9 C 87/2025

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 34 669,52 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Návrh, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 34 669,52 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky 38 263,36 Kč za dobu od 8. 3. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok 3 593,84 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 800 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 28. 3. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku I. uvedených částek. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 29. 11. 2022 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 147413 („smlouva o úvěru“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč (viz článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaný souhlasil. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak rovněž z navazujících úkonů žalovaného (zejména zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy). Úroky úvěru měly být žalovaným žalobci hrazeny v měsíčních splátkách 1 774 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce (viz. článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru a článek II. odst. 2.2. smlouvy o zřízení doplňkové služby , Anonymizováno, , jež tvořila přílohu smlouvu o úvěru). Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 9. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 9. 2024, kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobci své splatné závazky neuhradil. Žalobce proto zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 10. 2024, kde opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Ani přes zaslání několika písemných upomínek nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 9. 2024. Žalobce proto přistoupil dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení (viz zesplatnění ze dne 21. 2. 2025). Žalovaný následně nic neuhradil. Žalobce požadoval částku 34 669,52 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 3 593,84 Kč vypočtený jako 23,84 %, tj. sjednaného smluvního úroku ve smlouvě o úvěru, z částky 34 669,52 Kč, tj. zbývající výše jistiny ke dni zesplatnění, od 16. 9. 2024, tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do 21. 2. 2025, tj. den odeslání zesplatnění a výzvy k úhradě, náklady na upomínkování v celkové výši 800 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky. Před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Dne 21. 2. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky (jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení) ve lhůtě nejpozději do 7. 3. 2025. Žalovaný ani poté neplnil, a proto byla podána žaloba v této věci.

2. K výzvě soudu žalobce následně sdělil, že žalovaný celkem uhradil 35 480 Kč (20 splátek po 1 774 Kč).

3. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k tomuto jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku dne 16. 5. 2025. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud vzal na základě provedených důkazů zákrok, že účastníci uzavřeli dne 29. 11. 2022 za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo 147413. Na základě této smlouvy se žalobce jako poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč. Žalovanému měla být konkrétně poukázána částka 32 800 Kč do 10 pracovních dnů po nabytí účinnosti smlouvy. Částka ve výši 8 200 Kč byla započtena na náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele (náklady lustrace v registrech 400 Kč, náklady na zpracování úvěru 100 Kč, ostatní administrativní náklady 4 420 Kč, odměna zprostředkovateli 2 460 Kč a náklady na ověření úvěrového případu 820 Kč). Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 72 měsíců. Úvěr tak byl splatný do 15. 11. 2028. Byla sjednána úroková sazba ve výši 23,84 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 1 075 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Celkem se žalovaný zavázal splatit 77 400 Kč (jistina 41 000 Kč a úroky 36 400 Kč). Pro případ prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky vznikl poskytovateli nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele a nárok na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem. V případě prodlení měl poskytovatel zaslat spotřebiteli první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou doručení 10 kalendářních dnů od jejího podání k přepravě veřejnému přepravci a se lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Upomínka byla zpoplatněna částkou 300 Kč. V případě, že spotřebitel dlužnou částku neuhradí, měl poskytovatel zaslat druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se stejnými lhůtami, přičemž tato upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč. Pro případ, že ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě dluhu, byl poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. V takovém případě se sjednané úroky stávaly součástí jistiny. V souvislosti s uzavřením smlouvy provedl žalobce lustraci žalovaného v registrech. Žalobce dále získal od žalovaného výpisy z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . za dobu 1. 8. 2022 do 31. 10. 2022. Z těchto listin byla zjištěna výše příjmů i výdajů žalovaného. Součástí předsmluvních informací ke smlouvě o úvěru byl přehled předepsaných splátek (listina nazvaná Tabulka umoření). V rámci procesu uzavření smlouvy žalovaný žalobci dne 29. 11. 2022 poukázal částku 1 Kč jako tzv. verifikační platbu. Částka 32 800 Kč byla poukázána na účet žalovaného dne 19. 12. 2022. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z přílohy této smlouvy nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z předsmluvních informací, z výpisů z registrů a z výpisů z bankovního účtu žalované.

5. Přílohu č. 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru představovala Smlouva o zřízení Doplňkové služby , Anonymizováno, . Tato služba zahrnovala možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o 1 kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, dále možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, konečně pak možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Za tuto službu byla sjednána cena 50 328 Kč, která měla být placena v měsíčních splátkách po 699 Kč spolu se splátkami úvěru. Pro případ prodlení spotřebitele a zesplatnění úvěru bylo dohodnuto, že je spotřebitel povinen uhradit rovněž zbývající část ceny sjednané Doplňkové služby , Anonymizováno, . Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze žádosti o zřízení Doplňkové služby , Anonymizováno, a ze smlouvy o zřízení Doplňkové služby , Anonymizováno, .

6. Dne 20. 9. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši 2 074 Kč, která byla splatná dne 15. 9. 2024, dále pak k úhradě částky 300 Kč jako nákladů na upomínku. Dalším dopisem ze dne 5. 10. 2024 (2. upomínka) vyzval žalobce žalovaného k úhradě téže dlužné splátky, včetně nákladů na upomínání, tedy k úhradě celkové částky 2 574 Kč. Dopisem ze dne 21. 2. 2025 pak žalobce úvěr zesplatnil a současně zaslal žalovanému předžalobní upomínku o zaplacení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové částky 45 363,36 Kč ve lhůtě do 7. 3. 2025. Tyto skutečnosti soud zjistil z upomínek o zaplacení a ze zesplatňujícího dopisu s podacími lístky.

7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovaným jako dlužníkem a žalobcem jako věřitelem. Dle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích, údaje o příjmech byly ověřeny (viz výpisy z účtu za 3 měsíce). Osoba žalovaného byla ověřena rovněž v příslušných registrech. Žalobce tak splnil povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

12. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Žalovanému byl poskytnut úvěr v nominální výši 41 000 Kč (fakticky byla žalovanému poukázána částka 32 800 Kč). Žalovaný se přitom zavázal splatit dle úvěrové smlouvy 77 400 Kč a dle smlouvy o doplňkové službě , Anonymizováno, 50 328 Kč, tedy celkem 127 728 Kč. Tato částka představuje v porovnání s částkou, jež byla žalovanému skutečně poskytnuta (32 800 Kč), celkem 389,41 %. Měl-li žalovaný plnit po dobu 6 let (72 splátek), znamená to, že by v každém roce zaplatil 65 % z částky, která mu byla reálně poskytnuta. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci byl sjednán úrok 23,84 %, který sám o sobě nelze považovat za nepřiměřený. Výše částek, které měl žalovaný žalobci skutečně vrátit, byla zásadně ovlivněna sjednáním tzv. doplňkové služby. Po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy, jakož i souvisejících ujednání (smlouva o zřízení doplňkové služby), soud dovodil, že smlouva je neplatná z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, dále pak pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Pokud by soud odděleně hodnotil jednotlivá ujednání o dílčích plněních, k jejichž poskytnutí se žalovaný zavázal (náklady na vyřízení úvěru, smluvní úrok, cena za doplňkovou službu), nemohla by patrně být konstatována jejich neplatnost z důvodu neadekvátnosti jejich výše. Soud však při svém rozhodování vycházel z toho, že na posuzované právní jednání musí být nahlíženo jako na jeden celek, a to jak na práva a povinnosti sjednané v rámci samotné smlouvy o úvěru, tak i na práva a povinnosti sjednané v rámci „doplňkové“ smlouvy, která tvořila formálně přílohu smlouvy hlavní. Je totiž nepochybné, že obsahově spolu veškerá práva a povinnosti účastníků přímo souvisí, neboť se vztahují k hlavnímu úvěrovému vztahu. Tento postup má oporu například v rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie („SDEU“) ze dne 21. dubna 2016 ve věci C -377/14 (, jméno FO, a , jméno FO, v. , právnická osoba, .), v němž se SDEU zabýval výkladem směrnice Rady 93/13, o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulí) ve spotřebitelských smlouvách, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, jejichž právní úprava byla převedena do českého právního řádu zákonem č. 257/2016 Sb. a ustanoveními § 1810 a násl. občanského zákoníku. Podle Soudního dvora pro účely posouzení, zda je výše odškodnění požadovaná po spotřebiteli, který neplnil své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě, a že vnitrostátní soudy musí vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající. Tyto zneužívající klauzule pak musí vyloučit tak, aby nebyly pro spotřebitele závazné.

13. Po posouzení smluvních ujednání v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku z důvodu nepřiměřenosti vzájemných závazků. Bylo-li žalobcem plněno na základě neplatné smlouvy, pak se může úspěšně domáhat pouze nároku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému na jeho úkor vzniklo. Žalovanému bylo celkem poskytnuto 32 800 Kč. Se zřetelem k částečnému plnění žalovaného, které dle žalobce činilo 35 840 Kč, tak soud dovodil, že žalobce žádný nárok z titulu bezdůvodného obohacení již úspěšně uplatňovat nemůže. Proto byla žaloba zamítnuta.

14. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s.ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, tudíž má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Podle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly. Soud tudíž rozhodl, jak je ve výroku II. uvedeno.