9 C 59/2026

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované pro 46 305,08 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. V části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 368, 41 Kč, se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 27 705,08 Kč, kapitalizovaného úroku 4 137,76 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 3 244,07 Kč, úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky 20 175,59 Kč za dobu od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 20 175,59 Kč za dobu od 22. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 4. 3. 2026 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 46 305,08 Kč (jistina 20 175,59 Kč, poplatky 14 629,49 Kč a smluvní pokuta 11 500 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 6 198,07 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 244,07 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 175,59 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 20 175,59 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovanou došlo dne 26. 7. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel náležitě ověřil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž částku 17 529 Kč. Tato částka představovala součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 11 434 Kč (úroková sazba 12,75 % p. a. sjednaná na straně 2 smlouvy), částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 595 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 780 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 24. 7. 2024. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka z její strany byla zaplacena dne 18. 8. 2023. Žalovaná dlužila na jistině 20 175,59 Kč a na poplatku 16 053,41 Kč. Žalovaná následně na dluh zaplatila 100 Kč. V důsledku porušení smluvní povinnosti řádně splácet dlužnou částku byla v souladu se smlouvou žalovaná povinna platit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná od uzavření smlouvy do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek celkem uhradila 4 400 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 21. 10. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno nic. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 52 186,86 Kč. Součástí této částky bylo i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobce v tomto řízení nepožadoval. Žalobce tak požadoval částky uvedené v úvodu tohoto odstavce.

2. Podáním ze dne 21. 4. 2026 vzal žalobce žalobu částečně zpět ve vztahu ke kapitalizovanému úroku, a to co do částky 2 368,41 Kč. Po částečném zpětvzetí tak žalobce požadoval jistinu 46 305,08 Kč (jistina 20 175,59 Kč, poplatky 14 629,49 Kč a smluvní pokuta 11 500 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 4 137,76 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 244,07 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 175,59 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 20 175,59 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

3. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

4. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu dne 6. 5. 2026 nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku dne 13. 4. 2026. Neúčast při jednání neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované.

5. Se zřetelem k částečnému zpětvzetí žaloby soud postupoval dle § 96 odst. 1 až 4 o.s.ř. a řízení v rozsahu odpovídajícím částečnému zpětvzetí zastavil (výrok I.). Předmětem sporu tak zůstalo zaplacení částek uvedených v odstavci 2. tohoto odůvodnění.

6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , a žalovaná uzavřely dne 26. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalované, zjištěné údaje zaznamenal do tzv. zákaznické karty. Vycházel z toho, že příjmem žalovaného je invalidní důchod 8 627 Kč měsíčně. Výše důchodu byla ověřena z rozhodnutí o přiznání důchodu a z potvrzení o vyplacených částkách za dobu od dubna do července 2023. Jiný příjem žalovaná neměla. Dále byly zohledněny další čisté příjmy domácnosti ve výši 38 000 Kč. Výdaje žalované měly činit 4 000 Kč. Na základě smlouvy poskytl věřitel žalované částku 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit 51 týdenních splátek po 780 Kč a poslední splátku 749 Kč, celkem tedy 40 529 Kč. Částka 17 529 Kč byla představována úrokem 11 434 Kč (dle smlouvy šlo o zápůjční úrokovou sazbu ve výši 86 %, která byla pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy), částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částkou za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 4 595 Kč. Smlouva byla uzavřena podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle článku 9.1. těchto podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvala ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Aktuální výše dluhu žalované a výše jí zaplacených splátek byla doložena tzv. tabulkou umoření. Žalovaná celkem uhradila 4 400 Kč. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru se smluvními podmínkami, ze zákaznické karty, z dokladů o výši invalidního důchodu a z tabulky umoření.

7. Původní věřitel postoupil uvedenou pohledávku za žalovaným žalobci. K postoupení došlo smlouvou ze dne 21. 10. 2025. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna v rámci oznámení ze dne 21. 10. 2025. V něm je specifikována výše pohledávky na 52 186,86 Kč. V předžalobní výzvě k plnění ze dne 16. 1. 2026 byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 56 990,54 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy k plnění.

8. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru.

9. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že původní věřitel řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Byl zjištěn jediný příjem žalované, a to invalidní důchod 8 627 Kč měsíčně. Další čisté příjmy domácnosti v údajné výši 38 000 Kč nebyly nijak ověřeny. Při deklarovaných výdajích 4 000 Kč měsíčně (nijak neověřených) by tak žalobkyni zůstalo 4 627 Kč měsíčně. Při sjednaných týdenních splátkách 780 Kč týdně měla žalovaná původnímu věřiteli měsíčně zaplatit 3 120 Kč. Nijak přitom nebylo ověřeno, zda žalovaná nemá i jiné závazky vůči jiným věřitelům. Z uvedeného je bez dalšího zřejmé, že nebyla doložena dostatečná finanční rezerva žalované na úhradu závazků z uzavřené smlouvy. Žalovaná splnila pouze přibližně první 4 splátky, poté plnit přestala.

15. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, se uvádí: „Nejvyšší soud se k otázce výkladu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“16. Soud je povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. To jednoznačně vyplývá z aktuálního znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (znění účinné od 29. 5. 2022). Dle soudu žalobce neopatřil od žalované doklady osvědčující její skutečné finanční poměry, přičemž poměry členů domácnosti žalované nebyly ověřeny vůbec. Za tohoto stavu nelze než dovodit, že smlouva ze dne 26. 7. 2023, které se týká tento spor, je dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže úspěšně domáhat plnění sjednaných ve smlouvě. Žalobce vyplatil žalované celkem částku 23 000 Kč, žalovaná zaplatila dle evidence žalobce částku 4 400 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že žalobci poskytla jakékoliv další plnění. Na základě neplatné smlouvy došlo k plnění bez právního důvodu, na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Výše bezdůvodného obohacení je dána rozdílem mezi žalované vyplacenou a jí vrácenou částkou, tedy činí 18 600 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal.

17. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta (výrok III.).

18. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalované zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že jsou zde okolnosti, pro které by lhůta k plnění měla být stanovena jiným způsobem. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud žalobci nepřiznal úrok z prodlení ve výši odpovídající vyhlášce č. 351/2013 Sb., protože žalovaná se ocitne v prodlení až v případě, že dluh neuhradí ve lhůtě určené ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud z uvedených důvodů žalobu částečně zamítl (výrok III.).

19. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, žalovaná byla v řízení úspěšnější. Soud proto nepřiznal náklady řízení žádnému z účastníků.