6 C 303/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Naděždou Vaňurovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 3. příjmení anonymizováno právnická osoba jako insolvenční správce celé jméno žalovaného , IČO sídlem adresa 4. právnická osoba jako insolvenční správce celé jméno žalované , IČO sídlem adresa žalovaného o ochranu držby

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaným bylo uloženo zdržet se vypuzení žalobkyně z držby nemovitostí – pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku parc. [číslo] (trvalý travní porost) zapsaných v katastru nemovitostí [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro k. ú. [příjmení] [jméno], se zamítá.

II. Žalobkyně a žalovaný č. 1 a 2 nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému č. 3 náklady řízení ve výši 300 Kč a žalovanému č. 4 náklady řízení ve výši 300 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek 5.000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 10. 2023 domáhala ochrany rušené držby k nemovitostem uvedeným ve výroku usnesení. K odůvodnění žaloby uvedla, že užívá, a to nikoli výlučně, ve výroku uvedené nemovitosti na základě smlouvy o rodinném sdružení ze dne 10. 6. 1998. Žalovaní jsou s touto skutečností obeznámeni a to nejméně písemným podáním žalobkyně ze dne 30. 10. 2019 adresovaným žalované č. 3 a předchůdkyni žalované č. 4 a dále ze Zápisu ze dne 29. 11. 2019 o obsahu úplného znění smlouvy o sdružení [anonymizována tři slova] ze dne 10. 6. 1998, který je založen v insolvenčním rejstříku sp. zn. [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka]. V těchto informacích je žalobkyně označena jako (nikoliv výlučný) držitel předmětných nemovitostí. Dne 30. 12. 2007 byla mezi žalobkyní a rodinným sdružením bez právní subjektivity, které zastupovala [jméno] [celé jméno žalované] (dnes [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) uzavřena dohoda o právu užívat nemovitost. Žalobkyně vstoupila do práv poctivého držitele. Žalované č. 3 a 4 v zákonné lhůtě 1 roku od prohlášení konkursu na majetek žalovaných 1 a 2 nepodaly odpůrčí žaloby, kterými by uvedeným smlouvám odporovaly. Jejich odpůrčí právo tak zaniklo ke dni 15. 11. 2019 resp. 19. 11. 2019. S odkazem na ust. § 233 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. a na ust. § 239 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb. žalobkyně konstatuje, že se žalované č. 3 a 4 nedůvodně domáhají vyklizení nemovitostí, nebo k okamžiku vydání výzvy ze dne 22. 9. 2023 a 25. 9. 2023 nedisponovaly pravomocným rozhodnutím o neplatnosti smlouvy o sdružení [anonymizováno] ze dne 10. června 1998 a dohody o právu užívat nemovitost ze dne 30. 12. 2007. Žalobkyně dále konstatuje, že právo žalovaných č. 3 a 4 domáhat se tzv. relativní neplatnosti předmětných smluv podléhá promlčení, přičemž subjektivní i objektivní promlčecí doba již uběhla. S odkazem na výše uvedené je žalobkyně přesvědčena o tom, že je oprávněnou držitelkou užívacího práva k nemovitosti, a proto nemůže být z držby vypuzena, přitom z insolvenčních rejstříků [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka] je zřejmé, že je zde okolnost, která směřuje k rušení žalobkyně držby nemovitostí, a to tím, že žalovaní č. 3 a 4 vyzvaly žalované č. 1 a 2 k vyklizení a předání předmětných nemovitostí. Tyto výzvy jsou z pohledu žalobkyně svémocným rušeným držby žalobkyně.

2. Žalovaní č. 1 a 2 se k žalobě nevyjádřili. Žalovaná č. 3 se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. K žalobě uvedla, že je na základě pravomocných soudních rozhodnutí insolvenčním správcem dlužníka – žalovaného č.

1. Držba tvrzená žalobkyní neexistuje, nebyla žádným způsobem prokázána, když z předložené smlouvy o rodinném sdružení ani dohody o právu užívat nemovitosti faktická držba nemovitostí nevyplývá. Tvrzení držby nemovitosti ze strany žalobkyně, jejíž jedinou jednatelkou a společnicí je dcera žalovaných č. 1 a 2 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalovaní jsou jejími prokuristy, je pouze dalším z obstrukčních kroků, kterými se dlužníci a s nimi spřízněné osoby snaží zmařit účel insolvenčního řízení zabránit převzetí nemovitostí insolvenčními správci. Smlouva o rodinném sdružení ze dne 10. 6. 1998 neexistuje. Tato smlouva byla v ústní podobě zachycena až v listopadu 2019 a to právě v souvislosti s tím, že insolvenční správci dlužníků- žalovaných č. 1 a 2 chtěli vykonat svá dispoziční oprávnění k nemovitostem zapsaným v soupisech majetkové podstaty. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že v dříve uzavřených písemných smlouvách (např. v nájemní smlouvě uzavřené mezi dlužníky a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne 26. března 2007, v podnájemní smlouvě uzavřené mezi [příjmení] [příjmení] a [právnická osoba], [anonymizováno] ze dne 1. března 2010, podnájemní smlouvě uzavřené mezi [příjmení] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 27. dubna 2011, nebo podnájemní smlouvě uzavřené mezi [příjmení] [příjmení] a společností [právnická osoba] ze dne 1. 1. 2016) existence této„ smlouvy“ zmíněna není. Existují přitom dvě verze písemného zachycení této smlouvy a to ze dne 29. 11. 2019 a 30. 11. 2019, které se v čl. 11 zásadně liší. Dle stanoveného účelu a ustanovení ve smlouvě o sdružení (např. čl. 1, 3 nebo 16) lze usuzovat, že jejím smyslem měl být rovněž převod vlastnického práva k nemovitostem a v takovém případě bylo ve smyslu § 46 odst. l zák. č. 40/1964 Sb. nutno takovou smlouvu uzavřít v písemné formě. Dohoda [anonymizováno], která má navazovat na smlouvu o rodinném sdružení je absolutně neplatná pro počáteční nemožnost plnění, neboť [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dříve [jméno] [celé jméno žalované]) neměla žádné oprávnění ke svěření nemovitostí do užívání žalobkyně, nemohla smlouvu s takovým obsahem vůbec platně uzavřít, neboť nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má. Vzhledem k personální propojenosti žalobkyně s dlužníky by žalobkyně nemohla být v dobré víře, i kdyby snad nemovitosti užívala. Žalované č. 3 a 4 neměly povinnost podávat odpůrčí žaloby, shora neboť smlouva o rodinném sdružení neexistuje, případně je absolutně neplatná, a dohoda [anonymizováno] je absolutně neplatná. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICO 20/2018 ze dne 27. 2. 2020 ani usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 101 VSPH 174/2015 ze dne 1. 6. 2015, na které se žalobkyně odvolává, nevyplývá povinnost žalované [číslo] dosáhnout před zápisem nemovitostí do majetkové podstaty pravomocných soudních rozhodnutí o neplatnosti tzv. užívacích titulů. Žalovaná č. 3 jako insolvenční správce dlužníka [celé jméno žalovaného] – l. žalovaného, na jehož majetek byl pravomocně prohlášen konkurs, má dispoziční oprávnění ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideální 1/2 na nemovitostech na základě aktuálně platného zápisu pod položkou č. 5 v soupisu majetkové podstaty dlužníka (viz podání ze dne 13. 4. 2023 zveřejněné v insolvenčním rejstříku pod č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo]. Druhý spoluvlastnický podíl je sepsán v soupisu majetkové podstaty dlužnice [celé jméno žalované] pod položkou č. 12 (v insolvenčním řízení sp.zn. [insolvenční spisová značka]). Insolvenční správci tj. žalované 3 a 4 jsou jedinými osobami s dispozičním oprávněním k nemovitostem, pokud se týká jejich převzetí a správy. Převzetí a správa nemovitostí ve prospěch majetkové podstaty jsou jejich zákonná oprávnění a zároveň povinnosti. Žalovaná č. 3 zároveň uplatňuje námitku, že byla dne 1. října 2019 z držby nemovitostí vypuzena, když dlužník [celé jméno žalovaného] spolu se svým synem [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného] za přítomnosti dlužnice [celé jméno žalované] vyměnil zámky u nemovitostí, což rovněž nesvědčí o tom, že by faktickou držitelkou nemovitostí byla žalobkyně (viz rozsudek Okresního soudu v Trutnově č.j. 2 T 74/2021-1483 ze dne 16. listopadu 2021, který nabyl právní moci dne 19. května 2022). Z aktuálního přípisu Krajského soudu v Praze č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne 27. října 2023 pak vyplývá, že„ insolvenčnímu soudu není známa žádná skutečnost, která by dlužníka opravňovala ke krokům, fakticky mařícím činnost insolvenčního správce, tedy ani žádná skutečnost, která by insolvenčnímu správci neumožňovala převzetí a správu věcí zapsaných do soupisu majetkové podstaty (jak byl dlužník insolvenčním správcem vyzván dne 22.9.2023)“ Žalovaní 3 a 4 tak převzetím a správou nemovitostí realizují svá zákonná oprávnění a zároveň povinnosti ve prospěch majetkových podstat dlužníků [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované]. Žalovaná č. 4 k žalobě uvedla, že jsou spolu se žalovanou č. 3 insolvenčními správci žalovaných č. 1 a 2, kteří jsou výlučnými vlastníky předmětných nemovitostí a na jejichž majetek byl prohlášen konkurs. Dispoziční oprávnění k jejich majetku tak přešlo na žalované č. 3 a 4. V jejich jednání, nelze spatřovat svémocné rušení tvrzené držby žalobkyně, neboť pojmem„ svévolné rušení držby“ je nezbytné chápat ve smyslu„ neoprávněné“ či„ právem nedovolené“ rušení, srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4057/19 ze dne 8. 4. 2020:„ Svémoc představuje nedovolené se zmocnění věci či práva vlastní mocí“. Úkonem, v němž žalobkyně spatřuje svémocné rušení jí tvrzené držby (tj. převzetí předmětné nemovitosti), se tedy žalovaní 3 a 4 nedopouští ničeho„ právem nedovoleného“, ale naopak plní svoji zákonnou povinnost insolvenčních správců ujmout se majetku náležejícího do dlužníkovy majetkové podstaty, jak jim vyplývá ze zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. K doplnění žalovaná č. 4 uvedla, že předmětná žaloba je dalším pokusem žalobkyně jako osoby spřízněné se žalovanými č. 1 a 2 o zneužití procesního práva a obstrukční jednání, které již bylo opakovaně judikováno. Žalovaná č. 4 s ohledem na výše uvedené rovněž navrhla zamítnutí žaloby.

3. V doplnění žaloby doručeném soudu dne 7. 11. 2023 žalobkyně zejména konstatovala, že dne 31. 10. 2023 nastala nová skutečnost, která jí brání v užívání nemovitosti, když uvedeného dne došlo ze strany žalovaných č. 3 a 4 k násilnému rušení držby žalobkyně tím, že u předmětné nemovitosti vyměnili zámky vstupních dveří. Tomuto jednání byli přítomni zmocněnci žalobkyně a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kteří věc ohlásili policejním orgánům. Žalovaní 3 a 4 se tak fakticky zmocnili nemovitosti, k níž má žalobkyně a ostatní členové rodinného sdružení právo držby, a kterou považují za obydlí, neboť jde o objekt určený k bydlení a mají v něm uloženy osobní věci, osobní věcí svých dětí a dalších členů svých rodin, přičemž o tom, zda má kterákoliv z uvedených osob právo s nemovitostí disponovat či žádat její vydání je aktuálně vedeno několik soudních řízení, ve kterých dosud nebylo o právech účastníků rozhodnuto. <i>4. Dle § 177 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15ti dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.</i> <i>Dle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.</i> <i>Dle § 180 odst. 1 o. s. ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením.</i> <i>Dle § 1003 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.</i> <i>Dle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.</i> 5. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda byla žaloba podána včas, tedy v prekluzivních lhůtách dle § 1008 o.z. Předloženými listinami bylo prokázáno, že žalovaný č. 3 jako insolvenční správce zaslal dne 22. 9. 2023 žalovanému č. 1 výzvu k vyklizení a předání pozemků p. [číslo] p. č. St [anonymizováno] včetně stavby [adresa], která je součástí pozemku p.č. St [anonymizováno] v k. ú. [příjmení] [jméno] [příjmení], a téhož dne tuto skutečnost oznámil Krajskému soudu v Praze ke sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Rovněž žalovaný č. 4 jako insolvenční správce zaslal výzvu k vyklizení a předání shora uvedených nemovitostí dne 25. 9. 2023 žalované č. 2 a tuto skutečnost oznámil insolvenčnímu soudu Krajskému soudu v Praze ke sp. zn. KPH 36 INS 28162/2012. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána ve lhůtách stanovených v § 1008 odst. 1 o. z.

6. Z obsahu listin předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaní č. 1 a 2 byli žalovanými č. 3 a 4 jako insolvenčními správci majetku vyzváni k vyklizení a předání nemovitostí parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku parc. [číslo] (trvalý travní porost) zapsaných v katastru nemovitostí [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro k. ú. [příjmení] [jméno] výzvami ze dne 22. 9. 2023 resp. 25. 9. 2023. Žalobkyně se ochrany držby domáhala již žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 8. 2020 proti společnosti [právnická osoba] a nynějším žalovaným 3 a 4. Z přípisu ze dne 30. 10. 2019 bylo zjištěno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] informuje [právnická osoba] & [právnická osoba] jako insolvenčního správce, že nemovitost na adrese [příjmení] [jméno] [anonymizováno] je dlouhodobě užívána členy širší rodiny. Dům a přilehlé pozemky užívá celá rodina a všichni oprávnění, kteří jsou osobně nebo majetkem propojeni se členy rodiny. V případě [anonymizováno]. [příjmení] se jedná o manžela, děti, rodinu manžela a společnost [právnická osoba], která je rovněž považována za členy rodiny v širším slova smyslu a má uzavřenu dohodu, aby mohla spolu s ostatními dům a pozemky také užívat. Totéž platí o rodinách sourozenců a jejich blízkých. Z oznámení ze dne 29. 10. 2019 bylo zjištěno, že [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného] oznámil [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] a [právnická osoba] jako insolvenčním správcům podání vylučovací žaloby ve vztahu k nemovitostem sepsaným v majetkové podstatě. Z potvrzení Policie ČR, policejní stanice [obec] a úředních záznamů o podání vysvětlení č. j. KRPH-110535-1 až 4/ČJ – 2023 [číslo] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] jako zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zastupujícího [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zastupujícího [právnická osoba] – [právnická osoba] oznámili neoprávněné převzetí nemovitosti na adrese [příjmení] [jméno] [anonymizováno] dne 31. 10. 2023 insolvenčními společnostmi TP insolvence a [příjmení] a [příjmení]. Z přípisů adresovaných dne 31. 10. 2023 Ministerstvu vnitra ČR a Ministerstvu spravedlnosti ČR a Krajskému soudu v Praze bylo zjištěno, že se na ně žalovaný [číslo] obrátil se žádostí o udělení souhlase se zpřístupněním a užíváním nemovitosti.

7. Žalovaný č. 3 svá tvrzení prokazoval zápisem ze dne 29. 11. 2019 a potvrzením ze dne 30. 11. 2019 o obsahu úplného znění Smlouvy o sdružení (společenství) [anonymizováno] ve smyslu ust § 829 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. a o společné správě majetku a výkonu vlastnických práv k tomuto majetku ze dne 10. 6. 1998. Z obsahu těchto listin soud zjistil, že žalobkyně je jedním z deseti členů rodinného sdružení držitelů předmětných nemovitostí, jehož zakládajícími členy byly žalovaní č. 1 a 2, dále [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného] nakladatelství [anonymizováno] [právnická osoba], přičemž ostatní účastníci sdružení včetně žalobkyně se stali součástí rodinného sdružení následně, aniž by bylo uvedeno, kdy se tak stalo (viz čl. 4 zápisu). Účelem této rodinné dohody je dle čl. 1 správa majetku a úprava vlastnických práv k nemovitému majetku rodinného sdružení (společenství) tak, aby bylo zajištěno spravedlivé vypořádání mezi jeho členy. Dle č. 2 základní zásadou, na které je dohoda založena je společný výkon vlastnických práv k předmětnému majetku a majetku, který na základě dohody účastníků rodinného sdružení bude některým z jeho společníků či všemi členy společenství vlastněn, držeb či užíván. Dohoda neobsahuje konkrétní ujednání o způsobu užívání či rozsahu užívání předmětných nemovitostí jednotlivými členy sdružení. Ze soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že předmětné nemovitosti byly zahrnuty do soupisu majetkové podstaty jako vlastnictví dlužníka. Z přípisu Krajského soudu v Praze dne 27. 10. 2023 adresovaného zástupci žalobkyně bylo zjištěno, že soud připomíná, že podané vylučovací žaloby, ani žádné jiné žaloby nemohou mít vliv na oprávnění insolvenčního správce k převzetí majetkové podstaty a nakládání s ní. Omezení vyplývající z § 225 odst. 4 insolvenčního zákona se vztahují pouze k vlastnímu zpeněžení (prodeji), nikoliv k převzetí a správě majetkové podstaty.

8. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že ve věci ochrany držby ve vztahu k předmětným nemovitostem probíhalo či probíhá u zdejšího soudu větší počet řízení. Pod sp. zn. 19 C 193/2020 byla zamítnuta žaloba na ochranu držby žalobkyně [právnická osoba] proti žalovaným společnostem [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a [právnická osoba]; pod sp. zn. 19 C 87/2023 byla zamítnuta žaloba na ochranu držby žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] proti žalovaným společnostem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a [právnická osoba], přičemž v obou řízeních vzaly žalobkyně v průběhu odvolacího řízení svůj návrh zpět a řízení byla zastavena. V současné době kromě předmětné žaloby probíhají řízení o žalobách na ochranu držby předmětných nemovitostí ve věcech žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] proti společnostem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] v.o.s (9C 311/2023), žalobců [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované] proti žalovaným společnostem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (30 C 303/2023), žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] proti žalovaným [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalované] a společnostem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (14C 315/2023) a žalobců [jméno] [celé jméno žalovaného] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] proti společnostem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (9 C 316/2023).

9. Dle rozhodnutí Ústavního sudu ze dne 20. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 3074/17„ smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu; proto obecný soud nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Pro úspěšnost žaloby je nutné, aby žalobce prokázal, že je držitelem práva, které žalovaný ruší a že se jedné o svémocné rušení práva; obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci.“ 10. Soud má na základě výše uvedeného za to, že žalobkyně neprokázala, že je držitelkou předmětných nemovitostí, když žalobkyně sama ke svým tvrzením nepředložila žádné důkazy a to ani dohodu o právu užívat nemovitosti ze dne 30. 12. 2007, na kterou v žalobě odkazovala. Ze zápisu ze dne 29. 11. 2019 ani potvrzení ze dne 30. 11. 2019 o obsahu úplného znění Smlouvy o sdružení (společenství) [anonymizováno] ve smyslu ust § 829 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. a o společné správě majetku a výkonu vlastnických práv k tomuto majetku ze dne 10. 6. 1998, předloženého žalovaným č. 3 přitom nevyplývá, že žalobkyně nemovitost v době podání žaloby skutečně užívala. Tvrzení o užívání předmětných nemovitostí žalobkyní tj. právnickou osobou je přitom v rozporu se skutkovými tvrzeními samotné žalobkyně obsaženými v doplnění žaloby ze dne 6. 11. 2023, že členové sdružení nemovitost„ považují za obydlí, neboť jde o objekt určený k bydlení a mají v něm uloženy osobní věci, osobní věcí svých dětí a dalších členů svých rodin“. Prokázáno rovněž nebylo, že v daném případě dochází ke svémocnému rušení držby ze strany žalovaných. Svémocné rušení je nezbytné chápat ve smyslu„ neoprávněné“ či„ právem nedovolené“ rušení. Svémoc představuje nedovolené se zmocnění věci či práva vlastní mocí, k tomu srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4057/19. Soud na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno (osvědčeno) svémocné rušení držby žalobkyně žalovanými. V prvé řadě žalobkyně ve vztahu k žalovaným č. 1 a 2 ani netvrdí, že by jakýmkoliv způsobem narušovali její tvrzenou držbu. Naopak z obsahu žaloby a předložených listin je zřejmé, že rovněž tito žalovaní jsou členy rodinného sdružení a tedy zřejmý spíše společný zájem žalobkyně a žalovaných č. 1 a 2 na zachování této držby, když žalovaní č. 1 a 2 se dokonce se sami ochrany držby domáhají žalobou vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 303/2023. Pokud se jedná o žalované č. 3 a 4 pak, ze samotných tvrzení žalobkyně, tak z výše uvedených výzev žalovaných č. 3 a č. 4 a přípisu Krajského soudu v Praze ve věci [insolvenční spisová značka] ze dne 27. 10. 2023 vyplývá, že žalovaní č. 3 a č. 4 plní svoji zákonnou povinnost insolvenčních správců ujmout se majetku náležejícího do dlužníkovy majetkové podstaty, přičemž ti, kteří se domáhají ochrany svých práv, jsou chráněni v rámci insolvenčního řízení dle ustanovení § 225 odst. 5 insolvenčního zákona, jak ostatně uvedl ve svém přípisu ze dne 27.10. 2023 insolvenční soud. Soud tedy uzavírá, že ve věci nejde o svémocné rušení držby předmětných nemovitostí žalobkyní ze strany žalovaných, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci byli zcela úspěšní žalovaní, mají proto právo na náhradu nákladů řízení. Protože žalovaný č. 1 a 2 zůstali v řízení nečinní a žádné náklady jim nevznikly, rozhodl soud ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými č. 1 a 2, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaní č. 3 a 4 podali k výzvě soudu písemné vyjádření ve věci samé, mají proto právo na náhradu nákladů řízení každý ve výši 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb.

12. Dle zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, § 1 písm. a) se soudní poplatky vybírají za řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků. Dle § 2 odst. l písm. a) cit. zák. poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou navrhovatelé, není-li dále stanoveno jinak. Dle § 4 odst. l písm. a) cit. zákona jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Dle § 7 odst. l věta prvá cit. zák. poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti. Dle § 9 odst. l cit. zák. nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. V daném případě žalobkyně při podání žaloby soudní poplatek neuhradila. Prostřednictvím právního zástupce byla proto vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů výzvou doručenou dne 31. 10. 2023. Dle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15ti dnů od zahájení řízení. Protože do doby rozhodnutí soudu ve věci samé, nebyl poplatek zaplacen, přičemž lhůta k zaplacení poplatku dosud neuplynula, nebylo možné rozhodnout o zastavení řízení. Soud proto postupoval dle § 9 odst. 4 písm. a), odst. 6 zák. č. 549/1991 Sb. a povinnost k zaplacení soudního poplatku žalobkyni uložil tímto usnesením. Výše poplatku byla stanovena dle položky 4 bod 1 písm. c). Splatnost poplatku byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.