9 C 198/2019

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované a původní účastnice 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované pro zaplacení 53 022 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 26 511 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 060,65 Kč, kapitalizovaný úrok 7 178,85 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 16 590,50 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, úrok ve výši 25 % p. a. z částky 16 590,50 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a náklady řízení 7 522,40 Kč, tyto k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy do posledního dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek s tím, že splátky budou započítávány nejprve na jistinu, poté na úroky a následně na náklady řízení.

II. Věc týkající se nároku žalobce vůči žalovanému [celé jméno žalovaného] na zaplacení částky 26 511 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 060,65 Kč, kapitalizovaného úroku 7 178,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 16 590,50 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroku ve výši 25 % p. a. z částky 16 590,50 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení se vylučuje k samostatnému řízení.

1. Žalobou podanou dne 31. 5. 2019 se žalobce domáhal po žalované [celé jméno žalované], narozené 8. 1. 1965, zaplacení částky 53 022 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 121,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 357,70 Kč, úroku z prodlení z částky 33 180,99 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 % p. a. a úroku 25 % p. a. z částky 33 180,99 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], a [celé jméno žalované] došlo dne 25. 5. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce č. 587935698. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce dlužnici peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což dlužnice potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se dlužnice zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž částku 45 213 Kč. Tato částka představuje souhrn kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 13 473 Kč (úroková sazba 25 % p.a.), odměny za administrativní zpracování zápůjčky 10 240 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 21 500 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se dlužnice zavázala uhradit v hotovosti v 22 měsíčních splátkách po 4 328 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 16. 3. 2018. Dlužnice nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka z její strany byla zaplacena dne 13. 6. 2017. Dlužnice dlužila na jistině 34 205,69 Kč a na poplatku 21 607,31 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo dlužnici písemně oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. K tomuto dni činila výše pohledávky bez příslušenství 53 022 Kč. Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny za dobu do postoupení pohledávky žalobci, dále zákonný úrok z prodlení a sjednaný úrok z dlužné jistiny za dobu do úplného zaplacení dluhu.

2. Po zahájení řízení dne 14. 6. 2019 rozhodl [název soudu] usnesením č.j. [insolvenční spisová značka] [anonymizováno], že se zjišťuje úpadek [celé jméno žalované], narozené [datum], a že se povoluje řešení úpadku oddlužením. V důsledku toho bylo řízení v této věci přerušeno podle ust. § 140a insolvenčního zákona.

3. Původně žalovaná [celé jméno žalované], [datum narození], následně dne [datum] [anonymizováno].

4. Zdejší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozhodl, že v řízení bude na místě zemřelé [celé jméno žalované] pokračováno se žalovanými označenými v záhlaví tohoto rozsudku. Usnesení nabylo právní moci dne 31. 10. 2020.

5. Soud dále musel vzít v úvahu, že u Krajského soudu v Hradci Králové probíhá pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] insolvenční řízení ve věci procesního nástupce původní žalované [celé jméno žalovaného]. Řízení vůči němu tak je přerušeno. Soud proto mohl meritorně rozhodovat pouze ve vztahu k žalované [celé jméno žalované], narozené [datum]. K jednání nařízenému na den 8. 10. 2021 tak byla předvolána pouze žalovaná. Žalobce omluvil svoji neúčast při tomto jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

6. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Poukázala na skutečnost, že insolvenční správkyně dlužníka [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] podala ke zdejšímu soudu žalobu na určení neplatnosti rozhodnutí a dohod uzavřených v rámci pozůstalostního řízení po zemřelé [celé jméno žalované]. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, jímž byla deklarována neplatnost konkrétních právních jednání. Dále [anonymizováno] [jméno] [příjmení] podala opravný prostředek proti rozhodnutí vydanému v pozůstalostním řízení ve věci zemřelé [celé jméno žalované] (matky žalované). Za tohoto stavu žalobce nemůže po žalované úspěšně vymáhat splnění dluhu v tomto řízení. Žalovaná dále uvedla, že o dluhu zůstavitelky vůči žalobci (potažmo jeho právnímu předchůdci) ona sama ani další dědicové nic nevěděli. Nemohla se tudíž vyjádřit k tomu, zda a v jakém rozsahu na dluh bylo zůstavitelkou plněno. Pro případ vyhovění žalobě žalovaná požádala o umožnění splátek po 5 000 Kč měsíčně s tím, že není schopna vymáhanou částku hradit jednorázově.

7. Soud nejprve musel vyřešit otázku, zda je žalovaná ve věci pasivně legitimována, a to zejména se zřetelem k právním jednáním, které po vydání rozhodnutí v pozůstalostním řízení činila insolvenční správkyně [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

8. Soud vzal za prokázané, že [celé jméno žalované], [datum narození], zemřela dne [datum] (viz úmrtní list). Pozůstalostní řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla stanovena obvyklá cena majetku patřícího do společného jmění zůstavitelky a pozůstalého manžela [celé jméno žalovaného] částkou 1 559 010 Kč. Dále byla schválena dohoda pozůstalého manžela [celé jméno žalovaného] s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů. Pozůstalý manžel se stal výlučným vlastníkem ideální ½ pozemku stavební parcely [číslo] jehož součástí je ideální ½ stavby [adresa], a ideální ½ pozemku pozemkové parcely [číslo] všech v [katastrální uzemí], jakož i dalších aktiv. Do pozůstalostního jmění patřila druhá ideální polovina uvedených nemovitých věcí a náhradová pohledávka zůstavitelky za pozůstalým manželem [celé jméno žalovaného] z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 17 505 Kč. Obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti byla určena na 779 705 Kč, výše dluhů a dalších pasiv pozůstalosti na 369 559,21 Kč Čistá hodnota pozůstalosti činila 410 145,79 Kč. Dále bylo potvrzeno nabytí dědictví více dědicům podle dědických podílů ze zákona. Mj. byla vypořádána i pasiva pozůstalosti, mezi něž patřila i pohledávka žalobce za zůstavitelkou z titulu smlouvy o zápůjčce číslo 587935698 ze dne 25. 5. 2016, která byla uzavřena mezi zůstavitelkou a společností [právnická osoba], když došlo k postoupení pohledávky na společnost [právnická osoba], ve výši 90 818,85 Kč. Bylo rozhodnuto, že pozůstalý manžel [celé jméno žalovaného] a pozůstalá dcera [celé jméno žalované] nabývají každý 1/2 majetku patřícího do pozůstalosti s tím, že přejímají 1/2 pasiv pozůstalosti. Pozůstalý syn [celé jméno žalovaného] ze shora uvedeného majetku nic nenabyl. V rozhodnutí bylo uvedeno, že dědicové dědí podle zákonné posloupnosti v první třídě dědiců, s výhradou soupisu a bez omezení dědickou posloupností. Usnesení nabylo právní moci dne 23. 9. 2020. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací].

9. Insolvenční správkyně dlužníka [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], podala proti usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], odvolání, o kterém rozhodl [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Odvolání bylo odmítnuto. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo odůvodněno tím, že kdo je, obecně vzato, účastníkem řízení o pozůstalosti, vyplývá z § 110 a následujících zákona o zvláštních řízeních soudních. Insolvenčnímu správci majetku osoby, která je účastníkem pozůstalostního řízení v postavení dědice, žádné platné zákonné ustanovení postavení účastníka pozůstalostního řízení výslovně nepřiznává. Správce není nositelem žádného vlastního hmotného práva či povinnosti, které by měly být v pozůstalostním řízení projednávány. Že je jeho souhlasu zapotřebí k platnému uzavření dohody, podle níž by měl dlužník, jemuž bylo povoleno oddlužení, z pozůstalosti nabýt méně, než činí jeho dědický podíl (§ 412 odst. 3 insolvenčního zákona), na tom nic nemění. Správci tu totiž zákon nezakládá žádné hmotné právo ani povinnost, které by měly být vlastním předmětem pozůstalostního řízení, anebo by tu o nich mělo být z nějakého jiného důvodu vydáváno rozhodnutí. V průběhu daného pozůstalostního řízení (zahájeno bylo [datum]) [název soudu] usnesením z [datum] č. j. [insolvenční spisová značka], zjistil úpadek pozůstalého manžela [celé jméno žalovaného], povolil řešení úpadku oddlužením a insolvenční správkyní jmenoval odvolatelku. Usnesením téhož soudu z [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] [anonymizováno], pak schválil oddlužení [celé jméno žalovaného] plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Odvolatelka mezi vydáním těchto rozhodnutí sice pojala jí zmiňované nemovitosti do soupisu majetkové podstaty pozůstalého manžela (jako jeho výlučný majetek), ale krajský soud pak (druhým z uvedených rozhodnutí) dlužníku neuložil vydat tento majetek ke zpeněžení (s odůvodněním, že to pro naplnění účelu oddlužení není zapotřebí). V důsledku toho dispoziční oprávnění k předmětným nemovitostem od právní moci usnesení č. j. [insolvenční spisová značka] [anonymizováno], tedy i v době, kdy bylo rozhodováno o vypořádání společného jmění zůstavitelky a pozůstalého manžela, nesvědčilo odvolatelce, nýbrž pozůstalému manželu (viz § 409 odst. 3 insolvenčního zákona). Nebylo-li tedy uzavřenou dohodou o vypořádání společného jmění pojednáno o žádném majetku, k němuž by odvolatelce svědčilo dispoziční oprávnění, nebyl a není důvod pokládat v projednávané věci odvolatelku za účastnici řízení ani proto, že tu měl [celé jméno žalovaného] postavení účastníka nejen jako zůstavitelčin (zákonný) dědic, ale při rozhodování o společném jmění i jako pozůstalý manžel.

10. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že insolvenční správkyně dlužníka [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] podala proti žalované a [celé jméno žalovaného], narozenému [datum], žalobu o určení neplatnosti právních jednání. Zdejší soud rozsudkem pro uznání ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], žalobě vyhověl a rozhodl, že se určuje se neplatnost právních jednání, a to prohlášení dědiců o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením, uzavření dohody pozůstalého manžela [celé jméno žalovaného] s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů a potvrzení nabytí dědictví, všech učiněných v řízení o pozůstalosti po [celé jméno žalované], RČ [číslo], vedeném u [název soudu] pod spisovou značkou [spisová značka] ([anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], notářka se sídlem v [obec]). Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 8. 4. 2021.

11. Pozůstalostní řízení ve věci [celé jméno žalované], které probíhalo u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], bylo ukončeno vydáním rozhodnutí o dědictví podle ust. § 185 odst. 1 písm. g) z.ř.s. a § 1692 odst. 2 o. z. (viz odůvodnění uvedeného usnesení). Pro rozhodnutí v této věci bylo významné posouzení otázky, jaká je povaha rozhodnutí o dědictví a zda a jakým způsobem může být takové rozhodnutí změněno. Soud při řešení této otázky vycházel z ustálené judikatury, konkrétně z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2008 sp. zn. 21 Cdo 1240/2007. Toto rozhodnutí bylo přijato ještě v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, nicméně v něm formulované závěry jsou použitelné i v současné době. V uvedeném rozhodnutí se mj. uvádí: Usnesením o dědictví se dědické řízení končí (srov. 42 not. ř., nyní § 175s o.s.ř.). Bez ohledu na to, jaká uplynula doba od smrti zůstavitele do vydání usnesení, se jím deklarují právní vztahy s účinností ke dni smrti zůstavitele. Bylo-li prokázáno dědické právo více osob, soud schválí jejich dohodu o vypořádání dědictví, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům (srov. § 39 odst. 2 not. ř., nyní § 175q odst. 1 písm. c) o.s.ř. a § 482 obč. zák.). Dohodu o vypořádání dědictví je možné uzavřít jen před soudním komisařem nebo před soudem. Dokud nebude dohoda, k níž došlo do protokolu u soudu nebo soudního komisaře, podepsána jejími účastníky, nelze k ní přihlédnout. Dohodu musí uzavřít všichni, jimž svědčí dědické právo po zůstaviteli; okolnost, jaký dědický titul jim svědčí (tj. zda dědí ze zákona nebo ze závěti anebo z obou těchto titulů), není přitom významná. Uzavřená dohoda o vypořádání dědictví může být za řízení změněna, odvolána nebo nahrazena novou dohodou, a to i během odvolacího řízení, dokud odvolací soud ve věci nerozhodl. Změna dohody, její odvolání nebo nahrazení novou dohodou jsou možné jen se souhlasem všech dědiců, kteří ji uzavřeli. Dohoda o vypořádání dědictví se musí týkat všeho majetku, který byl uveden v soupisu aktiv dědictví. Dohodou nelze řešit do budoucna případné nároky dědiců k majetku zůstavitele, který by se mohl dodatečně objevit po skončení dědického řízení. Dohodou o vypořádání dědictví mohou (ale nemusí) být upraveny též pasíva dědictví. Uzavřou-li dědici takovou dohodu, podle které by měli odpovídat za zůstavitelovy dluhy jinak, než to vyplývá z § 470 obč. zák., jsou věřitelé zůstavitele účastníky dědického řízení (srov. § 28 not. ř., nyní § 175b o.s.ř.). K tomu, aby soud mohl takovou dohodu schválit, je třeba, aby s ní dohodou dotčení věřitelé vyslovili souhlas. Dohoda o vypořádání dědictví musí být určitá a srozumitelná; musí z ní mimo jiné bez pochybností vyplývat, jaký zůstavitelův majetek každý z dědiců nabývá. Obsahuje-li dohoda závazek dědice vyplatit jinému dědici dědický podíl nebo jeho část v penězích, musí být sjednána také lhůta k plnění; je také možné, aby bylo sjednáno zajištění tohoto závazku, například zástavním právem k věci, právu nebo jiné majetkové hodnotě z dědictví. Dojde-li k uzavření dohody o vypořádání dědictví, soud rozhoduje o jejím schválení či neschválení bez dalšího návrhu... Závaznost usnesení soudu vydaných v dědickém řízení nastává zvláštním způsobem. Výroky usnesení, které se týkají dědického práva (které určují, kdo je zůstavitelovým dědicem), jsou závazné pro každého. Pokud rozhoduje soud ve sporném řízení o otázkách souvisejících s řízením o dědictví, opírá se vždy o konkrétní zákonné ustanovení (srov. např. § 485 obč.zák, § 18 a 48 not.ř., nyní § 175k odst. 2 a 3 a § 175y o.s.ř.). Možnost opětného posouzení dohody dědiců o vypořádání dědictví pravomocně schválené usnesením soudu vydaným v řízení o dědictví (39 odst. 2 not. ř., nyní § 175g odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) ve sporném soudním řízení ze žádného zákonného ustanovení nevyplývá. Povaha věci přitom vylučuje možnost aplikovat na řízení o dědictví ustanovení § 99 odst. 3 o.s.ř. umožňující zrušit rozsudkem usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.10.1968, sp.zn. 2 Cz 6/68, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61, ročník 1969, od jehož závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat ani v současnosti). Z výše uvedeného vyplývá, že se nelze s úspěchem domáhat určení neplatnosti dohody dědiců o vypořádání dědictví pravomocně schválené usnesením soudu vydaným v řízení o dědictví (39 odst. 2 not. ř., nyní § 175g odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Případné rozhodnutí soudu, vydané ve sporném řízení, že soudem schválená dohoda o vypořádání dědictví je neplatná, by totiž nemělo (nemohlo mít) vliv na závaznost rozhodnutí vydaného soudem v řízení o dědictví podle 39 odst. 2 not. ř. (nyní § 175g odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

12. V posuzované věci bylo výsledkem pozůstalostního řízení vydání rozhodnutí, jímž soud podle ust. § 1692 o. z. a § 185 odst. 1 písm. g) z.ř.s. potvrdil nabytí dědictví podle dědických podílů ze zákona ve vztahu k pozůstalému manželovi [celé jméno žalovaného] a k pozůstalé dceři – žalované. V této části je rozhodnutí vydané v pozůstalostním řízen závazné pro každého. Na jeho účinky tak nemohl mít dopad ani rozsudek pro uznání vydaný v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Dle ust. § 159a odst. 1 o.s.ř. je rozhodnutí vydané v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] závazné pouze pro účastníky tohoto řízení, nikoliv například pro [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nebyla účastnicí pozůstalostního řízení, proto bylo jej odvolání v tomto řízení odmítnuto. Za tohoto stavu nelze než vycházet z toho, že rozhodnutí vydané v pozůstalostním řízení pod č.j. [číslo jednací] je závazné i pro soud v tomto řízení. Soud tedy v souladu s uvedeným rozhodnutím vycházel z toho, že na každého ze žalovaných přešla polovina závazku, jehož splnění se žalobce domáhá v tomto řízení. Soud proto dovodil, že oba žalovaní jsou v tomto řízení pasivně legitimováni, přičemž každý z nich odpovídá za polovinu vymáhaného závazku.

13. V době vydání tohoto rozhodnutí je ve vztahu k žalovanému vedeno insolvenční řízení. Tato skutečnost brání tomu, aby ve vztahu k žalovanému bylo vydáno meritorní rozhodnutí. Soud proto postupoval dle § 112 odst. 2 o.s.ř. a ve vztahu k žalovanému věc vyloučil k samostatnému řízení. Rozhodnutí ve vztahu k žalovanému bude vydáno až poté, kdy odpadne důvod přerušení řízení. Soudu však nic nebránilo v tom, aby meritorně rozhodl ve vztahu k žalované.

14. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], a [celé jméno žalované], RČ [číslo], bytem [adresa žalovaného, žalované a původní účastnice], uzavřely dne 25. 5. 2016 smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužnici částku 50 000 Kč. Dlužnice se zavázala splatit 21 měsíčních splátek po 4 328 Kč a poslední splátku 4 325 Kč, celkem tedy 95 213 Kč. Částka 45 213 Kč je představována úrokem 13 473 Kč (dle smlouvy jde při zvolené době splácení o úrok v sazbě 26,16 % p.a. s tím, že jde o pevnou sazbu pro celou dobu trvání smlouvy), poplatkem za administrativní činnost 10 240 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek 21 500 Kč Smlouva byla uzavřena podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle článku 12 smluvních podmínek bylo dohodnuto, že pokud zákazník neuhradí příslušnou splátku celkové dlužné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 20 smluvních podmínek byla smlouva uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvala ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky. Pro případ, že zákazník bude v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce s obchodními podmínkami a z tabulky umoření.

15. Původní věřitel postoupil mj. i pohledávku za žalovanou žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 14. 6. 2018 O postoupení pohledávky byla dlužnice [celé jméno žalované] vyrozuměna v rámci oznámení z téhož dne. V něm je specifikována výše pohledávky na 53 022 Kč (bez příslušenství). V předžalobní upomínce ze dne 17. 5. 2019 byla dlužnice vyzvána k zaplacení celkové částky 79 466,70 Kč (dluh včetně příslušenství). Tyto skutečnosti soud zjistil ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s doklady o odeslání.

16. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Dle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, částí seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byla dlužnice o postoupení pohledávky rovněž informována. Žalobce uplatnil svoji pohledávku i v pozůstalostním řízení vedeném ve věci původní dlužnice.

18. Předloženou listinou – smlouvou o zápůjčce – bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi původní dlužnicí [celé jméno žalované] a společností [právnická osoba] jako věřitelem. Dlužnici byla poskytnuta zápůjčka ve výši 50 000 Kč, dlužnice se zavázala vrátit celkem 95 213 Kč. Kromě dlužné jistiny se jednalo o poplatek ve výši 45 213 Kč. Tato částka zahrnuje obchodní úrok z úvěru, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Zčásti jde o sjednání úroku v souladu s platným ust. § 2392 o.z., ve zbývající části o sjednání poplatků za specifické činnosti věřitele. Sjednání takových poplatků dle soudu neodporuje platné právní úpravě. Celková výše poplatků (90,4 % z jistiny) se při sjednané lhůtě splacení 22 měsíců může jevit jako nepřiměřeně vysoká. Na straně druhé výše poplatků byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Dlužnice si tak musela být bez jakýchkoliv pochybností vědoma, jakou celkovou částku bude povinna věřiteli na základě smlouvy vrátit. Bylo pouze věcí dlužnice, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Soud tudíž neshledal důvod, proč by na částku 45 213 Kč (resp. její nezaplacenou část) neměl mít věřitel nárok.

19. Žalovaná uvedla, že o vymáhaném závazku zůstavitelky vůbec nevěděla. Tato skutečnost ztěžuje procesní postavení žalované, která tak může pouze obtížně tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně zaplatila i další žalobcem nezohledněné částky. Soud proto žalobě vyhověl, přičemž v souladu s dohodou dědiců žalované uložil povinnost zaplatit žalobci polovinu vymáhané jistiny se zákonným úrokem z prodlení a se sjednaným úrokem za dobu do zaplacení, polovinu vymáhaných poplatků, jakož i polovinu kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení (v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

20. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci ve vztahu k žalované úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal polovinu zaplaceného soudního poplatku 1 061 Kč (žalobce na soudním poplatku celkem zaplatil 2 122 Kč). Dále byla přiznána polovina oprávněně účtovaných nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna za úkon právní služby z hodnoty předmětu sporu 53 022 Kč činí dle § 7 vyhlášky 3 260 Kč za úkon. Odměna v této výši byla přiznána za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby). Žalobce má dále právo na paušální náhradu výloh po 300 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Celkově tak náklady zastoupení, na které má žalobce právo, činí 10 680 Kč. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1. 1. 2013 činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 10 680 Kč. Daň činí 2 242,80 Kč. Celkově má žalobce právo na náklady zastoupení ve výši 12 922,80 Kč. Z této částky soud uložil žalované zaplatit polovinu, tj. 6 461,40 Kč. Spolu se soudním poplatkem tak je žalovaná povinna zaplatit 7 522,40 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

21. Dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud umožnil žalované v souladu s jejím požadavkem dluh splácet po 5 000 Kč měsíčně. Splátky v této výši umožní úhradu celého dluhu včetně příslušenství a nákladů řízení v relativně krátké době. Soud stanovil, v jakém pořadí budou jednotlivé splátky započítávány na jistinu, úroky a náklady řízení. Konečně soud rozhodl pro případ, že některá ze splátek nebude uhrazena řádně a včas, o právu žalobce domáhat se jednorázové úhrady zůstatku dluhu.