11 C 280/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Manišovským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 23 844,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 117,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení:- částky 727 Kč,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 61,29 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 3 979,08 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 23 844,05 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení,- úroku ve výši 29,90 % ročně z částky 23 117,05 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 13 006 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 844,05 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh žalobkyně zdůvodnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (jakožto nástupce , Anonymizováno, s., IČO: , IČO, , jež zanikla fúzí sloučením s , právnická osoba, .), uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 25 000 Kč. Před uzavřením vlastní smlouvy o zápůjčce uzavřely dále banka a žalovaná rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku věřiteli v 84 pravidelných měsíčních splátkách, každá v částce 752 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 19. 6. 2021. Ke splátkám zápůjčky mělo docházet formou inkasa z účtu žalované, přičemž žalovaná byla povinna zajistit, aby v den splatnosti byl na jejím účtu dostatek disponibilních finančních prostředků. Mezi stranami smlouvy o zápůjčce byl dohodnut úrok ve výši 29,90 % ročně, kdy žalovaná se dále zavázala hradit další poplatky dle sazebníku. Žalovaná zápůjčku nesplácela řádně a včas (neplnění splátek zápůjčky v pravidelných termínech a částkách), proto byla právní předchůdkyní žalobkyně na danou skutečnost upozorněna a vyzvána k nápravě ve lhůtě 30 dní. S ohledem na trvající porušování povinností žalované k řádné a včasné úhradě splátek právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou zesplatnila s účinností ke dni 17. 4. 2023, a to dle odst. 7.1 a 7.2. produktových podmínek. Na žalobkyni byla předmětná pohledávka postoupena původním věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , což bylo písemně oznámeno žalované. Ke dni účinnosti postoupení pohledávky na žalobkyni činila tato souhrnně částky 27 884,42 Kč bez příslušenství, od postoupení pohledávky nebylo na její úhradu ze strany žalované ničeho hrazeno. Žalobkyně vůči žalované nárokuje k úhradě jistinu zápůjčky ve výši 23 117,05 Kč, poplatky ve výši 727 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 17. 4. 2023 ve výši 61,29 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok ke dni 17. 4. 2023 ve výši 3 979,08 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 23 844,05 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení, a obchodní úrok ve výši 29,90 % ročně z částky 23 117,05 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení, a dále náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla vyzvána ke splnění svého dluhu před-žalobní výzvou odeslanou jí prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne 28. 8. 2023.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, i když jí byla žaloba řádně doručena dle ust. § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“). Po celou dobu řízení zůstala žalovaná procesně zcela pasivní.

3. K výzvě soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení a důkazní návrhy svým podáním doručeným soudu dne , datum, tak, že trvá na svém žalobním návrhu. Při posouzení úvěruschopnosti žalované bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vycházeno především z informací získaných od samotné žalované a z veřejných registrů, což dokládá protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, vč. jeho příloh, a dále výpis z účtu žalované. Poskytovatel peněžitých prostředků je zavedenou bankou, která kontrolovala příjmy a výdaje a rovněž úvěrové registry. Bylo-li to možné, nabídku příjmů žadatele kontrolovala banka na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Žalovanou deklarované příjmy činily 23 000 Kč a byly v plné výši započítány, zohledněné výdaje se oproti výdajům v žádosti navýšily na 16 471 Kč. Banka dovodila, že je možno úvěr pro žalovanou v částce 25 000 Kč schválit a tento jí také poskytla.

4. U nařízeného jednání soud provedl listinné důkazy, ze kterých po jejich náležitém zhodnocení dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb uzavřené dne , datum, mezi , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , a žalovanou vyplývá, že , Anonymizováno, se zavázala poskytovat žalované bankovní a další finanční služby; přílohou dané smlouvy jsou též produktové obchodní podmínky banky pro půjčky.

6. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, (návrh žalované a jeho akceptace bankou z téhož dne) mezi , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem vyplývá, že mezi účastníky smlouvy bylo sjednáno, že věřitel poskytne žalované částku ve výši 25 000 Kč jakožto nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr se zápůjční úrokovou sazbou 29,90 % p. a. Žalovaná se zavázala splatit věřiteli celkovou dlužnou částku 59 738,93 Kč v 84 měsíčních splátkách po 752 Kč (s celkovou měsíční splátkou bez pojištění ve výši 714 Kč a s měsíčním poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 38 Kč). První splátka měla být žalovanou hrazena dne 19. 6. 2021. Všechny platby dle úvěrové smlouvy měly být žalovanou hrazeny věřiteli na bankovní účet č. , č. účtu, , pro případ porušení povinností žalované k řádnému splácení dluhu bylo v odst. 8.2. smlouvy sjednáno právo banky odstoupit od smlouvy a zesplatnit celou dlužnou částku.

7. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, zpracovaného , právnická osoba, , vyplývá, že daný věřitel deklaruje, že dne , datum, zažádala žalovaná o poskytnutí úvěru č. , hodnota, v částce 25 000 Kč a popisuje blíže proběhnuvší schvalovací proces úvěru se závěrem, že z celkového vyhodnocení rizikovosti žalované jakožto klienta vyplývá pravděpodobnost splacení úvěru 97,49 %. Dále je v daném protokolu uváděno, že deklarovaný příjem žalované v částce 23 000 Kč byl ověřen s využitím statistického nástroje určujícího reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Z důvodu obezřetnosti byly výdaje deklarované žalovanou v její žádosti navýšeny a zohledněny tak byly výdaje v celkové částce 16 471 Kč – z toho výdaje na splátky půjček 7 111 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, výdaje na živobytí 3 860 Kč a ostatní výdaje 500 Kč. Dle vyhodnocení banky zbývá žalované disponibilní částka 6 529 Kč, půjčku je tedy schopna splácet a poskytnutí úvěru bylo schváleno. Přílohy protokolu o ověření úvěruschopnosti tvoří: (i) dokument banky „manuální vstup konsolidovaného blacklistu“ s bližšími údaji o žalované a (ii) bližší identifikace žádosti žalované o úvěr č. , hodnota, ze dne , datum, , dle níž žalovaná žádá o spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši jistiny 25 000 Kč, jakožto nový produkt, k poměrům žalované je uváděno, že je , Anonymizováno, , bydlí u , Anonymizováno, a je , Anonymizováno, , je zaměstnancem s příjmy 23 000 Kč, deklarované výdaje činí souhrnně 7 500 Kč (z toho výdaje na bydlení 5 000 Kč, výdaje na živobytí 2 000 Kč a rodinné náklady a ostatní 500 Kč), právní předchůdce zohlednil však výdaje ve zvýšené částce 9 360 Kč (5 000 Kč + 3 860 Kč + 500 Kč) a dosavadní splátkové zatížení v částce 7 111 Kč.

8. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, v období od 10/2019 do 11/2022 je mimo běžných transakcí patrné čerpání úvěru ve výši , částka, dne , datum, a dále průběžné jednotlivé dílčí platby žalované na splátky jejího dluhu.

9. Z oznámení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku ze dne 17. 4. 2023 adresovaného žalované bylo zjištěno, že , právnická osoba, . žalovanou informovala o zesplatnění všech jejích závazků plynoucích z úvěrové smlouvy č. , hodnota, s vyčíslením celkové výše dluhu v částce 27 884,42 Kč, k jehož úhradě byla žalovaná vyzvána.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze , datum, bylo prokázáno, že , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (jakožto nástupce , Anonymizováno, ., IČO: , IČO, , jak vyplývá z obchodního rejstříku), jakožto postupitel, postoupila předmětnou pohledávkou za žalovanou na žalobkyni jakožto postupníka. Daná pohledávka je evidována v příloze postupní smlouvy na řádku , Anonymizováno, odkazující na úvěrovou smlouvu č. , hodnota, (, Anonymizováno, ), přičemž výše jistiny pohledávky za žalovanou po splatnosti je v dané příloze vyčíslena v částce 23 117,05 Kč. Postupitel potvrdil úhradu úplaty za cesi pohledávek v potvrzení ze dne 1. 6. 2023. Proběhnuvší postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 6. 2023, o jehož odeslání svědčí podací arch (, Anonymizováno, ).

11. Z před-žalobní výzvy právního zástupce žalobkyně k plnění ze dne 28. 8. 2023 se podává, že žalovaná byla urgována ke splnění svého peněžitého závazku vůči žalobkyni, přičemž odeslání výzvy dne 28. 8. 2023 prokazuje podací lístek č. , Anonymizováno, .

12. Na výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k prověření úvěruschopnosti žalované při sjednávání úvěrové smlouvy dne , datum, , tj. příjmů a výdajů, učiněnou při jednání soudu konaném dne , datum, , odkázala žalobkyně toliko na svá dosavadní podání, nad jejichž rámec již ničeho nedoplnila a nepředložila ani další podklady k ověření výdajů žalované. Žalobkyně rovněž při daném jednání výslovně potvrdila, že vlastní jistina poskytnutá právní předchůdkyní žalobkyně ve prospěch žalované zůstává doposud nesplacena v částce 23 117,05 Kč, jak daná částka uvedena též v příloze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, .

13. Protože si jednotlivá skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, vzájemně neodporují, odkazuje soud na tato zjištění rovněž jako na skutkový závěr ve věci samé. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech při uplatnění zásady volného hodnocení důkazů dle § 132 o.s.ř. a vzal za prokázaná zjištění učiněná z listin, neboť tato vzájemně obsahově korespondovala a žádnou ze stran nebyly vzneseny námitky vůči správnosti či pravosti listin.

14. Soud posoudil věc po právní stránce takto:

15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle ust. § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle ust. § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „Zákon č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutuPodle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

22. Podle ust. § 124 Zákona č. 257/2016 Sb. stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

23. Podle ust. § 86 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Podle ust. § 75 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

26. Podle ust. § 78 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

27. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. o.z. ze dne , datum, , jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (jakožto nástupce , Anonymizováno, ., IČO: , IČO, , jak vyplývá z obchodního rejstříku), jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, z níž vyplývá postoupení pohledávek majících původ v předmětné „smlouvě o půjčce“ (dle svého obsahu smlouva o spotřebitelském úvěru, jak je ostatně daná smlouva č. , hodnota, rovněž označována v dalších dokumentech banky jakožto původního věřitele) či v peněžitém plnění poskytnutým v souvislosti s danou smlouvou.

28. Soud však dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů, k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované jakožto úvěrované dle ust. § 86 Zákona č. 257/2016 Sb. s sebou dle ust. § 87odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 580 o.z. nese následek neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlédl dle ust. § 588 o.z., a to též s ohledem na dále citované judikatorní závěry. Nárok žalobkyně je tak důvodný pouze částečně.

29. Specifikace jednotlivých příjmů a výdajů žalované před uzavřením úvěrové smlouvy č. , hodnota, je patrná toliko z vlastních dokumentů právní předchůdkyně žalobkyně – protokolu o ověření úvěruschopnosti ze dne , datum, a jeho příloh (manuální vstup konsolidovaného blacklistu a identifikace žádosti), přičemž dle těchto mělo být zjištěno, že žalovaná uvedla jako svůj pravidelný příjem ze zaměstnání částku 23 000 Kč měsíčně, a jako výdaje souhrnně 7 500 Kč, kdy však právní předchůdkyně žalobkyně započítala na výdajích částku 9 360 Kč, navýšenou o dosavadní splátkové zatížení žalované v částce 7 111 Kč, celkově tedy 16 471 Kč. Bližší ověření správnosti údajů o příjmech, a především jednotlivých výdajích žalované – navzdory výzvě soudu – žalobkyně nikterak blíže nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela rezignovala na zjištění skutečných poměrů žalované a spokojila se pouze s jejím vlastním tvrzením o dosahovaných příjmech a výdajích, rodinném stavu a bydlení, aniž by však tyto náležitě, resp. jakkoliv blíže prověřila. Přesto byla žalovaná věřitelem vyhodnocena jako schopna splácet spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a tento jí byl schválen a poskytnut.

30. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovanou, když není možné se spokojit pouze s tvrzeními žalované obsažených v dokumentech vztahujících se k poskytnutí úvěru, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaná prokázala příslušnými listinami, případně jinak tyto relevantně doložila. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

31. Soud při hodnocení věci vycházel mj. ze závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle nichž platí, že: „Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“32. Obdobně podle závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, platí, že: „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“33. Z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 vyplývá, že soudy jsou povinny zabývat se otázkou prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr z úřední povinnosti, tzn. i bez výslovné námitky úvěrovaného. Uvedený postup je v souladu s evropským právem, které má aplikační přednost před právem členských států, tedy i před právem České republiky (v daném případě před vnitrostátní úpravou zakotvenou v ust. § 87 odst. 1 věta druhá Zákona č. 257/2016 Sb.). Aplikační přednost evropského práva ostatně konstatoval i Ústavní soud např. v rozhodnutí ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v němž uvedl, že národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. Zákonem č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, došlo s účinností od 29. 5. 2022 k novelizaci § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb., jehož aktuální znění reflektuje výše citovanou judikaturu Soudního dvora EU a soudu ukládá, aby k neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé přihlédl i bez návrhu.

34. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně a dostatečně úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele podle ust. § 86 Zákona č. 257/2016 Sb., pročež je posuzovaná úvěrová smlouva uzavřená dne , datum, ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s ust. § 588 o.z. S ohledem na shora citované i další aktuální judikatorní závěry formulované např. v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 29 ICdo 3/2021, či rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je nutné na danou úvěrovou smlouvu – při nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného poskytovatelem úvěru – nahlížet jako na právní jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalované, kdy v posuzované věci zůstala žalovaná v řízení zcela pasivní.

35. V řízení bylo náležitě prokázáno, že žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 25 000 Kč bezhotovostním převodem dne , datum, připadající na jistinu „úvěru“, přičemž právě tato částka představuje obecně zvláštní formu bezdůvodného obohacení na straně žalované ve smyslu ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 2991 o.z., které je žalovaná povinna vrátit žalobkyni v době přiměřené jejím možnostem.

36. Z výpisů z účtu žalované č. , č. účtu, vyplývá průběžné dílčí plnění dluhu žalované ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž zbývající jistina úvěru je v příloze postupní smlouvy ze dne , datum, vyčíslena částkou 23 117,05 Kč a trvající nesplacení jistiny „úvěru“ právě v dané výši potvrdila též žalobkyně při jednání soudu konaném dne , datum, (kdy nad rámec dané částky na jistině nárokovala též 727 Kč připadající na bankovní poplatky a dále v rámci příslušenství zákonné úroky a úroky z úvěru). Soud tak na základě proběhnuvšího dokazování uzavřel, že jistina „úvěru“ nebyla dosud žalovanou splacena, resp. bezdůvodné obohacení nebylo dosud vydáno, v částce 23 117,05 Kč, pročež k úhradě této částky zavázal žalovanou ve prospěch žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na procesní pasivitu žalované soud rozhodl o uhrazení celé zbývající jistiny v třídenní pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

37. Současně platí, že v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni ani právo na zaplacení nároků odvíjejících se od jednotlivých smluvních ujednání či jejich porušení (bankovní poplatky, úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení), a proto byly všechny zbývající peněžité nároky uplatněné žalobkyní vůči žalované zamítnuty jakožto nedůvodné výrokem II. tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle ust. § 142 odst. 1, 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni proti žalované plnou náhradu nákladů řízení v souhrnné částce 13 006 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci je procentuálně vymezen 96,95 %, úspěch žalované pak 3,05 %, kdy za těchto východisek má soud za to, že neúspěch žalobkyně se vztahuje toliko k nepatrné části vymezeného předmětu řízení a je tak namístě žalobkyni přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Dané náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 954 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění platném a účinném ke dni poskytnutí právní služby (dále jen „a.t.”), a to z tarifní hodnoty ve výši 23 844,05 Kč za celkově 4 úkony právní služby á 2 060 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a.t.), a sice převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná před-žalobní výzva k plnění ze dne 28. 8. 2023, žaloba ze dne 19. 9. 2023 a účast při jednání soudu konaném dne , datum, – souhrnně na odměně za právní pomoc tedy částka 8 240 Kč. Dále byla žalobkyni přiznána paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 4 shora vymezené úkony právní služby podle § 13 odst. 4 a.t., z toho 3 úkony realizované do 31. 12. 2024 po 300 Kč (900 Kč) a 1 úkon realizovaný od 1. 1. 2025 po 450 Kč (450 Kč), celkově tedy částka 1 350 Kč. V souvislosti s cestou substituta právního zástupce žalobkyně na jednání soudu konané dne , datum, (, adresa, a zpět, tj. 62 km), byla vypočtena následující náhrada v celkové souhrnné zaokrouhlené částce 1 111 Kč za 62 ujetých km v částce 510,53 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t., z níž však právní zástupce žalobkyně nárokoval pouze 1/3, neboť byl daného dne účasten u 3 jednání zdejšího soudu – tedy částka 370 Kč. Odměna zástupce žalobkyně a náhrady výdajů (v celkové částce 9 960 Kč) je zvýšena o DPH v sazbě 21 % podle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. – tedy v částce 2 092 Kč. Celkově tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 13 006 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i u náhrady nákladů, stanovena třídenní dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Pro úplnost soud dodává, že právnímu zástupci žalobkyně nebyla přiznána odměna za jím nárokovaný další 1 úkon spočívající v sepisu podání – doplnění žaloby k doložení úvěruschopnosti žalované ze dne 15. 11. 2024 (datováno ke dni 14. 11. 2024), kdy daná tvrzení měla být obsažena již v žalobě samé, ani 0,5 úkon za podání žalobkyně – nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ze dne 11. 11. 2024 (datováno ke dni 8. 11. 2024), kdy šlo o prosté sdělení procesního stanoviska k výzvě soudu, a dané úkony nemá tedy soud za účelně realizované.