9 C 198/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 27 500 Kč s příslušenstvím - půjčka Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % p. a. od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % p. a. od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % p. a. od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % p. a. od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % p. a. od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % p. a. od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 14 % p. a. od 1. 7. 2022 do zaplacení s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení trvá, je žalovaný povinen platit roční úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů, dále náklady řízení 2 552 Kč, tyto k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobou podanou dne 25. 2. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne 26. 11. 2006 s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce č. 315247541. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 50 880 Kč (půjčka ve výši 30 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 20 880 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 960 Kč. Úhrady měly být prováděny do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek. Žalovaný své smluvní závazky neplnil řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tj. 2. 12. 2007. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad – 23 380 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 27 500 Kč, šlo o nesplacenou část jistiny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobcem došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 11. 9. 2018. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh nic neuhradil. Žalovaný aktuálně dluží 27 500 Kč s úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když mu předvolání k jednání bylo doručeno na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 11. 7. 2022. Neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], jako věřitel a žalovaný jako zákazník uzavřeli dne 26. 11. 2006 smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit 53 týdenních splátek po 960 Kč, celkem 50 880 Kč. Částka 20 880 Kč je ve smlouvě označena jako souhrnný poplatek. Smlouva byla uzavřena podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 S., občanský zákoník, a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle článku 5 smluvních podmínek bylo dohodnuto, že jakékoliv splátky zaplacené zákazníkem se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítány na vlastní částku půjčky. Dle článku 8 smluvních podmínek bylo dohodnuto, že pokud zákazník neuhradí příslušnou splátku celkové dlužné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o půjčce s obchodními podmínkami. Původní věřitel postoupil pohledávku z uvedené smlouvy [právnická osoba] [anonymizováno]. V seznamu postoupených pohledávek je uvedena výše pohledávky 27 500 Kč O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v rámci oznámení ze dne 25. 6. 2015. V něm je specifikována výše pohledávky na celkem 27 500 Kč bez příslušenství. [právnická osoba] [anonymizováno]. následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobci. O tomto postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v rámci oznámení ze dne 11. 9. 2018 a v předžalobní výzvě k plnění. V ní je uvedena výše pohledávky 27 500 Kč bez příslušenství (tj. bez úroku z prodlení od 1. 7. 2015 do zaplacení). Tyto skutečnosti soud zjistil ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s doklady o odeslání. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tedy v době uzavření obou smluv o půjčce. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. K postoupení pohledávek ze strany původního věřitele žalobci došlo v době po 1. 1. 2014, tedy bylo třeba vycházet z právní úpravy účinné od uvedeného dne. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] a pozdějším věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno]. Postoupení pohledávky bylo osvědčeno mj. seznamem postoupených pohledávek, oznámeními o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávky rovněž informován. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla. Předloženou listinou – smlouvou o půjčce – bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a společností [právnická osoba] jako věřitelem. Žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit na základě smlouvy 50 880 Kč. Kromě dlužné jistiny se jednalo o tzv. souhrnný poplatek ve výši 20 880 Kč. Dle soudu jde o sjednání úroku v souladu s tehdy platným ust. § 658 odst. 1 obč. zák., jakož i poplatků za další služby (např. hotovostní inkaso splátek). Tato částka představuje 41 % z předmětu půjčky. Při sjednané lhůtě splacení 53 týdnů se taková výše úroku a poplatků může jevit jako nepřiměřeně vysoká. Na straně druhé výše této částky byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Žalovaný si tak musel být bez jakýchkoliv pochybností vědom, jakou celkovou částku bude povinen na základě uzavřené smlouvy věřiteli vrátit. Bylo pouze věcí žalovaného, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Soud tudíž neshledal důvod, proč by na souhrnný poplatek neměl mít věřitel nárok. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil a ani neprokázal, že žalobci či jeho právním předchůdcům zaplatil vyšší než jimi zohledněné částky. Žalovaným zaplacené splátky byly v souladu se smlouvou započítávány nejprve na souhrnný poplatek, po jeho úhradě na jistinu. Soud proto žalobě vyhověl a žalobci přiznal dlužnou jistinu ve výši 27 500 Kč. Z této částky byl žalobci přiznán rovněž zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 142/1994 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 1 100 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1. 1. 2013 činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1 200 Kč. Daň činí 252 Kč. Celkově má žalobce právo na náklady řízení ve výši 2 552 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.