9 C 92/2022

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 254 598 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Řízení se zastavuje co do částky 243 267,98 Kč, dále ve vztahu k úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. za dobu do 8. 9. 2021 (co do částky 3 568,92 Kč) a ve vztahu k úroku ve výši 18,87 % za dobu do 8. 9. 2021 (co do částky 8 163,10 Kč).

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 11 330,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 11 330,02 Kč za dobu od 27. 9. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 540,34 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z dlužné jistiny 142 876 Kč za dobu od 9. 9. 2021 do 26. 9. 2022), úroku ve výši 18,87 % p. a. z částky 11 330,02 Kč za dobu od 27. 9. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 28 683,18 Kč (úrok ve výši 18,87 % p. a. z dlužné jistiny 142 876 Kč za dobu od 9. 9. 2021 do 26. 9. 2022), zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení 4 129 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

IV. Žalobci se vrací soudní poplatek 7 507 Kč.

1. Žalobou podanou dne 21. 2. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 254 598 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 568,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 163,10 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 142 876 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % a úroku ve výši 18,87 % ročně z částky 142 876 KČ od 9. 9. 2021 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], a žalovanou došlo dne 21. 5. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1404002735. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce ([příjmení] [anonymizováno] [příjmení]) schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, což potvrzuje rovněž ust. čl. 7 smlouvy. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet určený žalovanou. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 164 928 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 36 měsíčních splátkách po 9 248 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 6. 2022. V důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalované (tj. prodlení s hrazením splátek), na něž byla žalovaná ze strany právního předchůdce žalobce upozorňována, využil právní předchůdce žalobce svého práva a ke dni 22. 4. 2021 dluh zesplatnil a vyzval žalovanou k jeho okamžité úhradě. S ohledem na předčasnou splatnost dluhu nárokoval právní předchůdce žalobce úhrady za služby, sjednané v čl. 1 smlouvy, jen ve výši splatné do data zesplatnění dluhu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu právního předchůdce žalobce řádně a včas neuhradila, vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo požadovat ode dne následujícího po marném uplynutí poskytnuté lhůty pro úhradu dluhu úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění dluhu ode dne 23. 5. 2021 se současně neuhrazená jistina dále úročí až do jejího zaplacení úrokem ve výši 18,87 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy (resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve smlouvě sjednána). Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2021 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 8. 9. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2021. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila částku 36 992 Kč, z toho na jistinu 7 124 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 27 868 Kč a na poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 23. 9. 2019. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 266 441,58 Kč (jistina ve výši 142 876 Kč, dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 102 722 Kč). Žalobce dále požadoval dlužný poplatek za administrativní činnost splatného ke dni zesplatnění dluhu ve výši 9 000 Kč. Součástí částky 266 441,58 Kč bylo i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňoval. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno nic. Žalobce tedy požadoval po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 254 598 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 142 876 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 111 722, Kč, z kapitalizovaných úroků ve výši 8 163,10 Kč, z kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 568,92 Kč, z úroků ve výši 18,87 % ročně z dlužné jistiny ve výši 142 876 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení a z úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 142 876 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok je úrokem ve výši 18,87 % ročně počítaným z dlužné jistiny ve výši 142 876 Kč od 23. 5. 2021 do data postoupení 8. 9. 2021. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3 568,92 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 142 876 Kč od 23. 5. 2021 do data postoupení (8. 9. 2021).

2. Žalovaná v rámci odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu nesporovala, že smlouvu s právním předchůdcem žalobce uzavřela. Peníze získané na základě smlouvy pořizovala pro svého známého, který jí bohužel nesdělil, že splátky nehradí. Požádala proto o poskytnutí určitého času, aby mohla dlužnou částku žalobci splatit. Následně žalovaná soudu sdělila, že dne 23. 9. 2022 žalobci zaslala„ celou vymáhanou částku ve výši 255 000 Kč“ Žalovaná současně požádala„ o odpouštění za prodlevu s úhradou“.

3. Žalobce následně vzal žalobu podáním ze dne 4. 10. 2022 částečně zpět. Ze zaplacené částky 255 000 Kč žalobce započetl 111 722 Kč na dlužné úhrady za služby a 131 545,98 Kč na dlužnou jistinu. Dále započetl 3 568,92 Kč na dlužný úrok z prodlení za dobu do 8. 9. 2021 a v rozsahu 8 163,10 Kč na dlužný úrok za dobu do 8. 9. 2021. Po částečném zpětvzetí žalobce požadoval zaplacení jistiny 11 330,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 11 330,02 Kč za dobu od 27. 9. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 540,34 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z dlužné jistiny 142 876 Kč za dobu od 9. 9. 2021 do 26. 9. 2022), úroku ve výši 18,87 % p. a. z částky 11 330,02 Kč za dobu od 27. 9. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 28 683,18 Kč (úrok ve výši 18,87 % p. a. z dlužné jistiny 142 876 Kč za dobu od 9. 9. 2021 do 26. 9. 2022).

4. Žalovaná se k jednání soudu dne 5. 10. 2022 nedostavila. Neúčast při jednání neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované.

5. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud postupem dle § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. řízení v rozsahu odpovídajícím částečnému zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).

6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřely dne 21. 5. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl věřitel žalované částku 150 000 Kč, a to převodem na jí označený účet, k němuž došlo dne 21. 5. 2019. Žalovaná se zavázala splatit 36 měsíčních splátek po 9 248 Kč. Šlo o jistinu 150 000 Kč, úrok ve výši 164 928 Kč a administrativní poplatek 18 000 Kč. Dle článku 1.5. smlouvy činila zápůjční úroková sazba v případě smlouvy na 36 měsíců 56,71 % p. a. V rámci tzv. karty zákazníka byly zaznamenány zjištěné údaje o poměrech zákazníka (zaměstnavatel, příjmy a výdaje domácnosti). Rozdíl mezi příjmy a výdaji (tzv. použitelný příjem) činil 17 817 Kč. Podpisem listiny bylo zákazníkem stvrzeno, že poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Dopisem ze dne 10. 3. 2021 vyzval původní věřitel žalovanou k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním. Konkrétně požadoval zaplacení částky 148 268 Kč ve lhůtě 30 dnů. Dalším dopisem ze dne 22. 4. 2021 oznámil původní věřitel žalované, že úvěr zesplatnil ke dni 22. 4. 2021. Žalovanou vyzval k zaplacení částky 266 441,58 Kč (jistina 142 876 Kč, zůstatek administrativního poplatku 9 000 Kč, zůstatek úroku 102 722 Kč, účelně vynaložené náklady 300 Kč, zákonné úroky z prodlení ke dni zesplatnění 11 543,58 Kč). Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z karty zákazníka a z upomínek o zaplacení.

7. Původní věřitel postoupil mj. i pohledávku za žalovanou žalobci. V seznamu postoupených pohledávek je uvedena výše pohledávky 266 441,58 Kč. K postoupení došlo smlouvou ze dne 8. 9. 2021 O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna v rámci oznámení ze dne 5. 10. 2021. V předžalobní upomínce ze dne 13. 1. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové částky 279 999,43 Kč (dluh včetně příslušenství). Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky s doklady o odeslání.

8. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy v době uzavření smlouvy. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 16. 4. 2020) u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Dle článku II. odst. 1. zákona č. 186/2020 Sb. citované ustanovení platí i pro smlouvy uzavřené před dnem účinnosti tohoto zákona. Dle § 1810 a násl. o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1813 věty prvé o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem společností [právnická osoba]. Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek, částí seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byla žalovaná o postoupení pohledávky rovněž informována. Žalovaná se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Mohla by se bránit tím, že namísto žalobci plnila původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.

10. Předloženou listinou – smlouvou o spotřebitelském úvěru – bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalovanou jako dlužnicí a společností společnost [právnická osoba] jako věřitelem. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, žalovaná se zavázala ve lhůtě 3 let (36 měsíčních splátek) vrátit celkem 332 928 Kč. Kromě dlužné jistiny se jednalo o úroky v roční sazbě 56 % (celkem 164 928 Kč) a administrativní poplatek 18 000 Kč. Úroky a poplatky v porovnání s jistinou celkem představují 121,95 %. Soud se proto zabýval tím, zda tato ujednání nejsou v rozporu s dobrými mravy. Soud se především zabýval platností sjednané výše smluvního úroku, který musí být co do své výše stanoven tak, aby nebyl v rozporu s dobrými mravy. V tomto směru soud přihlížel k rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004, které shodně uzavřely, že přípustná sjednaná míra smluvního úroku z úvěru či půjčky nesmí přesahovat dvojnásobek až trojnásobek průměrné úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů v měsíci, kdy byla půjčka (resp. úvěr) poskytnuta tak, jak ji poskytovaly bankovní subjekty. Je-li tato hranice překročena, je namístě podle Nejvyššího soudu učinit závěr o nepřiměřenosti sjednaného smluvního úroku. Uvedený závěr platí i pro posuzovanou věc. Na straně druhé se žalovaná tím, že uvedené částky zaplatila, dle soudu uvedených ujednání smlouvy ve smyslu ust. § 1815 věty druhé o. z. dovolala, když takový postup odpovídá i zásadě, že smlouvy mají být plněny (viz § 3 odst. 2 písm. d) o. z.).

11. Na základě výše uvedených úvah pak soud rozhodl o nároku, který zůstal předmětem sporu po částečném zastavení řízení.

12. Soud předně dovodil, že žalovaná dala v souvislosti s úhradou částky 255 000 Kč určitým a srozumitelným způsobem najevo, že hodlá uhradit dlužnou jistinu, úrok a administrativní poplatek. To lze dovodit gramatickým výkladem jejího sdělení, že uhradila„ celou vymáhanou částku ve výši 255 000 Kč“ (předmětem sporu bylo zaplacení částky 254 598 Kč s příslušenstvím). Dle soudu proto žalobce nepostupoval správně, pokud uvedenou částku započetl i na příslušenství pohledávky a nadále trval na zaplacení částky 11 330,02 Kč jako dlužné jistiny. Soud proto návrh žalobce na přiznání uvedené částky jako zůstatku dlužné jistiny zamítl. Žalovaná současně se sdělením, že zaplatila částku 255 000 Kč, oznámila, že žádá o„ odpuštění za prodlevu s úhradou“. Dle soudu se tak domáhala toho, aby žalobci nebylo přiznáno jím požadované příslušenství. Soud se proto zabýval i tímto požadavkem žalované.

13. Jak již bylo uvedeno výše, soud považuje ujednání o úroku ve výši 56 % p. a., jak bylo obsaženo ve smlouvě, za nepřiměřené. Žalobce si patrně této skutečnosti byl vědom, proto v řízení požadoval úrok z úvěru v nižší sazbě (18,87 % p. a.), a to až do zaplacení dluhu. Ani tento požadavek není v souladu se zákonem, protože nebere v úvahu výše citované ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud vychází z toho, že ve vztahu k požadavku na přiznání úroku z úvěru za dobu do úplného zaplacení jistiny je třeba zkoumat přiměřenost ujednání o tomto úroku. Bylo-li ujednání shledáno nepřiměřeným (viz výše), pak není důvod pro přiznání jakékoliv části tohoto úroku. K tomu je třeba uvést, že na dobu 36 měsíců, po kterou měl být úvěr dle smlouvy splácen, byl úvěr kapitalizován pevnou částkou 164 928 Kč.

14. K obdobnému závěru soud dospěl ve vztahu k požadavku na přiznání úroku z prodlení. Není důvod pro přiznání úroku z prodlení z částky 11 330,02 Kč za dobu od 27. 9. 2022, když soud dovodil, že žalovaná dlužnou jistinu plně uhradila již dne 26. 9. 2022. Dle soudu však není namístě ani přiznání úroku z prodlení za předchozí období do zaplacení dlužné jistiny. Žalovaná v prodlení nepochybně byla. Na straně druhé žalovaná splnila i zjevně nepřiměřené nároky, které by soudem vůbec nemusely být přiznány, přičemž šlo o částku významně převyšující případné úroky z prodlení. Za tohoto stavu soud považoval případné přiznání úroku z prodlení za odporující dobrým mravům.

15. Dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (v platném znění), soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. V daném případě došlo ke zpětvzetí žaloby před prvním jednáním soudu. Soudní poplatek z částky, která byla původně předmětem sporu, činil 10 184 Kč Soudní poplatek z částky 11 330,02 Kč, která zůstala předmětem sporu po částečném zpětvzetí žaloby, činí 800 Kč. Rozdíl mezi těmito poplatky činí 9 384 Kč. Podle citovaného ustanovení soud rozhodl o vrácení 80 % z uvedeného rozdílu, tj. částky 7 507 Kč (viz výrok IV.).

16. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl ve věci v podstatné části předmětu sporu úspěšný. Proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady řízení soud považuje částku 2 677 Kč, která odpovídá poměrné části soudního poplatku, jíž soud žalobci nevrátí. Žalobce účtoval náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (odměna za 5 úkonů po 9 340 Kč, náhrada hotových výloh za uvedené úkony po 300 Kč, náhrada cestovních výdajů a náhrada za promeškaný čas). Soud však nepovažuje tyto náklady na právní zastoupení za účelně vynaložené, neboť žalobce hromadně vymáhá postoupené pohledávky ve velkém množství případů. Lze tak konstatovat, že jádrem podnikatelské činnosti žalobce je nákup a vymáhání pohledávek. Dle názoru soudu nelze přiznat náhradu nákladů řízení za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. za řízení, v nichž jsou takovéto pohledávky uplatněny, pokud řízení probíhá obvyklým a předvídatelným způsobem, jelikož žalobce by měl disponovat vlastním odborným personálem, který vykonává potřebné úkony směřující k naplnění předmětu jeho činnosti. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. 28 Cdo 887/2016 ze dne 10. 11. 2016 konstatoval, že„ účelem zastupování advokátem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník, jemuž může být za podmínek uvedených v ustanoveních § 142 - § 150 o. s. ř. přiznána jejich náhrada proti jinému účastníku, jestliže šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou zásadně náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje, by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník.“ Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 988/2012 ze dne 25. 7. 2012 konstatoval, že„ pravidlo, dle nějž lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (na odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty).“ V posuzované věci v podstatě došlo pouze k zaslání předžalobní výzvy k plnění a k podání žaloby, následně k částečnému zpětvzetí žaloby poté, co žalovaná zaplatila vymáhanou částku (zpětvzetí žaloby navíc náležitě nezohlednilo, že žalovaná plnila na dlužnou jistinu a poplatky). Dle soudu je proto namístě žalobci přiznat pouze částku odpovídající ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášce č. 254/2015 Sb., tj. paušální náhradu za 4 úkony (předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, účast při jednání soudu) po 300 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k částce 1 200 Kč náleží rovněž DPH v sazbě 21 %, která činí 252 Kč. Celkově tak bylo žalobci na nákladech řízení přiznáno 4 129 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud nepovažoval žalobcem požadované náklady řízení za zastoupení advokátem za účelně vynaložené, proto jejich náhrada nebyla žalobci přiznána (viz též rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové čj. 26 Co 352/2017-38). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.