9 C 26/2024

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobkyní: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 obě zastoupeny advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 2/0 bytem Adresa zainteresované osoby 2/0 pro zvýšení výživného na zletilé děti

I. Řízení se ve vztahu k návrhu každé ze žalobkyň na zvýšení výživného co do částky 600 Kč měsíčně částečně zastavuje.

II. Výživné, které je žalovaný povinen platit žalobkyním, se s účinností od 1. 10. 2023 zvyšuje z částky 2 500 Kč měsíčně pro každou ze žalobkyň na částku 4 500 Kč měsíčně pro každou ze žalobkyň. Tím se mění rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 1. 2014, č.j. 12 Nc 3433/2013 – 24.

III. Dluh na výživném za dobu od 1. 10. 2023 do 30. 4. 2024, který činí v případě každé ze žalobkyň 10 850 Kč, je žalovaný povinen splácet každé ze žalobkyň po 500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit každé ze žalobkyň náklady řízení 4 731,10 Kč, tedy celkem 9 462,20 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách pro každou ze žalobkyň ve výši 250 Kč, tedy celkem po 500 Kč, splatných počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku vždy do posledního dne v měsíci k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, pod ztrátou výhody splátek.

1. Návrhem podaným dne 25. 1. 2024 se žalobkyně jako zletilé dcery žalovaného domáhaly vydání rozsudku, jímž by soud rozhodl o zvýšení výživného pro každou ze žalobkyň na částku 5 100 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2023. Žaloba byla odůvodněna tím, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 1. 2014, č.j. 12 Nc 3433/2013-24, byly svěřeny tehdy nezletilé žalobkyně do péče matky, kdy otci bylo stanoveno výživné na každou z dcer v částce 2 500 Kč měsíčně. Od vydání předmětného rozsudku uplynulo 10 let. Otec je nově zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s čistým příjmem 30 000 Kč měsíčně. S ohledem na doporučující tabulky ministerstva by měla činit vyživovací povinnost otce částku ve výši minimálně 18 % na každou z dcer. Dle omezení musí povinnému zůstat minimálně 66 % z příjmu, celkový součet výživného na obě dcery by tak měl činit 34 % z příjmu. Tomu odpovídá na každou z dcer výživné cca 5 100 Kč měsíčně. Obě dcery jsou nadále nezaopatřeným dítětem, kdy obě studují střední školu s maturitou, a to , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , právnická osoba, v , Anonymizováno, , obor , Anonymizováno, , a to třetí ročník.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu k návrhu na zvýšení výživného nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu se nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno na adresu zaměstnavatele dne 20. 3. 2024. Žalovaný neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Při jednání soudu žalobkyně dále uvedly, že jsou s otcem sporadicky v kontaktu. Žalobkyním je známo, že ve věci žalovaného jako dlužníka probíhá insolvenční řízení. Žalobkyně nechtěly žalovanému způsobit další problémy, tedy přivodit mu situaci, kdy by nebyl schopen plnit podmínky oddlužení. Žalovanému jsou v současné době prováděny srážky přibližně ve výši 12 000 Kč měsíčně. Základní částka, která musí být placena, aby oddlužení mohlo řádně pokračovat, činí 2 300 Kč měsíčně. Každá ze žalobkyň tedy nově požadovala na výživném částku 4 500 Kč měsíčně, ve zbývající části vzaly žalobu zpět. Žalobkyně dále uvedly, že jim žalovaný příležitostně přispívá několika sty korun měsíčně. Navrhly proto, aby při určení dluhu na výživném vzniklém zvýšením výživného bylo zohledněno, že žalovaný každé ze žalobkyň v rámci sporného období přispíval měsíčně částkou 450 Kč. Žalobkyně proto navrhly, aby byl dluh za 7 měsíců určen na částku 10 850 Kč pro každou z nich (zvýšením výživného vzniklý nedoplatek činí za 7 měsíců po , právnická osoba, Kč celkem 14 000 Kč, od toho odečteno částečné plněné po 450 Kč za 7 měsíců). Žalobkyně dále navrhly, aby žalovanému bylo umožněno dluh na výživném splácet po 500 Kč měsíčně pro každou ze žalobkyň. Při takto určených splátkách bude žalovaný nadále schopen plnit podmínky oddlužení formou splátkového kalendáře.

4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že výživné pro žalobkyně bylo naposledy upraveno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 39. 1. 2014, č.j. 12 Nc 3433/2013-24. Tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů žalobkyň (matky , jméno FO, a žalovaného) o svěření obou tehdy nezletilých žalobkyň pro dobu po rozvodu manželství do péče matky. Otec se zavázal přispívat na výživu každé ze žalobkyň počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu částkou 2 500 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 10. 3. 2014. Z odůvodnění rozsudku vyplývalo, že matka měla vyživovací povinnost k dvěma dětem a k dceři, které bylo 19 let a na kterou její otec přispíval částkou 1 700 Kč měsíčně. Výdělek matky v průměru činil asi 14 000 Kč čistého měsíčně, další příjem měla za tréninky na základě dohody o provedení práce, tento příjem činil 1 000 Kč pololetně. Otec (žalovaný) měl dvě vyživovací povinnosti. Jako osoba samostatně výdělečně činná se věnoval stavební činnosti s příjmem asi 20 000 Kč měsíčně, z podnikatelské činnosti měl dluhy. Děti chodily do Základní školy Komenského. Věnovaly se závodnímu plavání, kde byly minimální poplatky, byly zdravé a jejich potřeby odpovídaly věku. O úpravě péče o nezletilé děti uzavřeli rodiče dohodu, která se zájmům dětí nepříčila a se kterou souhlasil opatrovník. Soud ji proto dle § 906 odst. 2 o. z. schválil. Dohoda rodičů o výživném byla uzavřena v souladu s ustanoveními § 910 a násl. o. z., soud ji proto rovněž schválil. Uvedené skutečnosti soud zjistil z opatrovnického spisu.

5. Z potvrzení o studiu vystavených dne 11. 1. 2024 soud zjistil, že obě žalobkyně jsou ve školním roce 2023/2024 žákyněmi třetího ročníku Krkonošského gymnázia a , právnická osoba, v Hostinném.

6. Z pracovní smlouvy ze dne 11. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný je s účinností od 18. 9. 2023 zaměstnancem společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, ., přičemž pracuje jako stavební mistr. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 10. 2023. Dodatkem ze dne 6. 12. 2023 byl pracovní poměr prodloužen do 20. 12. 2024. V měsících říjen 2023 až únor 2024 dosáhl žalovaný průměrné čisté mzdy ve výši 30 749 Kč měsíčně. S účinností od ledna 2024 byly ze mzdy prováděny srážky (12 072 Kč v lednu 2024 a 11 982 Kč v únoru 2024). Tyto skutečnosti soud zjistil z pracovní smlouvy s dodatkem a z potvrzení o příjmu.

7. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2024, č.j. KSHK , spisová značka, -, Anonymizováno, , bylo zjištěno, že soud schválil oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

8. Dle § 910 odst. 1, 2 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Dle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Dle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

9. Hmotněprávní úprava účinná od 1. 1. 2014 možnost změny výživného v případě zletilých dětí výslovně neupravuje. Dle soudu však je třeba dovodit, že při změně poměrů se lze domáhat změny výživného i ze strany zletilých dětí. Opačný závěr by vedl k absurdním situacím. Dle soudu je třeba k závěru o možnosti změny výživného zletilého dítěte dospět na základě ustanovení § 163 odst. 1 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Změnu poměrů ve smyslu uvedeného ustanovení lze definovat jako stav odlišný od stavu, který byl rozhodující při původním (předchozím) rozhodování. Zásadně se musí jednat o změnu závažnějšího charakteru, tj. o změnu podstatnou (clausula rebus sic stantibus). Podmínkou úspěchu žalobkyň v tomto řízení tedy bylo prokázání skutečnosti, že se poměry rozhodné pro určení výše výživného v době od poslední úpravy výživného natolik změnily, že jsou důvody pro změnu výživného.

10. Žalobkyně vzaly při jednání soudu dne 30. 4. 2024 žalobu částečně zpět. Soud proto postupoval dle § 96 o.s.ř. a řízení v rozsahu odpovídajícím částečnému zpětvzetí zastavil (výrok I.).

11. Soud předně dospěl k závěru, že v době od poslední úpravy výživného nastala na straně obou žalobkyň taková změna poměrů, která odůvodňuje zvýšení výživného. Poslední rozhodnutí o úpravě výživného nabylo právní moci dne 10. 3. 2014, tedy před 10 lety. Za dobu 10 let se potřeby žalobkyň nepochybně minimálně zdvojnásobily. Žalobkyně byly v té době žákyněmi základní školy v místě bydliště. V současně době jsou obě žalobkyně žákyněmi střední školy v Hostinném, tedy mimo místo bydliště. Dle soudu by aktuální potřeby žalobkyň odůvodňovaly zvýšení výživného i na jimi původně požadovanou částku 5 100 Kč měsíčně. Zvýšení výživného na částku 4 500 Kč pro každou ze žalobkyň tedy nepochybně odpovídá jejich aktuálním potřebám. Matka žalobkyň pak plní svoji vyživovací povinnost rovněž další osobní péčí. Dle ustálené soudní praxe by z příjmů povinného rodiče měla být na výživné jeho dětí použita asi čtvrtina až třetina, což v posuzované věci činí přibližně 7 750 Kč až 10 000 Kč. Prostor pro případné zvýšení výživného byl v daném případě limitován možnostmi a schopnostmi žalovaného. Je třeba konstatovat, že i u žalovaného došlo ke změně poměrů. Průměrný čistý příjem se od doby poslední úpravy výživného zvýšil z částky přibližně 20 000 Kč na částku přes 30 000 Kč. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovanému vznikla jakákoliv další vyživovací povinnost. Soud však nemohl přehlédnout, že ve věci žalovaného jako dlužníka probíhá oddlužení. To samo o sobě neznamená, že by žalovaný byl zproštěna povinnosti platit odpovídající výživné. Aby však mohl žalovaný nadále plnit podmínky oddlužení, musí mu po splnění vyživovací povinnosti a po splátce dlužného výživného zbýt i částka, kterou lze použít na úhradu nákladů insolvenčního řízení a na alespoň minimální splátky dluhu vůči věřitelům. Právě tuto skutečnost zohlednily samotné žalobkyně, když vzaly žalobu částečně zpět. Výživné, které žalobkyně požadovaly po částečném zpětvzetí žaloby, by žalovanému mělo umožnit nadále plnit podmínky oddlužení (a to i se zohledněním splátek dlužného výživného). Proto soud rozhodl o zvýšení výživného způsobem uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku., Ke zvýšení došlo od doby, kdy žalovaný začal vykonávat práci u současného zaměstnavatele.

12. Soud určil dluh na výživném pro každou ze žalobkyň za dobu od 1. 10. 2021 do doby rozhodnutí soudu. Výživné bylo zvýšeno o , právnická osoba, Kč měsíčně, ke dni vydání rozhodnutí bylo splatné i výživné za duben 2024. Dluh za 7 měsíců (říjen 2023 až duben 2024) po , právnická osoba, Kč by tak činil 14 000 Kč. Žalobkyně nicméně při jednání soudu navrhly, aby ve prospěch žalovaného byly při určení výše dluhu započteny za každý měsíc částky po 450 Kč, když žalovaný v minulosti určitým způsobem přispíval nad rámec výživného. S ohledem na tuto skutečnost soud nedoplatek výživného vyčíslil na 10 850 Kč ve vztahu ke každé ze žalobkyň (z měsíců po 1 550 Kč). Tuto částku soud uložil žalovanému splatit v pravidelných měsíčních splátkách splatných spolu s běžným výživným po 500 Kč pro každou ze žalobkyň. Pokud by některá ze splátek nebyla řádně a včas zaplacena, mohou se žalobkyně domáhat jednorázové úhrady zůstatku dluhu.

13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1, 146 odst. 2 věty prvé a § 150 o.s.ř.. Žalobkyně byly s návrhem v rozsahu po částečném zpětvzetí v plném rozsahu úspěšné. Částečné zpětvzetí návrhu o 600 Kč však procesně zavinily žalobkyně, což by se mělo projevit při určení výše nákladů řízení. Žalobkyně původně požadovaly zvýšení výživného o 2 600 Kč měsíčně, co do částky 600 Kč, tj. v rozsahu 23 %, vzaly návrh zpět. Žalobkyně by tak měly mít právo na náhradu 77 % z oprávněně účtovaných nákladů řízení. Žalobkyně na nákladech řízení v souladu s vyhláškou č. 177/4996 Sb. Účtovaly celkem 56 681,24 Kč. Vycházely z tarifní hodnoty 4 500 Kč, což při pětinásobku ročního plnění celkem činí 270 000 Kč, tedy odměna ponížená o 20 % by činila pro každou ze žalobkyň 7 504 Kč za úkon. Příslušela by za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast při jednání soudu), k tomu pak režijní paušál po 300 Kč za úkon. Dále bylo požadováno cestovné za použití vozidla na trase Hradec Králové – Trutnov a zpět ve výši 820 Kč (celkem 100 km, průměrná spotřeba 6,7 l/100 km, cena PHM dle vyhlášky, základní náhrada 5,60 Kč/km) a náhrada za promeškaný čas 400 Kč (4 půlhodiny po 100 Kč).

14. Dle soudu měla být odměna účtována z tarifní hodnoty 2 600 Kč, tj. z částky, o kterou mělo být výživné pro každou ze žalobkyň zvýšeno. Pětinásobek ročního plnění by pak činil 156 000 Kč, odměna snížená o 20 % pro každou ze žalobkyň by činila 5 872 Kč. Každé ze žalobkyň by tak náleželo na odměně za 3 úkony 17 616 Kč, na náhradě výloh 900 Kč, polovina jízdného (410 Kč) a náhrady za promeškaný čas (200 Kč), tj. celkem 19 126 Kč. Vzhledem k částečnému zpětvzetí by pak každé ze žalobkyň mělo připadnou 77 % z uvedené částky, tj. 14 727, včetně DPH ve výši 3092 Kč celkem 17 849,70 Kč. Žalovaný by za tohoto stavu měl na nákladech řízení zaplatit celkem 35 699,40 Kč. Zaplacením této částky by dle soudu byla zásadním způsobem ohrožena schopnost žalovaného splácet dluh na výživném i plnit podmínky oddlužení. Této situaci přitom chtěly samy žalobkyně předejít. Soud proto postupoval při určení výše nákladů podle § 150 o.s.ř. a vzhledem k okolnostem případu i poměrům žalovaného přiznal náhradu nižší.

15. Soud vyšel z toho, že vyhláška č. 177/1996 Sb. stanoví v § 9 odst. 2 o.s.ř. tarifní hodnotu ve věcech péče o nezletilé na 5 000 Kč. Jde přitom o řízení, které je svou povahou předmětu projednávané věci nejbližší. Rozdíl spočívá pouze v tom, že žalobkyně již nejsou nezletilé. Soud proto považoval za spravedlivé, aby bylo při rozhodování o odměně vycházeno z uvedené tarifní hodnoty. Na straně druhé pak dle soudu nebyl důvod pro úpravu nákladů zastoupení se zřetelem k poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (ve věcech péče o nezletilé se míra úspěchu a neúspěchu rovněž nezohledňuje). Odměna z tarifní hodnoty 5 000 Kč činí 1 000 Kč za úkon. Vzhledem ke společnému zastoupení se snižuje o 20 % na 800 Kč. Každé ze žalobkyň tak náleží odměna za 3 úkony po 800 Kč, náhrada výloh za tyto úkony po 300 Kč, polovina jízdného 410 Kč a polovina náhrady za promeškaný čas 200 Kč, tedy celkem 3 910 Kč. K tomu pak náleží DPH v sazbě 21 %, tj. 821,10 Kč. Soud proto na nákladech řízení každé ze žalobkyň přiznal 4 731,10 Kč. Soud umožnil žalovanému i tyto částky splácet po 250 Kč každé ze žalobkyň, a to právě se zřetelem k tomu, aby žalovaný byl nadále schopen plnit podmínky oddlužení. I v tomto případě bylo rozhodnuto o ztrátě výhody splátek v případě, že náklady nebudou spláceny řádně a včas. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).