9 C 139/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Suchánka a přísedících Veroniky Strnádkové a Zuzany Růžičkové ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 pro 103 166 Kč s příslušenstvím - kvalifikační dohoda

I. Návrh, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 103 166 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení 78 673 Kč, , tyto k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 15. 5. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 103 166 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. za dobu od 8. 3. 2023 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je právnickou osobou zapsanou obchodním rejstříku, založenou podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, a je právním nástupcem státního podniku , právnická osoba, , který zanikl ke dni 1. 1. 2022 sloučením s žalobcem. Žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 6. 2015, ev.č. 9398, zaměstnancem , právnická osoba, , s účinností od 1. 1. 2022 pak zaměstnancem žalobce. Pracovní poměr mezi žalobcem jakožto zaměstnavatelem a žalovaným jakožto zaměstnancem vznikl dne 1. 7. 2015 a jako druh práce bylo ujednáno, že žalobce bude vykonávat práci „báňského záchranáře“. Pracovní smlouva byla původně ujednána na dobu určitou do 30. 6. 2016 s tím, že pracovní poměr byl dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 17. 6. 2016 s účinností od 1. 7. 2016 změněn na dobu neurčitou. Žalobce a žalovaný dne 31. 1. 2018 uzavřeli dohodu o podmínkách rekvalifikace se zvýšením kvalifikace v souladu s § 232 a následujících zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, kterou se žalobce zavázal umožnit žalovanému zvýšení kvalifikace v oboru souvisejícím s předmětem činnosti žalobce (čl. I. odst. 1 dohody). Podle článku II. této dohody se žalovaný zavázal, že žalobci uhradí vynaložené náklady spojené se zvýšením kvalifikace v předpokládané výši 123 709 Kč, pokud u žalobce nesetrvá v pracovním poměru po dobu pěti let po získání maturitního vysvědčení, tj. do 16. 6. 2026. Žalovaný podal dne 26. 7. 2022 výpověď z pracovního poměru. Pracovní poměr skončil uplynutím dvouměsíční výpovědní doby, která uplynula ke dni 30. 9. 2022. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě nákladů spojených se zvýšením kvalifikace ve výši 103 166 Kč, odpovídající poměru zaměstnavatelem vynaložených nákladů spojených se zvýšením kvalifikace žalovaného k době, po kterou žalovaný svůj závazek z kvalifikační dohody nesplnil v souladu s § 235 odst. 2 zákoníku práce. Přehled vyplacených náhrad spolu s vyčíslením žalobce zaslal žalovanému v příloze dopisu ze dne 15. 11. 2022. Žalovaný na výzvu žalobce reagoval dopisem ze dne 30. 11. 2022, ve kterém nárok žalobce odmítl a náhradu nákladů spojených se zvýšením kvalifikace ve výši 103 166 Kč žalobci neuhradil ani v dodatečné lhůtě sedmi dní poté, co k úhradě byl vyzván dopisem právního zástupce žalobce ze dne 27. 2. 2023, kterou si převzal dne 1. 3. 2023. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve výši 103 166 Kč a vznikla mu i povinnost podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (s odkazem na § 4 zákoníku práce) uhradit zákonný úrok z prodlení, a to ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Žalobci nezbylo, než se s nárokem na zaplacení vynaložených nákladů z dohody o zvýšení kvalifikace s příslušenstvím obrátit na soud.

2. Žalobce nesouhlasil s argumentací žalovaného, že byl naplněn liberační důvod uvedený v § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce. Žalobce má za to, že v souladu s ustanovením § 231 zákoníku práce byla uzavřením dohody o zvýšení kvalifikace sledována změna hodnoty kvalifikace žalovaného; v daném případě získáním maturitní zkoušky tak, aby žalovaný mohl následně složit zkoušku o odborné způsobilosti k výkonu regulované činnosti technického dozoru v rámci výkonu funkce báňského záchranáře. Smyslem dohody podle ustanovení § 234 zákoníku práce je v souladu s aktuální judikaturou zájem na stabilizaci zaměstnance, jemuž zaměstnavatel umožnil zvýšení nebo prohloubení kvalifikace a který se za to zavázal setrvat u zaměstnavatele po určitou dobu v pracovním poměru. Stabilizace takového zaměstnance v pracovním poměru je v zájmu zaměstnavatele na návratnosti prostředků, které vynaložil v souvislosti se zvyšováním či prohloubením kvalifikace svých zaměstnanců, neboť zaměstnanec, který porušil svůj závazek z dohody uzavřené se zaměstnavatelem podle ustanovení § 234 zákoníku práce setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru po sjednanou dobu, je povinen uhradit mu náklady spojené se zvýšením nebo prohloubením kvalifikace. Platně uzavřená dohoda ve smyslu ustanovení § 234 zákoníku práce je právním důvodem, na jehož základě mohl žalobce jako zaměstnavatel po žalovaném jako zaměstnanci požadovat vrácení nákladů spojených se zvýšením kvalifikace, jimiž jsou v tomto případě náhrada mzdy za pracovní volno poskytnuté zaměstnanci v souvislosti se zvýšením jeho kvalifikace. Žalobce měl za to, že v daném případě nedošlo k naplnění liberačního důvodu podle § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce. Z účastnické výpovědi žalovaného vyplynulo, že bylo zájmem žalovaného rozšířit svou činnost báňského záchranáře činností pro technický úsek, který vedl , tituly před jménem, , jméno FO, . Dále žalovaný uvedl, že k této činnosti mu bylo navrženo, aby získal odbornou způsobilost k výkonu technického dozoru. Pokud je z osvědčení o odborné způsobilosti k výkonu regulované činnosti technického dozoru zřejmé, že žalovaný tuto zkoušku složil dne 26. 10. 2021, pak v době přípravy na tuto zkoušku a jejím složením došlo k využití kvalifikace, kterou si žalovaný maturitní zkouškou zvýšil. Za toto využití je nutno brát jak přípravu na zkoušku, tak i složení samotné zkoušky. Mezi složením této zkoušky (26. 10. 2021) a okamžikem rozvázání pracovního poměru (30. 9. 2022) pak neuplynulo ani 12 měsíců, které je stanoveno v § 235 odst. 3 písm. d) jako období, ve kterém má být soudem zkoumáno, zda žalobce nově dosažené kvalifikace žalovaného využíval či nikoliv. Stejně tak v této době neuplynulo ani zákonem stanovených 6 měsíců, po které by žalobce zvýšenou kvalifikaci nevyužíval. Výpověď žalovaného o tom, že nikdy v této době nevykonával pro žalobce funkci technického dozoru, neobstojí při hodnocení obsahu výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , který potvrdil, že pro žalovaného po splnění kvalifikačních předpokladů žalobce počítal s pozicí THP a že se čekalo pouze na její uvolnění a že žalovaný vykonával pod dohledem ostatních osob disponujících osvědčením o odborné způsobilosti k výkonu regulované činnosti technický dozor na stavbách důlních děl. Výslovně pak svědek , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že tak činil žalovaný pod jeho dohledem a pod dohledem , tituly před jménem, , Anonymizováno, a pana , jméno FO, , kteří byli uvedeni ve stavebních denících spolu s žalovaným jako osoby vykonávající funkci technického dozoru např. ve dnech 30. 11. 2021, 3. 12. 2021, 14. 3. 2022, 16. 3. 2022 a 17. 3. 2022. Výkon funkce technického dozoru nebyl v pracovní náplni žalovaného zaznamenán, protože tato činnost do pracovní náplně zaznamenávána nikdy není. Tvrzení žalovaného, že čerpal studijní volno a zároveň vykonával pohotovost, nebylo žalovaným prokázáno, a je vyloučeno vyúčtováními zaměstnance za období od února 2018 do června 2021, ze kterých vyplývá, že žalobci byly vypláceny náhrady za čerpané studijní volno. Ve výkazech se pak samostatně odlišuje vyúčtování práce přesčas a vyplacené náhrady studijního volna a nemohlo dojít k jejich souběhu. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, zcela jasně vyloučil jakoukoliv účelovou manipulaci se stavebními deníky, ve kterých byl uveden žalovaný jako osoba vykonávající funkci technického dozoru a opakovaně vypověděl, že žalovaný funkci technického dozoru vykonával. Pozice „báňský záchranář“ je velmi specifická a zahrnuje v sobě široké spektrum různých druhů práce, mimo jiné i výkon technického dozoru. Kvalifikace žalovaného po složení maturitní zkoušky byla žalobcem využívána pravidelně v průběhu výkonu jeho pracovního poměru a žalovaný neprokázal opak. V případě žalovaného tedy došlo v souladu s § 232 odst. 1 zákoníku práce ke změně hodnoty kvalifikace, a to jejím rozšířením, bylo dosaženo středoškolského vzdělání s maturitou, které bylo předpokladem pro složení odborné zkoušky před ČBÚ pro výkon odborné kvalifikace „technický dozor“, kterou v době před zvýšením kvalifikace nevykonával.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný měl po více jak dvou letech působení u žalobce na pozici báňský záchranář zájem vykonávat u žalobce vyšší a více kvalifikovanou funkci, což diskutoval se žalobcem. Z toho důvodu a za tím účelem uzavřel žalovaný se žalobcem Dohodu o podmínkách rekvalifikace se zvýšením kvalifikace podle zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 31. 1. 2018 („kvalifikační dohoda“). Žalobce se na základě této dohody zavázal jednak umožnit žalovanému zvýšení jeho kvalifikace na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské, studijní obor: 21-42-M/01 Geotechnika, druh rekvalifikace: získání maturitní zkoušky v uvedeném oboru, způsob zvýšení kvalifikace: dálkové studium (od školního roku 2017/2018 – druhé pololetí do školního roku 2020/2021), a jednak mu v této souvislosti poskytnout pracovní volno dle § 232 zákoníku práce. Žalovaný se naproti tomu zavázal setrvat u žalobce v pracovním poměru po dobu 5 let od získání maturitního vysvědčení či případně uhradit zaměstnavateli vyložené náklady spojené se zvýšením kvalifikace. Dne 26. 7. 2022 předal žalovaný žalobci písemnou výpověď z pracovního poměru ze dne 25. 7. 2022. Na základě této výpovědi skončil pracovní poměr žalobce uplynutím dvouměsíční výpovědní doby, tj. ke dni 30. 9. 2022. Žalovanému byla po skončení pracovního poměru doručena výzva k úhradě nákladů vynaložených zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace žalovaného ze dne 15. 11. 2022, kterou žalobce žalovaného vyzval k uhrazení nákladů, které měl vynaložit v souvislosti se zvýšením kvalifikace žalovaného, ve výši 103 166, Kč, a to na základě toho, že žalovaný nesetrval v pracovním poměru po dobu 5 let od získání maturitního vysvědčení. Žalovaný nárok považuje za neoprávněný. Ačkoliv žalovaný disponoval ode dne 16. 6. 2021 vyšším vzděláním, žalobce nikterak jeho zvýšené kvalifikace nevyužíval. Žalovaný vykonával až do podání výpovědi stejnou funkci, stejné pracovní činnosti a nebyl zařazen na jinou více kvalifikovanou pozici. Tato skutečnost vedla žalovaného k ukončení pracovního poměru výpovědí, a to po více jak roce od úspěšného složení maturitní zkoušky v rámci zvyšování kvalifikace. Dle § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce platí, že „povinnost zaměstnance k úhradě nákladů z kvalifikační dohody nevzniká, jestliže zaměstnavatel nevyužíval v posledních 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců kvalifikaci zaměstnance, které zaměstnanec na základě kvalifikační dohody dosáhl.“ Žalovaný u žalobce působil i po zvýšení kvalifikace stále na stejné pozici, tj. na pozici báňský záchranář. Tuto pozici byl ovšem žalovaný schopen vykonávat i bez zvýšené kvalifikace tak, jako tomu bylo při nástupu žalovaného do pracovního poměru. Tuto pozici mohl vykonávat i jiný pracovník bez zvláštní kvalifikace. Poté, co žalovaný vykonal úspěšně maturitní zkoušku, avšak jeho zvýšená kvalifikace nebyla nikterak využívána, ani nebyl přeřazen na jinou pozici, která by odpovídala jeho zvýšené kvalifikaci, obrátil se znovu ústně na zaměstnavatele s dotazem týkajícím se dalších kroků k přeřazení na jinou vyšší pozici, která by odpovídala jeho zvýšené kvalifikaci. Na základě této dohody absolvoval žalovaný úspěšně další kurz. Ani po absolvování tohoto však k žádné změně nedošlo a žalovaný vykonával po tomto všem stejné pracovní činnosti a působil u žalobce na stejné pozici. Dle žalovaného tak byl naplněn liberační důvod uvedený v ustanovení § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce a žalovaný není povinen uhradit žalobci náklady vzniklé v souvislosti se zvýšením kvalifikace. Žalovaný si zvyšoval kvalifikaci v rámci období školního roku 2017/2018 až do školního roku 2020/2021. Část procesu zvyšování kvalifikace tedy probíhala během covidové pandemie. S ohledem na opatření a omezení v souvislosti s pandemií se výuka žalovaného přesunula převážně do online prostředí. Žalovaný v důsledku covidové pandemie školu nenavštěvoval osobně a účastnil se hodin pouze online, byl i v této době přítomen v zaměstnání. Žalovaný tedy využíval online formát vzdělávání, avšak v době konání online hodin byl přítomen v zaměstnání a aktivně vykonával své pracovní povinnosti. Z toho vyplývá, že žalobci nemohly vzniknout náklady za studijní volno žalovaného v nárokované výši.

4. Žalovaný trval na zamítnutí žaloby i po provedeném dokazování. Žalovaný se skutečně snažil doplnit a zvýšit si své vzdělání všemi relevantními možnými způsoby, aby došlo k jeho povýšení. I přes to, že se žalovaný řídil pokyny žalobce, složil maturitní zkoušku a získal odbornou způsobilost k výkonu technického dozoru, žalovaný i nadále vykonával stejnou práci a pracovní činnosti, působil stále na stejné pozici, nedošlo ke zvýšení jeho platu, nikdy nebyl přeřazen na nadřízenou pozici technika, nebyl pověřen prováděním technického dozoru a ani nebyl nikdy informován o tom, že by měl na nějaké akci žalobce působit na pozici technického dozoru, případně jaké činnosti by měl v takovém případě na akci vykonávat a jaká míra odpovědnosti a jaké povinnosti se pak s touto pozicí pojí. I po zvýšení kvalifikace vykonával takové pracovní úkoly, které byly přidělovány i jeho kolegům, kteří však nedisponovali kvalifikací žalovaného. Žalobce předložil dva stavební deníky – jeden v souvislosti s akcí , jméno FO, , který vedl , tituly před jménem, , jméno FO, , a druhý v souvislosti s údržbou důlních děl, který vedl , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Stavební deníky mají prokazovat, že žalovaný působil na příslušných akcích na pozici technického dozoru. Žalovaný trval na tom, že technický dozor na předmětných akcích nikdy nevykonával. Žalovaný nebyl nikdy žalobcem, resp. svým nadřízeným informován, že by měl na těchto akcích technický dozor vykonávat, jaké povinnosti a míra odpovědnosti se s tím pojí ani další související informace. Ačkoliv , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že ostatní pracovníci vykonávali stejné práce jako žalovaný a jejich pracovní náplně se nelišily, v obou těchto stavebních denících je žalovaný z určitého záhadného důvodu uveden jako jediný jak na pozici pracovníka, tak na pozici technického dozoru. Žalovaný navíc neměl nikdy ke stavebním deníkům přístup, a ačkoliv je v nich na několika místech uveden, není nikde podepsán. Z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, vyšlo mimo jiné najevo, že ze strany žalobce došlo k manipulaci s dokumenty, kdy popis pracovního místa, jeden z klíčových důkazů předložených žalobcem, který má vymezit náplň práce žalovaného, byl podepsán namísto žalovaného jeho nadřízeným , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný se pak jen může domnívat, jak bylo nakládáno s ostatními listinnými důkazy předloženým žalobcem. , tituly před jménem, , jméno FO, též uvedl, že žalovaný měl částečnou odpovědnost za vykonávané práce, ale pouze za podmínky, že tam byl někdo další z osob na pozici technický dozor, a že na akci , jméno FO, odpovídal žalovaný v případě, pokud nebyl on sám přítomen. Dále uvedl, že existovala jistá dohoda s báňským úřadem, že činnost technického dozoru zpočátku žalovaný nebude vykonávat samostatně, ale vždy pod podhledem mentora. Veškeré tyto skutečnosti jsou v kontextu přinejmenším podivné, když žalovaný měl dle argumentace žalobce vykonávat pozici technického dozoru, proti tomu však měla existovat jistá dohoda s báňským úřadem, dle které žalovaný tuto funkci samostatně vykonávat nemohl, a současně měl mít odpovědnost za vykonávané práce, ale to jen za podmínky, že na akci byl přítomen , tituly před jménem, , jméno FO, nebo , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Jediným skutečným využitím zvýšené kvalifikace by v poměrech žalobce bylo povýšení žalovaného na nadřízenou pozici THP, na které byli například , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, . Právě povýšení na tuto pozici bylo žalovanému v interní neformální komunikaci opakovaně přislíbeno. K povýšení na tuto pozici však nikdy nedošlo. Argument žalobce, že využitím zvýšené kvalifikace byly i příprava na zkoušku a získání odborné způsobilosti pro výkon technického dozoru, je absurdní, protože k využití zvýšené kvalifikace mohlo dojít právě až získáním dané odborné způsobilosti. Dále žalobce namítal, že neuplynulo zákonem požadovaných 12 měsíců mezi získáním odborné způsobilosti a ukončením pracovního poměru. Kvalifikační dohoda se však nevztahovala k získání odborné způsobilosti, ale k získání maturity. Mezi složením maturitní zkoušky a ukončením pracovního poměru uplynulo více jak 12 měsíců. Konečně žalobce uvedl, že pracovní pozice báňského záchranáře zahrnuje výkon celé řady činností, mj. i výkon činnosti technického dozoru. Pokud by tomu tak bylo, pak si žalovaný vůbec nemusel zvyšovat kvalifikaci a odborný dozor by mohla vykonávat kterákoliv osoba s druhem práce báňský záchranář, tedy v podstatě všichni.

5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že zaměstnavatel , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , uzavřel se žalovaným dne 30. 6. 2015 pracovní smlouvu. Na základě této smlouvy vznikl pracovní poměr žalovaného ode dne 1. 7. 2015. Byl sjednán druh práce báňský záchranář. , adresa, výkonu práce byly , adresa, . Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 6. 2016 (viz pracovní smlouva č.l. 7). Dohodou ze dne 17. 6. 2016 došlo ke změně pracovního poměru, který byl nově sjednán na dobu neurčitou (viz dohoda č.l. 8). Na základě rozhodnutí místopředsedy vlády, ministra průmyslu a obchodu a ministra dopravy ze dne 4. 11. 2021 došlo k fúzi sloučením státního podniku , právnická osoba, ., se státním podnikem , právnická osoba, .. Rozhodným dnem fúze sloučením byl den 1. 1. 2022 (viz výpis z obchodního rejstříku č.l. 3).

6. Dne 31. 1. 2018 byla uzavřena dohoda o podmínkách rekvalifikace se zvýšením kvalifikace podle zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, číslo , hodnota, . Dohodu uzavřel zaměstnavatel , právnická osoba, ., a zaměstnanec – žalovaný. Zaměstnavatel se zavázal umožnit zaměstnanci rekvalifikaci se zvýšením kvalifikace na , Anonymizováno, , Anonymizováno, sídlem , adresa, . Tato rekvalifikace souvisela s předmětem činnosti zaměstnavatele. Rekvalifikace byla sjednána pro studijní obor 21–42–M/01 Geotechnika. V uvedeném oboru mělo dojít k získání maturitní zkoušky. Ke zvýšení kvalifikace mělo dojít dálkovým studiem od druhého pololetí školního roku 2017/2018 do školního roku 2020/2021. Zaměstnavatel se zavázal poskytnout zaměstnanci pracovní volno v souladu s § 232 zákoníku práce. Zaměstnanec se naopak zavázal setrvat v pracovním poměru po získání maturitního vysvědčení po dobu pěti let podle § 234 zákoníku práce, nebo uhradit zaměstnavateli vynaložené náklady spojené se zvýšením kvalifikace, tj. finanční úhradu nákladů za případné uvolňování zaměstnance na vyučování a maturitní zkoušku, a to v předpokládané výši 123 709 Kč. Tento závazek měl platit i v případě, že zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace nebo studium z vlastního rozhodnutí nedokončí (viz článek II odst. 2.). V článku III odst. 1. bylo uvedeno, že povinnost k úhradě podle článku II odst. 2. nevzniká, jsou-li pro to důvody uvedené v § 235 odst. 3 písm. b), c) zákoníku práce (viz dohoda č.l. 9).

7. Podle vysvědčení o maturitní zkoušce vystaveného Střední průmyslovou školou kamenickou a sochařskou v Hořicích žalovaný vykonal maturitní zkoušku ve výše uvedeném oboru dne 16. 6. 2021, přičemž prospěl s vyznamenáním (viz č.l. 10).

8. Žalovaný si za trvání pracovního poměru u žalobce zvyšoval svoji kvalifikaci. Dne 14. 8. 2015 získal osvědčení o rekvalifikaci pro pracovní činnost obsluha motorové řetězové pily. Dne 27. 2. 2016 získal certifikát open water diver. Dne 23. 6. 2016 absolvoval kvalifikační kurs řidiče vozidla dopravy nemocných a raněných. Dne 2. 10. 2017 získal povolení k létání letadla bez pilota. Dne 19. 4. 2018 získal certifikát jako osoba odborně způsobilá pro periodické prohlídky osobních ochranných prostředků proti pádu z výšky. Dne 4. 12. 2018 byl zaměstnavatelem jmenován do funkce četaře báňské záchranné služby (viz č.l. 49 – 54).

9. Dle popisu pracovního místa ze dne 20. 11. 2019 (viz č.l. 68) vykonával žalovaný pro žalobce práci báňského záchranáře. Dle popisu činnosti měl vykonávat 1. Řízení kontroly, přípravy, údržby a opravy veškerých technických zařízení báňské záchranné stanice, včetně účasti při zásahu na základně v podzemí dolu.

2. Řízení sanitních a zásahových vozů. Byla uvedena kvalifikace žalovaného – stupeň vzdělání – střední odborné s vyučením. V bodě 7 nazvaném KOMPETENCE – ODPOVĚDNOSTI byly uvedeny příklady vykonávaných činností:

1. Řízení kontroly, přípravy, údržby a opravy veškerých technických zařízení báňské záchranné stanice, včetně účasti při zásahu na základně v podzemí dolu, 2. Řízení sanitních a zásahových vozů.

3. Zodpovědnost za svěřenou četu záchranářů, 4. Pilot bezpilotního systému DRON, 5. Potápěč, 6. Výkon pohotovosti na ZBZS, 7. Zaměstnanec dále vykonává pracovní činnosti podle pokynů nadřízeného zaměstnance v souladu se sjednaným povoláním (druhem práce). Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, připustil, že na této listině napodobil podpis žalovaného jako zaměstnance.

10. Dne 26. 10. 2021 získal žalovaný od Obvodního báňského úřadu pro území krajů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, osvědčení o odborné způsobilosti k výkonu regulované činnosti technického dozoru. Bylo deklarováno, že žalovaný je způsobilý k výkonu funkce technického dozoru, osoby ustanovené ke kontrole výkonu odborné a bezpečné činnosti zaměstnanců, dodržování technologických předpisů, předpisů upravujících bezpečnost a ochranu zdraví při práci, bezpečnosti provozu a pracovních podmínek při vedené důlních děl (viz č.l. 69).

11. Dle stavebního deníku č. 10 zavedeného dne 23. 9. 2021, který vedl zaměstnanec žalobce , Anonymizováno, , se deník týkal stavby nazvané „Zajištění dle vyhlášky č. 52/1997 Sb. a běžná údržba důlních děl.“ V záznamech ze dne 30. 11. 2021 a 3. 12. 2021 je žalovaný vždy zapsán jako jeden z pěti pracovníků, dále pak jako jeden ze dvou zaměstnanců vykonávajících technický dozor. Technický dozor měl vykonávat rovněž zaměstnanec , Anonymizováno, vždy po dobu tří hodin. Zápisy jsou podepsány zaměstnancem , Anonymizováno, (viz č.l. 73 – 74).

12. Dle stavebního deníku č. 1 zavedeného dne 14. 3. 2022, který vedl zaměstnanec žalobce , jméno FO, , se tento deník týkal stavby nazvané „Technická pomoc – , jméno FO, “ (viz č.l. 70 – 72). V deníku jsou označeny 3 osoby oprávněné k záznamům do stavebního deníku, a to , jméno FO, , žalovaný a , jméno FO, . V záznamech ze dne 14. až 18. 3. 2022 je žalovaný shodně uveden jako jeden ze tří nebo čtyř pracovníků. Současně je ve dnech 14. až 17. 3. 2022 žalovaný označen jako jedna ze dvou osob vykonávajících technický dozor (ve dnech 14. a 15. 3. společně s , jméno FO, , dne 17. 3. společně s , jméno FO, ).

13. K rozvázání pracovního poměru žalovaného u žalobce došlo výpovědí žalovaného ze dne 25. 7. 2022, která byla doručena zaměstnavateli dne 26. 7. 2022. Výpověď byla dána v souladu s § 50 zákoníku práce. Pracovní poměr tak měl skončit po uplynutí dvouměsíční výpovědní doby dne 30. 9. 2022 (viz č.l. 11).

14. Dopisem ze dne 15. 11. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky ve výši 103 166 Kč vynaložené zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace žalovaného. Tento požadavek byl uplatněn na základě dohody o podmínkách rekvalifikace se zvýšením kvalifikace ze dne 31. 1. 2018. Celková výše poskytnutých a vyplacených náhrad činila 128 958 Kč. Protože žalovaný nesplnil svůj závazek setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru po dobu pěti let od získání maturitního vysvědčení, byl vyzván k úhradě částky 103 166 Kč. Žalovanému byl současně zaslán přehled vyplacených náhrad po jednotlivých kalendářních měsících spolu s kopiemi výplatních pásek (č.l. 12 - 22).

15. Žalovaný reagoval dopisem ze dne 30. 11. 2022. V něm mimo jiné uvedl, že za celou dobu jeho působení u zaměstnavatele nebyl přeložen/povýšen na jinou kvalifikovanou pozici, která by odpovídala jeho úspěšnému absolvování studia. Podle ust. § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce tak jeho povinnost k úhradě nákladů vynaložených zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace nevznikla (viz č.l. 23).

16. Žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě sporné částky dopisem právního zástupce žalobce ze dne 27. 2. 2023, a to ve lhůtě sedmi dnů ode doručení výzvy (viz č.l. 24).

17. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , vedoucího Závodní báňské záchranné služby , adresa, , bylo zjištěno, že u žalobce pracuje od roku 2011. Zpočátku působil jako řadový záchranář (asi do roku 2015 – 2016), pak působil jako THP směnový technik a od roku 2018 je ve funkci vedoucího stanice , adresa, . Od roku 2018 byl nadřízeným žalovaného. Žalovaného přijímal pan , Anonymizováno, . Z toho důvodu svědek přesně nevěděl, jaké je vzdělání žalovaného. Věděl, že žalovaný nedokončil průmyslovou školu. Žalovaný pak sám přišel s tím, že by si chtěl doplnit vzdělání, konkrétně chtěl nastoupit na střední , podezřelý výraz, školu. Tyto činnosti sice báňská záchranná služba vykonává, ale nejde o hlavní náplň její činnosti, a proto tomuto typu školy nebyli nakloněni. Navrhli, aby si sehnal střední školu v oboru, který souvisí s činností služby. Na základě toho si žalovaný našel střední školu kamenickou v Hořicích. Od počátku bylo domluveno, že po zvýšení kvalifikace, až se uvolní místo v pozici THP, tak toto místo zaujme žalovaný. Žalovaný nemohl být na místo THP zařazen okamžitě po ukončení školy. , adresa, THP se uvolnilo až 4 měsíce po výpovědi žalovaného. Když žalovaný nastoupil, neměl žádnou kvalifikaci pro práci v báňské záchranné službě. Po nástupu získal kvalifikaci v mnoha oborech, třeba jako lezec, potápěč atd. Po složení maturitní zkoušky získal žalovaný odbornou způsobilost pro výkon technického dozoru, pro kterou je maturitní zkouška podmínkou. Výkon funkce technického dozoru obnáší obrovskou odpovědnost za lidi v podzemí. Žalovaný příslušnou zkoušku u báňského úřadu udělal, a tím získal potřebnou kvalifikaci. Byla ale domluva mj. i s báňským úřadem, že činnost technického dozoru zpočátku nebude vykonávat samostatně, ale pod dohledem mentora, který bude jeho činnost hlídat. V této roli vedle svědka působili , tituly před jménem, , Anonymizováno, a , jméno FO, . Žalovaný jako technický dozor měl částečnou odpovědnost za vykonávané práce, ale to za podmínky, že byl přítomen někdo ze jmenovaných. Například při výkonu prací ve , jméno FO, šlo o mimořádně obtížné práce, kdy byly potřebné odpovídající zkušenosti. Svědek si není jistý, že by při této akci někdy zůstal sám žalovaný, aniž by byli přítomni svědek nebo , jméno FO, . Další pracovníci uvedení ve stavebním deníku dělali stejné práce jako žalovaný. Podmínkou pro změnu druhu práce v pracovní smlouvě je jmenování zaměstnance do THP pozice. Každý THP pak má své konkrétní zařazení a pracovní náplň, ale například výkon technického dozoru se do pracovní náplně nezaznamenává. Se žalovaným mluvili o tom, že pro něho prozatím není volné místo THP, mluvili i o tom, že až se toto místo uvolní, bude danou funkci vykonávat. Taková rozmluva proběhla i v souvislosti s výpovědí, kterou žalovaný žalobci dal. Přímým nadřízeným žalovaného po zkoušce byl svědek, úkoly mu mohl ukládat i jeho zástupce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , v určitých oblastech pak i ostatní THP pracovníci. V činnostech vykonávaných žalovaným před zkouškou a po ní nebyla až taková změna. Žalovaný jako technický dozor měl částečnou odpovědnost za vykonávané práce, ale to za podmínky, že tam byl někdo další z oprávněných osob.

18. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že když nastupoval u žalobce, měl výuční list, a to v oboru mechanik měřící, regulační a automatizační techniky. Po nástupu u žalobce vykonával druh práce baňský záchranář. Absolvoval různé kurzy, které byly pro výkon této práce třeba. Postupem času začal uvažovat o tom, že by si chtěl udělat maturitní zkoušku, konkrétně ve zdravotnickém oboru. Tehdy mu nadřízený , Anonymizováno, řekl, že kdyby šel dělat kamenickou školu, mohl by posléze jít na technický úsek, což by byl kariérní postup. O tomto návrhu se dozvěděl i , jméno FO, , který byl na technickém úseku a konstatoval, že kamenická škola je dobrý nápad. Uzavřela se tedy dohoda o zvýšení kvalifikace a žalovaný začal studovat na škole v Hořicích. Tu zakončil maturitní zkouškou. Po zkoušce se nic nedělo, byl stále ve stejné pozici a vykonával stejnou práci jako předtím. Po určité době kvůli tomu šel za , jméno FO, a , Anonymizováno, a řekl jim, že by chtěl jít do technického úseku. Na základě toho bylo navrženo, že by mohl získat odbornou způsobilost k výkonu technického dozoru. Poté absolvoval přípravu na získání odborné způsobilosti technického dozoru. Osvědčení získal, ale situace zůstávala stále stejná, tedy vykonával stále stejnou práci a byl stále na stejné pozici. Po zkoušce měl v pracovní smlouvě stále stejný druh práce, nedošlo ani ke změně pracovní náplně. Následně ještě s , jméno FO, mluvil, dal najevo, že má zájem jít do technického úseku, jak to bylo od počátku myšleno. Výsledek byl nicméně takový, že i poté vykonával stále stejnou práci jako původně, a to až do konce pracovního poměru. Nedošlo ani ke změně jeho mzdy. Ve stavebních denících předložených žalobcem nevyplňoval vůbec nic. Funkci technického dozoru na žádné akci nevykonával, nebyl ani proškolen o tom, co je povinností technického dozoru. Nebyl seznámen s tím, jaká je odpovědnost technického dozoru. Možnost provádění technického dozoru mu nikdy nebyla zaměstnavatelem nabídnuta a nedostal nikdy ani žádný bonus za výkon této funkce.

19. Po skutkové stránce tak lze shrnout, že kvalifikační dohoda byla uzavřena dne 31. 1. 2018. Zaměstnavatel se zavázal umožnit zaměstnanci rekvalifikaci, konkrétně „získání maturitní zkoušky“ na , Anonymizováno, . Maturitní zkoušku žalovaný složil dne 16. 6. 2021. Dne 16. 10. 2021 žalovaný získal odbornou způsobilost k výkonu regulované činnosti technického dozoru. Dne 26. 7. 2022 rozvázal žalovaný svůj pracovní poměr u žalobce výpovědí danou podle § 50 zákoníku práce, pracovní poměr tak skončil dne 30. 9. 2022.

20. Dle § 231 odst. 1, 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zvýšením kvalifikace se rozumí změna hodnoty kvalifikace; zvýšením kvalifikace je též její získání nebo rozšíření. Zvyšováním kvalifikace je studium, vzdělávání, školení, nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele.

21. Dle § 234 odst. 1, 3 a 4 zákoníku práce, uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace. Kvalifikační dohoda musí obsahovat a) druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení nebo prohloubení, b) dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po ukončení, zvýšení nebo prohloubení kvalifikace, c) druhy nákladů a celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání. Kvalifikační dohoda musí být uzavřena písemně.

22. Dle § 235 odst. 2 zákoníku práce nesplní-li zaměstnanec svůj závazek z kvalifikační dohody pouze zčásti, povinnost nahradit náklady zvýšení nebo prohloubení kvalifikace se poměrně sníží.

23. Dle 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce povinnost zaměstnance k úhradě nákladů z kvalifikační dohody nevzniká, jestliže zaměstnavatel nevyužíval v posledních 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců kvalifikaci zaměstnance, které zaměstnanec na základě kvalifikační dohody dosáhl.

24. Po právní stránce nebylo sporu o tom, že účastníci uzavřeli v souladu s ust. § 234 zákoníku práce platnou kvalifikační dohodu. Dohoda byla uzavřena v písemné formě, obsahovala náležitosti vyžadované ustanovením § 234 odst. 3 zákoníku práce. Ke zvýšení kvalifikace žalovaného skutečně došlo, když dne 16. 6. 2021 složil maturitní zkoušku a získal úplné střední vzdělání v předem dohodnutém oboru. Žalovaný se pro případ získání zvýšené kvalifikace zavázal setrvat v pracovním poměru u žalobce po dobu 5 let. Tato doba přitom dle ust. § 234 odst. 1 věty druhé zákoníku práce počala běžet od zvýšení kvalifikace, tj. ode dne 16. 6. 2021. Žalovaný rozvázal pracovní poměr výpovědí, pracovní poměr skončil dne 30. 9. 2022. Závazek setrvat v pracovním poměru po dobu 5 let tak evidentně nebyl splněn. Podstata sporu tak spočívala v tom, zda byl či nebyl naplněn liberační důvod uvedený v § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce, tedy zda získaná zvýšená kvalifikace žalovaného byla žalobcem využita, eventuálně zda k jejímu využití kvalifikovaným způsobem nedošlo.

25. Soud předně dovodil, že běh lhůty 12 měsíců uvedené v § 235 odst. 3 zákoníku práce se odvíjí od okamžiku skončení pracovního poměru (viz formulace „v posledních 12 měsících“). Ve věci tak bylo třeba posoudit, zda žalobce využíval zvýšenou kvalifikaci žalovaného v období od 1. 10. 2021 alespoň po dobu 6 měsíců. Neobstojí námitka žalobce uplatněná v závěrečném návrhu, že by se běh lhůty 12 měsíců měl odvíjet od okamžiku, kdy žalovaný získal odbornou způsobilost k výkonu regulované činnosti technického dozoru (26. 10. 2021). Podle kvalifikační dohody mělo totiž ke zvýšení kvalifikace dojít složením maturitní zkoušky, nikoliv získáním odborné způsobilosti k výkonu regulované činnosti technického dozoru, byť získání této způsobilosti je podmíněno dosažením alespoň středního vzdělání s maturitní zkouškou (viz § 2 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 298/2005 Sb., o požadavcích na odbornou kvalifikaci a odbornou způsobilost při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem a o změně některých právních předpisů).

26. Při posuzování otázky, zda zvýšená kvalifikace žalovaného byla či nebyla využívána, pak soud vycházel z ustálené judikatury. Soud považoval za přiléhavé odkazy žalovaného na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu. V rozsudku ze dne 22. 12. 1998, sp. zn. 21 Cdo 165/98, Nejvyšší soud mj. konstatoval: Organizace nevyužívá kvalifikace pracovníka zpravidla tehdy, jestliže z porovnání druhu práce, kterou pracovník vykonává podle pracovní smlouvy, s druhem práce, kterou by podle své kvalifikace mohl vykonávat, vyplývá rozdíl spočívající v tom, že pracovník může, a to případně i u jiné organizace, vykonávat práce významnější. Přitom je třeba vzít v úvahu, že kvalifikace pracovníka zahrnuje možnost výkonu různých pracovních činností, z nichž často pracovník všechny konkrétně v pracovním poměru u organizace nevykonává, a že s výkonem práce vyžadujícím odbornou kvalifikaci jsou též zpravidla spojeny i činnosti, které samy o sobě zvláštní kvalifikaci nevyžadují. O nevyužívání kvalifikace pracovníka jde proto jen v tom případě, kdy organizace v převážné míře přiděluje pracovníku práce, při nichž pracovník získanou kvalifikaci nemůže uplatnit, a které by mohl vykonávat i pracovník s nižší kvalifikací, popřípadě bez zvláštní kvalifikace. Z uvedeného vyplývá, že organizace ve smyslu ustanovení § 143 odst. 7 písm. d) zákoníku práce nevyužívá kvalifikace, kterou si pracovník zvýšil, tehdy, jestliže převážná část pracovních činností vykonávaných pracovníkem nevyžaduje znalosti, dovednosti a odborné zkušenosti, které pracovník získal v rámci zvýšení své kvalifikace. Okolnost, zda vykonávaná práce vyžaduje či nevyžaduje zvýšenou kvalifikaci, je přitom nutno posuzovat podle obsahu (náplně) práce a nelze na ni usuzovat jen z kvalifikačních požadavků, které organizace obecně stanoví pro druh práce vykonávané pracovníkem a které vždy nemusí konkrétního obsahu (náplni) práce pracovníka odpovídat. V rozsudku ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4531/2016 Nejvyšší soud konstatoval: Zaměstnavatel nevyužívá kvalifikace zaměstnance zpravidla tehdy, jestliže z porovnání druhu práce, kterou zaměstnanec vykonává podle pracovní smlouvy, s druhem práce, kterou by podle své kvalifikace mohl vykonávat, vyplývá rozdíl spočívající v tom, že zaměstnanec může, a to případně i u jiného zaměstnavatele, vykonávat práce významnější. Přitom je třeba vzít v úvahu, že kvalifikace zaměstnance zahrnuje možnost výkonu různých pracovních činností, z nichž často zaměstnanec všechny konkrétně v pracovním poměru u zaměstnavatele nevykonává, a že s výkonem práce vyžadujícím odbornou kvalifikaci jsou též zpravidla spojeny činnosti, které samy o sobě zvláštní kvalifikaci nevyžadují. O nevyužívání kvalifikace zaměstnance jde proto jen v tom případě, kdy zaměstnavatel v převážné míře přiděluje zaměstnanci práce, při nichž zaměstnanec získanou kvalifikaci nemůže uplatnit a které by mohl vykonávat i zaměstnanec s nižší kvalifikací, popřípadě bez zvláštní kvalifikace.

27. Soud předně dovodil, že za využití zvýšené kvalifikace žalovaného nelze považovat jeho přípravu na zkoušku k získání odborné způsobilosti k výkonu regulované činnosti technického dozoru a samotné složení zkoušky dne 26. 10. 2021 (byť maturitní zkouška byla podmínkou toho, aby se žalovaný o získání dané způsobilosti vůbec mohl ucházet). Příprava na zkoušku nepochybně nebyla obsahem (náplní práce) žalovaného a nebyla ani důvodem pro změnu sjednaného druhu práce.

28. Soud považuje za prokázané, že po složení maturitní zkoušky a získání odborné způsobilosti k výkonu regulované činnosti technického dozoru měl být žalovaný zařazen mezi technickohospodářské pracovníky (viz výpověď žalovaného i svědka , tituly před jménem, , jméno FO, ). Nebylo sporu o tom, že k zařazení žalovaného mezi technickohospodářské pracovníky a k odpovídající změně sjednaného druhu práce nedošlo, protože se takové místo do doby skončení pracovního poměru žalovaného neuvolnilo (viz svědek , tituly před jménem, , jméno FO, ). Žalobce tvrdil, že zvýšená kvalifikace žalovaného byla před skončením pracovního poměru využívána tím způsobem, že žalovaný vykonával činnost technického dozoru. Žalovaný výkon takové činnosti popíral. Žalobce k prokázání svého tvrzení předložil stavební deníky, dle kterých měl žalovaný na dvou konkrétních akcích činnost technického dozoru vykonávat. Dle soudu předložené stavební deníky tvrzení žalobce neprokazují. Předně nelze přehlédnout, že vedle žalovaného měly činnost technického dozoru vykonávat vždy další osoby (v prvním případě , tituly před jménem, , Anonymizováno, , ve druhém případě , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, ). Žalovaný na rozdíl od posledně jmenovaných osob byl jako jediný vždy současně uveden mezi řadovými zaměstnanci vykonávajícími práci (tzv. „pracovníci“). Žalovaný v předložených stavebních denících neučinil žádný záznam (ač k tomu byl v případě deníku zavedeného dne 14. 3. 2022 výslovně oprávněn). V denících se nenachází žádný podpis žalovaného. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, navíc uvedl, že činnost technického dozoru měl žalovaný vzhledem k nedostatečným zkušenostem vykonávat pod dohledem „mentora“ (, tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , Anonymizováno, eventuálně , jméno FO, ). Tentýž svědek dále výslovně uvedl, že žalovaný „měl částečnou odpovědnost za vykonávané práce, ale to za podmínky, že tam byl někdo další z nás“ (, tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , Anonymizováno, eventuálně , jméno FO, ). Ve vztahu k akci , jméno FO, pak svědek , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že si není jistý, že by žalovaný v místě při provádění prací někdy zůstal, aniž by byl přítomen buď svědek, anebo , jméno FO, . Svědek konečně uvedl, že žalovaný na uvedených dvou akcích vykonával stejné práce jako jiní tzv. pracovníci. Dle soudu tak nelze dovodit, že by žalovaný kdykoliv v době do skončení pracovního poměru plnohodnotně vykonával činnost technického dozoru.

29. I kdyby však měly předložené stavební deníky výkon činnosti technického dozoru žalovaným prokazovat, byl by tím prokázán výkon této činnosti po dobu pouhých 7 pracovních dnů (30. 11. a 3. 12. 2021, 14. až 18. 3 2022).

30. V neposlední řadě nelze přehlédnout ani další části výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy uvedl, že v činnostech vykonávaných žalovaným před zkouškou a po ní „nebyla až taková změna“, že neví o tom, že by žalovaný vykonával jiné práce než ty, které byly uvedeny v listině „Popis pracovního místa“ datované dnem 20. 11. 2019 (tedy ještě před dosažením zvýšené kvalifikace) a že na akcích, k nimž se vztahovaly žalobcem předložené stavební deníky, žalovaný vykonával stejné činnosti jako ostatní tzv. „pracovníci“, tedy i osoby bez zvýšené kvalifikace, které dosáhl žalovaný. Se smyslu výše citovaných judikatorních závěrů tedy z faktického hlediska nelze než dovodit, že žalobce i po získání zvýšené kvalifikace žalovanému nadále v převážné míře přiděloval práce, jež žalovaný vykonával před zvýšením kvalifikace, při kterých žalovaný nemohl uplatnit zvýšenou kvalifikaci a které mohli vykonávat i zaměstnanci s nižší kvalifikací. Dále nelze přehlédnout, že ani po dosažení zvýšené kvalifikace (složení maturitní zkoušky), a dokonce ani po získání odborné způsobilosti k výkonu regulované činnosti technického dozoru, nedošlo ve vztahu k žalovanému ke změně sjednaného druhu práce, pracovní náplně či mzdy.

31. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že ke změně pracovního zařazení žalovaného, konkrétně k jeho zařazení mezi technickohospodářské pracovníky, mělo dle dohody se žalovaným dojít poté, kdy se uvolní některé z pracovních míst technickohospodářských pracovníků. Soud považuje takovou dohodu za logickou a nemá důvod o ní pochybovat. Bylo však nepochybně věcí žalobce, aby před uzavřením kvalifikační dohody zvážil, kdy žalovanému zvýšení kvalifikace umožní (i se zřetelem k počtu míst technickohospodářských pracovníků a k možnosti uvolnění těchto míst). Umožnil-li žalobce žalovanému dosáhnout zvýšené kvalifikace již v červnu 2021, pak mohl na straně druhé legitimně očekávat, že pokud nebude žalovanému přidělovat práce odpovídající jeho dosažené zvýšené kvalifikaci, bude mít žalovaný při nesplnění závazku setrvat v pracovním poměru u žalobce po sjednanou dobu možnost dovolat liberačního důvodu uvedeného v § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce.

32. Konečně nemůže obstát ani argument žalobce uvedený v závěrečném návrhu, že pozice „báňský záchranář“ je velmi specifická a zahrnuje v sobě široké spektrum různých druhů práce, mimo jiné i výkon technického dozoru. Práce báňského záchranáře totiž může být vykonávána osobou bez maturitní zkoušky (viz žalobce v době od 1. 7. 2015), naproti tomu regulovanou činnost technického dozoru může vykonávat pouze osoba s maturitní zkouškou (viz § 2 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 298/2005 Sb.).

33. Ze všech shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že liberační důvod uvedený v § 235 odst. 3 písm. d) zákoníku práce byl v posuzované věci naplněn, když žalobce v době od 1. 10. 2021 do 30. 9. 2022 po dobu nejméně 6 měsíců nevyužíval zvýšenou kvalifikaci, které žalovaný dosáhl na základě kvalifikační dohody. Z uvedeného důvodu soud žalobu zamítl. Vzhledem k zamítnutí žaloby se soud nezabýval námitkami žalovaného k výši žalobou uplatněného nároku.

34. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, konkrétně nákladů právního zastoupení. Výši těchto nákladů soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.. Žalovanému náleží odměna za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, nahlížení do spisu dne 22. 6. 2023, vyjádření ze dne 26. 6. 2023, 28. 9. 2023 a 13. 12. 2023, účast při jednáních soudu dne 29. 11. 2023, 31. 1. 2024 – nad 2 hodiny a 6. 3. 2024, závěrečný návrh ze dne 8. 2. 2024), která z hodnoty předmětu sporu 103 166 Kč činí 5 260 Kč za úkon, a paušální náhrada hotových výloh za uvedené úkony po 300 Kč za úkon. Na nákladech zastoupení bylo přiznáno cestovné za použití vozidla do sídla soudu k 4 cestám v celkové výši 6 589 Kč (2 cesty ve dnech 22. 6. 2023 a 6. 3. 2024 na trase Hradec Králové – Trutnov a zpět, jedna cesta tam a zpět 99 km, průměrná spotřeba 5,2 l/100 km, cena PHM 44,10 Kč/l resp. 38,70 Kč/l, základní náhrada 5,20 Kč/km resp. 5,60 Kč/km, cestovné 742 resp. 754 Kč, 2 cesty ve dnech 29. 11. 2023 a 31. 1. 2024 na trase Praha – Trutnov a zpět, jedna cesta tam a zpět 318 km, průměrná spotřeba 5,6 l/100 km resp. 8,5 l/100 km, cena PHM 34,40 Kč/l resp. 38,70 Kč/l, základní náhrada 5,20 Kč/km resp. 5,60 Kč/km, cestovné 2 266 resp. 2 827 Kč). Za zaplacené parkovné bylo přiznáno 10 Kč (dne 22. 6. 2023) a 20 Kč (dne 6. 3. 2024). Na náhradě za promeškaný čas bylo přiznáno za cesty na trase Hradec Králové – Trutnov a zpět dvakrát 400 Kč, za cesty na trase Praha – Trutnov a zpět dvakrát 1 000 Kč. Zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení nláleží DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 65 019 Kč, daň činí 13 653,99 Kč. Celkově tak bylo žalovanému na nákladech řízení přiznáno 78 673 Kč (po zaokrouhlení). Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř..