9 C 117/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro určení neexistence zástavního práva

I. Určuje se, že pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] není zatížen zástavním právem zapsaným v katastru nemovitostí pod [číslo jednací] ve prospěch žalovaného jako zástavního věřitele.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení 31 345,60 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 14. 5. 2021 se žalobce domáhal určení, že pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] není zatížen zástavním právem zapsaným v katastru nemovitostí pod [číslo jednací] ve prospěch žalovaného jako zástavního věřitele. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je vlastníkem předmětného pozemku. K pozemku bylo zřízeno zástavní právo na základě zástavní smlouvy ze dne 10. 11. 1998 uzavřené mezi žalovaným jako zástavním věřitelem a žalobcem jako zástavním dlužníkem a zástavcem; toto zástavní právo bylo do katastru nemovitostí zavkladováno dne 16.11.1998, pod [číslo jednací]. Zástavní právo zajišťovalo pohledávku žalovaného jako věřitele za žalobcem jako dlužníkem na vrácení zápůjčky ve výši 2,8 mil Kč. Zástavní smlouva byla uzavřena před 1. 1. 2014, a proto se řídí ve smyslu § 3073 občanského zákoníku režimem zástavního práva podle zrušeného zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalobce dále uvedl, že žalovaný je a po celou dobu od uzavření zástavní smlouvy byl majoritním akcionářem žalobce. Žalovaný tedy žalobci poskytl výše zajištěnou půjčku a přijal výše uvedené zajištění jako ovládající osoba vůči žalobci v době, kdy měl žalobce pod plnou kontrolou. Dne 18. 10. 2019 však došlo k odvolání stávajícího předsedy představenstva žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], zastupujícího zájmy žalovaného jako majoritního akcionáře žalobce, a majoritu v představenstvu žalobce získali zástupci minoritních akcionářů. Cílem nově obsazeného představenstva je napravit důsledky negativního ovládání ze strany žalovaného a přivést společnost žalobce do provozuschopného stavu. Ze strany [anonymizováno] [příjmení] nedošlo k řádnému předání veškeré dokumentace týkající se provozu společnosti žalobce. Zástavní právo zaniklo splněním zajištěné pohledávky žalobcem v roce 2010. Jelikož je stav zapsaný v katastru nemovitostí v rozporu se skutečným stavem a žalovaný odmítl poskytnout žalobci nezbytnou součinnost za účelem odstranění tohoto nežádoucího stavu, svědčí žalobci naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva tak, aby mohl zajistit uvedení zapsaného stavu v katastru nemovitostí do souladu se skutečným stavem, a tím odstranit nejistotu na straně žalobce jakožto vlastníka z toho vyplývající. Bez tohoto určení je právní postavení žalobce jakožto vlastníka pozemku nejisté. Nově obsazené představenstvo žalobce zjistilo, že žalobce zajištěný dluh uhradil již v roce 2010, zástavní právo proto zaniklo společně se zánikem zajištěné pohledávky. Poslední splátku ve výši 500 000 Kč žalobce uhradil bezhotovostně ve prospěch žalovaného dne 8. 1. 2010. Příloha k účetní závěrce žalobce z roku 2010 k tomu výslovně v bodě 3.4. uvádí, že„ Půjčka od [anonymizováno] byla v plné výši splacena 8. 1. 2010.“ Úhrada pohledávky je zřejmá i z porovnání rozvah žalobce za období roku 2010 (tj. sestavenou ke dni 31. 12. 2010) a rozvah z let 2009, 2008, 2007 a 2006. V účetních závěrkách za období 2013 až 2015 se uvádělo, že„ v LV uvedené zástavní právo k pohledávce [anonymizováno], která byla v minulosti splacena, již není aktuální, proto bude dán podnět k jeho výmazu“. O splnění zajištěné pohledávky svědčí i ta skutečnost, že od úhrady poslední splátky ve výši 500 000 Kč v roce 2010 žalovaný nevznesl žádný další požadavek na úhradu této pohledávky nebo jakékoli její části. I kdyby hypoteticky nedošlo k úhradě zajištěné pohledávky, pak by již v každém případě došlo k promlčení zástavního práva. Zástavní právo se ve smyslu § 100 odst. 2 obč. zák. nepromlčí dříve než zajištěná pohledávka (ta při tom nabyla splatnosti 31. 12. 2009), nejpozději uplynutím 3 let poté by se zástavní právo promlčelo, žalobce proto z opatrnosti vznesl námitku promlčení. Konečně žalobce z opatrnosti namítl, že zástavní smlouva trpí takovou vadou, pro kterou jí lze považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 39 obč. zák. Touto vadou je konkrétně ujednání o tzv. propadné zástavě obsažené v čl. V. zástavní smlouvy, které je v rozporu s ustanovením § 169e obč. zák. Jakkoli je toto ustanovení v principu a za určitých podmínek dovolené v režimu nového občanského zákoníku, v režimu starého občanského zákoníku naopak platil přísný zákaz jakýchkoli ujednání o propadné zástavě, k čemuž existuje bohatá judikatura Nejvyššího soudu. Žalobce žalovaného opakovaně vyzval k poskytnutí potřebné součinnosti, tj. k podpisu potvrzujícího prohlášení o zániku zástavního práva, na jehož základě by bylo možné provést výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí a uvést zapsaný stav do souladu se skutečným stavem. Protože součinnost nebyla poskytnuta, došlo k podání žaloby v této věci.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] při výkonu funkce bývalého prezidenta a člena výkonného výboru žalobce v období od 19. 3. 2016 do 9. 10. 2020 byl vůči žalovanému při mnoha svých skutcích v očividném konfliktu zájmů a nejednal s nezbytnou loajalitou v oprávněném zájmu a ve prospěch žalovaného. Žalovaný v průběhu prováděné kontroly svého hospodaření za dobu výkonu funkcí [anonymizováno] [jméno] [příjmení] odhalil řadu právních jednání, při kterých mimo jiné došlo k zjevnému, opakovanému a systematickému znevýhodňování žalovaného v právním styku. Žalovaný je neziskovou, neobchodní korporací s celostátní působností mající právní formu spolku, a vytváří jej dobrovolné sdružení klubů ve formě spolku a jejich členů, jejichž základním zájmem je letecká sportovní, výuková a zájmová klubová činnost. Žalovaný zastupuje své členy ve vztahu k orgánům veřejné moci ČR a jejím organizačním složkám, a jiným veřejným zejména neobchodním korporacím a nadnárodním sportovním svazům. Žalovaný se svojí vedlejší hospodářskou činností účastní na podnikání pro naplňování svého hlavního účelu, zejména pak správou, provozem a údržbou letecké techniky, podpůrné letecké techniky, a zajišťováním, organizací a využíváním kvalifikovaného leteckého personálu. Žalobce je obchodní korporací ve formě akciové společnosti. Žalobce je vlastníkem letiště ve [obec], profesionálem a podnikatelem působícím v oboru letecké dopravy a leteckých prací, jehož základním podnikatelským záměrem je využívání provozu letiště ve [obec] pro poskytování rekreačních, sportovních a poznávacích služeb v turisticky atraktivním [anonymizována dvě slova]. Žalovaný v postavení akcionáře žalobce podnikání žalobce a provoz letiště ve [obec] v minulosti opakovaně přímo a nepřímo podporoval i dotoval, a to nejen zápůjčkou v této věci, nýbrž i dalšími zápůjčkami, ale také opravami a údržbou majetku. Zástavní právo žalovaného k pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] zajišťovalo a dodnes fakticky zajišťuje jiné splatné i nesplatné dluhy, které má žalobce z právního styku vůči žalovanému. Žalobce zejména dostatečně určitě neuvedl a důkazně nedoložil, že uhradil celou jistinu z poskytnuté zápůjčky ve výši Kč 2,8 mil. a že splatnost zápůjčky byla určena právě dnem 31. 12. 2009. Žalovaný má vůči žalobci své vlastní neuhrazené pohledávky, kdy některé z nich jsou pro excesy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zatím v stádiu jejich vyčíslování, jiné již ale byly uplatněny u zdejšího soudu. Žalovaný upozornil žalobce, že zásadně nesouhlasí s prodejem a se zatěžováním jeho nemovitého majetku bez souhlasu valné hromady, neboť by tato správa obchodního majetku žalobce bezprostředně vedla a postupně povede ke zmaření základního účelu existence žalobce - provozovat na svých pozemcích letiště ve [obec].

3. Žalobce v návaznosti na námitky žalovaného uvedl, že žalovaný rozporuje samotnou skutečnost splacení zápůjčky, ke kterému došlo 8. 1. 2010. Žalovaný se však nijak věcně nevyjadřuje ani nepředkládá žádné důkazy k tomu, zda nějaké splátky obdržel z titulu zápůjčky, jaká je výše neuhrazené částky, jaká měla být ujednaná splatnost a z jakého důvodu následně po žalobci od 8. 1. 2010 nepožadoval žádné plnění. Argumentace žalovaného je tedy zejména s ohledem na dlouhý časový odstup nevěrohodná. Žalovaný navrhl výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které jsou způsobilé prokázat sjednané podmínky smlouvy o zápůjčce a rozsah jejího splacení. Žalobce textem smlouvy o zápůjčce nedisponuje, žalovaný jej zjevně k dispozici má. Soud by tak měl vyzvat žalovaného k předložení smlouvy o zápůjčce na 2,8 mil Kč a současně k vyjádření, jaký je aktuální nesplacený zůstatek této zápůjčky. Tím by došlo k naplnění tzv. vysvětlovací povinnosti žalovaného. Případné nesplnění této povinnosti by pak šlo žalovanému k tíži.

4. Žalovaný nesouhlasil s předběžným právním názorem soudu, že zástavní smlouvou došlo ke sjednání tzv. propadné zástavy. Zástavní smlouva ze dne 10. 11. 1998 byla uzavřena za účinnosti jiného soukromoprávního kodexu (dle zákona č. 40/1964 Sb.) v aktuálním znění ke dni 10. 11. 1998, který dle autorů rekodifikace byl právě jedním z konkrétních významných ideových důvodů, pro něž se rekodifikace prováděla, a mezi něž náležel právě důraz na zmírnění rozsahu následků absolutní neplatnosti právního úkonu a jeho nahrazení účinkem relativní neplatnosti či relativní neúčinnosti právního jednání a zásadou stability práva, kdy na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Právě skutkové okolnosti by měly být dle principů rekodifikovaného soukromého práva dle zákona č. 89/2014 Sb. rozhodujícím kritériem při výkladu platnosti či neplatnosti právního jednání a při aplikaci právních zásad, hodnotících tato právní jednání. Tzn. poměřením sporného právního jednání zásadou stability práva, zásadou poctivosti právního jednání, zásadou zákazu zneužití práva a zásadou dobrých mravů. K tomu je třeba uvést, že obchodním záměrem zástupců minoritních akcionářů v představenstvu a v dozorčí radě žalobce, vedoucím k podání žaloby, je likvidace letiště ve [obec] a komerční developerské funkční využití území pro obytné či polyfunkční smíšené účely. Mezi imperativy současné právní úpravy náleží důsledek přechodného ustanovení § 3030 o. z. zakládající pravou retroaktivitu i pro právní poměry týkající se věcných a obligačních práv, jejichž vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se dle ust. § 3028 odst. 2 a 3 o. z. posuzují sice podle obč. zák., avšak jen a pouze při dodržení obecných zásad právních obsažených v části první hlavy I o. z. Tzn. platnost či neplatnost právního jednání vzniklého před 1. 1. 2014 a důsledky problémů s nimi související je nutné striktně poměřovat dle kogentních zásad obsažených v části první hlavy I o. z. (viz ustanovení § 3030:„ I na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I.“). Je tedy nutné vždy aplikovat zásady: na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (ust. § 574 o. z.), daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny (ust. § 3 odst. 2 písm. d) o. z.), nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání (ust. §§ 6, 8 o. z.), a následovat tak stabilitu práva a legitimní očekávání účastníků založeného právního poměru. Vlastní smlouva o zápůjčce, k níž se zástavní smlouva ze dne 10. 11. 1998 pouze akcesoricky, tj. odvozeně a podmíněně, vztahuje, odvrátila úpadek žalobce a zachránila jej před insolvencí. Přiznání účinku (absolutní) neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 10. 11. 1998 logicky a nezvratně vede k ochraně vypočítavosti vůle žalobce tím, že když se mu to hodilo, tak obě smlouvy byly platné, a když se mu to již nehodí, tak smlouvy či jedna z nich již platné nejsou. Na tomto principu lsti a úskoku není založen nový občanský zákoník. Judikát Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1193/2001, je plně poplatný ideovým zásadám předchozí právní úpravy soukromého práva a z důvodu, že rozsudek je z doby, která předchází nové právní úpravě, je v dané věci nepoužitelný. Žalovaný se práva z propadné zástavy nikdy nedomáhal, nýbrž naopak vždy vyhověl hmotné nouzi žalobce a dodatky prolongoval datum splatnosti jeho dluhu. Dle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Vzhledem k tomu, že žalovaný se práva z propadné zástavy nikdy nedomáhal, je zjevné, že lze tuto doložku snadno a bez problémů oddělit od zbývající části smlouvy o zápůjčce a zástavní smlouvy ze dne 10. 11. 1998. Pokud žalobce nyní nově tvrdí, že příležitost získat informace relevantní pro toto řízení aktuálně nemá, neznamená to, že dříve tuto příležitost po mnoho let neměl, a pokud tuto příležitost nevyužil, je současný stav výsledkem jeho hrubé nedbalosti, s níž by měly být spojeny odpovědnostní důsledky (viz zásada vigilantibus iura scripta sunt). Žádná vysvětlovací povinnost žalovaného tak nevznikla a zatím nevzniká.

5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi zástavním věřitelem [anonymizováno] [země], se sídlem [adresa], [IČO], zastoupeným předsedou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a žalobcem jako zástavcem (zastoupený předsedou představenstva [jméno] [příjmení]), byla dne 10. 11. 1998 uzavřena smlouva o zastavení nemovitosti. Smlouva byla odůvodněna tím, že zástavce je vlastníkem parcely [číslo] v [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví] katastru nemovitostí. Zástavní věřitel a zástavce uzavřeli dne 27. 10. 1998 smlouvu o půjčce, na podkladě které zástavní věřitel poskytl zástavci půjčku ve výši 2 800 000 Kč. K zajištění této pohledávky„ do její celkové výše spolu se sjednanými úroky z prodlen“ zastavil zástavce pozemek parc. [číslo] zřídil tím zástavní právo věřitele k zástavě, zástavní věřitel toto právo přijal. V článku IV. smlouvy bylo uvedeno, že se zástavce zavazuje„ po dobu trvání závazku z této zástavní smlouvy“ nepřevést zástavu bez souhlasu zástavního věřitele na třetí osobu. Článek V. smlouvy zní:„ Nebude-li zajištěná pohledávka dle čl. II této smlouvy splněna dle podmínek stanovených ve smlouvě o půjčce, je zástavní věřitel oprávněn převést zastavený pozemek uvedený v čl. I do svého vlastnictví. Zástavce k úkonům uvedeným v tomto odstavci zároveň tímto zástavního věřitele zmocňuje a zástavní věřitel toto zmocnění přijímá. Zástavní věřitel zmocňuje zástavce, aby podal návrh na zápis vkladu vlastnického práva u příslušného KÚ. Tato zmocnění mají platnost po dobu trvání pohledávek zástavního věřitele za dlužníkem, která jsou zajištěna touto zástavní smlouvou.“ Smlouva je opatřena ověřenými podpisy zástupců obou smluvních stran.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním pracovištěm pro [územní celek], [stát. instituce], listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], bylo zjištěno, že žalobce je nadále vlastníkem pozemkové parcely [číslo] o výměře 290035 m2, ostatní plocha, sportoviště a rekreační plocha. Uvedený pozemek je zatížen zástavním právem ve prospěch žalovaného, které bylo zřízeno smlouvou ze dne 10. 11. 1998. Vklad zástavního práva do katastru nemovitostí byl proveden dne 16. 11. 1998 pod sp. zn. [anonymizováno] [bankovní účet] [číslo].

7. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. Soud předně dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva zřízeného smlouvou ze dne 10. 11. 1998. Žalovaný s argumentací žalobce, že zástavní právo platně nevzniklo, eventuálně že v souladu se zákonem zaniklo, nesouhlasí. Za tohoto stavu nelze očekávat, že by k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí mohlo dojít na základě souhlasného prohlášení účastníků. K výmazu sporného práva z katastru nemovitostí tak může dojít pouze na základě rozhodnutí soudu, jímž bude určeno, že zástavní právo neexistuje. Rozhodnutím soudu tak současně může být dosaženo odstranění stavu právní nejistoty jak na straně účastníků tohoto řízení, tak i ve vztahu k třetím osobám, které jednají s vírou ve správnost údajů zapsaných v katastru nemovitostí. Protože naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán, zabýval se soud předmětem sporu meritorně.

9. K uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva došlo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), který platil do 31. 12. 2013. K tvrzenému zániku zástavního práva mělo dojít splacením zajištěné pohledávky v roce 2010, tedy rovněž za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, podle jaké právní úpravy je třeba posuzovat, zda zástavní smlouva byla uzavřena platně, eventuálně zda došlo k zániku zástavního práva.

10. Dle § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 3073 o. z. práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Soud dovodil, že dle citovaných ustanovení je třeba platnost zástavní smlouvy, i to, zda zástavní právo zaniklo, posuzovat dle právní úpravy účinné v době uzavření amlouvy, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

12. Dle § 151a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném ke dni 10. 11. 1998, tj. ke dni uzavření zástavní smlouvy) zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené; zástavní právo se vztahuje na zástavu, její příslušenství a přírůstky, avšak z plodů jen na ty, které nejsou oddělené. Dle 151b odst. 1, 2 cit. zák. zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy, schválené dědické dohody nebo ze zákona. Zástavní právo vzniká, jde-li o nemovitost, vkladem do katastru nemovitostí.

13. Dle § 151f odst. 1 cit. zák. není-li zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, může zástavní věřitel u soudu navrhnout prodej zástavy, a to i tehdy, když zajištěná pohledávka je promlčena. Dle § 151g cit. zák. zástavní právo zanikne, zanikne-li zajištěná pohledávka nebo zástava, anebo složí-li zástavce zástavnímu věřiteli cenu zastavené věci; zástavní právo též zanikne, vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva, nebo uplynutím času, na který bylo zástavní právo ve smlouvě o jeho zřízení omezeno. Vzdání se zástavního práva věřitelem se musí stát formou notářského zápisu.

14. Dle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Předně je třeba uvést, že otázku absolutní neplatnosti právního úkonu dle dříve platného občanského zákoníku byl soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Zástavní právo je zajišťovacím institutem. V posuzované věci bylo zástavní právo sjednáno za účelem zajištění pohledávky žalovaného za žalobcem vzniklé na základě smlouvy o půjčce, kdy žalovaný žalobci poskytl částku 2 800 000 Kč. Dle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy, konkrétně dle výše citovaného ustanovení § 151f odst. 1 obč. zák., mohl zástavní věřitel v případě nesplnění zajištěné pohledávky u soudu navrhnout prodej zástavy, přičemž k uspokojení zástavního věřitele pak mělo dojít z výtěžku prodeje zastavené věci. V rozporu s touto zákonnou úpravou však bylo v zástavní smlouvě uzavřené mezi účastníky dne 10. 11. 1998 dohodnuto, že v případě nesplnění zajištěné pohledávky je zástavní věřitel oprávněn převést zastavený pozemek uvedený v čl. I do svého vlastnictví. Žalobce současně žalovaného zmocnil k právním úkonům spojeným s převodem zastaveného pozemku do vlastnictví žalovaného. Ve své podstatě tak v případě nesplnění zajištěné pohledávky měl předmět zástavy – pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] –„ propadnout“ žalovanému. Soud proto dovozuje, že smlouvou ze dne 10. 11. 1998 byla bez jakýchkoliv pochybností sjednána tzv. propadná zástava. Dle konstantní judikatury byly smlouvy, kterými docházelo ke sjednání propadné zástavy, neplatné pro rozpor se zákonem. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2204/09, bylo konstatováno: Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené (srov. § 151a odst. 1 a § 151f obč. zák.). Zástavní právo tedy zástavnímu věřiteli umožňuje, aby dosáhl uspokojení své pohledávky, jestliže ji neuspokojil řádně a včas dlužník, z výtěžku prodeje (jiného zpeněžení) zástavy. Smlouva (dohoda, ujednání), jejímž skutečným smyslem je sjednání tzv. propadné zástavy (uspokojení pohledávky zástavního věřitele tím, že mu připadne zástava do vlastnictví), je v rozporu s účelem zástavního práva tak, jak jej stanoví zákon, a tedy pro rozpor s účelem zákona neplatná podle ustanovení § 39 obč. zák. Podle tohoto ustanovení je proto neplatná také kupní smlouva, která byla uzavřena za tím účelem, aby pohledávka kupujícího zástavního věřitele byla uspokojena tím, že na něj přejde vlastnictví prodávajícího zástavního dlužníka k zástavě. Dle soudu jsou uvedené závěry plně použitelné i v projednávané věci. Nelze tedy než dovodit, že zástavní smlouva ze dne 10. 11. 1998 byla absolutně neplatným právním úkonem, na jejím základě tak nemohlo zástavní právo k pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] vzniknout. Domáhá-li se proto žalobce určení, že daný pozemek není zatížen zástavním právem na základě smlouvy ze dne 10. 11. 1998, je žaloba důvodná a soud jí tudíž vyhověl.

16. Jestliže zástavní právo na základě smlouvy ze dne 10. 11. 1998 platně nevzniklo, pak bylo nadbytečné řešit otázky, zda došlo k zániku zástavního práva v důsledku zániku zajištěné pohledávky, případně zda došlo k promlčení zástavního práva. Soud proto neprováděl důkazy dalšími listinami, které obě strany předložily, ani navržené výslechy svědků. Provádění těchto důkazů by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Vzhledem k závěru, že zástavní smlouva byla absolutně neplatným právním úkonem, se soud nemusel zabývat ani námitkou žalovaného v tom smyslu, že skutková tvrzení žalobce jsou neúplná a že žaloba je z toho důvodu neprojednatelná.

17. Ve vyjádření ze dne 16. 3. 2022 žalovaný odkazoval na přechodné ustanovení § 3030 o. z., v němž se uvádí: I na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. V návaznosti na to žalovaný argumentoval, že zástavní smlouvu ze dne 10. 11. 1998 je třeba posuzovat podle uvedených zásad, zejména podle zásady, na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání. Otázku aplikace ustanovení a 3030 o. z. a v návaznosti na to i ustanovení §§ 1 až 14 o. z. v rozhodovací praxi soudů řeší judikatura. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, se uvádí: Přechodné ustanovení § 3030 o. z. nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost § 1 až 14 občanského zákoníku na dříve (do 31. prosince 2013) vzniklé právní vztahy (poměry). V odůvodnění tohoto rozhodnutí se mj. uvádí: Zpětná působnost (retroaktivita) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vyjádřená v ustanoveních § 3028 až 3079 NOZ, tedy spočívá na principech nepravé retroaktivity. Znamená to mimo jiné, že vznik právních vztahů (poměrů) a práva a povinnosti z nich vzniklé v době do 31. 12. 2013 se i v době od 1. 1. 2014 řídí dosavadní právní úpravou a že v tomto smyslu je třeba používat rovněž ustanovení § 3030 NOZ, neboť žádné z ustanovení § 1 až 14 NOZ - i když nepochybně (také) vyjadřují základní zásady soukromého práva, které byly vlastní českému právnímu řádu rovněž podle (do 31. 12. 2013 účinných)„ dosavadních právních předpisů" - není přípustné aplikovat způsobem, který by vedl k tomu, že„ dosavadní právní úprava" nebude v právních vztazích vzniklých v době do 31. 12. 2013 náležitě respektována (tedy že zejména nebude buď používána vůbec, nebo že bude vykládána odlišně, v rozporu s ustálenou judikaturou); ustanovení § 3030 NOZ nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení § 1 až 14 NOZ na dříve (do 31. 12. 2013) vzniklé právní vztahy (poměry). Je proto třeba vytknout odvolacímu soudu, že (za použití ustanovení § 6 odst.2 a § 7 NOZ) dospěl v napadeném rozsudku k právním závěrům, které (samy o sobě i ve svých důsledcích) znamenají popření (zásadní negaci) dosavadní právní úpravy o tom, jak a proti komu působí zástavní právo, a (samoúčelné) odmítnutí ustálené judikatury o této otázce přijaté; rozsudek soudu, který je založen na pravé zpětné účinnosti„ nové" právní úpravy na„ staré" právní vztahy, je nejen protiprávní (nezákonný), ale také narušující ústavní pořádek České republiky. Z uvedeného tak je zřejmé, že aplikace ust. § 1 až 14 o. z., která by v porovnání s ustálenou soudní praxí vedla k opačným právním závěrům, je nepřípustná.

18. Žalovaný konečně s odkazem na ust. § 576 o. z. argumentoval tím, že ujednání obsažené v 1. odstavci článku V. zástavní smlouvy lze snadno a bez problémů oddělit od ostatního obsahu zástavní smlouvy. K tomu je třeba uvést, že otázku částečné neplatnosti právního úkonu upravovalo ust. § 41 obč. zák. Dle tohoto ustanovení platilo, že pokud se důvod neplatnosti vztahuje jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Ani za použití uvedených ustanovení dle soudu nelze dospět k závěru, že zástavní smlouva z 10. 11. 1998 je platným právním úkonem. Lze si jistě představit, že by předmětná zástavní smlouva vůbec nemusela obsahovat V. odstavec. V takovém případě by v souladu se zákonnou úpravou platilo, že se věřitel v případě nesplnění zajištěné pohledávky uspokojí z výtěžku prodeje předmětu zástavy. Smluvní strany však v posuzované věci projevily vůli v zástavní smlouvě upravit způsob uspokojení věřitele v případě nesplnění zajištěné pohledávky. Smlouvou provedená úprava, jak již bylo uvedeno, odporovala tehdy platným právním normám, což ve svém důsledku vede k absolutní neplatnosti smlouvy. K tomu je třeba dodat, že pokud by soud přistoupil na tuto argumentaci žalovaného, postupoval by v rozporu s ustálenou judikaturou. Pokud by se totiž ke smluvnímu ujednání o způsobu uspokojení zástavního věřitele, které odporuje zákonu, nepřihlíželo, nebylo by možno fakticky nikdy dospět k závěru, že zástavní smlouva je neplatná, protože v ní byla sjednána tzv. propadná zástava.

19. Konečně ani skutečnost, že zástavní smlouva se vztahuje ke smlouvě o půjčce pouze akcesoricky, tj. odvozeně a podmíněně, nemůže na závěru o neplatnosti zástavní smlouvy nic změnit.

20. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud rozhodl, jak je ve výroku I. uvedeno.

21. Žalobce byl v řízení v plném rozsahu úspěšný, a proto má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal částku 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení ve výš odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. Konkrétně byla přiznána odměna za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne 5. 8. 2021, 12. 8. 2021 a 1. 3. 2022, účast při jednání soudu), která dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky činí 3 100 Kč za úkon. Dále byla přiznána paušální náhrada výloh za uvedené úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Na cestovních výlohách za použití vozidla k jednání soudu bylo přiznáno 1 177,64 Kč (trasa [obec] – [obec] a zpět, celkem 316 km, průměrná spotřeba 8,3 l /100 km, cena PHM 44,90 Kč), na náhradě za promeškaný čas 400 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 20 800 Kč, daň činí 4 368 Kč. Celkově tak bylo na nákladech řízení přiznáno 31 345,60 Kč (po zaokrouhlení). Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.