9 C 188/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: zvýšení výživného

I. Výživné, které je žalovaný povinen platit žalobci, se s účinností od 1. 8. 2021 zvyšuje z částky 3 600 Kč měsíčně na částku 6 000 Kč měsíčně. Tím se mění rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 10. 2018, č.j. 12 P 47/2008-149, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 2019, č.j. 19 Co 34/2019–174.

II. Zvýšením výživného vzniklý nedoplatek za dobu od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2022 v částce 31 200 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Návrh žalobce na zvýšení výživného se za dobu od 1. 8. 2021 co do částky 600 Kč měsíčně zamítá.

IV. V části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému platit zvýšené výživné vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce, vždy s úrokem z prodlení dle § 921 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši zákonných úroků z prodlení platných ke dni, v němž nastalo prodlení s každou jednotlivou měsíční platbou výživného, a to od 16. dne příslušného měsíce do zaplacení, počínaje dnem 1. 8. 2021, se návrh zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 3 600 Kč ve výši 8,5 % p. a. od 16. 11. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 3 600 Kč ve výši 11,75 % p. a. od 16. 2. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 3 600 Kč ve výši 11,75 % p. a. za dobu od 16. 4. 2022 do 29. 4. 2022 ve výši 16,22 Kč, úrok z prodlení z částky 3 600 Kč ve výši 11,75 % p. a. za dobu od 16. 3. 2022 do 21. 3. 2022 ve výši 6,95 Kč, úrok z prodlení z částky 3 600 Kč ve výši 8,50 % p. a. za dobu od 16. 9. 2021 do 22. 10. 2021 ve výši 31,02 Kč, úrok z prodlení z částky 3 600 Kč ve výši 8,50 % p. a. za dobu od 16. 8. 2021 do 20. 8. 2021 ve výši 4,19 Kč, úrok z prodlení z částky 3 600 Kč ve výši 8,25 % p. a. za dobu od 16. 6. 2021 do 17. 6. 2021 ve výši 1,63 Kč, úrok z prodlení z částky 3 600 Kč ve výši 8,25 % p. a. za dobu od 16. 2. 2021 do 4. 3. 2021 ve výši 13,83 Kč a úrok z prodlení z částky 3 600 Kč ve výši 8,25 % p. a. za dobu od 16. 10. 2020 do 26. 10. 2020 ve výši 8,93 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. V části, v níž se žalobce domáhal přiznání úroku z prodlení z částky 1 200 Kč ve výši 8,25 % p. a. za dobu od 16. 2. 2021 do 13. 4. 2021, tj. 15,46 Kč, se návrh zamítá.

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem podaným dne 6. 6. 2022 se žalobce domáhal zvýšení výživného z částky 3 600 Kč na částku 6 600 Kč měsíčně s účinností od 1. 8. 2021. Žalobce dále požadoval přiznání úroku z prodlení z jednotlivých plateb výživného, které žalovaný nezaplatil vůbec nebo je nezaplatil včas. Konkrétně požadoval přiznání zákonného úroku z prodlení z nezaplacených splátek výživného splatných ve dnech 15. 11. 2021 a 15. 2. 2022. Dále požadoval úrok z prodlení ze splátky výživného 3 600 Kč ve výši 11,75 % p. a. za dobu od 16. 4. 2022 do 29. 4. 2022, tj. 16,22 Kč, úrok z prodlení ze splátky výživného 3 600 Kč ve výši 11,75 % p. a. za dobu od 16. 3. 2022 do 21. 3. 2022, tj. 6,95 Kč, úrok z prodlení ze splátky výživného 3 600 Kč ve výši 8,50 % p. a. za dobu od 16. 9. 2021 do 22. 10. 2022, tj. 31,02 Kč, úrok z prodlení ze splátky výživného 3 600 Kč ve výši 8,50 % p. a. za dobu od 16. 8. 2021 do 20. 8. 2021, tj. 4,19 Kč, úrok z prodlení ze splátky výživného 3 600 Kč ve výši 8,25 % p. a. za dobu od 16. 6. 2021 do 17. 6. 2021, tj. 1,63 Kč, úrok z prodlení ze splátky výživného 3 600 Kč ve výši 8,25 % p. a. za dobu od 16. 2. 2021 do 4. 3. 2021, tj. 13,83 Kč, úrok z prodlení ze splátky výživného 1 200 Kč ve výši 8,25 % p. a. za dobu od 16. 2. 2021 do 13. 4. 2021, tj. 15,46 Kč, a úrok z prodlení ze splátky výživného 3 600 Kč ve výši 8,25 % p. a. za dobu od 16. 10. 2020 do 26. 10. 2020, tj. 8,93 Kč. Návrh na zvýšení výživného byl odůvodněn tím, že poslední úprava výživného, které je povinen žalovaný jako otec žalobce platit, byla provedena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17. 10. 2018, č.j. 12 P 47/2008-149, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové. Žalovaný v té době pracoval jako řidič mezinárodní kamionové dopravy s průměrným čistým měsíčním příjmem 14 898 Kč a cestovními náhradami v průměrné výši 26 277 Kč. V současné době má žalovaný živnostenská oprávnění v několika oborech. Výše jeho příjmů však není žalobci známa. V době poslední úpravy výživného žalovaný studoval na Střední průmyslové škole v [obec]. Aktuálně žalobce úspěšně ukončil první ročník Univerzity [obec], oboru aplikovaná informatika, a to prezenční formou. Výdaje žalobce spočívají především v nákladech na ubytování (5 400 Kč měsíčně), na stravování, které tvoří téměř polovinu všech nákladů. Dále jde o výdaje na oblečení, dopravu z místa trvalého bydliště do sídla univerzity, dopravu v sídle univerzity, náklady na kulturu a zábavu. Mimořádným výdajem bylo pořízení tabletu pro potřeby studia za částku 12 988 Kč bez DPH. Po posledním zvýšení výživného žalovaný placení výživného často zameškává, ve dvou případech nezaplatil vůbec.

2. Žalovaný se k návrhu na zvýšení výživného přes výzvu soudu nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu předvolání k jednání bylo doručeno postupem dle § 50 odst. 1 o.s.ř. dne 14. 7. 2022. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud při rozhodování ve věci vycházel z následujících skutkových zjištění:

4. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že nyní zahájí studium ve 2. ročníku Univerzity [obec]. Náklady na bydlení v [obec] dosud činily 5 400 Kč měsíčně, vzhledem k celkovému růstu cen má od září 2022 dojít ke zvýšení těchto nákladů, avšak žalobce zatím neví, na jakou částku. Náklady na stravování dokáže uvést pouze odhadem, činí minimálně 4 000 Kč měsíčně. Dojíždění do [obec] stojí asi 1 500 Kč měsíčně, městská hromadná doprava v [obec] při použití městské karty stojí 14 Kč za jednu cestu. Žalobce užívá léky, avšak ty jsou plně hrazeny z pojistného. Jeho zájmy souvisí s předmětem studia, jde zejména o informatiku a 3D tisk, s tím jsou spojené náklady, zejména na materiál na 3D tisk, odhadem to činí 500 Kč měsíčně. Žalobce pracuje v obchodě se smíšeným zbožím jako asistent prodeje, zaměstnavatelem je [právnická osoba] [obec]. Pracuje na poloviční úvazek, jeho čistý příjem činí 13 000 Kč měsíčně. S otcem není vůbec v kontaktu, otec mu nad rámec výživného ničím nepřispívá.

5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 12 P 47/2008 soud zjistil, že poslední úprava výživného pro žalobce byla provedena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17. 10. 2018, č.j. 12 P 47/2008-149, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 2019, č.j. 19 Co 34/2019 – 174. Uvedenými rozhodnutími bylo otci uloženo platit na výživu žalobce za období od 8. 3. 2015 do 31. 8. 2018 částku 2500 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2018 částku 3600 Kč měsíčně a na výživu sestry žalobce [celé jméno žalobce], narozené dne 28. 4. 2007, za období od 8. 3. 2015 do 31. 8. 2018 částku 2 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2018 částku 2 400 Kč měsíčně. Obě rozhodnutí nabyla právní moci dne 17. 3. 2019. Průměrný čistý měsíční příjem matky ve společnosti [právnická osoba] za rok 2018 činil kolem 21 000 až 22 000 Kč čistého (s přesčasy). Průměrný čistý měsíční příjem otce ve [právnická osoba] [právnická osoba] činil v roce 2015 - 11 500 Kč a v roce 2016 – 12 150 Kč. Otec dále pobíral cestovní náhrady ve výši 24 000 Kč v roce 2015, ve výši 19 166 Kč v roce 2016 a ve výši 23 500 Kč v roce 2017 (resp. do března 2018). Otec měl dvě vyživovací povinnosti. Dětem poskytoval řadu kvalitních plnění nad rámec výživného.

6. Dne 6. 6. 2022 byl ve věci sp. zn. 12 P 47/2008 podán návrh na zvýšení výživného pro nezletilou [celé jméno žalobce] O návrhu zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 12. 7. 2022, č.j. 12 P 47/2008 – 201, kterým bylo výživné pro nezletilou [jméno] zvýšeno s účinností od 1. 7. 2022 na částku 5 000 Kč měsíčně. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že matka nezletilé je rozvedená, má dvě děti (nezletilou [anonymizováno] a již zletilého syna [jméno]). Otec je rovněž rozvedený, má tři děti (nezletilou [anonymizováno], zletilého [jméno] a dále nezletilého [jméno], narozeného [datum]). Z potvrzení zaměstnavatele matky [právnická osoba] bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem matky za období leden až květen 2022 činil 29 351,40 Kč, v prosinci 2021 činil čistý příjem 22 226 Kč. Z oznámení Finančního úřadu pro [územní celek], Územního pracoviště v [obec], bylo zjištěno, že daňový základ otce v roce 2021 činil 399 928 Kč. Ze zprávy Úřadu práce ČR bylo zjištěno, že otec ani matka nepobírají dávky hmotné nouze ani dávky státní sociální podpory. Ze sdělení otce bylo zjištěno, že žije v rodinném domě, který spoluvlastní spolu se svojí matkou, splácí hypotéku. Podniká v oboru zámečnictví, autodoprava, autoservis, občas jezdí na montáže do [země]. Pro osobní potřebu mívá z podnikání čistý měsíční příjem cca 35 000 Kč. Má tři vyživovací povinnosti - k nezletilé [jméno], nezletilému [jméno] a žalobci, který studuje na vysoké škole v [obec] denní formu studia. Nezletilá [jméno] jezdí k otci jednou za dva až tři týdny na víkend. Ze sdělení matky bylo zjištěno, že bydlí s dětmi v bytě, který vlastní. Syn studuje na vysoké škole v denní formě studia. Matka synovi pravidelně zasílá 6 000 Kč. Pokud otec k jejím rukám zaplatí výživné pro syna, doplatí pouze rozdíl, pokud otec nezaplatí, platí celou částku sama. Otec pro syna stejně jako pro nezletilou [jméno] neuhradil soudem stanovené výživné třikrát. Matka nemá jiné příjmy než ze zaměstnání.

7. Dle § 910 odst. 1, 2 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Dle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Dle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

8. Hmotněprávní úprava účinná od 1. 1. 2014 možnost změny výživného v případě zletilých dětí výslovně neupravuje. Dle soudu však je třeba dovodit, že při změně poměrů se lze domáhat změny výživného i ze strany zletilých dětí. Opačný závěr by vedl k absurdním situacím. Dle soudu je třeba k závěru o možnosti změny výživného zletilého dítěte dospět na základě ustanovení § 163 odst. 1 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Změnu poměrů ve smyslu uvedeného ustanovení lze definovat jako stav odlišný od stavu, který byl rozhodující při původním (předchozím) rozhodování. Zásadně se musí jednat o změnu závažnějšího charakteru, tj. o změnu podstatnou (clausula rebus sic stantibus). Podmínkou úspěchu žalobce v tomto řízení tedy bylo prokázání skutečnosti, že se poměry rozhodné pro určení výše výživného v době od poslední úpravy výživného natolik změnily, že jsou důvody pro změnu výživného.

9. Soud dospěl jednoznačně k závěru, že v době od poslední úpravy výživného nastala na straně žalobce taková změna poměrů, která odůvodňuje zvýšení výživného. Poslední rozhodnutí o úpravě výživného nabylo právní moci dne 17. 3. 2019, tedy před více jak 3 lety. V době vydání posledního rozhodnutí byl žalobce žákem střední školy. V současné době je studentem vysoké školy v [obec], studuje formou prezenčního studia. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci nepochybně trvá, byť žalobce pracuje na částečný úvazek a dosahuje výdělku kolem 13 000 Kč. Za rozhodující však je třeba považovat, že si žalobce prezenční formou vysokoškolského studia zvyšuje kvalifikaci pro budoucí uplatnění na trhu práce. Výkon práce ze strany žalobce je tak třeba považovat za dobrovolnou činnost, kterou dosahuje zlepšení svých poměrů. Dle soudu by aktuální potřeby žalobce odůvodňovaly zvýšení výživného na jím požadovanou částku 6 600 Kč měsíčně, když jeho aktuální výdaje uvedenou částku významným způsobem převyšují. Matka žalobce pak plní svoji vyživovací povinnost i další osobní péčí v době, kdy se žalobce nezdržuje v místě studia.

10. Prostor pro případné zvýšení výživného je však v daném případě limitován možnostmi a schopnostmi žalovaného. Je třeba konstatovat, že i u žalovaného došlo k nikoliv nevýznamné změně poměrů. Žalovanému konkrétně přibyla vyživovací povinnost k synovi [jméno], [datum narození]. Pro potřeby řízení o zvýšení výživného pro sestru žalobce žalovaný sdělil, že aktuálně dosahuje čistého měsíčního příjmu kolem 35 000 Kč. Vyjde-li soud z ustálené praxe, že by na výživné měla jít přibližně třetina příjmu povinné osoby, pak se jako odpovídající výživné pro žalobce jeví částka 6 000 Kč měsíčně. Pokud se žalobce domáhal zvýšení výživného ve vyšším rozsahu, soud návrh zamítl (výrok III.). Soud tedy rozhodl o zvýšení výživného na částku 6 000 Kč. V souladu s návrhem soud výživné zvýšil již s účinností od srpna 2021. Žalobce zahájil studium v [obec] v průběhu září 2021 a je logické, že zvýšené náklady musel vynaložit i v době bezprostředně předcházející, například v souvislosti se zajištěním ubytování v místě studia. Proto je požadavek žalobce na zvýšení výživného již od srpna 2021 opodstatněný.

11. Zvýšením výživného o částku 2 400 Kč měsíčně vznikl za dobu od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2022 nedoplatek v celkové výši 31 200 Kč (13 měsíců po 2 400 Kč). Soud uložil žalovanému uvedenou částku zaplatit v přiměřené lhůtě odpovídající jednak potřebám žalobce, jednak i možnostem a schopnostem žalovaného.

12. Žalobce konečně uplatnil nárok na přiznání úroků z prodlení, a to jednak úroků z prodlení ze splátek výživného, které žalovaný nezaplatil vůbec, jednak úroků z prodlení ze splátek výživného, které žalovaný zaplatil opožděně. Žalobce konečně požadoval přiznání úroků z prodlení i z částek, o které bylo výživné zvýšeno tímto rozhodnutím. Soud při rozhodování o uvedených nárocích vycházel z dále uvedených ustanovení a dovodil, že pouze některé z uplatněných nároků jsou důvodné.

13. Dle § 921 odst. 2 o. z. (ve znění účinném od 28. 2. 2017) po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení.

14. Žalobce se jednak domáhal přiznání úroku z prodlení z dlužných splátek výživného, které mu již byly přisouzeny v minulosti a které dle tvrzení žalobce žalovaný nezaplatil vůbec (výživné splatné ve dnech 15. 11. 2021 a 15. 2. 2022), eventuálně se žalovaný se zaplacením ocitl v prodlení. (výživné splatné ve dnech 16. 4. 2022, 16. 3. 2022, 16. 9. 2021, 16. 8. 2021, 16. 6. 2021, 16. 2. 2021 a 16. 10. 2020). Požadavek na přiznání těchto úroků z prodlení má nepochybně oporu v zákoně, konkrétně v ust. § 921 odst. 2 o. z. Toto ustanovení je systematicky zařazeno mezi„ Společná ustanovení o výživném.“ Není tak pochyb o tom, že i zletilé dítě má v případě, že se jeho rodič ocitne v prodlení se zaplacením výživného, právo na úrok z prodlení z dlužné částky. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že žalobci výživné splatné ve dnech 15. 11. 2021 a 15. 2. 2022 byť i jen částečně zaplatil. Obdobně žalovaný netvrdil ani neprokázal, že výživné splatné ve dnech 16. 4. 2022, 16. 3. 2022, 16. 9. 2021, 16. 8. 2021, 16. 6. 2021, 16. 2. 2021 a 16. 10. 2020 včas, eventuálně že je zaplatil dříve, než uvedl žalobce. Žalobce požadoval úroky z prodlení vždy ode dne následujícího po splatnosti výživného (15. den v měsíci předem), jím požadované úrokové sazby odpovídají nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobci úrok z prodlení z nezaplacených plateb výživného či z opožděně zaplacených plateb výživného přiznal (viz výroky V. a VI. rozsudku). Výjimkou byl požadavek žalobce na přiznání úroku z prodlení z částky 1 200 Kč ve výši 8,25 % p. a. za dobu od 16. 2. 2021 do 13. 4. 2021, tj. 15,46 Kč, který byl patrně uplatněn omylem. Žalobce totiž úrok z prodlení z opožděně zaplaceného výživného ve výši 3 600 Kč splatného dne 15. 2. 2021 požadoval a jeho návrhu bylo vyhověno (viz výrok VI.). V této části proto soud návrh zamítl (výrok VII.).

15. Otázkou je, zda lze úrok z prodlení v případě výživného pro zletilé dítě přiznat i ve vztahu k dávkám výživného, které se stanou splatnými teprve v budoucnu (žalobce tento nárok uplatnil v rámci odstavce I. žalobního petitu, v němž požadoval přiznat úrok i pro případ prodlení, které vznikne teprve v budoucnu a v němž se žalovaný ocitne se zaplacením částky, o kterou bylo výživné zvýšeno tímto rozhodnutím). Gramatický výklad ustanovení § 921 odst. 2 o. z. nasvědčuje spíše tomu, že oprávněná osoba může požadovat úrok z prodlení po osobě povinné, která již je v prodlení. Z procesní normy, konkrétně ust. § 472a odst. 1, 2 z. ř. s., vyplývá, že při rozhodování o výživném pro nezletilé dítě může soud v rozhodnutí uložit povinnost zaplatit úrok z prodlení, a to i pro dávky výživného splatné v budoucnu, dostane-li se osoba výživou povinná s jejich placením do prodlení. Tato norma se však týká výlučně rozhodování o výživném pro nezletilé děti (viz § 466 a následující z. ř. s.). Při rozhodování o výživném pro zletilé děti soud postupuje podle ustanovení občanského soudního řádu. Tato procesní norma žádné ustanovení umožňující soudu přiznat úrok z prodlení i pro dávky výživného splatné v budoucnu neobsahuje. Soud z uvedeného dovodil, že z částky, o kterou bylo výživné zvýšeno, úrok z prodlení v tomto řízení přiznat nelze. Částka, o kterou bylo výživné zvýšeno, se navíc stane splatnou až uplynutím lhůty 3 měsíců běžící od právní moci tohoto rozsudku (viz výrok II. tohoto rozsudku). Pokud ji žalovaný v uvedené lhůtě nezaplatí, bude se žalobce moci domáhat úroku z prodlení.

16. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce měl v podstatné části předmětu sporu úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se však tohoto práva vzdal. Proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku VIII. uvedeno.