9 C 319/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 12 528 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobce domáhal přiznání částky 528 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. za dobu od 15. 1. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 12 000 Kč za dobu od 15. 1. 2023 do uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výroku I., žaloba se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení 2 252 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 14. 9. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 528 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 15. 1. 2023 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8. 12. 2022 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 24. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. 932729001, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 12 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 14. 1. 2023. Žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením úvěru. Předmětem žaloby byla pohledávka v celkové výši 12 528 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru 12 000 Kč a ze smluvní pokuty 528 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavřené smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto číslo smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 16. 6. 2023. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadoval žalobce, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 27. 11. 2023. Neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako věřitelem a žalovaným jako klientem došlo v době od 24. 7. 2022 do 27. 9. 2022 k uzavření tří smluv o úvěru, všech pod číslem 932729001. Na základě těchto smluv žalovaný postupně čerpal finanční prostředky, čímž se navyšovala jistina úvěru a celková částka ke splacení. Na základě smluv [právnická osoba] poukazovala na účet žalovaného finanční částky do výše 12 000 Kč, které měly být splaceny do 22. 10. 2022. Uvedené skutečnosti byly prokázány jednotlivými vyhotoveními smlouvy o úvěru, která zohledňovala navyšování jistiny, jakož i výpisy z účtu, kterými bylo prokázáno poukazování dílčích částek (celkem ve výši 12 000 Kč) na účet označený žalovaným.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2023 postoupila společnost [právnická osoba] i pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 6. 2023. Žalovaný byl vyzván k plnění rovněž předžalobní upomínkou z téhož dne. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s doklady o odeslání.

5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

6. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 až 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávky rovněž informován. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.

9. Soud se dále zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu je třeba uvést, že žalobce ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost dlužníka ze strany svého právního předchůdce uvedl pouze to, že žalovaný byl lustrován původním věřitelem z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Dle soudu právní předchůdce žalobce zákonným povinnostem poskytovatele úvěru nedostál, což je patrné již z toho, že žalovanému průběžně poskytoval další finanční prostředky, aniž by žalovaný cokoliv splatil. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V posuzovaném případě nebylo doloženo, že by právní předchůdce žalobce ověřil výši příjmů a výdajů žalovaného například z dokladů o mzdě či jiném příjmu apod. Žádné takové doklady ani nebyly pro potřeby tohoto řízení doloženy. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 12 000 Kč. Tuto částku proto soud žalobci přiznal. Byla-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, nemohla být platně sjednána ani smluvní pokuta. Co do částky 528 Kč s příslušenstvím proto soud žalobu zamítl.

10. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se pak projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí:„ Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 11. V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Do doby vydání tohoto rozhodnutí měl žalovaný dostatek času na vrácení poskytnuté jistiny. Úrok z prodlení z přisouzené částky pak nebyl přiznán, protože žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.

12. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení v podstatné části předmětu sporu úspěšný, jeho neúspěch se týkal pouze smluvní pokuty. Soud tudíž žalobci v plném rozsahu přiznal oprávněně účtované náklady řízení. Soud žalobci přiznal 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby). Na nákladech zastoupení tak žalobci náleží 1 200 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto byla k uvedené částce přiznána daň v sazbě 21 %, tj. částka 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2 252 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění stanovil soud i v tomto případě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.