9 C 154/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro 100 000 Kč s příslušenstvím - náhrada nemajetkové újmy

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 17. 7. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 87 400 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.

III. Pokud se žalobce domáhal přiznání úroku z prodlení z částky 12 600 Kč za delší dobu a ve vyšší sazbě, než je uvedeno ve výroku I., žaloba se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 151/2015, ve kterém se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 4 488 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce zaplatil za sepis exekutorského zápisu ze dne 12. 10. 2011 v exekutorském úřadu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v [obec], bylo soudu doručeno dne 13. 11. 2015 podání žalobce nazvané„ Žaloba na odškodnění mé osoby proti žalované paní [celé jméno žalované], přidělení právního zástupce.“ V uvedeném podání žalobce mimo jiné uvedl, že mu žalovaná svým jednáním způsobila nejen zdravotní, ale také existenční újmu v místě bydliště a rovněž citovou újmu v rodinném a partnerském životě. Žalobce požádal o ustanovení právního zástupce a o osvobození od soudních poplatků. Řízení ve věci sp. zn. 15 C 151/2015 bylo zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 12. 2015 poté, kdy žalobce vzal žalobu o zaplacení částky 4 488 Kč s příslušenstvím zpět. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 25. 1. 2021 pak žalobce upozornil na skutečnost, že o jeho návrhu učiněném v podání doručeném soudu dne 13. 11. 2015 nebylo nijak rozhodnuto. V návaznosti na to bylo o podání žalobce nadále rozhodováno v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 Nc 1/2021, kdy byly činěny úkony směřující k odstranění vad podání. Žalobci byl ustanoven zástupce z řad advokátů, který odstranil vady podání žalobce svým podáním ze dne 11. 6. 2021. Žalobce se po upřesnění svého návrhu domáhal po žalované zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně od 6. 2. 2012 do zaplacení.

2. Návrh žalobce byl po jeho upřesnění odůvodněn tím, že žalobce a žalovaná spolu dne 12. 10. 2011 před [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem, [exekutorský úřad], uzavřeli pod č.j. [spisová značka] exekutorský zápis, v němž učinili nesporným, že z titulu smlouvy o přistoupení k závazku ze dne 13. 7. 2007 a následného plnění žalovanou na účet [právnická osoba], dluží žalobce žalované částku 400 000 Kč, přičemž žalobce se tento dluh zavázal splatit do 20. 10. 2011. Dále se účastníci dohodli, že pokud dlužník nesplní dobrovolně svůj závazek vůči věřiteli vyplývající z dohody v exekutorském zápisu, tedy neuhradí dluh nebo jeho část ve lhůtě, ve které bude splatný (tj. do 20. 10. 2011), může věřitel podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci k uspokojení této jeho pohledávky. Žalobou podanou Okresnímu soudu v Trutnově dne 10. 8. 2015 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 4 488 Kč s příslušenstvím představující náklady za sepsání exekutorského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž svůj návrh odůvodnil tím, že exekutorský zápis podepisoval v dobré víře ve skutečnost, že za něho žalovaná zaplatila dluh u [anonymizována tři slova] ve výši 400 000 Kč, což však nebyla pravda. V žalobě, kterou soud projednával pod sp. zn. 15 C 151/2015, dále uvedl, že exekutorský zápis měl fungovat tak, že žalovaná bude mít do budoucna záruku, aby o tuto částku nepřišla. Poté, co však žalobce zjistil, že za něho žalovaná nic nezaplatila, dospěl k závěru, že byl žalovanou uveden v omyl a částka 4 488 Kč tudíž byla z jeho strany vynaložena zbytečně. Skutečnost, že žalovaná za žalobcem neměla pohledávku ve výši 400 000 Kč, vyplývá i z vyjádření k žalobě v uvedeném řízení, které učinila žalovaná prostřednictvím své zástupkyně dne 8. 12. 2015. K návrhu žalované byla dle exekutorského zápisu usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 2. 2012 č. j. [číslo jednací] nařízena exekuce pro částku 400 000 Kč. Provedením exekuce byl pověřen [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobce podal návrh na zastavení exekuce s tím, že vymáhaná pohledávka fakticky neexistuje. Žalobce dále navrhl odklad exekuce do doby pravomocného skončení řízení o návrhu na zastavení exekuce. Soudní exekutor návrh žalobce na odklad exekuce odmítl usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 6. 5. 2013, které nabylo právní moci dne 25. 5. 2013 Soudní exekutor následně provedl dražbu bytových jednotek žalobce [číslo] v budově [adresa] - v bytovém domě ve [obec], na stavební parcele [číslo] parcele [číslo] včetně spoluvlastnického podílu na pozemcích a společných částech domu o velikosti [číslo], a [číslo] v budově [adresa] - v bytovém domě ve [obec] na stavební parcele [číslo] včetně spoluvlastnického podílu na pozemku a společných částech domu o velikosti [číslo]. Dne 19. 12. 2013 vydal exekutor usnesení o udělení příklepu č. j. [číslo jednací] a č. j. [číslo jednací], která opatřil doložkou právní moci ke dni 8. 1. 2014 [stát. instituce], [stát. instituce] provedl na základě usnesení o příklepu zápis, jímž zapsal vydražitele coby vlastníky obou bytových jednotek. Žalobce se zákonnými prostředky nařízené exekuci a prodeji bytových jednotek bránil, přičemž usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 1. 2014 č. j. 26 EXE 318/2012-142 bylo rozhodnuto o povolení odkladu exekuce, usnesení nabylo právní moci dne 6. 3. 2014. Usnesením téhož soudu ze dne 24. 4. 2014, č. j. 26 EXE 318/2012-142, bylo rozhodnuto o zastavení exekuce na majetek žalobce. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 7. 2014, když bylo ve výroku o zastavení exekuce potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6.2014 č. j. 21 Co 237/2014 -179 Okresní i krajský soud shodně konstatovaly, že dluh povinného (žalobce) vůči oprávněné (žalované) ke dni sepsání exekutorského zápisu neexistoval a oprávněná tak neměla na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. Žalobce byl jako vlastník dotčených bytových jednotek v katastru nemovitostí opětovně zapsán na základě rozsudků Okresního soudu v Trutnově č. j. 8 C 20/2015-55 ze dne 14. 8. 2015, který nabyl právní moci dne 12. 11. 2015, a č. j. 7 C 20/2015-70 ze dne 3. 7. 2015, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2015. Přes zmíněné pravomocné rozhodnutí soudu o zastavení exekuce a skutečnost, že usnesení [anonymizováno] [příjmení] o udělení příklepu nenabyla právní moci, neboť byla shledána pro pochybení soudního exekutora při jejich doručování žalobci neúčinnými, soudní exekutor opatřil zmíněná usnesení o udělení příklepu doložkou právní moci ke dni 8. 1. 2014, čímž umožnil vydražitelům jednotek, aby byli jako noví vlastníci zapsáni na příslušné listy vlastnictví v katastru nemovitostí a následně se svého domnělého vlastnictví ujali, kdy jednotky byly obsazeny nájemníky žalobce. Ačkoliv žalobce dosáhl zastavení exekuce a v jejím rámci i zrušení příslušných exekučních příkazů postihujících jeho jednotky [číslo] [číslo] usnesení o udělení příklepu byla shledána neúčinnými, nedošlo k automatické obnově vlastnictví žalobce k uvedeným jednotkám, nýbrž bylo nezbytné, aby se žalobce určovacími žalobami proti vydražitelům domáhal majetkové restituce. Žalobce je přesvědčen o tom, že žalovaná jednala opakovaně s úmyslem finančně a majetkově ho poškodit, neboť nejprve zneužila jeho dobré víry při sepsání exekutorského zápisu soudním exekutorem, který řešil neexistující dluh žalobce, a poté na základě tohoto zápisu podala ke stejnému exekutorovi návrh na provedení exekuce pro onen neexistující dluh, čemuž se žalobce musel výše popsaným způsobem při vynaložení značného psychického a finančního úsilí následně bránit, což mu způsobilo závažné zdravotní obtíže v podobě újmy na psychickém zdraví. Žalovaná tedy jednala vědomě ve formě přímého úmyslu ke škodě žalobce a v tomto svém jednání pokračovala po dobu nejméně tří a půl roku od února 2072 do srpna 20i5, když po celou tuto dobu si musela být vědoma neexistence své exekucí vymáhané pohledávky a problémů, které svým jednáním žalobci způsobuje. S ohledem na počátek jednání žalované by mělo být rozhodováno dle právní úpravy platné do 31. 12. 2013, tj. dle vyhlášky č. 440/2007 Sb., která náhradu škody na zdraví rozděluje na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění. Újma způsobená žalobci je představována újmou na psychickém stavu a psychickém zdraví, což by mělo být doloženo znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie. Konkrétně půjde o újmu v podobě ztíženi společenského uplatnění, která za účinnosti právní úpravy dle zák. č. 40/1964 Sb. zahrnovala kompenzace za ztížení společenského uplatnění i samostatně zákonem neupravenou kompenzaci za způsobenou nemajetkovou újmu, neboť jednání žalované mělo prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném. V posuzované věci je třeba zohlednit, že žalobce je člověkem, jehož psychika je snadno ovlivnitelná. Žalobce musel pochopit, o co v dané situaci jde, následné hledat pomoc, bojovat s pochybnostmi o vlastní pravdě a čekat na nejistý výsledek v neurčité době, přesvědčovat své okolí, vynakládat finanční prostředky, to vše po dobu několika let.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná uzavřela dne 19. 7. 2007 s [právnická osoba], [obec] ([anonymizováno]) smlouvu o přistoupení k závazku, v níž se zavázala ve prospěch [anonymizováno] za žalobce splatit jeho dluh ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo]. Mezi účastníky bylo přitom domluveno, že prostředky z úvěru vyčerpá a pro vlastní potřebu použije výlučně žalobce a dále, že žalobce závazek z úvěrové smlouvy vůči [anonymizováno] řádně sám splní. Přistoupení k závazku chápali účastníci jako formu„ ručení“ ze strany žalované za závazky žalobce, když tuto formu ručení [anonymizováno] vyžadovala. Žalovaná tak postupovala na žádost [jméno] [příjmení], své přítelkyně a matky žalobce poté, kdy již dříve obdobně ručila za závazky z úvěru bratra žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] a z tohoto ručitelského závazku jí nevznikly žádné náklady ani problémy. Žalobce svůj závazek z úvěrové smlouvy vůči [anonymizováno] řádně neplnil. V roce 2011 začala [anonymizováno] upomínat o zaplacení žalovanou. Žalovaná v té době opakovaně kontaktovala žalobce i jeho matku a snažila se vyhledat i bratra žalobce, to vše ve snaze zajistit, aby žalobce svůj dluh opět řádně splácel. Žalobce v reakci na to sám žalovanou kontaktoval, žádal ji, aby přestala obtěžovat jeho rodinu a nabídl jí, že svůj dluh vůči její osobě zajistí sepsáním vykonatelného exekutorského zápisu. Nešlo rozhodně o iniciativu žalované. Žalobce sepis exekutorského zápisu sám domluvil, objednal, žalobkyni toto telefonicky oznámil a k podpisu zápisu ji na Exekutorský úřad do [obec] odvezl (resp. přijel pro ni autem, které řídil muž, jenž byl žalované představen jako kamarád žalobce). V exekutorském úřadě v [obec] bylo (ze strany žalobce) vše předem domluveno. Žalovaná pouze podepsala, co jí bylo k podpisu předloženo, za služby úřadu nic neplatila. Žalovaná má za to, že důvodem, který vedl žalobce k objednání sepisu exekutorského zápisu, byl„ tlak“ ze strany členů jeho rodiny, kteří si nepřáli být ze strany žalované kontaktováni a s tímto dluhem spojováni. O tom, že v době podpisu exekutorského zápisu nebyl celý dluh vůči [anonymizováno] splacen, věděli oba účastníci. Tvrzení žalobce o tom, že ho v tomto směru žalovaná uvedla v omyl, je nepravdivé. Žalobce téhož dne, kdy byl exekutorský zápis podepsán, složil ve prospěch [anonymizováno] částku zhruba 9 000 Kč, o jejíž zaplacení byl v té době ze strany [anonymizováno] upomínán. Platil-li žalobce téhož dne, kdy byl exekutorský zápis sepisován, splátku na dluh, pak musel vědět o tom, že dluh splacen není. Naproti tomu žalovaná se v době, kdy byl exekutorský zápis sepisován, domnívala, že skutečně ohledně zbývající dosud nesplacené části úvěru je ona sama vůči [anonymizováno] dlužníkem a že žalobce je ve stejném rozsahu dlužníkem jejím. [anonymizováno] v té době žalovanou upomínala o zaplacení a žalovaná chápala dluh vůči [anonymizováno] v důsledku toho jako vlastní dluh. Měla za to, že na její vztah vůči žalobci nemá vliv to, zda a kolik ona sama na tento svůj závazek vůči [anonymizováno] již zaplatila a kolik případně teprve doplatí. Proto exekutorský zápis považovala za správně sepsaný. Tento zápis chápala jako záruku toho, že ona sama o peníze, které bude muset ve prospěch [anonymizováno] zaplatit, v budoucnu nepřijde. Následně počátkem roku 2012 začala [anonymizováno] žalovanou znovu upomínat a žalovaná v té době byla nucena zahájit splácení dluhu vůči [anonymizováno] Celkem žalovaná zaplatila na dluh žalobce 352 568,60 Kč. Z toho o povinnosti žalobce zaplatit žalované částku 202 218,60 Kč s příslušenstvím bylo rozhodnuto Okresním soudem v Trutnově rozsudkem čj. 19 C 199/2014 ze dne 10. 7. 2015, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2016. Tato pohledávka žalované byla v plném rozsahu včetně příslušenství uspokojena v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu v [obec], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudního exekutora pod sp. zn. [spisová značka], kde žalovaná svoji pohledávku dle ust. § 336f o.s.ř. a § 14 odst. 1 a 2 písmeno b) z.č. 119/2001 Sb. v dražbě nemovitostí přihlásila. Dále pak o povinnosti žalobce zaplatit žalované částku 150 350 Kč s příslušenstvím bylo rozhodnuto Okresním soudem v Trutnově platebním rozkazem čj. 109 C 26/2016-33 ze dne 15. 7. 2016, který nabyl právní moci dne 25. 8. 2016. K vymožení této pohledávky a jejího příslušenství byla nařízena exekuce, jejím provedením byl pověřen [exekutorský úřad], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kde řízení probíhalo pod sp. zn. [spisová značka]. Poté, kdy usnesením Okresního soudu v Trutnově č.j. 21 EXE 1140/2016 ze dne 20.7.2017 byl [anonymizováno] [příjmení] z vedení tohoto řízení pro podjatost vyloučen, probíhá exekuční řízení u [exekutorský úřad], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudního exekutora, pod sp.zn. [spisová značka]. Tato exekuce byla úspěšná pouze částečně. Žalobce žalované dluží na jistinu 80 426,66 Kč s úrokem z prodlení z částky 150 350 Kč ve výši 8,05 % ročně od 16. 5. 2016 do zaplacení a 30 205,50 Kč na náhradu nákladů řízení. V době, kdy žalovaná byla nucena zahájit splácení dluhu vůči [anonymizováno] (rok 2012), skutečně přistoupila k tomu, že uplatnila exekutorský zápis ze dne 12. 10. 2011 a podala na jeho základě návrh na nařízení exekuce. Žalovaná zjistila, že v té době žalovaný nejen že nesplácí dluh vůči [anonymizováno], ale že má i další dluhy, konkrétně že řádně neplatí příspěvky do fondu oprav a na služby za byty ve [obec]. Žalovaná měla obavy, aby o peníze, které za žalobce ve prospěch [anonymizováno] zaplatí, nepřišla. Žalovaná žalobce nikterak nepoškodila. Naopak žalovaná má za to, že žalobce je tím, kdo poškodil ji. Pouze pro případ, že by názor soudu byl jiný, vznesla žalovaná námitku započtení proti vlastní pohledávce popsané shora a opírající se o pravomocný platební rozkaz zdejšího soudu č.j. 109 C 26/2016-33 ze dne 15. 7. 2016.

4. Žalobce i po provedeném dokazování na žalobě setrval. Jednání žalované způsobilo žalobci vážné zdravotní potíže v podobě újmy na psychickém zdraví, což bylo mj. prokázáno znaleckými posudky v řízení, které žalobce vedl proti [anonymizováno] [příjmení]. Ze stejných posudků vyplývá, že významný podíl na škodlivých následcích v psychické oblasti žalobce měla svým jednáním i žalovaná. Žalovaná jednala vědomě ve formě přímého úmyslu ke škodě žalobce, ve svém jednání pokračovala po dobu nejméně 3 let až do roku 2015, přičemž po celou dobu si musela být vědomá neexistence své exekucí vymáhané pohledávky a problémů, které svým jednáním žalobci způsobila.

5. Žalovaná naopak trvala na zamítnutí žaloby. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Řízení v této věci bylo zahájeno podáním ze dne 13. 11. 2015 ve věci sp. zn. 15 C 151/2015. Toto řízení bylo zastaveno usnesením ze 14. 12. 2015. Po více než 5 letech se pak žalovaná dozvěděla, že na základě téhož podání je proti ní vedeno další řízení. Tím, že uplynula takto dlouhá doba, ztratila žalovaná v tomto řízení možnost účinně se bránit, když přišla o možnost využití důkazů z důvodu archivační lhůty např. pošty, spořitelny, telefonních operátorů. Sám žalobce byl objednatelem předmětného exekutorského zápisu. Pokud žalobce v řízení vedeném proti [anonymizováno] [příjmení] poukazoval na to, že se cítí být poškozen jednáním soudního exekutora, protože předpokládal, že vše, co soudní exekutor jako odborník sepíše, je po právu, pak totéž předpokládala i žalovaná. Exekutorský zápis byl sepsán proto, aby jej mohla v budoucnu použít při nesplácení splátek ze strany žalobce, chápala tento zápis jako institut zajišťující návrat finančních prostředků, které za něj případně bude muset zaplatit a upravující tak vztahy účastníků do budoucna pro případ, kdy by nebylo řádně splaceno. Primárním dlužníkem byl žalobce, který úvěr čerpal, využil čerpané prostředky pro vlastní účely a svůj dluh řádně nesplácel.

6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že dne 12. 10. 2011 byl sepsán [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem [exekutorský úřad], exekutorský zápis č. j. [spisová značka]. Zápis byl sepsán za účasti žalobce a žalované, kdy žalobce byl v postavení dlužníka a osoby povinné, žalovaná byla v postavení věřitele a osoby oprávněné. Zápis obsahoval dohodu o vykonatelnosti exekutorského zápisu ve smyslu § 78 písm. a) zákona č. 120/2021 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Účastníci shodně prohlásili a učinili nesporným, že z titulu smlouvy o přistoupení k závazku ze dne 13. 7. 2007 a následného plnění žalovanou na účet [právnická osoba], [IČO], dluží žalobce žalované částku 400 000 Kč, přičemž žalobce se zavázal dluh splatit do 20. října 2011 (20. 10. 2011). Žalobce výslovně prohlásil, že dluh uznává jak do důvodu, tak i do výše. Účastníci se dále dohodli, že pokud dlužník nesplní dobrovolně svůj závazek vůči věřitelce vyplývající z této dohody, může věřitelka podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci k uspokojení její pohledávky. Exekutorský zápis je např. součástí spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka].

7. Žalobce za sepis výše uvedeného exekutorského zápisu zaplatil [exekutorský úřad], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 12. 10. 2011 částku 4 488 Kč. Tato skutečnost vyplývá z příjmového pokladního dokladu číslo 128 ze dne 12. 10. 2011, který je součástí spisu zdejšího soudu sp. zn. 15 C 151/2015. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10. 8. 2015 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky, kterou vynaložil za sepis exekutorského zápisu. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět. Zdejší soud proto usnesením ze dne 14. 12. 2015, č. j. 15 C 151/2015 – 37, řízení zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 19. 1. 2016. Uvedené skutečnosti vyplývají ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 15 C 151/2015.

8. Sepis exekutorského zápisu ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. [spisová značka], si objednal žalobce. Tato skutečnost vyplývá ze zprávy [exekutorský úřad] ze dne 5. 10. 2021 (viz č. l. 144).

9. Žalovaná podala návrh na nařízení exekuce dle exekučního titulu – výše uvedeného exekutorského zápisu - ke zdejšímu soudu dne 27. 1. 2012. Zdejší soud nařídil exekuci na majetek žalobce jako povinného usnesením ze dne 6. 2. 2012, č. j. 26 EXE 318/2012 – 7. Žalobce podal proti usnesení odvolání, dále podal návrh na zastavení exekuce, se kterým žalovaná nesouhlasila. Zdejší soud následně usnesením ze dne 24. 1. 2014, č. j. 26 EXE 318/2012 – 142, rozhodl, že se exekuce na majetek žalobce jako povinného nařízená usnesením ze dne 6. 2. 2012 zastavuje. Krajský soud v Hradci Králové usnesení zdejšího soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o zastavení exekuce, potvrdil svým usnesením ze dne 16. 6. 2014, č.j. 21 Co 237/2014 – 179, které nabylo právní moci dne 15. 7. 2014. V odůvodnění tohoto usnesení bylo mimo jiné uvedeno: Z bohaté judikatury Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že pokud soud nařídí výkon rozhodnutí či exekuci podle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí či exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Jde např. o rozhodnutí, z něhož vycházel okresní soud (sp. zn. 20Cdo 2953/2007 ze dne 23. 7. 2009) nebo např. sp. zn. 20 Cdo 1172/2009 ze dne 21. 2. 2011 (rozhodnutí se týká notářského zápisu, jeho závěry se však vztahují též na exekutorské zápisy), sp. zn. 20 Cdo 2825/2008 ze dne 24. 9. 2008. S ohledem na závěry vyplývající z předestřené judikatury a vzhledem k tvrzením povinného v návrhu na zastavení exekuce se okresní soud správně zabýval obsahem exekučního titulu – uznáním dluhu povinným vůči oprávněné a zejména tím, zda dluh v době uznání existoval. Podle § 558 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném v době sepsání uznání (12. 10. 2011) uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Uznání dluhu podle § 558 obč. zák. je zajišťovacím institutem, jehož podstatou je založení právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik dluhu, ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Je naopak na dlužníkovi, který namítá, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo zanikl jinak, aby to prokázal. Uznáním dluhu tedy přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka. K platnému uznání dluhu podle § 558 obč. zák. je kromě obecných náležitostí třeba, aby tento jednostranný právní úkon dlužník učinil písemnou formou, vyjádřil v něm příslib zaplatit dluh a uvedl důvod a jeho výši, tedy uznal dluh co do důvodu a výše. Povinnému se v řízení před okresním soudem podařilo prokázat, a to i výpovědí samotné oprávněné, že v okamžiku sepsání exekutorského zápisu 12. 10. 2011 a povinným učiněného projevu uznání dluhu dluh povinného vůči oprávněné ještě neexistoval. Jelikož dluh povinného vůči oprávněné ke dni sepsání exekutorského zápisu neexistoval, je uznání dluhu neplatné, a tudíž vedení exekuce na základě uvedeného exekutorského zápisu je nepřípustné. Okresní soud proto postupoval správně, když exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil. Součástí spisu jsou rovněž výpisy z vkladového a meziúvěrového účtu. Z nich mj. vyplývá, že dne 14. 10. 2011 byla na úvěrový účet u [anonymizována tři slova] připsána částka 8 960 Kč zaplacená složenkou (č.l. 68). Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 26 EXE 318/2012.

10. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 19 C 192/2014 bylo zjištěno, že se žalovaná (v uvedeném řízení v postavení žalobkyně) domáhala proti žalobci (v uvedeném řízení v postavení žalovaného) vydání rozhodnutí ukládajícího povinnost k zaplacení částky 132 218,60 Kč s příslušenstvím. Tuto částku žalovaná zaplatila za žalobce na základě smlouvy o přistoupení k závazku ve prospěch [anonymizována tři slova] na dluh žalobce ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo]. K zaplacení vymáhané částky ze strany žalované došlo v době od 28. 2. 2012 do 13. 8. 2014. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 7. 2015, č. j. 19 C 199/2014 – 136, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2016, č. j. 47 Co 19/2016 – 200, byla žalobkyni přiznána částka 202 218,60 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Rozhodnutí nabyla právní moci dne 12. 4. 2016.

11. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 109 C 26/2016 bylo zjištěno, že se žalovaná (v uvedeném řízení v postavení žalobkyně) domáhala po žalobci (v uvedeném řízení v postavení žalovaného) zaplacení částky 150 350 Kč s příslušenstvím. Tuto částku žalovaná zaplatila za žalobce na základě smlouvy o přistoupení k závazku ve prospěch [anonymizována tři slova] na dluh žalobce ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] v době od 13. 4. 2015 do 8. 4. 2016. Těmito plněními byl závazek vůči [anonymizováno] zcela splněn. Žalobě bylo vyhověno platebním rozkazem ze dne 15. 7. 2016, č.j. 109 C 26/2016 – 33, který nabyl právní moci dne 25. 8. 2016.

12. Ze zprávy [exekutorský úřad], soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že ve věci exekuce vedené na základě exekučního titulu – platebního rozkazu č. j. 109 C 26/2016 – 33, který byl vydán zdejším soudem dne 15. 7. 2016, ve prospěch žalované jako oprávněné, činí vymáhané plnění celkem 236 941,11 Kč a náklady právního zastoupení oprávněné 18 730,80 Kč Náklady exekuce činí 47 250,50 Kč. Ke dni 5. 4. 2022 bylo uhrazeno 96 141,92 Kč, nadále tedy zbývá uhradit 206 780,49 Kč (viz č.l. 88 spisu).

13. Ze spisu Policie ČR, [stát. instituce], územního odboru [obec], odd. hospodářské kriminality SKPV, č.j. KRPH–43624/TČ–2012– 051081–LG soud zjistil, že žalobce podal dne 13. 4. 2012 oznámení o podezření ze spáchání trestného činu podvodu žalovanou. Z listin založených ve spise bylo zjištěno, že žalobce uzavřel dne 13. 7. 2007 s [právnická osoba], [IČO], smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo]. Žalovaná uzavřela s touto společností dne 19. 7. 2007 smlouvu o přistoupení k uvedenému závazku. V rámci této smlouvy žalovaná prohlásila, že splní v plné výši za žalobce dluh vzniklý na základě uvedené smlouvy, kdy měsíční splátky úroků z úvěru ve výši 400 000 Kč činily 1 804 Kč, měsíční splátky úvěru ze stavebního spoření činily 2 500 Kč. Dále měly být prováděny pravidelné měsíční vklady na účet stavebního spoření ve výši 1 125 Kč Trestní oznámení žalobce odůvodnil tím, že výše uvedený úvěr 4 roky řádně splácel. V roce 2011 se však dostal do dočasné platební neschopnosti. Následně byl kontaktován zaměstnancem exekutora s tím, že je nutno záležitost řešit u exekutora prostřednictvím exekutorského zápisu, který byl sepsán dne 12. 10. 2011 za přítomnosti žalované. Bylo učiněno nesporným, že žalobce dluží žalované částku 400 000 Kč. Žalobce tomuto tvrzení věřil. Následně zjistil, že za něho žalovaná částku 400 000 Kč neuhradila a že zdejším soudem bylo zahájeno exekuční řízení pod sp. zn. 26 EXE 318/2012. Dle žalobce tak mělo být prověřeno, zda žalovaná tím, že ho uvedla při podpisu exekutorského zápisu v omyl, nenaplnila skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Součástí spisu jsou upomínky, kterými [ulice] [anonymizována dvě slova] ve dnech 5. 8. 2011 a 1. 5. 2011 vyzývala žalovanou k úhradě dlužných částek z uvedené úvěrové smlouvy. V návaznosti na to žalovaná komunikovala prostřednictvím elektronické pošty s [jméno] [příjmení] ve snaze celou záležitost řešit. Žalovaná stejně komunikovala rovněž se žalobcem. Dne 5. 10. 2011 zaslala banka žalované výzvu k okamžité úhradě dluhu. Žalovaná ve věci podala vysvětlení dne 18. 5. 2012. Mimo jiné uvedla, že dne 6. 10. 2011 obdržela výzvu k okamžité úhradě dluhu ve výši 8 659,10 Kč, dále jí bylo sděleno, že banka pravděpodobně odstoupí od smlouvy. Žalobce s ní v té době nekomunikoval. Dne 12. 10. 2011 v ranních hodinách ji žalobce telefonicky kontaktoval s tím, že dluh uhradil, dále ji požádal, aby s ním jela na exekutorský úřad v [obec] k nějakému zápisu. Poté společně autem odjeli do [obec], auto řídil pravděpodobně známý žalobce. V exekutorském úřadě v [obec] jí exekutor vysvětlil danou situaci a došlo k sepisu exekutorského zápisu č. j. [spisová značka]. Zápis společně se žalobcem dobrovolně a bez nátlaku podepsali. Poplatek za zápis zaplatil žalobce, vše zařídil žalobce. Téhož dne si žalovaná ověřila v bance, že žalobce dluh uhradil. Usnesením ze dne 25. 7. 2012 byla věc odložena s tím, že nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit, jinak.

14. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 19 C 225/2016 soud zjistil, že žalobce uplatnil proti žalovanému soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 500 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba o náhradu nemajetkové újmy byla odůvodněna tím, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v bytovém domě ve [obec] na st. parcele [číslo] parcele [číslo] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemcích, a bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], v bytovém domě ve [obec] na st. parcele [číslo] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku. Žalovaný jako soudní exekutor byl dne 6. 2. 2012 usnesením Okresního soudu v Trutnově č.j. 26 EXE 318/2012-7 pověřen provedením exekuce k vymožení povinnosti žalobce zaplatit oprávněné [celé jméno žalované] dluh ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím. Exekuce byla žalovaným vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Při této exekuci byly žalovaným vydány exekuční příkazy k prodeji výše uvedených nemovitostí a zřízení zástavního práva exekutorského k výše uvedeným nemovitostem. Exekuce byla zastavena usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 1. 2014 č.j. 26 EXE 318/2012-142 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2014 č.j. 21 Co 237/2014-179, které nabylo právní moci dne 15. 7. 2014. Přes pravomocné rozhodnutí soudu o zastavení exekuce a skutečnost, že usnesení žalovaného o udělení příklepu ze dne 19. 12. 2013 č.j. [číslo jednací] a č.j. [číslo jednací] nenabyla právní moci, neboť byla shledána pro pochybení žalovaného při jejich doručování žalobci neúčinnými, žalovaný opatřil usnesení o příklepu doložkou právní moci ke dni 8. 1. 2014, čímž umožnil vydražitelům bytových jednotek, aby byli jako noví vlastníci zapsáni do katastru nemovitostí. Ti se pak svého domnělého vlastnictví ujali za situace, kdy jednotky byly obsazeny nájemníky žalobce. Žalobce se musel svého vlastnictví k bytovým jednotkám následně domáhat u soudu podáním žalob na určení vlastnictví proti vydražitelům. Žalovaný při výkonu své činnosti exekutora pochybil, když vyloučil žalobce z úkonů exekučního řízení a následně s vědomím probíhajícího řízení o návrhu na zastavení exekuce jednal tak, že svými rozhodnutími připravil žalobce o jeho nemovitosti, které mu nesly příjem z pronájmů, které zde realizoval. Celkem požadoval žalobce na ušlém zisku z nájmů 260 000 Kč (řízení pod sp. zn. 19 C 74/2016). Dále žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 500 000 Kč. Nárok byl zčásti odůvodněn tím, že jednáním žalovaného došlo jak k zásahu do přirozených práv žalobce na soukromí, čest, důstojnost a zdraví, tak i ke způsobení duševních útrap, kterým je poskytována ochrana dle ust. § 2956 o. z. Požadavek na náhradu nemajetkové újmy je odůvodněn rovněž dle ust. § 2971 o. z., neboť žalovaný nejméně z hrubé nedbalosti porušil důležitou právní povinnost uloženou mu ust. § 46 odst. 1 exekučního řádu ve spojení s ust. § 36 odst. 1 exekučního řádu, tj. povinnost dbát ochrany práv účastníků řízení, kterým je vedle oprávněného rovněž povinný. Nebezpečnost jednání žalovaného pro žalobce je pak zvyšována tím, že je platnou právní úpravou pro výkon exekuční činnosti nadán rozsáhlými pravomocemi, které mu umožňují nuceně, razantně a často i nevratně zasahovat do práv osob, která jsou jinak zákonem chráněna, jako je např. právo vlastnit majetek. Jako odpovídající náhrada za způsobenou nemajetkovou újmu se žalobci jevila peněžní kompenzace ve výši 2 500 000 Kč. Výše náhrady byla stanovena s ohledem na délku protiprávního stavu, jenž byl vyvolán žalovaným, s ohledem na složitost a úsilí, které musel žalobce vynaložit na odstranění protiprávního stavu, s ohledem na právní postavení žalovaného a zejména s ohledem na duševní útrapy vyvolané jednáním žalovaného, které u žalobce přetrvávají a mohou být trvalého rázu. Zdejší soud rozsudkem ze dne 25. 2. 2019, č.j. 19 C 225/2016 – 144, žalobci přiznal částku 908 500 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 1 591 500 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Krajský soud v Hradci Králové svým usnesením ze dne 2. 7. 2019, č.j. 19 Co 173/2019 – 159, rozsudek zdejšího soudu v části, v níž bylo žalobě vyhověno, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Předmětem sporu tak nadále zůstalo zaplacení částky 908 500 Kč s příslušenstvím. Zdejší soud následně rozsudkem ze dne 8. 2. 2021, č. j. 19 C 225/2016 – 224, žalobci přiznal částku 100 800 Kč s příslušenstvím. Co do částky 807 700 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Okresní soud dovodil, že byla prokázána příčinná souvislost mezi v řízení prokázaným protiprávním jednáním žalovaného a újmou (škodou) na psychickém zdraví žalobce, a to i při respektování judikatury Nejvyššího soudu ČR ve vztahu k umělé izolaci jevů a gradaci příčinné souvislosti. Protiprávní jednání žalovaného bylo hlavní příčinou znaleckým zkoumáním zjištěné a prokázané újmy na zdraví žalobce. Právě to, že žalovaný svým protiprávním jednáním spočívajícím v konání dražby a udělení příklepu v situaci, kdy neměl náležitě doručeno usnesení o nařízení dražebního jednání žalobci, v doručení usnesení o příklepu osobě, která žalobce již nezastupovala, a v následném vyznačení doložky právní moci zbavil žalobce možnosti řádně a včas se prodeji bytů v předmětné exekuci ubránit (bylo konstatováno, že dluh žalobce vůči oprávněné ke dni sepsání předmětného exekutorského zápisu neexistoval a oprávněná neměla na vymáhané plnění dle hmotného práva nárok), bylo hlavní příčinou rozvoje zjištěné [anonymizována tři slova], tj. újmy na psychickém zdraví žalobce. Pokud by žalobce prokázaným protiprávním jednáním žalovaného nebyl zbaven možnosti se této konkrétní exekuci prodejem bytů právními prostředky včas ubránit, tak by nedošlo k újmě na jeho psychickém zdraví zjištěné znaleckým ústavem. Bylo zohledněno, že dluh žalobce vůči oprávněné ke dni sepsání exekutorského zápisu, který byl exekučním titulem v dané exekuci, ještě neexistoval a oprávněná tak neměla na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. Ovšem popsané jednání oprávněné nemělo dle zjištění znaleckého ústavu na psychické zdraví žalobce zdaleka takový vliv jako protiprávní jednání žalovaného, neboť ten byl jednak pro žalobce autoritou, která má jednat vždy v souladu se zákonem, a současně až důsledkem jeho protiprávního jednání byla ztráta vlastnictví bytů žalobce. Znalkyně z oboru stanovení nemateriální újmy na zdraví určila výši celkové náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobce na základě zjištění a závěrů obsažených ve znaleckém posudku vypracovaném v tomto řízení včetně jeho doplňku na částku 180 000 Kč Okresní soud z této částky v souladu se závěry znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem nejdříve odečetl 30 % (vliv anomálních osobnostních rysů žalobce) a z výsledné částky 126 000 Kč pak odečetl dalších 20 % (vliv jednání oprávněné [celé jméno žalované]). Krajský soud v Hradci Králové přezkoumal rozhodnutí zdejšího soudu na základě odvolání obou účastníků. Rozsudkem ze dne 4. 5. 2021, č.j. 19 Co 62/2021 – 245, pak rozsudek zdejšího soudu potvrdil.

15. V průběhu řízení vedeného pod sp. zn. 19 C 225/2016 byly vypracovány znalecké posudky. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie - Znaleckého institutu pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii s. r. o. ze dne 10. 11. 2017, z doplňku tohoto posudku ze dne 25. 2. 2020 a z výslechu zástupce znaleckého ústavu vyplynulo, že se protiprávní postup žalovaného [příjmení] [příjmení] v podobě konání dražby a udělení příklepu projevil a nadále projevuje na psychickém stavu žalobce tak, že došlo k dekompenzaci osobnostních rysů žalobce a k [anonymizována dvě slova] do [anonymizována dvě slova]. Na základě tohoto není žalobce schopný zapojit se do života tak, jak v něm fungoval před danými událostmi. Z opětovného psychodiagnostického vyšetření provedeného na počátku roku 2020 za účelem zpracování doplňku posudku vyplynulo, že u žalobce jednoznačně nedošlo v mezidobí od prvního vyšetření k žádným podstatným změnám a vyšetření potvrdilo závěry původního posudku, že žalobce trpí [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [číslo]. Znalecký ústav vliv výše popsaného protiprávního jednání žalovaného a jeho následné důsledky na psychický stav žalobce posoudil jako zásadní s tím, že je v průběhu celého procesu exekuce (tj. v návaznosti na její nařízení) takovou složkou, bez které by k následku, tj. k újmě na psychickém zdraví žalobce nedošlo nebo bez které by se nebezpečí vzniku tohoto následku alespoň snížilo. Pokud by tedy nedošlo k protiprávnímu jednání žalovaného, neměla by samotná exekuce na zdraví žalobce takový dopad, jaký byl znaleckým ústavem zjištěn. Znalecký ústav uzavřel, že z 30 % lze vznik zjištěné diagnózy, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], přičíst osobnostních rysům žalobce, když osobnost žalobce vykazuje určité anomální rysy ([anonymizována dvě slova] je [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]), které však samy o sobě nejsou příčinou jeho současného psychického stavu. Představují pouze predisponující faktor. Psychický stav žalobce vykazuje [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Znalecký ústav konstatoval, že již v době psychiatrické léčby žalobce před danou exekucí (viz lékařská zpráva [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 7. 8. 2012) mu byla diagnostikována [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], která následně přešla do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Znalecký ústav nezkoumal vliv jednotlivých konkrétních kroků žalovaného na psychický stav žalobce, neboť z pohledu znalců ani nelze konkretizovat (vytrhnout) specifické úkony žalovaného z celého komplexního dění kolem předmětné exekuce a nějak přesně kvantifikovat jejich vliv na duševní zdraví žalobce. Dle zjištění a názoru znalců velkou roli ve zhoršení duševního stavu žalobce hrálo, že to, co se mu stalo v souvislosti s oběma exekucemi (exekučním prodejem 2 bytů), se mu, jak se následně ukázalo, po právu vůbec nemělo stát. Žalobce věřil v hodnověrnost exekutorského úřadu, v čemž se zklamal. Na trvání nepříznivého psychického stavu žalobce se pak projevuje to, že se žalovaný ke konstatování soudu, že jednal nesprávně, nepostavil dle názoru žalobce čelem. Pokud má být vypíchnut nějaký moment, který žalobcem mimořádně otřásl v rámci celého dění, tak je to moment, kdy se najednou nemohl dostat do vlastního bytu, kdy ztratil své zázemí. Jednání oprávněné [celé jméno žalované] se dle zjištění znaleckého ústavu na psychickém stavu žalobce mohlo podílet zejména v tom směru, že žalobce nyní nedůvěřuje lidem. Žalobce jí před předmětnou exekucí věřil, a proto informace, které mu podala o existenci a výši jeho dluhu vůči ní a které se následně ukázaly jako nepravdivé, neověřoval. Procentuálně by se dle názoru znalců dal vyjádřit podíl jednání oprávněné [celé jméno žalované] na zjištěné újmě na psychickém zdraví žalobce dvaceti procenty ku osmdesáti procentům žalovaného (již po odečtení 30 %, které lze přičíst osobnostním rysům žalobce, z celkových 100 %). Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], určila výši náhrady za škodu na zdraví žalobce, kterou zjistil a popsal ve svém znaleckém posudku a jeho doplnění znalecký ústav, dle zadání soudu dle vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., a to konkrétně za ztížení společenského uplatnění, částkou 180 000 Kč. Znalkyně vycházela z položky 016 přílohy 2 vyhlášky (vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací). Stupeň postižení určila v rozsahu 1 500 bodů, hodnota bodu činí 120 Kč.

16. Soud v rámci dokazování neprovedl navržený výslech žalované jako účastnice řízení. Soud bral v úvahu, že se žalovaná k okolnostem vzniku exekutorského zápisu a následného exekučního řízení podrobně a opakovaně vyjadřovala před policejními orgány ve věci vedené pod č.j. KRPH–43624/TČ–2012–051081–LG. Svá vyjádření podávala v relativně krátké době po uvedených událostech. Dle soudu by důkaz výslechem žalované provedený v tomto řízení po přibližně 10 letech od rozhodných událostí stěží mohl přinést nové skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

17. Obecně platí, že při určení výše náhrady škody na zdraví, konkrétně náhrady za ztížení společenského uplatnění, by se mělo vycházet ze znaleckého posudku. Ten by měl být zásadně vypracován v tom řízení, ve kterém se o náhradě škody na zdraví rozhoduje (zásada přímosti). Soud však v daném případě považoval za nadbytečné ustanovovat znalce, když znalecký posudek vztahující se ke stejné újmě na zdraví již byl vypracován v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 225/2016. Znalci v uvedeném řízení brali v úvahu skutečnost, že příčinou újmy vzniklé žalobci bylo rovněž jednání žalované. Vypracování nového znaleckého posudku by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (znalečné v řízení sp. zn. 19 C 225/2016 činilo 84 367 Kč) i rychlosti řízení (vypracování nových posudků by toto řízení neúměrně prodloužilo). Soud proto při rozhodování v této věci vycházel ze znaleckých posudků podaných ve věci sp. zn. 19 C 225/2016.

18. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu: Žalovaná dne 19. 7. 2007 uzavřela s [právnická osoba], smlouvu o přistoupení k závazku žalobce vzniklému z titulu smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo]. Ve druhé polovině roku 2011 žalobce přestal řádně plnit své závazky vyplývající z úvěrové smlouvy. [právnická osoba], proto opakovaně upomínala o zaplacení dlužných částek žalovanou, přičemž hrozilo zesplatnění úvěru. Žalovaná se snažila dosáhnout toho, aby žalovaný uhradil dluh vůči [anonymizována tři slova] a následně řádně plnil své závazky. Žalovaná v této záležitosti kontaktovala matku žalobce [jméno] [příjmení] i samotného žalobce. Ten objednal u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sepsání exekutorského zápisu a zaplatil cenu za tuto právní službu (viz pokladní doklad i zpráva exekutorského úřadu). Soud neuvěřil tvrzení žalobce, že se v době sepisu exekutorského zápisu domníval, že žalovaná částku 400 000 Kč [anonymizována tři slova] již zaplatila. V takovém případě by totiž závazek žalobce z titulu úvěrové smlouvy zanikl, žalobce by tak neměl důvod hradit dne 12. 10. 2011 prostřednictvím poštovní poukázky částku 8 960 Kč odpovídající tehdy dlužným splátkám. Dle soudu chtěl žalobce sepisem exekutorského zápisu dosáhnout„ uklidnění“ žalované, aby ve věci jeho závazků nadále nekontaktovala žalobce ani jeho rodinné příslušníky. Žalovaná pak exekutorský zápis chápala jako určitou„ pojistku“ pro případ neplnění závazků žalobcem. Na straně druhé si žalovaná musela být vědoma toho, že v okamžiku sepisu exekutorského zápisu za žalobce částku 400 000 Kč dosud nezaplatila. Počátkem roku 2012 žalobce opětovně přestal řádně a včas plnit závazky z úvěrové smlouvy a [ulice] [anonymizována dvě slova] opětovně vyzývala k plnění žalovanou jako spoludlužnici. Žalovaná na základě toho dne 27. 1. 2012 podala na základě exekutorského zápisu ze dne 12. 10. 2011 jako exekučního titulu návrh na nařízení exekuce s tím, že provedením exekuce měl být pověřen soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Zdejší soud návrhu vyhověl. Žalobce od počátku proti nařízené exekuci brojil, navrhl zastavení exekuce, přičemž žalovaná se zastavením exekuce nesouhlasila. Exekuce tak byla zastavena až usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 1. 2014 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2014, rozhodnutí o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 15. 7. 2014. V průběhu exekučního řízení v důsledku nesprávného postupu soudního exekutora došlo k prodeji dvou bytových jednotek ve [obec] ve vlastnictví žalobce, v katastru nemovitostí byly jako noví vlastníci jednotek zapsány třetí osoby, které je nabyly v exekuční dražbě. Vlastnické právo žalobce k oběma jednotkám bylo následně deklarováno až rozhodnutími zdejšího soudu ve věcech sp. zn. 8 C 20/2015 a 7 C 20/2015. Žalovaná jako spoludlužnice začala plnit závazky z úvěrové smlouvy vůči [anonymizována tři slova] od 28. 2. 2012, v době do 8. 4. 2016 celý úvěr splatila. Částek zaplacených za žalobce jako dlužníka se sama musela domáhat v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 192/2014 a 109 C 26/2016. Druhou přisouzenou částku pak žalovaná do současnosti po žalobci vymáhá exekučně (ke dni 5. 4. 2022 zbývalo k úhradě 206 780,49 Kč).

19. Žalobce utrpěl v důsledku exekučního řízení a neoprávněného prodeje jeho dvou jednotek újmu na zdraví spočívající ve zhoršení jeho duševního stavu. Příčiny a rozsah této újmy byly posuzovány v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 225/2016.

20. Na základě shora uvedených závěrů o skutkovém stavu soud postupně řešil několik právních otázek. Předně šlo o otázku, zda má být při rozhodování ve věci aplikována právní úprava účinná do 31. 12. 2013 (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění změn a doplňků, dále obč. zák.), nebo právní úprava účinná od 1. 1. 2014 (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění změn a doplňků, dále o. z.).

21. Dle přechodného ustanovení § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Událostí, která ve svých důsledcích vedla ke vzniku újmy na straně žalobce, bylo zahájení exekučního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 EXE 318/2012 dne 27. 1. 2012. Soud na základě toho žalobou uplatněný nárok posuzoval dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění změn a doplňků).

22. Žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného práva. Dle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle § 106 odst. 1, 2 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

23. Soud dospěl k závěru, že uplatněné právo promlčeno není. Soud vychází z toho, že se žalobce dozvěděl o škodě dne 15. 7. 2014, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu o zastavení exekuce nařízené zdejším soudem rozhodnutím ze dne 6. 2. 2012 č. j. 26 EXE 318/2012-7. Ke dni 15. 7. 2014 tak bylo postaveno najisto, že vedení exekuce na základě exekutorského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 12. 10. 2011 bylo nepřípustné. Žalobce uplatnil právo na náhradu škody proti žalované podáním doručeným zdejšímu soudu dne 13. 11. 2015 ve věci sp. zn. 15 C 151/2015, v níž žalobce vůči žalované uplatňoval jiný nárok. Uvedené podání žalobce bylo nazváno„ Žaloba na odškodnění mé osoby proti žalované paní [celé jméno žalované]“. Z uvedeného je zřejmé, že k uplatnění práva žalobce došlo před uplynutím subjektivní i objektivní promlčecí doby.

24. Protože námitka promlčení není důvodná, soud věcně řešil otázku, zda je nárok žalobce na náhradu škody dán, případně v jakém rozsahu je dán. Soud přitom vycházel z následujících ustanovení tehdy platného občanského zákoníku. Dle § 415 obč. zák. každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Dle § 441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.

25. Podmínkou vzniku práva na náhradu škody dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo zaviněné protiprávní jednání odpovědné osoby a vznik škody na straně poškozené osoby v příčinné souvislosti s tímto jednáním.

26. Dle soudu žalovaná podáním návrhu na nařízení exekuce na základě exekutorského zápisu ze dne 12. 10. 2011, jímž žalobce uznal tehdy neexistující dluh vůči žalované, porušila obecnou prevenční povinnost, tedy povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám. Soud dovodil, že šlo o zaviněné jednání žalované, a to ve formě vědomé nedbalosti. V případě této formy zavinění škůdce věděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Dle soudu žalovaná podáním návrhu na nařízení exekuce chtěla dosáhnout toho, aby žalobce začal řádně a včas plnit své závazky z titulu úvěrové smlouvy uzavřené s [právnická osoba] Na straně druhé si žalovaná měla být vědoma toho, že provedením exekuce může žalobci vzniknout škoda. Pokud žalovaná návrh přesto podala s cílem dosáhnout plnění závazků žalobce, pak bez přiměřených důvodů spoléhala, že vznik škody nezpůsobí. V průběhu exekučního řízení pak žalobci škoda skutečně vznikla v důsledku toho, že došlo v rozporu s právem k prodeji jeho dvou bytových jednotek. Lze tak dovodit, že zaviněné jednání žalované bylo jednou z příčin vzniku škody na straně žalobce (druhou a převažující příčinou byl nesprávný postup soudního exekutora [anonymizováno] [příjmení] v průběhu exekučního řízení).

27. Na straně druhé se soud v souladu s ust. § 441 obč. zák. zabýval tím, zda škoda nebyla způsobena rovněž zaviněním žalobce. Dospěl k závěru, že spoluzavinění žalobce je dáno. Jak již bylo uvedeno výše, byl to žalobce, kdo objednal sepis exekutorského zápisu a zaplatil exekutorovi odměnu za sepis zápisu. Pokud by exekutorský zápis nevznikl, žalované by chyběl exekuční titulu, na jehož základě mohla navrhnout nařízení exekuce na majetek žalobce. Jinak řečeno, pokud by nedošlo k sepisu exekutorského zápisu, nemohlo by dojít ani k nařízení exekuce, v jejímž průběhu žalobci vznikla škoda. Je tak nutno dovodit, že škoda vznikla rovněž zaviněním žalobce jako poškozeného a že rozsah tohoto zavinění je významný. Soud při svém rozhodování vycházel z toho, že rozsah spoluzavinění žalobce lze vyjádřit 50 %.

28. Jak již bylo uvedeno výše, samotné zahájení exekučního řízení na návrh žalované bylo jednou ze dvou příčin vzniku škody na straně žalobce. Druhou příčinou bylo jednání soudního exekutora [anonymizováno] [příjmení], které bylo posuzováno v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 225/2016. Ve shodě se závěry, k nimž soud dospěl v uvedeném řízení, soud i v tomto řízení dovodil, že pochybení soudního exekutora bylo významnější příčinou vzniku škody na straně žalobce. Pokud by totiž nedošlo k pochybení exekutora při exekučním prodeji bytových jednotek ve vlastnictví žalobce, nemohly by být jako noví vlastníci jednotek do katastru nemovitosti zapsáni vydražitelé a žalobce by nemusel činit kroky k nápravě uvedeného stavu. Soud v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 225/2016 dovodil, že vznik škody byl v rozsahu 30 % důsledkem osobnostních rysů žalobce, ve zbývajícím rozsahu důsledkem jednání žalované a soudního exekutora, přičemž míru vlivu jednání žalované stanovil na 20 %. Soud se v tomto řízení s takto určenou mírou rozsahu ztotožnil.

29. V řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 225/2016 byla na základě znaleckých posudků určena výše náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobce na částku 180 000 Kč. Tento rozsah náhrady byl v souladu s právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013 určen dle vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. Soud dále dovodil, že vznik škody v uvedené výši byl v rozsahu 30 % způsoben abnormálními osobnostními rysy žalobce na vznik a rozvoj jeho psychického onemocnění (újmy na psychickém zdraví). Z částky 180 000 Kč tedy odečetl 30 %. Z výsledné částky 126 000 Kč pak uložil [anonymizováno] [příjmení] zaplatit 80 %, tj. 108 000 Kč, když dovodil, že ve zbývajícím rozsahu 20 % byl vzniku škody na straně žalobce důsledkem jednání žalované. Takto určenému rozsahu by odpovídala částka 25 200 Kč. Dovodil-li pak soud v tomto řízení, že si v rozsahu 50 % způsobil vznik škody sám žalobce, pak částka, kterou by měla žalovaná žalobci zaplatit, činí 12 600 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

30. Žalobce se domáhal rovněž přiznání úroku z prodlení z vymáhané částky ve výši 8,75 % od 6. 12. 2012 do zaplacení. K tomu je třeba uvést, že v případě nároků na náhradu škody z dřívější právní úpravy nevyplývalo, kdy se stávají splatnými. Bylo tedy nutno vycházet z obecné úpravy obsažené v ust. § 563 obč. zák., v němž se uvádělo: Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Soud vyšel z toho, že žalovaná byla k plnění vyzvána dne 15. 7. 2021, kdy jí byla doručena žaloba v této věci. Žalovaná tak měla plnit dne 16. 7. 2021, od následujícího dne je v prodlení. Soud žalobci od tohoto data přiznal úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlád č. 351/2013 Sb. Pokud se žalobce domáhal úroku z prodlení za delší dobu a ve vyšší sazbě, byla žaloba zamítnuta.

31. V rámci procesní obrany ve věci žalovaná z opatrnosti vznesla námitku započtení, když proti žalobou vymáhané pohledávce namítla k započtení svoji pohledávku opírající se o pravomocný platební rozkaz zdejšího soudu vydaný ve věci sp. zn. 109 C 26/2016. K této námitce však soud nemohl přihlédnout vzhledem k ustanovení § 581 obč. zák., které stanovilo, že započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody způsobené na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody téhož druhu. Pohledávka přiznaná ve věci sp. zn. 109 C 26/2016 není pohledávkou na náhradu škody na zdraví. Započtení tak není přípustné. Obdobné ustanovení je ostatně obsaženo i v ustanovení § 1988 odst. 2 o. z., v němž se uvádí: Zakazuje se započtení proti pohledávce na náhradu újmy způsobené na zdraví, ledaže se jedná o vzájemnou pohledávku na náhradu téhož druhu.

32. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 150 o.s.ř. Pokud by se vycházelo z výsledku řízení, bylo by nutno dovodit, že žalovaná je výrazně úspěšnější účastnicí řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovaná navíc v průběhu řízení opakovaně uváděla, že má zájem o smírné řešení, žalobce však její návrhy neakceptoval. Na straně druhé výše přiznaného plnění závisela na znaleckých posudcích (vypracovaných ve věci sp. zn. 19 C 225/2016) i úvaze soudu, takže z tohoto hlediska by bylo možno uvažovat rovněž o přiznání nákladů řízení žalobci podle § 142 odst. 3 o.s.ř.). Soud nakonec při rozhodování o nákladech řízení aplikoval ust. § 150 o.s.ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Za důvody zvláštního zřetele hodný soud považuje povahu uplatněného nároku (náhrada škody na zdraví), jakož i situaci žalobce, kterému bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku IV. uvedeno.