9 C 45/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro vypořádání společného jmění manželů

I. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazují nemovité věci, a to pozemek parc. č. St. číslo zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: obec, adresa, rod. dům, a pozemek parc. č. rok - zahrada, vše v obci a katastrální uzemí nad příjmení, zapsáno u stát. instituce, stát. instituce, na list vlastnictví, v obvyklé ceně 4 322 890 Kč.

II. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazují nemovité věci, a to jednotka číslo (byt), která je vymezena budově adresa, bytový dům, na pozemku parc. č. St. číslo v obci a katastrální uzemí nad příjmení, část územní celek nad příjmení, a k bytové jednotce náležející spoluvlastnický podíl o velikosti číslo na společných částech budovy adresa a na pozemku parc. č. St. číslo v obci a katastrální uzemí nad příjmení, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, stát. instituce, na list vlastnictví, v obvyklé ceně 2 229 430 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vzájemné vypořádání podílů částku 1 046 730 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně a žalovaný jsou povinni zaplatit České republice na čet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení, a to každý ve výši 4 075,50 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou soudu dne 6. 2. 2023 se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů s tím, že se účastníci po rozvodu manželství na tomto vypořádání nedokázali dohodnout. Žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl o přikázání nemovitých věcí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku do výlučného vlastnictví žalobkyně. Ve vztahu k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku II. navrhla jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalovaného. Tvrzení žalovaného, že se rozvádět nechtěl, je nepravdivé. Žalobkyně v návrhu na rozvod manželství popsala, jaké okolnosti ji k jeho podání vedly. Zcela nepravdivé je tvrzení žalovaného o tom, že se účastníci na rozdělení nemovitých věcí dohodli. Na straně žalobkyně pak jsou dány lepší důvody pro to, aby jí byl do vlastnictví přikázán rodinný dům. Žalovaný rodinný dům vůbec kupovat nechtěl, vše musela zařídit žalobkyně, včetně výběru nemovitosti. Žalobkyně společně s dětmi jméno celé jméno žalobkyně a jméno celé jméno žalovaného museli žalovaného přemluvit, aby s koupí domu vůbec souhlasil (jméno celé jméno žalobkyně je dcerou obou účastníků řízení, jméno celé jméno žalovaného je synem pouze žalobkyně). Děti považovaly koupi domu za investici svých finančních prostředků do budoucna, jak jim také bylo ze strany obou rodičů přislíbeno a ústně ujednáno. Dům se měl stát po smrti účastníků řízení dědictvím obou dětí, a to rovným dílem. Na základě toho byla při koupi část ceny domu uhrazena ze stavebního spoření jméno celé jméno žalovaného, a to ve výši 480 000 Kč. jméno celé jméno žalobkyně pak hradila ze svých finančních prostředků velkou část průběžných oprav a mnohé provozní náklady, také stavební materiál a některé opravy. Veškeré vydělané finanční prostředky jméno celé jméno žalobkyně od roku 2015 až do konce roku 2021 investovala do daného domu. Obě děti proto chtějí, aby dům připadl do vlastnictví žalobkyně, neboť jsou přesvědčeny, že celou nepříjemnou situaci vytvořil žalovaný, s nímž de facto nelze komunikovat. Obě děti aktuálně bydlí v obec (dcera jméno celé jméno žalobkyně se musela odstěhovat mj. i kvůli hrubému chování žalovaného k ní). příjmení jméno celé jméno žalovaného jde o trvalou skutečnost, nicméně do obec jezdí a byl by rád, aby mohl při těchto návratech mít nadále zázemí v předmětném rodinném domě. Pokud by dům připadl do vlastnictví žalovaného, bylo by to de facto vyloučeno. Totéž platí u jméno celé jméno žalobkyně, která má v obec startovací byt na 4 roky a jako s možnou variantou počítá s tím, že by se do obec vrátila natrvalo (samozřejmě za předpokladu, že dům připadne do vlastnictví žalobkyně). Dům byl kupován v roce 2013 za 1 670 000 Kč, jednalo se o starší rodinný dům v nedobrém stavebnětechnickém stavu, který vyžadoval řadu oprav a investic. Byla to výlučně žalobkyně a její děti, kdo se na opravách domu a terénních úpravách zahrady podílel, a to v rozsáhlé míře, zatímco žalovaný prací nepřispěl vůbec, vše pouze kritizoval, haněl a vysmíval se probíhající práci. Největší podíl na rekonstrukci měl bratr žalobkyně příjmení příjmení, který dům uvedl do provozuschopného stavu a z velké části jej zrekonstruoval, to vše za cenu materiálu, neboť chtěl, aby jeho sestra měla konečně svůj vysněný dům, který si celý život přála. Rekonstrukce zahrnovala rekonstrukci celého prvního patra domu (vybudování nové koupelny + WC, vnitřní zateplení, bourání jedné vnitřní stěny, kompletní sádrokartony v ložnici, koupelně a WC, štukování zdí v těchto místnostech, usazení nových střešních oken, nivelace podlahy ložnice a položení plovoucí podlahy, výbrus dřevěné podlahy ložnice, nivelace podlahy koupelny, usazení vany do profilů YTONG, kompletní obložení koupelny a WC). Dále šlo o rekonstrukci celé chodby, tj. štukování zdí, opravu soklů podél schodů, opravu venkovní římsy. Rekonstrukce spodního patra domu obnášela kompletní štukování a perlinku ve všech místnostech (ložnice, obývací pokoj, kuchyně, spíž, předsíň, koupelna, WC), nivelaci podlahy v koupelně a na WC, obložení koupelny včetně vybudování nového sprchového koutu, obložení WC. Dále byly prováděny doprava stavebního materiálu a likvidace stavebního odpadu. Žalobkyně zařizovala veškerou komunikaci s řemeslníky, včetně organizace práce a návaznosti. Žalovaný se odmítal zapojit do jakékoliv správy domu, odmítal komunikaci s řemeslníky, s úřady, vše bylo pouze na žalobkyni. Stejně tak žalovaný odmítal jakoukoliv manuální i fyzickou práci na domě. Žalovaný byl toho názoru, že pořízení domu byl výmysl žalobkyně a dětí, takže ponechal na nich, ať se o vše postarají. Žalovaný dokonce záměrně ničil dům a jeho vybavení (např. vytržení kusu stropu z perlinky, osekávání hrany schodů sekerou, řezání do desky kuchyňské linky; rozlámání šamotové desky v krbových kamnech, zašpinění krbových kamen z pískovce mastnotou, olámání dlažby, ničení věcí patřících žalobkyni a dceři atd.). Žalobkyně je schopna žalovanému vyplatit vypořádací podíl. Dle zákona mají být při vypořádání SJM zohledněny zájmy nezaopatřených dětí, nicméně ani v tomto případě není zájem dětí, byť zaopatřených, bez významu. příjmení a údržba domu leží již delší domu na žalobkyni, proto v její prospěch svědčí i kritérium účelného využití. Alternativní návrh žalovaného, aby se rodinný dm stal předmětem podílového spoluvlastnictví, byl pro žalobkyni nepřijatelný. V domě nejsou prostory, které by bylo možné považovat za jednotky. Zřízením spoluvlastnictví by došlo k popření důvodu, proč žalobkyně vůbec zahájila řízení v této věci. Je věcí žalovaného, aby se pokusil obnovit vztahy s dětmi.

2. Žalovaný nerozporoval, že do zaniklého společného jmění patří žalobkyní označené nemovité věci. Žalovaný nesouhlasil se způsobem rozdělení nemovitostí, který navrhla žalobkyně. K rozvodu manželství došlo z výhradní iniciativy žalobkyně, žalovaný se rozvádět vůbec nechtěl. Žalobkyně mu ještě před rozvodem nabídla, aby si sám vybral, kterou ze společných nemovitostí bude chtít získat do svého výlučného vlastnictví, a ujistila ho, že jeho volbu bude respektovat. Žalovaný jí po obdržení této nabídky odpověděl, že má zájem právě o rodinný dům, žalobkyně tehdy souhlasila s tím, že si ponechá byt. Žalovaný trval na tomto způsobu vypořádání. Vypořádací podíl je schopen zaplatit z prostředků, které by mu zapůjčil bratr. Není pravdou, že žalovaný nesouhlasil s koupí domu. Ke koupi došlo po vzájemné dohodě účastníků po 20 letech manželství, kdy si chtěli zvýšit úroveň bydlení. Proto se rozhodli si pořídit dům. Žalovaný od počátku zdůrazňoval, že se nechce podílet na organizační stránce věci a že v tomto směru záležitosti ponechá na žalobkyni. Žalobkyně tedy sháněla konkrétní dům podle nabídek. Posléze se účastníci dohodli na koupi konkrétního domu, který je předmětem sporu. Dále bylo dohodnuto, že žalobkyně organizačně zařídí samotnou koupi a další zvelebování domu. Žalovaný naproti tomu uvedl, že se bude snažit více vydělávat, např. díky přesčasům, aby byly prostředky na zaplacení kupní ceny a na opravy domu. Žalovanému je líto, že se děti přiklonily na stranu žalobkyně a odvrátily se od něho. Žalovaný není biologickým otcem syna, nicméně ho vychovával od útlého věku a nečinil rozdíly mezi ním a společnou dcerou účastníků. Děti se podílely na pořízení a opravách domu. V době společného soužití bylo vedeno stavební spoření pro všechny členy rodiny. Pro děti spořili účastníci. Dohoda byla taková, že úspory ze stavebního spoření vedeného na jméno syna a na jméno žalobkyně budou použity na pořízení domu, zbytek pořizovací ceny byl uhrazen z hypotéky. Dále bylo dohodnuto, že prostředky ze stavebního spoření vedeného na jméno dcery si mezi sebe rozdělí obě děti, aby měly na start do života. Prostředky ze stavebního spoření na jméno žalovaného pak byly použity na opravu domu. Dohoda byla dále taková, že po úmrtí účastníků připadne dům dětem, každému ½. Na provádění oprav domu se podílel bratr žalobkyně příjmení příjmení, ovšem účastníci mu platili stejně jako jiným řemeslníkům. Žalovaný pracoval na opravách domu stejně jako žalobkyně. Tvrzení, že snad něco ničil, je absurdní. Přání dětí není v této věci rozhodující, protože jde o vypořádání mezi účastníky. Žalovaný ve vztahu k rodinnému domu alternativně navrhl vznik podílového spoluvlastnictví o stejné výši podílu. Žalovaný by tak mohl v domě zůstat a přicházet do kontaktu s dětmi, aby mohlo dojít k obnovení vztahů. V přízemí i v patře se nacházejí prostory způsobilé k užívání, muselo by se řešit zřízení kuchyně v patře. Účastníci dům pořizovali s tím, že v něm stráví důchodové období.

3. Žalobkyně i po provedeném dokazování setrvala na navrženém způsobu vypořádání. Rovněž žalovaný trval na přikázání rodinného domu do svého vlastnictví, nicméně byl srozuměn i s tím, že dům bude přikázán žalobkyni oproti zaplacení vypořádacího podílu.

4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 24. 4. 1992. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu návrh na rozvod manželství dne 13. 6. 2022. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně necítila v manželovi žádnou oporu, na všechna těžká rozhodnutí zůstala sama. Manžel ji nikdy nepochválil, naopak kdykoliv se jí něco nepodařilo, hned ji kritizoval. Stejným způsobem se choval i k dceři, na kterou stále křičel, a to i velmi vulgárním způsobem. Manželka tak postupně začala o takové manželství ztrácet zájem. Důvodem, který manželku vedl k rozhodnutí manželství ukončit, byly události z doby, kdy umírala a zemřela její matka. Manžel jí v té době nepomohl s péčí o matku ani se zařizováním pohřbu, naopak se vůči ní choval nevybíravým způsobem. Proto se žalobkyně rozhodla pro rozvod manželství. Manželství pak bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1. 9. 2022, č. j. 15 C 197/2022 – 8, který nabyl právní moci dne 27. 9. 2022. Příčinu rozvratu manželství shledal soud v dlouhodobém citovém odcizení, které bylo trvalé a oboustranné. Ani jeden z manželů neuvedl, že má o zachování manželského svazku zájem. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 15 C 197/2022.

5. Účastníci mají v zaniklém společném jmění manželů nemovité věci zapsané na list vlastnictví katastru nemovitostí pro obec a katastrální uzemí anonymizováno příjmení. Konkrétně jde o pozemek parc. č. St. číslo – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: obec, adresa, rodinný dům, a pozemek parc. č. rok – zahrada. Tyto nemovitosti účastníci nabyli kupní smlouvou ze dne 15. 11. 2013, právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 20. 11. 2013. Dále mají účastníci v zaniklém společném jmění manželů byt číslo jednotky číslo, vymezený v budově adresa, bytový dům (list vlastnictví) na stavební parcele číslo spolu s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši číslo celku. K nabytí této jednotky došlo na základě smlouvy o převodu bytu a nebytového prostoru ze dne 18. 11. 1998, vklad práva byl proveden dne 25. 11. 1998 Tyto skutečnosti soud zjistil z výpisů z katastru nemovitostí.

6. Ze znaleckého posudku č. 1698-102/ 2023, který vypracoval celé jméno znalce, soudní znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny nemovitostí, byly zjištěny ceny shora uvedených nemovitostí. Obvyklá cena rodinného domu adresa s pozemky s příslušenstvím, který je zapsán na list vlastnictví v katastrální uzemí nad příjmení, byla určena na 4 322 890 Kč. Obvyklá cena bytu číslo v domě adresa včetně příslušenství, který je zapsán na list vlastnictví v katastrální uzemí nad příjmení, byla znalcem určena na 2 229 430 Kč.

7. Z výpisu z účtu vedeného Československou obchodní bankou pro žalobkyni, číslo účtu bankovní účet, bylo zjištěno, že stav účtu ke dni 31. 3. 2023 činil 193 186,48 Kč. Z výpisu z účtu vedeného stejnou bankou pro jméno celé jméno žalobkyně, číslo účtu bankovní účet, bylo zjištěno, že na účtu byla ke dni 31. 3. 2023 uložena částka 250 857 44 Kč.

8. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, z dodatku ke smlouvě o stavebním spoření a o zřízení účtu a ze smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávce, kterou uzavřela právnická osoba se žalobkyní dne 26. 4. 2023, soud zjistil, že se stavební spořitelna zavázala poskytnout žalobkyni úvěr ve výši 700 000 Kč. Účelem úvěru je řešení bytové potřeby, konkrétně pořízení, výstavba, stavební úpravy, modernizace, rekonstrukce nemovitosti.

9. Z výpovědi svědkyně jméno celé jméno žalobkyně, dcery účastníků, bylo zjištěno, že s matkou má vztah dobrý. S otcem má naopak chladný vztah, a to kvůli jeho hrubému chování. Bydlela ve příjmení příjmení v domě společně s rodiči do konce roku 2022, od února 2023 žije v obec. Důvod jejího odchodu spočíval v tom, že se pro ni soužití s otcem ve příjmení příjmení stalo nesnesitelným. Šla proto za prací do obec, nicméně do příjmení příjmení se chce vrátit. Ze strany otce vůči ní docházelo ke každodenním naschválům. Ke zhoršení vztahu došlo v době, kdy jí bylo asi 15 let, začala mít na věci vlastní názory. K pořízení domu došlo v roce 2013, když jí bylo 17-18 let. V rodině měli naspořené peníze. Dospěli k závěru, že by bylo dobré koupit nemovitost jako investici do budoucna, protože ceny nemovitostí zůstávají stále vysoké. Vycházelo se z toho, že by dům po úmrtí rodičů připadl do dědictví pro ni a bratra. Došlo tedy k rozhodnutí o pořízení domu, otec s koupí příliš nesouhlasil. Do té doby bydleli v bytě na příjmení nábřeží, který je také v SJM rodičů. Záležitosti spojené s pořízením domu zařizovala matka, stejně jako veškerou úřední agendu. S bratrem jí dle možností pomáhali. Dům vyžadoval rekonstrukci, musely se dělat nové rozvody vody, elektřiny, nová kanalizace, dělala se nová koupelna. I tyto záležitosti zařizovala matka, hodně jim pomáhal strýc – matčin bratr. Sama také pomáhala, postupem času se řadu prací naučila. V průběhu oprav domu se otec vyjadřoval v tom smyslu, že když si to vymysleli, ať si to zařídí, dále také, že není fyzicky schopný práce provádět. Ze strany otce docházelo i k poškozování některých věcí v domě. Viděla ho při poškozování schodů a kamen, dále křovinořezu, který matce darovali. jméno má v úmyslu vrátit se do příjmení příjmení. Chce do budoucna žít s matkou ve stávajícím domě rodičů, třeba i kvůli tomu, že má zvířata. Ve příjmení příjmení má přátele, kamarády, je tam stále hlášena k lékaři. V zaměstnání má možnost přeložení do příjmení příjmení nebo do obec. Do domu se chce vrátit i proto, že do něho investovala svůj čas i práci. S matkou jsou dohodnuté, že jí pomůže s výplatou vypořádacího podílu otci, nyní má příjem 45 000 Kč čistého měsíčně.

10. Z výpovědi svědka jméno celé jméno žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně je jeho matka, žalovaný je jeho nevlastní otec. Svědek studoval na vysoké škole v obec, bydlel tam na kolejích a v různých bytech. V obec je asi 10 let. Vlastní bydlení tam má asi 1,5 až 2 roky. Do příjmení příjmení stále jezdí, má tam přátele, je tam členem skupiny historického šermu, jezdí na tréninky. S matkou má výborné vztahy, často se vídají, matka za ním jezdí i do obec. Když byl malý, byly jeho vztahy se žalovaným v pohodě. Postupem času se to ale zhoršovalo. Vrcholem byly události kolem úmrtí jméno příjmení, kdy žalovaný její smrt zesměšňoval. V posledním půlroce až roce už se žalovaným vůbec nekomunikuji. Důvodem je i to, že svědek nesouhlasí, jak se žalovaný choval k matce a sestře. Pokud by dům ve příjmení příjmení připadl žalovanému, svědek už by do domu nejezdil a musel by si ve příjmení příjmení najít nějaké jiné zázemí. Veškerá iniciativa k pořízení domu vzešla od matky, žalovaný byl proti, nechtěl utrácet peníze. Na pořízení domu se použilo 480 000 Kč ze stavebního spoření svědka. Již v té době bylo dohodnuto, že dům v rámci dědictví připadne půl na půl jemu a sestře. Dům byl ve špatném stavu a vyžadoval rekonstrukci. Žalovaný se už v době koupě vyjádřil v tom smyslu, že dům chtěli oni, a proto si rekonstrukci mají zařídit sami. Veškeré záležitosti s úřady i s dělníky tedy zařizovala matka. Na rekonstrukci domu se podílel i bratr matky příjmení příjmení. Zahradu si revitalizovali sami. Žalovaný se na rekonstrukčních pracích nepodílel. V rámci pravidelné údržby se nepatrně podílel na údržbě zahrady, čas od času posekal trávník. Na rekonstrukci a správě nemovitosti se značným dílem podílela svědkova sestra. Ta získala v obec startovací bydlení, do budoucna však chce žít v domě ve příjmení příjmení. Svědek osobně žalovaného viděl při štípání dříví na schodech do 1. patra, čímž došlo k jejich olámání.

11. Dle § 736 věty prvé o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.

12. Dle § 738 odst. 1 o. z. dohoda o vypořádání má vždy účinky ke dni, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla uzavřena před anebo po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Je-li však předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu.

13. Dle § 739 odst. 1 o. z. dohoda o vypořádání vyžaduje písemnou formu, pokud byla uzavřena za trvání manželství nebo pokud je předmětem vypořádání věc, u které vyžaduje písemnou formu i smlouva o převodu vlastnického práva.

14. Dle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

15. Dle § 742 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

16. V posuzované věci zaniklo společné jmění manželů rozvodem manželství ke dni 27. 9. 2022. V zákonné tříleté lhůtě pak byla podána žaloba o vypořádání zaniklého SJM, protože se účastníci o vypořádání nedokázali dohodnout. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nemovitosti zapsané na listech vlastnictví číslo katastru nemovitostí pro katastrální uzemí nad příjmení do zaniklého společného jmění patří.

17. Žalovaný v tomto řízení předně namítal, že mezi účastníky existovala dohoda v tom smyslu, že rodinný dům s pozemky připadne do jeho vlastnictví. Žalobkyně existenci takové dohody popírala. Pro rozhodnutí v této věci je námitka žalovaného irelevantní. Z výše citovaných ustanovení § 738 odst. 1 a § 739 o. z. je totiž zřejmé, že právní účinky by mohla mít pouze dohoda v písemné formě, jejíž existence však nebyla tvrzena ani prokázána.

18. Základní spornou otázkou v této věci bylo, kterému z účastníků má být přikázán rodinný dům s pozemky. Oba účastníci navrhovali jeho přikázání do svého vlastnictví. Při rozhodování, komu budou nemovité věci přikázány, soud vycházel z pravidel uvedených v § 742 o. z.. Ve prospěch žalobkyně svědčí pravidlo uvedené pod písm. f) uvedeného ustanovení, tedy zásluha na nabytí rodinného domu s pozemky a zásluha o jeho údržbu. Výpověďmi svědků jméno celé jméno žalobkyně a jméno celé jméno žalovaného bylo prokázáno, že obstarávání záležitostí spojených s pořízením domu a s jeho rekonstrukcí spočívalo převážně na žalobkyni. Žalovaný ostatně tuto skutečnost nijak nerozporoval. Svědkyně jméno celé jméno žalobkyně uvedla, že dům chce do budoucna po svém návratu do obec užívat společně s matkou za účelem uspokojování své bytové potřeby. V případě přikázání domu do vlastnictví žalovaného by tento způsob využití domu nepřipadal v úvahu již z toho důvodu, že důvodem odchodu svědkyně ze příjmení příjmení do obec byly právě neutěšené vztahy se žalovaným, které se projevovaly v rámci společného bydlení v domě. Svědek jméno celé jméno žalovaného pak výslovně uvedl, že by dům v případě jeho přikázání do vlastnictví žalovaného nevyužíval ani při svých návštěvách ve příjmení příjmení, jako tomu je dosud. Jedním ze zákonných kritérií, která mají být při vypořádání zohledňována, jsou potřeby nezletilých dětí. jméno a jméno celé jméno žalovaného jsou zletilými dětmi (ve vztahu k jméno celé jméno žalovaného je žalovaný nevlastním otcem). Dle soudu z toho však nelze dovozovat, že by zájmy dětí byly pro rozhodnutí v této věci zcela nerozhodné. Účastníci řízení dům od počátku pořizovali s tím, že se do budoucna stane majetkem dětí. Na pořízení a rekonstrukci domu ostatně byly použity rovněž prostředky dětí. Soud tedy považuje za legitimní, aby tento záměr byl respektován i při rozhodování o tom, kterému z účastníků má být dům přikázán. V případě přikázání domu do vlastnictví žalobkyně bude dům do budoucna reálně využíván i dětmi, v případě přikázání domu do vlastnictví žalovaného by tomu tak nebylo. Žalobkyně konečně doložila svoji schopnost opatřit si prostředky potřebné pro výplatu vypořádacího podílu žalovanému. Ze všech uvedených důvodů soud rozhodl o přikázání rodinného domu s pozemky do výlučného vlastnictví žalobkyně, naproti tomu byt s podílem na společných částech domu a pozemku byl přikázán žalovanému, který tak bude mít zajištěnu možnost uspokojování své bytové potřeby.

19. Obvyklá cena nemovitých věcí byla stanovena znaleckým posudkem znalce příjmení celé jméno znalce, jehož závěry nebyly účastníky nijak zpochybňovány. Celková cena vypořádávaných nemovitostí činí 6 552 320 Kč (4 322 890 Kč + 2 229 430 Kč). V souladu se zákonnou zásadou rovnosti podílů zakotvenou v ust. § 742 odst. 1 písm. a) o. z. by každému z účastníků měla připadnout aktiva v ceně 3 276 160 Kč. Z uvedeného vyplývá, že podíl, který je žalobkyně povinna žalovanému zaplatit na vzájemné vypořádání, činí 1 046 730 Kč Lhůtu k plnění stanovil soud tak, aby žalobkyně měla možnost opatřit si prostředky na výplatu podílu čerpáním úvěru.

20. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 150 o.s.ř.. Řízení o vypořádání SJM je řízením, v němž soud není vázán návrhy účastníků. Současně jde o řízení, ve kterém lze jen obtížně dospět k závěru o míře úspěchu a neúspěchu účastníka takového řízení. Účastníci se navíc práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Soud proto o nákladech řízení rozhodl, jak je ve výroku IV. uvedeno.

21. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát pode výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V této věci bylo vyplaceno znalečné v celkové výši 22 151 Kč, z toho 14 000 Kč ze záloh složených účastníky. Ze strany státu tak bylo zaplaceno 8 151 Kč. Vzhledem k povaze sporu soud rozhodl o povinnosti obou účastníků zaplatit polovinu z uvedené částky, tj. 4 075,50 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.