9 C 299/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného t.č. část obce a číslo , PSČ obec - část obce pro vyklizení nemovitosti

I. Žalovaný je povinen vyklidit nemovitosti - pozemek parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), pozemek parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez čp/če (garáž), pozemek parc. [číslo] (orná půda), vše v [katastrální uzemí], [územní celek], vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek] a [katastrální uzemí], a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení 13 712 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitostí - pozemku parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), pozemku parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez čp/če (garáž), pozemku parc. [číslo] (orná půda), vše v [katastrální uzemí], obci [obec], vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [anonymizováno] [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitosti“). Žalovaný jako bývalý druh žalobkyně nemovitosti v minulosti užíval na základě souhlasu žalobkyně. Po rozpadu partnerského vztahu žalobkyně a žalovaného ztratil žalovaný užívací právo k nemovitostem a žalobkyní byl vyzván, aby nemovitosti dobrovolně opustil a vyklidil. Toto žalovaný dobrovolně neučinil, tedy byl k vyklizení nemovitostí písemně vyzván dne 22. 9. 2023 prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Žalovaný však ani po této výzvě dobrovolně nemovitosti nevyklidil a tyto doposud bez právního důvodu obývá a užívá. Žalobkyni tedy nezbylo, než se vyklizení nemovitostí v jejím výlučném vlastnictví domáhat v tomto řízení. Žalobkyně nesouhlasila s námitkami žalovaného. V případě vyhovění žalobě syn účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného] nepřijde o možnost bydlení v domě. V takovém případě by se žalobkyně do nemovitostí vrátila a žila by tam dále společně s dětmi, které v nemovitostech v současnosti žijí se žalovaným. Opatrovnické řízení ve věci péče a výživy syna [jméno] dosud neproběhlo. Soužití účastníků skončilo v květnu 2023. V té době žalovaný žalobkyni z domu vykázal. Další společné soužití v domě není možné. Žalobkyně v současné době bydlí v nájemním bytě, možnost zajistit si bydlení v nájmu má i žalovaný. Skutečnost, že žalovaný v nemovitostech vykonává svoji podnikatelskou činnost (autoopravárenství), je irelevantní. Garáž u domu ani není k podnikání určena. Situace, kdy žalobkyně bydlí v nájemním bytě a nemovitosti v jejím vlastnictví užívá žalovaný, je fakticky i právně neúnosná.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Nemovitosti užívá k bydlení spolu s nezletilým synem účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeným 21. 8. 2015. V současné době žalovaný nemá možnost zajistit si bydlení jinak. Výkon práva žalobkyně na vyklizení nemovitostí je v tuto chvíli v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla„ pro tentokrát“ zamítnuta. Partnerské soužití účastníci ukončili v květnu 2023, od té doby žalobkyně v domě nebydlí. Žalobkyně navázala jiný vztah, všechno nepříznivě dopadalo na děti. Tento stav trval asi rok předtím, než se žalobkyně odstěhovala. Žalovaný sám měl zájem o zachování vztahu účastníků, ale nakonec to byly děti, které s existujícím stavem nesouhlasily. Proto žalovaný žalobkyni řekl, ať odejde pryč. Se žalobkyní mají společného syna, žalobkyně má dvě děti z přechozího vztahu. Žalovaný nyní žije se všemi třemi dětmi ve sporném domě. Žalovaný splácí hypotéku, platí i další náklady spojené s užíváním domu. Jinou možnost bydlení pro sebe a děti nemá. Zajištění nájemního bytu by patrně nebyl problém. Problém je ale v tom, že žalovaný má ve sporných v nemovitostech sídlo podnikání. Podniká v oboru autoopravárenství. Žalobkyni sdělil, ať si určí částku, kterou bude za dům požadovat, tu by jí s pomocí kamaráda zaplatil. Žádný požadavek v tomto směru od žalobkyně zatím nevzešel. Žalobkyně se v minulosti vyjadřovala v tom smyslu, že žalovaného z domu nikdy nevyhodí.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že výlučnou vlastnicí sporných nemovitých věcí je žalobkyně. Výlučné vlastnictví nabyla kupní smlouvu ze dne 5. 9. 2020, právní účinky zápisu práva nastaly ke dni 14. 9. 2020 Tyto skutečnosti byly zjištěny z výpisu z katastru nemovitostí.

4. U zdejšího soudu probíhalo řízení ve věci sp. zn. 9 C 229/2021. V tomto řízení se žalobce [jméno] [příjmení] domáhal odpůrčí žalobou podanou proti žalobkyni (v uvedeném řízení v postavení žalované) určení, že kupní smlouva ze dne 5. 9. 2020, na jejímž základě byl povolen [stát. instituce], [stát. instituce] pod [číslo jednací] ve prospěch žalované vklad vlastnického práva ke sporným nemovitým věcem, je vůči němu neúčinná. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce [jméno] [příjmení] má za [celé jméno žalovaného] vykonatelné pohledávky ve výši 550 000 Kč s příslušenstvím. Pohledávky vznikly v lednu 2018 a v květnu 2019, tj. předtím, než došlo k majetkové dispozici s nemovitými věcmi dlužníka [jméno] [příjmení] ve prospěch žalované (převod ideální poloviny nemovitostí). Dle žalobce byl převod majetku na žalovanou ryze účelový se snahou omezit možnosti žalobce na získání plnění od dlužníka [jméno] [příjmení]. Dle žalobce skutečným a jediným smyslem uzavřené kupní smlouvy bylo zkrátit jej jako věřitele na jeho právech, neboť dlužníku [celé jméno žalovaného] následně nezůstal žádný majetek, na který by žalobce mohl vést exekuci nebo výkon rozhodnutí, a ani z kupní ceny, kterou měl za prodej podílu na nemovitých věcech [celé jméno žalovaného] od žalované údajně inkasovat, žalobci nic plněno nebylo. Právní jednání dlužníka bylo navíc ve zjevném rozporu se slušností a mravními principy. Žalobkyně (v uvedeném řízené v postavení žalované) se žalobou nesouhlasila. Kupní smlouva ze dne 5. 9. 2020 byla uzavřena platně a zcela v souladu s právními předpisy i dobrými mravy, jejím účelem rozhodně nebylo zkrácení žalobce [jméno] [příjmení] jako věřitele na jeho právech ani snaha omezit možnosti žalobce na získání dlužného plnění od [jméno] [příjmení]. Uzavření kupní smlouvy bylo vedeno zájmem žalobkyně nabýt do svého výlučného vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 celku na nemovitých věcech tak, aby se stala jediným a výlučným vlastníkem nemovitostí. Výstavbu rodinného domu, který se stal předmětem spoluvlastnictví, z velké části financovala z vlastních výlučných finančních prostředků žalobkyně. Kupní cena spoluvlastnického podílu 1 465 600 Kč nebyla nijak účelově ponížena, šlo o cenu zcela obvyklou a přiměřenou místním i časovým poměrům a hlavně přiměřenou dalším okolnostem. V kupní smlouvě se žalobkyně zavázala k refinancování hypotečního úvěru, k němuž byli s [celé jméno žalovaného] spoludlužníky, a to tak, že převzala celý závazek na sebe (závazek byl převeden od společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba]). Žalobkyně je nyní povinna splácet refinancovaný úvěr ve výši 4 151 910 Kč zcela sama. Žalobkyně věděla o některých dluzích [jméno] [příjmení], avšak nebyl jí znám přesný počet věřitelů, ani výše celkové dlužné částky, ani výše dílčích dlužných částek, které [celé jméno žalovaného] dlužil každému z věřitelů. Žalovaná byla přesvědčena, že kupní cena pokryla veškeré dluhy [jméno] [příjmení], které tedy měla za uhrazené. Zdejší soud rozsudkem ze dne 12. 5. 2023, č. j. 9 C 229/2021 – 215, žalobě vyhověl. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobkyně (v uvedeném řízení v postavení žalované) rozsudkem ze dne 25. 10. 2023, č. j. [číslo jednací], rozhodnutí zdejšího změnil a žalobu zamítl. Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 21. 11. 2023. Ve věci bylo podáno dovolání, o kterém dosud dovolací soud nerozhodl. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 9 C 229/2021.

5. Z dopisu žalobkyně ze dne 13. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k neprodlenému vyklizení nemovitostí, jelikož k jejich užívání žalovaný nemá žádný titul ani souhlas. Žalobkyně současně sdělila, že pokud k vyklizení nemovitostí žalovaným nedojde, podá k soudu žalobu o vyklizení.

6. Dle § 1012 o. z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

7. Dle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

8. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

9. Po skutkové stránce bylo zjištěno, že účastníci původně byli podílovými spoluvlastníky sporných nemovitostí, a to každý v rozsahu ideální poloviny celku. Žalovaný prodal svůj podíl žalobkyni smlouvou ze dne 5. 9. 2020 za částku 1 465 600 Kč, která měla být použita na úhradu dluhů žalovaného vůči jeho věřitelům. V souvislosti s tím došlo k refinancování původního společného úvěru účastníků a k čerpání nového úvěru, z něhož žalobkyně uhradila žalovanému kupní cenu spoluvlastnického podílu. Žalobkyně je vůči [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] z titulu nové úvěrové smlouvy zavázána sama. V době převodu spoluvlastnického podílu žalovaného na žalobkyni účastníci žili jako druh a družka ve sporných nemovitostech. Byť žalovaný přestal být spoluvlastníkem nemovitostí, bylo zřejmé, že bude v nemovitostech nadále žít i podnikat jako druh žalobkyně. Mezi účastníky pak bylo nesporné, že jejich soužití zaniklo v květnu 2023, přičemž již předtím bylo po určitou dobu provázeno problémy. Žalovaný připustil, že žalobkyni z nemovitostí v květnu 2023 vykázal a žalobkyně od té doby nemovitosti neužívá. V nemovitostech žije žalovaný se společným synem účastníků a s dětmi žalobkyně z jejího dřívějšího vztahu. Žalovaný splácí úvěr a hradí náklady spojené s užíváním nemovitostí. Žalovaný dále v garáži vykonává svoji podnikatelskou činnost (autoopravárenství). Žalobkyně dne 13. 9. 2023 vyzvala žalovaného k neprodlenému vyklizení nemovitostí, protože žalovaný k jejich užívání nemá titul ani souhlas. Žalovaný nemovitosti nevyklidil.

10. Po právní stránce je situace jasná v tom, že žalobkyně je od roku 2020 výlučnou vlastnicí nemovitostí. V souladu s výše citovaným ustanovením § 1012 věty prvé o. z. tedy má právo s nemovitostmi nakládat, což zahrnuje i právo tyto nemovitosti užívat. Současně má právo z užívání nemovitostí vyloučit jiné osoby, tedy i žalovaného, který v současnosti žádné právo k nemovitostem nemá. Žalovaný přes výzvu žalobkyně nemovitosti nevyklidil, žalobkyně tedy je oprávněna domáhat se ochrany svého vlastnického práva reivindikační žalobou podle § 1040 odst. 1 o. z.. Potud by bylo možno dovodit, že žaloba je důvodná. Vzhledem k obraně žalovaného se však soud musel zabývat tím, zda výkon práva žalobkyně domáhat se vyklizení nemovitostí v jejím vlastnictví není v rozporu s dobrými mravy.

11. Judikatura k otázce dobrých mravů uvádí: Ustanovení § 2 odst. 3 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 599/2015).

12. Dle soudu není důvod, aby v posuzované věci došlo na základě použití korektivu dobrých mravů k zamítnutí žaloby, byť s účinky„ pro tentokrát“. Soud si je vědom toho, že účastníci žili jako druh a družka řadu let a že dům [adresa], který je součástí vypořádávaných pozemků, společně vybudovali. V souladu s tím také byli až do roku 2020 rovnodílnými spoluvlastníky sporných nemovitých věcí. V roce 2020 žalovaný prodal svůj podíl na nemovitostech žalobkyni. Žalobkyně čerpala úvěr, aby mohla žalobci sjednanou kupní cenu podílu zaplatit. Žalovaný pak měl získané prostředky použít na úhradu svých dluhů vůči třetím osobám. Platnost uzavřené kupní smlouvy ze dne 5. 9. 2020 nebyla nikdy žádným z účastníků rozporována. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 229/2021 bylo obsáhle dokazováno, že uzavřením kupní smlouvy nedošlo a ani nemělo dojít ke zkrácení práv věřitelů žalovaného. Rozhodl-li se žalovaný převést svůj podíl na nemovitostech žalobkyni, pak si mohl a měl být i se zřetelem k ustanovení § 4 odst. 1 o. z. vědom toho, že ztratí právo nemovitosti užívat jako spoluvlastník a že další užívání nemovitostí z jeho strany bude podmíněno souhlasem žalobkyně jako výlučné vlastnice. Došlo-li následně v roce 2023 k rozpadu družského vztahu účastníků, pak žalovaný mohl a měl očekávat, že žalobkyně bude chtít v souladu s ust. § 1012 věty prvé o. z. využít své právo vlastníka užívat předmět vlastnictví a jiné osoby, tedy i žalovaného, z tohoto užívání vyloučit. V rozporu s tím žalovaný naopak žalobkyni v květnu 2023 vyzval, aby nemovitosti vyklidila, čímž zásadním způsobem do vlastnického práva žalobkyně zasáhl.

13. Použití korektivu dobrých mravů pak dle soudu není na místě ani při zohlednění práv a zájmů dětí, které v současnosti se žalovaným v rodinném domě bydlí. Dojde-li k vyhovění žalobě a k uložení povinnosti žalovanému nemovitosti vyklidit, na situaci dětí se nic nezmění, protože ty budou moci v rodinném domě nadále bydlet, byť nikoliv společně se žalovaným. Jak účastníci shodně uvedli při jednání soudu, úprava péče a výživy jejich společného nezletilého syna [jméno] [příjmení] opatrovnickým soudem nebyla provedena. I kdyby však bylo do budoucna hypoteticky rozhodnuto, že se nezletilý syn svěřuje do péče žalovaného, pak by to žalovaného nijak neopravňovalo k dalšímu užívání sporných nemovitostí. Naopak žalovaný by musel hledat jinou možnost, jak bytovou potřebu a svou a syna [jméno] řešit. Soud pouze zdůrazňuje, že touto úvahou nechce jakkoliv předjímat výsledek případného opatrovnického řízení, pokud do budoucna proběhne. K dcerám žalobkyně z předchozího vztahu pak žalovaný nemá rodičovská práva.

14. Konečně důvodem pro zamítnutí žaloby, byť s účinky„ pro tentokrát“, nemůže být ani provozování podnikatelské činnosti žalovaného ve sporných nemovitostech. V tomto směru platí přiměřeně úvahy uvedené v odstavci 12. tohoto odůvodnění. Přestal-li být žalovaný spoluvlastníkem nemovitostí, pak si mohl a měl být vědom toho, že i další provozování jeho podnikatelské činnosti v nemovitostech bude vázáno na souhlas žalované jako výlučné vlastnice.

15. Soud tedy dovodil, že uplatněný nárok na ochranu vlastnického práva žalobkyně neodporuje dobrým mravům, a proto nejsou důvody pro zamítnutí žaloby. Soud se však zabýval ještě tím, zda okolnosti případu neodůvodňují stanovení případné delší lhůty k plnění.

16. Dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soudu je zřejmé, že nalezení jiné možnosti bydlení a zejména nalezení prostorů k podnikání žalovaného bude vyžadovat odpovídající časový prostor. Proto jsou dle soudu podmínky pro stanovení přiměřené delší lhůty k plnění. Na straně druhé soud nemohl přehlédnout, že žalobkyně vyzvala žalovaného k neprodlenému vyklizení nemovitostí již v září 2023, tedy žalovaný již určitý prostor k řešení své situace měl a bylo jeho věcí, jak ho využije. Se zřetelem k těmto okolnostem soud dovodil, že za odpovídající lhůtu k plnění lze považovat lhůtu dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

17. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Soud žalobkyni přiznal částku 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb.. Konkrétně jde o odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, účast při jednání soudu), která podle § 9 odst. 1 písm. a) a § 7 vyhlášky činí 1 500 Kč za úkon, a náhradu hotových výloh, která podle § 13 odst. 4 činí 300 Kč za úkon. Zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 7 200 Kč, daň činí 1 512 Kč. Celkově tak bylo přiznáno 13 712 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř..