9 C 316/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. příjmení anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované 2. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalovaného pro ochrana držby

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovaným zdržet se rušení držby žalobců k nemovitostem - pozemku parc. č. St. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (bydlení), pozemku parc. [číslo] (trvalý travní porost), zapsaným v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] [anonymizováno], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu soudní poplatek 5 000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

1. Žalobou podanou dne 7. 11. 2023 se žalobci domáhali vydání rozhodnutí ukládajícího žalovaným zdržení se rušení držby žalobců k nemovitostem specifikovaným ve výroku I. tohoto usnesení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci a) a b) užívají, a to nikoliv výlučně, předmětné nemovitosti na základě smlouvy o rodinném sdružení ze dne 10. 6. 1998. Žalovaní jsou s touto skutečností obeznámeni, a to z písemného Zápisu o obsahu úplného znění Smlouvy o sdružení [anonymizováno] ze dne 10. června 1998. Tento písemný záznam ze dne 29. listopadu 2019 je v insolvenčním rejstříku [insolvenční spisová značka] založen na čísle listu B - 456 a v insolvenčním rejstříku [insolvenční spisová značka] je založen na čísle listu B – 387. V listinách jsou žalobci označeni jako držitelé (nikoliv výluční) předmětných nemovitostí. Na základě smlouvy o rodinném majetkovém sdružení ze dne 10. 6. 1998 jsou žalobci oprávněnými uživateli nemovitostí, které jsou ve vlastnictví [jméno] [celé jméno žalobce] a Ing. [jméno] [příjmení], vůči kterým jsou vedena u Krajského soudu v Praze insolvenční řízení. V nich dochází opakovaně k neoprávněným a z hlediska ochrany práva žalobců bezdůvodným pokusům převzít nemovitosti ze strany třetích osob, zejména pak ze strany žalovaných. Žalovaní jsou s touto skutečností obeznámeni, neboť byli účastníky řízení vedeného u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 19 C 193/2020, zahájeného [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], která je rovněž členem rodinného sdružení. Dne 31. října 2023 nastala zcela nová skutečnost, která brání žalobcům v užívání nemovitostí. Toho dne došlo ze strany žalovaných k násilnému rušení držby žalobců tím, že u nemovitosti žalovaní vyměnili zámky u vstupních dveří. Na místo samé se dne 31. 10. 2023 dostavil zmocněnec [příjmení] [jméno] [příjmení] (sestra žalobců) [jméno] [příjmení], jenž se snažil za [anonymizováno] [jméno] [příjmení] předat žalovaným jí podanou žalobu na ochranu držby a další dokumenty. Rovněž byl na místě samém přítomen [jméno] [příjmení] jako zmocněnec [právnická osoba] [anonymizováno], která je oprávněným uživatelem nemovitosti, který měl s sebou veškeré dokumenty prokazující oprávněnost užívacího titulu této společnosti. Žalovaní s ním vůbec nejednali a k převzetí dokumentů nedošlo z toho důvodu toho, že žalovaný 2) vydal příkaz zámečníkovi k násilnému otevření vstupních dveří. Žalovaní se na místo dostavili s údajnými policisty, kteří se nikomu žádným způsobem nelegitimovali a tvrdili, že policie si celou věc prověřila a postup insolvenčních správců považuje za správný. Dále uvedli, že žaloba na ochranu držby je nezajímá a pokud jim bude bráněno převzetí nemovitosti, budou osoby, které by bránily takovému převzetí, zajištěny a kriminalizovány. Zmocněnci [příjmení] [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] v obavě o svou svobodu následně ohlásili celou věc policejním orgánům ve [obec]. Žalovaní se tak fakticky zmocnili nemovitostí, k nimž mají žalobci právo držby a které považují za obydlí ve smyslu ust. § 178 tr. zák, neboť jde o objekt určený k bydlení, a dále pak proto, že mají v objektu uloženy své osobní věci, osobní věci svých dětí a dalších členů svých rodin, jak o tom byli žalovaní řádně informováni již v roce 2019. Žalovaným byly zaslány dopisy s informací o podaných vylučovacích žalobách, listiny vztahující se k užívacímu právu k nemovitostem a rovněž ke smlouvě na odběr elektrické energie uzavřenou žalobkyní b) se společností [právnická osoba] Způsob užívání nemovitostí byl popsán při jednání konaném dne 21. února 2021 u Krajského soudu v Praze v insolvenčním řízení [insolvenční spisová značka] (B – 486) ve výpovědi žalobce a). Ten podal v rámci insolvenčních řízení [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka] žaloby na vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkových podstat. Žaloby na vyloučení podala rovněž [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem [ulice a číslo] [obec a číslo]. Proto je zde zákonná překážka dle ust. § 225 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb. k násilnému převzetí nemovitostí. To rovněž plyne z přípisu Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2023 (B - 784). Pokud se tedy nemovitostí zmocnily jiné osoby, než jsou členové rodinného sdružení, došlo tím k porušení práva žalobců držet a vlastnit majetek a práva držby prostoru považovaného za obydlí v širším slova smyslu. Dle ust. § 233 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb. platí: Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i insolvenční správce. Dle ust. § 239 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb. platí: Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Z insolvenčního rejstříku [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka] je zřejmé, že žalované nepodaly v zákonné lhůtě 1 roku od prohlášení konkursu na majetek dlužníků odpůrčí žaloby (ust. § 239 odst.3/ IZ), kterými by odporovaly smlouvě o rodinném sdružení ze dne 10. 6. 1998 a Dohodě se [právnická osoba] [anonymizováno] o právu užívat nemovitosti ze dne 30. 12. 2007, a proto toto jejich odpůrčí právo zaniklo ke dni 15. 11. 2019 a ke dni 19. 11. 2019. S odkazem na ust. § 233 odst. 1 a ust. § 239 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb. žalovaní vnikli do nemovitosti dne 31. 10. 2023, aniž by disponovali k tomuto úkonu nezbytnými dokumenty, kterými jsou: pravomocné rozhodnutí insolvenčního Krajského soudu v Praze o neplatnosti Smlouvy o sdružení [anonymizováno] ze dne 10. června 1998 a pravomocné rozhodnutí insolvenčního Krajského soudu v Praze o neplatnosti Dohody o právu užívat nemovitosti ze dne 30. 12. 2007 uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a rodinným sdružením [anonymizováno]. Žalovaní přitom byli o existenci všech smluv vážících se k užívání nemovitostí informováni, rovněž tak byl informován Krajský soud v Praze v rámci insolvenčních řízení [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka]. Právo žalovaných domáhat se tzv. relativní neplatnosti smluv uvedených výše (ust. § 231 odst. 3 zák. č. 182/2012 Sb.) podléhá promlčení. Subjektivní promlčecí doba je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, přičemž možnost uplatnit právo v subjektivní lhůtě je u majetkových práv omezena objektivní desetiletou lhůtou. To znamená, že jak subjektivní, tak i objektivní promlčecí doba již uběhla, a to před zahájením insolvenčních řízení [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka]. Právo uplatnit námitku neplatnosti Smlouvy o rodinném sdružení [anonymizováno] ze dne 10. června 1998 se promlčelo ke dni 10. 6. 2001 (nejpozději ke dni 10. 6. 2008) a právo uplatnit námitku neplatnosti Dohody o právu užívat Nemovitost ze dne 30. 12. 2007 uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a rodinným sdružením [anonymizováno] se promlčelo ke dni 30. 12. 2000 (nejpozději ke dni 30. 12. 2007). Dne 4. listopadu 2023 byli žalobci informováni svými sousedy z [část obce], že se v objektu svítí, což je zcela nepochopitelná situace svědčící o tom, že do nemovitosti vcházejí zcela nekontrolovaně jiné osoby než její majitelé a uživatelé, k čemuž jim nebylo uděleno žádné zákonné oprávnění.

2. Z evidenčních pomůcek zdejšího soudu bylo zjištěno, že ve vztahu ke stejným nemovitostem byly podány i další žaloby na ochranu držby. Pod sp. zn. 9 C 311/2023 je projednávána žaloba na ochranu držby podaná dne 1. 11. 2023 žalobkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] proti oběma žalovaným. Pod sp. zn. 6 C 303/2023 je projednávána žaloba na ochranu držby podaná [právnická osoba] – [právnická osoba], proti žalovaným a proti dlužníkům [jméno] [celé jméno žalobce] a Ing. [jméno] [příjmení]. Pod sp. zn. 30 C 303/2023 je projednávána žaloba na ochranu dispozičního práva a ochranu držby, kterou jako žalobci podali dlužníci [jméno] [celé jméno žalobce] Ing. [jméno] [příjmení] proti oběma žalovaným. Pod sp. zn. 14 C 315/2023 je projednávána žaloba na ochranu držby podaná Ing. [jméno] [příjmení] proti oběma žalovaným, dále proti dlužníkům [jméno] [celé jméno žalobce] a Ing. [jméno] [příjmení].

3. V řízení vedeném pod sp. zn. 9 C 311/2023 se oba žalovaní na výzvu soudu k žalobě na ochranu držby vyjádřili. Žalovaný 1) navrhl zamítnutí žaloby. Poslední úpadek dlužníka [jméno] [celé jméno žalobce] byl zjištěn dne 19. listopadu 2018 a žalovaný 1) je od 14. února 2019 insolvenčním správcem dlužníka [jméno] [celé jméno žalobce] Poslední úpadek dlužnice Ing. [jméno] [příjmení] byl zjištěn dne 15. listopadu 2018 a žalovaný 2) je od 25. června 2020 insolvenčním správcem dlužnice Ing. [jméno] [příjmení]. Tvrzená držba žalobkyně nebyla existentní, nebyla žádným způsobem prokázána. Předložená Smlouva o [anonymizována dvě slova] takovým důkazem není, faktická držba nemovitostí žalobkyní v poslední době z ní nijak nevyplývá. Tvrzení držby ze strany žalobkyně, která je dcerou dlužníků, je pouze dalším z mnoha obstrukčních (tj. protiprávních) kroků, které dlužníci a s nimi spřízněné osoby činí za účelem zmaření účelu insolvenčních řízení. Žalovaný 1) namítl překážku litispendence, neboť žalobkyně již dříve zahájila spor ve stejné věci u stejného soudu (sp. zn. 19 C 87/2023). Žalobkyně sice dne 16. října 2023 vzala žalobu zpět, nicméně toto řízení nebylo v době podání žaloby a není dodnes pravomocně skončeno. Žaloba byla rovněž podána opožděně. Smlouva o [anonymizována dvě slova] ze dne 10. 6. 1998 nebyla uzavřena, neexistovala, neexistuje, a pokud by snad existovala, tak je absolutně neplatná. Žalovaní nemohli úspěšně podat odpůrčí žaloby, kterými by odporovali Smlouvě o [anonymizována dvě slova], neboť smlouva neexistuje, případně je absolutně neplatná. Podíly o velikosti ideální poloviny jsou zapsány v majetkové podstatě obou dlužníků. Svémocné rušení držby ze strany žalovaných 1) a 2) není dáno, nebylo a ani nemohlo být žádným způsobem prokázáno. Žalovaní neruší držbu nemovitostí svémocně, když mají dispoziční právo k převzetí a správě nemovitostí. Ustanovení § 225 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona se týká nakládání s majetkem dlužníků, nikoli převzetí majetku dlužníků insolvenčními správci do správy. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 6097/2017 ze dne 25. 1. 2018„ …Již v R 27/2003 Nejvyšší soud uzavřel, že správce konkursní podstaty úpadce je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet, užívat a používat její plody a užitky (například ji pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci. Tento závěr je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu závěrem letitým a ustáleným.“ a„ Nejvyšší soud tudíž i pro poměry insolvenčního zákona uzavírá, že na majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka se po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na majetek dlužníka. Je-li osobou s dispozičními oprávněními (§ 229 odst. 3 písm. c/ insolvenčního zákona), je insolvenční správce i v průběhu sporu o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty oprávněn takový majetek držet, užívat a požívat jeho plody a užitky (například jej pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je (insolvenční) dlužník vlastníkem takového majetku.“ Převzetí a správa nemovitostí ve prospěch majetkové podstaty jsou jejich zákonná oprávnění a zároveň povinnosti. Dne 31. října 2023 došlo k sice nedobrovolnému, ale nikoli násilnému převzetí nemovitostí do držby žalovaných, když byly vyměněny zámky. Ke změně držby nedošlo svémocně, nýbrž zcela oprávněně. Nemovitosti byly a jsou rekreačním objektem, nikoli obydlím. V době převzetí nemovitostí dne 31. října 2023 v nemovitostech nikdo nepřebýval ani nebydlel.

4. Žalovaný 2) ve věci sp. zn. 9 C 311/2023 rovněž navrhl zamítnutí žaloby. Argumentace žalobkyně nemůže obstát, neboť v předmětné věci jde o návrh, aby soud poskytl ochranu tvrzené rušené držby žalobkyně, která má být ze strany žalovaných svémocně rušena. Žalovaní jsou insolvenčními správci dlužníků, kteří jsou výlučnými vlastníky nemovitostí a na jejichž majetek byl prohlášen konkurs a dispoziční oprávnění k jejich majetku tak přešlo na žalované. Úkonem, v němž žalobkyně spatřuje rušení jí tvrzené držby (tj. převzetí předmětné nemovitosti), plní žalovaní svoji zákonnou povinnost insolvenčních správců ujmout se majetku náležejícího do dlužníkovy majetkové podstaty. V tomto jednání tedy nelze spatřovat neoprávněné rušení tvrzené držby žalobkyně. Žalovaní plní své zákonné povinnosti vyplývající jim ze zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Obdobná věc byla mezi stejnými účastníky nadepsaným soudem projednávána pod sp. zn. 19 C 87/2023. V tomto řízení byla žalobkyně neúspěšná, těsně před jednáním odvolacího soudu vzala svou žalobu zpět, s čímž žalovaní souhlasili. Opakované podání žaloby tak žalovaný 2) považuje za šikanózní jednání, které má bránit řádnému průběhu insolvenčního řízení, a zjevné zneužití práva ze strany žalobkyně. Žaloba je dalším pokusem dlužníků a jím spřízněné osoby o obstrukční jednání a zjevné zneužití procesního práva, kterému soudy nemohou poskytnout právní ochranu.

5. Z listin předložených v této věci ze strany žalobců soud mimo jiné zjistil: Dne 31. 10. 2023 podali na policejní stanici ve [obec] [jméno] [příjmení], narozen 27. 7. 1986, a [jméno] [příjmení], narozen 6. 6. 1988, oznámení, že dne 31. 10. 2023 v 10:30 hodin na adrese [adresa] – [obec] došlo dle jejich názoru k neoprávněnému převzetí nemovitostí„ z důvodu ochrany držby třetí strany“. Ze strany insolvenčních správců nebyly do dnešní doby odstraněny užívací tituly pro třetí osoby. Tyto skutečnosti soud zjistil z úředních záznamů o podání vysvětlení. Dopisem ze dne 30. 10. 2019 oznámil žalobce a) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], insolvenčnímu správci, že podal dne 29. 10. 2019 insolvenčnímu soudu vylučovací žalobu, kterou se domáhá vyloučení nemovitostí specifikovaných v žalobě z majetkové podstaty ve věci sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Z toho důvodu odmítl požadavek insolvenčního správce na předání nemovitostí v kat. úz. [část obce] I.

6. Z listin předložených žalovaným 1) ve věci sp. zn. 9 C 311/2023 soud mimo jiné zjistil, že v majetkové podstatě úpadce [jméno] [celé jméno žalobce] v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] je jako součást majetkové podstaty sepsán spoluvlastnický podíl ve výši ideální poloviny celku na nemovitých věcech zapsaných na [list vlastnictví] katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí] I. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze soupisu majetkové podstaty.

7. Dle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

8. Dle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

9. Dle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

10. Dle § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

11. Dle § 178 o.s.ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

12. Dle § 180 o.s.ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením.

13. Soud předně dovodil, že k podání žaloby v této věci došlo před uplynutím prekluzivní lhůty stanovené ve výše citovaném § 1008 odst. 1 o. z.. K jednání, v němž žalobci spatřují rušení držby, došlo dne 31. 10. 2023. Žaloba v této věci byla podána dne 7. 11. 2023, tedy včas.

14. Držba představuje faktické (nikoliv nezbytně i právní) panství nad věcí s vůlí nakládat s věcí jako vlastní. Držba je tak charakterizována kumulativně dvěma prvky: a) prvek objektivní: faktické ovládání věci - panství nad věcí (corpus possessionis), b) prvek subjektivní: vůle s věcí nakládat jako s vlastní, držitelská vůle (animus possidendi).

15. Mezi účastníky není sporné, že obě ideální poloviny nemovitostí, jichž se týká tento spor, jsou sepsány v rámci majetkových podstat dlužníků [jméno] [celé jméno žalobce] a Ing. [jméno] [příjmení].

16. Žalobci opírají tvrzení o existenci své držby o Smlouvu o sdružení (společenství) [anonymizováno]. Žalovaní namítají neexistenci a neplatnost uvedené smlouvy o sdružení. Dle soudu prohlášením konkurzu zanikla dispoziční práva dlužníků [anonymizováno] k nemovitostem v jejich vlastnictví (viz následující odstavec). V důsledku toho tak musela zaniknout i práva dalších osob (včetně žalobců), které své právo užívat nemovitosti odvozovaly od práva vlastníků na základě Smlouvy o sdružení (společenství) [anonymizováno].

17. Podmínkou vyhovění žalobě na ochranu rušené držby je svémocné rušení držby žalovaným. Svémocné rušení je nutno chápat jako„ neoprávněné“ či„ právem nedovolené“ rušení. Svémoc představuje nedovolené se zmocnění věci či práva vlastní mocí (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4057/19). O takové rušení se v posuzované věci nemůže jednat. Dle § 246 odst. 1 věty prvé insolvenčního zákona prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Dlužník po prohlášení konkursu nemá faktickou možnost se svým majetkem disponovat. Soud si je vědom toho, že žalobci nejsou dlužníky v insolvenčním řízení. Tvrdí-li však, že mají práva k majetku sepsanému do majetkové podstaty [jméno] [celé jméno žalobce] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pak musí tato práva uplatnit v souladu s insolvenčním zákonem (§ 225 a násl. insolvenčního zákona). Nebylo-li o vylučovací žalobě žalobce a) dosud rozhodnuto, pak se na majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na majetek dlužníka. Je-li osobou s dispozičními oprávněními (§ 229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona), je insolvenční správce i v průběhu sporu o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty oprávněn takový majetek držet, užívat a používat jeho plody a užitky (například jej pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je (insolvenční) dlužník vlastníkem takového majetku. Dále se v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017 sp. zn. 21 Cdo 850/2017 uvádí, že jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou. Soud považuje za případné rovněž odkazy žalovaného 1) ve věci sp. zn. 9 C 311/2023 na právní závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 27/2003, jakož i v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 6097/2017 ze dne 25. 1. 2018. Pokud se tedy žalovaní dne 31. 10. 2023 chopili držby sporných nemovitostí, plnili svoji zákonnou povinnost insolvenčního správce dlužníka, na jehož majetek byl prohlášen konkurz, takže nelze dovodit, že postupovali svémocně. Tato skutečnost je bez dalšího důvodem pro zamítnutí žaloby v této věci. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I.

18. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci byli zcela úspěšní žalovaní, kterým v tomto řízení náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je ve výroku II. uvedeno.

19. Vzhledem k povaze řízení soud nemohl s vydáním rozhodnutí čekat do doby, kdy žalobci zaplatí soudní poplatek. Soud proto postupoval dle § 9 odst. 4 písm. a), odst. 6 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když povinnost k zaplacení soudního poplatku žalobcům uložil tímto usnesením. Výše poplatku byla stanovena dle položky 4 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Dle § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích vznikne-li více poplatníkům povinnost zaplatit poplatek, platí jej společně a nerozdílně. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.