9 C 137/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce a žalovaného b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce a žalovaného oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro určení existence věcných břemen a o vzájemném návrhu žalovaného o úpravu práv a povinnosti z věcných břemen

I. Určuje se, že na části pozemku parc. č. St. [anonymizováno], zapsaného na [list vlastnictví] katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce] pro obec a [katastrální uzemí], konkrétně na části vyznačené v geometrickém plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku [číslo] který zpracovala společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], a který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, vázne věcné břemeno cesty spočívající v právu průchodu a průjezdu ve prospěch vlastníka či vlastníků pozemku parc. č. St. [anonymizováno], zapsaného na [list vlastnictví] katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce] pro obec a [katastrální uzemí].

II. Pokud se žalobci domáhali určení, že věcné břemeno cesty spočívající v právu průchodu a průjezdu vázne na větší části pozemku parc. č. St. 573, než která je vyznačena v geometrickém plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku [číslo] zpracovaném společností [právnická osoba], sídlem [adresa], jenž je nedílnou součástí tohoto rozsudku, žaloba se zamítá.

III. Určuje se, že na části pozemku parc. č. St. [anonymizováno], zapsaného na [list vlastnictví] katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce] pro obec a [katastrální uzemí], konkrétně na části vyznačené v geometrickém plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku [číslo] který zpracovala společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], a který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, vázne věcné břemeno cesty spočívající v právu průchodu a průjezdu ve prospěch vlastníka či vlastníků pozemku parc. č. St. [anonymizováno], zapsaného na [list vlastnictví] katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce] pro obec a [katastrální uzemí].

IV. Vzájemný návrh žalovaného, aby soud rozhodl, že každý oprávněný i povinný z věcného břemene jsou povinni zdržet se jednání, které by bránilo užívání příjezdové cesty druhé straně, a to parkování osobních či jiných dopravních prostředků, uchovávaní a skladování věci s tím, že takovéto jednání je možné pouze po nezbytně nutnou dobu pro manipulaci, vyložení a naložení nákladu z vozidel či s věcmi, kdy dobou nezbytně nutnou se rozumí max. 15 minut, se zamítá.

V. Vzájemný návrh žalovaného, aby soud rozhodl, že každý oprávněný z věcného břemene je povinen podílet se poměrně na nákladech spojených s údržbou či opravami služebných pozemků, se zamítá.

VI. Vzájemný návrh žalovaného, aby soud rozhodl, že povinný z věcného břemene, který bude na služebném pozemku, případně na budovách, které jsou součástí služebných pozemků parc. č. St. [anonymizováno] a St. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], provádět jakékoli stavební či zemní práce, které by mohly jakkoli omezit či ohrozit práva oprávněných z věcného břemene, má povinnost o těchto pracích nejméně 20 dní předem písemně informovat oprávněného z věcného břemene a sdělit mu rozsah prací, dobu trvání stavebních či zemních prací a kontaktní osobu odpovědnou za tyto práce, se zamítá.

VII. Vzájemný návrh žalovaného, aby soud rozhodl, že povinní z věcného břemene jsou povinni zdržet se jednání umožňujícího třetím osobám vstoupit na pozemek parc. č. St. [anonymizováno] a St. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] mimo rozsah zřízeného věcného břemene cesty dle vyznačení v geometrickém plánu, který je nedílnou součástí rozsudku, se zamítá.

VIII. Vzájemný návrh žalovaného, aby soud rozhodl, že v případě netrpění práva věcného břemene cesty a bránění v užívání cesty druhé strany spočívající v zaparkování motorových vozidel na dobu delší než nezbytně nutnou či v skladování věcí na služebném pozemku, je povinný povinen uhradit oprávněné osobě pokutu ve výši 3 000 Kč za každé jednotlivé omezení - bránění využití cesty s tím, že pokuta bude uplatněna oprávněným písemnou výzvou k uhrazení se splatností do 7 dnů od data doručení této výzvy druhé straně a s tím, že úhradou pokuty není nikterak dotčen nárok na náhradu škody, která oprávněnému vznikla v souvislosti s bráněním využívání věcného břemene cesty, se zamítá.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náklady řízení, a to žalobkyni 11 749 Kč a žalobci 8 799 Kč, vše k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalobkyni se vrací ze složené zálohy na náklady dokazování částka 100 Kč.

1. Žalobou podanou dne 28. 4. 2022 se žalobci domáhali určení existence věcných břemen přístupu k nemovitým věcem žalobců i žalovaného po částech sousedících pozemků parc. č. St. [anonymizováno] a [anonymizováno], které dlouhodobě slouží jako přístupová cesta. Žalobci současně navrhli, aby soud rozhodl, že věcné břemeno zahrnuje právo vstupovat a vjíždět na dotčené části pozemků v souvislosti s užíváním, údržbou, opravami a provozováním budov, které jsou součástí pozemků parc. č. St. [anonymizováno] a [anonymizováno] v [katastrální uzemí]. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci jsou spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] katastru nemovitostí pro obec a [katastrální uzemí], a to každý v rozsahu ideální jedné poloviny. Konkrétně jde o pozemek parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa]. Žalovaný je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v obci a [katastrální uzemí], konkrétně pozemku parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa]. Pozemky parc. č. St. [anonymizováno] a parc. č. St. [anonymizováno] spolu v délce cca 29 m sousedí. V části při společné hranici jsou tyto pozemky desítky let užívány jako příjezdová cesta ke garážím, které jsou umístěny za domy [adresa]. Šířka cesty se pohybuje v rozmezí od 3 do 3,7 metru. Právo užívat pozemky parc. č. St. [anonymizováno] a parc. č. St. [anonymizováno] jako příjezdovou cestu bylo zmiňováno v převodních smlouvách z 20. let minulého století, a to v souvislosti s převody pozemků, které nyní vlastní obě strany. Konkrétně v dodatku ke kupní smlouvě ze dne 21. 8. 1926, který byl sepsán mezi [územní celek] a kupující [jméno] [příjmení] dne 15. 9. 1926, bylo uvedeno, že [územní celek] prodalo [jméno] [příjmení] mimo jiné také oddělenou část parcely [číslo] o výměře [anonymizováno] m². Do kupní smlouvy nebylo omylem zahrnuto, že tato parcela má tvořit společnou pěší a jízdní cestu také pro příslušné vlastníky parcely [číslo]. [jméno] [příjmení] se zavázala i za své právní nástupce v rámci vlastnictví parcely [číslo] v [obec] a obytného domu [číslo] k poskytnutí práva příslušným majitelům sousední parcely [číslo] včetně obytného domu na tomto pozemku používat k průchodu a průjezdu pruh pozemku o šířce 1,30 m, který povede od okresní silnice a skončí zhruba 3 m za domem (za účelem dosažení vjezdu do dvora). [územní celek] se pak naopak zavázalo za sebe a své právní nástupce umožnit majitelům parcely [číslo] včetně obytného domu [číslo] že mohou k průchodu a průjezdu používat pruh pozemku o šířce 1,20 m od okresní silnice zhruba 3 m za dům (za účelem dosažení vjezdu do dvora). Pruh pozemků o celkové šířce 2,5 metru byl stanoven jako společná cesta pro příslušné majitele parcel [číslo] domů na nich stojících. Na základě smlouvy měl být proveden i zápis věcného břemene průchodu a průjezdu do pozemkové knihy. Podanou žalobou reagovali žalobci na situaci, kdy žalovaný zahájil přípravné stavební práce na vybudování pevného plotu na společné hranici pozemků [číslo] [číslo] což sdělil žalobcům dopisem ze dne 10. 4. 2022. Tím reagoval na předžalobní výzvu žalobců ke smírnému řešení věci, které mělo spočívat v uzavření smlouvy o vzájemném zřízení věcných břemen přístupu. Ve prospěch žalovaného přitom mělo být zřízeno věcné břemeno na pozemku o dvojnásobné ploše, aniž by za to žalobci požadovali náhradu. Žalovaný ve svém vyjádření zřízení věcného břemene odmítl. Žalobcům tudíž nezbylo, než zahájit řízení v této věci. Žalobci mají naléhavý právní zájem na určení existence práva odpovídajícího věcnému břemenu, když toto právo není zapsáno v katastru nemovitostí a zápis nelze provést bez rozhodnutí soudu, aby byl uveden do souladu faktický a právní stav. Přístupová cesta mezi domy je jedinou možnou přístupovou cestou ke garážím účastníků, které jsou umístěny za domy. Žalobci i jejich právní předchůdci využívali shora uvedený přístup minimálně od roku 1926. Žalobci navrhli, aby rozsah zřizovaných věcných břemen byl vymezen geometrickým plánem. Po právní stránce žalobci argumentovali tím, že byly splněny předpoklady mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákoníku. Mimořádně vydržet může i ten, kdo, na rozdíl od vydržení řádného, není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. Nesmí však držet ve zlém úmyslu, což lze kvalifikovat zejména s ohledem na způsob nabytí držby. Poctivý úmysl žalobců spočíval v tom, že předmětné nemovité věci, respektive právo odpovídající věcnému břemenu k nim, skutečně užívali, a k dané věci dokonce měli po svých právních předchůdcích nabývací titul, kterým rovněž prokazují své právo odpovídající věcnému břemeni. Stejně tak tomu bylo i u jejich právních předchůdců. Žalobcům tak žádný nepoctivý úmysl nesvědčí. K užívání přístupové cesty uvedeným způsobem docházelo od 20. let 20. století. Není tedy pochyb o tom, že uplynula dvojnásobně dlouhá doba, než jaká je zapotřebí při vydržení řádném, tj. doba 20 let. Lhůta pro mimořádné vydržení neskončila dříve než 5 let od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Konkrétně tedy skončila dne 1. 1. 2019. Lze tedy dovodit, že žalobci vydrželi právo odpovídající věcnému břemeni pomocí institutu mimořádného vydržení. V rámci spravedlivého vypořádání mezi účastníky žalobci recipročně navrhli, aby obdobné právo odpovídající věcnému břemeni bylo zřízeno i ve prospěch žalovaného, a to v obou případech bez náhrady, neboť jde o obdobná a zaměnitelná plnění.

2. Žalovaný souhlasil s vymezením věcných břemen v rozsahu a za podmínek uvedených v dodatku smlouvy ze dne 21. 8. 1926. Požadoval, aby druhé straně bylo uloženo znemožnit vstup neoprávněných osob z prostoru určeného k výkonu práv a povinností z věcného břemene na sousední pozemek žalovaného. S návrhem žalobců na zřízení věcného obdržel žalovaný grafickou přílohu, ale stav zachycený v této listině neodpovídal tomu, jak byly nemovitosti po dobu desítek let užívány. Žalovaný je vlastníkem nemovitostí od roku 1984, žalobci se stali vlastníky nemovitostí v roce 2007. Ze strany žalobců docházelo k neoprávněným vstupům na pozemek žalovaného. Z toho důvodu žalovaný začal hrozit instalací plotu. Stavbu plotu však fakticky nikdy nezahájil. [příjmení] zabránil narušování svého pozemku, instaloval rovněž kamerový systém a alarm. Žalobcům také navrhl, aby shodně postupovali ve vztahu k pracovníkům firem, které pro obě strany provádějí práce na nemovitostech.

3. V průběhu řízení žalovaný uvedl, že v minulosti na sporných částech pozemku parc. č. St. [anonymizováno] a pozemku parc. č. St. [anonymizováno] platilo, že je vlastníci objektů [adresa] a [adresa] využívali jako příjezdovou cestu k nemovitostem. Bohužel v posledních letech se tato příjezdová cesta používá jako parkovací stání pro vozidla žalobců a jejich návštěv, s čímž žalovaný nesouhlasí. Žalovaný tak nebyl proti určení existence věcných břemen cesty spočívajících v právu průchodu a průjezdu přes pozemky. Současně však navrhl, aby byly blíže vymezeny podmínky průjezdu tak, aby nedocházelo k nadměrnému omezování žalovaného, jako se to stávalo, dále tak, aby bylo zamezeno narušování vlastnického práva žalovaného vstupem třetích osob na jeho výlučný majetek. Konkrétní úpravy pak navrhl provést formou vzájemného návrhu, který upravoval i případné sankce. Nesouhlasil s tím, že by rozhodnutí soudu vyhovující jeho vzájemnému návrhu bylo nevykonatelné. Spojení„ na dobu nezbytně nutnou“ je běžně užíváno v právních předpisech. Co odpovídá„ době nezbytně nutné“ by se posuzovalo v jednotlivých situacích. Žalovanému jde o to, aby vozidla, která jsou na společné cestě, mohla být neprodleně uvedena do pohybu a místo opustila. Proto také žalovaný navrhl zřídit věcné břemeno cesty spočívající v právu průchodu a průjezdu, nikoli parkování. Návrh žalobců, že vozidla budou na cestě parkovat a v případě potřeby bude jedna strana osobně či telefonicky upozorňovat druhou stranu na potřebu odjetí vozidla, je zcela nereálný. Žalovaný nesouhlasil s tím, že k porušení hranic jeho pozemku dochází nevědomky, případně pouze o 2 až 3 kroky. Například pracovníka firmy na renovaci střechy žalobců přistihl až v polovině zahrady za domem (více jak 15 m od hranice). V tomto případě se nemohl vymlouvat, že nerozpoznal hranice pozemků.

4. Žalobci poté, kdy bylo na místě samém provedeno zaměření částí pozemků fakticky užívaných k průchodu a k průjezdu ke garážím nacházejícím se za domy [adresa], žalobu rozšířili a požadovali, aby byl rozsah věcného břemene určení šířeji (až k obvodové zdi domu [adresa], nikoliv pouze ke zdi přístavku u této zdi). Svůj požadavek odůvodnili tím, že při odjíždění z garáže a vjíždění do garáže nutně musí s vozidlem zastavit, vystoupit a uzavřít či otevřít vrata garáže. Přitom může z jejich strany dojít k překročení hranic koridoru, který je k příjezdu ke garáži využíván a jehož hranice byly geometricky zaměřeny. Soud změnu žaloby připustil usnesením ze dne 28. 3. 2023, č. j. 9 C 137/2022 – 115, které nabylo právní moci dne 31. 3. 2023.

5. Žalovaný s rozšířením plochy dotčené věcným břemenem na pozemku v jeho vlastnictví nesouhlasil. Při místním šetření dne 14. 2. 2023 mohly obě strany uvést vše podstatné. Žalobci souhlasili, že dojde k vyznačení věcného břemene stejnou plochou, která se nachází mezi stavbami stran. Na místě bylo patrné, že tato plocha je dostačující pro rozsah věcného břemene cesty spočívajícího v právu průchodu a průjezdu a s ním spojenými úkony, jako je nastupování, vystupování osob a manipulace s nákladem pro dobu nezbytně nutnou. Žalobci i žalovaný mají za svými domy prostor, kde lze parkovat s vozidlem a případně činit úkony, které žalobci zmiňují. Prostor pro věcné břemeno však není určen k úkonům, které žalobci stále požadují. Nelze tak na společné cestě parkovat a umývat a voskovat automobil či měnit pneumatiky. Pokud tak žalobci budou chtít činit tyto úkony, je nutné zajistit jiný prostor, například za jejich stavbou [adresa], aby nedocházelo k blokování společné cesty.

6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobci jsou spoluvlastníky nemovitých věcí – pozemku parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům [adresa], pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba bez čp/če, zemědělská stavba, a pozemku parc. [číslo] – zahrada o výměře [anonymizováno] m². Každý ze žalobců je spoluvlastníkem v rozsahu ideální poloviny celku. Nemovitosti jsou zapsané na [list vlastnictví] katastru nemovitostí pro obec a [katastrální uzemí]. Žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je stavba – objekt bydlení [adresa], a pozemku p. [číslo] – zahrada o výměře 561 m². Tyto nemovitosti jsou zapsány na [list vlastnictví] katastru nemovitostí pro obec a [katastrální uzemí]. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z výpisů z katastru nemovitostí (viz č.l. 53 až 55).

7. Kupní smlouvou ze dne 21. 8. 1926 prodalo [územní celek] [obec], majitelce domu [číslo] v [obec], oddělené části pozemků ležící v rámci stávajících hranic a mezí s parc. [číslo] o výměře 43 m² a s parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m², oddělené od orných parcel s parc. [číslo] které byly zapsány ve vložce [číslo] pozemkové knihy katastrální [územní celek]. Části pozemků byly označeny v přiloženém situačním plánu, který tvořil nedílnou součást smluv. Dodatkem ke kupní smlouvě ze dne 15. 9. 1926 se kupující [jméno] [příjmení] dodatečně zavázala za sebe a své právní nástupce v rámci vlastnictví parcely s parc. [číslo] v [obec] a obytného domu [číslo] postaveného na tomto pozemku k poskytnutí práva příslušným majitelům sousední parcely s parc. [číslo] v [obec] včetně obytného domu postaveného na tomto pozemku, že mohou k průchodu a průjezdu používat pruh pozemku o šířce 1,30 m, který povede od hranice stanovené podle výše uvedené kupní smlouvy proti domu [číslo] který začíná u okresní silnice a končí zhruba 3 m za uvedeným domem (za účelem dosažení vjezdu do dvora). [územní celek] se za sebe a své právní nástupce v rámci vlastnictví parcely s parc. [číslo] v [obec] včetně obytného domu postaveného na tomto pozemku zavázalo k poskytnutí práva příslušným majitelům sousední parcely s parc. [číslo] v [obec] včetně obytného domu [číslo] postaveného na tomto pozemku, že mohou k průchodu a průjezdu používat pruh pozemku o šířce 1,20 m, který povede od hranice stanovené podle výše uvedené kupní smlouvy proti domu stojícímu na parcele s parc. [číslo] který začíná u okresní silnice a končí zhruba 3 m za uvedeným domem (za účelem dosažení vjezdu do dvora). Pruhy pozemků o celkové šířce 2,5 metru byly stanoveny jako společná cesta pro příslušné majitele parcel s parc. [číslo] v [obec] a na nich stojících domů. Obě strany se zavázaly uvést tuto cestu na společné náklady do řádného stavu a v tomto stavu ji udržovat. Každá ze stran byla povinna hradit polovinu nákladů. Uvedené skutečnosti soud zjistil z původního znění smluv včetně situačního plánku a z překladů uvedených listin z německého jazyka. 8. [název soudu] rozhodl usnesením ze dne 30. 11. 1926 na základě uvedené kupní smlouvy ve vložce [číslo] o rozdělení orné parcely s parc. [číslo] na parcelu s parc. [číslo] na oddělenou část a, dále rozhodl o nezatíženém odpisu oddělené části parcely a od parcely s parc. [číslo]. Dále na základě stejné smlouvy rozhodl ve vložce [číslo] o rozdělení orné parcely s parc. [číslo] na parcelu s parc. [číslo] na oddělenou část b, dále rozhodl o nezatíženém odpisu oddělené části parcely b od parcely s parc. [číslo]. Konečně rozhodl ve vložce [číslo] o připsání a sloučení oddělené části a odpisované ve vložce [číslo] od orné parcely s parc. [číslo] oddělené části b odpisované ve vložce [číslo] od orné parcely s parc. [číslo] s ornou parcelou [číslo]. Na základě dodatku ke kupní smlouvě ze dne 15. 9. 1926 pak soud v rámci téhož usnesení rozhodl ve vložce [číslo] jako služebnému pozemku o zápisu věcného břemene průchodu a průjezdu na pruhu pozemku o šířce 1,30 m na parcele s parc. [číslo] ve prospěch příslušných majitelů sousední parcely s parc. [číslo] v [obec] a o zápisu poznámky o tomto věcném břemenu do vložky [číslo] předepsané pro parcelu s parc. [číslo] jako panujícímu pozemku. Dále rozhodl ve vložce [číslo] jako služebnému pozemku o zápisu věcného břemene průchodu a průjezdu na pruhu pozemku o šířce 1,20 m na parcele s parc. [číslo] ve prospěch příslušných majitelů sousední parcely s parc. [číslo] v [obec] a o zápisu poznámky o tomto věcném břemenu do vložky [číslo] předepsané pro parcelu s parc. [číslo] jako panujícímu pozemku. Konečně bylo rozhodnuto o zápisu povinnosti ke společnému zřízení a udržování cesty mezi parcelami s parc. [číslo] ve vložce [číslo] [číslo] Tyto skutečnosti byly zjištěny z usnesení [název soudu] včetně překladu z německého jazyka.

9. Dopisem ze dne 30. 3. 2022 vyzvali žalobci (prostřednictvím svého právního zástupce) žalovaného k uzavření smlouvy o zřízení věcných břemen k části pozemku parc. č. St. [anonymizováno] a k části pozemku parc. č. St. [anonymizováno] v [katastrální uzemí]. Návrh odůvodnili tím, že části pozemků jsou desítky let užívány jako příjezdová cesta ke garážím, které jsou umístěny za domy [adresa]. Realizace úmyslu žalovaného příjezdovou cestu podélně rozdělit vybudováním plotu na pozemku parc. č. St. [anonymizováno] by ve svém důsledku znemožnila žalobcům bezpečný průjezd do garáže za domem [adresa], neboť by se šířka příjezdu v místě mezi domy snížila na cca 2 m. Žalobci tak navrhli zřízení věcného břemene přístupu o ploše cca 24 m² na pozemku žalovaného parc. č. St. [anonymizováno] a recipročně zřízení věcného břemene přístupu na části pozemku parc. č. St. [anonymizováno] o ploše cca 48 m² ve prospěch žalovaného. Žalobci přitom uvedli, že by z důvodu disproporce mezi výměrami dotčených částí pozemků nepožadovali žádnou náhradu. Žalobci vyzvali žalovaného k vyjádření nejpozději 15. 4. 2022.

10. Žalovaný reagoval na návrh na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene dopisem ze dne 10. 4. 2022. Uvedl, že se zřízením věcného břemene nesouhlasí, protože po jeho zřízení by silně klesla hodnota jeho nemovitosti, zatímco po zřízení samostatného vjezdu a oplocení se hodnota nemovitosti podstatně zvýší. Dále uvedl, že samotné zřízení věcného břemene nevyřeší narušování soukromí, ochranu majetku a nezákonný vstup na jeho pozemky. Tyto otázky se snažil řešit smlouvou, která je flexibilní, nepodléhá registraci u státních orgánů a lze ji po dohodě obou stran kdykoliv libovolně měnit. O úmyslu zřídit plot mezi nemovitostmi žalobce několikrát informoval, a to vždy v reakci na problémy s narušováním jeho soukromí a neoprávněným vstupem na jeho pozemky. Poukázal na skutečnost, že ani jemu není zaručen nerušený průjezd ke garáži na pozemku parc. č. St. [anonymizováno]. Dále nesouhlasil s navrženým grafickým vyznačením rozsahu věcného břemene. Konečně uvedl, že je ochoten od oplocení svého pozemku upustit, pokud mu bude dána právní záruka, že žalobci zajistí nevnikání pracovníků cizích firem a jich samých na pozemky žalovaného mimo příjezdovou cestu, že mu poskytnou náhradu za zničenou – zrušenou okrasnou zahradou a náhradu poplatku za nedodržení smlouvy s firmou na zhotovení vjezdu a plotu.

11. Soud provedl dvě ohledání na místě samém. Při prvním ohledání účastníci na místě samém dne 4. 10. 2022 označili části pozemků parc. č. St. [anonymizováno] a parc. č. St. [anonymizováno], které jsou užívány k přístupu ke garážím nacházejícím se za domy ve vlastnictví účastníků. Uvedené části jsou ostatně na místě samém rozpoznatelné, jde o dlážděnou cestu procházející od silnice až za domy účastníků. Dlážděná cesta zčásti prochází přímo mezi domy účastníků. Šířka cesty v těchto místech činí 302 cm. Druhé ohledání bylo provedeno dne 14. 2. 2023 za přítomnosti zaměstnanců pověřené geodetické kanceláře [právnická osoba]. V souladu se stanovisky účastníků bylo zaměření provedeno od sloupků vjezdové brány jednak podél domu žalobců ke garážím, jednak podél verandy u domu žalovaného ke garážím).

12. Návrhy na určení existence věcných břemen podané ze strany žalobců jsou z procesního hlediska určovacími žalobami. Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je na žalobci požadovaném určení naléhavý právní zájem.

13. Soud dospěl ke kladnému závěru, tedy že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán. Žalobci se domáhají určení existence věcných práv, konkrétně věcných břemen, která opravňují obě strany k využívání části pozemku ve vlastnictví druhé strany k přístupu k vlastním nemovitým věcem. Věcná práva (věcná břemena), jejichž existence se spor týká, se týkají nemovitých věcí, tj. věcí zapsaných v katastru nemovitostí. Tato věcná práva tedy jsou ve smyslu ust. § 498 odst. 1 o. z. nemovitými věcmi, které se také zapisují do katastru nemovitostí. Věcná břemena, jejichž existence má být soudem v tomto řízení určena, však v katastru nemovitostí zapsána nejsou, byť dle rozhodnutí soudu z roku 1926 mělo k jejich zápisu do tehdejší pozemkové knihy dojít. Za tohoto stavu může k jejich zápisu dojít pouze na základě deklaratorního rozhodnutí soudu, že tato věcná břemena existují. Dle ustálené judikatury naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971 sp. zn. 2 Cz 8/71). V posuzované věci existuje naléhavý právní zájem na tom, aby soud existenci věcných břemen deklaroval a aby na základě toho mohla být věcná břemena zapsána do veřejného seznamu – katastru nemovitostí. Bude-li postaveno najisto, že daná věcná práva existují, bude současně vytvořen právní rámec pro konkrétní úpravu vzájemných vztahů mezi účastníky, které jsou poznamenány spory o obsah a rozsah vzájemných práv a povinností. Vzhledem k uvedenému závěru se soud návrhem žalobců věcně zabýval.

14. Dle žalobců byla sporná věcná břemena oběma stranami nabyta tzv. mimořádným vydržením.

15. Dle § 1260 odst. 1 o. z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

16. Dle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Dle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Dle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Dle § 1092 o. z. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

17. V posuzované věci považuje soud za významné, že právní předchůdci účastníků jako současných vlastníků pozemků parc. č. St. [anonymizováno] a parc. č. St. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] již dodatkem kupní smlouvy ze dne 15. 9. 1926 vzájemně zřídili právo průchodu a průjezdu po částech obou pozemků přiléhajících ke společné hranici pozemků (šlo o„ pruhy“ o šíři 1,20 respektive 1,30 metru). Příslušný soud dokonce rozhodl o tom, že dodatkem smlouvy zřízené věcné břemeno mělo zapsáno do pozemkové knihy. K zápisu však nedošlo. V ustanovení § 481 věty prvé obecného zákoníku občanského (ve znění účinném v roce 1926) bylo uvedeno: Věcného práva služebnosti k věcem, které jsou zapsány ve veřejných knihách, lze nabýti toliko zápisem do nich. Protože k zápisu věcných břemen na základě dodatku kupní smlouvy ze dne 15. 9. 1926 ani na základě rozhodnutí [název soudu] ze dne 30. 11. 1926 nedošlo, pak dle tehdejší právní úpravy oprávněné osoby práva věcného břemene nenabyly. Uvedená právní jednání mají nicméně význam pro posouzení otázky, zda byly naplněny podmínky mimořádného vydržení podle současné právní úpravy.

18. Podmínkami mimořádného vydržení se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021. V uvedeném rozhodnutí se mj. uvádí: Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. V posuzované věci jde o určení existence věcných břemen spočívajících v právu průchodu a průjezdu, které se opíralo o smlouvu uzavřenou v roce 1926. Pouze z důvodu neprovedení intabulace k formálnímu nabytí práva nedošlo. Pokud však právní předchůdci účastníků i účastníci samotní oboustranně práva zřízená smlouvou z roku 1926 vykonávali (byť celková šíře pozemku sloužícího k průchodu a průjezdu převyšuje 2,50 m), pak nepochybně nelze dovodit, že tak činili s nepoctivým úmyslem. Za tohoto stavu platí, že byla naplněna podmínka mimořádného vydržení, protože byl prokázán výkon práva odpovídajícího věcnému břemenu ze strany účastníků (jejich právních předchůdců) po dobu delší 20 let. Současně již také uplynula lhůta 5 let od účinnosti platného občanského zákoníku stanovená ve shora citovaném § 3066 o. z.. Soud proto žalobě o určení existence vyhověl, přičemž rozsah, v němž jsou pozemky účastníků dotčeny věcným břemenem, specifikuje geometrický plán vyhotovený [právnická osoba] [obec], který je přílohou tohoto rozsudku (viz výroky I. a III.).

19. Žalobci v žalobním petitu mj. uvedli, že sporná věcná břemena zahrnují právo vstupovat a vjíždět na část pozemku„ v souvislosti s užíváním, údržbou, opravami a provozováním budov“, které se na služebných pozemcích nacházejí. Soud tuto formulaci do výroku svého rozhodnutí nezahrnul, protože ji považuje za zavádějící. Soud proto považuje za vhodné vyjádřit se v rámci tohoto odůvodnění k tomu, jaká práva a povinnosti z věcných břemen pro účastníky vyplývají, aby předešel dalším sporům. Věcná břemena opravňují účastníky k tomu, aby používali geometrickým plánem zaměřené části sousedícího pozemku přilehlé k hranici mezi pozemky parc. č. St. [anonymizováno] a parc. č. St. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] Tyto části pozemků jsou účastníci oprávnění užívat k chůzi, dále pak i k jízdě motorovými vozidly od silnice ke garážím za domy [adresa] v [anonymizována dvě slova] v [obec], jakož i opačným směrem. Naopak jsou povinni strpět toto užívání částí pozemků druhou stranou. Průjezdem jsou míněny samotný pohyb vozidla, jakož i úkony spojené s nástupem do vozidla a s výstupem z vozidla, s manipulací s nákladem, dále s vjezdem vozidla do garáže a s výjezdem vozidla z garáže. Právo průjezdu tedy nezahrnuje právo parkování, tj. umístění vozidla bez toho, že bude bezodkladně použito k další jízdě. Takové umístění vozidla by totiž znemožnilo výkon práva průjezdu druhé straně. Stejná pravidla pak platí i pro osoby, které účastníky v místě jejich bydliště z nejrůznějších důvodů navštíví. Právo průjezdu nezahrnuje například právo umístění materiálu či výstavby lešení na dotčených částech pozemků v souvislosti s údržbou a s opravami staveb. Takové situace musí být řešeny podle speciálních ustanovení (například § 1021 a 1022 o. z.).

20. Soud neshledal důvod, pro který by měl být rozsah věcného břemene zatěžujícího služebný pozemek parc. č. St. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] určen šířeji, než vyplývá z geometrického plánu. Soud vychází z toho, že již od roku 1926 měl být pro průjezd a průchod užíván„ pás“ pozemku o celkové šíři 2,50 metru. Tento pás také byl k průjezdu ke garážím vždy užíván, jak shodně účastníci uvedli při ohledání dne 4. 10. 2022. Současná šíře účastníky užívané cesty je větší než 2,50 metru, což je logicky dáno tím, že je cesta užívána k průjezdu motorovými vozidly. Právě ve vztahu k této části pozemků zaměřené geometrickým plánem také došlo k naplnění podmínek mimořádného vydržení. Věcná břemena mají umožňovat účastníkům využití částí pozemků k průchodu a průjezdu, současně mají omezovat vlastníka služebného pozemku pouze v nezbytně nutném rozsahu. Soud nevidí důvod, proč by věcným břemenem měla být dotčena i část pozemku parc. č. St. [anonymizováno] nacházející se mezi tzv. verandou u domu [adresa] a garážemi. Bylo-li by věcné břemeno vymezeno v rozsahu požadovaném žalobci po rozšíření žaloby, znamenalo by to, že by žalovaný nemohl danou část svého pozemku užívat a musel by žalobcům kdykoliv umožnit vstup či vjezd na tuto část pozemku. Ve vztahu ke služebnosti nezbytné cesty přitom Nejvyšší soud konstatoval, že soud může povolit cestu jen v rozsahu zajišťujícím objektivně řádné užívání, byť i nepůjde o užívání komfortní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009). Žalobci v souvislosti s rozšířením žaloby ani netvrdili, že by spornou část pozemku žalovaného potřebovali k průjezdu osobním automobilem. Uváděli, že při nastupování či vystupování z automobilu může dojít k překročení hranic určených geometrickým plánem v této části pozemku. Má-li věcné břemeno umožnit průjezd automobilem, pak toto právo logicky zahrnuje i související úkony (nastoupení do automobilu a vystoupení z něho). Není důvod, aby pouze pro tyto úkony byl speciálně vymezován jiný rozsah věcného břemene. Soud proto v rozšířené části žalobu zamítl (viz výrok II.).

21. Žalobci mj. poukazovali na skutečnost, že využívají a hodlají využívat tzv. příjezdovou cestu například k mytí a voskování vozidla, jakož i k jiné údržbě vozidla (výměna kol). Prováděním takových činností by však mohl být omezen ve výkonu svých práv žalovaný. Žalobcům přitom nic nebrání v tom, aby si pro uvedené potřeby upravili část pozemku parc. č. St. [anonymizováno], konkrétně část nacházející se mezi domem [adresa] a silnicí (pokud k tomu nemohou využívat část pozemku za domem, jak tvrdí).

22. Soud dále posuzoval nároky uplatněné v rámci vzájemného návrhu žalovaného. Žalovaný se v podstatě domáhal podrobnější úpravy práv a povinností vyplývajících z věcných břemen, jejichž existenci soud určil. Žalobci se vzájemným návrhem nesouhlasili, přičemž mimo jiné namítali, že některé z povinností, jejichž uložení se žalovaný domáhá, vyplývají přímo ze zákona. Tento argument soud považuje ve vztahu k části uplatněných nároků za důvodný. Je nadbytečné ukládat povinnost zdržet se jednání, které by bránilo užívání příjezdové cesty druhé straně, když tato povinnost vyplývá z ust. § 1257 odst. 1 o. z., které zní: Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet. Tato zákonná povinnost platí obecně a dopadá na veškerá jednání, která by oprávněnému z věcného břemene bránila ve výkonu práva. Je proto nadbytečné, aby soud v rámci svého rozhodnutí příkladmo vyjmenovával jednání, kterých se má povinný z věcného břemene zdržet. Z obdobného důvodu je nadbytečné, aby soud rozhodl, že každý oprávněný z věcného břemene je povinen podílet se poměrně na nákladech spojených s údržbou či opravami služebných pozemků. Tato povinnost vyplývá ze zákona, konkrétně z ust. § 1263 věty druhé o. z., dle kterého platí: Užívá-li však věci i ten, kdo je služebností obtížen, je povinen na náklad poměrně přispívat, anebo se užívání zdržet.

23. Za nedůvodný pak soud považuje rovněž požadavek na uložení povinnosti„ zdržet se jednání umožňujícího třetím osobám vstoupit na pozemek parc. č. St. [anonymizováno] a St. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] mimo rozsah zřízeného věcného břemene cesty“. Povinnost zdržet se neoprávněných zásahů do vlastnického práva je opět povinností vyplývající ze zákona, konkrétně z ust. § 1012 vety prvé o. z., které zní: [příjmení] má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Povinnosti vlastníků sousedících pozemků pak blíže upravuje ustanovení § 1013 odst. 1 o. z.. Problematická je i samotná formulace této části petitu vzájemného návrhu žalovaného. Lze mít pochybnosti o tom, co se rozumí„ jednáním umožňujícím třetím osobám vstoupit na pozemek“. Každá fyzická osoba se zpravidla svobodně rozhoduje o tom, jakým konkrétním způsobem se bude chovat. Rozhodne-li se osoba, která bude pobývat u některého z účastníků řízení, že vstoupí na pozemek druhé strany, pak je otázkou, do jaké míry jí v tom mohou účastníci řízení zabránit. Rušivého zásahu do vlastnického práva by se nicméně dopustila třetí osoba, tudíž dotčený vlastník by se musel domáhat ochrany postupem dle § 1040 odst. 1 o. z. proti této konkrétní osobě, která má vlastní právní osobnost (§ 17 odst. 1 o. z.). Podle § 17 odst. 1 věty druhé o. z. pak platí, že povinnost lze uložit jen osobě a jen vůči ní lze plnění povinnosti vymáhat. O uložení žalovaným navržené povinnosti by tak bylo možno uvažovat pouze v situaci, v níž by některý z účastníků jiné osoby vybízel ke vstupu na sousedův pozemek. I v takovém případě by však bylo na rozhodnutí třetí osoby, zda takovému podnětu vyhoví, a tato třetí osoba by také za své rozhodnutí odpovídala.

24. Existují však i další důvody, proč vzájemnému návrhu žalovaného nebylo možno vyhovět. Žalovaný se v podstatě domáhal úpravy pravidel pro výkon práv a povinností z věcných břemen. Navržená pravidla měla zavazovat obě strany. Podání návrhu žalovaný odůvodnil tím, že účastníci nejsou schopni se na pravidlech pro výkon práv a povinností dohodnout. Žalobci s pravidly, která navrhl žalovaný, nesouhlasili, sami v rámci mimosoudních jednání navrhovali přijetí jiných pravidel. Žalovaný tak ve své podstatě navrhuje, aby rozhodnutím soudu byl nahrazen chybějící projev vůle žalobců spočívající v akceptaci návrhu žalovaného na úpravu pravidel pro výkon práv a povinností z věcných břemen.

25. Soud může v občanském soudním řízení vydat rozhodnutí, jímž ukládá prohlášení vůle. V ustanovení § 161 odst. 3 o.s.ř. se uvádí, že pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení. Na nahrazení projevu vůle však lze s úspěchem žalovat jen tehdy, pokud je žalovaný skutečně povinen určitou vůli projevit, ale neprávem tak odmítá učinit. Povinnost projevit určitou vůli může vyplývat přímo z právního předpisu, anebo se k určitému projevu vůle zaváže žalovaný sám svým právním jednáním (typicky například ve smlouvě o smlouvě budoucí). Soud však nemůže nahradit projev vůle v případech, kdy subjekt práva povinnost projevit určitou vůli nemá. Takový postup by byl v rozporu se zásadou smluvní autonomie, která je stěžejní zásadou soukromého práva. [obec] autonomie (svébytnosti, samostatnosti) vůle vychází z předpokladu, že subjekty soukromého práva mohou vstupovat svobodně ze své vůle do soukromoprávních vztahů a sjednat si většinu práv a povinností, nejsou-li v daném konkrétním případě omezeny zákonem. Uvedená zásada vyplývá z obecnější zásady legální licence vyjádřené v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, která stanoví, že co není zákonem zakázáno, je dovoleno. Nikdo nemůže být nucen k tomu, co zákon neukládá. Autonomií vůle se rozumí zejména smluvní svoboda, tedy svoboda rozhodnout se, zda smlouvu uzavřít, za jakých podmínek (s jakým obsahem) a v jaké formě. Pro posuzovanou věc to znamená, že pokud žalobci s úpravou pravidel výkonu práv a závazků z věcných břemen, jak ji navrhl žalovaný, nesouhlasí, pak soud nemůže jejich projev vůle nahradit. Jinak řečeno, nemůže žalobcům úpravu poměrů navrženou žalovaným„ vnutit“. Tato skutečnost je sama o sobě důvodem, pro který nebylo možno vzájemnému návrhu žalovaného vyhovět.

26. Soud si je vědom toho, že by bylo vhodné i se zřetelem k prevenci případných budoucích sporů, aby účastníci podrobněji upravili práva a povinnosti vyplývající z věcných břemen dohodou. Pokud však taková dohoda uzavřena nebude, budou se poměry řídit právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku, která je však velmi obecná. Tuto skutečnost ostatně soud účastníkům sdělil již při prvním jednání dne 20. 7. 2022.

27. Při rozhodování o nákladech řízení soud zohlednil, že předmětem řízení bylo několik různých nároků a že účastníci byli ve vztahu k těmto nárokům různě úspěšní. Předně bylo rozhodováno o existenci dvou věcných břemen. Žalovaný před zahájením řízení odmítal uzavřít dohodu o zřízení věcných břemen, respektive požadoval, aby podmínky užívání společné příjezdové cesty byly smluvně upraveny (zřízení věcných břemen považoval za nadbytečné). Účastníci však zjevně nebyli a nejsou schopni dosáhnout ohledně konkrétních podmínek užívání příjezdové cesty konsenzu. Argumentace žalovaného ostatně měla svoji logiku, protože pokud věcná břemena byla nabyta vydržením, nebyl důvod, aby byla zřizována smluvně. V průběhu řízení pak žalovaný nezpochybňoval, že byly naplněny podmínky mimořádného vydržení obou věcných břemen, a souhlasil s tím, aby návrhu na určení existence dvou věcných břemen bylo vyhověno. Rozhodnutím v této věci byla deklarována existence věcných břemen zakládající právo cesty ve prospěch obou stran. Žalobci pak nebyli zcela úspěšní se svým rozšířeným návrhem na určení rozsahu věcného břemene zatěžujícího pozemek ve vlastnictví žalovaného. Vzhledem k uvedeným skutečnostem dle soudu nelze dovodit, že by v této části předmětu sporu byla některá ze stran úspěšná tak, aby jí bylo možno přiznat náklady řízení. To platí i o návrhu na nařízení předběžného opatření, kterému soud vyhověl pouze částečně.

28. Nezbytnou podmínkou pro vydání rozhodnutí deklarujícího existenci věcných břemen bylo vyhotovení geometrického plánu. Celkové náklady s tím spojené činily 5 900 Kč a byly v plném rozsahu uhrazeny ze zálohy 6 000 Kč složené žalobkyní. Soud předně rozhodl o vrácení nepoužité části zálohy ve výši 100 Kč žalobkyni. Dle soudu by se na nákladech spojených s vyhotovením geometrického plánu měly podílet obě strany rovným dílem, když bez geometrického plánu by nebylo možno vydat toto rozhodnutí o určení existence věcných břemen. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 950 Kč (polovina z částky 5 900 Kč).

29. Naproti tomu vzájemný návrh podaný žalovaným byl v plném rozsahu zamítnut, tedy v této části sporu byli žalobci plně úspěšní a na odpovídající část nákladů mají právo podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Jak již soud konstatoval, žalovaný se vzájemným návrhem v podstatě domáhal nahrazení projevu vůle žalobců. Tarifní hodnota tak činí podle ust. § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. 35 000 Kč. Odměna za úkon právní služby z této tarifní hodnoty činí dle § 7 vyhlášky 2 500 Kč za úkon. V případě žalobců šlo o společné zastoupení, tedy podle ust. § 12 odst. 4 vyhlášky se odměna snižuje u každého ze žalobců o 20 %, tj. na částku 2 000 Kč za úkon. Odměna v této výši náleží každému ze žalobců za celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ke vzájemnému návrhu žalovaného ze dne 2. 1. 2023, účast při jednání soudu dne 4. 8. 2023). Účast při místním šetření spojeném s geometrickým zaměřením dne 14. 2. 2023 souvisela s návrhy na určení existence věcných břemen. Dále byla každému ze žalobců přiznána náhrada hotových výloh za uvedené úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). V souvislosti s cestou zástupce žalobců k jednání dne 4. 8. 2023 byla přiznána náhrada za promeškaný čas 400 Kč a cestovné 343,56 Kč (cesta dne 4. 8. 2023, trasa Hostinné – Trutnov a zpět, celkem 42 km, průměrná spotřeba 7 l /100 km, základní náhrada 5,20 Kč/km, celkem 8,18 Kč/km). Zástupce žalobců osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení náleží DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je u každého ze žalobců částka 7 271,78 Kč Kč (odměna 6 000 Kč, náhrada hotových výloh 900 Kč, polovina náhrady za promeškaný čas 200 Kč a polovina cestovného 171,78 Kč), daň činí 1 527,10 Kč. Na nákladech zastoupení tak náleží každému ze žalobců 8 799 Kč (po zaokrouhlení). Žalobkyni tak bylo na nákladech zastoupení celkem přiznáno 11 749 Kč (včetně poloviny použité zálohy na geometrický plán), žalobci 8 799 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

30. O vrácení složené jistoty 10 000 Kč žalobcům pak bude rozhodnuto samostatně, až k tomu budou splněny zákonné podmínky (viz § 77a o.s.ř.).