6 C 76/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Naděždou Vaňurovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 630 480,12 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 129 298,12 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 501 182 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 262 500 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení a co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 188 064 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 4. 3. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení celkem částky 630 480,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 262 500 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 188 064 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení. K odůvodnění návrhu uvedla, že mezi účastníky byla dne 25. 10. 2022 uzavřena smlouva s poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 146360, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 175 000 Kč Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s čl. X smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaných úroků 27,25 % ročně celkem ve výši 356 976 Kč (jistina 175 000 Kč + úroky 181 976 Kč) žalobkyni uhradit v 72 měsíčních splátkách po 4 958 Kč Smluvní strany si dále samostatnou smlouvou, kterou je součástí úvěrové smlouvy sjednaly doplňkovou službu„ [anonymizováno]“, která zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti (platba 522 Kč měsíčně), možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace (platba 1 045 Kč měsíčně) či v případě nezaviněné ztráty zaměstnání (platba 1 045 Kč měsíčně). Splátka za výkon doplňkové služby [anonymizováno] činila celkem 2 612 Kč měsíčně a byla splatná společně s měsíční splátkou úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení, když neuhradil splátku 7 570 Kč (4 958 + 2 612) splatnou dne 15. 11. 2022. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 20. 11. 2022 první upomínku s výzvou k úhradě sankce 300 Kč za zaslání upomínky; 2. upomínka byla žalovanému zaslána 5. 12. 2022 s výzvou k úhradě sankce 500 Kč za zaslání 2. upomínky. Žalovaný na upomínky nereagoval, proto žalobkyně přípisem ze dne 21. 12. 2022 přistoupila k zesplatnění úvěru, kdy současně došlo i k zesplatnění doplňkové služby [anonymizováno], a žalovaného vyzvala k úhradě celého nároku, který vyčíslila na částku 632 570,28 Kč, která zahrnovala nesplacenou jistinu 175 000 Kč, nesplacený sjednaný úrok 181 976 Kč, zbývající části doplňkové služby [anonymizováno] – odklad 37 584 Kč, nemoc 75 240 Kč a práce 75 240 Kč, smluvní úroky za prodlení 30,28 Kč a smluvní pokutu 87 500 Kč Smluvní pokuta přitom představuje zákonný nárok žalobkyně v podobě poloviny nezaplacené jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně z uvedeného nyní nepožaduje zaplacení smluvního úroku z prodlení 30,28 Kč a zohledňuje platbu žalovaného 2 059,88 Kč, kterou započítala na úroky; žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 630 480,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 262 500 Kč (jistina + smluvní pokuta) za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 188 064 Kč (služba [anonymizováno]) za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení.

2. Navrhovaný elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán a věc byla převedena do agendy C s tím, že kumulace uplatněných nároků žalobce nemůže požívat právní ochrany. Dle § 174a odst. 1 o. s. ř. soud může za stanovených podmínek vydat elektronický platební rozkaz. V daném případě dospěl k závěru, že pro vydání elektronického platebního rozkazu nejsou podmínky.

3. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení, zda při uzavírání smlouvy náležitě ověřila úvěruschopnost žalovaného s tím, že úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti; pokud věřitel nepostupuje s odbornou péčí, je smlouva neplatná a může se domáhat pouze vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně byla vyzvána, aby k doplněným tvrzením označila a doložila důkazy.

4. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne 12. 3. 2023, ve kterém uvedla, že u posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ujednáními. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Vycházela z toho, že žalovaný je ženatý, bez vyživovacích povinností, podniká, jeho průměrný příjem za poslední tři měsíce je 39 171 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 6 920 Kč, sázky 2 517 Kč, nemá jednorázové závazky, jeho finanční zůstatek je 17 964 Kč. Jako podklad pro analýzu žalobkyně použila listiny od žalovaného; dále provedla lustraci Centrální evidence exekucí, AML a AML/CFT, insolvenčního rejstříku, databáze odcizených dokladů (vše bez záznamu) a interní databáze poskytovatele. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele.

5. K jednání konanému dne 26. 7. 2023 se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.

6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy s to výpisy z bankovního účtu žalovaného za červenec až září 2022, výpisy z registrů, opisem vybraných údajů z DAP DPFO za r. 2021, smlouvami o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 146255 a 1436360 vždy včetně přílohy č. 1 nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a přílohy č. 2 nazvané Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno] a žádostí o doplňkové služby [anonymizováno], dokladem o zaplacení částky 1 Kč, potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 27. 10. 2022, doklady o bezhotovostní platbě částky 93 892 Kč a 57 358 Kč, upomínkami č. 1 a č. 2, zesplatněním úvěru s předžalobní výzvou ze dne 21. 12. 2022, dokladem o bezhotovostní platbě 93 892 Kč a potvrzením o úhradě dluhu ze dne 27. 10. 2022.

7. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 25. 10. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 146360. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 175 000 Kč. Žalovanému byla dne 27. 10. 2022 poukázána částka 57 358 Kč převodem na účet, částka ve výši 93 892 Kč byla téhož dne vyplacena ve prospěch žalobkyně jako věřitele za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy č. 146255 ze dne 23. 10. 2022 a částka ve výši 23 750 Kč byla započtena na náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele. Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 72 měsíců a byl tak splatný do dne 15. 10. 2028. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba 27,25 % ročně; žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 4 958 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Pro případ prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky byla sjednána úhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele, dále úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a smluvní pokuta ve výši 50 % zůstatku jistiny. V případě prodlení měl poskytovatel zaslat spotřebiteli první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou doručení 10 kalendářních dnů od jejího podání poskytovateli poštovních služeb a se lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Upomínka byla zpoplatněna částkou 300 Kč. V případě, že spotřebitel dlužnou částku neuhradí, měl poskytovatel zaslat druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se stejnými lhůtami, přičemž tato upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. Pro případ, že ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě dluhu, byl poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. V takovém případě se sjednané úroky stávaly součástí jistiny. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, totožnost žalovaného byla ověřena.

8. Přílohu [číslo] smlouvy o spotřebitelském úvěru představovala smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]. Tato služba zahrnovala možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o 1 kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, dále možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, konečně pak možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Za tyto služby se žalovaný zavázal hradit 2 612 Kč měsíčně současně se splátkou spotřebitelského úvěru. Tato smlouva byla uzavřena na dobu platnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a celkem mělo být za tuto službu zaplaceno 188 064 Kč. Pro případ prodlení spotřebitele a zesplatnění úvěru bylo dohodnuto, že je spotřebitel povinen uhradit rovněž zbývající část ceny sjednané Doplňkové služby [anonymizováno]. Pro případ prodlení spotřebitele bylo dále dohodnuto, že poskytovatel má nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení.

9. Dne 23. 10. 2022, tj. 2 dny před uzavřením smlouvy, která je předmětem sporu, byla mezi stejnými účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy se žalobce jako poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč s tím, že žalovanému byla na účet poukázána částka 74 000 Kč a částka ve výši 16 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele dle čl. 4 smlouvy. Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 72 měsíců. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 2 426 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce, za doplňkovou službu [anonymizováno] se zavázal platit 1 467 Kč měsíčně, proto celkem činila měsíční splátka 3 893 Kč. Na tento úvěr byla dne 27. 10. 2023 z nového úvěru převedena částka 93 892 Kč a žalovanému bylo vydáno potvrzení o doplacení úvěru [číslo].

10. Dle žalobkyně žalovaný na úvěr č. 146360 nezaplatil žádnou splátku, když se dostal do prodlení již s první splátkou splatnou dne 15. 11. 2022. Dne 20. 11. 2022 (1. upomínka) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši 7 570 Kč, která byla splatná dne 15. 11. 2022, dále pak k úhradě částky 300 Kč jako nákladů na upomínku. Dalším dopisem ze dne 5. 12. 2022 (2. upomínka) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě téže dlužné splátky, včetně nákladů na upomínání 300 Kč + 500 Kč. Dopisem ze dne 21. 12. 2022 pak žalobkyně úvěr zesplatnila a současně zaslala žalovanému předžalobní upomínku o zaplacení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 632 570,28 Kč ve lhůtě do 3. 2. 2023.

11. Žalobkyně tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřila a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem popsaným ve vyjádření ze dne 12. 3. 2023. V souvislosti s uzavřením smlouvy provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registrech s negativním výsledkem. Žalobkyně dále získal od žalovaného doklad Finančního úřadu, pracoviště [obec], podle kterého žalovaný za rok 2021 vykázal příjmy ve výši 470 057 Kč a výdaje ve výši 376 045 Kč; základ daně tak činil 94 000 Kč a daň byla vyměřena ve výši 14 100 Kč. Dále měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtu žalovaného vedeného u [jméno] [příjmení] [příjmení] za červenec až září 2022. Podle těchto výpisů měl žalovaný za červenec 2022 na účtu obrat kredit 175 500 Kč, obrat debet - 174 358,55 Kč, počáteční zůstatek účtu byl – 100 153,11 Kč, konečný zůstatek – 99 011,96 Kč. Za srpen 2022 měl žalovaný na účtu kreditní obrat 615 991,50 Kč, debetní obrat – 519 509,88 Kč, počáteční zůstatek – 99 011,96 Kč a konečný zůstatek – 2 530,34 Kč. Za měsíc září 2022 byl kreditní obrat na účtu žalovaného 574 800 Kč, debetní kredit – 650 231,52 Kč, počáteční zůstatek – 2 530,34 Kč a konečný zůstatek – 77 961,86 Kč. V průběhu uvedených měsíců byly na účet žalovaného prováděny platby (vklady) žalovaným v různé výši od 500 Kč do 100 000 Kč, dále dne 21. 7. 2022 platba od [jméno] [příjmení] 17 000 Kč, dne 2. 8. 2022 od [jméno] [celé jméno žalovaného] 75 298 Kč, dne 10. 8. 2022 od [právnická osoba] 15 001 Kč, 10. 8. 2022 od [jméno] [celé jméno žalovaného] 15 000 Kč, dne 22. 8. 2022 od [jméno] [příjmení] 5 000 Kč, dne 23. 9. 2022 od [jméno] [celé jméno žalovaného] 21 000 Kč, dne 23. 9. 2022 od [jméno] [příjmení] 1 000 Kč a dne 24. 9. 2022 od [jméno] [příjmení] 7 000 Kč. Za uvedené období byly z účtu prováděny výplaty v hotovosti, platby kartou za potraviny, pohonné hmoty, telekomunikační služby, platby fyzickým osobám, platby společnostem např. [příjmení], [anonymizována dvě slova] [obec], [právnická osoba] [obec], [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] apod. a další neidentifikované platby. Ve výdajích nelze identifikovat platby na bydlení (nájemné, energie apod.).

12. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by na úvěr zaplatil vyšší částku, než uvádí žalobkyně. <i>13. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 14. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>15. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 16. Účastníci uzavřeli v průběhu 2 dnů dvě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalobkyní žalovanému, a to dne 23. 10. 2022 smlouvu č. 146255 na částku 90 000 Kč, ze které byla žalovanému na účet poukázána částka 74 000 Kč, a dne 25. 10. 2022 smlouvu č. 146360 na částku 175 000 Kč, ze které byla žalovanému na účet fakticky poukázána částka 57 358 Kč, částka ve výši 93 892 Kč byla vyplacena ve prospěch žalobkyně jako věřitele za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy č. 146255 ze dne 23. 10. 2022 a částka ve výši 23 750 Kč byla započtena na náklady poskytovatele. Je nepochybné, že se v obou případech jedná o spotřebitelskou smlouvu (takto jsou i smlouvy označeny), na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru, který je předmětem sporu, řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení předložila doklad o příjmech a výdajích žalovaného za r. 2021, výpisy z jeho účtu 3 měsíce, výpisy z registrů a přílohu č. 1 smlouvy nazvanou Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z průměrného příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce ve výši 39 171 Kč. K tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Naopak z výpisu údajů poskytnutého Finančním úřadem ve [obec] za r. 2021 je zřejmé, že částka 39 171 Kč představuje průměrné hrubé měsíční příjmy žalovaného bez přihlédnutí k výdajům, které za r. 2021 vykázal ve výši 376 045 Kč tj. 31 337 měsíčně. Čistý příjem před zdaněním tak vykazoval ve výši 94 012 Kč tj. 7 834 Kč měsíčně. Z předložených výpisů z účtu žalovaného je pak zřejmé, že na konci měsíců, za které byly výpisy předloženy, měl na účtu záporné zůstatky, ze kterých bylo nemožné hradit sjednané měsíční splátky úvěru. Z výpisů z účtu žalovaného je jednoznačně patrno, že žalovaný neměl pravidelný příjem, jeho výdaje vždy převyšovaly nad příjmy. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně vycházela z toho, že náklady žalovaného na bydlení jsou 3 000 Kč měsíčně, aniž by se zabývala tím, zda takové náklady na bydlení v roce 2022 jsou reálné. Žalovaný uvedl, že je ženatý, žalobkyně však nezjišťovala příjmy či výdaje manželky případně dalších osob žijících se žalovaným ve společné domácnosti, nebylo ani zjišťováno, zda takové osoby existují. Dokládány nebyly ani náklady na nájem, popř. to, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti, ani další výdaje žalovaného (např. na energie). Doklady, které byly žalobcem k prověření úvěruschopnosti žalovaného předloženy, se dotýkají i období před uzavřením smlouvy ze dne 23. 10. 2022, proto je lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti žalovaného k této smlouvě.

17. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně aktuálního rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech (včetně poměrů týkajících se výdajů, nejen co do příjmů). Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 hovoří o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Ze shora uvedeného mělo být žalobkyni jasně patrno, že finanční hospodaření žalovaného je v kritickém stavu, žalovanému nestačil jeho příjem podnikání na hrazení jeho výdajů, a od žalobkyně čerpal v minimální možné době 2 úvěry. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ve věci 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřovala konkrétní výdaje žalovaného, nezjišťovala osoby žijící s ním ve společné domácnosti. Dle názoru soudu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného proběhlo účelově, tedy nikoliv s odbornou péčí. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr podle obou smluv byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.

18. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, jsou smlouvy mezi účastníky ze dne 23. 10. 2022 a 25. 10. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatné a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v těchto smlouvách.

19. Žalobkyně se z účasti na nařízeném jednání omluvila s tím, že s odkazem na své předchozí procesní stanovisko na podaném návrhu trvá. Další důkazy nenavrhla. Z důvodu nepřítomnosti žalobkyně na nařízeném jednání, nemohl soud žalobkyni poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř.

20. Protože žalobkyně poskytla žalovanému fakticky částky 74 000 Kč (smlouva ze dne 23. 10. 2022) a 57 358 Kč (smlouva ze dne 25. 10. 2022) na základě neplatných smluv, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Předmětem řízení je plnění dle smlouvy [číslo] přičemž dle této smlouvy žalovaný fakticky dostal převodem na účet částku 57 358 Kč; částka 93 892 Kč byla převedena na plnění z předchozí neplatné smlouvy, z níž žalovaný fakticky dostal částku 74 000 Kč. Na smlouvu č. 146255 žalovaný neuhradil žádnou splátku, na úvěrovou smlouvu č. 146360 žalobkyně započítala úhradu 2 059,88 Kč. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že by zaplatil více. Žalovaný tak bez právního důvodu přijal od žalobkyně celkem částku 131 358 Kč (74 000 + 57 358 Kč). Z ní vrátil před podáním žaloby 2 059,88 Kč, takže doposud žalobkyni nevydal bezdůvodné obohacení ve výši 129 298,12 Kč (131 358 – 2 059,88 Kč). Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Výklad ustanovení § 87 ZSÚ provedl Nejvyšší soud v rozsudku čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022. Z tohoto rozsudku plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ Nejvyšší soud podává, že ustanovení § 87 ZSÚ upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny, tedy splatnost dluhu, přičemž jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Doba splatnosti, kterou soud určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka jako spotřebitele. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaný částku převzal, s přihlédnutím k výši nesplacené částky na 3 měsíce od právní moci rozsudku. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 129 298,12 Kč ve výše uvedené lhůtě.

21. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky 501 182 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 262 500 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení a co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 188 064 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.

22. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, který měl ve věci větší úspěch než neúspěch, náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. Pouze pro úplnost soud dodává, že i v případě, že by žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, nemohla by být ve věci plně úspěšná, neboť by soud musel přihlédnout k tomu, zda jsou žalobkyní uplatněné nároky přiměřené, a to zejména se zřetelem k ustanovením § 588 o. z. a § 1815 o. z. Po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy, jakož i souvisejících ujednání (smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno]) by bylo nutno dovodit, že je dána neplatnost smlouvy z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Na posuzované právní jednání musí být nahlíženo jako na jeden celek, a to jak na práva a povinnosti sjednané v rámci samotné smlouvy o úvěru, tak i na práva a povinnosti sjednané v rámci„ doplňkové“ smlouvy, která tvořila formálně přílohu smlouvy hlavní. Je totiž nepochybné, že obsahově spolu veškerá práva a povinnosti účastníků přímo souvisí, neboť se vztahují k hlavnímu úvěrovému vztahu. Tento postup má oporu například v rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie („ SDEU“) ze dne 21. dubna 2016 ve věci C [číslo], v němž se SDEU zabýval výkladem směrnice Rady 93/13, o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulí) ve spotřebitelských smlouvách, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, jejichž právní úprava byla převedena do českého právního řádu zákonem č. 257/2016 Sb. a ustanoveními § 1810 a násl. občanského zákoníku. Podle Soudního dvora pro účely posouzení, zda je výše odškodnění požadovaná po spotřebiteli, který neplnil své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě a že vnitrostátní soudy musí vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající. Tyto zneužívající klauzule pak musí vyloučit tak, aby nebyly pro spotřebitele závazné. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný v celkovém souhrnu zavázal na základě úvěrové smlouvy (včetně smlouvy o zřízení doplňkové služby„ [anonymizováno]“), je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobkyní. Vzhledem k tomu, že neplatné části právního jednání nelze v daném případě ve smyslu § 576 o. z. oddělit od jeho ostatního obsahu, byla by dána z tohoto důvodu neplatnost smlouvy jako celku. K obdobným závěrům došel např. Obvodní soud pro Prahu 9 v rozsudku čj. 67 C 73/2022-57, Okresní soud Plzeň – sever v rozsudku čj. 5 C 5/2022-22 či Okresní soud v Písku v rozsudku čj. 3 C 108/2022-109. Ze všech výše uvedených důvodů by soud s odkazem na ustanovení § 99 odst. 2 o.s.ř. pro rozpor s právními předpisy rovněž nemohl schválit smír, jehož návrh žalobkyně v průběhu řízení předložila.