7 C 42/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Vošvrdou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce a žalovaného b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce a žalovaného oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , o negatorní žalobě

I. Žalovaný je povinen odstranit veškeré jím umístěné oplocení na pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zdržet se zasahování do vlastnického práva žalobců při odstranění bazénu stojícího na pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], a zdržet se všech jednání, kterými by odstranění bazénu bránil.

III. Žalovaný je povinen zdržet se veškerého dalšího zasahování do vlastnického práva žalobců k pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], a to zejména tím, že nebude bez souhlasu žalobců vstupovat na pozemek ani tento vstup umožňovat třetím osobám, nebude bez souhlasu žalobců nic umisťovat na pozemek žalobců a nenechá ani třetí osoby umisťovat nic na pozemek, a nebude bez souhlasu žalobců užívat nebo umožňovat třetím osobám užívat bazén na pozemku žalobců.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobci domáhali, aby v případě, kdy žalovaný nesplní povinnost stanovenou výrokem I. tohoto rozsudku v uvedené lhůtě, byli žalobci oprávněni odstranit toto oplocení na náklady žalovaného, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 64 860,19 Kč k rukám zástupce žalobců, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se podanou negatorní žalobou domáhali zdržení se rušení jejich vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí] (dále jen„ pozemek“), a to v rozsahu uvedeném ve výrocích shora. Žalobci jako kupující uzavřeli s žalovaným a jeho bývalou manželkou jako prodávajícími dne 25. 1. 2019 kupní smlouvu k pozemku (dále jen„ kupní smlouva“). Současně s kupní smlouvou uzavřeli dodatek č. 1 ke kupní smlouvě, kterým si sjednali slevu z kupní ceny z důvodu nezkolaudované části stavby stojící na pozemku a částečné úpravy vzájemných sousedských vztahů (dále jen„ dodatek“). Účastníci prohlásili, že k okamžiku uzavření dodatku byl žalovaný vlastníkem bazénu, přičemž se zavázali vstoupit do jednání o uzavření kupní smlouvy k části pozemku, na němž se bazén nacházel. Nakonec se účastníci dohodli, že bazén na pozemku strpí. Po uzavření smlouvy a dodatku však vyšla najevo nepravdivost tvrzení žalovaného, dohodu v čl. 3 dodatku uzavíral ve zlé víře a v úmyslu uvést žalobce v omyl. Žalobci zjistili, že bazén podle superficiální zásady splynul k 1. 1. 2014 s pozemkem, a tedy byl pozemek v této době již ve vlastnictví žalobců. Žalobci proto namítli neplatnost dohody v čl. 3 dodatku a od dohody odstoupili dopisem z 20. 4. 2020 a opětovně (od dodatku jako celku) dopisem z 18. 5. 2022. Žalovaný rušil vlastnické právo žalobců k pozemku tím, že opakovaně na tento pozemek vstupoval a nechával na pozemek vstupovat i třetí osoby, umístil na něj stavby kůlen (jež následně odstranil), neoprávněně užíval bazén a zbudoval oplocení na pozemku bez souhlasu žalobců.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že bazén se nachází i částečně na jeho pozemku (parc. [číslo]). Bazén s pozemkem nesplynul. Na jeho pozemku se rovněž nachází veškeré technologie bazénu včetně přívodu vody a elektrické energie. Užívání bazénu bylo oprávněné. Důvodem uzavření dodatku bylo, že žalobci čerpali větší úvěr, než kolik činila skutečná cena a nepoužitou část úvěru použili k jinému účelu. Není pravdou, že by dodatek byl uzavírán z důvodu nezkolaudované části stavby. To žalobci zjistil již před uzavřením smlouvy. V dodatku se žalobci zavázali umístění bazénu strpět až do uzavření předjednané kupní smlouvy, aniž by za to chtěli nějakou náhradu či plnění. Žalovaný si nebyl vědom, že jím deklarované skutečnosti nejsou pravdivé, dohodu v čl. 3 dodatku neuzavíral ve zlé víře a nechtěl žalobce uvést v omyl. Nechtěl si přivlastnit část pozemku s bazénem – tu chtěl koupit, přičemž žalobci se ke zpětnému prodeji zavázali. Je pravdou, že vstupoval na pozemek, a to z důvodu odstranění kůlen (spolu s ním tam vstupovali třetí osoby, jelikož nebyl schopen kůlny odstranit sám), jednak v souvislosti se stavbou plotu kolem bazénu, na jehož výstavbě se s žalobci dohodl.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Mezi účastníky bylo po skutkové stránce nesporné, že dne 25. 1. 2019 uzavřeli žalobci jako kupující s žalovaným a jeho bývalou manželkou jako prodávajícími kupní smlouvu mj. k pozemku spolu s dodatkem č. 1 (dále jen„ dodatek“). Nespornou byla i skutečnost, že bazén (jeho nádrž) je umístěn z větší části na pozemku (žalobců), zčásti však také na pozemku ve vlastnictví žalovaného, jakož i skutečnost, že kůlny se nacházely na pozemku již v době prodeje pozemku žalobcům. Nesporným bylo mezi účastníky i to, že žalovaný přivolal na žalobce policii, když odřezávali část železné konstrukce bazénu, a dále, že žalovaný vstupoval na pozemek žalobců spolu s třetími osobami (byť se účastníci lišili v tom, z jakého důvodu k těmto událostem docházelo). Účastníci rovněž shodně uvedli, že hromada věcí, které žalovaný umístil na pozemek žalobců, se již na tomto pozemku nenachází. Konečně nesporným bylo mezi účastníky i to, že část paravanů byla na pozemek umístěna se souhlasem žalobců.

4. Z kupní smlouvy uzavřené dne 21. 5. 2007 mezi žalovaným a jeho tehdejší manželkou jako kupujícími a paní [jméno] [příjmení] jako prodávající bylo zjištěno, že žalovaný a jeho tehdejší manželka koupili od paní [jméno] [příjmení] uvedený pozemek parc. [číslo].

5. Náhledem do katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobci jsou vlastníky pozemku.

6. Z dodatku č. 1 kupní smlouvy ze dne 25. 1. 2019 uzavřeném téhož dne („ dodatek“) soud zjistil, že účastníci v čl. 3 dodatku konstatovali, že na části pozemku je umístěn bazén ve vlastnictví žalovaného. Účastníci před uzavřením kupní smlouvy společně orientačně v katastrální mapě označili část pozemku (tzv. hraniční pozemek), který přiléhá k pozemku žalovaného (a na němž je umístěn bazén). Účastníci si sjednali, že poté, co žalobci dokončí proces legalizace přístavby a banka vydá žalobcům souhlas s prodejem hraničního pozemku, vstoupí v jednání o uzavření kupní smlouvy, kterou by žalovaný odkoupil hraniční pozemek od žalobců nazpět. Účastníci se v čl. 3 dodatku dohodli (dále jen„ dohoda“) na tom, že žalobci ničeho nenamítají proti umístění bazénu na jejich pozemku, ten jsou připraveni strpět až do doby uzavření kupní smlouvy o prodeji hraničního pozemku žalovanému. Dále si ujednali, že za užívání bazénu či jeho bezprostředního okolí nebudou po žalovanému požadovat žádných náhrad či plnění.

7. Z odstoupení od dodatku č. 1 kupní smlouvy z 20. 4. 2020 soud zjistil, že žalobci odstoupili od dohody v čl. 3 dodatku pro podstatné porušení Dohody tím, že žalovaný uzavíral dohodu ve zlé víře a v úmyslu uvést žalobce v omyl uvedením, že bazén je ve výlučném vlastnictví žalovaného, tím, že ani na opakovanou výzvu neodstranil odpad, který vznikl demontáží žalovaným vybudovaných kůlen, když tím vytvořil skládku na pozemku žalobců, a tím, že opakovaně i přes výslovný zákaz žalobců vstupoval na pozemek v rozsahu přesahujícím dohodu. Z důvodu, že je v otázce vlastnictví bazénu uvedl žalovaný v omyl, se žalobci tímto dopisem dovolali neplatnosti uvedené dohody.

8. Z vyjádření žalovaného k odstoupení od dodatku č. 1 kupní smlouvy z 31. 8. 2020 a navazujícího vyjádření právní zástupkyně žalovaného soud zjistil, že žalovaný považoval odstoupení žalobců za neplatné. Žalovaný dohodu neuzavíral ve zlé víře, protože žalobci byli na skutečnost, že bazén zasahuje i na jejich pozemek, upozorněni. Bazén byl dokonce zakreslen v situačním plánku, který byl přílohou č.

1. Zároveň upozornil žalobce na povinnost pozemek mu odprodat podle ustanovení čl. 3 dodatku. Kromě odvozů věcí z kůlen, které bylo zkomplikováno žalobci, kteří na přístupovou cestu navezli suť při rekonstrukci jejich domu, žalovaný nijak podle svého vyjádření nerušil vlastnické právo žalobců k pozemku.

9. Z dopisu žalobců adresovaném žalovanému z 18. 5. 2022 s názvem Oznámení o záměru klienta odstranit bazén a umístit oplocení; předžalobní výzva k odstranění oplocení a zdržení se rušení vlastnického práva; předžalobní výzva k náhradě škody vzniklé uvedením v omyl soud zjistil, že žalobci odstoupili od dodatku od kupní smlouvy jako celku, a to s ohledem na opakované rušení sousedských vztahů, které mělo spočívat zejména v protiprávní výstavbě oplocení na pozemku žalobců, neoprávněném užívání bazénu, přivolání policie na žalobce, kteří ze svého pozemku odstranili část železné konstrukce a nakonec slovním napadáním žalobců, kteří na pozemku odstranili část keře. Žalovaný na to reagoval odpovědí (dopisem) z 14. 6. 2022, v níž zejména uvedl, že odstoupení žalobců od dodatku je neplatné.

10. Z ohledání pozemku, pozemku žalovaného a bazénu soud zjistil, že bazén byl vytvořen tak, že byla vyhloubena zemina a následně byla na takto připravený povrch umístěna bazénová fólie. Okraj bazénu je lemován dřevěným obvodem, na němž jsou dřevěné laťky, okolo bazénu (zvnějšku od dřevěného obvodu) je úzká, asi 5 cm široká vrstva kamenů, za níž jsou pak umístěny kamenné kachle. Při tomto ohledání soud rovněž zjistil, že žalobci nemají k bazénu přístup vůbec, když na pozemku jsou okolo bazénu postaveny paravany a další zábrany, které žalobcům znemožňují přístup k bazénu. Skutečnosti zjištěné ohledáním se pak shodují s fotodokumentací předloženou žalobci.

11. Z videozáznamu předloženém žalobci (stopa s názvem 220920_Dění u bazénu s příjezdem policie) soud zjistil, že žalovaný zahrabával min. jednu díru v zemi umístěnou vedle bazénu, která měla podle tvrzení žalobců sloužit k umístění nového oplocení jejich pozemku. Uvedený videozáznam soud jako přípustný důkaz i přes nesouhlas žalovaného provedl. Pořízený videozáznam vyhovuje kritériím, které byly formulovány v tuzemské (soudní) rozhodovací praxi. Žalobcům hrozila vážná újma spočívající v tom, že žalovaný neoprávněně zasahoval do jejich vlastnického práva. Uvedené rušení pak stěží šlo prokázat jiným způsobem, než zachycením onoho rušebního činu. Při poměřování práva na soukromí žalovaného oproti vlastnickému právu žalobců pak v tomto konkrétním případě s ohledem na okolnosti případu převážil zájem na ochraně vlastnického práva žalobců. Nahrávka byla pořízena za vypjaté sousedské situace, kdy opakovaně docházelo mezi účastníky ke konfliktům. Videozáznam pak sice částečně zabírá i dům, resp. pozemek ve vlastnictví žalovaného, nicméně převážná část záběru, včetně té části, která je pro předmět tohoto řízení rozhodná (a na níž se odehrála shora popsaná skutečnost), zachycuje dům, resp. pozemek ve vlastnictví žalobců. Je zjevné, že úmyslem žalobců bylo monitorovat svůj majetek. Pokud by na něj žalovaný nevstupoval, resp. nevykonával-li by činnosti narušující vlastnické právo žalobců, zaznamenán by nebyl, případně by nahrávka použitelná nebyla. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru o použitelnosti nahrávky.

12. Z usnesení [stát. instituce], odbor správní, oddělení přestupků ze dne 7. 12. 2021 soud zjistil, že na základě oznámení Policie ČR bylo vedeno proti žalobci a) řízení o přestupku proti majetku. Přestupek měl spočívat v tom, že dne 11. 6. 2021 rozřezal část kovové konstrukce zastřešení bazénu. Řízení bylo správním orgánem zastaveno s tím, že skutek není přestupkem, neboť nedošlo ke škodě na cizím majetku (žalobce a) totiž rozřezal část kovové konstrukce zastřešení bazénu umístěného na svém pozemku, která byla podle jeho přesvědčení jeho majetkem).

13. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil pro posouzení věci významná skutková zjištění.

14. Soud neprovedl důkazy výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a důkaz úvěrovou smlouvou spolu s podmínkami poskytnutí úvěru a zprávou, jakou částku čerpali žalobci na zaplacení kupní ceny, neboť tyto důkazy nebyly způsobilé prokázat skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci samé. Účastnické výpovědi a opakované místní ohledání soud neprovedl pro jeho nadbytečnost, jelikož veškeré skutkové okolnosti potřebné pro rozhodnutí již byly zjištěny.

15. Podle § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

16. Podle § 506 odst. 1 o. z. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen„ stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

17. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

18. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil tak, že žaloba je v převážné části důvodná.

19. V projednávané věci bylo nutné jako předběžné otázky posoudit jednak otázku vlastnictví bazénu, jednak otázku, zda odstoupení žalobců od dohody, resp. od dodatku bylo platné.

20. K vlastnictví bazénu soud uvádí následující: Soud dospěl k závěru, že současně s nabytím pozemku žalobci od žalovaného došlo i k převodu na něm stojící části bazénu coby jeho součásti. Venkovní bazén je nepochybně stavbou ve smyslu stavebněprávních předpisů, nikoliv však ve smyslu občanského práva. Z hlediska občanského práva je stavbou výsledek stavební činnosti, jak ji pojímají stavebněprávní předpisy, jen pokud je jejím výsledkem věc v právním smyslu, tj. způsobilý předmět občanskoprávních vztahů včetně práva vlastnického, nikoli součást jiné věci. Pokud by výsledkem stavební činnosti nebyla věc v právním smyslu, tj. pokud by se tento výsledek stal součástí jiné věci (pozemku, stavby) tak, že by k ní podle její povahy náležel a nemohl by být oddělen, aniž by se tím věc znehodnotila, nešlo by z pohledu občanskoprávních předpisů o stavbu (srovnej blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 1998, sp. zn. 33 Cdo 111/98, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy č. 12/1998). Bazén vznikl podle zjištění soudu zpevněním půdy pod bazénem a pokrytím bazénovou fólií, přičemž podle závěrů obsažených např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1414/97, pouhé zpevnění povrchu a položení vrstev materiálu nemůže být dostačující, aby bylo možno takto vzniklý útvar označit za stavbu ve smyslu civilního práva. Takto vzniklý útvar pak může být buď součástí pozemku, pokud je s pozemkem trvale spojen – slovy o. z. zapuštěn (§ 506 odst. 1 o. z.), nebo samostatnou movitou věcí, lze-li ho odstranit bez náročnějších prací, tj. prostě naložit a odvézt (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3259/2018). Bazén zřízený na pozemku žalobců a částečně i na pozemku žalovaného je přitom zapuštěn v pozemku (nelze ho„ jen tak“ odstranit), a je proto jejich součástí. Odlišné ujednání (deklarace) v dodatku kupní smlouvy je přitom nerozhodné, neboť smluvním ujednáním nelze modifikovat povahu bazénu jako součásti pozemku.

21. Při posuzování obou odstoupení od smlouvy, resp. dohody, které žalobci učinili, dospěl soud k závěru, že zatímco první odstoupení žalobců z 20. 4. 2020 je neplatné, resp. nemá právní účinky, tak odstoupení z 18. 5. 2022 již platné je a vyvolává následky jím zamýšlené, tj. zrušení dodatku od počátku pro jeho podstatné porušení.

22. Odstoupení z 20. 4. 2020 bylo odůvodněno tím, že žalovaný uzavíral dohodu ve zlé víře a v úmyslu uvést žalobce v omyl uvedením, že bazén je ve výlučném vlastnictví žalovaného, tím, že ani na opakovanou výzvu neodstranil odpad, který vznikl demontáží žalovaným vybudovaných kůlen, když tím vytvořil skládku na pozemku žalobců, a tím, že opakovaně i přes výslovný zákaz žalobců vstupoval na pozemek v rozsahu přesahujícím dohodu. Neodstranění odpadu nemůže být důvodem pro odstoupení od dodatku, jelikož tato povinnost žádným způsobem s dodatkem nesouvisí. Vstup žalovaného na pozemek žalobců v rozsahu přesahujícím dohodu nebyl prokázán, ostatně žalovaný měl v době tohoto odstoupení oprávnění na základě dodatku na pozemek žalobců vstupovat v souvislosti s užíváním bazénu. Důvodem pro odstoupení a ani pro neplatnost pak není ani tvrzené uvedení žalobců v omyl žalovaným v otázce vlastnictví bazénu. Omyl způsobující neplatnost právního jednání se sice může týkat i okolnosti právní, nicméně obecnými předpoklady omylu podle české právní teorie (např. Lavický a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. Vydání. C. H. Beck 2022) je také jeho omluvitelnost na straně jednající a vědomost druhé strany o omylu jednajícího, přičemž ani jeden z těchto předpokladů nebyl v projednávané situaci splněn. Z provedených důkazů i procesních stanovisek žalovaného v průběhu řízení je zřejmé, že dosud považoval bazén za svůj majetek, a o omylu žalobců neměl nejmenšího tušení. Navíc omyl žalobců nebyl omluvitelný, jelikož si měli možnost nechat právně posoudit povahu bazénu již před uzavřením smlouvy a omylu se vyhnout (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002). Z těchto důvodů nebylo odstoupení žalobců z 20. 4. 2020 učiněno platně.

23. Jiná je však situace u odstoupení z 18. 5. 2022. Hlavním důvodem odstoupení bylo opakované rušení sousedských vztahů. Soud má za prokázané, že došlo k porušení dodatku podstatným způsobem ve smyslu § 2002 o. z., minimálně v rozsahu čl. 3 dodatku, který je pro projednávanou věc rozhodující. V dodatku bylo ujednáno, že žalobci se zavazují strpět umístění a užívání bazénu a jeho bezprostředního okolí žalovaným. Žádným výkladem však nelze odůvodnit (ospravedlnit) to, že žalovaný výstavbou oplocení či umisťováním paravánů či jiných překážek znemožňoval (a znemožňuje do současnosti) žalobcům přístup na jejich pozemek. Skutečnost, že na základě ujednání měl (do okamžiku tohoto odstoupení) právo bazén a bezprostřední okolí bazénu užívat, neznamená, že by mohl jakýmkoliv svým jednáním de facto vyprázdnit vlastnické právo žalobců a udělat z něj pouze tzv. holé vlastnictví, tj. vlastnictví bez jakýchkoliv oprávnění. Uvedené jednání žalovaného pak beze vší pochybností naplňuje intenzitu porušení dodatku podstatným způsobem, které umožňovalo žalobcům od dodatku odstoupit. Skutečnost, že část oplocení byla umístěna již v roce 2022 a část dříve (v roce 2019), pak nemůže být na újmu platnosti odstoupení, když podle § 2003 odst. 2 o. z. mohla-li strana odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení smluvní povinnosti a nevyužila své právo, nebrání jí to odstoupit od smlouvy později s odkazem na obdobné jednání druhé strany. Konečně to, že původně byla část paravánů tvořících oplocení umístěna se souhlasem žalobců, na uvedeném závěru ničeho nemění, jelikož nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobci souhlasili s úplným zamezením jejich přístupu na dotčenou část pozemku.

24. Na základě takto posouzených předběžných otázek mohl soud rozhodnout o uplatněných žalobních nárocích žalobců.

25. Jelikož bylo prokázáno, že odstoupení z 18. 5. 2022 bylo učiněno po právu, nemá žalovaný žádný titul k umístění či užívání části bazénu nacházející se na pozemku žalobců a jeho okolí. Žalobci své vlastnické právo k pozemku prokázali. Ohledáním na místě samém bylo také prokázáno, že žalovaný ruší vlastnické právo žalobců tím, že na jejich pozemku zbudoval oplocení. Soud proto vyhověl návrhu žalobců a uložil žalovanému povinnost odstranit toto oplocení. Lhůtu k plnění shora uvedené povinnosti soud stanovil ve shodě s návrhem žalobců na 30 dnů, a to vzhledem k povaze uložené povinnosti, která vyžaduje delší čas k jejímu splnění (výrok I.).

26. Soud však zamítl žalobu v části, v níž se žalobci domáhali oprávnění odstranit oplocení na náklady žalovaného v případě, kdy by tak žalovaný ve stanovené lhůtě neučinil. Negatorní (zápůrčí) žalobou se vlastník může domáhat, aby se rušitel zdržel rušení jeho vlastnického práva, a aby odstranil případné následky vzniklé tímto rušením. Oprávnění, které žalobci požadovali, zákon přiznat neumožňuje. V případě, že žalovaný nesplní ve stanovené lhůtě svoji povinnost, která mu byla rozsudkem uložena, mohou se žalobci domáhat jejího splnění návrhem na výkon rozhodnutí či prostřednictvím exekuce (výrok IV.).

27. Soud vyhověl žalobnímu návrhu žalobců i v uložení povinnosti žalovanému zdržet se rušení vlastnického práva žalobců v rozsahu uvedeném ve výrocích II. a III. Podle tuzemské ustálené rozhodovací praxe (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3844/2016 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2530/2019) je možné se domáhat negatorní žalobou ochrany proti již vykonaným zásahům do vlastnického práva, které trvají, anebo již netrvají, ale hrozí nebezpečí jejich opakování v budoucnu. Na základě zjištěného skutkového stavu, kdy žalovaný potvrdil, že na žalobce zavolal policii, když odřezávali část železné konstrukce bazénu, umístil na pozemek žalobců oplocení, a dále bylo prokázáno, že žalovaný na pozemku jednak skladoval své věci, jednak vstupoval na pozemek žalobců spolu s třetími osobami, bylo na místě uložení povinnosti žalovanému, aby se tohoto rušení zdržel, jelikož existuje reálné nebezpečí jejich opakování v budoucnu. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k povaze bazénu jakožto součásti pozemku, která není stavbou ve smyslu civilního práva, jsou žalobci oprávněni odstranit pouze tu část bazénu, která se nachází na jejich pozemku.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení v převažující části úspěšní a úspěch měli jen v nepatrné části, právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 10 000 Kč, dále nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za zastupování každého z žalobců stanovená podle § 7 bodu 4. ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, snížená podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 %, a to za 11 úkonů právní služby po 1 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, 3x účast na jednání a 1x účast na místním šetření, 4x vyjádření ve věci samé) spolu s 11 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (celkem 33 000 Kč), cestovného za 8 cest na jednání, resp. místní šetření po 305, resp. 330 km osobním vozidlem se spotřebou 5,4 l /100 km a cenou paliva 44,10 Kč/litr ve výši 9 439 Kč a náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu ve výši 2 900 Kč (29 půlhodin). Odměnu, režijní paušál, náhradu za promeškaný čas a cestovné je pak nutno navýšit o DPH ve výši 21 %, jehož je právní zástupce žalobců plátcem. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).