9 C 378/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného t.č. ulice a číslo , PSČ obec pro určení vlastnictví k motorovému vozidlu a pro zaplacení 3 258 Kč

I. Určuje se, že žalovaný dne 1. 9. 2021 nabyl vlastnické právo k motorovému vozidlu tovární značky Renault Megan rzv [anonymizováno] [číslo], [VIN kód].

II. Návrh, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 258 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení o určení vlastnictví ve výši 10 712 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení o zaplacení částky 3 258 Kč ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 10. 11. 2002 a upřesněnou podáním ze dne 15. 11. 2022 se žalobce domáhal určení, že žalovaný je od 1. 9. 2021 vlastníkem ve výroku označeného vozidla. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 1. 9. 2021 žalobce žalovanému prodal předmětný automobil za kupní cenu ve výši 6 500 Kč. V souvislosti s prodejem a koupí převzal žalovaný od žalobce velký technický průkaz č. [anonymizováno] a osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno] [číslo]. Žalovaný se zavázal zajistit přepis vozidla na svoji osobu do 10 pracovních dnů. Pro daný účel udělil žalobce žalovanému dne 2. 9. 2021 písemnou plnou moc, kterou žalovanému předal. Žalobce následně na Městském úřadě v [obec], který vede registr vozidel, zjistil, že žalovaný povinnost registrovat vozidlo na svoji osobu nesplnil. Dne 18. 10. 2021 žalobce písemně vyzval žalovaného k poskytnutí součinnosti a k oznámení změny vlastníka vozidla na Městském úřadě v [obec]. Žalovaný však změnu údajů v registru vozidel ani po této výzvě nezajistil. V listopadu 2021 žalobce [stát. instituce] oznámil změnu v osobě vlastníka vozidla. Změna v registru vozidel však nemohla být provedena bez účasti a součinnosti žalovaného. Další výzvou ze dne 12. 8. 2022 proto žalobce opakovaně vyzval žalovaného k podání žádosti o změnu vlastníka vozidla v registru vozidel. Poštovní zásilka obsahující tuto výzvu se žalobci vrátila nedoručená zpět. Žalobce za žalovaného nadále hradil pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ze smlouvy č. 6135041090, kterou má dosud uzavřenou s pojišťovnou [právnická osoba]. Žalobce z tohoto důvodu, konkrétně zaplatil dvakrát částku 1 629 Kč, celkem tedy 3 258 Kč. Dne 10. 10. 2022 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva ke splnění povinnosti, tj. k oznámení změny vlastníka vozidla v registru vozidel a k úhradě částky 3 258 Kč. Pro splnění těchto povinností byla určena lhůta sedmi dnů. Po odeslání předžalobní výzvy sdělil žalovaný zástupci žalobce, že sám vozidlo již nevlastní, protože ho následně prodal, a že nemá žádnou možnost, jak docílit nápravu vadného stavu v registru vozidel. Žalobce požadoval částku 3 258 Kč z titulu náhrady škody, která mu byla žalovaným způsobena porušením jeho zákonných povinností. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že vlastníkem vozidla je žalovaný, a to bez ohledu na to, jakým způsobem žalovaný s vozidlem následně nakládal. V této souvislosti žalobce odkázal na ustálenou judikaturu, zejména pak na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20 ze dne 9. 11. 2021.

2. Žalovaný připustil, že od žalobce dané vozidlo dne 1. 9. 2021 koupil. Vozidlo ale mělo vady a bylo zřejmé, že buď bude nutné ho opravit, anebo bude možné ho použít pouze na náhradní díly. Sám z tohoto důvodu vozidlo v listopadu 2021 prodal [jméno] [příjmení] ze [obec]. Byli dohodnuti, že [jméno] [příjmení] buď zajistí opravu vozidla a jeho registraci na své jméno, anebo zajistí vyřazení vozidla z registru. Z těchto důvodů jí dal doklady k vozidlu, udělil jí rovněž plnou moc k provedení uvedených úkonů. Slíbila mu, že až přeregistraci nebo vyřazení vozidla zajistí, pošle mu o tom doklad. Žádný doklad však neobdržel a v současnosti s [jméno] [příjmení] ani není v kontaktu. Pokud se tedy žalobce domáhal určení, že od něho žalovaný dne 1. 9. 2021 dané vozidlo koupil, pak k tomu žalovaný žádné námitky neměl. Žalovaný však nesouhlasil se zaplacením žalobcem požadované částky. Jestliže měl žalobce k dispozici kupní smlouvu, kterou vozidlo prodal žalovanému, pak mu nic nebránilo v tom, aby s touto kupní smlouvou u dané pojišťovny zajistil ukončení pojištění a nemusel pojistné dále platit. V této části proto žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce jako prodávající prodal žalovanému jako kupujícímu smlouvou ze dne 1. 9. 2021 osobní automobil tov. zn. Renault červené barvy, rok výroby 2003, rzv [anonymizováno] [číslo], [VIN kód], číslo velkého technického průkaz [anonymizováno], číslo osvědčení o registraci vozidla [anonymizováno] [číslo]. Byla dohodnuta kupní cena 6 500 Kč. V článku VI. smlouvy bylo uvedeno:„ Kupující bere na vědomí, že prodávající po podpisu smlouvy zruší pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a kupující je tedy povinen bezodkladně vozidlo pojistit.“ Pod textem smlouvy je rukou psaný dodatek:„ Kupující se zavazuje, že vozidlo přepíše na své jméno do 10-ti pracovních dnů.“ Tyto skutečnosti soud zjistil z kupní smlouvy ze dne 1. 9. 2021.

4. Dopisy ze dne 18. 10. 2021 a 12. 8. 2022 vyzýval žalobce žalovaného, aby splnil svůj závazek ze smlouvy zajistit přepis vozidla do 10 dnů ode dne koupě. Tyto skutečnosti byly zjištěny z dopisů žalobce s doklady o odeslání. 5. [právnická osoba] zaslala žalobci dne 16. 8. 2002 dopis nazvaný informace o placení na další období k pojistné smlouvě sdružené pojištění vozidla. Informace se vztahovala k pojistné smlouvě číslo 6135041090 Smlouva se týkala vozidla [příjmení] [příjmení] rzv [anonymizováno] [číslo]. Žalobce byl vyzván k zaplacení částky 1 629 Kč. Žalobce zaplatil částky po 1 629 Kč na účet [anonymizováno] [obec] pojišťovny jednak dne 20. 9. 2021, jednak dne 17. 3. 2022. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z dopisu pojišťovny a z potvrzení o provedené platbě.

6. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k zajištění změny v registru vozidel a k zaplacení částky 3 258 Kč dopisem ze dne 10. 10. 2022. Pro splnění této povinnosti byla stanovena lhůta sedmi kalendářních dnů. Žalovanému bylo sděleno, že pokud povinnosti nesplní, bude ve věci podána žaloba. Tyto skutečnosti soud zjistil z předžalobní výzvy k plnění.

7. Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. Dle § 2079 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

9. Dle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

10. Soud předně dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalovaný nijak nerozporoval, že vozidlo [příjmení] [příjmení] rzv [anonymizováno] [číslo] od žalobce dne 1. 9. 2021 koupil. Vozidlo však během krátké doby převedl další osobě. Žalovaný tak v současné době nemá v držení doklady k vozidlu, které od žalobce převzal. Za tohoto stavu aktuálně není možné dosáhnout změny údajů v registru vozidel, konkrétně zápisu žalovaného jako osoby, která se dne 1. 9. 2021 stala vlastníkem a provozovatelem vozidla. Žaloba o určení vlastnictví k vozidlu jako k movité věci tak je v podstatě jediným prostředkem, jak dosáhnout uvedení údajů v registru vozidel do souladu s faktickým stavem.

11. V nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, se k možnosti určení vlastnictví k vozidlu v občanském soudním řízení mj. uvádí:„ ...

51. Konečně je třeba se zaměřit na navrhovatelem tvrzený rozpor napadeného ustanovení s právem každého domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny). Jak se podává ze shora uvedeného, právní řád v situaci předvídané v § 8a zákona č. 56/2001 Sb. poskytuje dosavadnímu i novému vlastníkovi při nesoučinnosti druhé osoby prostředky, jak změny nebo odstranění zápisu vlastníka vozidla dosáhnout, byť nikoli přímo v daném správním řízení. Ústavní soud přitom neshledává nepřiměřeným, že případné negativní důsledky nesouladu údajů zapsaných v registru vozidel se skutečným stavem nelze odstranit přímo ve správním řízení podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb.

52. Zaprvé, napadené ustanovení zákona nelze vykládat izolovaně, nýbrž v návaznosti na právní řád jako celek (srov. obdobně bod 46 nálezu ze dne 16. 5. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 15/16 (N 95/89 SbNU 409; 116/2018 Sb.) či bod 75 nálezu ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 22/17 (124/ 2021 Sb.)). Zadruhé, právě zde je nutné přihlédnout k tomu, že řízení podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb. je koncipováno jako řešení situace, do které se dosavadní či nový vlastník dostal v důsledku porušení své původní povinnosti podat společnou žádost ve stanovené lhůtě podle § 8 odst. 2 téhož zákona, a to včetně požadovaných dokumentů.

53. Shora uvedené právní prostředky civilního soudnictví lze považovat za účinné, neboť se z ničeho nepodává zájem na mimořádně rychlém vyřešení dané situace. Vždy je sice zájem na co nejrychlejším řešení určité záležitosti před orgánem veřejné moci, zde je však jistá komplikovanost a možná zdlouhavost řešení kompenzována právě tím, že nový nebo dosavadní vlastník se dostal do posuzované situace vlastním přičiněním (porušením zákonné povinnosti). Nadto, nesoučinnost jedné z osob je věcí nastavení vzájemných práv a povinností nového a dosavadního vlastníka. Je proto legitimní, ponechává-li právní řád řešení takové záležitosti na civilních soudech...

55. Závěrem je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel, a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se vydání vozidla nebo potřebných dokladů tak, aby nový vlastník byl schopen povinnost stanovenou napadeným ustanovením splnit a zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze zajistit, aby údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidel neodporovaly skutečnému stavu nebo aby se důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do jeho právní sféry.“ 12. Vycházeje ze shora uvedených závěrů soud žalobě vyhověl a určil, že žalovaný nabyl dne 1. 9. 2021 vlastnické právo ke spornému vozidlu, když vozidlo zakoupil od žalobce. Žalovaný ostatně tuto skutečnost při jednání soudu výslovně uznal. Soud naproti tomu nepovažoval za vhodné rozhodnout, že žalovaný nadále je vlastníkem vozidla. Žalovaný totiž tvrdil, že s vozidlem dále disponoval. Aby žalobce dosáhl účelu, pro který řízení zahájil, postačuje, bude-li určeno, že od něho dne 1. 9. 2021 vozidlo nabyl žalovaný. Je pak věcí žalovaného, jak bude dále postupovat, aby i on případně dosáhl uvedení stavu v registru vozidel do souladu se skutečným stavem.

13. Soud se dále zabýval návrhem žalobce na přiznání částky 3 258 Kč, kterou žalobce zaplatil po převodu vozidla jako pojistné na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv vlastníkem a provozovatelem vozidla již byl žalovaný. Soud přitom vycházel z následujících zákonných ustanovení.

14. Dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

15. Dle § 12 odst. 1 písm. a) cit. zák. pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem, kdy pojistník, jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka, oznámil pojistiteli změnu vlastníka tuzemského vozidla.

16. V této části soud žalobu neshledal důvodnou. Žalobci jako převodci vozidla nic nebránilo v tom, aby bezprostředně po převodu vozidla, k němuž došlo dne 1. 9. 2021, oznámil pojistiteli, tj. [právnická osoba], že došlo ke změně vlastníka vozidla. Pokud by žalobce spolu s oznámením doložil rovněž kupní smlouvu, kterou bylo vozidlo převedeno žalovanému, došlo by dle shora citovaného ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. k zániku pojištění, tím i k zániku povinnosti žalobce platit pojistné. Takový postup by ostatně byl v souladu s článkem VI. kupní smlouvy, v němž bylo deklarováno, že žalobce bezprostředně po převodu zruší pojištění odpovědnosti. Z toho důvodu bylo ve smlouvě rovněž uvedeno, že žalovaný jako nabyvatel vozidla je povinen bezodkladně sjednat nové pojištění odpovědnosti. To je ostatně v souladu s ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., dle kterého mohl žalovaný vozidlo provozovat pouze v případě, že měl sjednáno pojištění odpovědnosti. Nevyužil-li žalobce svého oprávnění zrušit pojištění odpovědnosti bezprostředně po převodu vozidla a nadále platil pojistné, pak nelze dovodit, že by se tak stalo v důsledku porušení zákonné či smluvní povinnosti žalovaného a že žalobci v příčinné souvislosti s takovým porušením vznikla majetková újma. Vznik újmy si v podstatě zavinil sám žalobce, když nepostupoval v souladu s výše citovaným ustanovením § 12 odst. 1 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

17. Soudu je zřejmé, že žalobce v situaci, kdy věděl, že v rozporu s kupní smlouvou nedošlo k zápisu žalovaného jako nového vlastníka a provozovatele vozidla v registru vozidel, chtěl předejít tomu, aby vozidlo bylo provozováno bez pojištění odpovědnosti. V takovém případě totiž hrozilo, že Česká kancelář pojistitelů bude po žalobci jako registrovaném vlastníku a provozovateli vozidla vymáhat tzv. zákonný příspěvek nepojištěných (viz § 4 zákona č. 168/1999 Sb.). K tomu je však třeba uvést, že vůči nároku uplatněnému Českou kanceláří pojistitelů se lze úspěšně bránit doložením skutečnosti, že vozidlo bylo v souladu s občanským zákoníkem převedeno novému vlastníku, a to i v případě, kdy nedošlo k zápisu nového vlastníka do registru.

18. Lze tedy shrnout, že nárok na zaplacení částky 3 258 Kč soud neshledal důvodným a žalobu v této části zamítl.

19. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný v řízení o určení vlastnictví, tudíž má právo na náklady vzniklé v souvislosti s uplatněním tohoto nároku. Naproti tomu žalovaný byl úspěšný v řízení o zaplacení částky 3 258 Kč, a proto má právo na náklady řízení vzniklé v souvislosti s rozhodováním o tomto nároku.

20. Žalobci soud přiznal částku 2 000 Kč za soudní poplatek zaplacený z řízení o určení vlastnictví k vozidlu. Dále byly přiznány náklady zastoupení vzniklé v souvislosti s tímto nárokem ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. Při určení výše odměny soud vycházel z ust. § 8 odst. 1 vyhlášky, tedy z ceny věci, jíž se určení vlastnictví týkalo. Tato cena dle kupní smlouvy činila 6 500 Kč. Dle § 7 vyhlášky odměna z této tarifní hodnoty činí 1 500 Kč za úkon. Paušální náhrada hotových výloh pak dle § 13 odst. 4 vyhlášky činí 300 Kč za úkon. Odměna a paušální náhrada výloh byla přiznána za 4 úkony právní služby, tj. za převzetí a přípravu zastoupení, za předžalobní výzvu k plnění, za sepis žaloby a za účast při jednání soudu. Odměna a náhrada výloh tak celkem činí 7 200 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží daň v základní sazbě 21 %. Daň z částky 7 200 Kč činí 1 512 Kč. Žalobci tak celkem bylo na nákladech řízení přiznáno 10 712 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. o.s.ř.

21. Žalovaný byl úspěšný v řízení o zaplacení částky 3 258 Kč. Dle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu 300 Kč za každý úkon. Soud žalobci přiznal náhradu hotových výloh 300 Kč za 1 úkon, tj. za účast při jednání soudu. Lhůtu k plnění soud stanovil rovněž podle § 160 odst. 1 o.s.ř.