9 C 73/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: zvýšení výživného

I. Výživné, které je žalovaný povinen platit žalobci, se s účinností od 2. 6. 2020 zvyšuje z částky 300 Kč měsíčně na částku 2 500 Kč měsíčně. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 1. 2006, č. j. 6 Nc 350/2005-38.

II. Zvýšením výživného vzniklý nedoplatek za dobu od 2. 6. 2020 do 30. 4. 2021 ve výši 24 126 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

III. Návrh na zvýšení výživného se co do částky 500 Kč měsíčně zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem podaným soudu dne 18. 1. 2021 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalovanému jako otci žalobce uložil povinnost platit na výživu žalobce s účinností od 2. 6. 2020 částku 3 000 Kč měsíčně. Žaloba byla odůvodněna tím, že poslední úprava výživného pro žalobce byla provedena rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 2. 2006, č. j. 6 Nc 350/2005 – 38, kterým byl tehdy nezletilý žalobce svěřen do péče matky, otci (žalovanému) bylo uloženo přispívat na jeho výživu částkou 300 Kč měsíčně. Toto výživné otec řádně neplatí. K poslední úpravě výživného došlo v době, kdy byly žalobci 3 roky. Nyní je zletilý, je žákem 2. ročníku Středního odborného učiliště [obec] v [obec]. Jsou tak dány důvody pro zvýšení výživného.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Placení požadovaného výživného 3 000 Kč měsíčně je mimo jeho možnosti. Byl by schopen platit maximálně 800 Kč měsíčně. Dluh na výživném by uhradil formou splátkového kalendáře. Jeho měsíční příjem činí 17 176 Kč, je v insolvenci. Platí nájemné 2 809 Kč, zálohy na plyn 1 580 Kč a na elektřinu 1 200 Kč.

3. Žalobce při jednání soudu dne 28. 4. 2021 uvedl, že na žalobě trvá. Za dopravu do školy a na praxe platí 698 Kč měsíčně, za stravu 400 Kč měsíčně. Má náklady v souvislosti se svými koníčky, jde o 200 Kč měsíčně za florbal, 500 Kč měsíčně za airsoft a 500 Kč měsíčně platí kredit. Jeho celkové měsíční výdaje činí 2 298 Kč. Matka žalobce [jméno] [příjmení] je na rodičovské dovolené. Pobírá rodičovský příspěvek 6 111 Kč měsíčně. Kromě žalobce má vyživovací povinnosti k dalším dětem, a to [jméno] [příjmení], narozené [datum], a [jméno] [příjmení], narozenému [datum]. Na [jméno] pobírá od otce [jméno] [příjmení] výživné 2 500 Kč měsíčně, na [jméno] výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Dále má vyživovací povinnost k [jméno] [příjmení], narozenému [datum], jehož otcem je [jméno] [příjmení]. Rodina platí nájemné ve výši 9 000 Kč, za elektřinu 2 000 Kč a za vodu 1 000 Kč. Další výdaje jsou za telefony – 2 500 Kč a za školku – 1 000 Kč.

4. Žalobce k výše uvedeným skutečnostem předložil potvrzení o studiu, přehled svých vlastních nákladů a přehled nákladů jeho matky, přehled vyplácených dávek státní sociální podpory, rodné listy svých sourozenců a rozsudek, jímž bylo upraveno výživné pro [jméno] a [jméno] [příjmení].

5. Žalovaný při jednání soudu dne 28. 4. 2021 uvedl, že maximální výživné, které by byl schopen žalobci platit, činí 1 000 Kč měsíčně. Jeho jediným příjmem je mzda od [právnická osoba] lahůdky a uzeniny, kde pracuje jako řidič. Ve věci žalovaného jako dlužníka probíhá u Krajského soudu v Hradci Králové insolvenční řízení, bylo schváleno oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Žalovaný má další vyživovací povinnost k synovi [jméno] [celé jméno žalobce a žalovaného], narozenému [datum], na něhož platí na základě rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě výživné 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný bydlí v bytě pronajatém od zaměstnavatele, nájemné od 1. 4. 2021 činí 2 809 Kč měsíčně. Dále platí zálohu na plyn 1 580 Kč měsíčně a na elektřinu 1 200 Kč měsíčně.

6. K výše uvedeným skutečnostem žalovaný předložil rozsudek, jímž bylo upraveno jeho výživné k synovi [jméno], doklady o výši placeného nájemného a zálohách na komodity. Dále předložil doklady o výši mzdy, která mu byla vyplacena v době od června 2020 do března 2021. Tato průměrně činí 17 097 Kč čistého měsíčně.

7. Ze spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 6P 13/2006 bylo zjištěno, že dne 20. 10. 2005 podala [jméno] [příjmení] návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí, a to žalobce a [jméno] [příjmení], narozené [datum]. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 1. 2006, č. j. 6Nc 350/2005 – 38. Tímto rozhodnutím byly obě tehdy nezletilé děti svěřeny do výchovy matky. Žalovanému jako otci bylo uloženo přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 400 Kč měsíčně a na výživu nezletilého [jméno] částkou 300 Kč měsíčně počínaje dnem 4. 1. 2005. Žalovaný byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody, kde byl pracovně zařazen a dosahoval odměny v průměrné výši 2 800 Kč. Matka nezletilých dětí [jméno] [příjmení] pobírala dávky státní sociální podpory ve výši 6 000 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 2. 2006.

8. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo rozhodnuto, že se schvaluje oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že spolu nejsou v kontaktu, naposledy se viděli před dvěma roky.

10. Dle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Dle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

11. Hmotněprávní úprava účinná od 1. 1. 2014 možnost změny výživného v případě zletilých dětí výslovně neupravuje. V ustanovení § 923 odst. 1 o. z. se uvádí: Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Dle soudu však je třeba dovodit, že při změně poměrů se lze domáhat změny výživného i ze strany zletilých dětí. Opačný závěr by vedl k absurdním situacím. Dle soudu je třeba k závěru o možnosti změny výživného zletilého dítěte dospět na základě ustanovení § 163 odst. 1 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Změnu poměrů ve smyslu uvedeného ustanovení lze definovat jako stav odlišný od stavu, který byl rozhodující při původním (předchozím) rozhodování. Zásadně se musí jednat o změnu závažnějšího charakteru, tj. o změnu podstatnou (clausula rebus sic stantibus). Podmínkou úspěchu žalobce v tomto řízení tedy bylo prokázání skutečnosti, že se poměry rozhodné pro určení výše výživného v době od poslední úpravy výživného natolik změnily, že jsou důvody pro změnu výživného.

12. Soud dospěl jednoznačně k závěru, že v době od poslední úpravy výživného nastala na straně žalobce taková změna poměrů, která odůvodňuje změnu výživného. Poslední rozhodnutí o úpravě výživného nabylo právní moci dne 28. 2. 2006, tedy před více jak 15 lety. V době vydání posledního rozhodnutí soudu o výživném byl žalobce dítětem ve věku necelých 4 let. Žalovaný byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody, kde dosahoval pouze minimálních příjmů. V mezidobí žalobce úspěšně absolvoval základní školu, aktuálně je žákem středního odborného učiliště mimo místo bydliště. Bez jakýchkoliv pochybností tedy došlo k zásadní změně poměrů na straně žalobce, ke zvýšení jeho potřeb. Žalovanému v mezidobí zanikla vyživovací povinnost k sestře žalobce [jméno], [datum narození]. Naopak mu přibyla vyživovací povinnost k synovi [jméno], nar. [rok], na něhož platí dle rozhodnutí soudu výživné 1 000 Kč měsíčně. Aktuální průměrný čistý příjem žalovaného se pohybuje kolem 17 000 Kč měsíčně. Ustálená soudní praxe vychází z toho, že z příjmu povinné osoby by k plnění vyživovacích povinností měla sloužit přibližně čtvrtina až třetina. Tomu by odpovídalo, že by žalovaný na výživné platil více jak 4 000 Kč měsíčně. Soud bral dále v úvahu, že žalobce na pravidelných výdajích platí přibližně 2 300 Kč měsíčně. Matka žalobce plní svoji vyživovací povinnost zejména zajišťováním potřeb žalobce v místě bydliště. Žalobce a žalovaný nejsou v žádném kontaktu. Se zřetelem k uvedeným skutečnostem soud považoval za odpovídající zvýšení výživného na částku 2 500 Kč měsíčně, a to v souladu s návrhem již od 2. 6. 2020, protože již v té době byl žalobce žákem středního oborného učiliště mimo místo svého bydliště.

13. Soud si byl vědom skutečnosti, že ve věci žalovaného jako dlužníka probíhá insolvenční řízení, přičemž bylo schváleno jeho oddlužení. Žalovaný tak má zachována dispoziční práva ke svému majetku a toto řízení proti němu může být vedeno, není důvod k jeho zastavení podle § 140c insolvenčního zákona. Výživné představuje pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona), přičemž tyto pohledávky se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 169 odst. 2 insolvenčního zákona). Jinak řečeno, řešení úpadku osoby povinné k plnění vyživovací povinnosti oddlužením nemá na existenci vyživovací povinnosti ani na její rozsah vliv.

14. Jak bylo uvedeno, soud rozhodl s účinností od 2. 6. 2020 o zvýšení výživného na 2 500 Kč měsíčně, naopak co do částky 500 Kč návrh zamítl (výrok III.). Soud deklaroval, že se tímto rozhodnutím mění poslední rozhodnutí o výživném vydané Okresním soudem v Příbrami. Soud dále určil výši nedoplatku na výživném na částku 24 126 Kč (výživné bylo zvýšeno o 2 200 Kč měsíčně, dluh činí za 29 dnů měsíce června 2020 celkem 2 126 Kč, za dobu od července 2020 do dubna 2021 po 2 200 Kč měsíčně, tj. za 10 měsíců celkem 22 000 Kč). Dlužné výživné soud uložil žalovanému splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Pokud by některá ze splátek dlužného výživného nebyla řádně a včas zaplacena, může se žalobce domáhat jednorázové úhrady zůstatku dluhu.

15. Žalobce měl v podstatné části předmětu sporu úspěch, a proto mu vzniklo podle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce požadoval částku, kterou vynaložil na jízdném za cestu k jednání soudu a zpět. Žalovaný tuto částku žalobci při jednání soudu předal, a proto soud o nákladech řízení rozhodl, jak je ve výroku IV. uvedeno.