9 C 210/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 250 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 250 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 50 300 Kč za dobu od 15. 4. 2021 do 24. 8. 2023 a z částky 250 Kč za dobu od 25. 8. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 8,25 % p. a. z částky 50 300 Kč za dobu od 15. 4. 2021 do 24. 8. 2023 a z částky 250 Kč za dobu od 25. 8. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na úroku z úvěru v sazbě 18,9 % p. a. za dobu od 18. 7. 2019 do 14. 7. 2020 celkem 9 398,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; co do částky 51,60 Kč se žaloba ve vztahu k tomuto úroku zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na úroku z úvěru v sazbě 27,15 % p. a. za dobu od 21. 12. 2019 do 14. 4. 2021 celkem 5 543,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; co do částky 12 435,16 Kč se žaloba ve vztahu k tomuto úroku zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení 13 953 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 10. 5. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 50 300 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu od 30. 12. 2014 do 14. 7. 2020 ve výši 9 449,80 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu od 15. 7. 2020 do 14. 4. 2021 ve výši 17 978,36 Kč, úroku 18,9 % ročně z částky 50 300 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 300 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce uzavřel dne 30. 12. 2014 se žalovanou smlouvu o povoleném přečerpání č. GNM063094334, která byla smlouvou o úvěru (dále jen „smlouva"). Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalované, v souladu s Podmínkami pro povolené přečerpání (kontokorent) pro fyzické osoby (dále „podmínky“). Zadáním autorizačního kódu žalovaná potvrdila svůj souhlas s uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru, přičemž autorizační kód nahrazoval fyzický podpis žalované. Součástí smlouvy dále byly všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů v mBank (dále jen „VOP"), Sazebník bankovních poplatků mBank (dále jen „sazebník") a úrokový lístek. V předmětné smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěrový limit až do výše 50 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat realizací plateb a výběrů ze svého osobního účtu mKonto č.ú. , Anonymizováno, . Tento svůj závazek žalobce ke dni 30. 12. 2014 splnil. Žalovaná se zejména zavázala nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu a plnit veškeré své závazky, tj. zejména řádně a včas uhradit dlužnou jistinu a úroky, a dále zajistit na účtu ke konci zúčtovacího cyklu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků úvěru. Dle kap. II. odst. 1. smlouvy byla nesplacená jistina úvěru úročena roční procentní úrokovou sazbou ve výši 18,90 %. Žalobce účtoval úroky v měsíčních intervalech, a to v jednotlivých na sebe bezprostředně navazujících měsíčních zúčtovacích cyklech. Banka byla oprávněna v případě prodlení klienta s úhradou jakéhokoliv závazku ze smlouvy či při překročení povoleného limitu přečerpání úročit dlužnou částku zvláštní úrokovou sazbou sjednanou ve smlouvě. Žalobce však z vlastního rozhodnutí ode dne vzniku smlouvy úročil nepovolený zůstatek pouze sazbou smluvního úroku 18,90 % a dále sazbou úroku z prodlení v zákonné výši, které v sazbě kapitalizovaného úroku sečetl dohromady. Dále byl žalobce oprávněn požadovat uhrazení poplatků, smluvní pokuty a jiných plateb souvisejících s prodlením klienta dle aktuálně platného sazebníku v souladu s kap. IV. odst. 2. smlouvy. Dle kap. IV. odst. 1. smlouvy, pokud klient z jakéhokoli důvodu překročil úvěrový limit, stála se příslušná částka nepovoleným debetním zůstatkem, který byla žalovaná povinna splatit ihned. Dle odst. 3.2.1 podmínek byla banka oprávněna úvěr v plné výši prohlásit za splatný nebo odstoupit od smlouvy, zejména byl-li klient v prodlení s úhradou jakékoliv peněžité částky, či pokud došlo z jakéhokoliv důvodu k překročení úvěrového limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaná dne 26. 2. 2019 překročila úvěrový limit, nezajistila dostatek prostředků k pokrytí transakce a dostala se tak do nepovoleného debetního zůstatku, využil žalobce svého výše uvedeného práva a od smlouvy odstoupil, a to dopisem adresovaným žalované, čímž se stal dluh splatným ke dni 14. 7. 2020. Dlužná částka byla složena z nesplacené jistiny - záporného zůstatku na účtu ve výši 50 300 Kč tvořeného rozdílem mezi čerpanými prostředky a vklady žalované, z poplatků v celkové výši 250 Kč, z dlužného úroku smluvního zkapitalizovaného ke dni 14. 4. 2021 na částku 9 449,80 Kč, z dlužného úroku z částek po splatnosti a nepovoleného debetního zůstatku zkapitalizovaného ke dni 14. 4. 2021 na částku 17 978,36 Kč, z úroku ve výši 18,90 % z částky 50 300 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení z částky 50 300 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení. Žalovaná dluh nesplnila ani po zaslání předžalobní upomínky, a proto byla podána žaloba v této věci.

2. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2021, č.j. KSHK , spisová značka, -, Anonymizováno, ., bylo rozhodnuto, že se zjišťuje úpadek žalované a jejího manžela , jméno FO, . Usnesením téhož soudu ze dne 2. 12. 2021, č.j. KSHK , spisová značka, -, Anonymizováno, byla zamítnut návrh na povolení oddlužení dlužníků a na jejich majetek byl prohlášen konkurs. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 14. 9. 2023, č.j. KSHK , spisová značka, -, Anonymizováno, , byl konkurs na majetek dlužníků zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Posledně uvedené usnesení nabylo právní moci dne 1. 10. 2023.

3. Podáními ze dne 31. 10. 2023 a 9. 11. 2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět s tím, že v insolvenčním řízení byla pohledávka uspokojena co do částky 50 050 Kč, a to dne 24. 8. 2023. Na jistině tak nadále zbývalo k úhradě 250 Kč. Při vyčíslení příslušenství pohledávky žalobce zohlednil ustanovení § 122 odst. 4, 5 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po částečném zpětvzetí tak žalobce požadoval zaplacení částky 250 Kč, kapitalizovaného úroku v sazbě 18,90 % p. a. z částky 50 300 Kč za dobu od 18. 7. 2019 do 14. 7. 2020 ve výši 9 449,80 Kč, kapitalizovaného úroku v sazbě 27,15 % p. a. z částky 50 300 Kč za dobu od 21. 12. 2019 do 14. 4. 2021 ve výši 17 978,36 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 50 300 Kč za dobu od 15. 4. 2021 do 24. 8. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 300 Kč za dobu od 15. 4. 2021 do 24. 8. 2023, úroku 8,25 % ročně z částky 250 Kč za dobu od 25. 8. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 250 Kč za dobu od 25. 8. 2023 do zaplacení. Žalobce současně doplnil skutková tvrzení k ověření úvěruschopnosti žalované. Žádost o úvěr byla podána na pobočce. Žalovaná v žádosti uvedla příjem ve výši 10 900 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na její účet č. , č. účtu, vedený u žalobce. Banka stanovila životní výdaje klienta podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 3 410 Kč. Banka zároveň obdobně k ukazateli DSTI stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 21,2 % po poskytnutí úvěru. Žalobce dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 1 260 Kč. Po zohlednění všech uvedených okolností žalobce stanovil maximální zatížení klienta pro novou splátku na částku ve výši 5 856 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 050 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 2 310 Kč. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že dlouhodobě pobývá v zahraničí. Po skončeném konkursním řízení č. KSHK , adresa, je bez majetku a aktuálně bez zaměstnání a příjmů. Pečuje o zdravotně znevýhodněného manžela, je ve finanční tísni. Žalobci zaslala návrh na smírčí jednání, ovšem bez jakékoliv odpovědi. Po konkurzu je bez zabavitelných příjmů. Další částky nad rámec konkurzu nemá aktuálně ani výhledově jak uspokojit. Nároky žalobce byly z větší části uspokojeny v konkursu. Soudní řízení tak přinese jen další navýšení nákladů a další marnou exekuci. S ohledem na rehabilitace manžela a finanční a časovou nákladnost cesty ze zahraničí žalovaná omluvila neúčast při jednání soudu nařízeném na den 17. 4. 2024. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované.

5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že dne 12. 2. 2009 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o vedení účtu. Žalobce se smlouvou zavázal, že pro žalovanou povede účet uvedený v „Potvrzení o zřízení účtu.“ Dle potvrzení z téhož dne byl pro žalovanou zřízen účet č. , hodnota, . Dne 30. 12. 2014 účastníci uzavřeli smlouvu o povoleném přečerpání č. GNM063094334/2014. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované v její prospěch peněžní prostředky až do výše 50 000 Kč (úvěrový limit), a to formou zvláštního úvěru („Povolené přečerpání“). Žalovaná byla oprávněna opakovaně přečerpat disponibilní zůstatek na jejím , Anonymizováno, č. , č. účtu, . Čerpané prostředky měly být úročeny sazbou 18,90 % p. a.. V článku IV bylo dohodnuto, že v případě překročení úvěrového limitu se stává přečerpaná částka nepovoleným debetním zůstatkem, který je klient povinen ihned splatit. Nepovolený debetní zůstatek měl být úročen zvláštní sazbou, jejíž výše měla být uvedena v aktuálním úrokovém lístku žalobce. V okamžiku uzavření smlouvy sazba činila 30 % p. a.. Ostatní práva se řídila Podmínkami pro povolené přečerpání (kontokorent) pro fyzické osoby. Dle článku 2.4.1 podmínek se splácení úvěru z povoleného přečerpání mělo uskutečňovat převodem peněžních prostředků na mKonto, ke kterému bylo povolené přečerpání zřízeno. Dle článku 2.4.3 byl klient povinen zajistit na svém mKontu ke konci zúčtovacího cyklu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úvěru z povoleného přečerpání včetně případných úroků z prodlení. Dle článku 3.2.1 podmínek byl žalobce oprávněn od smlouvy odstoupit mj. v případě, že klient bude v prodlení se splacením jakékoli peněžité částky. Dle článku 4.3.2 byl klient v případě odstoupení od smlouvy povinen nejpozději do 30 dnů od dne odeslání oznámení o odstoupení uhradit částku odpovídající objemu veškerých nesplacených dluhů z povoleného přečerpání zvýšenou o úrok, na který by mBank vznikl nárok, pokud by k odstoupení nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl úvěr z povoleného přečerpání čerpán, do dne předcházejícího dni, kdy jsou dlužné částky v plné výši splaceny. Žalobce zaslal žalované dne 14. 7. 2020 dopis nazvaný Poslední výzva k uhrazení dlužné částky / odstoupení od smlouvy. Žalobce sdělil, že eviduje za žalovanou pohledávku v celkové výši 67 528,64 Kč bez poplatku za vyhotovení a zaslání další upomínky ve výši 150 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě uvedené částky včetně poplatku nejpozději do sedmi dnů od doručení výzvy. Žalobce současně odstoupil od smlouvy o povoleném přečerpání na běžném účtu mKonto a zároveň od smlouvy o vedení běžného účtu mKonto. Dopis byl doručen dne 17. 7. 2020 do provozovny , právnická osoba, ve , Anonymizováno, , adresa, . Předžalobní upomínkou ze dne 19. 4. 2021 zaslanou na adresu , adresa, a adresu A. , adresa, žalobce vyzval žalobce žalovanou k zaplacení částky 77 728,16 Kč. Šlo o dluh vzniklý na základě smlouvy č. GNM063094334, 2204258459. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o vedení účtu a potvrzení o zřízení účtu, ze smlouvy o povoleném přečerpání s podmínkami pro povolené přečerpání, z dopisu obsahujícího odstoupení od smlouvy s dodejkou a z předžalobní upomínky.

6. Žalovaná smlouvu o vedení účtu, jakož i následně uzavřenou smlouvu o povoleném přečerpání prostředků na daném účtu, uzavírala jako spotřebitelka (nikoliv jako podnikající fyzická osoba). Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda smlouva o povoleném přečerpání ze dne 30. 12. 2014 byla platným právním jednáním, a to jednak se zřetelem k obecné právní úpravě (občanský zákoník), jednak se zřetelem k normám na ochranu spotřebitele.

7. K uzavření smlouvy o povoleném přečerpání došlo dne 30. 12. 2014, tedy za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud tedy při svém rozhodování vycházel z této právní normy.

8. Dle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 9 odst. 1, 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni 30. 12. 2014) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

10. Uzavřená smlouva o povoleném přečerpání byla z hlediska právní kvalifikace smlouvou podle ust. § 2665 o. z., která se posuzuje jako smlouva o úvěru. Došlo-li na základě smlouvy ze strany žalované v souladu se sjednanými podmínkami k čerpání prostředků na účtu, pak ve své podstatě šlo o čerpání úvěru, který jí žalobce poskytl. Žalovaná byla povinna čerpané prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem v sazbě 18,90 % p. a.. To však platilo pro čerpání prostředků v rámci úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento limit nepřekročit. Pro případ překročení limitu měl být nepovolený debetní zůstatek, tj. částka, o kterou byl přečerpán úvěrový limit, úročen zvláštní úvěrovou sazbou. Soud dále dovodil, že žalobce při uzavření smlouvy splnil povinnosti věřitele vyplývající z tehdy platného zákona o spotřebitelském úvěru, tedy ověřil schopnost žalované splácet úvěr. Žalobce měl informace o příjmech žalované, tedy o finančních prostředcích, které byly na účet ve prospěch žalované poukazovány třetími osobami, již od zřízení účtu v roce 2009. Žalobce tak mohl náležitě zhodnotit, zda žalovaná bude schopna splácet úvěr poskytnutý smlouvou z 30. 12. 2014. O tom, že žalovaná byla schopna své závazky ze smlouvy plnit, pak bez dalšího svědčí skutečnost, že k přečerpání prostředků na účtu a ke vzniku nepovoleného debetu došlo až v únoru 2019, což zjevně souviselo s finančními potížemi žalované, které v roce 2021 vyústily v insolvenční řízení. Po dobu více jak 4 let však žalovaná závazky ze smlouvy řádně plnila. Dle soudu tak uzavřená smlouva ze dne 30. 12. 2014 byla platným právním jednáním.

11. Předmětem tohoto řízení je zaplacení dlužné jistiny 250 Kč (zbývající část dlužné jistiny byla žalobci uhrazena z výtěžku konkursu dne 24. 8. 2023). Dále bylo předmětem sporu příslušenství, a to jak z té části jistiny, která dosud nebyla uhrazena, tak z části jistiny, která byla uhrazena dne 24. 8. 2023. Žalovaná namítala, že sporná pohledávka byla téměř v plném rozsahu uspokojena z výtěžku konkursu, a proto nesouhlasila s nároky uplatněnými žalobcem po částečném zpětvzetí žaloby. Soud se proto zabýval otázkou, zda lze žalobci částky požadované po částečném zastavení řízení (viz odst 3. tohoto odůvodnění) přiznat, a to právě se zřetelem k výsledku insolvenčního řízení.

12. V insolvenčním řízení bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek žalované, tedy byl použit tento zákonný způsob řešení úpadku žalované. Výtěžek konkursu byl rozvržen mezi věřitele, kteří své pohledávky v insolvenčním řízení přihlásili. Ve vztahu k žalobci bylo z vymáhané pohledávky 50 300 Kč uspokojeno 50 050 Kč. Dle § 244 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, platí: Konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak. Právní úprava je tedy odlišná od oddlužení, v případě kterého je dlužník po splnění všech povinností od placení pohledávek osvobozen (§ 414 insolvenčního zákona). Z uvedeného tak vyplývá, že pokud se žalobce v tomto řízení domáhá přiznání té části sporné pohledávky, která nebyla uspokojena rozvrhem výtěžku konkursu, včetně veškerého příslušenství vymáhané pohledávky, je uplatněný nárok důvodný. Ve vztahu k příslušenství (úroky, úroky z prodlení) pak platí, že pokud věřitel na jeho přiznání trvá a nárok na příslušenství vyplývá ze smlouvy (úroky) nebo ze zákona (úroky z prodlení), soud ho nemůže nepřiznat například se zřetelem k nepříznivé finanční situaci dlužníka. Z uvedeného tedy soud vycházel při rozhodování o nároku, jenž zůstal předmětem sporu.

13. Dlužná jistina původně činila 50 300 Kč, po částečném zastavení činí 250 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že žalobci uvedenou částku po skončení insolvenčního řízení (eventuálně kdykoliv předtím) zaplatila. Soud proto částku 250 Kč žalobci přiznal.

14. Žalobce dále požadoval kapitalizovaný úrok ve výši 18,90 % p. a. z částky 50 300 Kč za dobu od 18. 7. 2019 do 14. 7. 2020 ve výši 9 449,80 Kč a úrok v sazbě 27,15 % (sjednaná úroková sazbě 18,90 % + zákonná sazba úroku z prodlení 8,25 %) z částky 50 300 Kč za dobu od 21. 12. 2019 do 14. 4. 2021. Byl tedy požadován smluvní úrok 18,90 % p. a. z celé dlužné částky a smluvní úrok sjednaný pro případ přečerpání úvěrového rámce rovněž z celé dlužné částky 50 300 Kč. Dle soudu oba tyto nároky vedle sebe nemohou obstát.

15. Důvodný je nárok na přiznání smluvního úroku v sazbě 18,90 % z částky 50 000 Kč (sjednaný úvěrový rámec) za dobu od 18. 7. 2019 do 14. 7. 2020, kdy žalobce od smlouvy odstoupil. K překročení úvěrového limitu došlo již dne 26. 2. 2019 (viz článek II. žaloby). Soud tudíž na tomto úroku za celkem 363 dnů prodlení žalobci přiznal 9 398,20 Kč (žalobce požadoval za uvedené období úrok z částky 50 300 Kč v celkové výši 9 449,80 Kč, tedy byl neúspěšný co do 51,60 Kč).

16. Žalobce dále požadoval smluvní úrok navýšený o zákonný úrok z prodlení z celé dlužné částky 50 300 Kč. Tento úrok však byl v článku IV smlouvy sjednán pouze ve vztahu k nepovolenému debetnímu zůstatkem, tj. k částce, o kterou byl úvěrový rámec 50 000 Kč přečerpán. Dle soudu tak bylo možno úrok v sazbě 27,15 % p. a. přiznat pouze z částky 300 Kč, o kterou byl úvěrový rámec přečerpán. Nic nebránilo tomu, aby úrok byl přiznán za žalobcem požadované období od 21. 12. 2019 do 14. 4. 2021 (k přečerpání došlo již dne 26. 2. 2019, přečerpaná částka 300 Kč nebyla do 14. 4. 2021 vrácena). Úrok tak za celkem 481 dnů prodlení činí 107,30 Kč. Žalobcem požadovaný úrok v sazbě 27,15 % však zahrnoval rovněž sazbu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a.. Žalovaná nepochybně byla v období od 21. 12. 2019 do 14. 4. 2021 v prodlení s úhradou částky 50 000 Kč odpovídající sjednanému a vyčerpanému úvěrovému rámci. Žalobci tak bylo možno přiznat rovněž částku odpovídající zákonnému úroku z prodlení z dlužného úvěrového rámce 50 000 Kč za dobu od 21. 12. 2019 do 14. 4. 2021. Úrok v sazbě 8,25 % za celkem 481 dnů prodlení činí 5 435,90 Kč. Žalobce požadoval za uvedené období úrok v celkové výši 17 978,36 Kč, na úroku mu bylo přiznáno celkem 5 543,20 Kč (107,30 Kč + 5 435,90 Kč). Ve vztahu k tomuto kapitalizovanému úroku tak byl žalobce neúspěšný v rozsahu 12 435,16 Kč.

17. Oprávněně pak žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení v sazbě 8,25 % p. a. z celé dlužné částky 50 300 Kč za dobu od 15. 4. 2021 do 24. 8. 2023 (v tento den bylo z výtěžku konkursu na jistinu zaplaceno 50 050 Kč) a ze zůstatku dluhu 250 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení. Stejně tak byl oprávněně požadován úrok z úvěru ze stejné částky za stejné období v sazbě 8,25 % p. a., když tato sazba zohledňuje omezení úroku vyplývající z ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění zákona č. 186/2020 Sb..

18. Lze tedy shrnout, že soud žalobci přiznal částky uvedené ve výrocích I. až III. tohoto rozsudku, naopak na kapitalizovaných úrocích nepřiznal částky uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

19. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. a § 150 o.s.ř.. Částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu 50 050 Kč bylo procesně zaviněno žalovanou, jejíž dluh byl v tomto rozsahu uhrazen až po zahájení tohoto řízení z výtěžku konkursu. Ve zbývajícím rozsahu byl co do jistiny žalobce úspěšný. V okamžiku vydání tohoto rozhodnutí byly předmětem sporu kapitalizované úroky v celkové výši 27 428,16 Kč (9 449,80 Kč + 17 978,36 Kč). Toto příslušenství tak více jak 100 násobně převyšovalo dlužnou jistinu. Dle soudu se tak ve výroku o nákladech řízení musí projevit i to, jak bylo rozhodnuto o tomto příslušenství, byť dle ust. § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. se při určení tarifní hodnoty nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. Představuje-li v době vydání rozhodnutí příslušenství více jak 100 násobek dlužné jistiny, pak dle soudu musí být při rozhodování o nákladech řízení zohledněno, jak bylo o příslušenství rozhodnuto. Kapitalizované úroky odpovídaly více jak polovině původní dlužné jistiny. Jak již soud uvedl, na kapitalizovaných úrocích bylo celkem požadováno 27 428,16 Kč, přiznáno bylo 14 941,40 Kč (9 398,20 Kč + 5 543,20 Kč). Žalobce tak byl ve vztahu k příslušenství úspěšný přibližně v rozsahu jedné poloviny. Bylo-li tedy na jistině a kapitalizovaných rocích celkem požadováno 77 728,16 Kč a nebylo-li na kapitalizovaných úrocích přiznáno 12 486,76 Kč, představuje nepřiznaná částka 16 % sporné jistiny a příslušenství. Se zřetelem k těmto okolnostem projednávané věci proto soud žalobci přiznal 2/3 oprávněně účtovaných nákladů řízení.

20. Žalobci na nákladech řízení náleží za soudní poplatek 1 400 Kč (žalobce na poplatku celkem zaplatil 2 012 Kč, v souvislosti s částečným zastavením řízení bylo rozhodnuto o vrácení 612 Kč). Na nákladech zastoupení žalobce oprávněně účtoval odměnu za 4 úkony z tarifní hodnoty 50 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření ze dne 31. 10. 2023) a za 1 úkon z tarifní hodnoty 250 Kč (účast při jednání soudu). Odměna z tarifní hodnoty 50 300 Kč dle § 7 vyhlášky činí 3 140 Kč za úkon, odměna z tarifní hodnoty 250 Kč činí 300 Kč. Dále žalobci dle § 13 odst. 4 vyhlášky náleží náhrada hotových výloh za 5 úkonů právní služby po 300 Kč. Na nákladech zastoupení dále náleží polovina cestovného a náhrady za promeškaný čas cestou k jednání vzhledem k účasti zástupce žalobce při dvou jednáních zdejšího soudu. Cestovné celkem činí 2 759,40 Kč (trasa , adresa, a zpět, celkem 314 km, průměrná spotřeba 7,10 l/100 km, cena PHM 44,90 Kč/l, základní náhrada 5,60 Kč/km), náhrada za promeškaný čas celkem činí 800 Kč (8 půlhodin po 100 Kč). Náklady spojené s cestou celkem činí 3 559,40 Kč, v této věci tedy polovinu, tj. 1 779,70 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 16 139,70 Kč, daň činí 3 389,30 Kč. Celkově včetně soudního poplatku by tak žalobci na nákladech náleželo 20 929 Kč. Se zřetelem k úvaze uvedené v odst. 19. tohoto odůvodnění soud žalobci přiznal 2/3 z uvedené částky, tj. 13 953 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

21. Lhůty k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř..