9 C 114/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro: zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem včetně tzv. širšího vypořádání, pro vypořádání společného jmění manželů (SJM) a pro zaplacení částky 150 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení A.

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem – pozemku parc. č. St. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, zapsaným v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], se zrušuje.

II. Nemovité věci - pozemek parc. č. St. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemek [anonymizováno] [číslo] – ostatní plocha, zapsané v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 1 945 000 Kč do 4 měsíců od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci z titulu širšího vypořádání spoluvlastnictví částku 39 500 Kč do 4 měsíců od právní moci rozsudku.

V. V části, v níž se žalobce domáhal z titulu širšího vypořádání zaplacení částky 100 000 Kč v souvislosti s vybudováním pergoly, se řízení zastavuje. B.

I. Ze zaniklého společného jmění manželů se žalobci přikazuje pohledávka z titulu smlouvy o osobním účtu uzavřené s [právnická osoba] ve výši 16 556,74 Kč.

II. Ze zaniklého společného jmění manželů se žalované přikazuje pohledávka z titulu smlouvy o běžném účtu [číslo] uzavřené s [právnická osoba] ve výši 2 731,76 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci z titulu vypořádání společného jmění manželů částku 103 348 Kč do 4 měsíců od právní moci rozsudku.

IV. Řízení o vypořádání společného jmění manželů se ve vztahu k vozidlu Fiat Doblo zastavuje.

V. V části, v níž se žalovaná domáhala v rámci zaniklého společného jmění manželů vypořádání finančních prostředků na účtech žalovaného u bankovních ústavů, dále účtech produktů životního pojištění, penzijního připojištění, stavebního spoření, dále v části, v níž se domáhala vypořádání movitých věcí, a to vybavení truhlářské dílny sestávajícího ze soustruhu, pily a ručního nářadí a movitých věcí tvořících vybavení rodinného domu [adresa] v obci [obec], a to 3 x válendy, 2 x skříně, obrazu v obývacím pokoji, lustru v ložnici, rehabilitačního kola, hodin nástěnných, koberce v obývacím pokoji, sedací soupravy a 2 křesel, komody, manželské postele, pračky, mikrovlnné trouby a mixeru, se návrh odmítá. C.

I. Návrh žalobce, aby soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 150 000 Kč, se zamítá. D.

I. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Účastníci jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení každý po 9 921 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 11. 5. 2021 se žalobce předně domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] katastru nemovitostí pro obec a [katastrální uzemí]. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci byli manželé. Jejich první manželství bylo rozvedeno dne 20. 2. 2008, ovšem dne 20. 9. 2009 opět uzavřeli manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 4. 2019, č.j. 16 C 65/2019 -10. Společné jmění manželů nebylo po rozvodu vypořádáno a ani nyní k jeho vypořádání zatím nedošlo. Nejpodstatnější položkou ve vlastnictví účastníků jsou nemovitosti nabyté za trvání prvního manželství, které jsou aktuálně vedeny v podílovém spoluvlastnictví, když každý z účastníků je vlastníkem ideální 1/2. V průběhu roku 2020 se účastníci snažili dohodnout na mimosoudním vypořádání spoluvlastnictví, přičemž bylo dohodnuto, že dům bude rozdělen na dvě bytové jednotky, s nimiž každý z účastníků bude nakládat volně. K tomuto postupu nakonec nedošlo. Žalovaná následně sdělila, že hodlá svoji polovinu prodat třetí osobě a že žalobce má zadat vypracování dohody o užívání. Žalobce neměl námitky proti rozhodnutí o rozdělení nemovitostí, byl však rovněž připraven převzít nemovitosti svého do výlučného vlastnictví. V rámci vypořádání bylo dle žalobce třeba zohlednit i investice, které učinil do vybavení domu a na nichž se žalovaná nepodílela, ačkoliv o nich byla s předstihem informována. Konkrétně šlo o platbu za nový kotel ve výši 70 000 Kč. Žalobce také postavil na zahradě domu pergolu v hodnotě 100 000 Kč. Dále žalobce požadoval v rámci vypořádání zohlednit 220 520 Kč, kterou výlučně sám vynaložil na společný úvěr u [právnická osoba], který byl použit na rekonstrukci domu, konkrétně pak výměnu střechy. Žalobce se zřetelem k ust. § 1144 odst. 1 o. z. navrhl rozdělení společné věci jako řešení, které by mělo být preferované. Zároveň byl ochoten přistoupit i na to, že budou nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví, a to za vypořádací podíl. Nemovitosti od února 2019 užívá žalobce. Žalovaná žije v [obec]. Žalobce tak navrhl rozdělení předmětu spoluvlastnictví na bytové jednotky s odpovídajícími podíly na společných částech domu, případně přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví oproti zaplacení vypořádacího podílu žalované.

2. V průběhu řízení podáním ze dne 1. 6. 2022 žalobce uplatil nárok na vypořádání investice do pořízení nemovitostí, které byly z jeho strany zásadně vyšší než ze strany žalované. Za situace, kdy jsou vlastnické podíly obou spoluvlastníků stejné, se každý ze spoluvlastníků měl podílet na pořízení společné věci stejnou částkou. Žalobce tedy má nárok vůči žalované na zaplacení toho, co vynaložil nad rámec toho, co byl povinen, tedy de facto za ni. Jde tedy o určité dorovnání tak, aby oba účastníci vynaložili na pořízení věci stejné částky. Na pořízení nemovitosti a její stavby byl použit výnos z prodeje domu [adresa] stojícího na pozemku parc. č. St. [anonymizováno] a parc. [číslo] dále byla stavba nemovitosti financována z prostředků SJM (tehdy bezpodílového spoluvlastnictví). Žalobce ideální podíl o velikosti ½ na popsaných nemovitostech zdědil na základě rozhodnutí ze dne 30. 1. 1984, sp. zn. D 1594/83. Další podíl o velikosti ½ nabyli účastníci na základě kupní smlouvy ze dne 28. 11. 1984, uzavřené s matkou žalobce. Je nepochybné, že pokud by žalovaná nebyla manželkou žalobce, podíl na nemovitostech by nezískala. [adresa] a další nemovitosti na něj navazující pak prodali účastníci za částku 600 000 Kč na základě kupní smlouvy ze dne 13. 10. 1999. Kupní cena byla v plné výši investována do stavby domu, který je předmětem řízení, když na stavbu bylo vydáno stavební povolení dne 17. 11. 1997, pod. čj. [spisová značka] [číslo]. Pokud tedy žalobce a žalovaná dohromady vynaložili na pořízení věci mj. částku 600 000 Kč, jednalo se ze ¾ o vlastnictví žalobce, žalovaná pak investovala pouze ¼. Žalovaná tak fakticky investovala do stavby částku 150 000 Kč z prodeje domu [adresa], žalobce pak 450 000 Kč. Pokud platí, že do pořízení nemovitosti měli investovat oba stejně, mělo by být žalované uloženo z titulu bezdůvodného obohacení doplatit žalobci částku 150 000 Kč.

3. Žalovaná souhlasila se zrušením podílového spoluvlastnictví a s tím, aby nemovité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce oproti vyplacení částky odpovídající jedné polovině hodnoty nemovitostí. Žalovaná naopak nesouhlasila s návrhem žalobce na tzv. širší vypořádání spoluvlastnictví. K tomu uvedla, že o výměně kotle ani o vybudování pergoly nebyla ze strany žalobce informována, žalobce investice provedl bez jejího vědomí i souhlasu. Nejednalo se o nutné a nezbytné investice. Pokud je žalobce realizoval, musí si nést náklady ze svého.

4. Žalovaná podala dne 2. 6. 2021 návrh na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, o kterém zdejší soud původně rozhodoval pod sp. zn. 15 C 140/2021. Řízení o uvedeném návrhu bylo zastaveno usnesením ze dne 21. 10. 2021, č. j. 15 C 140/2021 – 16, které nabylo právní moci dne 6. 11. 2021. Důvodem byla skutečnost, že dříve podaným návrhem v této věci žalobce mj. navrhl vypořádání zaniklého SJM, konkrétně částky 220 520 Kč, kterou po rozvodu manželství uhradil na společný závazek účastníků. Žalovaná v rámci jí podaného návrhu požadovala vypořádat finanční prostředky uložené na účtech žalobce, které však nebyla schopna jednoznačně identifikovat. Žalovaná proto navrhla, aby byly finanční prostředky přikázány žalobci za současného vyplacení částky, která bude odpovídat jedné polovině hodnoty, žalované. Žalovaná v této souvislosti navrhla, aby byly stavy na účtech žalobce zjištěny nejenom ke dni právní moci rozsudku soudu o rozvodu manželství, tj. k datu 30. 4. 2019, ale i za dobu deseti let před rozvodem manželství, neboť žalobce se dle názoru žalované na rozvrat manželství připravoval a nelze vyloučit odklon finančních prostředků z těchto účtů. Žalobce podnikal za dobu trvání manželství jako truhlář. Předmět zaniklého společného jmění manželů pak tvoří vybavení jeho truhlářské dílny sestávající se ze soustruhu, pily a ručního nářadí. Žalovaná navrhla, aby tyto movité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce a aby mu byla uložena povinnost vyplatit žalobkyni jednu polovinu jejich hodnoty. Konečně žalovaná navrhla vypořádat osobní automobil zn. Fiat Doblo, který zůstal žalobci.

5. Podáním ze dne 1. 11. 2021 (č.l. 26) žalovaná navrhla vypořádání dalších věci náležejících do zaniklého SJM, konkrétně movitých věcí tvořících vybavení rodinného domu [adresa] v obci [obec], a to 3 x válendy, 2 x skříně, obrazu v obývacím pokoji, lustru v ložnici, rehabilitačního kola, hodin nástěnných, koberce v obývacím pokoji, sedací soupravy a 2 křesel, komody, manželské postele, pračky, mikrovlnné trouby, mixeru a obchodního závodu žalobce jako fyzické osoby podnikající pod [IČO].

6. Při jednání dne 25. 5. 2022 soud vyzval žalovanou k upřesnění označení movitých věcí, jejichž vypořádání navrhla. Žalovaná byla poučena, že věci je nutno popsat takovým způsobem, aby je nebylo možno zaměnit s jinými věcmi téhož druhu. U spotřebičů je třeba uvést například značku a typ, rok pořízení, pokud možno i pořizovací cenu. U nábytku je třeba tento popsat (barva, materiál), je třeba rovněž uvést rok pořízení a pokud možno i pořizovací cenu. U obrazu je třeba uvést autora eventuálně popsat, co je na něm zobrazeno, uvést pořizovací cenu. Soud dále odkázal na rozhodnutí KSHK č. j. 19 Co 71/2021-572 ze dne 16. 9. 2021, v němž byla řešena situace, kdy účastník řízení o vypořádání SJM navrhne vypořádání finančních prostředků, které by se měly nacházet na nezjištěných účtech druhého účastníka u peněžních ústavů. Soud vyzval žalovanou, aby označila konkrétní tuzemský peněžní ústav, kde by se měly prostředky nacházet, a to jeho názvem, sídlem a IČO. V případě, že k takovému označení nedojde, jsou podmínky pro odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 2 o. s. ř. K návrhu na tzv. širší vypořádání byl žalobce vyzván k doplnění skutkových tvrzení k tomu, z jakého důvodu došlo k výměně kotle, zda a jakým způsobem o výměně žalovanou informoval a zda a jakým způsobem žalovaná na informaci reagovala. Stejná tvrzení měla být doplněna i k pergole.

7. Žalobce následně uvedl, že výměna kotle byla nutná z důvodu značného stáří vyměňovaného kotle (cca 30 let). Původní kotel byl z důvodu stáří a opotřebení poruchový a neekonomický. O výměně byla informována žalovaná žalobcem osobně, vyjádřila se ve smyslu, že je jí to jedno, nutnost investice nijak nesporovala. Následně byla dopisem ze dne 25. 2. 2021 informována o úhradě společného úvěru a instalaci kotle včetně toho, že tyto výdaje budou zohledněny ve vypořádacím podílu. Proti tomu se žalovaná nijak neohradila. Pouze sdělila, že očekává doložení podkladů k opravě střechy a výměně kotle. Zjevně tak nesporovala provedení, ale vynaloženou částku. Za žalovanou tak žalobce uhradil investici ve výši 39 500 Kč, kterou požadoval po žalované uhradit. Žalobce nadále netrval na širším vypořádání ve vztahu k pergole v hodnotě 100 000 Kč. Není pravdou, že žalovaná nevěděla o úvěru čerpaném od [právnická osoba] na základě smlouvy ze dne 11. 9. 2017. Žalovaná byla přítomna uzavření smlouvy o úvěru za přítomnosti bankovní úřednice, z úvěru pak byl kromě opravy střechy splacen dluh žalované a část úvěru (29 278 Kč) byla vyplacena na její účet. Z úvěru byla financována oprava střechy, což bylo žalované rovněž známo. O úvěru pak bylo komunikováno v dopisech i při mimosoudním jednání v kanceláři [anonymizováno] [příjmení]. Za žalovanou tak žalobce uhradil její část závazku ve výši 110 260 Kč, úhradu této částky požadoval. Žalobce netrval na vypořádání investic spojených s vybudováním pergoly. Ke své schopnosti vyplatit vypořádací podíl pak žalobce uvedl, že do domu jsou připraveni investovat příbuzní žalobce, a to jeho dcera [jméno] [příjmení] s manželem [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] je jedinou dcerou žalobce, tudíž pravděpodobnou jedinou dědičkou. [jméno] [příjmení] má ve vlastnictví byt v [anonymizováno], který je připraven prodat a z výnosu uhradit vypořádací podíl.

8. Žalovaná označení movitých věcí nedoplnila. Neoznačila ani instituce, se kterými případně měl žalobce uzavřeny smlouvy o finančních produktech. Žalovaná netrvala na vypořádání vozidla Fiat Doblo.

9. Žalobce setrval na svých procesních stanoviscích i po provedení dokazování ve věci. V otázce rozdělení předmětu spoluvlastnictví nakonec došlo ke shodě v tom smyslu, že nemovitosti budou přikázány žalobci oproti zaplacení vypořádacího podílu. Při určení výše vypořádacího podílu navrhl žalobce vycházet ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], zejména z posledního dodatku. Příslušný vypořádací podíl by měl být ponížen, a to o splátku společného úvěru a dále o výdaj na výměnu kotle, kterou platil výlučně žalobce. Dále by mělo být zohledněno, že při pořízení nemovitostí bylo investováno z prostředků získaných výlučně žalobcem. Pro výplatu vypořádacího podílu navrhl žalobce lhůtu 4 měsíců.

10. Žalovaná navrhla, aby nemovitosti v kat. úz. [obec] byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce s tím, že žalobci bude uložena povinnost vyplatit žalované vypořádací podíl ve výši 1 945 000 Kč. Žalovaná souhlasila s vyjádřením znalce o hodnotě nemovitostí ve výši 3 890 000 Kč Lhůtu k výplatě navrhla stanovit na dobu 3 měsíců od právní moci rozsudku soudu. Žalovaná nadále nesouhlasila s tím, že by úvěr, který na svoji osobu převzal žalobce smlouvou uzavřenou s [právnická osoba], byl závazkem společným. Žalovaná o uzavření tohoto závazkového vztahu nevěděla, neměla k účtu žalobce žádné dispoziční oprávnění. Nelze věřit tvrzení žalobce, že si na jednorázové doplacení úvěru po rozvodu manželství našetřil. Žalobce měl jediný příjem, a to invalidní důchod ve výši cca 13 000 Kč měsíčně, ze kterého hradil služby spojené s užíváním nemovitosti, splátku úvěru a své potřeby. Je tedy z logiky věci vyloučeno, aby si za dobu cca 1 roku po rozvodu manželství byl schopen našetřit částku 220 000 Kč na jednorázové doplacení úvěru u [právnická osoba] Je tedy zřejmé, že žalobce musel disponovat ze své výdělečné činnosti jako OSVČ v hotovosti finančními prostředky, které se neprojevily na bankovním účtu, ale které tvořily společné jmění manželů. K nároku na výplatu částky 39 500 Kč z titulu hodnoty ½ nákladů na pořízení nového kotle do rodinného domu žalovaná uvedla, že o výměně kotle nebyla informována, a proto není povinna se na uvedeném podílet. Hodnota nemovitosti nepochybně nemohla být zvýšena o částku tvořící náklady na pořízení nového kotle, neboť tímto způsobem není tržní hodnota nemovitostí určována. Proto ani nárok žalobce na úhradu částky 39 500 Kč není důvodný. K nároku na úhradu částky 150 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaná uvedla, že jde o nárok zmatečný. Žalobce byl povinen tvrdit, na základě čeho se měla žalovaná na jeho úkor obohatit. Žalobce pouze tvrdil, že toto bezdůvodné obohacení má odpovídat tomu, že žalobce měl do nemovitostí v obci [obec] investovat o 150 000 Kč více než žalovaná. V řízení bylo prokázáno, že z prodeje nemovitostí v obci [obec] nabyli účastníci finanční prostředky, žalobce pak o 150 000 Kč více v důsledku svého většího spoluvlastnického podílu na nemovitosti, nicméně jen z tohoto nelze dovozovat, že by se žalovaná na jeho úkor o tuto částku obohatila. Žalobce byl povinen prokázat, že finanční prostředky nabyté prodejem nemovitostí v kat. úz. [obec] skutečně v celém rozsahu investoval do nemovitostí vypořádávaných v tomto řízení. V řízení bylo prokázáno, že ke dni právní moci rozsudku soudu o rozvodu manželství činil zůstatek finančních prostředků na účtu žalobce u [právnická osoba] 16 556,74 Kč, žalovaná tak uplatila nárok na výplatu ½ této částky, tj. částky 8 278 Kč. Dále bylo prokázáno, že ke dni právní moci rozsudku soudu o rozvodu manželství činil zůstatek finančních prostředků na účtu žalované vedeného u [právnická osoba] 2 731,76 Kč, Žalobce má nárok na ½ této částky, tj. částku 1 365,50 Kč. Žalovaná proto navrhla, aby žalobci byla uložena povinnost vyplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 1 951 912,50 Kč.

11. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že první manželství účastníků bylo uzavřeno dne 17. 12. 1983. Toto manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 2. 2008, č. j. 8 C 13/2008 – 7. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 20. 2. 2008. Účastníci následně dne 20. 2. 2009 uzavřeli další manželství. Toto manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 4. 2019, č. j. 16 C 65/2019 – 10, který nabyl právní moci dne 30. 4. 2019. Rozhodnutí o rozvodu manželství bylo odůvodněno tím, že účastníci spolu 2 měsíce nebydleli, společné hospodaření zaniklo před několika lety. Příčinu rozvratu manželství shledal soud ve vzájemném odcizení účastníků, ve ztrátě vzájemného porozumění, ve finančních neshodách a v odlišných představách o volnočasových aktivitách a zájmech. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 16 C 65/2019.

12. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], znalce z oboru stavebnictví – odvětví stavby obytné a průmyslové, a oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady nemovitostí, soud zjistil, že dům [adresa], který je součástí stavební parcely [číslo] zapsané na LV [číslo] katastru nemovitostí pro obec a [katastrální uzemí], není vertikálně reálně dělitelný, tj. ze stavebně technického hlediska nelze provést rozdělení domu na 2 samostatné domy bez vysokých finančních nákladů. Dům nesestává z prostorově oddělených částí (bytu či nebytových prostorů), které lze z technického hlediska považovat za jednotky ve smyslu § 1158 a § 1159 občanského zákoníku Náklady na stavební práce, nezbytné za účelem zřízení jednotek, by celkem činily 360 100 Kč. Obvyklou cenu nemovitých věcí – domu [adresa], který je součástí stavební parcely [číslo] pozemkové parcely [číslo] tj. cenu odpovídající stavu nabídky a poptávky na trhu nemovitostí a stavu nemovitých věcí, znalec určil ke dni 28. 10. 2021 na celkem 3 571 480 Kč. V rámci popisu oceňovaného domu znalec mimo jiné uvedl, že v roce 2019 byla vyměněna střešní krytina a v roce 2020 byl vyměněn plynový kotel. Přílohou znaleckého posudku bylo kolaudační rozhodnutí vydané [stát. instituce] – obvodním stavebním úřadem pro [územní celek] a [obec] dne 23. 5. 2008. Tímto rozhodnutím bylo povoleno užívání rodinného domu [adresa] v [obec], na jehož stavbu bylo vydáno stavební povolení dne 17. 11. 1997. V kolaudačním řízení vystupovali jako stavebníci oba účastníci tohoto řízení. Kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 6. 2008.

13. Z výpovědi znalce [celé jméno znalce] při jednání soudu dne 28. 5. 2022 bylo zjištěno, že od vypracování posudku uplynulo téměř půl roku, přičemž dochází k poměrně značným změnám na trhu s nemovitostmi, svůj vliv má i výše inflace. Po opětovném přezkoumání všech skutečností aktuální obvyklá cena činí 3 930 000 Kč. Tato cena zohledňuje změny na trhu s nemovitostmi. Při určení této ceny bral v úvahu hlavně situaci s inflací. Nenašel žádný realizovaný prodej, ke kterému by v mezidobí došlo. Inflace se musí projevit i v cenách nemovitostí. Současná situace je taková, že spíše, než by se nově stavělo, hledají se stávající objekty, byť v horším stavu. To je dáno např. tím, že je špatná dostupnost materiálu, že se těžko odhaduje vývoj cen. Proto i stavební firmy se v současné době nezavazují ke stavbám za konkrétní cenu, ale mívají ve smlouvách doložky o případném navýšení cen. K nabídkovým cenám uvedl, že ve 4 z 5 případů šlo o nabídkové ceny realitních kanceláří z [obec], přičemž dle jeho názoru tyto kanceláře nemají zcela reálné představy o úrovni cen v tomto regionu. Proto jsou z jeho pohledu nabídkové ceny nereálné. V rámci porovnávací metody vycházel z cen realizovaných při prodeji jiných srovnatelných nemovitostí. V obci [obec] byl poměrně malý výběr ze skutečně realizovaných prodejů nemovitostí.

14. Ze sdělení znalce [celé jméno znalce] ze dne 15. 10. 2022 soud zjistil, že v analýze trhu ke dni 28. 10. 2021 zjistil všechny ceny prodaných nemovitostí v dané lokalitě. Podle termínů prodeje vybral vzorky nemovitostí. Vyhodnotil srovnatelné nemovitosti vzhledem k oceňované nemovitosti a ve výsledku analýzy stanovil obvyklou cenu nemovitých věcí. Dle statistiky Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního došlo v mezidobí k mírnému snížení cen nemovitostí – rodinných domů. Obvyklou cenu sporných nemovitostí ke dni zpracování tohoto stanoviska tak znalec určil na částku 3 890 000 Kč. V rámci posudku zohlednil výměnu plynového kotle v roce 2020 Cena tohoto kotle je v obvyklé ceně nemovitých věcí již započítána.

15. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že zůstatek prostředků na běžném účtu [číslo] který byl bankou veden pro žalovanou, činil ke dni 30. 4. 2019 celkem 2 731,76 Kč.

16. Ze zprávy [právnická osoba] (č.l. 55) bylo zjištěno, že zůstatek na osobním účtu žalobce číslo [bankovní účet] ke dni 30. 4. 2019 činil 16 556,74 Kč. Dne 11. 9. 2017 uzavřel žalobce s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl poskytnut úvěr v celkové výši 252 236 Kč. Úvěr měl být splácen měsíčními splátkami po 4 138 Kč, z nichž poslední byla splatná do 22. 9. 2025. Z prostředků poskytnutých na základě této smlouvy měl být uhrazen úvěr od [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] čerpaný na základě smlouvy ze dne 1. 3. 2016 a úvěr u [právnická osoba] ve výši 152 236 Kč. K doplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy ze dne 11. 9. 2007 došlo ze strany žalobce dne 30. 4. 2019. Žalobce doplatili jistinu 220 520,40 Kč.

17. Ze smlouvy o úvěru – konsolidace půjček ze dne 1. 3. 2016 (č.l. 111) bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřeli se [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] oba účastníci. Na základě této smlouvy byl poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky měly sloužit k úhradě úvěru poskytnutého ze strany banky žalované, šlo o prostředky v celkové výši 68 316,72 Kč. Zbývající část poskytnuté peněžní částky měla být poukázána na běžný účet číslo [bankovní účet].

18. Ze smlouvy o účtu a z přílohy k rámcové smlouvě o finančních službách k účtu číslo [bankovní účet], kterou uzavřel žalobce s [právnická osoba], bylo zjištěno, že ze strany banky byla vystavena mimo jiné i debetní karta pro držitelku – žalovanou (viz přílohy předložené žalobcem při jednání soudu dne 2. 11. 2022).

19. Dne 2. 3. 2020 vystavila společnost [právnická osoba] v , [IČO], potvrzení ke stavu plynového spotřebiče – kotle [anonymizováno]. Tento kotel byl provozován od 30. 8. 1999. Potvrzení bylo nazváno„ zákaz provozu plynového kotle.“ Byly zjištěny závady – netěsnost výměníku kotle, nevypínání termostatu kotle, hlučné čerpadlo, nemožnost rozebrání mísícího ventilu na výstupu do topení, termočlánek k výměně, nefunkční expanzní nádoba. Žalobci bylo doporučeno vyměnit kotel za úspornější a bezpečnější. Dne 3. 3. 2020 byla vystavena cenová nabídka, dle které by celková cena za výměnu kotle provedená stejnou firmou činila 79 000 Kč. Tuto částku pak jmenovaná společnost vyúčtovala žalobci za provedení výměny kotle fakturou ze dne 12. 11. 2020, částka 79 000 Kč byla splatná dne 19. 11. 2020 (viz č.l. 92, 94, 8).

20. Dále bylo prokázáno, že Státní notářství v [obec] v řízení o projednání dědictví po [celé jméno žalobce], zemřelém dne 21. 11. 1983, sp. zn. D 1594/83, schválilo rozhodnutím ze dne 30. 1. 1984 dohodu o vypořádání dědictví. Dle této dohody nabyl žalobce polovinu rodinného domu [adresa] a polovinu osobního užívání stavební parc. [číslo] louky [číslo] v [katastrální uzemí]. Druhou účastnicí řízení byla pozůstalá manželka [jméno] [celé jméno žalované].

21. Dne 28. 11. 1984 byla formou notářského zápisu sepsána smlouva kupní a smlouva o zřízení věcného břemene. Touto smlouvou [jméno] [celé jméno žalované] převedla polovinu rodinného domu [adresa] na stavební parcele [číslo] v [obec] do bezpodílového spoluvlastnictví [jméno] a [jméno] [příjmení]. K registraci smlouvy státním notářstvím došlo dne 28. 11. 1984.

22. Dne 12. 10. 1999 byla formou notářského zápisu sepsána kupní smlouva, kterou účastníci tohoto řízení jako prodávající převedli manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] objekt bydlení [adresa] na stavební parc. [číslo] stavební parcelu [číslo] v [katastrální uzemí], které byly v jejich spoluvlastnictví. [celé jméno žalobce] jako výlučný vlastník pak kupujícím převedl rovněž pozemkovou parcelu [číslo] – louku - v [katastrální uzemí]. Nemovitosti byly prodány za celkovou cenu 600 000 Kč.

23. Ze zápisu zpracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem ve [obec], dne 9. 1. 2020, soud zjistil, že mezi účastníky byla řešena možnost uzavření dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. V rámci jednání o této dohodě žalobce mimo jiné navrhl zaplacení částky 1 300 000 Kč žalované. Přitom měla být zohledněna úhrada společného úvěrového dluhu ve výši 220 000 Kč, tj. za [celé jméno žalované] částky 110 000 Kč.

24. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], dcery účastníků, soud zjistil, že společně s manželem i otcem řešili, jak do budoucna naložit s nemovitostmi v [obec]. Otec by tam rád dožil, protože dům postavil. Jejich představa je taková, že by prodali byt, který je ve vlastnictví manžela, a z výtěžku prodeje by vyplatili matku. Jedná se byt na adrese [adresa]. V tomto bytě svědkyně s rodinou bydlí. Možnostmi prodeje bytu se zabýval spíše její manžel. Záměr je takový, že by dům v [obec] byl do budoucna společný její a manželův.

25. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že účastníci jsou jeho tchán a tchyně. [příjmení] [jméno] [příjmení] jsou manžely přes dva roky. Se žalobcem jsou v pravidelném kontaktu, tráví u něho dost času, protože potřebuje pomoc v domácnosti. Byt v [obec] ulici je v jeho výlučném vlastnictví. V rámci rodiny mají poměrně jasný záměr, co do budoucna s nemovitostmi v [obec]. S rodinou chtějí do [obec], mj. i kvůli tomu, že bude třeba postarat se o žalobce. Dům v [obec] je dostatečně velký, aby se tam všichni vešli. Mají záměr, že se prodá byt v [obec], který je v jeho vlastnictví, a že nemovitosti v [obec] by pak byly v SJM jeho a manželky. Průběžně monitorují situaci na trhu. Výtěžek z prodeje bytu by měl činit asi 3,5 milionu korun. Prodej by měl být realizovatelný maximálně během měsíce až dvou. Z výtěžku prodeje bytu by uhradili vypořádací podíl žalované, dále hypotéku, která na bytě vázne (zůstatek 1 150 000 Kč), bude nutno provést i určité úpravy domu v [obec].

26. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že o potřebě vyměnit kotel s bývalou manželkou mluvili ještě před rozvodem manželství. Věděla, v jakém stavu původní kotel byl. Když pak jednal konkrétně o pořízení nového kotle, bývalou manželku nekontaktoval telefonicky, protože si nepřála, aby jí telefonoval. Předpokládá, že jí napsal SMS, ale tuto už nemá.

27. Dle § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

28. Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

29. Dle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

30. Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

31. Dle § 1148 odst. 1 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

32. Soud se předně zabýval návrhem žalobce na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] katastru nemovitostí pro obec a [katastrální uzemí]. Soud vyšel z toho, že stavbu rodinného domu nelze vertikálně rozdělit na 2 samostatné stavby. Rozdělení na bytové jednotky, k nimž by náležely podíly na společných částech domu, by si vyžádalo náklady v řádu statisíců korun. V průběhu řízení došlo mezi účastníky ke shodě v tom smyslu, že navrhovali zrušení spoluvlastnictví a přikázání věcí do výlučného vlastnictví žalobce. V souladu s tímto stanoviskem účastníků tedy soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví a přikázání věci do výlučného vlastnictví žalobce. Toto rozhodnutí je v souladu se zásadou vyjádřenou v ust. § 1140 odst. 1 o. z., protože žalovaná nehodlá ve spoluvlastnickém vztahu setrvávat (ani pro případ případného vytvoření jednotek). Při stanovení výše náhrady, kterou má žalobce žalované zaplatit, soud vycházel ze závěrů znalce [celé jméno znalce], který v průběhu řízení s ohledem na hektický vývoj cen na trhu nemovitostí obvyklou cenu aktualizoval. Bezprostředně před rozhodnutím soudu obvyklou cenu určil na 3 890 000 Kč. Z této částky tak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit polovinu, tj. 1 945 000 Kč. Soud dovodil, že žalobce je schopen vypořádací podíl v uvedené výši zaplatit, byť ne z vlastních prostředků, ale z prostředků získaných z výtěžku prodeje bytu jeho zetě, přičemž na tomto řešení je s dcerou i zetěm dohodnut. Soud ve své rozhodovací praxi zpravidla určuje lhůtu pro vyplacení vypořádacího podílu v trvání 3 měsíců. Protože se však v době rozhodování soudu situace na trhu nemovitostí změnila a obchodovatelnost nemovitostí se zhoršila, určil soud lhůtu v trvání 4 měsíců, ve které by měl být žalobce ve spolupráci s rodinnými příslušníky schopen finanční prostředky zajistit.

33. Žalobce se dále domáhal tzv. širšího vypořádání. Původně z tohoto titulu požadoval částku 39 500 Kč v souvislosti s výměnou kotle a částku 100 000 Kč v souvislosti s vybudováním pergoly. V průběhu řízení žalobce uvedl, že na posledně uvedeném nároku netrvá. Soud proto ve vztahu k tomuto požadavku řízení zastavil (viz výrok A.V.). Nadále se zabýval nárokem uplatněným v souvislosti s výměnou kotle.

34. Principy, kterými se řídí tzv. širší vypořádání, vyplývají zejména z judikatury, když zákonná úprava je velmi stručná (viz ust. § 1148 odst. 1 o. z.). V rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 37/82 se mj. uvádí: Předně bylo třeba zjistit, zda šlo o náklady na nezbytné opravy či údržbu, nebo o náklady na opravy a úpravy domu, které nebyly nezbytné... Jestliže byl jedním ze spoluvlastníků vynaložen náklad na nutnou opravu či údržbu a nešlo o běžnou záležitost, přičemž nebyl dán souhlas ostatních spoluvlastníků s touto nutnou opravou či údržbou, šlo by o neplatný právní úkon (§ 138 odst. 1, věta druhá, o. z.) a investující spoluvlastník by se již za trvání spoluvlastnického vztahu mohl domáhat vydání neoprávněného majetkového prospěchu od ostatních spoluvlastníků žalobou podle ustanovení § 456 o. z. Soud si je vědom toho, že uvedené rozhodnutí bylo vydáno ještě v poměrech dříve platného občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), nicméně dle soudu jsou uvedené závěry použitelné i v současné době.

35. Soud vycházel z toho, že výměna kotle provedená v listopadu 2020 byla nutnou opravou domu [adresa] v [obec]. Odborná firma již v březnu 2020 zjistila závažné vady kotle a dokonce„ zakázala“ jeho užívání. Výměnu kotle nepochybně nelze považovat za běžnou záležitost. Žalobce však dle soudu neprokázal, že žalovanou o výměně kotle předem informoval a že žalovaná s touto opravou souhlasila. Své tvrzení o odeslání SMS obsahující informaci o potřebě výměny kotle žalovaný neprokázal. Otázka výměny kotle pak nebyla řešena ani v korespondenci mezi účastníky či jejich zástupci, která předcházela tomuto řízení. Dle soudu se tak jednalo o nutnou opravu a nikoliv běžnou záležitost provedenou bez souhlasu žalované. Té tak vzniklo bezdůvodné obohacení v rozsahu odpovídajícím zhodnocení jejího spoluvlastnického podílu. Výši tohoto nároku soud určil podle své úvahy (viz § 136 o.s.ř.). Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] při ocenění stavby vycházel z existujícího faktického stavu, tedy z toho, že dům již byl vybaven novým kotlem. Soud považoval za nadbytečné a nehospodárné vyzývat znalce k doplnění odpovědi na otázku, v jakém rozsahu byl podíl žalované výměnou kotle zhodnocen. Soud však vyšel z toho, že pokud by dům byl vybaven původním kotlem, mohl by potenciální kupující legitimně požadovat, aby se kupní cena snížila o náklady potřebné na výměnu kotle. Žalobce za výměnu kotle zaplatil na podzim roku 2020 částku 79 000 Kč. Dle soudu je nepochybné, že by v současné době byly náklady spojené s výměnou kotle vyšší. Požadoval-li proto žalobce v tomto řízení částku 39 500 Kč, lze ji dle soudu považovat za ekvivalent toho, oč se podíl žalované výměnou kotle zhodnotil. Proto soud žalobci uvedenou částku přiznal. Lhůtu k plnění stanovil soud shodně jako v případě vypořádacího podílu, když lze předpokládat, že účastníci své pohledávky vzájemně započítají.

36. Předmětem sporu dále bylo vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Vzhledem k tomu, že SJM zaniklo dne 30. 4. 2019, postupoval soud při vypořádání podle právní úpravy platné k uvedenému datu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014).

37. Dle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

38. Dle § 736 věty prvé o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.

39. Dle § 742 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

40. Žalovaná se původně domáhala vypořádání ve vztahu k vozidlu Fiat Doblo. Poté, kdy se seznámila s okolnostmi nabytí vozidla žalobcem, na tomto návrhu netrvala. Soud proto postupem dle § 96 o.s.ř. řízení v této části zastavil (výrok B.IV.). Žalovaná dále navrhla vypořádání ve vztahu k movitým věcem a aktivům vedeným na jméno žalobcem, které však náležitým způsobem nespecifikovala, ač k tomu byla při jednání soudu dne 25. 5. 2022 vyzvána. Vzhledem k této skutečnosti soud rozhodl v této části o odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 2 o.s.ř. (viz výrok B.V.). O možnosti odmítnutí návrhu byla žalovaná při uvedeném jednání poučena. Ve vztahu k obchodnímu závodu žalovaného již bylo řízení zastaveno pravomocným usnesením ze dne 3. 2. 2022, č.j. 9 C 114/2021 – 48. Předmětem sporu tak zůstalo vypořádání zůstatků na účtech účastníků. Žalobce pak v souladu s ust. § 742 písm. c) o. z. požadoval, aby mu bylo nahrazeno to, co po zániku manželství vynaložil na úhradu společného závazku účastníků. Žalovaná k tomuto požadavku namítala, že nejde o závazek patřící do zaniklého SJM.

41. Soud přikázal každému z účastníků zůstatek na účtu, jenž byl příslušnou bankou veden na jeho jméno (viz výroky B.I. a B.II.).

42. Přes námitky žalované soud dovodil, že závazek vzniklý ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] dne 11. 9. 2017 je závazkem patřícím do SJM. Soud předně vycházel z toho, že k uzavření smlouvy došlo téměř dva roky předtím, než žalovaná opustila rodinnou domácnost. Dále bral soud v úvahu, že z poskytnutých prostředků byl uhrazen dřívější společný závazek účastníků vůči [právnická osoba] (smlouva ze dne 1. 3. 2016). Bez významu není ani žalobcem doložená skutečnost, že žalovaná měla k dispozici platební kartu, jejímž prostřednictvím mohla čerpat prostředky z účtu u [obec] [anonymizováno] vedeného na jméno žalobce. Neobstojí tedy námitka žalované, že o finančních poměrech žalobce nebyla informována. V neposlední řadě pak v listině ze dne 9. 1. 2020 sepsané tehdejší zástupkyní žalované [příjmení] [příjmení] bylo výslovně uvedeno, že žalovaný po zániku manželství uhradil na společný dluh účastníků 220 000 Kč, tuto listinu žalovaná osobně podepsala. Pokud tedy žalovaná v tomto řízení tvrdila, že o smlouvě ze dne 11. 9. 2017 nevěděla, soud považuje její tvrzení za účelové. Bylo prokázáno, že žalovaný po zániku manželství [příjmení] [anonymizováno] dluh z úvěrové smlouvy jednorázově splnil dne 30. 4. 2019, kdy zaplatil jistinu 220 520,40 Kč. K tomu žalovaná namítala, že žalobce nemohl v relativně krátké době mezi zánikem manželství a splacením úvěru potřebnou částku ušetřit a že tuto částku uhradil z prostředků patřících do SJM. Ani tato námitka nemůže obstát. Pokud byla žalovaná přesvědčena, že žalobce ke dni zániku manželství měl určité další finanční prostředky, pak bylo její věcí, aby k tomu v souladu s poučením soudu při jednání dne 25. 5. 2022 doplnila tvrzení a označila důkazy. Zůstala-li žalovaná v této fázi řízení pasivní, pak se nemůže úspěšně dovolávat toho, že zde ke dni zániku SJM existovaly další aktiva, ze kterých žalobce uhradil společný dluh vůči [právnická osoba] Soud proto dovodil, že požadavek žalobce na zohlednění platby částky 220 520,40 Kč v řízení o vypořádání SJM je důvodný.

43. Z aktiv – zůstatků na účtech – náleží každému z účastníků polovina, tj. žalované ze zůstatku na účtu u [obec] [anonymizováno] částka 8 278,37 Kč a žalobci ze zůstatku na účtu u [jméno] [příjmení] [příjmení] částka 1 365,88 Kč. Žalobce by tak na vzájemné vyrovnání měl žalované zaplatit 6 912,49 Kč. Naopak žalovaná je povinna zaplatit žalobci polovinu z částky 220 520,40 Kč, tj. 110 260,20 Kč. Z uvedeného vyplývá, že z titulu vypořádání zaniklého SJM je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 103 348 Kč (po zaokrouhlení). Lhůtu k plnění stanovil soud shodně jako v předcházejících případech.

44. Konečně se soud zabýval nárokem žalobce na přiznání částky 150 000 Kč. Stavba domu [adresa] byla do katastru nemovitostí zapsána na základě kolaudačního rozhodnutí ze dne 23. 5. 2008. Ve stavebním řízení vystupovali jako stavebníci oba účastníci, z toho důvodu byli do katastru nemovitostí zapsáni jako rovnodílní podíloví spoluvlastníci. Žalobce se dovolával toho, že dům byl postaven z výtěžku prodeje jiných nemovitostí v [obec], které účastníci prodali smlouvou ze dne 12. 10. 1999 za celkem 600 000 Kč. Ke vzniku podílového spoluvlastnictví tak došlo ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění změn a doplňků (dále obč. zák.). Tento nárok tak soud posuzoval podle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013.

45. Dle § 451 odst. 1, 2 obč. zák. (ve znění účinném v roce 2008) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

46. Dle § 136 odst. 1, 2 obč. zák. (ve zněn účinném v roce 2008) věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků. Společné jmění může vzniknout jen mezi manžely. Dle § 137 odst. 1, 2 cit zák. podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly všech spoluvlastníků stejné.

47. Dům v [obec] později označený číslem popisným 131 byl postaven na základě stavebního povolení ze dne 17. 11. 1997, kolaudační rozhodnutí bylo vydání dne 23. 5. 2008. Dle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 nebyly stavby součástí pozemku, ale samostatnými věcmi. Pojem stavba nebyl v občanském zákoníku definován, ale byl vymezen v judikatuře. Rozhodnutí publikované v Bulletinu Nejvyššího soudu pod č. 15/1989 konstatovalo, že stavba je takový výsledek stavební činnosti, jímž vznikne věc. Výsledek stavební činnosti se přitom podle judikatury považuje za věc tehdy, jestliže stavební práce pokročily natolik, že je rozeznatelný půdorys stavby a (nejde-li ovšem o stavbu podzemní) první nadzemní podlaží. V posuzované věci lze důvodně předpokládat, že stavební činnost pokročila do uvedeného stádia ještě za trvání prvního manželství účastníků (v době do 20. 2. 2008). Z toho vyplývá, že vzniklá stavba měla být z právního hlediska předmětem společného jmění vzniklého za trvání prvního manželství účastníků. Tvrdí-li žalobce, že do výstavby investoval z výtěžku prodeje 150 000 Kč patřících do jeho výlučného vlastnictví, měl být daný vnos vypořádán po zániku prvního manželství účastníků dle tehdy platných pravidel (§ 149 až 150 obč. zák.), tj. zejména v tříleté lhůtě po zániku prvního manželství. Dle soudu však nelze daný vnos vypořádat po zániku druhého manželství účastníků. Žalobce by navíc se svým nárokem mohl být úspěšný pouze v případě, že by prokázal, že celý výtěžek prodeje nemovitostí z roku 1999 ve výši 600 000 Kč byl použit na stavbu domu [adresa] (tj. že nebyl ani částečně spotřebován jiným způsobem).

48. Fakticky došlo k tomu, že dům [adresa] (dnes součást pozemku parc. č. St. 124 v kat. úz. [obec]) byl do katastru zapsán jako předmět podílového spoluvlastnictví účastníků s tím, že jejich podíly jsou stejné. Byl-li v době zápisu do katastru žalobce přesvědčen o tom, že se na pořízení domu podílel vyšší měrou než žalovaná, pak měl v souladu s tehdejším ustanovením § 137 odst. 2 obč. zák. požadovat, aby byly v katastru zapsány podíly jiné. Dle soudu se však žalobce nemůže v současné době úspěšně domáhat zaplacení částky 150 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba proto byla v této části zamítnuta.

49. Při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 150 o.s.ř. Soud bral v úvahu povahu sporu (iudicium duplex) a výsledek řízení. V případě řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví měli účastníci před zahájením řízení odlišný názor na způsob vypořádání. V průběhu řízení se shodli na způsobu vypořádání, ale měli odlišné názory na výši vypořádacího podílu. Nelze dovodit, že by některý z účastníků svým chováním výlučně zavinil vznik sporu, ani to, že některý z účastníků byl v řízení v převažujícím rozsahu úspěšný. Dle soudu lze k obdobnému závěru dospět i ve vztahu k dalším nárokům. Žalovaná neúspěšně popírala existenci společného závazku patřícího do SJM a nárok z titulu širšího vypořádání, naproti tomu žalobce nebyl úspěšný se svým nárokem na zaplacení částky 150 000 Kč. Z uvedených důvodů soud náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

50. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tyto náklady spočívají ve znalečném [anonymizováno] [celé jméno znalce], na kterém bylo a bude celkem vyplaceno 19 842 Kč (14 292 Kč + 1 650 Kč + 3 900 Kč). Z uvedené částky bylo uloženo každému z účastníků zaplatit polovinu, tj. 9 921 Kč Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k výši plnění a poměrům účastníků.