9 C 3/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 150 684 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 150 000 Kč, dlužné poplatky 684 Kč, kapitalizovaný úrok za dobu od 17. 2. 2022 do 13. 4. 2022 ve výši 8 630,85 Kč, úrok z částky 150 000 Kč ve výši 21,90 % p. a. za dobu od 14. 4. 2022 do 18. 5. 2022 a ve výši 11,75 % p. a. za dobu od 19. 5. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 150 000 Kč ve výši 11,75 % p. a. za dobu od 14. 4. 2022 do zaplacení, dále náklady řízení 33 035,20 Kč, tyto k rukám anonymizováno jméno příjmení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobou podanou dne 27. 9. 2022 a upřesněnou dne 18. 10. 2022 (ve vztahu k úroku z úvěru) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedených částek. Žaloba byla odůvodněna tím, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 4. 2022 mezi právnická osoba anonymizováno a společností právnická osoba („ banka"), IČO, se sídlem adresa, a mezi žalobcem a právnická osoba a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2022. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 25. 10. 2010 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se právnická osoba zavázala zřídit a vést bankovní účet č. bankovní účet a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle platného ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, který byl spolu s produktovými podmínkami a všeobecnými obchodními podmínkami součástí smlouvy. Z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívajícího ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen v přiměřené době po jeho vzniku, původní věřitel dne 24. 3. 2022 odstoupil od výše uvedené smlouvy. Žalovaný ani po odstoupení od smlouvy dluh neuhradil. Žalovaný nezajistil na účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 684 Kč na poplatcích po splatnosti. Původní věřitel a žalovaný dále uzavřeli dne 11. 1. 2019 smlouvu o povoleném debetu č. 8737//62832204/PD, jejíž součástí byly obchodní podmínky banky. V této smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % p. a.. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru dle předmětné smlouvy. Původní věřitel svou povinnost z úvěrové smlouvy splnil a žalovanému úvěr poskytl. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit. Každou platební transakci ve prospěch běžného účtu se úvěr splácel a znovu se obnovovala možnost čerpat jej do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. V souladu s obchodními podmínkami přistoupila banka dne 16. 2. 2022 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Dle ustanovení obchodních podmínek bylo sjednáno pro případ, že se klient dostane do prodlení s plněním povinností stanovených smlouvou, popř. podmínkami, právo banky připisovat úroky, poplatky, pojistné náklady, jakož i veškeré další výlohy související s poskytnutým úvěrem k jistině. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MV ČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 150 000 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 630,85 Kč a z dlužných poplatků ve výši 684 Kč. Žalobce v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornil, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaný ani přes tuto výzvu dluh neuhradil. Žalobce omluvil neúčast při nařízeném jednání soudu a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k tomuto jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 19. 1. 2023. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, dne 25. 10. 2010 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb. Na základě této smlouvy vedla banka pro žalovaného běžný účet č. bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky k poskytování vybraných bankovních služeb. Dne 11. 1. 2019 podal žalovaný bance návrh na uzavření smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. bankovní účet. Žalovaný požádal o poskytnutí debetního limitu 150 000 Kč. Úroková sazba za poskytnutí povoleného debetu měla dle návrhu činit 21,9 % p. a. Celková částka splatná klientem na základě smlouvy měla činit 185 893 Kč. Žalovaný byl oprávněn čerpat povolený debet kdykoli po dobu účinnosti smlouvy. Dle článků XI. a XII. návrhu smlouvy byla banka oprávněna od smlouvy odstoupit mj. v případě prodlení klienta se splácením povoleného debetu. Součástí smlouvy byly Produktové podmínky pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu právnická osoba příjmení návrh smlouvy akceptovala a tuto skutečnost žalovanému oznámila dne 11. 1. 2019. V souvislosti s uzavřením smlouvy o povoleném debetu ověřovala banka úvěruschopnost žalovaného. Poměry žalovaného byly zkoumány dle úvěrových registrů s výsledkem jen pozitivní úvěrová historie. Průměrné příjmy na běžném účtu činily 293 444 Kč. Dopisem ze dne 16. 2. 2022 prohlásila banka dluh ze smlouvy okamžitě splatným, a to z důvodu porušení smluvních závazků žalovaným. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 158 689,05 Kč. Dalším dopisem ze dne 24. 3. 2022 banka odstoupila od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb z důvodu podstatného porušení dohodnutých smluvních podmínek (vznik nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen ani v přiměřené době po jeho vzniku). Dle výpisu z účtu povoleného debetu činil dlužný zůstatek ke dni 28. 2. 2022 celkem 150 000 Kč na jistině a 8 630,58 Kč na úroku z úvěru. Dle výpisu z osobního účtu činily dlužné poplatky ke dni 28. 2. 2022 celkem 684 Kč právnická osoba postoupila mj. i obě pohledávky za žalovaným právnická osoba, a., se sídlem adresa žalobkyně, IČO O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dvěma dopisy banky ze dne 12. 5. 2022. Společnost anonymizováno právnická osoba poté vyrozuměla žalovaného dopisy ze dne 27. 6. 2022, že obě pohledávky postoupila žalující společnosti. O postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn rovněž v rámci předžalobních výzev k úhradě ze dne 27. 6. 2022. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o poskytování bankovních služeb, z návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu, z akceptace návrhu smlouvy, z produktových podmínek k oběma smlouvám, z oznámení o zesplatnění pohledávky a z odstoupení od smlouvy, z výpisů z účtů, z oznámení o postoupení pohledávek a z předžalobních upomínek. Soud při rozhodování ve věci nároku ze smlouvy o běžném účtu postupoval dle právní úpravy účinné od do 31. 12. 2013, tedy v době uzavření této smlouvy. Dle § 708 obchodního zákoníku smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu. Při rozhodování o nároku z titulu smlouvy o povoleném debetu soud naopak postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tj. dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ve znění změna a doplňků, když uvedená smlouva byla uzavřena za účinnosti této právní úpravy. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. K postoupení obou pohledávek došlo rovněž po 1. 1. 2014, proto soud aplikoval občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování bankovních služeb, následně též smlouva o poskytnutí úvěru, konkrétně o poskytnutí debetu na běžném účtu, který banka pro žalovaného vedla dle první smlouvy. Dle posledně uvedené smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat z běžného účtu finanční prostředky až do výše povoleného debetu, tj. do částky 150 000 Kč. Žalovaný se pro případ čerpání povoleného debetu zavázal splatit dlužnou jistinu spolu s úrokem v sazbě 21,9 % p. a. za dohodnutých podmínek. Dle soudu právní předchůdce žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., ve znění změn a doplňků) ověřil úvěruschopnost žalovaného. Vycházel z informací z bankovních a jiných registrů. Za podstatné však soud považuje, že k uzavření úvěrové smlouvy po více jak 8 letech, kdy banka pro žalovaného vedla běžný účet. Banka tak měla dostatečný přehled o příjmech a výdajích žalovaného, aby mohla jeho úvěruschopnost posoudit. Žalovaný v souladu se smlouvou prostředky čerpal, avšak závazek poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splácet neplnil (opak nebyl tvrzen ani prokázán). Původní věřitel proto v souladu s obchodními podmínkami, které byly nedílnou součástí smlouvy, úvěr zesplatnil. Následně odstoupil také od smlouvy o vedení běžného účtu. Oba smluvní vztahy tak zanikly a žalovaný byl povinen zaplatit dlužnou jistinu včetně sjednaného úroku, dále pak i dlužné poplatky ze smlouvy o běžném účtu. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože mu pohledávky za žalovaným byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek právnická osoba anonymizováno, která pohledávky nabyla rovněž na základě smlouvy o postoupení pohledávek od právnická osoba Postoupení pohledávek bylo žalovanému v obou případech oznámeno. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že na dluh žalobci nebo jeho právním předchůdcům cokoliv zaplatil. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. Žalobci byl přiznán úrok z úvěru, jehož výše byla limitována v souladu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 24. 4. 2020), jakož i zákonný úrok z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do doby zaplacení dluhu. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 6 028 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud žalobci přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), která z hodnoty předmětu sporu 150 684 Kč činí 7 140 Kč za úkon (§ 7 vyhlášky), a náhradu výloh za tyto úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Zástupkyně žalobce doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1. 1. 2013 činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 22 320 Kč, daň činí 4 687,20 Kč. Celkově bylo žalobci na nákladech řízení přiznáno 33 035,20 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.