9 C 320/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným údaje o zástupci pro zaplacení 17 785,93 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Řízení se co do částky 500 Kč částečně zastavuje s tím, že uvedená částka byla započítána na příslušenství pohledávky.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 785,93 Kč, kapitalizovaný úrok za dobu do 14. 4. 2021 ve výši 278,90 Kč, úrok ve výši 8,25 % p. a. z částky 17 785,93 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 17 785,93 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení 13 754,10 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 2. 10. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 17 785,93 Kč, úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 17 785,93 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 785,93 KČ od 15. 4. 2021 do zaplacení. Podáním ze dne 15. 10. 2021 žalobce žalobu upřesnil v souladu se zák. č. 186/2020 Sb., kterým došlo ke změně § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to tak, že požadoval částku 17 785,93 Kč, úrok 23,99 % ročně z částky 17 785,93 KČ od 17. 5. 2021 do 15. 8. 2021, úrok 8,25 % ročně z částky 17 785,93 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 785,93 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 4. 2021 mezi [právnická osoba] [anonymizováno]. s. a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2021. Banka uzavřela se žalovaným dne 29. 3. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která byla smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet (dále jen„ obchodní podmínky“), Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen„ ceník"). Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byla stanovena ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce žalobce své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému vydal kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec, jenž mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne 17. 11. 2020 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před podáním žaloby uhradil žalovaný dne 16. 6. 2021 částku 200 Kč, dne 2. 7. 2021 částku 201 Kč, dne 13. 7. 2021 částku 200 Kč a dne 14. 9. 2021 částku 200 Kč. Výše uvedené čtyři splátky žalobce započetl v rozsahu 429,34 Kč na kapitalizované úroky a poplatky a v rozsahu 371,66 Kč na úrok se sazbou 23,99 % p. a. Žalovaná částka sestávala z nesplacené jistiny úvěrového rámce 17 785,93 Kč a z příslušenství.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Namítal, že žalující společnosti nic nedluží, protože s uvedenou společností nikdy nejednal a nepůjčil si od ní finanční prostředky. To, že žalující společnost odkoupila pohledávku, ji neopravňuje tuto pohledávku vymáhat, navíc s nehorázným úrokem. Praxe, kdy si různé společnosti postupují pohledávky, vede ve svých důsledcích k tomu, že se výše pohledávek navyšuje. Žalobce ani nemá k takové činnosti živnostenské oprávnění. Žalovaný dále rozporoval výši požadované částky.

3. Žalobce s námitkami žalovaného nesouhlasil. Smlouva o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] ze dne 29. 3. 2019 byla uzavřena platně a v souladu s právními předpisy. Žalobce se vyjádřil i k námitkám k výši požadované částky. Ze zesplatnění učiněného dne 19. 11. 2020 plyne, že žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 18 915,27 Kč. Výpis z kartového účtu za zúčtovací období od 14. 10. 2020 do 13. 11. 2020 tuto skutečnost potvrzuje. Ze souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty vyplývá, že od splatnosti do okamžiku postoupení pohledávky, tj. do 12. 5. 2021, žalovaný splatil částku 700 Kč (100 Kč, 100 Kč, 100 Kč, 200 Kč, 200 Kč). Výše pohledávky v okamžiku postoupení tak činila rozdíl částky v době zesplatnění a částky v době postoupení, tedy 18 215,27 Kč. Tuto částku rovněž potvrzuje i dokument s názvem„ SLOUCENO Smlouvy“. Právě v této listině se nachází inkriminovaná informace o výši pohledávky. Soud tento údaj může naleznout pod pořadovým číslem pohledávky 91. Částka 18 215,27 Kč je zde rozepsána na žalovanou jistinu 17 785,93 Kč a smluvní úrok po splatnosti ve výši 429,34 Kč.

4. Žalobce vzal v průběhu řízení žalobu co do celkové částky 500 Kč částečně zpět, protože žalovaný zaplatil dne 12. 10. 2021 částku 100 Kč, dne 11. 11. 2021 částku 200 Kč, dne 13. 1. 2022 částku 100 Kč a dne 11. 2. 2022 částku 100 Kč. Žalobce uvedené platby započetl na kapitalizované úroky a poplatky. Po částečném zpětvzetí žalobce požadoval zaplacení částky 17 785,93 Kč, dále kapitalizovaného úroku do 14. 4. 2021 ve výši 278,90 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 8,25 % p. a. z částky 17 785,93 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 17 785,93 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení.

5. Žalovaný i po provedeném dokazován setrval na všech svých námitkách.

6. Se zřetelem k dvojímu částečnému zpětvzetí žaloby soud postupoval dle § 96 odst. 1 až 4 o.s.ř. a řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil. Současně vyjádřil, že zpětvzetím žaloby se snížilo vymáhané příslušenství pohledávky, když žalobce částečná plnění započítal na příslušenství pohledávky.

7. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaný dne 29. 3. 2019 jako klient požádal [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] o poskytnutí úvěru, který měl být čerpán prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný konkrétně požádal o poskytnutí úvěrového limitu 20 000 Kč. Úroková sazba za poskytnutí úvěru měla dle návrhu činit 23,99 % p. a. Dle návrhu měla minimální výše splátky činit 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně 200 Kč. V rámci žádosti žalovaný uvedl údaje o osobním stavu, bytových poměrech, dosaženém vzdělání, zaměstnání, trvání zaměstnání a výši příjmu. Výpis z úvěrového účtu měl být zasílán prostřednictvím Služeb přímého bankovnictví do elektronické schránky. Klient prohlásil, že se seznámil s obsahem návrhu smlouvy, obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet, ceníkem produktů a služeb, jakož i všeobecnými obchodními podmínkami. Banka žádost o poskytnutí úvěru akceptovala a žalovanému předala dne 8. 4. 2019 příslušnou kreditní kartu. Dle článku XVI.2 obchodních podmínek byla banka oprávněna při porušení jakékoliv dohodnuté povinnosti ze strany klienta mj. prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. Dopisem ze dne 19. 11. 2020 banka vyrozuměla žalovaného o okamžité splatnosti kreditní karty z důvodu, že nedošlo ke včasnému a řádnému splnění finančních závazků klienta. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 18 915,27 Kč (dlužná částka ke dni 17. 11. 2020). Uvedená skutková zjištění soud učinil z návrhu smlouvy o vydání kreditní karty, z obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet, ze všeobecných obchodních podmínek a ceníku, z protokolu o předání kreditní karty a z oznámení o zesplatnění pohledávky. 8. [právnická osoba] postoupila mj. i pohledávku za žalovaným [právnická osoba], [anonymizováno], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 /09/32 ze dne 23. 4. 2021, která byla uzavřena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi týmiž subjekty dne 29. 8. 2018. V příloze č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek je pohledávka za žalovaným evidována pod č.

91. Celková výše postoupené pohledávky činila 18 215,27 Kč (z toho jistina po splatnosti 17 785,93 Kč a smluvní úrok po splatnosti 429,34 Kč). O tomto postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem banky ze dne 12. 5. 2021 a [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 26. 5. 2021 Další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2021 postoupila [právnická osoba] [anonymizováno] i pohledávku za žalovaným žalobci. V příloze č. 1 ke smlouvě je pohledávka za žalovaným opět uvedena pod položkou č. 91, přičemž výše dlužné jistiny a úroků po splatnosti se v porovnání s předcházející smlouvou o postoupení pohledávek nezměnila. Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] následně vyrozuměla žalovaného o tomto postoupení pohledávky dopisem ze dne 26. 5. 2021, žalující společnost pak žalovaného o postoupení vyrozuměla v rámci předžalobní výzvy k plnění ze dne 29. 6. 2021 Tyto skutečnosti soud zjistil ze smluv o postoupení pohledávek se seznamy pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky.

9. Dle výpisů z obchodního rejstříku je předmětem činnosti žalující společnosti pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, předmětem činnosti [právnická osoba] [anonymizováno] jsou výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, dále pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor (viz výpisy z obchodního rejstříku).

10. Z listiny nazvané Souhrnný výpis z účtu Kreditní karty vyhotovené společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že od okamžiku, k němuž došlo k zesplatnění pohledávky (17. 11. 2020) do jejího postoupení [právnická osoba] [anonymizováno] (12. 5. 2021) bylo žalovaným uhrazeno 700 Kč (100 Kč dne 18. 11. 2020, 100 Kč dne 18. 1. 2021, 100 Kč dne 19. 2. 2021, 200 Kč dne 5. 3. 2021 a 200 Kč dne 12. 4. 2021).

11. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tj. v době vzniku smluvního vztahu. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

12. Soud na základě shora uvedených zjištění za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru, který měl být čerpán prostřednictvím kreditní karty. Dle této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat v rámci poskytnutého úvěrového limitu finanční prostředky. Pro tento případ se žalovaný zavázal čerpané prostředky za předem stanovených podmínek a ve sjednaných lhůtách vrátit, a to spolu se sjednaným úrokem i s poplatky za další služby. Soud se z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda bylo doloženo přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Návrh na uzavření smlouvy obsahoval pouze žalovaným jednostranně deklarované údaje o jeho osobních a majetkových poměrech. Na straně druhé [právnická osoba] smlouvu o poskytnutí úvěru prostřednictvím kreditní karty se žalovaným uzavřela jako svým stávajícím klientem (viz označení žalovaného v návrhu na uzavření smlouvy jako klienta, označení čísla účtu, z něhož měly být inkasovány splátky úvěru). Úvěrující tak měl k dispozici údaje o pohybech peněžních prostředků na účtu žalovaného, tudíž mohl posoudit, zda žalovaný bude schopen splácet splátky ve výši 3,2 % z dlužné částky (při úvěrovém rámci 20 000 Kč 640 Kč). Dle soudu tak úvěruschopnost žalovaného byla posouzena odpovídajícím způsobem.

13. Žalovaný nepopíral, že v souladu se smlouvou prostředky čerpal. Na straně druhé netvrdil a neprokázal, že závazek splácet poskytnutý úvěr v souladu se smlouvou plnil. Původní věřitel [právnická osoba] proto v souladu s obchodními podmínkami, které byly nedílnou součástí smlouvy, úvěr zesplatnil. Smluvní vztah tak zanikl a žalovaný byl povinen zaplatit věřiteli dlužnou jistinu včetně sjednaného úroku. Dlužná částka ke dni účinnosti zesplatnění (17. 11. 2020) činila 18 915,27 Kč. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že částku v této výši bance (eventuálně žalobci) v souladu s jejím požadavkem jednorázově uhradil.

14. Žalovaný předně namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce. Tuto námitku soud neshledal důvodnou. Žalobce je v řízení aktivně legitimován, protože mu pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek [právnická osoba] [anonymizováno], která pohledávku nabyla rovněž na základě smlouvy o postoupení pohledávek od [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalovanému v obou případech řádně oznámeno. Žalovaný rozporoval platnost smluv o postoupení pohledávek, přičemž poukazoval na předmět činnosti žalobce i jeho právního předchůdce ([anonymizováno] [právnická osoba]) zapsaný v obchodním rejstříku. Žalovanému je třeba přisvědčit, že předmětem podnikání žalobce ani jeho předchůdce [anonymizováno] [právnická osoba] není poskytování spotřebitelských úvěrů. Klíčové však je, že k poskytování těchto úvěrů byl oprávněn původní úvěrující ([právnická osoba]). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Z ustanovení občanského zákoníku ani z jiných norem nevyplývá, že by v případě pohledávek majících původ v obchodní činnosti postupitele mohl být postupníkem pouze subjekt mající stejný předmět činnosti. Konečně dle judikatury překročení předmětu podnikání (živnostenského oprávnění) podnikatele nemá vliv na povahu a platnost právních úkonů, při nichž k takovému překročení předmětu činnosti došlo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 314/203, příp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 801/2006). Lze tedy shrnout, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, tedy dle hmotného práva je oprávněn vymáhat pohledávku z úvěrové smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným.

15. Žalovaný dále rozporoval obchodní praxi subjektů, které kupují pohledávky bank. Namítal, že se v důsledku uzavírání smluv o úplatném postoupení pohledávek výše pohledávek zvyšuje. Tato námitka však není důvodná. Žalobce v tomto řízení vymáhá pouze dlužnou jistinu a sjednaný úrok z úvěru, které žalovaný dlužil původnímu věřitele ([právnická osoba]). K žádnému navýšení výše pohledávky v souvislosti s jejím opakovaným postoupením nedošlo.

16. Soud konečně dovodil, že žalobce náležitě doložil i výši vymáhané pohledávky. V době zesplatnění pohledávky původním věřitelem (17. 11. 2020) činila její výše 18 915,27 Kč. V následujícím období do postoupení pohledávky žalovaný zaplatil 700 Kč, tudíž se výše pohledávky snížila na 18 215,27 Kč (tato výše pohledávky byla uvedena v přílohách obou smluv o postoupení pohledávek). Po zahájení řízení žalovaný zaplatil 500 Kč, přičemž tato částka byla žalobcem započítána na příslušenství pohledávky. Takový postup je v souladu s ust. § 1932 odst. 1 o. z. (ve znění účinném do 30. 6. 2021).

17. Ze všech shora uvedených důvodů shledal soud námitky žalovaného nedůvodnými a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobci byl přiznán úrok z úvěru, jehož výše byla limitována v souladu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 24. 4. 2020), jakož i zákonný úrok z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do doby zaplacení dluhu.

18. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. K částečnému zpětvzetí žaloby došlo v důsledku jednání žalovaného, který částečně plnil až po zahájení řízení v této věci. Ve vztahu ke zbývající části předmětu sporu měl žalobce ve věci plný úspěch. Žalobci proto vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna a paušální náhrada výloh za první 3 úkony právní služby byla určena podle § 14b vyhlášky. Soud vycházel z toho, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů (viz smlouvy o postoupení pohledávek, rejstříky soudu). Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Soud žalobci přiznal odměnu za první 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) ve výši 300 Kč za úkon, a náhradu výloh za tyto úkony po 100 Kč. Za další tři úkony – účast při dvou jednáních soudu, vyjádření ze dne 10. 2. 2022 – byla přiznána odměna a náhrada výloh ve výši odpovídající § 7 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna činí 1 820 Kč za úkon, paušální náhrada výloh činí 300 Kč za úkon. Za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 3. 1. 2022 (co do částky 300 Kč) a ze dne 23. 2. 2022 (co do částky 200 Kč) byla přiznána odměna po 300 Kč a náhrada výloh po 300 Kč. Soud žalobci nepřiznal odměnu za další dva úkony právní služby (vyjádření ze dne 15. 10. 2021 a ze dne 14. 12. 2021). V rámci prvního vyjádření žalobce pouze upřesnil žalobu ve vztahu k výši požadovaného úroku, aby tato odpovídala novelizovanému znění ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ve druhém vyjádření pak žalobce pouze obecně uvedl, že námitky žalovaného obsažené v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu jsou nedůvodné. Zástupkyně žalobce doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1. 1. 2013 činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 8 760 Kč, daň činí 1 839,60 Kč. Konečně byly přiznány cestovní náhrady spojené s cestami zástupkyně žalobce k jednáním soudu. Konkrétně jde o náhradu za čas promeškaný cestou k jednání a cestovné za použití vozidla. Přitom soud zohlednil, že se zástupkyně žalobce dne 21. 1. 2022 zúčastnila celkem 4 jednání u zdejšího soudu. Náhrada za čas promeškaný cestou k jednáním a jízdné činily celkem 3 572 Kč, v tomto řízení tak bylo přiznáno 893 Kč. V souvislosti s cestou k jednání soudu dne 9. 3. 2022 bylo na cestovních náhradách přiznáno 1 461,50 Kč (cestovné 2 123 Kč, náhrada za promeškaný čas 800 Kč, celkem 2 923 Kč, vzhledem k účasti zástupkyně žalobce při dvou jednáních zdejšího soudu přiznána polovina z uvedené částky). Celkově bylo žalobci na nákladech řízení včetně soudního poplatku přiznáno 13 754,10 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

19. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.