9 C 110/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 20 520 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 250 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 13 250 Kč za dobu od 6. 10. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč a smluvní pokuty 4 770 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 3. 2. 2026 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. od 6. 10. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč a smluvní pokuty 4 770 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne 5. 9. 2024 s žalobcem smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 5. 9. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 5. 10. 2024, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalovaný na dluh nic neuhradil. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný současně potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které byly její součástí, že těmto dokumentům porozuměl a že souhlasí s jejich zněním. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný byl dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč – viz čl. 2.3 smlouvy. Písemné výzvy byly odeslány dne 12. 10., 19. 10., 26. 10., 4. 11. a 19. 11. 2024. Výše poplatku za upomínky účtovaná žalobcem ve výši 500 Kč odpovídá tržnímu standardu. Celková výše dluhu žalovaného činí 15 750 Kč (jistina + poplatek ve výši 3 250 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč). Žalobce požadoval též smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné částky, a to konkrétně ode dne 5. 9. 2024 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 26. 1. 2026, kdy byl vyhotoven návrh. Ke dni vyhotovení návrhu činila smluvní pokuta 4 770 Kč.

2. Podáním ze dne 18. 7. 2023 žalobce soudu sdělil pro případ, že shledá smlouvu neplatnou podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby bylo žalovanému uloženo vrátit vše, co na základě smlouvy obdržel, včetně úroků z prodlení. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

3. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 1. 6. 2026. Neúčast při jednání soudu neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli za použití prostředků komunikace na dálku dne 5. 9. 2024 smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy s dodatkem poskytl žalobce žalovanému zapůjčku ve výši 10 600 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 250 Kč, a to nejpozději do 5. 10. 2024. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobce. Žalovaný uzavřením smlouvy stvrdil, že se s těmito podmínkami seznámil, že s nimi souhlasí a zavazuje se je dodržovat. Ve smlouvě byla sjednána i výše nákladů vzniklých věřiteli při prodlení dlužníka. Náklady pro případ písemné upomínky o zaplacení náklady činily 500 Kč za výzvu. V článku 2.3. smlouvy byla pro případ prodlení se splacením dluhu sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobce poukázal částku 10 000 Kč na účet žalovaného dne 5. 9. 2024, což bylo ověřeno i zprávou , právnická osoba, , Anonymizováno, . Žalobce upomenul žalovaného o splnění povinnosti upomínkami ze dne 12. 10., 19. 10., 26. 10., 4. 11. a 19. 11. 2024. Naposledy žalobce vyzval žalovaného k plnění v rámci předžalobní upomínky ze dne 30. 7. 2025. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru se všeobecnými obchodními podmínkami, z výpisu z účtu dokládajícího poskytnutí finančních prostředků žalovanému, z upomínek o zaplacení, z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.

5. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (v platném znění) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce nedoložil, že od žalovaného vyžádal údaje o jeho příjmech a výdajích a tyto údaje následně ověřil (například z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů, z výpisu z bankovního účtu žalovaného dokládajícího jeho příjmy a výdaje). Žalobce nepředložil ani tzv. kartu zákazníka, která je zmíněna v žalobě. Dle soudu tak nelze než dovodit, že údaje o příjmech a výdajích žalovaného nebyly náležitě zjištěny a ověřeny. Žalobce tak nepostupoval s odbornou péčí a řádně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když neověřoval ani nezjišťoval konkrétní údaje o aktuálních příjmech, nákladech a výdajích žalovaného. Takový postup dle judikatury nemůže obstát (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

9. Dle platné právní úpravy a dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 5. 9. 2024 dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže úspěšně domáhat plnění sjednaných ve smlouvě. Žalobce vyplatil žalovanému celkem částku 10 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že žalobci poskytl na tento dluh jakékoliv plnění. Na základě neplatné smlouvy došlo k plnění bez právního důvodu, na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá žalovanému vyplacené částce 10 000 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že se žalovaný dosud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovena soudem až v tomto rozhodnutí. Žalobci tak vznikne právo na zákonný úrok z prodlení až v případě, že žalovaný přisouzenou částku nezaplatí ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím. Proto byla žaloba ve vztahu k úroku z prodlení z přisouzené částky rovněž zamítnuta.

10. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Poměr úspěchu a neúspěchu obou stran je přibližně stejný. Proto soud rozhodl tak, že náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků.