9 C 97/2021

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Suchánka a přísedících Stanislavy Zívrové a Zuzany Růžičkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a neplatnost výpovědi dohody o provedení práce, o náhradu mzdy

I. Návrh, aby soud určil, že rozvázání pracovního poměru žalobce u žalovaného okamžitým zrušením, provedeným dopisem žalovaného ze dne 16. 3. 2021, je neplatné, se zamítá.

II. Návrh, aby soud určil, že výpověď dohody o provedení práce, sdělená dopisem žalovaného ze dne 16. 3. 2021, je neplatná, se zamítá.

III. Návrh žalobce na přiznání náhrady mzdy, která byla za dobu do 30. 4. 2021 vypočítána na 49 069 Kč, jakož i na přiznání náhrady mzdy za následující období, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení 33 721,50 Kč, tyto k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 14. 4. 2021 se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž by soud určil, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením, jakož i výpověď dohody o provedení práce, kdy obě právní jednání byla učiněna dopisy žalovaného ze dne 16. 3. 2021, jsou neplatné. Dále se žalobce domáhal přiznání náhrady mzdy za dobu od 18. 3. 2021. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce pracuje u žalovaného od 7. 9. 2020 na pozici [anonymizována dvě slova] Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dále byla uzavřena dohoda o provedení práce. Dne 16. 3. 2021 byl pracovní poměr rozvázán okamžitým zrušením ze strany zaměstnavatele, současně byla dána výpověď dohody o provedení práce. Dopisy obsahující okamžité zrušení a výpověď převzal žalobce dne 18. 3. 2021. Skutková podstata ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, které umožňuje pracovní poměr zaměstnance okamžitě zrušit, nemohla být naplněna. Žalobce měl dle žalovaného hrubým způsobem porušit své pracovní povinnosti, když měl hrubě urážet nadřízenou [anonymizováno] [příjmení]. Celá potyčka mezi žalobcem a [anonymizováno] [příjmení] však vznikla v soukromé záležitosti a již po pracovní době. Žalovaný pevně nestanovil dobu, kdy mělo ke slovní potyčce dojít. Pracovní poměr žalobce byl navíc zrušen až 14 dnů po události. Žalobce sdělil žalovanému dopisem ze dne 18. 3. 2021, že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí a že trvá na svém dalším zaměstnávání. Žalovaný však žalobci další výkon práce neumožnil. Žalobce se proto domáhal určení neplatnosti výše uvedených právních jednání soudem. Dále se domáhal podle ustanovení § 69 zákoníku práce rovněž náhrady mzdy, a to až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní v práci pokračovat nebo kdy dojde k platnému ukončení pracovního poměru.

2. K výzvě soudu žalobce žalobu doplnil podáním ze dne 22. 4. 2021. Žalobce předně vyčíslil výši náhrady mzdy, kterou požaduje. Konkrétně požadoval náhradu mzdy, která ke dni 30. 4. 2021 činila 49 069 Kč. Od tohoto data pak dále požadoval náhradu mzdy ve výši 1 090,50 Kč za každý následující den. Žalobce se dále vyjádřil k události, k níž došlo dne 3. 3. 2021 po 6.30 hod. na pracovišti (tedy k události, pro kterou byl jeho pracovní poměr u žalovaného okamžitě zrušen). [anonymizováno] [příjmení] přišla do práce a šla se převléknout. Když se vrátila na místo předání služby, pracovní doba žalobce již skončila. [anonymizováno] [příjmení] se po celou dobu působení žalobce neztotožnila s jeho [anonymizována tři slova] a dávala mu to patřičně najevo. V osudný den, když mělo dojít k předání služby, avšak již po pracovní době žalobce, jelikož [anonymizováno] [příjmení] nikdy nechodila na předání služby včas, došlo mezi ní a žalobcem ke slovní potyčce, kdy [anonymizováno] [příjmení] prohlásila o žalobci, že je„ [anonymizováno]“, čímž reagovala na připomínky žalobce k její práci. Po tomto výroku došlo u žalobce ke zkratu a na adresu [anonymizováno] [příjmení] prohlásil:„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]“. Věta citovaná žalovaným v okamžitém zrušení pracovního poměru je zcela vyňata z kontextu. Žalobce si je vědom, že svým jednáním porušil jistá etická pravidla vůči [anonymizováno] [příjmení] jakožto ženě, avšak nedomnívá se, že by tento incident měl mít za následek okamžité zrušení jeho pracovního poměru, obzvlášť za situace, kdy vše vyprovokovala [anonymizováno] [příjmení]. Žalobce si je vědom, že řešení soukromých záležitostí na pracovišti je nepřípustné a je mu celé situace líto. Žalovaný však měl přihlédnout k tomu, že žalobci v době potyčky již skončila pracovní doba a měl se na žalobce obrátit s výzvou k podání vysvětlení, případně jej potrestat vytýkacím dopisem. Nebylo však namístě pracovní poměr žalobce okamžitě zrušit, obzvlášť když k tomuto jednání žalovaný přistoupil až 14 dnů po incidentu.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Provoz žalovaného je vzhledem k charakteru činnosti (sociální služby – [anonymizována tři slova]) nepřetržitý a zaměstnanec na pozici zdravotnického pracovníka pracuje v denních a nočních službách se střídáním vždy v 18.30 večer a 6.30 ráno. Při střídání pracovních směn předává odcházející pracovník nastupujícímu pracovníku informace ke zdravotní kondici klientů [anonymizováno] („ předávání služby“). Důležité jsou zejména informace o tom, u kterého klienta došlo k nějaké nečekané události, zakolísání či zhoršení zdravotního stavu. Informace se předávají zapsané v předávací knize a upřesňují se ústním podáním. Dne 3. 3. 2021 ráno měl žalobce za povinnost předat„ službu“ své nadřízené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pracující na pozici [anonymizována tři slova] [příjmení] dorazila na pracoviště v 6.25 hod., což je doloženo záznamem z elektronického systému, zaznamenávajícího příchody a odchody zaměstnanců žalovaného. Po odložení svých osobních věcí v kanceláři (v [anonymizována dvě slova]) sešla o patro níže, do recepce, kde se obvykle děje předání služby. V kanceláři si [anonymizováno] [příjmení] mimo jiné všimla nahodilých vzkazů, nalepených na rozličných místech kanceláře – sesterny. Z nich zjistila, že si žalobce během noční služby neplnil své pracovní povinnosti (a to zásadním způsobem). Proto na recepci [anonymizováno], kde se aktu předávání služby pravidelně účastní i další pracovníci přímé péče, vyzvala [anonymizováno] [příjmení] žalobce k tomu, aby jí důvody jeho počínání šel vysvětlit do kanceláře - sesterny. Nechtěla probírat pracovní problémy před ostatními podřízenými. Žalobce jí však skočil do řeči neadekvátním výkřikem, že„ o noční se nic nestalo“. Na tuto reakci se [anonymizováno] [příjmení] zeptala žalobce, zda má nějaký problém a pokud ano, ať jde s ní do kanceláře vedení společnosti, kde si v klidu vše vyříkají. Na toto sdělení žalobce reagoval hrubostí ve smyslu„ ať už drží hubu, že nikam nepůjde“, a dále výhrůžkou„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]“. Přitom žalobce zcela jasně naznačil, že chce [anonymizováno] [příjmení] praštit do hlavy předávací knihou (úder naštěstí nedokončil). Předávací knihu nakonec odhodil na stolek k [anonymizováno] [příjmení] a bez dalšího opustil budovu [anonymizováno]. Tento průběh mohou dosvědčit i další pracovnice, které se předání služeb zúčastnily. Žalobce poté dne 3. 3. 2021 v cca 10 hodin sdělil vrchní sestře [příjmení] formou SMS, že na následující směny nepřijde, že se„ jde hodit marod“. Celý incident vznikl na pracovišti a v pracovním vztahu. Pokud měl žalobce dojem, že již má po pracovní době a musí být v zaměstnání déle, mohl tuto skutečnost řešit se svou nadřízenou vrchní sestrou či vedením žalovaného formou proplacení přesčasu, což neučinil. Naopak dle žalovaného žalobce svou službu ani řádně nepředal, čímž mohl ohrozit zdraví klientů [anonymizováno]. Doba, kdy k incidentu došlo, byla v okamžitém zrušení pracovního poměru určena dostatečně přesně. Žalobce incident zlehčuje, nešlo jen o slovní potyčku. Došlo k vyhrožování fyzickým násilím, včetně (naštěstí) nedokončeného fyzického napadení. Není pravdou, že by žalobce byl na pracovišti kvůli své [anonymizována tři slova] jakkoli napadán. To, že by [anonymizováno] [příjmení] o žalobci prohlásila, že je„ [anonymizováno]“, rovněž není pravdou, nikdo z přítomných takovou skutečnost nezaznamenal. Pokud by žalobci bylo„ celé situace líto“, jak uvádí, pak měl dostatek prostoru i několik příležitostí tuto lítost projevit, a to jak vůči [anonymizováno] [příjmení], tak vůči žalovanému. Ovšem rozsáhlá písemná ani e-mailová korespondence, kterou žalobce od incidentu 3. 3. 2021 žalovaného zahrnoval, nenese ani náznak takové lítosti. Podle ustanovení § 301 písm. a) zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci. Toto ustanovení vymezuje jednu ze základních povinností zaměstnance a představuje mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, což ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu k zaměstnavateli. Co je porušením povinnosti zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce není zákonem přímo stanoveno, ale je přenecháno soudu, aby sám vymezil, co spadá pod toto ustanovení v každém konkrétním případě. Žalovaný trval na tom, že pracovní poměr žalobce byl platně okamžitě zrušen na základě ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., neboť žalobce jako zaměstnanec hrubě porušil své povinnosti tím, že velmi hrubě slovně napadl a vyhrožoval fyzickým násilím své nadřízené, u čehož byly přítomny i další zaměstnankyně žalovaného. Nadřízená žalobce [příjmení] [příjmení] měla poté strach, že žalobce své výhružky vyplní. Žalobce řádně nepředal svou službu a informace o ní další směně, čímž mohl ohrozit zdraví a život klientů žalovaného. Platná je rovněž výpověď dohody o provedení práce. Zákoník práce umožňuje vypovězení takové dohody i bez udání důvodů. V této souvislosti tak dle žalovaného není co zkoumat. V úvahu připadá pouze přezkoumání toho, zda je výpověď v pořádku z hlediska formálního a zda byla doručena. Žalovaný nesouhlasil ani s nárokem na náhradu mzdy, přičemž rozhodnutí o tomto nároku se odvíjí od toho, jak bude rozhodnuto o návrhu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru.

4. Žalobce po provedeném dokazování na žalobě setrval. Vyjádření dalších zaměstnankyň k průběhu incidentu ze dne 3. 3. 2021 nejsou pravdivá, jmenované mohou mít obavy z toho, že pokud by se vyjádřily jinak, bude jejich pracovní poměr ukončen. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že si u žalovaného několikrát na [anonymizováno] [příjmení] stěžoval, jeho stížnosti byly„ zameteny pod koberec“. [anonymizováno] [příjmení] žalobce šikanovala i kvůli jeho [anonymizována dvě slova].

5. Žalovaný po skončení dokazování trval na zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Výpověďmi svědkyň bylo prokázáno, že se incident popsaný v okamžitém zrušení stal, což ostatně žalobce nepopírá, pouze bagatelizuje míru útoku vůči nadřízené. Svědkyně [příjmení] i další svědkyně potvrdily, že měly z chování žalobce strach, tedy že intenzita jeho výhružek byla značně vysoká. Dalo by se uvažovat i o trestněprávní rovině jednání žalobce. Nelze připustit, aby zaměstnanec takto agresivně a vulgárně vystoupil vůči nadřízenému. Dále bylo prokázáno, že žalobce měl problémy s klienty i spoluzaměstnanci. I kdyby však žalobce jinak byl vzorným zaměstnancem, pak jeho jednání dne 3. 3. 2021 bylo natolik závažné, že po žalovaném nebylo možno spravedlivě požadovat, aby žalobce dále zaměstnával.

6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že pracovní poměr žalobce u žalovaného vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 7. 9. 2020. Žalobce začal pro žalovaného vykonávat druh práce [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] podle ustanovení § 115 odst. 1 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Byly sjednány místo výkonu práce v [obec] – sídlo či provozovna žalovaného, den nástupu do práce 7. 9. 2020. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dále byla dohodnuta nerovnoměrně rozvržená pracovní doba, a to dvousměnná v denních a nočních směnách. Denní směny byly zahajovány v 06.30 hodin, ve stejný okamžik končily noční směny. Tyto skutečnosti soud zjistil z pracovní smlouvy.

7. Dne 22. 12. 2020 účastníci uzavřeli dohodu o provedení práce, podle které měla být práce vykonávána od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021. Konkrétně měl žalobce pro žalovaného vykonávat práce spojené s kontrolními činnostmi v zařízení [příjmení], které byly specifikovány v příloze č. 1 dohody o provedení práce. V čl. 10 dohody bylo uvedeno, že dohodu lze jednostranně zrušit písemnou výpovědí bez nutnosti uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začne běžet dnem doručení výpovědi. Tyto skutečnosti soud zjistil z dohody o provedení práce s přílohou č. 1.

8. Žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr žalobce dopisem ze dne 16. 3. 2021. Toto jednání žalovaný odůvodnil následujícím způsobem:„ ...Tento pracovní poměr s Vámi rozvazujeme okamžitým zrušením pracovního poměru dle § 55 odst. (1) písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění (Zákoník práce). Důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru je skutečnost, že jste dne 3. 3. 2021, v době ranního předávání služby na pracovišti, tj. v cca 6:30 hodin, hrubě urážel Vám nadřízenou pracovnici, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a dokonce jste jí vyhrožoval fyzickým násilím, kdy jste jí řekl„ [anonymizováno 14 slov]“. Tímto jednáním jste tak zvlášť hrubým způsobem porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci.“ 9. Z dalšího dopisu žalovaného ze dne 16. 3. 2021 adresovaného žalobci soud zjistil, že žalobci byla dána výpověď dohody o provedení práce. V listině se mj. uvádí:„ Důvodem našeho jednání jsou skutečnosti, že s Vámi byl rozvázán hlavní pracovní poměr cestou Okamžitého zrušení pracovního poměru. Výpovědní lhůta činí 15 dnů od doručení, či tři dny od podání této zásilky na celostátní poštu.“ 10. Žalovaný v rámci dopisu adresovaného žalobci dne 18. 3. 2021 vyjádřil svůj nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru i nesouhlas s výpovědí dohody o provedení práce. Žalobce sdělil, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné. Dále uvedl:„ Důvody, které uvádíte nemohou být brány v zřetel, protože celý incident se stal až pár minut po mé pracovní době. Nikoliv v době předání služby, jak v dopise uvádíte. Předání služby nemohlo být provedeno v rozmezí mé pracovní doby, protože Mgr. [příjmení] na předání nikdy nepřišla včas. Pakliže se něco podobného, jak v dopise uvádíte, stalo ([příjmení] citace je velice nepřesná), bylo to způsobeno psychickou zátěží, kterou na mne Mgr. [příjmení] vyvýjela a následným psychickým zhroucením o kterém jste byl informován a o kterém jste neprovedl zápis do knihy úrazů (!!!) a na které navazuje má pracovní neschopnost“. Žalobce dále sdělil, že okamžité zrušení pracovního poměru neakceptuje a nadále trvá na svém zaměstnávání žalovaným.

11. Z dopisu žalovaného ze dne 29. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný reagoval na dopisy žalobce ze dne 18. 3. a 22. 3. 2021. Z dopisu vyplývá, že žalovaný setrval na svých právních jednáních a žalobci sdělil, že na jeho další případné písemnosti nebude reagovat.

12. Z výpisu z elektronického systému docházky zaměstnanců (Přehled záznamů docházky) bylo zjištěno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zaznamenala dne 3. 3. 2021 příchod do zaměstnání v 06.25 hodin. 13. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sepsala dne 3. 3. 2021 zápis adresovaný [jméno] [příjmení], řediteli [příjmení] [příjmení]. Zápis byl proveden ve věci pracovního incidentu pana [celé jméno žalobce] vůči [jméno] [příjmení]. V listině se uvádí:„ Dne 3. 3. 2021 došlo v pracovní době při předávání ranní služby k nemilému incidentu zaměstnancem panem [celé jméno žalobce], kterým mne slovně napadl a vyhrožoval cituji„ [anonymizováno 11 slov] a [anonymizováno 10 slov]“. Při předávání služby jsem pouze slušně požádala pana [celé jméno žalobce], pokud má nějaký problém, že si jej můžeme vyřešit osobně, místo lepení papírků po sesterně, což dělá neustále. Místo toho na mou osobu začal útočit a slovně mě napadat. Při výhrůžce byly přítomné pečovatelky, zdravotní sestra konající denní službu a ergoterapeutka. Vzhledem k nepředvídatelnosti pana [celé jméno žalobce] Vás žádám o řešení této pro mne nepříjemné situace, neboť se vzhledem k jeho výhrůžkám bojím o svou osobu. K mým pracovním povinnostem, vyplývajícím z mého pracovního popisu funkce staniční sestry, patří zejména péče o klienty a plnění jejich psycho-sociálně duševních potřeb, kontrola činnosti ošetřovatelů a zdravotnického personálu spočívající v plnění těchto potřeb. Pokud si personál tyto činnosti neplní, je namístě a mou povinností vyplývající z pracovní pozice na neplnění si svých pracovních povinností personál upozornit a zjednat nápravu v zájmu klientů. S personálem [anonymizováno] máme dobré vztahy a vždy se vše vyřešilo ve prospěch obou stran.“ 14. Dne 10. 3. 2021 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sepsala seznam povinností zdravotní sestry při noční směně dle popisu práce, které nebyly žalobcem při směně z 2. 3. 2021 na 3. 3. 2021 splněny. Šlo o přípravu medikace pro klienty [příjmení] [příjmení] na celý nadcházející den, o nadrcení ranních léků, o vypsání chybějící medikace pro klienty na 3. patře SD, o podání nočních léků, podání inzulinu a aplikaci antikoagulačních léků do podkoží, o nakrmení klientů s PEG, úklid a přípravu na další den, o vylití močových sáčků a ranní rozdání Euthyroxu. Dále [anonymizováno] [příjmení] uvedla, že ráno byla sesterna polepena zcela nevhodnými a zcestnými vzkazy od žalobce, které byly přiloženy. Na první listině je vytištěn text:„ Odmítám po tobě uklízet tvůj bordel!!! Odmítám dělat věci, které nejsou VÝSLOVNĚ napsány v popisu práce sestry!!! Z důvodu špatně předepsaných preskripcí odmítám zodpovídat za lékování – 3. patro není nalékováno!!! Jelikož se nepředávají opiáty, odmítám zodpovídat za jejich počet!!!“. Rukou je připsán text:„ Místo věčného vysedávání na Facebooku si nalékuj!“ Na druhé listině je vytištěn text:„ Nikde jsem v popisu práce nenašel, že bych měl po někom uklízet jeho bordel. Takže buď tak laskavá a uklízej po sobě.“ Na další listině jsou texty psané dvěma odlišnými pisateli. První pisatel napsal:„ Nekape do očí, nepřevazuje, nemeje hrnky, nevylejvá pytlíky, nepřipravené dekurzy, nesmí hodnotit ostatní ([jméno]), lidi si na něj stěžují“. Pod uvedeným textem je dalším pisatelem napsáno:„ Jelikož nejsou rozepsané preskripce, proto nekapu do očí. Nepřevazuji z důvodu, že nebudu za staniční dělat její práci. Pytlíky vylejvám, hrnky meju. Můžu si hodnotit KOHO CHCI!“ 15. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že u žalovaného pracuje od října 2019, po celou dobu ve funkci staniční sestry. Byla nadřízenou žalobce. Písemné vyjádření ze dne 3. 3. 2021 napsala bezprostředně po incidentu. Ráno přišla do práce, sesterna byla polepena papírky. Na to následně sdělila žalobci, že už jí tyto vzkazy nebaví, že si vše vyřídí mezi sebou, případně půjdou k řediteli. Poté následovalo vyjádření žalobce, které citovala. Z chování žalobce měla pocit, že kdyby stála přímo vedle něho, dostala by ránu předávací knihou, kterou měl v ruce. Ve skutečnosti od něho byla několik metrů. Vzhledem k tomu, v jakém byl žalobce amoku až nepříčetnosti, bála se, že si na ni třeba počká po práci a něco jí udělá. Rozhodně se při této příležitosti nijak nevyjádřila k [anonymizována dvě slova] žalobce. Z její strany ve vztahu k žalobci nikdy nezaznělo slovo„ [anonymizováno]“ a ani žádné jiné vyjádření k jeho [anonymizována dvě slova].

16. V písemném prohlášení [jméno] [příjmení] se uvádí:„ Dne 3. 3. 2021 při předání došlo k incidentu mezi sestrou [příjmení] a p. [celé jméno žalobce]. Sestra [příjmení] upozornila p. [celé jméno žalobce], že pokud má připomínky k její osobě, tak aby to řešil s ní osobně. Na to jí p. [celé jméno žalobce] slovně napadl větou, [anonymizováno 11 slov]. Na stůl odhodil předávací knihu a opustil budovu.“ 17. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že u žalovaného pracuje jako aktivizační pracovnice. Písemné prohlášení sepsala s dalšími kolegyněmi po jejich vzájemné dohodě. Neslyšela, že by během události zaznělo ze strany [anonymizováno] [příjmení] cokoliv ohledně [anonymizována dvě slova] žalobce. Nezaznělo ani slovo [anonymizováno]. Byla přítomna po celou dobu, kdy tam byl žalobce, který odhodil předávací knihu a odešel.

18. Ve vyjádření sepsaném [anonymizováno]. [příjmení] dne 9. 3. 2020 se uvádí:„ Dne 3. 3. 2021 při ranním předávání směny jsem byla svědkem, kdy pan [celé jméno žalobce] slovně a vulgárně napadl sestru [anonymizována dvě slova]. [příjmení] započala předávání tím, že p. [celé jméno žalobce] pouze upozornila, že pokud on sám bude mít výhrady k její práci, ať vše zmíní při předávání směn. P. [celé jméno žalobce] vzápětí prohlásil, že vše si s p. [příjmení] vyřeší venku, kde jí, jak řekl„ [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“. Po té po ní hodil předávací knihu a odešel. Já osobně nemám s p. [celé jméno žalobce] dobrou zkušenost. Chová se arogantně a nevypočitatelně.“ 19. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) bylo zjištěno, že u žalovaného pracuje jako pečovatelka. Svědkyně trvala na popisu události, jek je obsažen v jejím písemném vyjádření. Ve vztahu k osobě žalobce proběhlo více události, postupně to gradovalo. I na základě toho se s kolegyněmi dohodly, že sepíší, co se dne 3. 3. 2021 stalo. Byla přítomna po celou dobu, kdy na místě byli [anonymizováno] [příjmení] a žalobce. Žádná poznámka k [anonymizována dvě slova] žalobce ze strany [anonymizováno] [příjmení] při této příležitosti nezazněla, nezaznělo ani slovo [anonymizováno]. Vystoupení žalobce dne 3. 3. 2021 na ni zapůsobilo tak, že docela měla strach a opravdu čekala, že žalobce po kolegyni [příjmení] skočí.

20. V nedatovaném písemném prohlášení [jméno] [příjmení] se uvádí:„ Dne 3. 3. 2021 při předání přišla staniční sestra [anonymizováno] [příjmení] a něco řekla p. [celé jméno žalobce]. Na to konto p. [celé jméno žalobce] vystartoval a byl vulgární vůči p. [příjmení]. Co přesně řekl si nepamatuji nebo spíše jsem tomu nevěnovala pozornost.“ 21. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že u žalovaného pracovala od dubna 2019 do dubna 2021 ve funkci pracovníka v sociálních službách. Impulsem k sepsání jejího prohlášení byl konflikt, ke kterému došlo při předání noční a denní směny. S kolegyněmi si tehdy řekly, že by bylo vhodné to nějak písemně podložit. Byla na místě přítomna po celou dobu, kdy tam byli žalobce i [anonymizováno] [příjmení]. Z její strany žádná poznámka k [anonymizována dvě slova] žalobce nezazněla, neví ani o tom, že by zaznělo slovo [anonymizováno].

22. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 30 C 100/2021 bylo zjištěno, že žalobce podal dne 20. 4. 2021 proti žalovanému žalobu o„ uznání, že pracovní úraz je platný“, dále pak o uložení povinnosti uhradit žalobci náhradu za pracovní úraz dle platného zákoníku práce ode dne vzniku pracovního úrazu, tedy od 3. 3. 2021. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 3. 3. 2021 po noční změně došlo k [anonymizována dvě slova] žalobce na pracovišti. Toto zhroucení bylo důsledkem přímých intervencí nadřízené žalobce [příjmení] [příjmení]. Na ty si žalobce několikrát stěžoval vrchní sestře [příjmení], avšak bez úspěchu. Byl donucen sepsat oficiální stížnost na [anonymizováno] [příjmení] a čekal na rozhodnutí ředitele, opět bez úspěchu. Ředitel žalobci na jeho stížnost neodpověděl. [anonymizováno] [příjmení] zneužívala své pozice nadřízené a praktikovala na pracovišti bossing. Žalobce neustále přetěžovala, dávala mu 24-hodinové směny bez řádného odpočinku, nedala mu dovolenou, na kterou měl nárok, ona sama však dovolenou čerpala. Pod pohrůžkou výpovědi ho nutila dělat její práci. Každodenně poukazovala nemístnými poznámkami na jeho odlišnou [anonymizována dvě slova] a urážela ho do [anonymizováno]. Tato několik měsíců trvající šikana ze strany [anonymizováno] [příjmení] vedla k [anonymizována dvě slova] [role v řízení], s touto diagnózou se v současnosti léčí v dočasné pracovní neschopnosti. Za těchto okolností je dána plná odpovědnost zaměstnavatele.za psychický stav žalobce. Žalobce tak má právo na odškodnění pracovního úrazu.

23. K jednání soudu dne 6. 10. 2021 byla předvolána rovněž svědkyně [jméno] [příjmení] jako další osoba, která byla přítomna při incidentu dne 3. 3. 2021 a která k průběhu události sepsala písemné vyjádření. Tato svědkyně omluvila svoji neúčast při jednání. Žalovaný na jejím výslechu netrval. Další tři pracovnice přítomné při události dne 3. 3. 2021 slyšené jako svědkyně, jakož i [anonymizováno] [příjmení], vypovídaly shodně, jejich výpovědi nevykazovaly žádné rozpory. Soud proto považoval provedení důkazu výslechem svědkyně [příjmení] za nadbytečné. Soud považoval za nadbytečné rovněž provedení žalobcem navrženého důkazu výslechem svědkyně [příjmení] [jméno]. Ta dle žalobce nebyla přítomna incidentu dne 3. 3. 2021, ale mohla se vyjádřit k práci [anonymizováno] [příjmení]. Posuzování pracovní činnosti [anonymizováno] [příjmení] však není pro rozhodnutí v této věci relevantní. Proto soud ani tento důkaz neprovedl.

24. Dle § 48 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ve znění účinném ke dni 3. 3. 2021, tj. ke dni, kdy došlo k napadenému právnímu jednání), pracovní poměr může být rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době. Dle § 55 odst. 1 písm. b) cit. zák. zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Dle § 60 cit. zák. v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. Dle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

25. Dle § 77 odst. 2 písm. g) zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, vztahuje se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr úprava pro výkon práce v pracovním poměru; to však neplatí, pokud jde o skončení pracovního poměru. Dle § 77 odst. 4 cit. zák. není-li sjednán způsob zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, je možné ho zrušit a) dohodou smluvních stran ke sjednanému dni, b) výpovědí danou z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, nebo okamžitým zrušením; okamžité zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti však může být sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr. Pro zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti se vyžaduje písemná forma, jinak se k jeho výpovědi nebo okamžitému zrušení nepřihlíží.

26. Soud předně dovodil, že žaloba o zrušení okamžitého zrušení pracovního poměru byla podána včas, tj. před uplynutím zákonné dvouměsíční prekluzivní lhůty běžící ode dne, kdy měl pracovní poměr na základě napadeného právního jednání skončit. Žalobci byl dopis žalovaného obsahující okamžité zrušení pracovního poměru doručen dne 18. 3. 2021, žaloba byla podána dne 14. 4. 2021. Vzhledem k tomuto závěru se soud návrhem na určení neplatnosti okamžitého zrušení věcně zabýval.

27. Dle soudu nelze vyloučit, aby se zaměstnanec domáhal rovněž určení neplatnosti zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce, přičemž by takový nárok měl být uplatněn za shodných podmínek, jako návrh na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Výpověď dohody o provedení práce byla žalobci rovněž doručena dne 18. 3. 2021, tento právní vztah měl zaniknout uplynutím další patnáctidenní lhůty. I v tomto případě tak dle soudu byl nárok uplatněn včas, a proto se jím věcně zabýval.

28. Soud dále dovodil, že důvod rozvázání pracovního poměru byl po skutkové stránce vymezen určitým a pochybnosti nevzbuzujícím způsobem. Tímto důvodem byl verbální útok žalobce na jeho nadřízenou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], k němuž došlo dne 3. 3. 2021 při předávání směn v zařízení provozovaném žalovaným. Žalovaný přitom citoval slova, která žalobce vůči nadřízené [anonymizováno] [příjmení] použil. Za dostatečně určité považuje soud rovněž časové vymezení události, kdy žalovaný použil údaj„ cca 6.30 hodin“. Dle soudu by nebylo možno dospět k závěru o neplatnosti právního jednání žalovaného ani v případě, že by časový údaj zcela chyběl. Postačující by totiž bylo slovní vymezení, že k události došlo„ v době ranního předávání služby na pracovišti“.

29. Neobstojí ani námitka žalobce, že žalovaný k okamžitému zrušení pracovního poměru přistoupil až dne 16. 3. 2021, ačkoliv k incidentu, který byl důvodem právního jednání žalovaného, došlo již dne 3. 3. 2021. Dle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl. Tato lhůta byla žalovaným dodržena.

30. Soud na základě provedených důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu: Žalobce vykonával pro žalovaného sjednanou práci v rámci noční směny ze dne 2. 3. na den 3. 3. 2021. Dle ujednání o rozvržení pracovní doby obsaženého v pracovní smlouvě směna končila dne 3. 3. 2021 v 6.30 hodin. Žalobce měl obvyklým způsobem předat směnu své nadřízené staniční sestře [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. O předání směn se prováděly zápisy do tzv. předávací knihy. [anonymizováno] [příjmení] se dne 3. 3. 2021 dostavila na pracoviště dle elektronického systému evidence docházky v 6.25 hodin. Odebrala se do tzv. sesterny, kde objevila písemné vzkazy žalobce vztahující se k plnění (či spíše neplnění) pracovních povinností žalobce i [anonymizováno] [příjmení]. Poté se odebrala do recepce [anonymizována dvě slova], kde předávání služeb pravidelně probíhalo. Zde byl přítomen žalobce, jakož i další zaměstnankyně žalovaného. [anonymizováno] [příjmení] žalobce vyzvala, aby namísto opakovaného lepení písemných vzkazů na sesterně řešil případné problémy s ní osobně. Žalobce poté pronesl větu:„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“. Poté odhodil předávací knihu, kterou měl v ruce, na stůl a odešel.

31. Popsaný průběh událostí potvrdily [anonymizováno] [příjmení], jakož i svědkyně [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Provedeným důkazy nebylo prokázáno, že by výroku žalobce předcházelo použití slova„ [anonymizováno]“ na adresu žalobce ze strany [anonymizováno] [příjmení], ani jakákoliv jiná poznámka k [anonymizována dvě slova] žalobce. Soud přitom nemá důvod o hodnověrnosti výpovědí svědkyň pochybovat. Svědkyně vypovídaly po zákonném poučení o následcích křivé výpovědi. Svědkyně popsaly průběh událostí ve shodě se svými dřívějšími písemnými vyjádřeními, která sepsaly spontánně, nikoliv například na žádost zaměstnavatele. Výpovědi svědkyň nevykazovaly žádné významné rozpory, pro které by byl důvod o jejich obsahu pochybovat. Neobstojí námitka, že svědkyně jako zaměstnankyně žalovaného mají obavy o další trvání svého zaměstnání (například svědkyně [příjmení] již zaměstnankyní žalovaného není).

32. Soud nemohl přehlédnout ani to, že se tvrzení žalobce o použití slova„ [anonymizována dvě slova] [příjmení] na jeho adresu poprvé objevilo až ve vyjádření, které žalobce podal na výzvu soudu dne 27. 4. 2021. V písemné reakci žalobce na okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 18. 3. 2021 žádná zmínka o tom, že jeho vyjádření ze dne 3. 3. 2021 bylo pouze reakcí na jakékoliv předchozí vyjádření [anonymizováno] [příjmení] k jeho [anonymizována dvě slova], není. Pokud by projev žalobce ze dne 3. 3. 2021 skutečně byl bezprostřední reakcí na útok vůči jeho [anonymizována dvě slova], šlo by dle soudu o natolik významnou skutečnost, kterou by žalobce do svého dopisu ze dne 18. 3. 2021 nepochybně uvedl. Soud tedy tvrzení žalobce, že jeho vyjádření bylo pouze reakcí na předcházející poznámku [anonymizováno] [příjmení] k jeho [anonymizována dvě slova], neuvěřil.

33. Dle soudu skutek, pro který žalovaný pracovní poměr žalobce okamžitě zrušil, nepochybně souvisel s výkonem práce sjednané v pracovní smlouvě. K verbálnímu útoku na [anonymizováno] [příjmení] došlo v době předávání služby ze strany žalobce, jenž vykonával práci v průběhu noční směny, [anonymizováno] [příjmení], která měla vykonávat práci během následující denní směny. O tom ostatně svědčí prokázaná skutečnost, že k události došlo v tzv. recepci, kde dle zavedené praxe k předávání služeb docházelo pravidelně, jakož i to, že žalobce držel v ruce tzv. předávací knihu, kterou před svým odchodem z místnosti odhodil na stůl směrem k [anonymizováno] [příjmení]. Nelze tedy přisvědčit argumentaci žalobce, že se incident týkal soukromé záležitosti.

34. Není rozhodné, zda ke skutku, pro který byl pracovní poměr žalobce okamžitě zrušen, došlo z časového hlediska před 6.30 hodin nebo až později. Rozvržení pracovní doby je u žalovaného upraveno tak, že noční směna končí a ranní směna začíná v 6.30 hodin. Za tohoto stavu je přirozené, že k ukončení procesu předání noční směny může dojít až po 6.30 hod., tedy formálně po skončení noční směny. Z toho však nelze dovozovat, že události, k nimž případně došlo při předání služby až po dovršení 6.30 hodin, nesouvisí s výkonem práce zaměstnance během noční směny.

35. Konečně dle soudu neobstojí ani námitka, že verbální útok žalobce proti [anonymizováno] [příjmení] byl reakcí na dlouhodobé šikanózní jednání (bossing) staniční sestry [anonymizováno] [příjmení] vůči žalobci. Skutková zjištění o tom, jak událost dne 3. 3. 2021 proběhla, totiž ničemu takovému nenasvědčují. [anonymizováno] [příjmení] žalobce pouze vyzvala k tomu, aby s ní případné výhrady k její práci projednal osobně a zdržel se opakovaného vylepování písemných vzkazů v tzv. sesterně. Takový požadavek byl dle soudu zcela legitimní, a to i se zřetelem k tomu, jakým způsobem byly výhrady k činnosti [anonymizováno] [příjmení] formulovány. Jak sama [anonymizováno] [příjmení] uvedla, měla v úmyslu se žalobcem záležitost projednat, aniž by tomu byly přítomny další pracovnice žalovaného. Reagoval-li žalobce výše popsaným způsobem, pak šlo o reakci neadekvátní. Argumentace žalobce, že šlo o reakci na dlouhodobé jednání [anonymizováno] [příjmení], se za tohoto stavu nutně jeví jako účelová.

36. Po právní stránce se soud zabýval otázkou, zda výše popsaným jednáním žalobce došlo k porušení povinnosti vyplvající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Za povinnost, k jejímuž porušení přitom došlo, soud považuje povinnost zakotvenou v ust. § 301 písm. a) zákoníku práce, tj. povinnost zaměstnance plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci. Při posuzování otázky, zda došlo ke kvalifikovanému porušení povinnosti, s nímž zákon spojuje právo zaměstnavatele okamžitě zrušit pracovní poměr zaměstnance, bral soud v úvahu rovněž ustálenou judikaturu, konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 21 Cdo 477/2000. Uvedené rozhodnutí bylo přijato ještě za účinnosti zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, nicméně dle soudu je použitelné i v současné době.

37. Ve zmíněném rozhodnutí se mj. uvádí: Povinnost dodržovat pracovní kázeň patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru (srov. § 35 odst. 1 písm. b) zák. práce) a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení pracovní kázně právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným, méně závažným porušením pracovní kázně, závažným porušením pracovní kázně a porušením pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Porušení pracovní kázně nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je - jak vyplývá z ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) a § 46 odst. 1 písm. f) části věty před středníkem zák. práce - důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru; okamžité zrušení pracovního poměru je přitom odůvodněno tehdy, jsou-li tu takové okolnosti, ze kterých vyplývá, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby. Ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce a § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, t.j. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu možností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy„ méně závažné porušení pracovní kázně",„ závažné porušení pracovní kázně" a„ porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem" definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení pracovní kázně. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. Okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce je ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) části věty před středníkem zák. práce výjimečným opatřením (srov. dikci ustanovení § 53 odst. 1 zák práce„ Zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr výjimečně..."). K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby. Při zkoumání, zda žalobce dne 2. 12. 1998 jednáním uvedeným v dopise o okamžitém zrušení pracovního poměru porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem, odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku - přihlížel zejména k tomu, že verbální projevy žalobce vůči žalovanému jako zaměstnavateli (majiteli firmy) byly hrubé, nepřístojné a vulgární, že žalobce je příbuzným žalovaného (jeho tchánem), že však důvodem rozepře nebyly příbuzenské záležitosti, ale vztahy pracovněprávní, a k tomu, že tyto výroky žalobce slyšelo několik dalších zaměstnanců. Souhlasit lze také s tím, že intenzita slovních útoků žalobce namířených proti žalovanému jako jeho zaměstnavateli - zejména vzhledem k jejich obsahu - byla takového charakteru a tak závažná, že se nebylo třeba, ve vztahu k vymezení hypotézy, zabývat již okolnostmi dalšími (např. že se jinak jednalo o dlouhodobého zaměstnance, který bez výhrad pro žalovaného vykonával práce v „ převážně rodinném podniku", za což dostal i poděkování, že slovnímu konfliktu nepředcházelo porušení pracovního pokynu či nesplnění konkrétního pracovního úkolu, že šlo o emotivní reakci žalobce apod.). Dovolací soud proto dospěl k závěru, že z hlediska požadavku vymezení hypotézy právní normy, jak v posuzované věci vyplývá z ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce (tedy pro právní závěr, zda žalobce porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem), lze úvahu odvolacího soudu vzhledem k okolnostem případu považovat za úplnou a správnou. Odvolací soud tedy v souladu se zákonem dospěl ke správnému závěru, že intenzita porušení pracovní kázně žalobcem opravňovala žalovaného k tomu, aby se žalobcem rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce.

38. Případ posuzovaný Nejvyšším soudem v rámci citovaného rozhodnutí vykazuje určité shodné znaky s věcí, v níž zdejší soud rozhodoval nyní. Ze strany žalobce jako zaměstnance došlo dne 3. 3. 2021 k hrubému verbálnímu projevu na adresu jeho nadřízené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to za přítomnosti několika dalších zaměstnankyň (podřízených [titul]). Projev žalobce navíc obsahoval výhrůžku fyzickým násilím vůči nadřízené, přičemž tato výhrůžka vzbudila u [anonymizováno] [příjmení] obavu z toho, že ji žalobce naplní (viz výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení] a její dopis zaměstnavateli ze dne 3. 3. 2021). Rovněž u další přítomné osoby – [jméno] [příjmení] – vyvolal projev žalobce dojem, že výhrůžku fyzickým násilím vůči [anonymizováno] [příjmení] naplní. K projevu žalobce přitom došlo při předávání služby, tedy v rámci pracovněprávního vztahu. Soud tedy dovodil, že ze strany žalobce došlo k porušení povinností vyplývajících z právních norem vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a že po žalovaném nebylo možno spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnával byť i jen po dobu výpovědní lhůty. Soud dospěl k závěru, že vzhledem k intenzitě porušení povinnosti žalobcem nebylo třeba zabývat se dalšími okolnostmi ve vztahu k vymezení hypotézy právní normy. Proto soud žalobu v části, v níž se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, zamítl. Pokud pak žalobce v rámci svého dopisu adresovaného žalovanému dne 18. 3. 2021 poukazoval na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 180/16, nelze než konstatovat, že skutkový stav ve věci posuzované Ústavním soudem byl zásadně odlišný.

39. Soud neshledal neplatným ani další právní jednání žalovaného, konkrétně výpověď dohody o provedení práce. Toto právní jednání bylo učiněno v písemné formě. Dle článku 10. dohody o provedení práce ji bylo možno vypovědět bez nutnosti uvedení důvodu, přičemž takové ujednání nikterak neodporuje zákonu, naopak odpovídá ustanovení § 77 odst. 4 písm. b) zákoníku práce. Zrušil-li žalovaný okamžitě pracovní poměr žalobce, pak je navíc logické, že neměl zájem ani na tom, aby pro něho žalobce dále pracoval na základě dohody o provedení práce. Soud proto i v této části žalobu zamítl (výrok II.).

40. Žalobce se dále domáhal přiznání náhrady mzdy podle ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce, tedy z toho důvodu, že s ním žalovaný neplatně zrušil pracovní poměr. Dospěl-li soud k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo provedeno platně, pak je bez dalšího zřejmé, že žalobce nemůže mít právo na náhradu mzdy podle ust. § 69 zákoníku práce. Proto byla žaloba i v této části zamítnuta (výrok III).

41. Výrok o nákladech řízen se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, konkrétně nákladů právního zastoupení, které soud přiznal ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. Soud přitom musel zohlednit, že předmětem sporu bylo určení neplatnosti dvou právních jednání a zaplacení částky 49 069 Kč. V případě určení neplatnosti právního jednání činí tarifní hodnota 35 000 Kč (viz § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), odměna za úkon právní služby tak činí 2 500 Kč. Odměna v této výši náleží dvakrát, protože předmětem sporu je určení neplatnosti dvou právních jednání. V případě sporu o zaplacení částky 49 069 Kč činí dle § 7 vyhlášky odměna za úkon právní služby 3 100 Kč. Žalovanému tak na odměně náleží za každý úkon právní služby celkem 8 100 Kč. Odměna v této výši byla přiznána za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu). Dále byla přiznána paušální náhrada hotových výloh za uvedené úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Na nákladech zastoupení byla přiznána cestovní náhrada za použití vozidla k jednání soudu ve výši 1 869 Kč (trasa [obec] – [obec] a zpět, celkem 300 km, průměrná spotřeba 6,73 l /100 km, cena PHM 27,20 Kč, základní náhrada 4,40 Kč/km) a náhrada za čas promeškaný cestou k jednání 800 Kč (8 půlhodin po 100 Kč). Zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení náleží DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 27 869 Kč, daň činí 5 852,50 Kč. Celkově tak bylo na nákladech řízení přiznáno 33 721,50 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.