9 C 242/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované číslo popisné Datum narození žalované advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 67 395,80 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32 696 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. za dobu od 19. 7. 2023 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy do posledního dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 34 699,80 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 19. 7. 2023 se žalobce domáhal jednak zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, jednak zaplacení částky 67 395,80 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci a žalovaným (kromě , Jméno žalované, též , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) náleží do podílového spoluvlastnictví nemovitá věc zapsaná v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, jako jednotka č. , číslo popisné, , číslo jednotky, , způsob využití – byt, typ jednotky – jednotka vymezená podle zákona o vlastnictví bytů, nacházející se v budově č.p. , číslo popisné, , , Anonymizováno, , , číslo popisné, – bytový dům (LV č. , list vlastnictví, ), která stojí na pozemku parc. č. st. , číslo pozemku, – zastavěná plocha a nádvoří (LV č. , list vlastnictví, ); k vlastnictví jednotky náleží spoluvlastnický podíl o velikosti id. 8760/1000000 na společných částech budovy č.p. , číslo popisné, , , Anonymizováno, , , číslo popisné, – bytový dům, která stojí na pozemku parc. č. st. , číslo pozemku, - zastavěná plocha a nádvoří, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , list vlastnictví, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , a spoluvlastnický podíl o velikosti id. 8760/1000000 na pozemku parc. č. st. , číslo pozemku, - zastavěná plocha a nádvoří, jak je tento pozemek zapsán v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , list vlastnictví, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, . Výše spoluvlastnického podílu žalobce na předmětné bytové jednotce činí 1/4, výše spoluvlastnického podílu žalované činí 1/2 a výše spoluvlastnického podílu společnosti , právnická osoba, činí 1/4. Žalobci náleží spoluvlastnický podíl počínaje 20. 4. 2021, přičemž po celé další období užívala předmětnou bytovou jednotku výlučně žalovaná. Žalovanou nebylo žalobci umožněno užívání předmětné bytové jednotky alespoň v míře odpovídající výši jeho spoluvlastnického podílu na předmětné jednotce, přičemž žalobce s nadužíváním podílu žalované nikdy nevyslovil souhlas. Užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení. Žalované tak na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení odpovídající částce obvyklé v daném místě a čase vynakládané na nájem srovnatelných bytových jednotek při zohlednění výše spoluvlastnického podílu žalobce a spoluvlastnického podílu žalované. Žalobce měl za to, že obvyklé nájemné předmětné bytové jednotky činí 120 000 Kč/rok, čemuž odpovídá částka 30 000 Kč/rok, resp. 82,19 Kč/den (odpovídající výši spoluvlastnického podílu žalobkyně) za nadužívání spoluvlastnického podílu žalované. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 12. 4. 2023, aby mu vydala bezdůvodné obohacení odpovídající částce obvyklé v daném místě a čase. I přes upomínku žalovaná žalobci nic neuhradila, ani se k věci nijak nevyjádřila. Žalobce se proto domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání spoluvlastnického podílu žalované za období od 20. 4. 2021 (den, od kterého žalobci na předmětné bytové jednotce náleží spoluvlastnický podíl) do dne předcházejícího podání žaloby (18. 7. 2023) v celkové výši 67 395,80 Kč (82,19 Kč x 820 dní). Vedle úhrady jistiny požadoval žalobce také zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. Žalobce byl srozuměn s tím, že by ve prospěch žalované měly být zohledněny platby spojené s vlastnictvím jednotky, které v rámci sporného období žalovaná platila i za žalobce a dalšího spoluvlastníka , právnická osoba, .

2. Žalovaná namítala, že pokud by měla žalobci poskytnout nějakou náhradu za to, že byl vyloučen z užívání společné věci, neměla by taková náhrada být vyšší, než kolik žalovaná hradí třetímu spoluvlastníkovi společné bytové jednotky, jímž je , právnická osoba, , IČO , IČO, . Tomu žalovaná měsíčně platila částku 1 300 Kč. Vydání bezdůvodného obohacení se žalobce domáhá za dobu od 20. 4. 2021 do 18. 7. 2023, tedy za dobu 820 dní, což by při náhradě 1 300 Kč měsíčně, resp. 15 600 Kč ročně, odpovídalo náhradě maximálně ve výši 35 047 Kč. V možnostech žalované by bylo tuto sumu žalobci pouze postupně splácet, a to měsíčními splátkami nejvýše v částce 1 300 Kč. Pokud žalobce vychází z toho, že obvyklé nájemné daného bytu činí 10 000 Kč, jde o částku nepřiměřeně vysokou. Jedná se o byt o výměře 34 m2, obvyklé nájemné by se tak mělo pohybovat v rozmezí 5 000 až 6 000 Kč měsíčně. Na straně druhé to byla pouze žalovaná, kdo osobě odpovědné za správu domu pravidelně poukazovala, prostřednictvím smluvního správce nemovité věci, vedle spotřebovávaných služeb v plné výši také platby stanovené vlastníkovi jednotky č. , číslo popisné, , číslo jednotky, a určené na příspěvky na správu domu a pozemku (označované jako příspěvek na opravy a údržbu domu a příspěvek na správní činnosti). Žalobce ani třetí podílový spoluvlastník společné jednotky se na této povinnosti nikdy nepodíleli. Žalovaná proto namítla k započtení pohledávku, která jí z tohoto důvodu vznikla za žalobcem, v celkové výši 12 062 Kč.

3. V průběhu řízení žalobce převedl svůj podíl na bytové jednotce jinému subjektu. Věc týkající se nároku na vydání bezdůvodného obohacení proto byla vyloučena k samostatnému řízení, je o ní rozhodováno v tomto řízení. O zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je rozhodováno v původním řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, .

4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázáno, že žalobce byl spoluvlastníkem jednotky č. , číslo popisné, , číslo jednotky, v době od 20. 4. 2021 (kupní smlouva z 8. 4. 2021, právní účinky zápisu 20. 4. 2021) do 20. 3. 2024 (kupní smlouva z 14. 3. 2024, nabyvatel , právnická osoba, , právní účinky zápisu 20. 3. 2024). Tato skutečnost byla zjištěna z výpisů z katastru nemovitostí, které jsou součástí spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, .

5. Další spoluvlastník , právnická osoba, , IČO , IČO, , jemuž náleží podíl ve výši ideální ¼ celku na bytové jednotce č. , číslo popisné, , číslo jednotky, spolu s podílem na společných částech domu a pozemku, podal proti žalované dne 17. 9. 2021 žalobu o zaplacení částky 10 400 Kč s příslušenstvím. Předmětná částka představovala bezdůvodné obohacení, které žalované na úkor , právnická osoba, vzniklo tím, že žalovaná výlučně užívala předmět spoluvlastnictví. Žaloba vycházela z toho, že se jedná o malý byt o výměře 34 m2, což bylo doloženo znaleckým posudkem znalce , jméno FO, ze dne 25. 6. 2020. Žaloba dále vycházela z odhadu nájemného zpracovaného dle webových stránek www.cenovamapa.cz, kdy měsíční nájemné činilo 6 504 Kč. Z toho podíl ve výši ¼ činil 1 626 Kč. Žalobce dále zohlednil, že žalovaná sama platí příspěvky do fondu oprav a na správu domu. Žalobce na základě toho požadoval částku 1 300 Kč měsíčně, tedy za dobu od 1. 1. 2021 do 31. 8. 2021 celkem 10 400 Kč. Uvedená částka byla žalobci přiznána rozsudkem pro uznání ze dne 14. 1. 2022, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 25. 2. 2022. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, .

6. Ze zprávy a z listin předložených společností , právnická osoba, bylo zjištěno, že v roce 2021 a 2022 činily ve vztahu ke společné jednotce příspěvky do fondu oprav 978 Kč měsíčně, platby za správní činnosti 350 Kč měsíčně. V roce 2023 činily příspěvky do fondu oprav 1 047 Kč měsíčně, platby za správní činnosti 350 Kč měsíčně. Konečně v roce 2024 činily příspěvky do fondu oprav 1 116 Kč měsíčně, platby za správní činnosti 350 Kč měsíčně. Uvedené platby byly řádně hrazeny prostřednictvím SIPO pod číslem 5100059279, což potvrdilo i Společenství vlastníků jednotek , adresa, , číslo popisné, -, číslo popisné, , , adresa, , IČO , IČO, . Ze sdělení , právnická osoba, . pak vyplývá, že uvedené spojovací číslo SIPO je evidováno na žalovanou.

7. Ze zprávy realitní kanceláře I. Krkonošská realitní, spol s r. o., soud zjistil, že předmětný byt je dle dostupných informací bytovou jednotkou o velikosti 1+1. Nájemné v době od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2024 se v dané lokalitě pohybovalo v rozmezí 6 000 až 8 000 Kč. Dle sdělení realitní kanceláře , právnická osoba, , se v daném území v případě bytu o velikosti 2+1 o průměrné výměře 55 m2 nájemné pohybovalo kolem 6 500 Kč měsíčně, každým rokem stoupalo cca o 12 %. Dle sdělení , právnická osoba, se v případě bytu v panelovém domě na sídlišti výše nájemného v době od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2024 pohybovala v rozmezí 175 až 200 Kč/měsíc/m2.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2023 žalobce mj. vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo výlučným užíváním společné jednotky, za dobu od 20. 4. 2021 do vyhotovení předžalobní výzvy. Konkrétně byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 59 012,42 Kč nejpozději do 26. 4. 2023 (viz č.l. 7 spisu sp. zn. , spisová značka, ).

9. Soud dovodil, že by bylo procesně nehospodárné provést důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomika k určení obvyklého nájemného. Bral v úvahu, že žalobce v průběhu řízení svůj podíl na společné věci převedl, tudíž spor se týká pouze omezeného časového období. Soud dospěl k závěru, že za dostatečný podklad pro rozhodnutí lze považovat vyžádané zprávy realitních kanceláří. V neposlední řadě zohlednil i skutečnost, že obdobný nárok byl vůči žalované uplatněn i ze strany dalšího spoluvlastníka - , právnická osoba, .

10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2024, sp. zn. , spisová značka, , se uvádí: Podstata (podílového) spoluvlastnictví spočívá v tom, že každý ze spoluvlastníků se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví v rozsahu, jaký odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu, přičemž jde o tzv. ideální podíl, nikoli o reálné vymezení vztahující se k určité části společné věci (srovnej ustanovení § 1122 odst. 1 o. z., dále pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. , spisová značka, ). V rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném pod číslem 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále „R 17/2013“), dovolací soud, i s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 471/05, rozlišil situaci, v níž je spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu na základě řádného právního důvodu (dohody spoluvlastníků, rozhodnutí většiny spoluvlastníků či rozhodnutí soudu), a v níž je spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, aniž by zde byl řádný právní důvod, jenž by jej z užívání vylučoval. Zatímco na nárok z užívání vyloučeného spoluvlastníka je v prvním případě třeba pohlížet jako na nárok podle ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák. (nyní viz ustanovení § 1122 odst. 1 o. z.), s ohledem na absenci právního důvodu vyloučení z užívání v druhém případě půjde o nárok z bezdůvodného obohacení (nutnost rozlišit obě situace vyplývá i ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5386/2016).

12. V posuzované věci nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zde existoval řádný právní titul, na jehož základě by byla oprávněna společnou jednotku užívat pouze a výlučně žalovaná a na jehož základě by žalobce byl z užívání společné jednotky vyloučen. Žalobce tak má vůči žalované nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Na straně druhé žalovaná hradila náklady spojené s vlastnictvím jednotky, které měli v poměru odpovídajícím jejich podílům hradit i žalobce a další spoluvlastník , právnická osoba, . Je tedy dán i nárok žalované na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalobci. Soud se nejprve zabýval určením výše obou existujících nároků.

13. Při určení výše nároku žalobce soud v souladu s ust. § 136 o.s.ř. na základě své úvahy vycházel z toho, že obvyklé měsíční nájemné sporného bytu v letech 2021 a 2022 činilo 6 500 Kč, v letech 2023 a 2024 činilo 7 000 Kč. Tato úvaha soudu se opírá o vyžádané zprávy od realitních kanceláří a je založena na tom, že výměra sporného bytu činí pouze 34 m2. Konečně soud zohlednil, že i další spoluvlastník , právnická osoba, při uplatnění téhož nároku za část roku 2021 vycházel z obvyklého nájemného 6 504 Kč. Soud dále zohlednil, že vzhledem k neutěšené situaci v oblasti uspokojování bytových potřeb obyvatel existuje obecná tendence k růstu nájemného. Soud tudíž vycházel z toho, že při určení výše nároku za další část sporného období, konkrétně za rok 2023, je třeba vycházet z obvyklého nájemného 7 000 Kč.

14. Pro roky 2021 a 2022 platí, že při obvyklém nájemném ve výši 6 500 Kč měsíčně činí roční nájemné 78 000 Kč. Žalobci jako z užívání vyloučenému spoluvlastníkovi by se měla dostat čtvrtina z uvedené částky, tj. 19 500 Kč. V roce 2021 byl žalobce v postavení spoluvlastníka celkem po dobu 256 dnů (od 20. 4. do 31. 12. 2021). Žalobci by se tak mělo dostat celkem 13 677 Kč (19 500 Kč: 365 dnů x 256 dnů). Za rok 2022 by měl žalobce obdržet celých 19 500 Kč. Při obvyklém nájemném 7 000 Kč v roce 2023 by roční nájemné činilo 84 000 Kč, z toho by žalobci za celý rok náleželo 21 000 Kč. Předmětem sporu byl nárok za dobu od 1. 1. 2023 do 18. 7. 2023. Za těchto 199 dnů tak celkem náleží 11 449 Kč (21 000 Kč: 365 dnů x 199 dnů). Celkem by se tak žalobci z titulu bezdůvodného obohacení za dobu od 20. 4. 2021 do 18. 7. 2023 mělo dostat 44 626 Kč.

15. Žalovaná platila na nákladech spojených s vlastnictvím jednotky v letech 2021 a 2022 měsíčně celkem 1 328 Kč (příspěvek do fondu oprav 978 Kč, za správní činnosti 350 Kč). V roce 2023 žalovaná platila měsíčně 1 397 Kč (příspěvek do fondu oprav 1 047 Kč, za správní činnosti 350 Kč). Konečně v roce 2024 žalovaná platila měsíčně 1 466 Kč (příspěvek do fondu oprav 1 116 Kč, za správní činnosti 350 Kč). Žalovaná tak za roky 2021 a 2022 shodně zaplatila po 15 396 Kč. Spoluvlastník podílu ve výši ideální čtvrtiny celku se na tomto plnění měl podílet částkou 3 984 Kč. V roce 2021 byl žalobce spoluvlastníkem po dobu 256 dnů (od 20. 4. do 31. 12. 2021), tedy žalovaná za žalobce zaplatila 2 794 Kč (3 984 Kč: 365 dnů x 256 dnů). Za rok 2022 žalovaná za žalobce zaplatila celých 3 984 Kč. V roce 2023 žalovaná celkem zaplatila 16 764 Kč (12 měsíců po 1 397 Kč), tedy za žalobce plnila v rozsahu 4 191 Kč. V roce 2024 žalovaná platila 1 466 Kč měsíčně, což činí celkem 17 592 Kč. Na tomto plnění se čtvrtinový spoluvlastník měl podílet v rozsahu 4 398 Kč. Žalobce byl v tomto roce spoluvlastníkem celkem po dobu 80 dnů (od 1. 1. do 20. 3. 2024). Žalovaná tedy za žalobce plnila v rozsahu 961 Kč (4 398 Kč : 366 dnů x 80 dnů). Celkově tedy žalovaná za žalobce v době od 20. 4. 2021 do 20. 3. 2024, kdy byl spoluvlastníkem jednotky, zaplatila 11 930 Kč (2 794 Kč + 3 984 Kč + 4 191 Kč + 961 Kč).

16. Porovnáním obou nároků specifikovaných v odstavcích 14. a 15. tohoto odůvodnění vychází, že by žalovaná měla žalobci zaplatit celkem 32 696 Kč (44 626 Kč po odečtení 11 930 Kč). Tuto částku tedy soud žalobci přiznal. Spolu s uvedenou částkou pak byl přiznán rovněž úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2023 Sb. Úrok byl v souladu se žalobou přiznán od 19. 7. 2023, tj. ode dne podání žaloby (v předžalobní výzvě byla žalovaná žalobcem vyzvána k zaplacení dlužné částky do 26. 4. 2023). Naopak co do částky 34 699,80 Kč s příslušenstvím soud žalobu zamítl.

17. Soud umožnil žalované přisouzenou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná je odkázána na starobní důchod, není schopna celou přisouzenou částku zaplatit jednorázově. Soud vzal v úvahu, že také druhému spoluvlastníkovi žalovaná ze stejného titulu plnila ve splátkách po 1 300 Kč měsíčně. Dle soudu není smyslem tohoto řízení uložit žalované povinnost, kterou by evidentně nebyla schopna splnit, a tím ji vystavit nebezpečí exekučního postihu. Žalobce je pak ekonomicky natolik silným subjektem, že ho plnění ve splátkách neohrozí. Stanovené splátky umožní úhradu celého dluhu včetně příslušenství přibližně do dvou let.

18. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

19. Dle § 142 odst. 3 o.s.ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

20. Pokud by soud vycházel z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., nutně by musel dospět k závěru, že vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu ve věci nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (žalovaná je dokonce úspěšnější účastnicí řízení). Žalobce se dovolával použití ustanovení § 142 odst. 3, když poukazoval na skutečnost, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Výši obvyklého nájemného, která byla pro rozhodnutí o výši nároku zásadní, soud skutečně určil na základě své úvahy (viz odst. 13. tohoto odůvodnění). Na straně druhé soud nemohl přehlédnout, že žalobce při podání žaloby vycházel z obvyklé výše nájemného 10 000 Kč, tedy z evidentně zcela nepřiměřené částky, a to zvlášť se zřetelem k výměře společného bytu (34 m2). Vzhledem k této skutečnosti proto také soud při určení výše nároku vycházel z obvyklého nájemného, které odpovídalo 65 % resp. 70 % částky, z níž vycházel žalobce. Dle soudu tedy žalobce určil výši žalobou uplatněného nároku, aniž by náležitě zohlednil rozhodné skutečnosti. V této souvislosti lze poukázat na odlišný přístup druhého spoluvlastníka , právnická osoba, , který při uplatnění typově stejného nároku ve věci sp. zn. , spisová značka, vycházel z obvyklého nájemného 6 502 Kč, když si opatřil dostatečné podklady, na jejichž základě výši obvyklého nájemného odhadl. Dle soudu žalobci v této věci nebránilo nic v tom, aby postupoval obdobně. Vedle toho nelze přehlédnout, že žalobce při uplatnění svého nároku nezohlednil skutečnost, že žalovaná hradí některé z nákladů spojených s vlastnictvím jednotky i za žalobce (opět na rozdíl od druhého spoluvlastníka , právnická osoba, ve věci sp. zn. , spisová značka, ). Dle soudu tak žalobce za situace, kdy žalobou uplatnil nepřiměřeně vysoký nárok, musí nést procesní odpovědnost za výsledek tohoto řízení. Z uvedených důvodů soud o nákladech řízení rozhodl, jak je ve výroku III. uvedeno.