9 C 3/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 150 684 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 150 000 Kč, dlužné poplatky 684 Kč, kapitalizovaný úrok za dobu od 17. 2. 2022 do 13. 4. 2022 ve výši 8 630,85 Kč, úrok z částky 150 000 Kč ve výši 21,90 % p. a. za dobu od 14. 4. 2022 do 18. 5. 2022 a ve výši 11,75 % p. a. za dobu od 19. 5. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 150 000 Kč ve výši 11,75 % p. a. za dobu od 14. 4. 2022 do zaplacení, dále náklady řízení 33 035,20 Kč, tyto k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobou podanou dne 27. 9. 2022 a upřesněnou dne 18. 10. 2022 (ve vztahu k úroku z úvěru) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedených částek. Žaloba byla odůvodněna tím, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 4. 2022 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a společností [právnická osoba] („ banka"), [IČO], se sídlem [adresa], a mezi žalobcem a [právnická osoba] a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2022. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 25. 10. 2010 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se [právnická osoba] zavázala zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle platného ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, který byl spolu s produktovými podmínkami a všeobecnými obchodními podmínkami součástí smlouvy. Z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívajícího ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen v přiměřené době po jeho vzniku, původní věřitel dne 24. 3. 2022 odstoupil od výše uvedené smlouvy. Žalovaný ani po odstoupení od smlouvy dluh neuhradil. Žalovaný nezajistil na účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 684 Kč na poplatcích po splatnosti. Původní věřitel a žalovaný dále uzavřeli dne 11. 1. 2019 smlouvu o povoleném debetu č. 8737//62832204/PD, jejíž součástí byly obchodní podmínky banky. V této smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % p. a.. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru dle předmětné smlouvy. Původní věřitel svou povinnost z úvěrové smlouvy splnil a žalovanému úvěr poskytl. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit. Každou platební transakci ve prospěch běžného účtu se úvěr splácel a znovu se obnovovala možnost čerpat jej do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. V souladu s obchodními podmínkami přistoupila banka dne 16. 2. 2022 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Dle ustanovení obchodních podmínek bylo sjednáno pro případ, že se klient dostane do prodlení s plněním povinností stanovených smlouvou, popř. podmínkami, právo banky připisovat úroky, poplatky, pojistné náklady, jakož i veškeré další výlohy související s poskytnutým úvěrem k jistině. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MV ČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 150 000 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 630,85 Kč a z dlužných poplatků ve výši 684 Kč. Žalobce v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornil, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaný ani přes tuto výzvu dluh neuhradil. Žalobce omluvil neúčast při nařízeném jednání soudu a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k tomuto jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 19. 1. 2023. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dne 25. 10. 2010 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb. Na základě této smlouvy vedla banka pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky k poskytování vybraných bankovních služeb. Dne 11. 1. 2019 podal žalovaný bance návrh na uzavření smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný požádal o poskytnutí debetního limitu 150 000 Kč. Úroková sazba za poskytnutí povoleného debetu měla dle návrhu činit 21,9 % p. a. Celková částka splatná klientem na základě smlouvy měla činit 185 893 Kč. Žalovaný byl oprávněn čerpat povolený debet kdykoli po dobu účinnosti smlouvy. Dle článků XI. a XII. návrhu smlouvy byla banka oprávněna od smlouvy odstoupit mj. v případě prodlení klienta se splácením povoleného debetu. Součástí smlouvy byly Produktové podmínky pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu [právnická osoba] [příjmení] návrh smlouvy akceptovala a tuto skutečnost žalovanému oznámila dne 11. 1. 2019. V souvislosti s uzavřením smlouvy o povoleném debetu ověřovala banka úvěruschopnost žalovaného. Poměry žalovaného byly zkoumány dle úvěrových registrů s výsledkem jen pozitivní úvěrová historie. Průměrné příjmy na běžném účtu činily 293 444 Kč. Dopisem ze dne 16. 2. 2022 prohlásila banka dluh ze smlouvy okamžitě splatným, a to z důvodu porušení smluvních závazků žalovaným. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 158 689,05 Kč. Dalším dopisem ze dne 24. 3. 2022 banka odstoupila od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb z důvodu podstatného porušení dohodnutých smluvních podmínek (vznik nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen ani v přiměřené době po jeho vzniku). Dle výpisu z účtu povoleného debetu činil dlužný zůstatek ke dni 28. 2. 2022 celkem 150 000 Kč na jistině a 8 630,58 Kč na úroku z úvěru. Dle výpisu z osobního účtu činily dlužné poplatky ke dni 28. 2. 2022 celkem 684 Kč [právnická osoba] postoupila mj. i obě pohledávky za žalovaným [právnická osoba], a., se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO] O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dvěma dopisy banky ze dne 12. 5. 2022. Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] poté vyrozuměla žalovaného dopisy ze dne 27. 6. 2022, že obě pohledávky postoupila žalující společnosti. O postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn rovněž v rámci předžalobních výzev k úhradě ze dne 27. 6. 2022. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o poskytování bankovních služeb, z návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu, z akceptace návrhu smlouvy, z produktových podmínek k oběma smlouvám, z oznámení o zesplatnění pohledávky a z odstoupení od smlouvy, z výpisů z účtů, z oznámení o postoupení pohledávek a z předžalobních upomínek. Soud při rozhodování ve věci nároku ze smlouvy o běžném účtu postupoval dle právní úpravy účinné od do 31. 12. 2013, tedy v době uzavření této smlouvy. Dle § 708 obchodního zákoníku smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu. Při rozhodování o nároku z titulu smlouvy o povoleném debetu soud naopak postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tj. dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ve znění změna a doplňků, když uvedená smlouva byla uzavřena za účinnosti této právní úpravy. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. K postoupení obou pohledávek došlo rovněž po 1. 1. 2014, proto soud aplikoval občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování bankovních služeb, následně též smlouva o poskytnutí úvěru, konkrétně o poskytnutí debetu na běžném účtu, který banka pro žalovaného vedla dle první smlouvy. Dle posledně uvedené smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat z běžného účtu finanční prostředky až do výše povoleného debetu, tj. do částky 150 000 Kč. Žalovaný se pro případ čerpání povoleného debetu zavázal splatit dlužnou jistinu spolu s úrokem v sazbě 21,9 % p. a. za dohodnutých podmínek. Dle soudu právní předchůdce žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., ve znění změn a doplňků) ověřil úvěruschopnost žalovaného. Vycházel z informací z bankovních a jiných registrů. Za podstatné však soud považuje, že k uzavření úvěrové smlouvy po více jak 8 letech, kdy banka pro žalovaného vedla běžný účet. Banka tak měla dostatečný přehled o příjmech a výdajích žalovaného, aby mohla jeho úvěruschopnost posoudit. Žalovaný v souladu se smlouvou prostředky čerpal, avšak závazek poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splácet neplnil (opak nebyl tvrzen ani prokázán). Původní věřitel proto v souladu s obchodními podmínkami, které byly nedílnou součástí smlouvy, úvěr zesplatnil. Následně odstoupil také od smlouvy o vedení běžného účtu. Oba smluvní vztahy tak zanikly a žalovaný byl povinen zaplatit dlužnou jistinu včetně sjednaného úroku, dále pak i dlužné poplatky ze smlouvy o běžném účtu. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože mu pohledávky za žalovaným byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek [právnická osoba] [anonymizováno], která pohledávky nabyla rovněž na základě smlouvy o postoupení pohledávek od [právnická osoba] Postoupení pohledávek bylo žalovanému v obou případech oznámeno. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že na dluh žalobci nebo jeho právním předchůdcům cokoliv zaplatil. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. Žalobci byl přiznán úrok z úvěru, jehož výše byla limitována v souladu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 24. 4. 2020), jakož i zákonný úrok z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do doby zaplacení dluhu. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 6 028 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud žalobci přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), která z hodnoty předmětu sporu 150 684 Kč činí 7 140 Kč za úkon (§ 7 vyhlášky), a náhradu výloh za tyto úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Zástupkyně žalobce doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1. 1. 2013 činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 22 320 Kč, daň činí 4 687,20 Kč. Celkově bylo žalobci na nákladech řízení přiznáno 33 035,20 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.