9 C 253/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 9 100 Kč s příslušenstvím - úvěr Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 100 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 234,67 Kč, kapitalizovaný úrok 3 103,95 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 7 077,70 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 25,14 % p. a. z částky 7 077,70 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, dále náklady řízení 1 489 Kč, tyto k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou podanou dne 19. 5. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec], a žalovanou došlo dne 24. 2. 2019 k uzavření smlouvy nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1401037763. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, konkrétně články 7.2 a 7.1 smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 600 Kč s úrokovou sazbou 25,14 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 4. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila částku 5 300 Kč, z toho na jistinu 922,30 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 600 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 600 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 177,70 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 22. 6. 2020. Ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 19. 4. 2020. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení, dále z neuhrazené jistiny ve výši 7 077,70 Kč ode dne 19. 4. 2020 až do zaplacení úrok ve výši 25,14 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno nic. Žalobce tedy požadoval po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 9 100 Kč (sestávající z dlužné jistiny 7 077,70 Kč a dlužných úhrad 2 022,30 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 3 103,95 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 234,67 Kč, úroků ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dovodil, že ve věci lze rozhodnout na základě žalobcem předložených listin bez nařízení jednání. Účastníci se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřili, i když jim výzva k vyjádření byla doručena dne 29. 7. 2022 (žalobci) respektive dne 11. 8. 2022 (žalované doručeno společně se žalobou na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř.). Souhlas účastníků s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřely dne 24. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti. Na základě této smlouvy poskytl věřitel žalované částku 8 000 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že jí byly finanční prostředky vyplaceny v hotovosti obchodním zástupcem úvěrujícího. Žalovaná se zavázala splatit 60 týdenních splátek po 240 Kč, celkem tedy 14 400 Kč. Částka 6 400 Kč je představována úrokem 1 600 Kč (dle článku 1.4 smluvních podmínek jde při zvolené době splácení o úrok v sazbě 32,15 % p.a., přičemž tato sazba byla stanovena jako pevná po celou dobu trvání smluvního vztahu), poplatkem za administrativní činnost 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Dle článku 5.1 smluvních podmínek bylo dohodnuto, že v případě prodlení zákazníka má úvěrující právo požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny. V rámci tzv. karty zákazníka byly zaznamenány zjištěné údaje o poměrech zákazníka (zaměstnavatel, příjmy a výdaje domácnosti). Rozdíl mezi příjmy a výdaji (tzv. použitelný příjem) činil 4 410 Kč. Podpisem listiny bylo zákazníkem stvrzeno, že poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a z karty zákazníka. Původní věřitel postoupil mj. i pohledávku za žalovanou žalobci. V seznamu postoupených pohledávek je uvedena výše pohledávky 14 600. K postoupení došlo smlouvou ze dne 7. 1. 2022 O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna v rámci oznámení ze dne 3. 2. 2022. V něm je specifikována výše pohledávky rovněž na 14 600 Kč (bez příslušenství). V předžalobní upomínce ze dne 14. 4. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové částky 14 108,75 Kč (dluh včetně příslušenství). Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s doklady o odeslání. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem společností [právnická osoba]. Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, částí seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byla žalovaná o postoupení pohledávky rovněž informována. Žalovaná se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Mohla by se bránit tím, že namísto žalobci plnila původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla. Předloženou listinou – smlouvou o spotřebitelském úvěru – bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovanou jako dlužnicí a společností společnost [právnická osoba] jako věřitelem. Dle soudu žalobce prokázal, že před uzavřením smlouvy jeho právní předchůdce náležitě ověřil úvěruschopnost žalované, když ověřil výši příjmů žalované. Jak vyplývá z karty zákazníka, právní předchůdce žalobce se nespokojil s pouhým sdělením žalované, ale jí uvedené údaje porovnal i s písemnými doklady (pracovní smlouva, výplatní pásky, potvrzení od zaměstnavatele). Současně vycházel z porovnání příjmů a výdajů žalované, přičemž zjistil, že použitelný příjem žalované postačuje na úhradu sjednaných splátek úvěru. Nelze tak dovozovat, že by smlouva byla neplatná pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru ověřit úvěruschopnost klienta (viz § 86 a § 87 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit celkem 14 400 Kč. Kromě dlužné jistiny se jednalo o poplatky ve výši 6 400 Kč. Tato částka zahrnuje obchodní úrok z úvěru, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Zčásti jde o sjednání úroku v souladu s platným ust. § 2395 o. z., ve zbývající části o sjednání poplatků za specifické činnosti věřitele. Sjednání takových poplatků dle soudu neodporuje platné právní úpravě. Celková výše poplatků se při sjednané lhůtě splacení 60 týdnů může jevit jako nepřiměřeně vysoká (80 % z hodnoty jistiny). Na straně druhé výše poplatků byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Žalovaná si tak musela být bez jakýchkoliv pochybností vědoma, jakou celkovou částku bude povinna věřiteli na základě smlouvy vrátit. Bylo pouze věcí žalované, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Soud tudíž neshledal důvod, proč by na částku 6 400 Kč (resp. její nezaplacenou část) neměl mít věřitel nárok. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila a ani neprokázala, že žalobci či jeho právnímu předchůdci zaplatila vyšší než jím zohledněné částky. Z dlužné jistiny byl žalobci přiznán rovněž sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Omezení doby, po kterou je věřitel oprávněn požadovat sjednaný úrok z úvěru, vyplývající ze zákona č. 186/2020 Sb., se na posuzovaný případ nevztahuje, protože úvěr měl být splacen ještě předtím, než uvedený zákon nabyl účinnosti. Žalobce úroky částečně kapitalizoval (za dobu do postoupení pohledávky), současně požadoval jejich přiznání až do doby zaplacení dluhu. Tento požadavek má oporu v právních normách. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 200 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1. 1. 2013 činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 900 Kč. Daň činí 189 Kč. Celkově má žalobce právo na náklady řízení ve výši 1 489 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.