9 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 27 667,99 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 562 Kč a náklady řízení 2 045,50 Kč, tyto k rukám Jméno advokáta, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 105,99 Kč, kapitalizovaného úroku 4 322,10 Kč, úroku ve výši 12 % p. a. z částky 24 767,99 Kč za dobu od 18. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 714,81 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 27 667,99 Kč za dobu od 18. 11. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

1. Žalobou podanou dne 1. 12. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 27 667,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 322,10 Kč, úroku ve výši 12 % p. a. z částky 24 767,99 Kč za dobu od 18. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 28. 8. 2025 do 17. 11. 2025 ve výši 714,81 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 27 667,99 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, uzavřel dne 2. 1. 2025 se žalobcem úvěrovou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7501009451. Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se tedy zavázal za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý úvěr žalobci vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový limit činil 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše splátky byla stanovena na 3,31 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod., a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 26 643 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 3 081 Kč. Úhrady byly započítány na úrok, poplatky a jistinu, jak bylo patrné z přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v odst. 6.1. podmínek, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 13. 8. 2025. Žalovaný po zesplatnění nic neuhradil. Žalobce eviduje za žalovaným pohledávku 27 667,99 Kč (jistina ve výši 24 767,99 Kč, náklady na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč). Příslušenství pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 4 322,10 Kč, úrok ve výši 27,9 % p. a. po dobu prvních 90 dnů prodlení a úrok ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, počínaje 91. dnem prodlení do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 714,81 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 18. 11. 2025 (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 27 667,99 Kč.

2. Žalobce současně v žalobě popsal, jak byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Věřitel naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména: 1) kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích (viz karta klienta), 2) výpočtem tzv. MLS tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru (viz listina „ověřování bonity MLS“), 3) důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Z registrů a databází jsou shromažďovány klientské informace, jako je např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Hodnotu informací z těchto registrů je přitom potřeba považovat za význačnou s ohledem na skutečnost, že poskytují obraz o stavu závazků u velkého počtu věřitelů (dle dat u naprosté většiny relevantních institucionálních věřitelů působících na trhu). Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve svém novelizovaném znění od 1. 1. 2024 dává věřiteli výslovně možnost ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů. Tuto možnost využívá i věřitel, kdy pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Věřitel tak mimo jiné využívá statistické modely, kterými posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku. Ve statistických modelech jsou využívány a přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Statistický model také umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Je třeba zdůraznit, že pouhá skutečnost, že má klient v době poskytnutí úvěru určité příjmy a výdaje ho tak nedeterminuje k tomu, zda bude schopen po dobu trvání celého úvěrového vztahu úvěr splácet. Takovou informaci dá věřiteli pouze statistický model, který zohledňuje mimo jiné i statistická data a empirickou a odbornou zkušenost věřitele. Věřitel jakožto profesionál ve svém oboru disponuje odbornými znalostmi, které vycházejí z velkého množství dat, na základě kterých jsou vytvářeny výše popsané statistické modely, pomocí nichž lze poměrně spolehlivě vyhodnotit schopnost konkrétního žadatele úspěšně doplatit požadovaný úvěr, a to v příslušných splátkách. O tom, že jsou statistické modely funkční a efektivní svědčí skutečnost, že do procesu soudního vymáhání se v praxi věřitele dostane pouze pod 2 % všech schválených a uzavřených úvěrových smluv. Tuto skutečnost a mnohé další pozitivně reflektuje i nezisková organizace Člověk v tísni, která ve svém Indexu odpovědného úvěrování zařazuje společnost právnická osoba několik let na první příčky svého Indexu (viz https://www.clovekvtisni.cz/index-odpovedneho-uverovani-9433gp#aktualni-vydaniindexu-listopad-2024). Výše nastíněný postup a jeho nutnost se ve své podstatě ničím neliší např. od situace v pojišťovnictví, kdy pojišťovny obdobným způsobem při kontraktaci vyhodnocují pomocí podobných matematických (statistických) operací pojistná rizika svých pojištěnců a jejich finanční krytí.

3. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

4. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 9. 3. 2026. 2025. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 2. 1. 2025 smlouvu Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. 7501009451. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec 15 000 Kč. Byl sjednán úrok z úvěru 27,90 % p. a. Výše minimální splátky měla činit 3,310 % z úvěrového rámce, tj. 497 Kč. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že dosahuje čistého příjmu 20 000 Kč, zaměstnavatelem byla obchodní společnost právnická osoba. Příjem ostatních členů domácnosti měl činit 15 000 Kč. Splátky jiným společnostem činily 1 000 Kč, výdaje na bydlení činily 10 000 Kč, ostatní výdaje 5 000 Kč. Po uzavření smlouvy došlo k navýšení úvěrového rámce na 25 000 Kč. Žalovaný za trvání smluvního vztahu celkem čerpal 26 643 Kč, celkem splatil 3 081 Kč. Dopisem ze dne 13. 8. 2025 žalobce vyzval žalovaného k úhradě celého úvěru, tj. částky 35 237,33 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru, z úvěrových podmínek, z karty klienta, z úvěrové zprávy, ze zesplatňujícího dopisu s dokladem o odeslání a z transakční historie.

6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v souvislosti s uzavřením smlouvy zjistil, že žalovaný měl dosahovat příjmu 20 000 Kč měsíčně, členové jeho domácnosti 15 000 Kč. Příjmy žalovaného ani dalších členů domácnosti však nebyly nijak ověřeny. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, se uvádí: „Nejvyšší soud se k otázce výkladu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu právnická osoba v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance Anonymizováno v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ 12. Soud je povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. To jednoznačně vyplývá z aktuálního znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (znění účinné od 29. 5. 2022). Dle soudu žalobce neopatřil od žalovaného doklady osvědčující jeho skutečné finanční poměry. Poměry členů domácnosti žalovaného pak nebyly ověřeny vůbec. Při deklarovaném příjmu žalovaného 20 000 Kč, po zohlednění dalších závazků žalovaného (náklady na bydlení, ostatní výdaje, ostatní závazky), nebylo dostatečně osvědčeno, že žalovaný bude schopen své závazky z úvěrové smlouvy plnit, a to zvlášť se zřetelem k tomu, že po uzavření smlouvy došlo k navýšení úvěrového rámce, tedy i ke zvýšení zatížení žalovaného. Za tohoto stavu nelze než dovodit, že smlouva ze dne 2. 1. 2025, které se týká tento spor, je dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže úspěšně domáhat plnění sjednaných ve smlouvě. Žalobce vyplatil žalovanému celkem částku 26 643 Kč, žalovaný zaplatil částku 3 081 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že žalobci poskytl jakékoliv další plnění. Na základě neplatné smlouvy došlo k plnění bez právního důvodu, na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Výše bezdůvodného obohacení je dána rozdílem mezi žalovanému vyplacenou a jím vrácenou částkou, tedy činí 23 562 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal.

13. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

14. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že jsou zde okolnosti, pro které by lhůta k plnění měla být stanovena jiným způsobem. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud žalobci nepřiznal úrok z prodlení ve výši odpovídající vyhlášce č. 351/2013 Sb., protože žalovaný se ocitne v prodlení až v případě, že dluh neuhradí ve lhůtě určené ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud z uvedených důvodů žalobu částečně zamítl (výrok II.).

15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 85 % z hodnoty předmětu sporu, neúspěšný v rozsahu 15 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobci tak náleží oprávněně účtované náklady řízení v rozsahu 70 %. Žalobce požadoval 1 107 Kč za zaplacený soudní poplatek. Z této částky bylo přiznáno 774,90 Kč. Dále byly požadovány náklady zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. (ve znění účinném od 1. 1. 2025). Konkrétně jde o odměnu za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis návrhu), která činí 400 Kč za úkon, a náhradu výloh, která činí 100 Kč za úkon (§ 14b vyhlášky). Celkem by tak žalobce měl právo na 1 500 Kč. Z této částky bylo přiznáno 70 %, tj. 1 050 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k částce 1 050 Kč náleží ještě daň v základní sazbě 21 %, která činí 220,50 Kč. Celkem tak žalobci bylo na nákladech řízení přiznáno 2 045,40 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.