9 C 152/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 57 854,45 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. za dobu od 12. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 29 119,98 Kč, smluvní pokuty 734,47 Kč a úroku z prodlení z částky 810,03 Kč, se žaloba zamítá.

III. Pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 28 000 Kč za delší dobu a ve vyšší sazbě, než je uvedeno ve výroku I., žaloba se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem podaným dne 6. 6. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 57 119,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 28 810,03 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty 734,47 Kč. K odůvodnění návrhu žalobce uvedl, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 24426512 uzavřené dne 23. 10. 2023 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 68 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek („VOP“). Dle čl. I odst. 3 smlouvy byly její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalovaného, dále VOP, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. X odst. 3 smlouvy seznámen. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech – mj. centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného, případně žalobce vycházel ze žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 26 622 Kč, která umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Žalovaný správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu) žalobci potvrdil ve smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši na účet žalobce. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný v době od 23. 10. 2023 do 20. 7. 2024 celkem čerpal částku 295 600 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy volitelné služby, a to službu „Presto” za poplatek ve výši 2 639,99 Kč a službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 464,82 Kč. Žalovaný na jistinu splatil celkem 267 600 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovaného informoval e-mailem. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaný celkem dluží 57 119,98 Kč (jistina 28 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 557,20 Kč, smluvní úrok 28 309,95 Kč, poplatek za službu „Presto“ 164,99 Kč a poplatek za službu „Klidné spaní“ 87,84 Kč). Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobce z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, požadoval žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce byl oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatnil pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Žalobce z tohoto titulu požadoval 734,47 Kč. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno do datové schránky postupem dle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. dne 3. 7. 2025. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 zák. o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 23. 10. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 24426512. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 68 300 Kč (kreditní rámec). Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat postupně i opakovaně. Poskytnuté prostředky měl žalovaný splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle článku 5. všeobecných obchodních podmínek. Byla sjednána pevná denní úroková sazba 1,016 % (RPSN 2 049,89 %). Poplatek za vyplacení úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný se dále zavázal platit poplatky za volitelné služby. Dle přílohy smlouvy „Předpis denních splátek“ měl žalovaný od 24. 10. 2023 denně platit 72,65 Kč. Žalovaný čerpal dne v době od 23. 10. 2023 do 20. 7. 2024 celkem 295 600 Kč. Jednotlivé čerpané částky byly poukazovány na jím označený účet. Žalobce před uzavřením smlouvy provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Byl zjištěn ověřený čistý měsíční příjem 26 622 Kč. Byly zohledněny výdaje na bydlení 6 000 Kč, nezbytné výdaje 2 000 Kč. Závěr tak byl, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Dopisem ze dne 18. 11. 2024 žalobce sdělil žalovanému, že je v prodlení s plněním závazků v trvání 92 dnů. Žalobce proto smlouvu s okamžitou platností vypověděl. Žalovaného vyzval k zaplacení částky 57 959,45 Kč. K zaplacení stejné částky byl žalovaný vyzván i předžalobní výzvou ze dne 8. 5. 2023, a to ve lhůtě 3 dnů. Upomínka byla odeslána dne 8. 5. 2023. Uvedená skutková zjištění soud učinil z informací pro spotřebitele, ze smlouvy se všeobecnými smluvními podmínkami a s přehledem splátek, z přehledu čerpání, z dokladů o ověření úvěruschopnosti, z výpovědi smlouvy a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.

4. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a žalobcem jako věřitelem. Dle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích, údaje o příjmech byly ověřeny. Žalobce tak splnil povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

8. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 1,016 % denně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě převyšující 370 % p. a. (denní sazba vynásobená počtem dnů v kalendářním roce), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je dle soudu zjevně nepřiměřený. Dle soudu tak je ujednání o úroku zneužívající, a proto k němu nelze přihlížet. Soud se současně zabýval tím, zda důsledkem nepřiměřeného ujednání o úroku z úvěru je neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, nebo pouze neplatnost ujednání o úroku.

9. Oddělitelnost nemravného ujednání o úroku u spotřebitelských úvěrů je problematikou, která není dosud judikaturou jednotně vyřešena. Vzhledem k zásadě přednosti práva Evropské unie lze však mít za to, že ve spotřebitelských úvěrových smlouvách je změna ujednání o úroku soudem, resp. uplatnění podpůrné, zákonem stanovené výše úroku, vyloučeno, a neplatnou je proto celá smlouva o spotřebitelském úvěru. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023 se uvádí: „Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že podnikatelská aktivita žalobkyně se dlouhodobě a stabilně vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je na sjednávání takových úroků založena. Žalobkyně pravidelně poskytuje úvěry za riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr včetně vysokého úroku splácet. Žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla prostřednictvím rozsudků v mnoha jiných věcech jako účastník řízení a poskytovatel úvěrů s neplatností takto vysokých úroků seznámena. Žalobkyně smlouvy s nemravně vysokým úrokem uzavírá záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Není proto naplněn předpoklad, že by v tomto konkrétním případě uzavřela smlouvu i bez nemravně vysokého úroku, tedy bez této její neplatné části. Jelikož žalobkyni neplatnost jí sjednávaných úroků musí být obecně známa a jelikož jí musela být známa i v tomto konkrétním, nyní přezkoumávaném případě, nejsou splněny předpoklady ani pro úvahu, zda by smlouvu uzavřela bez neplatné části, kdyby o její neplatnosti věděla. Žalobkyně si totiž neplatnosti smlouvy v době jejího uzavření musela být vědoma. Je tedy z principu vyloučena úvaha, zda by uzavřela smlouvu i bez neplatné části, pokud by si byla neplatnosti vědoma (§ 576 obč. zák.).“ K obdobnému závěru dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112.

10. Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávané věci. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce v rámci své podnikatelské činnosti běžně poskytuje úvěry za stejných podmínek, které byly sjednány v posuzované věci. Soud proto vycházel z toho, že neplatnost ujednání o úroku z úvěru způsobuje neplatnost smlouvy jako celku.

11. Bylo-li žalobcem plněno na základě neplatné smlouvy, pak se může úspěšně domáhat pouze nároku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému na jeho úkor vzniklo. Žalovanému bylo celkem poskytnuto 295 600 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že žalobci vrátil více než žalobcem zohledněných 267 600 Kč. Soud proto žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku 28 000 Kč. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení ze zákona nevyplývá lhůta splatnosti. Obohacený je proto povinen plnit poté, kdy je k tomu ochuzeným vyzván. V posuzované věci byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 8. 5. 2025, a to ve lhůtě 3 dnů. Soud tudíž dovodil, že požadavek žalobce na přiznání úroku z prodlení je oprávněný za dobu ode dne 12. 5. 2025. Úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak byl přiznán od uvedeného dne. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

12. V části, v níž se žalobce domáhal přiznání dalších částek (poplatky, úrok z úvěru, smluvní pokuta) eventuálně přiznání příslušenství (úrok z prodlení) z vyšší částky eventuálně za delší dobu, byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, kterému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku III. uvedeno.