9 C 229/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem titul Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 7 000 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Návrh, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 15. 7. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 7 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 827,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 124,80 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 4 754,02 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % p. a. a úroku ve výši 10,4 % p. a. z částky 4 754,02 KČ od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž částku ve výši 32 638 Kč. Tato částka představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 316 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 10,40 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek), odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 062 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 23 260 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti 100 týdenními (sedmidenními) splátkami po 727 Kč Poslední splátka měla být uhrazena [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Žalovaný dlužil na jistině 4 754,02 Kč a na poplatku 2 245,98 Kč. Nejpozději od marného uplynutí týdenní lhůty pro zaplacení nejbližší splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. K tomuto dni činila výše pohledávky bez příslušenství 7 000 Kč (dlužná jistina a poplatky). Její příslušenství pak představují kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky za dobu do postoupení pohledávky ve výši 827,05 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši nabíhající z neuhrazené jistiny 4 754,02 Kč až do jejího zaplacení, kapitalizovaný úrok za dobu do postoupení pohledávky ve výši 1 124,80 Kč a úrok z neuhrazené jistiny 4 754,02 Kč ve sjednané sazbě až do jejího zaplacení.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uznal, že se [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvu dne [datum] uzavřel. Záležitost však má širší souvislosti. Již před touto smlouvou se jmenovanou společností uzavřel jinou smlouvu, na základě které se měly splátky platit k rukám zástupkyně věřitele [jméno] [příjmení] z [příjmení] [příjmení]. Závazky z této první smlouvy byly řádně plněny. Žalovaný tehdy žil s přítelkyní [jméno] [příjmení], a když pro ni jezdil do práce, za [jméno] [příjmení] se pravidelně stavoval a splátky platil. Problém byl v tom, že mu [jméno] [příjmení] nevystavovala doklady o jednotlivých splátkách a žalovaný sebou neměl tzv. kartu splátek, kam se splátky rovněž zapisují. Byli totiž dohodnuti, že se do karty splátek všechny skutečně zaplacené splátky dopíší dodatečně, až [jméno] [příjmení] žalovaného navštíví v jeho bydlišti. Poté se objevila nová zástupkyně [právnická osoba], přičemž v té době skutečná výše dluhu byla 7 000 Kč. Protože [jméno] [příjmení] nevystavovala doklady o splátkách, bylo žalovanému sděleno, že [právnická osoba] eviduje vůči němu pohledávku ve výši 14 000 Kč. Dále mu bylo řečeno, že [jméno] [příjmení] tímto způsobem postupovala vůči vícero lidem, přičemž obdržené peníze si v případech, kdy o platbě nebyl vystaven doklad, ponechala. Společnost [anonymizováno] tak po žalovaném z první smlouvy požadovala 14 000 Kč a protože přítelkyně žalovaného nechtěla mít žádné problémy, tak tuto částku zaplatili, i když ve skutečnosti dluh činil pouze 7 000 Kč. Poté došlo k uzavření druhé smlouvy, které se týká tento spor. Žalovaný tuto zápůjčku řádně splácel až do doby, kdy výše dlužné částky činila 7 000 Kč, což je částka, kterou nyní žalobce vymáhá. Žalovaný již nežil s přítelkyní a rozhodl se, že zbývajících 7 000 Kč z druhé smlouvy nedoplatí a že si na tuto pohledávku [právnická osoba] započítá přeplatek z první smlouvy. Společnosti [anonymizováno] uvedené skutečnosti sdělil, a to i písemně. Společnost reagovala s tím, že vůči žalovanému nadále eviduje dluh 7 000 Kč a že o přeplatku z první smlouvy nemá žalovaný žádný důkaz. Společnost [anonymizováno] tak se žalovaným odmítla záležitost jakkoliv řešit.

3. Žalobce s námitkami žalovaného nesouhlasil a na žalobě trval. Žalovaný své tvrzení nijak neprokazuje. Žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce kartu splátek. Dle čl. 16 smluvních podmínek se žalovaný zavázal uchovávat kartu splátek bezpečným způsobem. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020. Žalobce dále zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění dle ust. § 142a o.s.ř. Žalovaný ani přes zaslání uvedených dokumentů žalobce nekontaktoval a nesdělil skutečnosti, které uvedl při jednání soudu. Vyjádření žalovaného tak je nedůvěryhodné a zcela liché. Žalobce kontaktoval svého právního předchůdce ohledně prověření tvrzení žalovaného. Dle sdělení právního předchůdce žalobce byla spolupráce s [jméno] [příjmení] v říjnu 2014 ukončena z důvodu deficitu. Věc nebyla řešena přes Policii České republiky, obchodní zástupkyně vše přiznala, podepsala směnku a byl s ní domluven splátkový kalendář. V této věci uplatněný nárok vychází ze smlouvy, která byla uzavřena více jak jeden rok po skončení spolupráce právního předchůdce žalobce s obchodní zástupkyní [jméno] [příjmení] Smlouvy, které žalovaný uzavřel předtím, než uzavřel smlouvu, jíž se týká tento spor, nejsou předmětem tohoto řízení, žalobce se k nim nemůže vyjádřit, neboť k nim nemá informace. Dle sdělení právního předchůdce žalobce byl u obou smluv žalovaného, které nejsou předmětem tohoto řízení, proveden audit a zkontrolován dlužný zůstatek na smlouvách. Tento audit byl ze strany žalovaného odsouhlasen. Ani provedenými výslechy svědků nebyla prokázána existence jakéhokoliv nároku žalovaného vůči právnímu předchůdci žalobce. Výpověď svědkyně [příjmení] byla velmi neurčitá a nekonkrétní. Sice připustila, že mohlo dojít ke vzniku přeplatku, jak tvrdí žalovaný, ale nedokázala k tomu uvést nic konkrétnějšího. Výpověď svědka [příjmení] přebírání peněz bez dokladu vyloučila, o údajné pohledávce žalovaného jmenovaný věděl pouze od samotného žalovaného. Svědkyně [příjmení] rovněž popřela, že by mohlo dojít k odevzdání platby bez dokladu ve vyšším počtu případů. Svědkyně navíc uvedla, že její deficit vznikl tím, že platby od klientů přijala a zaevidovala, ale neodevzdala je [právnická osoba]. Tím tedy mohla poškodit [právnická osoba], nikoliv klienty. Jestliže by svědkyně přebírala platby od klientů bez dokladů opakovaně, nepochybně by to vyšlo najevo.

4. Žalovaný trval na zamítnutí žaloby. Je pravdou, že svědek [příjmení] přijaté platby řádně zapisoval. Chybějí ale zápisy o platbách v místě bydliště svědkyně [příjmení]. Ta sice slíbila, že platby do karty dodatečně zapíše, ale žalovanému například nedala ani pokladní doklad o platbě, když platil u ní doma. Takový doklad přitom mohla mít připravený. K dodatečnému zápisu plateb do karty splátek nedošlo, protože svědkyně [příjmení] činnost pro [právnická osoba] ukončila.

5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], a žalovaný jako zákazník uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Za [právnická osoba] smlouvu uzavírala obchodní zástupkyně [jméno] [příjmení]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit 99 týdenních splátek po 727 Kč a poslední splátku 665 Kč, celkem tedy 72 638 Kč. Částka 32 638 Kč je představována úrokem 4 316 Kč (dle článku 4 smluvních podmínek jde při zvolené době splácení o úrok v sazbě 19,70 % p.a. s tím, že jde o pevnou sazbu pro celou dobu trvání smlouvy), poplatkem za administrativní činnost 5 062 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 23 260 Kč Smlouva byla uzavřena podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle článku 12 smluvních podmínek bylo dohodnuto, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má věřitel právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle článku 20 smluvních podmínek byla smlouva uzavírána na dobu určitou (do dne splatnosti poslední splátky). Pro případ, že zákazník bude k uvedenému dni v prodlení se zaplacením některé splátky, bylo dohodnuto, že se účinnost smlouvy prodlužuje do doby uhrazení celkové dlužné částky. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce s obchodními podmínkami. Dle tabulky umoření činí zůstatek dluhu 7 000 Kč (z toho 4 754,02 Kč na jistině). Dle karty zákazníka předložené žalovaným činí nedoplatek zápůjčky 7 000 Kč (ke dni 30. 11. 2017).

6. Původní věřitel postoupil mj. i pohledávku za žalovaným žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 20. 1. 2020. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn v rámci oznámení ze dne 20. 1. 2020. V něm je specifikována výše pohledávky na 7 000 Kč bez příslušenství. V předžalobní upomínce ze dne 23. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 9 180,88 Kč (včetně příslušenství). Tyto skutečnosti soud zjistil ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání. 7. [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], a žalovaný jako zákazník uzavřeli další smlouvy o půjčce ve dnech [datum] a [datum]. Za [právnická osoba] obě smlouvy uzavírala obchodní zástupkyně [jméno] [příjmení]. Na základě první smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkem 36 721 Kč. Na základě druhé smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto 18 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit celkem 23 720 Kč.

8. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaný je její bývalý přítel. Byli spolu v partnerském vztahu přibližně 5 let. Je pravdou, že spolu se žalovaným spláceli půjčku od [právnická osoba] k rukám zástupkyně [jméno] [příjmení]. Někdy doklad o splátce od paní [příjmení] dostali, někdy ne. Už si nepamatuje, jakou celkovou částku tímto způsobem k rukám [jméno] [příjmení] zaplatili, nicméně částka uváděná žalovaným, tj. 7 000 Kč, to být mohla. Rovněž je pravdou, že ve chvíli, kdy dostali novou zástupkyni paní [příjmení], hradili požadované splátky dále paní [příjmení], protože nechtěli mít problémy s prodlením ve splátkách. Veškeré splátky, které platili paní [příjmení], nebyly evidovány v kartě splátek, byly zde evidovány pouze některé splátky. K evidenci splátek docházelo nepravidelně. Paní [příjmení] byla příjemná, důvěřovali jí, předpokládali, že uhrazené splátky do karty splátek dopíše, jak to bylo domluveno mezi ní a žalovaným. Přeplatek tak, jak tvrdí žalovaný, určitě vzniknout mohl. Poté, co došlo k rozchodu se žalovaným, se o tuto záležitost již nezajímala.

9. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že působil jako obchodní zástupce [právnická osoba] přibližně v letech 2018 - 2019. Při té příležitosti se několikrát setkal i se žalovaným. Někdy ke konci splácení ho žalovaný informoval, že určitou částku zaplatil nějaké předchozí obchodní zástupkyni, která mu tuto zaplacenou částku nezapsala do jeho karty splátek. Žalovaný tím odůvodnil, proč nechtěl doplácet celý zůstatek zápůjčky. Svědek o tom informoval nadřízeného [příjmení], sám záležitosti nijak dál neřešil, nebylo to v jeho kompetenci. Předtím, než mu žalovaný sdělil, že dál platit nebude, splátky po určitou dobu řádně probíhaly. Vždy se předem domluvili, zda a kolik bude žalovaný schopen zaplatit, a to třeba přes SMS nebo telefon. Pokud mu žalovaný zaplatil, tak samozřejmě každou splátku vždy zapsal do evidence splátek. Zpočátku byla evidence vedena na papíře, později k tomu byla i mobilní aplikace.

10. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že u [právnická osoba] skončila asi před šesti lety, byl to kvůli finančním problémům. Se žalovaným přicházela do kontaktu v rámci této činnosti. Z jejího pohledu probíhala spolupráce se žalovaným řádně. Od žalovaného vybírala splátky, buď to probíhalo tak, že za ním zajela, nebo se domluvili na nějakém setkání. Existovala knížka zákazníka, do které se splátky měly zapisovat. Snažila se, aby tam zápisy byly zaznamenávány. Je pravdou, že v některých případech žalovaný dojížděl se splátkami i do jejího bydliště, byť taková být praxe neměla. Je pravdou, že se někdy mohlo stát, že se platba do knížky zákazníka nezapsala, například když došlo k setkání někde ve městě. V takovém případě se vždy snažila tu platbu dodatečně zapsat. V době ukončení činnosti u [právnická osoba] byl zjištěn schodek na její straně. Měla přístup k penězům, ocitla se ve složité situaci. Schodek vznikl tak, že platby od zákazníků sice byly zaevidované, ale svědkyně peníze [právnická osoba] neodevzdala.

11. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Dle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

12. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, částí seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávky rovněž informován. Žalovaný aktivní legitimaci žalobce nerozporoval. Stejně tak nerozporoval, že v rámci smluvního vztahu, jehož se tento spor týká, nedoplatil 7 000 Kč. Žalovaný se bránil tím, že proti pohledávce právního předchůdce žalobce započetl svoji vlastní pohledávku, která vznikla tím, že na jednu z dříve poskytnutých půjček zaplatil o 7 000 Kč více. K této situaci mělo dojít tak, že žalovaným zaplacené splátky ve výši 7 000 Kč nebyly tehdejší obchodní zástupkyní [jméno] [příjmení] zaevidovány. Žalovaný v té době žil s přítelkyní [jméno] [příjmení] a po dohodě s ní zaplatil částku 7 000 Kč [právnická osoba] znovu, aby předešel případnému vymáhání této částky. Po právní stránce tedy [právnická osoba] vzniklo na úkor žalovaného bezdůvodné obohacení, když v rozsahu 7 000 Kč plnil dvakrát, protože prvně zaplacených 7 000 Kč nebylo obchodní zástupkyní [jméno] [příjmení] zaevidováno do karty splátek. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Takto vzniklou pohledávku poté žalovaný započetl proti pohledávce právního předchůdce žalobce vymáhané v tomto řízení, a to ještě předtím, než k postoupení pohledávky došlo. To prokazuje výpověď svědka [příjmení], který jako zástupce [právnická osoba] od žalovaného inkasoval splátky zápůjčky, jejíž nesplacený zůstatek je vymáhán v tomto řízení. Žalovaný svědkovi [příjmení] odůvodnil to, že ukončil splácení zápůjčky v době, kdy ke splacení zbývalo 7 000 Kč, právě existencí své vlastní pohledávky ve výši 7 000 Kč za [právnická osoba]. Skutečnost, že žalovaný svůj tvrzený nárok uplatnil vůči právnímu předchůdci žalobce v únoru 2018, vyplývá rovněž ze sdělení [právnická osoba] ze dne 2. 12. 2020 (viz č.l. 33).

13. Dle § 1982 dst. 1, 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

14. Při posuzování obrany žalovaného bylo nutno vyřešit otázku, zda se mu podařilo prokázat existenci vlastní započitatelné pohledávky za právním předchůdcem žalobce, která měla původ v tom, že na jednu z dříve poskytnutých půjček [právnická osoba] [anonymizováno], respektive její obchodní zástupkyni [jméno] [příjmení], zaplatil 7 000 Kč, které však nebyly na úhradu půjčky započítány, protože [jméno] [příjmení] sice převzala finanční prostředky, ale jejich zaplacení nezaznamenala do tzv. karty splátek.

15. Soud se nabízelo k obraně žalovaného nepřihlížet s odůvodněním, že při splácení dřívější půjčky k rukám obchodní zástupkyně [jméno] [příjmení] nepostupoval v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým), když si nenechal o zaplacení konkrétních splátek vystavit žádný doklad. Takový postup by však dle soudu byl příliš formalistický zejména se zřetelem k tomu, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, v níž byl žalovaný„ slabší“ smluvní stranou. Tvrzení žalovaného, že [jméno] [příjmení] určité splátky zaplatil, aniž by o tom byl vystaven doklad a aniž by splátky byly zaznamenány do k tomu určené listiny („ Karta splátek“), potvrdila svědkyně [příjmení]. Tato svědkyně uvedla, že žalovaný [jméno] [příjmení] důvěřoval a předpokládal, že splátky budou do tzv. karty splátek zaznamenány dodatečně. K tomu však nedošlo, protože výběrem splátek byla pověřena jiná obchodní zástupkyně. Bylo rovněž prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizováno] ukončila spolupráci s [jméno] [příjmení] z důvodu deficitu. To ostatně připustila i [jméno] [příjmení], která byla vyslechnuta jako svědkyně. Ta rovněž připustila, že jí žalovaný splátky splácel v místě jejího bydliště, aniž by došlo k záznamu do tzv. karty splátek. Je evidentní, že svědkyně tímto postupem zcela zásadně porušila povinnosti obchodní zástupkyně [právnická osoba]. To lze dovodit například z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který uvedl, že zápisy splátek do příslušné evidence byly v jeho praxi obchodního zástupce [právnická osoba] samozřejmostí. Svědkyně [příjmení] sice uvedla, že převzetí splátek od žalovaného shora popsaným způsobem bylo ojedinělé, nicméně nelze přehlédnout, že se vyjadřovala k vlastnímu závažnému porušení povinností, které by pro ni mohlo mít nepříznivé následky. Svědkyně pak rovněž uvedla, že [právnická osoba] po ukončení vzájemné spolupráce uhradila schodek vzniklý tím, že neodevzdala platby od klientů, které byly zaevidované. Nedošlo tedy k vypořádání schodku, jenž mohl vzniknout tím, že svědkyně platby přijala, ale ani je nezaznamenala. Tento schodek by byl zjistitelný pouze tím způsobem, že by [právnická osoba] kontaktovala všechny klienty, od nichž [jméno] [příjmení] jako obchodní zástupkyně splátky inkasovala. Žalovaný ostatně uváděl, že takový postup [právnická osoba] očekával. Pouze takový postup by bylo možno hodnotit jako postup, jímž byly náležitě chráněny zájmy klientů [právnická osoba], kteří byly v postavení spotřebitelů.

16. Skutečnost, že na jednu z půjček žalovaný plnil jím popsaným způsobem„ dvakrát“ (nejprve bez záznamu splátek [jméno] [příjmení], poté se záznamem splátek pozdější obchodní zástupkyni), potvrdila svědkyně [příjmení]. Dle soudu je nevěrohodné, že by byla tvrzení žalovaného o okolnostech, za kterých splácel půjčku [jméno] [příjmení], smyšlená a že by žalovaný využil toho, že [právnická osoba] s [jméno] [příjmení] ukončila spolupráci. Nelze přehlédnout, že žalovaný v dalších případech své závazky vůči [právnická osoba] řádně plnil, nikdy neprojevil jakoukoliv snahu se svým závazkům vyhnout. [jméno] [příjmení] přitom jednala jako obchodní zástupkyně [právnická osoba], její jednání zavazovalo [právnická osoba]. Pokud jako obchodní zástupkyně přijala od žalovaného jakékoliv plnění, je nutno dovodit, že bylo plněno [právnická osoba]. Je tedy evidentní, že ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně [právnická osoba] na úkor žalobce došlo.

17. Přesnou výši vzniklého bezdůvodného obohacení lze prokázat obtížně. Svědkyně [příjmení] připustila, že se mohlo jednat o částku 7 000 Kč. Soud vychází z toho, že výše bezdůvodného obohacení skutečně činila tvrzených 7 000 Kč, rovněž na základě skutečnosti, že žalovaný ukončil splácení zápůjčky, které se týká tento spor, právě v době, kdy ke splacení zbývalo 7 000 Kč, co také výslovně oznámil obchodnímu zástupci [jméno] [příjmení]. Soud i za použití ustanovení § 136 o.s.ř. určil výši nároku žalovaného vůči [právnická osoba] na jím tvrzených 7 000 Kč. Žalovaný namítl svoji pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení k započtení proti pohledávce [právnická osoba] z titulu smlouvy o zápůjčce vymáhané v tomto řízení v únoru 2018, tedy ještě předtím, než došlo k postoupení pohledávky žalobci. Šlo o pohledávky stejného druhu a o pohledávky splatné. Soud tudíž dovodil, že pohledávka vymáhaná v tomto řízení zanikla započtením, a proto ji nelze v tomto řízení přiznat. Ze šech uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

18. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení plný úspěch, tudíž mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný se tohoto práva vzdal. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku I. uvedeno.