9 C 294/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného t.č. Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno pro 48 450 Kč s příslušenstvím - úvěr a o vzájemném návrhu žalovaného o 11 262 Kč

I. V části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 34 812 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. za dobu od 5. 1. 2025 do zaplacení a co do částky 6 450 Kč (smluvní pokuta), se řízení zastavuje.

II. Návrh, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 812 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. za dobu od 5. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku 11 262 Kč a náklady řízení 2 350 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 2. 10. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 42 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. za dobu od 5. 1. 2025 do zaplacení, dále smluvní pokuty 6 450 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a doba splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístné verifikační SMS do žádosti o úvěr. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobci částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu označeného jako ověřovací platba, a to za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobci výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 2. 5. 2024 a 4. 7. 2024 uzavřel se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 213841. Žalobce poskytl úvěr dne 2. 5. 2024 a 4. 7. 2024, a to převodem z bankovního účtu na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dle odst. 2.1.6. smlouvy zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.7. smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 1. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, kvůli čemuž byl opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 1. 1. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 4. 1. 2025 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 5. 1. 2025. Právo žalobce na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v čl. VI smlouvy. Předmětem řízení byla pohledávka v celkové výši 42 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 30 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč, to vše s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadoval žalobce přiznání jistiny žalované částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž se ocitl žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal dne 5. 1. 2025. Žalobce proto požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. a., kterou počítal z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení do data odeslání předžalobní výzvy dne 8. 8. 2025. Smluvní pokuta činí 6 450 Kč.

2. Žalovaný v rámci odporu proti platebnímu rozkazu a vyjádření k žalobě namítl, že považuje smluvní ujednání, zejména ujednání o úroku ve výši 40 % měsíčně a smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, za nepřiměřená, rozporná s dobrými mravy. Současně namítl, že nebyla řádně posouzena jeho úvěruschopnost. Dále poukázal na skutečnost, že žalobci zaslal 4 splátky v celkové výši 41 262 Kč (dne 3. 6. 2024 – 8 800 Kč, dne 1. 7. 2024 – 7 399 Kč, dne 1. 8. 2024 – 11 925 Kč a dne 3. 9. 2024 – 13 138 Kč). Podáním doručeným soudu dne 9. 12. 2025 pak žalovaný uvedl, že vzájemným návrhem požaduje, aby mu žalobce zaplatil částku 11 262 Kč (rozdíl mezi žalobcem poskytnutou jistinou 30 000 Kč a žalovaným vrácenou částkou 41 262 Kč).

3. Žalobce v rámci podání ze dne 28. 1. 2026 uvedl, že mu žalovaný skutečně částku 41 262 Kč zaplatil. Z uvedené částky bylo 6 450 Kč započteno na smluvní pokutu, 12 000 Kč na smluvní úrok a 22 812 Kč na jistinu. Žalobce vzal žalobu zpět co do částky 34 812 Kč včetně příslušenství a co do částky 6 450 Kč odpovídající smluvní pokutě. Nadále žalobce trval na zaplacení částky 22 812 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 5. 1. 2025 do zaplacení.

4. Žalovaný při jednání soudu dne 11. 2. 2026 uvedl, že trvá na zamítnutí žaloby a na svém vzájemném návrhu.

5. Soud následně žalobce upozornil na skutečnost, že po zpětvzetí žaloby nadále požaduje zaplacení vyšší částky, než která by odpovídala tomu, v jakém rozsahu vzal žalobce žalobu částečně zpět. Soud žalobci sdělil, že původně bylo žalováno na jistině a smluvním úroku 42 000 Kč. Tomu by odpovídalo, že po částečném zpětvzetí bude nadále požadováno 7 188 Kč. Žalobce však nadále požadoval částku 22 812 Kč. Žalobce proto byl vyzván, aby obratem upřesnil, jakou částku požaduje po částečném zpětvzetí žaloby. Na tuto výzvu žalobce nereagoval.

6. Se zřetelem k částečnému zpětvzetí žaloby soud v prvé řadě postupem dle § 96 odst. 1 až 4 o.s.ř. rozhodl o částečném zastavení řízení, a to v rozsahu, v němž žalobce vzal žalobu zpět. Na jistině a smluvním úroku žalobce původně požadoval 42 000 Kč s příslušenstvím, po zastavení řízení v rozsahu 34 812 Kč s příslušenstvím tak předmětem sporu mohlo zůstat pouze zaplacení částky 7 188 Kč s příslušenstvím. Ve vztahu ke smluvní pokutě 6 450 Kč bylo řízení zastaveno v plném rozsahu.

7. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 2. 5. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 213841, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání s úvěrovým limitem 20 000 Kč, a to na dobu neurčitou. Byla sjednána úroková sazba 40 % měsíčně. Úvěrovaný byl povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období. Celková částka k úhradě se skládala z čerpaného úvěru a úroku. Odvisela od doby, po kterou bude úvěrovaný úvěr čerpat, a od způsobu splácení. Pro případ prodlení úvěrovaného po dobu dvou kalendářních měsíců a delší byl úvěrující oprávněn požadovat okamžité splacení celého dluhu. Pro případ prodlení bylo dále dohodnuto, že úvěrovaný je povinen úvěrujícímu zaplatit účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s prodlením úvěrovaného, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Žalovaný k doložení své totožnosti poskytl kopie svých dvou osobních dokladů, dále pak výpisy z účtu vedeného u ČSOB a.s. za dobu od 1. 1. 2024 do 31. 3. 2024. Výše uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru, z kopií dokladů a z výpisů z účtu.

8. Žalobce poukázal žalovanému na jím označený účet dne 2. 5. 2024 částku 20 000 Kč a dne 4. 7. 2024 částku 10 000 Kč. Dopisem ze dne 1. 1. 2025 žalobce úvěr k témuž dni zesplatnil z důvodu opakovaného porušení smluvních podmínek. Žalovaného vyzval k zaplacení částky 84 048 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2025 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 92 568,21 Kč a nákladů zastoupení 12 390 Kč. Tyto skutečnosti byly zjištěny z dokladu o poukázání částek 20 000 Kč a 10 000 Kč žalovanému, z předžalobní upomínky o zaplacení a ze zesplatňujícího dopisu.

9. Žalovaný doložil výpisy z účtu, že žalobci zaplatil dne 3. 6. 2024 – 8 800 Kč, dne 1. 7. 2024 – 7 399 Kč, dne 1. 8. 2024 – 11 925 Kč a dne 3. 9. 2024 – 13 138 Kč. Žalobce tuto skutečnost uznal.

10. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

12. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Předloženou smlouvou o úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a žalobcem jako věřitelem. Dle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích, tyto byly ověřeny z výpisů z účtu. Žalobce tak splnil povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

15. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou (žalovaný ji uzavíral jako nepodnikající fyzická osoba). Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 40 % měsíčně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je již dle soudu nepřiměřený. Této skutečnosti si patrně byl vědom i sám žalobce, který v žalobě požadoval úrok pouze za první měsíc po poskytnutí úvěru (navíc úrok vyčíslený z částky 30 000 Kč, ačkoliv žalovaný původně čerpal pouze 20 000 Kč). Dle soudu tak je ujednání o úroku zneužívající, a proto k němu nelze přihlížet. Skutečnost, že žalobce v tomto řízení požadoval úrok pouze za první měsíc po uzavření smlouvy, nemůže být důvodem pro přiznání takto požadovaného úroku. Jestliže se k ujednání o úroku podle ust. § 1815 o. z. nepřihlíží, pak žalobci nemůže být přiznán žádný úrok.

16. Obdobně nemohl obstát ani nárok na smluvní pokutu. Žalobce smluvní pokutu vyčíslil z dlužné jistiny 30 000 Kč za dobu od 5. 1. 2025 do 8. 8. 2025. Prokázal-li žalovaný, že z titulu úvěrové smlouvy plnil, a to dokonce v rozsahu převyšujícím poskytnutou jistinu, pak nemohl dlužit částku 30 000 Kč a žalobce nemohl z této částky požadovat smluvní pokutu (ostatně i žalobce vzal ve vztahu k jistině žalobu co do částky 22 812 Kč částečně zpět).

17. Soud se dále zabýval tím, zda důsledkem nepřiměřeného ujednání o úroku z úvěru je neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, nebo pouze neplatnost ujednání o úroku. Oddělitelnost nemravného ujednání o úroku u spotřebitelských úvěrů je problematikou, která není dosud judikaturou jednotně vyřešena. Vzhledem k zásadě přednosti práva Evropské unie lze však mít za to, že ve spotřebitelských úvěrových smlouvách je změna ujednání o úroku soudem, resp. uplatnění podpůrné, zákonem stanovené výše úroku, vyloučeno, a neplatnou je proto celá smlouva o spotřebitelském úvěru. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023 se uvádí: „Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že podnikatelská aktivita žalobkyně se dlouhodobě a stabilně vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je na sjednávání takových úroků založena. Žalobkyně pravidelně poskytuje úvěry za riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr včetně vysokého úroku splácet. Žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla prostřednictvím rozsudků v mnoha jiných věcech jako účastník řízení a poskytovatel úvěrů s neplatností takto vysokých úroků seznámena. Žalobkyně smlouvy s nemravně vysokým úrokem uzavírá záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Není proto naplněn předpoklad, že by v tomto konkrétním případě uzavřela smlouvu i bez nemravně vysokého úroku, tedy bez této její neplatné části. Jelikož žalobkyni neplatnost jí sjednávaných úroků musí být obecně známa a jelikož jí musela být známa i v tomto konkrétním, nyní přezkoumávaném případě, nejsou splněny předpoklady ani pro úvahu, zda by smlouvu uzavřela bez neplatné části, kdyby o její neplatnosti věděla. Žalobkyně si totiž neplatnosti smlouvy v době jejího uzavření musela být vědoma. Je tedy z principu vyloučena úvaha, zda by uzavřela smlouvu i bez neplatné části, pokud by si byla neplatnosti vědoma (§ 576 obč. zák.).“ K obdobnému závěru dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112.

18. Po posouzení smluvních ujednání v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku. Bylo-li žalobcem plněno na základě neplatné smlouvy, pak se může úspěšně domáhat pouze nároku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému na jeho úkor vzniklo. Žalovanému bylo celkem poskytnuto 30 000 Kč. Žalovaný prokázal, že žalobci celkem zaplatil 41 262 Kč. Žalovanému tak na úkor žalobce nevzniklo bezdůvodné obohacení. Proto soud žalobu zamítl, a to co do celé částky 22 812 Kč, kterou žalobce po částečném zpětvzetí žaloby požadoval (byť předmětem sporu měla zůstat pouze částka 7 188 Kč s příslušenstvím).

19. Zaplatil-li žalovaný žalobci na základě neplatné smlouvy více, než od žalobce obdržel, pak naopak vzniklo bezdůvodné obohacení žalobci na úkor žalovaného. Proto soud žalovanému na základě jeho vzájemného návrhu přiznal částku 11 262 Kč.

20. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalovanému přiznal 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek ze vzájemného návrhu. Dle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu 300 Kč za každý úkon. Soud však současně vzal v úvahu, že dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč. Za tohoto stavu by představovalo přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč bezdůvodné rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonný předpis je proto neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Takto vzniklou mezeru v právu je zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025). Soud žalovanému přiznal paušální náhradu ve výši 450 Kč za 3 úkony (odpor a vyjádření k žalobě, vzájemný návrh, účast při jednání soudu). Celkově bylo žalovanému na nákladech řízení přiznáno 2 350 Kč. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.