11 C 14/2022

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o 29 084 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 29 084 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 084 Kč od 28. 07. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 8,42 % ročně z částky 26 290,45 Kč od 28. 07. 2021 do 20. 08. 2021, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 26 290,45 Kč od 21. 08. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 07. 2021 dosáhne částky 120 038 Kč, zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 2 156 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 156 Kč od 28. 07. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 24 944,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku uvedla, že mezi nimi byla uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , dne 20. 11. 2019. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 28 000 Kč, který byl vyplacen 25. 11. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 154 Kč, když splátek mělo být uhrazeno 48. Žalovaná řádně nehradila splátky tak, jak bylo dohodnuto, když uhradila pouze 14 splátek po 2150 čtyřech korunách. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut a dále na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila, byla vyzvána předžalobní výzvu k úhradě ani na tuto však žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Naopak uplatnila podáním ze dne 10. 6. 2022 vzájemný návrh, kterým se domáhala po žalobkyni zaplacení částky 2 156 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla, že považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Žalované byla poskytnuta částka 28 000 Kč a jelikož žalovaná uhradila žalobkyní částku 30 156 Kč, je to žalobkyně, která se o částku 2 156 Kč obohatila a je povinna jí tudíž žalované vrátit.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 11. 2019 je prokázáno, že žalované, jakož to žadatelce byla žalobkyní poskytnuta částka 28 000 Kč, kterou se zavázala splácet ve 48měsíčních splátkách po 2 154 Kč. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 100 032 Kč.

5. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 26. 11. 2019 je prokázáno, že tato dohoda byla schválena žalobkyní. Součástí smlouvy bylo i pojištění splácet.

6. Z oznámení ze dne 26. 7. 2021 je prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitě u úhradě dosud nesplacené části úvěru.

7. Z karty klienta je prokázáno, že žalovaná uhradila celkem. 14 splátek po 2 154 Kč.

8. Předžalobní výzvou ze dne 3. 1. 2022 je prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Doručení je prokazováno podacím archem.

9. Ke zkoumání úvěru schopnosti žalované je prokázáno, že žalobkyně z registru Solus nezjistila žádné záznamy. Z výpisu bankovního registru klientských informací zjistila, že žalované bylo přiděleno CBS skóre s kódem příznaků 16, což znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná (jedná se o negativní příznak). Z výplatních lístků žalované je prokázáno, že žalované byla pravidelně vyplacena částka přibližně ve výši 12 170–12 270 Kč. Potvrzení zaměstnavatele žalované prokazovalo měsíční příjem žalované ve výši 12 632 Kč. Pracovní smlouva prokazovala, že žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou. Z listiny hodnocení klienta je patrno, že žalobkyně zohlednila pravidelný čistý měsíční příjem žalované ve výši 12 500 Kč a jako její výdaje označila životní minimum 3 410 Kč, náklady na bydlení 1 400 Kč a jiné výdaje nezohlednila. Žalovaná bydlí u rodičů a je vdaná.

10. Předžalobní výzva ze dne 19. 7. 2022, 21 prokazuje, že žalobkyně byla vyzvána k zaplacení částky 2 156 Kč do sedmi dnů od zaslání výzvy. Výzva byla doručena 20. 7. 2021.

11. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Na podkladě hora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný.

22. Žalobkyně uvádí, že vycházela z měsíčního příjmu žalované 12 500 Kč a měsíčních výdajů ve výši 3 410 Kč a 1400 Kč. Posouzení úvěruschopnosti směřuje jednak ke schopnosti spotřebitele sjednaný úvěr pravidelně splácet (s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele) a dále na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení veškerých běžných výdajů měsíčně taková částka, která je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Spotřebitel má být proto chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli mu úvěr neměl být vůbec poskytnut při řádném dodržení postupů a odborné péče.

23. Jelikož nebyly příjmy a výdaje žalované doloženy žádnou listinou, lze posouzení úvěruschopnosti považovat za nedostatečné za situace, že majetková situace žalované zůstala za této situace nejistá. Výdaje žalované nebyly ověřeny vůbec žádnou listinou a právní předchůdkyně žalobkyně se spolehla čistě na prohlášení žalované a zcela rezignovala na ověření jejích tvrzení. Žalobkyně měla být o to obezřetnější v situaci, kdy z výpisu bankovního registru klientských informací zjistila informace o tom, že poskytnutí úvěru je rizikové. Za dané situace tedy lze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované z hlediska příjmové a výdajové stránky. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena (na nařízené jednání soudu se žalobkyně nedostavila, aby mohla být o této skutečnosti soudem poučena).

24. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

25. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 20.11.2019 je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. Soud proto mohl zavázat žalovanou pouze k vrácení poskytnutého plnění po odečtení zaplacených splátek. Žalovaná však na splátkách uhradila více, než ji bylo právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuto. Z výše uvedeného důvodu byla proto žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Naopak bylo vyhověno žalované, která se vrácení přeplatku domáhala. Žalovaná uhradila žalobkyni o 2 156 Kč více, než měla, bylo proto žalobkyni dle § 2991 o.z.. uloženo přeplatek vrátit, neboť tato částka byla uhrazena žalovanou bez právního důvodu. Žalobkyně měla částku uhradit do 27.7.2024 (předžalobní výzva ji byla doručena dne 20.7.2024, lhůta k plnění byla určena na 7 dní), tudíž od 28.7.2024 je žalobkyně s úhradou této částky v prodlení a je povinna hradit žalované úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení byla určena dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 944,68 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 779 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 2 156 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 38 935 Kč sestávající z částky 2 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 330 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 10. 2023 náhrada 445,44 Kč za 34 ujetých km v částce 245,44 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 615,44 Kč ve výši 4 329,24 Kč.