkyně] odbornou způsobilost k výkonu povolání lékaře. Dosud neměl specializovanou způsobilost lékaře v oboru interna. Z dokumentace, která je dostupná, není zřejmé, zda a jak byl vykonáván odborný dozor a odborný dohled nad [anonymizována dvě slova] při poskytování péče pacientce [jméno] [celé jméno žalobkyně] ze strany lékaře se specializovanou způsobilostí [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dle soudu je však tato okolnost irelevantní. Pokud totiž ze znaleckých posudků vyplývá, že ze strany [anonymizována dvě slova] (ani jiného zaměstnance žalované) nebylo při poskytování péče [jméno] [příjmení] postupováno non lege artis, pak nelze dospět ani k závěru o existenci příčinné souvislosti mezi případným zanedbáním výkonu odborného dozoru či odborného dohledu nad [anonymizována dvě slova] a úmrtím [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Proto soud považoval za nadbytečné dále zkoumat, zda a jak byl odborný dohled či odborný dozor nad činností [anonymizována dvě slova] vykonáván.

28. Žalobkyně v průběhu řízení upozornila na zjevnou vazbu mezi Českou lékařskou komorou jako profesní komorou a právním zástupcem žalované. Z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že právní zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] jako advokát vede tým právníků Právního oddělení ČLK. Toto oddělení dle webu ČLK poskytuje právní služby členům i orgánům ČLK, vyřizuje také podněty ze strany Policie ČR a dalších institucí, kterým je na základě zákona ČLK povinna poskytovat součinnost. I když z obsahu rozhodnutí, která byla soudu předložena jako součást spisu ČLK k šetření stížnosti evidované pod [číslo jednací], neplyne, že by se právní zástupce žalované osobně přímo podílel na prošetřování stížnosti nebo na následném rozhodování některého z příslušných orgánů ČLK jako člen takovéhoto orgánu, jsou vzhledem k jeho pozici v rámci struktury ČLK a vzhledem k současnému postavení právního zástupce žalované v soudním řízení vzájemné propojení a vazby mezi ČLK a žalovanou neopominutelné. Právní oddělení ČLK poskytuje právní služby a zajišťuje právní pomoc a práci pro orgány ČLK, tedy i pro orgány, které ve věci šetření stížnosti evidované pod č.j.: 20/50-001/0504 rozhodovaly o případné disciplinární odpovědnosti lékaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobkyně za těchto okolností vyjádřila pochybnosti nad nezávislosti šetření orgánů ČLK a nad jeho výsledky. Alespoň soud by při hodnocení důkazů měl vzít uvedenou skutečnost v úvahu.

29. Při posuzování uvedené námitky žalobkyně soud předně bral v úvahu, že Česká lékařská komora není účastníkem tohoto řízení. Z obsahu spisu, který byl touto profesní komorou veden ve věci případné disciplinární odpovědnosti [anonymizováno] [jméno] [příjmení], nevyplývá, že by se zástupce žalované na rozhodování profesní komory v této věci jakkoliv podílel (což ostatně připouští i sama žalobkyně). Rozhodnutím [obec] lékařské komory ve věci disciplinární odpovědnosti [anonymizována dvě slova] není soud v tomto řízení vázán, ani z něho nevycházel, protože se důsledně zabýval pouze tím, zda došlo k naplnění předpokladů pro vznik občanskoprávní odpovědnosti (porušení právní povinnosti, vznik škody a vztah příčinné souvislosti mezi nimi). Případné poskytování právních služeb zástupcem žalované ve prospěch České lékařské komory tak bylo pro rozhodnutí v této věci irelevantní.

30. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 150 o.s.ř. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, a proto má podle výsledku řízení povinnost nahradit náklady tohoto řízení úspěšné žalované. Dle soudu musí žalobkyně alespoň zčásti nést odpovědnost za výsledek řízení. Nelze totiž přehlédnout, že v době zahájení řízení (7. 12. 2020) již existovalo rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení o tom, že není dána trestní odpovědnost [anonymizována dvě slova] (ani jiného subjektu). Na straně druhé znalec [příjmení] [příjmení], který vypracoval posudek pro potřeby Policie ČR, vyjádřil k postupu [anonymizována dvě slova] při poskytování péče [jméno] [celé jméno žalobkyně] určité připomínky. Z pohledu žalobkyně tak nebylo možno vyloučit, že zde existuje občanskoprávní odpovědnost žalované jako poskytovatelky zdravotní péče. Pokud by soud striktně dovozoval, že si žalobkyně měla být od samého počátku vědoma, že se svým nárokem uplatněným v tomto řízení nemůže uspět, mohl by být takový výklad kvalifikován jako zpochybnění ústavního práva na soudní ochranu (viz článek 36 odst. 1 LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD). Dále soud bral při rozhodování o nákladech řízení v úvahu, že žalovaná provozuje zdravotnické zařízení a hospodaří s veřejnými prostředky, které mají být primárně použity na poskytování zdravotnických služeb, nikoli na vedení soudních sporů. Soud proto považoval za spravedlivé, aby žalobkyni byla uložena povinnost nahradit žalované část oprávněně účtovaných nákladů řízení, konkrétně jednu polovinu těchto nákladů.

31. Při rozhodování o výši nákladů soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaná při vyúčtování nákladů v souladu s ust. § 9 odst. 4 vyhlášky vycházela z tarifní hodnoty 50 000 Kč (nikoliv ze žalované částky 50 000 000 Kč). V dosavadním průběhu řízení byla řešena pouze otázka existence základu uplatněného práva na náhradu újmy, tedy dle soudu je namístě použití tarifní hodnoty 35 000 Kč podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna z této tarifní hodnoty podle § 7 vyhlášky činí 2 500 Kč za úkon, náhrada hotových výloh podle § 13 odst. 4 činí 300 Kč za úkon. Odměna a náhrada výloh v uvedené výši byly přiznány za celkem 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 20. 1. 2021 a 18. 6. 2021, účast při jednáních soudu dne 2. 6. 2021, 26. 10. 2022 a 30. 11. 2022). Soud nepřiznal odměnu a náhradu výloh za vyjádření ze dne 15. 11. 2022, když šlo o vyjádření ke skutkové okolnosti namítané žalobkyní, které mělo být žalovanou učiněno v předcházejícím průběhu řízení i bez výzvy soudu. Na nákladech zastoupení pak bylo přiznáno cestovné za použití vozidla k 3 jednáním soudu v celkové výši 6 445,36 (trasa Praha – Trutnov a zpět, vzdálenost třikrát 321,4 km, průměrná spotřeba vozidla použitého v roce 2021 – 7,5 l /100 km, vozidla použitého v roce 2022 - 4,5 l /100 km, ceny PHM a základní náhrady dle vyhl. č. 589/2020 Sb. a č. 511/2021 Sb.) a náhrada za čas promeškaný cestami k jednáním 2 400 Kč (celkem 24 půlhodin po 100 Kč). Zástupce žalované osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 25 645,36 Kč, daň činí 5 385,53 Kč. Celkově by tak žalovaná měla právo na náklady řízení ve výši 31 031 Kč (po zaokrouhlení), z uvedené částky soud přiznal polovinu, tj. 15 515,50 Kč. Soud si byl vědom toho, že žalobkyně není schopna zaplatit uvedenou částku jednorázově (viz rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků). Soud proto umožnil žalobkyni náklady řízení žalované splácet po 1 000 Kč měsíčně. Současně soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit zůstatek dluhu jednorázově v případě, že by některá ze splátek nebyla zaplacena řádně a včas.

32. Vedlejší účastník v řízení vystupoval na straně úspěšné žalované, tudíž má rovněž právo na náhradu nákladů řízení. Protože toto právo neuplatnil, soud rozhodl, jak je ve výroku III. uvedeno.

33. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Neúspěšná žalobkyně je v tomto řízení od soudních poplatků osvobozena. Proto jí nemohla být povinnost hradit náklady státu uložena, soud tudíž státu náklady řízení nepřiznal.