9 C 291/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro určení neplatnosti výpovědi z nájmu

I. Návrh, aby soud určil, že výpověď z nájmu ze dne 12. 2. 2018 daná žalovanou a zaslaná žalobci, je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení 13 503,60 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 19. 8. 2022 se žalobce domáhal určení, že výpověď z nájmu, která byla žalobci dána dopisem žalované ze dne 12. 2. 2018, je neplatná. Žaloba byla odůvodněna tím, že se žalovaná na základě kupní smlouvy z 29. 8. 2017 stala spoluvlastnicí ideální 1/2 stavební parcely [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova]. Spoluvlastníkem druhé ideální poloviny nemovitostí byl až do dne 9. 3. 2018 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bytem [adresa] O napadené výpovědi se předseda představenstva žalobce dozvěděl při nahlížení do trestního spisu č. j. KRPH–6138–87/TČ–2020–051081 dne 11. 1. 2022. Napadená výpověď byla žalobci dána z důvodu uvedeného v § 2222 odst. 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení pokud neměl nový vlastník nemovitosti rozumný důvod pochybovat, že kupuje věc, která není pronajata, má právo vypovědět nájem do tří měsíců poté, co se dozvěděl, že je věc pronajata a kdo je nájemcem. Skutečnost, že nemovitost byla pronajata k podnikání, vyplývala mimo jiné ze znaleckého posudku o ceně obvyklé ze dne 11. 7. 2016, který zpracovala [právnická osoba] [anonymizováno] na základě objednávky insolvenčního správce v insolvenčním řízení ve věci dlužnice [jméno] [příjmení]. Dne 8. 11. 2017 kontaktovala žalovaná žalobce se žádostí o umožnění prohlídky nemovitosti, z čehož je rovněž patrné, že o nájmu nemovitosti musela vědět. Výpověď z nájmu z 12. 2. 2018, která byla odeslána dne 13. 2. 2018, nebyla žalobci nikdy řádně doručena. Občanský zákoník přitom upravuje hmotněprávní lhůtu tří měsíců k doručení výpovědi, která skončila nejpozději dne 8. 2. 2018 O existenci nájemního vztahu věděl i insolvenční správce [jméno], který žalované podíl na nemovitých věcech v rámci insolvenčního řízení převedl. Ve výpovědi z nájmu žalovaná uvedla, že je vlastnicí nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 22. 8. 2017. Žádná kupní smlouva s tímto datem však nebyla uzavřena. Pokud výpověď z nájmu odkazuje na neexistující právní úkon, je nulitním právním úkonem. Mgr. [jméno] [jméno] jako insolvenční správce majetku [jméno] [příjmení] nemohl podle insolvenčního zákona uzavřít kupní smlouvu s žalovanou bez souhlasu zajištěného věřitele nebo insolvenčního soudu. Z tohoto důvodu je kupní smlouva pouze zdánlivým právním úkonem. Žalovaná neměla k dání výpovědi souhlas druhého spoluvlastníka, kterým byl [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalovaná navíc ve výpovědi uvedla, že smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne 2. 4. 2004 považuje za neplatnou. Takové tvrzení je nelogické a vnitřně rozporné. Nelze vypovídat něco, co sama žalovaná považuje za neplatné, a to ani z důvodu právní jistoty. Žalobu o určení neplatnosti smlouvy o nájmu ze dne 2. 4. 2004 žalovaná nikdy podala. Žalovaná ve výpovědi z nájmu dále uvedla, že existuje výpovědní důvod rovněž z titulu nezaplaceného nájemného. Žalovaná však nijak nekonkretizovala údajný dluh, neuvedla ani, kdy mělo být dlužné nájemné uhrazeno. Výpověď tak nesplňuje podmínky uvedené v § 2309b občanského zákoníku. Dle žalobce bylo nájemné v příslušném období řádně uhrazeno. Smlouva o nájmu nemovitostí byla uzavřena v roce 2004, tudíž je nájemní vztah podřízen zákonu č. 116/1990 Sb.. V žádném dodatku smlouvy strany nepodřídily vztah zákonu č. 89/2002 Sb., občanský zákoník. Podle § 11 zákona 116/1990 Sb. nebylo možno v případě změny vlastnictví předmětu nájmu nájem nebytových prostor vypovědět.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Ohledně předmětných prostor – nemovitosti pozemku parc. č. st. 202, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], [územní celek], bylo v minulosti vedeno právním nástupcem žalované (novým spoluvlastníkem) společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jakož i vlastníkem (druhého) spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½, [právnická osoba], a.s., [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], proti žalobci hned několik soudních sporů. Zásadní je, že ve sporu o vyklizení nemovitosti se jako předběžná otázka řešila platnost údajné nájemní smlouvy, resp. jejího dodatku, na kterou odkazuje žalobce. Soudy přitom dospěly k závěru, že nájemní právo neexistovalo, a pakliže by teoreticky existovalo, zaniklo by, a to ještě dříve, než byla podána předmětná výpověď. V současnosti je u Okresního soudu v Trutnově vedeno mj. se žalobcem trestní řízení pod sp. zn. 4 T 49/2022, kdy žalobce je obžalovaný ze spáchání trestného činu neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 trestního zákoníku, když mu obžaloba klade za vinu, že neoprávněně užíval předmětnou nemovitost, a to přesto, že neměl k nemovitosti žádné, zejména nájemní právo. V obžalobě se dále uvádí, že zpeněžení majetkové podstaty dlužnice [jméno] [příjmení] v rámci konkursu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 17505/2012 mělo rovněž za následek zánik nájemního práva váznoucího na nemovitosti podle § 283 odst. 5 insolvenčního zákona a § 285 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Žalovaná přes tuto skutečnost vypověděla ještě z důvodu právní jistoty svým dopisem ze dne 12. 2 2018 údajnou nájemní smlouvu, na základě níž měl žalobce předmětné nemovitosti údajně užívat, a [právnická osoba] - [právnická osoba] a [právnická osoba] následně vyzvaly přípisem ze dne 28. 8. 2018 žalobce k vyklizení nemovitostí, kdy žalobce se prostřednictvím předsedy svého představenstva [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nejpozději dne 9. 3. 2018 dozvěděl o výpovědi z nájmu shora uvedených nemovitostí, a prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] se i seznámil s obsahem této výpovědi. Bylo tedy pravomocně uzavřeno, že žádné nájemní právo k nemovitosti neexistovalo, neboť původní vlastníci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nebyli oprávněni ve smyslu ust. § 335b o.s.ř., resp. ve smyslu ust. § 246 a 252 odst. 1 insolvenčního zákona pověřit kohokoliv uzavřením smlouvy či takovou smlouvu uzavřít. A dále bylo pravomocně uzavřeno, že i v teoretickém případě, kdy by nájemní smlouva v minulosti existovala, zanikla ve smyslu ust. § 336l odst. 2 o.s.ř., resp. ve smyslu ust. § 283 odst. 5 a 285 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. S ohledem na uvedené je předmět sporu o neplatnost výpovědi zcela bez významu, neboť žádný nájemní vztah minimálně v době podání výpovědi neexistoval. Žalovaná výpověď zaslala pouze z důvodu právní jistoty, což ostatně výslovně deklarovala přímo v uvedené výpovědi a zároveň konstatovala, že smlouvu o nájmu považuje za neplatnou. Žalobce se domáhá neplatnosti předmětné výpovědi po více než 4,5 letech po jejím podání. Žalovaná se v minulosti pokoušela výpověď doručit žalobci, což bylo značně komplikované z důvodů ležících na straně žalobce. V daném případě nebyla dodržena prekluzivní lhůta k podání předmětné žaloby a žaloba je tak opožděná. Námitka, že si ke dni podání výpovědi měla žalovaná obstarat souhlas druhého spoluvlastníka nemovitosti, kterým byl údajně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], není důvodná. Druhým spoluvlastníkem byla již k tomuto dni [právnická osoba], a.s., neboť ta se stala spoluvlastníkem již v roce 2017 tzv. příklepem (originárně) na základě pravomocného usnesení o příklepu ze dne 31. 8. 2017, č.j. [číslo jednací], vydaného v rámci exekučního řízení vedeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], v neprospěch povinného [jméno] [příjmení]. Usnesení o příklepu nabylo právní moci již dne 27. 9. 2017. [příjmení] vklad do katastru nemovitostí pak v daném případě neměl konstitutivní účinky. Souhlas [anonymizováno] [příjmení] tak pro podání výpovědi nebyl a nemohl být potřeba. Dle ust. § 3074 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem. Tudíž jsou odkazy na historickou právní úpravu (zákon č. 116/1990 Sb.) zcela bezpředmětné.

3. Žalobce při jednání soudu dne 13. 1. 2023 konkretizoval, v čem spatřuje svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Ten spatřoval v tom, že vyhověním žalobě může být eliminován stav ohrožení práva či nejistoty, který zde existuje. Určovací žaloba může účinněji než jiné prostředky odstranit stav nejistoty a předejít vzniku dalších sporů. V této souvislosti žalobce poukázal na to, že v trestním řízení vedeném u zdejšího soudu je součástí obvinění mj. i to, že se předseda představenstva žalobce dozvěděl o výpovědi z nájmu dne 9. 3. 2018, avšak nijak na ni nereagoval. Žalobci byl násilně odepřen přístup do objektu, jenž byl předmětem nájmu. Stav objektu je přitom stejný jako v době, kdy ho žalobce (eventuálně další subjekty) plně užíval. V objektu byla půjčovna lyží a lyžařský servis, přičemž vybavení provozovny se tam nachází stále, stav provozovny je v podstatě identický. U Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze byl projednáván spor o nařízení soudního prodeje zadržených věcí. Žalujícími v tomto řízení byly [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], v řízení nebyly úspěšné. Žalobci se v daném případě nejedná primárně o určení neoprávněnosti výpovědi, ale jde mu o určení neplatnosti výpovědi. Žalobce zopakoval, že mu výpověď nebyla doručena. Z toho důvodu nemohl podat námitky proti výpovědi a nemohl dosáhnout případného soudního přezkumu oprávněnosti výpovědi. I proto byla podána žaloba v této věci.

4. Žalovaná naopak trvala na tom, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán. Žalovaná společnost svůj podíl v podstatě obratem prodala další společnosti, takže v současné době není ani spoluvlastníkem nemovitostí, nemá do nemovitostí přístup a žádné věci nezadržuje. Již z toho důvodu naléhavý právní zájem není dán. Pokud jsou žalobci nějaké věci zadržovány, tak nechť podá žalobu na vydání věcí proti tomu, kdo je neoprávněně zadržuje. Žalovaná nově vznesla i námitku promlčení žalobou uplatněného práva.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že výlučným vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] katastru nemovitostí pro [územní celek], [katastrální uzemí] v [anonymizováno], je společnost [právnická osoba], a to na základě kupních smluv ze dne 28. 6. 2018 a 13. 10. 2021.

6. Z výpovědi z nájmu ze dne 12. 2. 2018 soud zjistil, že žalovaná jako pronajímatel dala žalobci jako nájemci výpověď z nájmu nebytových prostor v budově bez čp/če, která je součástí stavební parcely [číslo] v [katastrální uzemí] v [anonymizováno]. Výpověď byla dána podle § 2222 odst. 2 občanského zákoníku. Ve výpovědi bylo výslovně uvedeno, že ji žalovaná dává z důvodu právní jistoty. Vypovídaný nájem měl být založen smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 2. 4. 2004 uzavřené mezi původním pronajímatelem [právnická osoba] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako původním nájemcem. Ve výpovědi bylo uvedeno, že žalovaná jako pronajímatelka nabyla podíl na nemovitostech ve výši ideální 1/2 celku. Dále bylo výslovně uvedeno, že pronajímatel jako nabyvatel podílu na nemovitosti neměl rozumný důvod pochybovat, že kupuje věc, která není pronajata. Teprve dne 7. 2. 2018 se dozvěděl od druhého spoluvlastníka nemovitostí o existenci údajné smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené dne 2. 4. 2004 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Konečně bylo uvedeno, že pronajímatel rozporuje existenci nájmu vyplývající z výše uvedené nájemní smlouvy, tuto smlouvu nepovažuje za platnou, neboť nebylo doloženo oprávnění [právnická osoba] jednat za původního pronajímatele a vlastníka nemovitostí. [právnická osoba] nebyla oprávněna ani sjednat prodloužení nájmu dle dodatku číslo 4 nájemní smlouvy. Konečně bylo uvedeno, že nájemce nezaplatil žalovanému jako spoluvlastníku nemovitostí po dobu šesti měsíců žádné peněžité plnění z titulu nájemného. Výpověď byla žalující společnosti odeslána prostřednictvím České pošty s. p.. Zásilka byla dána k přepravě dne 13. 2. 2018, byla odeslána na adresu [adresa žalobkyně]. Zásilka byla vrácena odesílateli s tím, že adresát se z uvedené adresy odstěhoval. Uvedené skutečnosti soud zjistil z výpovědi z nájmu s doklady o odeslání.

7. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 262/2018 se žalobci [příjmení] - [právnická osoba], [IČO], a [právnická osoba], [IČO], domáhali žalobou ze dne 18. 9. 2018 vydání rozsudku, jímž by soud žalobci (v uvedeném řízení žalovaný) uložil povinnost vyklidit budovu bez čp/če na pozemku parc. č. St. [anonymizováno] v obci [obec], [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova] a uvedený pozemek. Zdejší soud žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 25. 6. 2019, č. 30 C 262/2018 – 291, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2019, č. 47 Co 193/2019 – 420. Dovolání žalované ([příjmení] [anonymizována dvě slova]) bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2020, č. j. 26 Cdo 944/2020 – 459. Již v samotné žalobě ze dne 18. 9. 2018 v článku III. odst. 8. bylo uvedeno, že z důvodu právní opatrnosti právní předchůdce druhého žalobce (tj. [anonymizována dvě slova]) zaslal žalované ([příjmení] [anonymizována dvě slova]) výpověď z nájmu. Spolu s vyjádřením žalobců ze dne 19. 12. 2018 pak byla předložena samotné výpověď z nájmu ze dne 12. 2. 2018. Soudy prvního i druhého stupně v uvedeném řízení dovodily, že nájemní právo žalované společnosti ([příjmení] [anonymizována dvě slova]) ke sporným nemovitostem neexistuje. Závěr o neexistenci práva nájmu žalobce byl odůvodněn tím, že [právnická osoba], a. s. se ve smyslu § 336l odst. 2 o. s. ř. stala vlastnicí vydražené nemovité věci s příslušenstvím, respektive spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na ní, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatila-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu, tj. ke dni 31. 8. 2017. Tímtéž dnem zaniklo nájemní právo k nemovitosti dle odst. 5 citovaného ustanovení. [právnická osoba] pak nabyla spoluvlastnický podíl na předmětné nemovitosti koupí od žalované společnosti, jež jej nabyla kupní smlouvou ze dne 28. 8. 2017 v rámci zpeněžení majetkové podstaty dlužnice [jméno] [příjmení] v konkursu vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 17505/2012, čímž nájemní právo váznoucí na nemovitosti zaniklo (§ 283 odst. 5, § 285 odst. 1 písm. b/ ins. zákona).

8. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 24. 10. 2022, č. j. [číslo jednací], byli [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalující společnost uznáni vinnými z přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 trestního zákoníku. Ve vztahu k [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako předsedovi představenstva žalobce se v popisu skutku mimo jiné uvádí, že se nejpozději dne 9. 3. 2018 dozvěděl o výpovědi z nájmu shora uvedených nemovitostí ze strany žalované společnosti. Rozhodnutí dosud nenabylo právní moci.

9. Soud ve věci provedl rovněž další důkazy, které však považoval pro rozhodnutí ve věci samé za irelevantní (viz další část odůvodnění), a proto je v odůvodnění tohoto rozhodnutí ani nehodnotil (znalecký posudek č. 5593/2016, žádost o umožnění prohlídky ze dne 8. 11. 2017, výpis z katastru ze dne 27. 11. 2017, doklady o platbách, prohlášení ze dne 28. 6. 2016, obžaloba č,j. 2 ZT 100/2021-66, usnesení o udělení příklepu, vyrozumění exekutora o právní moci usnesení o udělení příklepu, potvrzení o zaplacení nejvyššího podání, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, č.j. 15 Co 333/2022 – 162, smlouvy nájmu nebytových prostor ze dne 2. 4. 2004, plná moc ze dne 1. 4. 2004, dodatek č. 4 k nájemní smlouvě ze dne 2. 12. 2013).

10. Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Dle § 2222 odst. 1 až 2 o. z. strana nemá právo vypovědět nájem jen proto, že se změnil vlastník věci. Při opačném ujednání má pronajímatel právo nájem vypovědět do tří měsíců poté, co se dozvěděl nebo musel dozvědět, kdo je nájemcem, a nájemce do tří měsíců poté, co se o změně vlastníka dozvěděl. Neměl-li nový vlastník rozumný důvod pochybovat, že kupuje věc, která není pronajata, má právo vypovědět nájem do tří měsíců poté, co se dozvěděl nebo musel dozvědět, že je věc pronajata a kdo je nájemcem. Nájemcova práva vůči osobě, se kterou nájemní smlouvu uzavřel, nejsou dotčena.

12. Dle § 2314 odst. 1 až 3 o. z. vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne. Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

13. Žalované se nepodařilo výpověď ze dne 12. 2. 2018 doručit žalobci na adresu jeho sídla. Bylo tak třeba řešit otázku, kdy se žalobce o výpovědi dozvěděl. Soud neuvěřil tvrzení žalobce v této věci, že se o napadené výpovědi dozvěděl až dne 11. 1. 2022, kdy předseda představenstva žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] nahlížel do trestního spisu č. j. KRPH–6138–87/TČ–2020–051081. Dle soudu je naopak zřejmé, že se žalobce musel dozvědět o existenci výpovědi mnohem dříve. V nepravomocném rozhodnutí vydaném zdejším soudem v trestním řízení se uvádí, že se tak stalo nejpozději dne 9. 3. 2018, kdy se o výpovědi měl dozvědět [anonymizováno] [příjmení]. I kdyby však nebylo možno vycházet z tohoto data, musel se žalobce o výpovědi dozvědět v průběhu řízení, které bylo u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. 30 C 262/2018. Výpověď je zmíněna již v žalobě ze dne 18. 9. 2018, listina obsahující výpověď pak byla do uvedeného spisu založena nejpozději s vyjádřením ze dne 19. 12. 2018. Žalobce přitom byl účastníkem uvedeného řízení (v postavení žalovaného). Dle soudu se tak žalobce musel o napadené výpovědi v uvedeném řízení dozvědět nejpozději počátkem roku 2019.

14. Soud se neztotožnil s názorem žalobce, že by v posuzované věci měla být aplikována ustanovení zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, protože nájemní vztah, který měl být ukončen napadenou smlouvou, vznikl za účinnosti uvedené normy. Dle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se totiž nájem ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona řídil novým občanským zákoníkem, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem.

15. Zákon č. 89/2012 Sb. upravuje speciální postup, jímž se nájemce může domáhat přezkumu výpovědi, kterou považuje za neplatnou. V případě nájmu prostoru sloužícího podnikání jde o postup upravený ve shora citovaném ustanovení § 2314 odst. 1 až 3. Nájemce je oprávněn ve lhůtě 1 měsíce podat námitky. Vypovídající strana poté může ve lhůtě dalšího měsíce vzít výpověď zpět, a pokud tak neučiní, je vypovídaná strana oprávněna výpověď napadnout ve lhůtě dvou měsíců po marném uplynutí lhůty pro zpětvzetí výpovědi. Byla-li tedy žaloba v této věci podána až dne 19. 8. 2022, jde o procesní úkon učiněný zjevně po uplynutí lhůt upravených v ust. 2314 o. z., které jsou lhůtami prekluzivními.

16. Žalobce při jednání dne 13. 1. 2023 zdůraznil, že mu nejde primárně o přezkum oprávněnosti výpovědi postupem dle § 2314 o. z., ale že se mu jedná o posouzení platnosti daného právního jednání. Za tohoto stavu se soud musel zabývat otázkou, zda žalobce má na určení neplatnosti výpovědi ze dne 12. 2. 2018 naléhavý právní zájem. Soud dovodil, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2981/2021, se uvádí: V řízení o žalobě na určení (vyslovení) neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, jež bylo zahájeno až po marném uplynutí lhůty stanovené v § 2290 o. z., je – vedle otázky, zda byl naplněn uplatněný výpovědní důvod – zásadně vyloučeno zkoumat i důvody neplatnosti či zdánlivosti výpovědi; takovou (svou povahou určovací) žalobu soud zpravidla zamítne pro nedostatek žalobcova naléhavého právního zájmu na žádaném určení, aniž by se současně zabýval meritem věci (zde tedy důvody neplatnosti či zdánlivosti výpovědi). Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je totiž samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí (srov. kupř. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. září 2008, sp. zn. 26 Cdo 942/2008, z 21. září 2015, sp. zn. 26 Cdo 2193/2015, či z 26. listopadu 2019, sp. zn. 26 Cdo 2978/2019). Byť se uvedený závěr týká neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, je nepochybně dán i ve vztahu k výpovědi nájmu prostoru sloužícího podnikání. Dle soudu nejsou v posuzované věci důvody, pro které by výše formulované pravidlo nemělo platit. Nelze přehlédnout, že žalované v současné době nesvědčí k nemovitostem, v nichž se pronajaté prostory nacházejí, žádné právo. Současný vlastník nemovitostí ([právnická osoba]) není účastníkem řízení v této věci, tudíž by vydaným rozhodnutím ani nebyl vázán. Rozhodnutí, kterým by soud žalobě v této věci vyhověl, by tak v žádném případě nemohlo plnit preventivní funkci a eliminovat vznik případných budoucích sporů.

17. Nad rámec shora uvedeného soud považuje za vhodné uvést, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 262/2018 soud řešil jako předběžnou otázku, zda právo nájmu, které mělo být vypovězeno výpovědí ze dne 12. 2. 2018, vůbec existovalo. Závěr byl negativní. Byť soud v tomto řízení není uvedeným posouzením předběžné otázky vázán (například již jen proto, že žalovaná nebyla účastnicí řízení ve věci sp. zn. 30 C 262/2018), stěží by měl důvod, aby předběžnou otázku posoudil jinak. Dle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. K tomu je třeba uvést, že závěry, k nimž zdejší soud dospěl v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 262/2018, byly přezkoumány odvolacím i dovolacím soudem.

18. Byl-li závěr soudů v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 262/2018 takový, že právo nájmu, který měl být vypovězen napadenou výpovědí, zaniklo ke dni 28. 8. 2047 resp. dne 31. 8. 2017, pak ani z tohoto důvodu nemůže být zájem na přezkumu platnosti výpovědi dané žalovanou tzv. z opatrnosti dne 12. 2. 2017.

19. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl o zamítnutí žaloby.

20. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, a poroto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalované na nákladech řízení přiznal náklady zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. Konkrétně jde o odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu), která podle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 vyhlášky činí 2 500 Kč za úkon, a paušální náhradu hotových výloh po 300 Kč za úkon. Dále bylo přiznáno cestovné za použití vozidla k jednání soudu ve výši 2 360 Kč (Praha – Trutnov a zpět, celkem 320 km, cena PHM dle vyhl. č. 511/2021 Sb. 44,10 Kč, průměrná spotřeba 4,93 l /100 km, náhrada za použití vozidla 5,20 Kč/km). Konečně byla přiznána náhrada za čas promeškaný cestou k jednání soudu ve výši 400 Kč (4 půlhodiny po 100 Kč). Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě nákladů náleží DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 11 160 Kč, daň činí 2 343,60 Kč. Celkově tak bylo na nákladech řízení přiznáno 13 503,60 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.