6 C 214/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Naděždou Vaňurovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 8 304,47 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 304,47 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 145,91 Kč a úrokem ve výši 39,9 % ročně z částky 7 716,50 Kč za dobu od 9. 4. 2020 do zaplacení, dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 34,69 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 304,47 Kč za dobu od 9. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno].

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 3.6.2021 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 8 304,47 Kč s příslušenstvím jako nesplacené půjčky, která byla žalovanému poskytnuta na základě smlouvy uzavřené dne 30.6.2019 mezi žalovaným jako dlužníkem a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, proti důvodu ani výši žalované částky nevznesl žádné námitky. K jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jeho nepřítomnosti.

3. Dle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

4. V průběhu řízení bylo návrhem a akceptací smlouvy o půjčce, rámcovou smlouvou, všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], produktovými podmínkami [právnická osoba], sazebníkem poplatků, výpisy z účtu žalovaného, výzvou – jednorázovým zesplatněním ze dne 9.4.2020, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.3.2021, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo] na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému úvěr 10 000 Kč Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného, který banka bez výhrad akceptovala. Nedílnou součástí Smlouvy jsou rovněž Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky původnímu věřiteli vrátit včetně sjednaného úrokového navýšení ve výši 39,9% v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 763 Kč. První splátka byla splatná dne 25.7.2019 a každá další vždy k 25. dni v měsíci. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas, původní věřitel proto pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 8.4.2020 zesplatnil a požadoval okamžité zaplacení včetně nároku na sjednanou smluvní pokutu. Dne 23.3.2021 byla pohledávka na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem dne 17.03.2021 postoupena žalobci, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na dlužnou částku nic nezaplatil ani poté, kdy mu byla zaslána předžalobní výzva. Žalobci tak dluží celkem 8 304,47 Kč, z toho nesplacená jistina činí 7 716,50 a smluvní pokuta 587,97 Kč Vedle uvedené částky žalobce uplatnil právo na smluvní úrok z půjčky ve výši 39,9% ročně z dlužné jistiny, který do 8.4.2020 kapitalizoval částkou 1 145,91 Kč a následně požadoval z dlužné jistiny od 9.4.2020 do zaplacení a v souladu s ustanovením § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. i na zákonný úrok z prodlení, který do 8.4.2020 kapitalizoval částkou 34,69 Kč a od 9.4.2020 do zaplacení požadoval ve výši 10% ročně z dlužné jistiny. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, že by dlužnou částku uhradil nebo že by jeho závazek zanikl jiným způsobem. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně a proto jí v celém rozsahu vyhověl.

5. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení celkem ve výši 1 489 Kč, z toho 600 Kč za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (převzetí zastoupení, sepis návrhu, předžalobní výzva), 300 Kč za 3x režijní paušál po 100 Kč, 189 Kč za 21% DPH z nákladů právního zastoupení a 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Odměna za právní zastoupení byla stanovena dle § 14b vyhl. č.177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Pokud se žalobce domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci nebyla stanovena dle § 14a ale podle § 7 advokátního tarifu, soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou podmínky pro aplikaci § 14b splněny. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá postoupené nesplacené půjčky a úvěry soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy, ve vymezení dlužného období a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Jedná se přitom o postoupené pohledávky, které žalobce získává již v konkrétní výši (konkrétně vyčíslené) bez nutnosti odborných znalostí k jejich vyčíslení. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přitom přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení dluhu na půjčce, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli ustanovení § 14b advokátního tarifu.

6. Lhůty k plněny byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.