9 C 13/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 13 602 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 764 Kč a náklady řízení 1 150,60 Kč, tyto k rukám Jméno advokáta, Anonymizováno., to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 3 838 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 137,13 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 13 602 Kč za dobu od 22. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

1. Žalobou podanou dne 21. 10. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 13 602 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 20. 9. 2025 do 21. 10. 2025 ve výši 137,13 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 13 602 Kč za dobu od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, uzavřela dne 5. 3. 2025 se žalobcem úvěrovou smlouvu. Jednalo se o spotřebitelský úvěr. K uzavření úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti právnická osoba., www.Anonymizováno.cz, v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti právnická osoba. k tomu určené. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci text smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti a které je součástí smlouvy v části „Smluvní strany", je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce www.Anonymizováno.cz nebo v mobilní aplikaci, je smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti a zároveň je součástí smlouvy v její části „Smluvní strany", v případě žalované na e-mail, zároveň je klientovi dostupná z mobilní aplikace. Totožnost žadatele o úvěr je ověřována ze strany žalobce prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, které jsou ze strany žadatele zaslány. V tomto případě klient zaslal kopii výpisu z účtu, případně printscreen z internetového bankovnictví. Žalobce zároveň vždy při uzavírání smlouvy, hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobce v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí či nikoliv. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalované, v důsledku které přestala hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením její úvěruschopnosti. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč. Splatnost takto poskytnutého úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí. Částka 15 000 Kč byla zaslána dne 5. 3. 2025 na číslo účtu uvedené ve smlouvě: č. účtu. Sjednány byly také další volitelné služby za následující poplatky: Poplatek za expres výplatu: Poplatek ve výši 199 Kč urychluje poskytnutí úvěru na účet klienta. Žalovaná v tomto případě obdržela schválenou výši úvěru do 60 minut od ověření její identity. Poplatek za tzv. Bezpečnou splátku: Poplatek ve výši 99 Kč umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dní, a to konkrétně z důvodů uvedených ve smlouvě. Bezpečnou splátku je možné využít dvakrát za trvání smlouvy. Poplatek se hradí měsíčně po celou dobu trvání smlouvy a je možné kdykoliv tuto službu ze strany klienta zrušit. Poplatek za SMS servis: Při hrazení poplatku ve výši 49 Kč se žalobce zavázal zasílat žalované informace o každé důležité události prostřednictvím SMS na telefonní číslo, které žalovaná uvedla při uzavírání smlouvy. Poplatek se hradí měsíčně po celou dobu trvání smlouvy a je možné kdykoliv tuto službu ze strany klienta zrušit. Úvěr společně s poplatky byl v souladu s ustanovením části smlouvy „Úvěrová smlouva“ splatný 30 dnů od poskytnutí. V tomto případě byl úvěr splatný dne 18. 6. 2025. Žalovaná si prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem, a to v souladu s ustanovením smlouvy „Jak si prodloužíte splatnost úvěru“ – „Desetiprocentní odklad". Minimální výše, kterou musí klient uhradit, aby došlo k prodloužení o 30 dní desetiprocentním odkladem, je stanovena v části Smlouvy „Úvěrová smlouva" – „Podmínky a parametry úvěru" na částku 2 235 Kč. Za takové prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 735 Kč, jeho výše je uvedena v části smlouvy „Úvěrová smlouva“, konkrétně v přehledové tabulce „Parametry a podmínky úvěru". K desetiprocentnímu odkladu došlo dne 14. 4. 2025, kdy byla uhrazena částka 3 000 Kč, a dne 19. 5. 2025, kdy byla uhrazena částka 2 235 Kč. Žalovanou byla dne 14. 4. 2025 uhrazena částka 3 000 Kč, dne 19. 5. 2025 částka 2 235 Kč a dne 21. 7. 2025 částka 1 Kč. Celkem tedy žalovaná uhradila 5 236 Kč. Jednotlivé platby byly započteny v pořadí poplatek za online platbu, poplatek za desetiprocentní odklad, poplatek za odklad splatnosti korunovým odkladem, jistina, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za SMS servis, poplatek za bezpečnou splátku, poplatek za expres výplatu, poplatek za výplatu v hotovosti, smluvní pokuta a jiné závazky, které vůči žalobci žalovaný má. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobcem informována o výši dluhu a vyzývána prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. Žalované byly účtovány účelně vynaložené náklady, a to dne 9. 4. 2025 ve výši 300 Kč a dne 23. 6. 2025 ve výši 300 Kč. V souladu s částí smlouvy „Náklady úvěru“, konkrétně odstavcem „Sankce“, byla žalované účtována smluvní pokuta. Její výše je stanovena částí smlouvy „Úvěrová smlouva“ v přehledové tabulce „Parametry a podmínky úvěru“, a to na maximálně 0,1 % denně. Smluvní pokuta ve výši 315 Kč byla účtována dne 18. 7. 2025 a smluvní pokuta ve výši 315 Kč byla účtována dne 20. 8. 2025. Žalované byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu a upozorněna na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Žalovaná tak žalobci dluží 13 602 Kč (neuhrazená jistina 10 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 495 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 297 Kč, poplatek za SMS servis 147 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem 734 Kč, účelně vynaložené náklady 600 Kč a smluvních pokuty 630 Kč). Příslušenství pak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 137,13 Kč od 20. 9. 2025 do 21. 10. 2025 (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení požaduje žalobce od 15.dne po odeslání předžalobní výzvy, kdy 14 dní od odeslání bylo žalované poskytnuto k úhradě celé dlužné částky a v předžalobní výzvě byla na následky neuhrazení, mimo jiné na to, že dlužná částka začne být po zmíněných 14 dnech navyšována o zákonné úroky z prodlení, upozorněna) a zákonný úrok z prodlení z částky 13 602 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 %.

2. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

3. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 9. 2. 2026. Neúčast při jednání žalovaná neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované.

4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne 4. 3. 2025 úvěrovou smlouvu za použití prostředků komunikace na dálku (webové stránky www.Anonymizováno.cz). Žalované byl poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splatit do 4. 4. 2025. Celkem měla žalovaná při řádném průběhu smluvního vztahu zaplatit 15 496 Kč (jistina + poplatek za poskytnutí půjčky 495 Kč + ověřovací poplatek 1 Kč - bez ceny doplňkových služeb). Dále byly dohodnuty poplatky za doplňkové služby (poplatek za desetiprocentní odklad 735 Kč, poplatek za službu Bezpečná splátka 99 Kč měsíčně, poplatek za doplňkovou službu SMS servis 49 Kč měsíčně, poplatek za službu Expres výplata 199 Kč jednorázově). V části smlouvy „Náklady úvěru“ byla sjednána smluvní pokuta pro případ porušení kterékoliv povinnosti vyplývající ze smlouvy. Dle smlouvy činila výše pokuty 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále byla upravena povinnost hradit účelně vynaložené náklady, tj. skutečně vynaložené náklady na vymáhání dluhu. Částka 15 000 Kč byla žalobcem poukázána na žalovanou označený účet dne 5. 3. 2025. V souvislosti s uzavřením smlouvy žalovaná zaslala žalobci kopii občanského průkazu a výpis z účtu vedeného na jméno žalované právnická osoba. za měsíc únor 2025. Z tohoto výpisu mj. vyplývá, že příjmem žalované je invalidní důchod 3. stupně (20 97 Kč) a příspěvek na péči (14 800 Kč). Celkově bylo v únoru 2025 na účet připsáno 48 949 Kč a odepsáno 48 930 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, ze sazebníku žalobce, z výpisu z účtu žalobce dokládajícího odeslání předmětu úvěru žalované, dále z kopie občanského průkazu a z výpisu z účtu žalované za únor 2025.

5. Dopisem – předžalobní výzvou ze dne 5. 9. 2025 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dlužné částky 13 602 Kč nejpozději do 19. 9. 2025. Tyto skutečnosti byly zjištěny z předžalobní výzvy k plnění. Výše nároků uplatněných v tomto řízení, jakož i žalovanou splacených částek, byla doložena listinou nazvanou „Výpis čerpání, splátek a úhrad“. Z této listiny vyplývá, že žalovaná celkem splatila 5 236 Kč.

6. Postup žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy byl popsán v listině „Posouzení úvěruschopnosti klienta“. Z této listiny vyplývá, že žalobce zkoumá tzv. limit nejvyšší měsíční splátky (MLS). Dále využívá informace z registrů ISIR, NRKI, SOLUS a CEE.

7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Žalobce si v souvislosti s uzavřením smlouvy a ověřením majitele účtu vyžádal výpis z účtu žalované za únor 2025. Z tohoto výpisu bez dalšího vyplývalo, že příjmy a výdaje žalované byly v uvedeném období ve shodné výši. Tato informace měla bez dalšího vzbuzovat pochybnosti o tom, zda žalovaná bude schopna ve lhůtě 1 měsíce od uzavření smlouvy celý úvěr ve výši 15 000 Kč včetně poplatku 495 Kč splatit.

13. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, se uvádí: „Nejvyšší soud se k otázce výkladu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu právnická osoba v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v. jméno FO a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ 14. Soud je povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. To jednoznačně vyplývá z aktuálního znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (znění účinné od 29. 5. 2022). Dle soudu žalobce sice opatřil od žalované doklad osvědčující její příjmy a výdaje v měsíci únoru 2025, nicméně informace z tohoto dokladu vyplývající nevyhodnotil odpovídajícím způsobem. Měla-li žalovaná v únoru 2025 příjmy a výdaje ve shodné výši přibližně 49 000 Kč, existovaly dle soudu důvodné pochybnosti o tom, že bude schopna v dubnu 2025, kdy měl být úvěr splacen, jednorázově zaplatit 15 495 Kč. Za tohoto stavu nelze než dovodit, že smlouva ze dne 5. 3. 2025, které se týká tento spor, je dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže úspěšně domáhat plnění sjednaných ve smlouvě. Žalobce vyplatil žalované celkem částku 15 000 Kč, žalovaná zaplatila částku 5 236 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že žalobci poskytla jakékoliv další plnění. Na základě neplatné smlouvy došlo k plnění bez právního důvodu, na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Výše bezdůvodného obohacení je dána rozdílem mezi žalované vyplacenou a jí vrácenou částkou, tedy činí 9 764 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

15. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalované zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že jsou zde okolnosti, pro které by lhůta k plnění měla být stanovena jiným způsobem. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu soud žalobci nepřiznal úrok z prodlení ve výši odpovídající vyhlášce č. 351/2013 Sb., protože žalovaná se ocitne v prodlení až v případě, že dluh neuhradí ve lhůtě určené ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud z uvedených důvodů žalobu ve vztahu k příslušenství pohledávky částečně zamítl (výrok II.).

16. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, a to žalobce v rozsahu 72 % z hodnoty předmětu sporu, žalovaná v rozsahu 28 % z hodnoty předmětu sporu. Soud proto žalobci přiznal 44 % z oprávněné účtovaných nákladů řízení. Žalobce požadoval 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Z této částky bylo přiznáno 352 Kč. Dále byly požadovány náklady zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2024). Konkrétně jde o odměnu za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis návrhu), která činí 400 Kč za úkon, a náhradu výloh, která činí 100 Kč za úkon (§ 14b vyhlášky). Celkem by tak žalobce měl právo na 1 500 Kč. Z této částky bylo přiznáno 44 %, tj. 660 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k částce 660 Kč náleží ještě daň v základní sazbě 21 %, která činí 138,60 Kč. Celkem tak žalobci bylo na nákladech řízení přiznáno 1 150,60 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.