9 C 11/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 3 920 958,24 Kč s příslušenstvím – částečný rozsudek

I. Návrh, aby soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 550 577,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 25. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. O zbývající části nároku, tj. o návrhu na zaplacení částky 370 380,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 212 108 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 23 595 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 134 677,92 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení, jakož i o nákladech řízení, bude rozhodnuto konečným rozsudkem.

1. Žalobou podanou dne 12. 1. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 550 577,32 Kč s příslušenstvím, které je specifikováno ve výroku I. Žaloba byla odůvodněna tím, že se žalobce se žalovanou poznali v roce 2015 a v období od roku 2015 do roku 2019 byli partnery. Od května roku 2015 do května roku 2019 spolu také sdíleli společnou domácnost. Žalovaná vedla v uvedeném období u Obvodního soudu pro Prahu 4 spor pod sp. zn. 11 C 250/2015, jehož předmětem byla žaloba na určení vlastnictví a vyklizení nemovitostí, a to jednotky [číslo] byt, včetně spoluvlastnických podílů vztahujících se k předmětné jednotce, jednotky [číslo] garáž, včetně spoluvlastnických podílů vztahujících se k předmětné jednotce, vše zapsáno na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] (dále„ nemovitosti“). Nemovitosti byly v předmětné době zatíženy zástavním právem ve prospěch společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], kterým byl zajištěn dluh žalované z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 16. 12. 2004 (dále„ hypoteční úvěr“). Partnerský vztah účastníků byl od počátku velice pevný a žalobce s žalovanou plánovali společnou budoucnost. Žalobce proto žalovanou (nejen) v uvedeném období rozsáhle podporoval, a to jak hmotně (velmi často přímo finančně), tak také pracemi prováděnými na nemovitostech. Pevnost partnerského vztahu a úmysly žalobce a žalované dokládá také skutečnost, že žalovaný a žalovaná se v roce 2016 vzájemně ustanovili dědici ze závěti. V souladu s výše uvedeným se žalobce a žalovaná také dohodli na uzavření smlouvy o smlouvě budoucí darovací uzavřené mezi žalovanou jako dárcem a žalobcem jako obdarovaným, kdy předmětem budoucího darování byly nemovitosti (dále„ smlouva o smlouvě budoucí“). K darování nemovitostí následně nedošlo, neboť ani jedna ze stran smlouvy o smlouvě budoucí nevyzvala ve smluvené době druhou stranu k uzavření smlouvy o darování nemovitostí. Smlouva o smlouvě budoucí nicméně s touto eventualitou počítala, když článek III. smlouvy byl zároveň darovací smlouvou s odkládací podmínkou, přičemž odkládací podmínkou byla skutečnost, že nedošlo k darování nemovitostí a zároveň došlo k prodeji nemovitostí třetí osobě, přičemž předmětem daru byla„ finanční kompenzace odpovídající ½ čistého výtěžku z úplatného převodu předmětu darování (tj. nemovitostí), kdy výtěžkem se rozuměla částka, která budoucímu dárci zbude po započítání na úhradu dluhu z úvěrové smlouvy č. 131/10733/14/01 dle čl. I. odst. 3 této smlouvy a po odečtení případných daňových povinností a dalších povinných plateb vztahujících se k převodu předmětu darování…“. Odkládací podmínka darovací smlouvy ve smyslu článku III. smlouvy o smlouvě budoucí byla bez dalšího (a nesporně) splněna, když k darování nemovitostí dle smlouvy o smlouvě budoucí nedošlo a dne 11. 2. 2021 byla mezi žalovanou a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uzavřena kupní smlouva, na základě které došlo k úplatnému převodu vlastnického práva k nemovitostem na [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalovaná mu prodala nemovitosti za kupní cenu ve výši 8 540 000 Kč. Žalobce tak měl za to, že mu náleží dar ve výši 3 550 577,32 Kč. Čistý výtěžek z úplatného převodu předmětu darování byl roven částce 7 101 154,63 Kč (kupní cena po odečtení doplatku hypotečního úvěru ve výši 1 285 125,37 Kč a provize za zprostředkování prodeje nemovitostí ve výši ve výši 153 720 Kč). Žalobci náleží jedna polovina tohoto„ čistého výtěžku“. Žalovaná ani přes opakované výzvy žalobce svůj závazek vůči žalobci nesplnila. Proto byla podána žaloba v této věci.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná a žalobce se seznámili na podzim 2014 a ve vztahu byli od konce roku 2014. Žalovaná v minulosti byla vlastnicí bytu [číslo] v k. ú. [část obce] a tento byt v roce 2021 prodala. V době, kdy žalovaná měla potíže s rekonstrukcí bytu v [obec] i s bývalou majitelkou bytu, která požadovala jeho vrácení, tzn. vrácení daru, žalobce ujišťoval žalovanou, že jí pomůže a nenechá na holičkách. Žalobce poměrně nenápadně a postupně zvyšoval kontrolu veškerého počínání žalované (telefonáty, kontakty s jinými lidmi, zvlášť mužského pohlaví, kontrola toho, co dělá ve volném čase v jeho nepřítomnosti atd.). Žalobce se neustále snažil podrývat sebevědomí žalované a donutit jí k větší citové závislosti. Jediným jeho zájmem od počátku vztahu bylo, aby na něho žalovaná 1/2 bytu co nejrychleji přepsala. Žalovaná byla pod neustálým psychickým nátlakem žalobce, a proto svolila k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Smlouvou o smlouvě budoucí darovací citovanou v žalobě se tedy žalovaná zavázala žalobci v budoucnu darovat ½ bytu, případně mu poskytnout finanční kompenzaci z ½ čistého výtěžku z úplatného převodu předmětu darování, tzn. darovat mu finanční prostředky v uvedené hodnotě. Po podpisu smlouvy o budoucí smlouvě a závětí se chování žalobce vůči žalované začalo ještě více zhoršovat. Žalobce dokázal u žalované vybudovat takovou citovou závislost, že se přes existující problém neustále snažila vztah zachránit. Náklady spojené s bytem v [část obce] hradila jen žalovaná. Žalovaná celou dobu sama hradila náklady na úvěr, stejně jako pojištění, energie, platby do fondu SVJ, daň z nemovitosti atd. Žalovaná sama hradila i náklady soudního sporu vedeného s bývalou vlastnicí bytu, která se domáhala vůči žalované vrácení daru. Za stavu, kdy se žalobce vůči žalované choval hrubě a urážlivě, žalovaná od smlouvy o budoucí smlouvě odstoupila, resp. rozhodla se k darování nepřistoupit. Dle obvyklé praxe, pokud dárce obdarovanému dar pouze přislíbí, není následně zavázán darovat. Ten, kdo slib daru obdržel, má právo toliko na náhradu nákladů, které v očekávání daru vynaložil. Takový nárok však žalobce neuplatňuje. Požadavek na zaplacení částky 3 550 577,32 Kč je tudíž neopodstatněný. Tento požadavek by navíc nemohl požívat soudní ochrany, neboť je prokazatelně v rozporu s dobrými mravy.

3. Žalobce v průběhu řízení žalobu rozšířil o částky uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku. Uvedené částky představovaly částečně zápůjčky poskytnuté žalobcem žalované, jakož i částky, které žalobce hradil po dobu společného soužití účastníků na náklady společné domácnosti. Soud připustil rozšíření žaloby usnesením ze dne 14. 3. 2022, č.j. 9 C 11/2022 – 112, které nabylo právní moci dne 21. 3. 2022.

4. Dle § 152 odst. 2 o.s.ř. rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části. Soud považoval za procesně účelné i hospodárné ve věci nejprve rozhodnout částečným rozsudkem o původně uplatněném nároku ve výši 3 550 577,32 Kč s příslušenstvím. Tato částka představuje téměř 91 % z celkově uplatněného nároku. O této části nároku přitom lze rozhodnout na základě již provedených důkazů. Naopak pro potřeby rozhodnutí o zbývající části nároku bude nezbytné provést obsáhlé dokazování.

5. Žalobce i po provedeném dokazování a po předestření právního názoru soudu na původně uplatněný nárok na podané žalobě setrval. Žalobce byl dlouholetým partnerem žalované sdílejícím se žalovanou jednu domácnost a plánujícím společně s žalovanou společnou budoucnost. Úmyslem žalované v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí bylo darovat žalobci nemovitosti, a pokud by k darování z jakéhokoliv důvodu nedošlo (buď z důvodu, že nebyla učiněna výzva, nebo z důvodu, že vyzvaný smlouvu neuzavřel), a žalovaná se rozhodla nemovitosti prodat, zavázala se žalovaná kompenzovat žalobce„ ½ čistého výtěžku z úplatného převodu předmětu darování“ (viz článek III. smlouvy o smlouvě budoucí). K darování nemovitostí ve smyslu článku II. smlouvy o smlouvě budoucí skutečně nedošlo, neboť žalobce a žalovaná se v roce 2019 rozhodli ukončit svůj partnerský vztah. Žalobce žil v domnění, že v případě prodeje obdrží ½ výtěžku, tudíž věc dále neřešil. S ohledem na tuto skutečnost netrval na darování nemovitostí a v souladu s článkem II. odst. 2 smlouvy o smlouvě budoucí nevyzval žalovanou k uzavření smlouvy ve smyslu článku II. odst. 1 smlouvy o smlouvě budoucí, tj. smlouvy o darování nemovitostí. Žalobce tak učinil vědomě a vycházeje z dohody mezi žalovanou a žalobcem, že v případě, že nezíská darem nemovitosti, bude jeho přičinění kompenzováno„ ½ čistého výtěžku z úplatného převodu předmětu darování“ ve smyslu článku III. smlouvy o smlouvě budoucí. Smlouva o smlouvě budoucí ani v nejmenším ani v náznaku nerozlišuje mezi důvody, pro které nedošlo k darování nemovitostí v souladu s článkem II. smlouvy o smlouvě budoucí, a takové důvody ani nepředpokládá. Odkládací podmínka článku III. smlouvy o smlouvě budoucí zcela jasně určuje, že (i)„ nedojde-li k uzavření darovací smlouvy“, nebo (ii)„ nedojde-li na základě takto uzavřené darovací smlouvy k zápisu vlastnického práva … a předmět darování zůstane ve vlastnictví budoucího dárce…“,„ …vyplatí budoucí dárce budoucímu obdarovanému finanční kompenzaci…“. Důvod, pro který nedošlo k uzavření darovací smlouvy, není ve smlouvě o smlouvě budoucí definován ani předpokládán. Neuzavřením darovací smlouvy ve smyslu článku II. smlouvy o smlouvě budoucí se tudíž rozumí jakékoli neuzavření darovací smlouvy, bez ohledu na případné důvody, které k neuzavření darovací smlouvy ve smyslu článku II. smlouvy o smlouvě budoucí vedly. Gramatický i logický výklad smlouvy o smlouvě budoucí, zejména článku III. smlouvy, nedává žádný prostor pro pochybnosti. Řádným výkladem smlouvy o smlouvě budoucí nelze než dojít k závěru, že článek III. smlouvy představuje samostatnou nepojmenovanou smlouvu o vzájemném vypořádání žalobce a žalované prostřednictvím finanční kompenzace pro případ, že z jakéhokoli důvodu nedojde k darování nemovitostí. Jelikož k darování nemovitostí nesporně nedošlo, je žalovaná bez dalšího povinna ke kompenzaci žalobce peněžní částkou ve výši 3 550 577,32 Kč. Žalobce odkázal na řadu judikátů podporujících jeho argumentaci ve věci.

6. Žalovaná naopak trvala ve vztahu k původně uplatněnému nároku na zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobce se v návaznosti na predikované rozhodnutí soudu snaží změnit svoji interpretaci výkladu smluvního vztahu, který v minulosti se žalovanou uzavřel, tzn. smlouvy o smlouvě budoucí darovací. V žalobě žalobce uvedl, že za stavu kdy„ …k darování Nemovitosti následně nedošlo, neboť ani jedna ze stran Smlouvy o smlouvě budoucí nevyzvala ve smluvené době k uzavření smlouvy o darování Nemovitosti,… předmětem daru měla být finanční kompenzace odpovídající ½ čistého výtěžku z úplatného převodu předmětu darování (tj. Nemovitosti).“ Žalobce se za stavu, kdy soud avizoval, že žalobce nebude se svojí žalobou úspěšný, snaží volit jiné„ výklady“ smlouvy o smlouvě budoucí darovací tak, aby svá původní tvrzení revokoval. Žalobce náhle hovoří o oddělitelnosti smluv, o smlouvě nepojmenované apod., přestože se tím vzdaluje od skutečné vůle účastníků smlouvy o smlouvě budoucí darovací, kterým pro případ, že nedojde k darování ½ nemovitostí, mělo být uzavření darovací smlouvy na darování ½ čistého výtěžku finančních prostředků z prodeje nemovitosti. Výše finančních prostředků, která měla být případně předmětem darovací smlouvy, nebyla v době uzavření smlouvy o budoucí darovací smlouvě známa. I tato skutečnost svědčí o tom, že k uzavření darovací smlouvy nedošlo, ale jednalo se ve své podstatě toliko o příslib daru, jak to předpokládá ust. § 2056 obč. zák.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že společně žili od roku 2015 (dle žalované od konce roku 2014 – viz vyjádření k žalobě). K ukončení sdílení společné domácnosti pak došlo v roce 2019 (dle žalované v únoru 2019, kdy se odstěhovala z domu v [obec], dle žalobce v květnu 2019).

8. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 11 C 250/2015 bylo zjištěno, že se žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] žalobou ze dne 15. 6. 2015 podanou proti žalované domáhala mimo jiné určení, že je vlastnicí jednotky [číslo] bytu, včetně spoluvlastnických podílů vztahujících se k předmětné jednotce, a jednotky [číslo] garáže, včetně spoluvlastnických podílů vztahujících se k předmětné jednotce, vše v [katastrální uzemí]. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně darovací smlouvou ze dne 18. 6. 2014 převedla vlastnické právo k těmto nemovitostem na žalovanou. Vzhledem k tomu, že žalovaná svým nevděčným chováním dárkyni opakovaně ublížila, dárkyně od darovací smlouvy odstoupila. Tím došlo ke zrušení smlouvy od samého počátku. V průběhu řízení žalobkyně [příjmení] [příjmení] zemřela a jejím procesním nástupcem se stal [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ten vzal podáním ze dne 11. 11. 2019 žalobu zpět. Obvodní soud pro Prahu 4 pak řízení zastavil usnesením ze dne 18. 11. 2019, č. j. 11 C 250/2015 - 332, které téhož dne nabylo právní moci.

9. Ze závětí ze dne 20. 5. 2016 soud zjistil, že žalovaná ustanovila dědicem veškerého svého majetku žalobce a naopak žalobce ustanovil dědičkou veškerého svého majetku žalovanou.

10. Ze smlouvy o smlouvě budoucí darovací dle § 1785 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, která byla podepsána žalobcem dne 4. 10. 2017 a žalovanou dne 21. 10. 2016, bylo zjištěno, že žalovaná smlouvu uzavírala jako budoucí dárce a žalobce smlouvu uzavíral jako budoucí obdarovaný. V článku I. této smlouvy bylo deklarováno, že žalovaná (budoucí dárce) je výlučnou vlastnicí nemovitých věcí, a to jednotky [číslo] bytu, spolu s podílem na společných částech domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] ve výši [číslo], dále jednotky [číslo] – garáže, spolu s podílem na společných částech domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] ve výši [číslo], jakož i spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních [číslo] na pozemku – pozemkové parcele [číslo] v [katastrální uzemí]. Byt a garáž byly zapsány na [list vlastnictví] a pozemky na [list vlastnictví]. V článku I odst. 2 bylo uvedeno:„ Budoucí dárce prohlašuje a budoucí obdarovaný bere na vědomí, že v době uzavření této smlouvy je u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod spis. zn. 11 C 250/2015 vedeno soudní řízení, jehož předmětem je žaloba na určení vlastnictví a vyklizení předmětu darování, kdy toto řízení bylo zahájeno na návrh předchozího vlastníka předmětu darování a dosud není pravomocně ukončeno. Smluvní strany sjednávají, že bude-li pravomocně rozhodnuto, že předmět daru není ve vlastnictví budoucího dárce, tato smlouva se od počátku ruší a smluvní strany nebudou mít z této smlouvy vůči sobě žádné nároky.“ V článku I odst. 3 smlouvy pak bylo uvedeno, že na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní a zákazu zcizení ve prospěch [právnická osoba] k zajištění pohledávek banky vůči budoucímu dárci jako zástavci až do výše 2 160 000 Kč, které vzniknou na základě úvěrové smlouvy č. 131/10733/14/01 ze dne 16. 12. 2004. Článek II. smlouvy o smlouvě budoucí zněl:„ 1. Smluvní strany se zavazují, že bez zbytečného odkladu od výzvy druhé smluvní strany uzavřou darovací smlouvu, jejímž předmětem bude bezúplatný převod vlastnického práva k předmětu darování za podmínek, jak je sjednáno touto smlouvou.

2. Kterákoli ze smluvních stran je oprávněna výzvu k uzavření smlouvy dle předchozího odstavce učinit nejpozději do jednoho roku od doby, kdy bude pravomocně skončeno soudní řízení dle čl. I. odst. 2 této smlouvy. Nebude-li výzva učiněna v takto ujednané lhůtě, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.

3. Nesplní-li smluvní strana, která byla k uzavření smlouvy dle předchozích odstavců v ujednané lhůtě vyzvána, povinnost uzavřít smlouvu, je druhá smluvní strana oprávněna požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud.“ V článku III.„ Ostatní ujednání“ bylo uvedeno:„ 1. Budoucí dárce se zavazuje, že nedojde-li k uzavření darovací smlouvy dle čl. II. této smlouvy nebo nedojde-li na základě takto uzavřené darovací smlouvy k zápisu vlastnického práva budoucího obdarovaného k předmětu darování do katastru nemovitostí a předmět darování zůstane ve vlastnictví budoucího dárce, v případě úplatného převodu předmětu darování třetí osobě budoucím dárcem vyplatí budoucí dárce budoucímu obdarovanému finanční kompenzaci odpovídající 1/2 čistého výtěžku z úplatného převodu předmětu darování, kdy výtěžkem se rozumí částka, která budoucímu dárci zbude po započítání na úhradu dluhu z Úvěrové smlouvy č. 131/10733/14/01 dle čl. I. odst. 3 této smlouvy a po odečtení případných daňových povinností a dalších povinných plateb vztahujících se k převodu předmětu darování dle zvláštních právních předpisů.“ V článku IV. odst. 3 smlouvy bylo uvedeno:„ Ustanovení této smlouvy jsou oddělitelná. Pokud by jakékoliv ustanovení této smlouvy bylo kdykoliv prohlášeno za neplatné, neúčinné nebo nevynutitelné, potom zbývající ustanovení této smlouvy nebudou neplatností, neúčinností nebo nevynutitelností jiných ustanovení dotčena, zůstanou v platnosti, účinná a vynutitelná v nejširším rozsahu přípustném právními předpisy. Strany se tímto zavazují bez odkladu na výzvu kterékoli strany nahradit neplatná, neúčinná nebo nevynutitelná ustanovení novými ustanoveními, která budou svým významem co nejbližší nahrazovaným ustanovením.“ 11. Kupní smlouvou ze dne 11. 2. 2021 prodala žalovaná nemovité věci, kterých se týkala výše uvedená smlouva o smlouvě budoucí, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako kupujícímu. Byla sjednána kupní cena 8 540 000 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z kupní smlouvy.

12. E-mailem ze dne 27. 5. 2021 vyzval žalobce zástupce žalované k zaslání návrhu na vypořádání smluvní povinnosti dle čl. III. smlouvy o smlouvě budoucí darovací ze dne 4. 10. 2017 (viz č. l. 11).

13. Žalovaná prostřednictvím svého zástupce e-mailem zaslaným žalobci dne 2. 6. 2021 sdělila, že odstupuje od smlouvy o budoucí smlouvě, jejímž předmětem mělo být darování podílu na bytové jednotce [číslo] v [katastrální uzemí], či s ní související plnění, neboť se žalobce vůči žalované dopustil jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Konkrétně se žalobce vůči žalované choval hrubě a urážlivě. Dále bylo uvedeno:„ Moje klientka proto nemá na jakémkoliv darování vůči Vaší osobě zájem, ani po ní nelze spravedlivě požadovat, aby vám za daných okolností cokoli plnila.“ (viz č. l. 12).

14. Žalobce ve věci navrhl provedení dalších důkazů, konkrétně výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], všech k prokázání skutečného stavu hospodaření a finanční situace žalobce a žalované v době, kdy tito sdíleli společnou domácnost, [jméno] [celé jméno žalobce] (bratra žalobce), k prokázání skutečného stavu hospodaření a finanční situace žalobce a žalované v době, kdy tito sdíleli společnou domácnost, k prokázání okolností souvisejících s uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí a k prokázání péče o nemovitosti ze strany žalobce, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], k prokázání okolností souvisejících s uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí, dále [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], k prokázání realizace renovace nemovitostí žalobcem. Soud považoval provedení těchto důkazů za nadbytečné. Předmětem sporu je plnění závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí, která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou. Šlo o dvoustranné právní jednání účastníků tohoto řízení v písemné formě. Jak bude uvedeno dále (odst. 20), vůle jednajících se v případě písemných právních jednání dovozuje z čistě jazykového výkladu psaného textu, provádění jiných důkazů připadá v úvahu pouze tehdy, pokud takový výklad k prokázání skutečného úmyslu stran jako nepostačuje.

15. Soud nejprve posoudil obsah smlouvy o smlouvě budoucí podle příslušných ustanovení občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) upravujících tento smluvní typ. Dle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem. Dle § 1786 o. z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí. Dle § 1787 odst. 1 o. z. nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud. Dle § 1788 odst. 1 o. z. nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.

16. Soud nemá pochybnosti o tom, že uzavřená smlouva o smlouvě budoucí ze dne 4. 10. 2017, konkrétně ustanovení článků I. a II., byla platným právním jednáním. Účastníci ostatně ani nenamítali opak. Účastníci se dohodli na tom, že nejpozději do jednoho roku od pravomocného skončení řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 4, na výzvu kteréhokoliv z nich uzavřou darovací smlouvu, jejímž předmětem budou byt a garáž s příslušnými spoluvlastnickými podíly na nemovitých věcech v [obec], v části obce a v [katastrální uzemí]. Řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo zastaveno rozhodnutím, jež nabylo právní moci dne 18. 11. 2019. Výzvu k uzavření darovací smlouvy tak mohl kterýkoliv z účastníků učinit ve lhůtě běžící od 19. 11. 2019 (viz § 605 odst. 1 o. z.) do 19. 11. 2020 (viz § 605 odst. 2 o. z.). Nebylo sporu o tom, že ani jeden z účastníků druhého účastníka k uzavření darovací smlouvy nevyzval. Uplynutím dne 19. 11. 2020 tak smlouva o smlouvě budoucí zanikla (viz § 1788 odst. 1 o. z. a ve shodě s tím též článek II. odst. 2. věta druhá smlouvy o smlouvě budoucí).

17. Klíčovým pro rozhodnutí v této věci je obsah článku III. smlouvy o smlouvě budoucí. Bylo třeba řešit otázku, jak ujednání obsažené v tomto článku smlouvy právně kvalifikovat a po jakou dobu měli být účastníci tímto ujednáním vázáni (zda pouze po dobu trvání závazku uzavřít budoucí smlouvu nebo i v následující době).

18. V otázce právní kvalifikace ujednání obsaženého v článku III. smlouvy o smlouvě budoucí se účastníci lišili. Zatímco dle žalobce šlo o darovací smlouvu vázanou na splnění podmínek (viz žaloba) eventuálně o„ samostatnou nepojmenovanou smlouvu o vzájemném vypořádání žalobce a žalované prostřednictvím finanční kompenzace pro případ, že z jakéhokoliv důvodu nedojde k darování Nemovitostí“ (viz vyjádření ze dne 24. 1. 2023), dle žalované šlo maximálně o slib daru ve smyslu ust. § 2056 o. z..

19. Dle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Dle § 556 odst. 1, 2 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

20. Při posuzování otázky, jaká byla vůle při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, soud vycházel jednak z obsahu smlouvy, jednak i z okolností, za kterých byla uzavřena a za kterých došlo ze strany žalobce k uplatnění sporného nároku. Dále soud bral v úvahu, že smlouva byla uzavřena v písemné formě. Platí přitom, že při výkladu jakéhokoliv právního jednání je vždy nutné zjistit skutečnou vůli jednajícího, ale v případě písemných právních jednání je tak třeba činit pouze tehdy, pokud se dovozování vůle jednajících z čistě jazykového výkladu psaného textu jeví pro prokázání skutečného úmyslu stran jako nedostatečné. O takovou situaci dle soudu v posuzované věci nejde. Při výkladu sporného právního jednání soud použil obvyklé výkladové metody (výklad gramatický, systematický, logický, teleologický).

21. Smlouvu o smlouvě budoucí účastníci uzavřeli v době, kdy společně žili a plánovali společnou budoucnost. K naplnění závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí pak mělo dojít až poté, kdy soužití účastníků zaniklo. Proto je dle soudu logické, že se ani jeden z účastníků nedomáhal toho, aby k darování nemovitostí dle smlouvy o smlouvě budoucí skutečně došlo.

22. Dle § 1727 o. z. může být do téže listiny zahrnuto několik smluv. Lze tedy přisvědčit argumentaci žalobce, že je třeba zvažovat, zda ustanovení článku III. nepředstavuje samostatnou smlouvu.

23. Argumentace žalobce, že ujednání článku III. smlouvy o smlouvě budoucí lze kvalifikovat jako další smlouvu o smlouvě budoucí, kterou se žalovaná zavázala při splnění konkrétních podmínek darovat žalobci částku odpovídající 1/2 čistého výtěžku z úplatného převodu nemovitostí, nemůže obstát již z toho prostého důvodu, že podstatou darování je bezúplatný převod práva. Mělo-li být poskytnutí finančních prostředků dle článku III.„ finanční kompenzací“, pak nelze dospět k závěru o bezúplatnosti právního jednání, protože kompenzace je definována jako vzájemná náhrada nebo vzájemné vyrovnání dvou jevů či hodnot. V daném případě se mělo jednat o kompenzaci pro případ, že se žalobce nestane na základě budoucí darovací smlouvy vlastníkem nemovitostí. Nemohlo by se tak jednat o jednostranné bezúplatné plnění ze strany žalované vůči žalobci, a proto ani nemůže jít o platně uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí darovací, jejímž předmětem mělo být finanční plnění.

24. Dle § 1746 odst. 1, 2 o. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

25. V průběhu řízení začal žalobce argumentovat tak, že ustanovení článku III. smlouvy o smlouvě budoucí obsahuje nepojmenovanou smlouvu o vzájemném vypořádání žalobce a žalované prostřednictvím finanční kompenzace pro případ, že z jakéhokoliv důvodu nedojde k darování nemovitostí a žalovaná nemovitosti převede třetí osobě. Ani takový výklad dle soudu nemůže obstát. Bylo právem žalobce domáhat se plnění ze smlouvy o smlouvě budoucí, tj. darování nemovitostí. Nevyužil-li na základě vlastního rozhodnutí tohoto práva, pak tato skutečnost nemůže jít k tíži žalované. Ta byla po zániku smlouvy o smlouvě budoucí výlučnou vlastnicí nemovitostí, byla oprávněna s nimi nakládat, mj. je i převést. V tomto právu nebyla nijak omezena. Dle § 1761 o. z. lze sjednat zákaz zcizení věci, který působí jen mezi stranami. Takový zákaz je však platný pouze na určitou a přiměřenou dobu v takovém zájmu strany, který je hodný právní ochrany. Pokud by soud akceptoval výklad článku III. smlouvy o smlouvě budoucí podávaný žalobcem, pak by žalovaná po předem neohraničenou dobu (v podstatě po dobu života žalobce) nemohla nemovitosti převést, aniž by jí vznikla povinnost zaplatit polovinu čistého výtěžku prodeje žalobci. Přitom neexistoval zákonný či smluvní důvod, pro který by žalovaná měla být v právu disponovat s nemovitostmi omezena. Žalovaná se nikdy nezavázala, že věci nezcizí, natož že je nezcizí po předem neurčenou dobu. Takové ujednání by navíc odporovalo citovanému ustanovení § 1761 věty druhé o. z.. Zákaz zcizení totiž nemůže být zřízen na dobu neurčitou. Vedle toho může být zákaz zcizení zřízen pouze ve prospěch osoby, která má zájem hodný ochrany. Dle soudu existenci takového zájmu na straně žalobce nelze dovodit. Pokud se žalobce sám rozhodl netrvat na uzavření budoucí smlouvy, pak po uplynutí lhůty, v níž měla být tato smlouva uzavřena, nemohl mít žádný další zájem hodný právní ochrany, pro který by měla být žalovaná omezena v právu nemovitosti zcizit, respektive pro který by žalovaná měla v případě zcizení nemovitostí žalobci zaplatit polovinu čistého výtěžku z úplatného převodu.

26. Výklad ustanovení článku III. smlouvy podávaný žalobcem, že mu žalovaná byla v případě neuzavření smlouvy budoucí povinna vydat polovinu čistého výtěžku úplatného převodu, a to bez jakéhokoliv časového omezení (tj. po neurčitou dobu), by ve své podstatě zásadním způsobem omezil vlastnické právo žalované. Podle ust. § 1012 věty prvé o. z. přitom vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Dle § 1038 o. z. lze vlastnické právo omezit ve veřejném zájmu, který nelze uspokojit jinak, a jen na základě zákona. Dle § 1039 odst. 1 o. z. může k takovému omezení dojít jen za náhradu.

27. V neposlední řadě jsou účastníci v článku III. označováni jako„ budoucí dárce“ a„ budoucí obdarovaný“. Těmi však byli pouze po dobu účinnosti smlouvy o smlouvě budoucí. Obsah článku III. musí být vykládán systematicky a v kontextu s celým obsahem smlouvy ze dne 4. 10. 2017. I z toho soud nadále dovozuje, že ustanovení článku III. mělo být použito pouze v případě, že by žalovaná nemovitosti úplatně převedla před uplynutím lhůty pro uzavření budoucí darovací smlouvy dle článku II. smlouvy o smlouvě budoucí. K tomu je třeba uvést, že v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí účastníci nevěděli, zda a kdy sjednaná lhůta pro uzavření smlouvy o smlouvě budoucí počne běžet. Nevěděli totiž, kdy a s jakým výsledkem řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 250/2015 skončí. Pokud by byla žalovaná v řízení neúspěšná, lhůta pro uzavření smlouvy o smlouvě budoucí by nepočala běžet vůbec (viz článek I. odst. 2. věta druhá smlouvy o smlouvě budoucí). Účastníci nemohli předvídat ani to, kdy bude uvedené řízení ukončeno. Žalovaná jako vlastnice pak mohla nemovitosti převést i v průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 250/2015.

28. Článek III. smlouvy o smlouvě budoucí by při výkladu podávaném žalobcem v podstatě majetkově postihoval žalovanou, aniž by se dopustila jakéhokoliv porušení právní povinnosti. Na takové ujednání lze pohlížet jako na zakázané podle ust. § 1 odst. 2 o. z..

29. Žalobce v průběhu řízení argumentoval, že článek III. smlouvy o smlouvě budoucí obsahuje nepojmenovanou smlouvu o vzájemném vypořádání žalobce a žalované prostřednictvím finanční kompenzace. Toto právo mělo trvat po neomezenou dobu, tedy i v době, kdy by již veškerá vzájemná práva účastníků mající původ v jejich společném soužití byla promlčena (soužití bylo ukončeno v roce 2019). Žalovaná by přesto byla povinna v případě úplatného převodu realizovaného za života žalobce plnit, aniž by mohla namítat, že práva mající původ v dřívějším společném soužití účastníků jsou promlčena. Podle ustanovení § 610 odst. 1 věty druhé o. z. přitom platí, že vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Dle soudu takto vykládaný smysl ujednání článku III. smlouvy o smlouvě budoucí odporuje ustanovením zákona upravujícím promlčení majetkových práv.

30. Výklad článku III. smlouvy o smlouvě budoucí zastávaný žalobcem by ve svých důsledcích vedl ke značné nevyváženosti v právech a povinnostech smluvních stran. Žalovaná by v podstatě po dobu života žalobce nemohla s nemovitostmi ve svém vlastnictví nakládat bez toho, že by v takovém případě musela žalobci finančně plnit. Žalobce by naproti tomu žádný závazek vůči žalované neměl. Dle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle soudu tak lze bez dalšího dovodit, že ustanovení článku III. by při výkladu podávaném žalobcem muselo být hodnoceno jako neplatné pro nepřímý rozpor se zákonem (ustanovení upravující omezení vlastnického práva, ustanovení upravující promlčení majetkových práv), jakož i pro rozpor s dobrými mravy. Tato skutečnost je bez dalšího důvodem pro zamítnutí žaloby.

31. Dle soudu výklad článku III. vyvolává řadu otázek i se zřetelem k celkovým okolnostem případu. Mělo-li dle uvedeného ujednání dojít k vypořádání účastníků, pak proč by bylo vázáno na neuzavření darovací smlouvy podle smlouvy o smlouvě budoucí a proč by k němu mělo dojít v případě následného úplatného převodu nemovitostí, a to v rozsahu odpovídajícím polovině čistého výtěžku takového převodu (dle smlouvy o smlouvě budoucí přitom měly být nemovitosti darovány jako celek). Dále si lze klást otázku, proč by vznik povinnost žalované byl spojen pouze s úplatným převodem nemovitostí. Logické by bylo, aby případné vypořádání souviselo s ukončením soužití účastníků. V době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí neměl žádný z účastníků důvod předpokládat, že soužití zanikne a že vůbec vznikne důvod pro nějaké vzájemné vypořádání. Lze mít pochybnosti též o tom, proč by vzájemné vypořádání mělo spočívat v plnění ze strany žalované vůči žalobci, nikoliv například naopak. Konečně nelze přehlédnout, že se žalobce vůči žalované vzájemného vypořádání domáhá i ve zbývající části předmětu tohoto sporu, o které nebylo částečným rozsudkem rozhodnuto. Pro posouzení uvedených otázek by bylo nutno blíže zkoumat okolnosti uzavření smlouvy. Protože však soud dospěl k závěru, že by ustanovení článku III. smlouvy o smlouvě budoucí, jak jej vykládá žalobce, nemohlo být platné, bylo nadbytečné zabývat se otázkami uvedenými v tomto odstavci.

32. Dle soudu lze konečně důvodně pochybovat o tom, že by žalovaná vůbec přistoupila k prodeji nemovitých věcí, pokud by si článek III. odst. 1 smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 4. 10. 2017 vykládala shodně jako žalobce (tj. tak, že v případě úplatného převodu bude povinna zaplatit žalobci„ polovinu čistého výtěžku“). Lze dovozovat, že by žalovaná v takovém případě nejprve činila právní jednání směřující k zániku závazku vyplývajícího z uvedeného článku. Pokud pak od smlouvy dne 2. 6. 2021 odstoupila, chtěla dle soudu jen využít všech možností obrany proti nároku, který žalobce v tomto řízení uplatňuje. Toto odstoupení však nemohlo vyvolat zamýšlené účinky, když smlouva o smlouvě budoucí pozbyla účinnosti uplynutím doby (uplynutím dne 19. 11. 2020). Považovala-li žalovaná ustanovení článku III. za pouhý příslib daru (jak v tomto řízení tvrdí), pak se logicky necítila být při převodu nemovitostí ničím omezena.

33. Ze všech shora uvedených důvodů soud dovodil, že ustanovení článku III. odst. 1. smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 4. 10. 2017 nemohlo ani co do základu založit povinnost žalované zaplatit žalobci částku odpovídající polovině čistého výtěžku úplatného převodu nemovitých věcí, kterých se týkala smlouva o smlouvě budoucí. Vzhledem k tomuto závěru se soud tudíž nezabýval tím, zda žalobcem požadovaná částka 3 550 577,32 Kč skutečně odpovídá polovině čistého výtěžku úplatného převodu, a žalobu v této části bez dalšího zamítl.

34. O zbývající části žalobcem uplatňovaného nároku (viz výrok II. tohoto rozsudku), jakož i o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.