11 C 99/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Manišovským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22 710 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 21 000 Kč od 2. 10. 2023 do zaplacení, a částky 1 710 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 757,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 710 Kč s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr se smluvním úrokem 40 % měsíčně z jistiny, který se žalovaná zavázala pravidelně splácet každý měsíc. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou a navzdory upomínkám úvěr nevrátila, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru žalobkyní ke dni , datum, . Žalovaná na své peněžité závazky ničeho nehradila, navzdory před-žalobní upomínce ze dne , datum, .

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena v souladu s § 49 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“).

3. Jelikož oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žalobkyně výslovně v žalobě, žalovaná konkludentně ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.), rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav:

4. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, který se zavázala splácet každý měsíc s tím, že jistinu úvěru může splatit kdykoli během trvání úvěrové smlouvy. Pro případ prodlení žalované s úhradou trvající déle než dva měsíce, byla v článku VI. úvěrové smlouvy sjednána možnost zesplatnění celého dluhu, kdy s odkazem na čl. IV. vznikne dále v případě prodlení s plněním žalované povinnost k zaplacení účelně vynaložených nákladů, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná dostane do prodlení. Ověření totožnosti žalované při uzavírání smlouvy bylo potvrzeno verifikační platbou ve výši 1 Kč a kopií občanského a řidičského průkazu žalované.

5. Z potvrzení o platbě předloženého žalobkyní se podává bezhotovostní poskytnutí úvěru v částce 15 000 Kč žalované na bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, .

6. Dopisem ze dne , datum, bylo žalované oznámeno zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 39 172 Kč.

7. Žalované byla dne , datum, zaslána před-žalobní upomínka, jak se podává z výzvy právního zástupce žalobkyně a podacího lístku č. , Anonymizováno, .

8. K výzvě soudu stran prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně doložila pouze výplatní lístky za období 1/2023 – 3/2023 a v otázce výdajů odkázala na odst. 10.1. všeobecných obchodních podmínek, podle nichž žalovaná učinila prohlášení o své solventnosti registrací na webových stránkách. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že je , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, , bydlí v , Anonymizováno, a má měsíční příjem 24 630 Kč a její měsíční výdaje činí 4 860 Kč, aniž by byla v insolvenci či exekuci. Uvedená částka výdajů nebyla nijak blíže specifikována a doložena. V rámci žalobních tvrzení žalobkyně výslovně uvedla, že v případě nedostatečného prokázání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru požaduje po žalované vydání bezdůvodného obohacení v částce odpovídající poskytnutému úvěru.

9. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, vzájemně neodporují, odkazuje soud na tato zjištění rovněž jako na skutkový závěr ve věci samé.

10. Po právní stránce hodnotil soud věc dle následujících právních předpisů:

11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ust. § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ust. § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Podle ust. § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

22. Na podkladě shora uvedeného skutkového stavu věci a jeho právního hodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze v části.

23. Žalobkyně rezignovala na ověření výdajů žalované a rovněž nedoložila, že by provedla lustraci v základních registrech dlužníků (centrální evidence exekucí, ISIR, neplatné doklady MV ČR), kdy pouze spoléhala na vlastní prohlášení žalované. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých úvěrovaným, když není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje úvěrovaný prokázal příslušnými listinami (např. výpisy z účtu, dokladem SIPO apod.). Žalobkyně k prokázání příjmů žalované doložila pouze její výplatní pásky. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

24. Porušení povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu - také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 29 ICdo 3/2021. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 odkazované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

25. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, je ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ust. § 588 o.z. neplatná. Soud proto zavázal žalovanou pouze k vrácení peněžitého plnění, jež poskytla žalobkyně dne , datum, žalované v částce 15 000 Kč. Žalovaná přitom neuhradila žalobkyni na úvěr ničeho. Bezdůvodné obohacení proto činí částku 15 000 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, o čemž soud rozhodnul výrokem I. tohoto rozsudku.

26. Z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že: „…s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet“.

27. Z výše uvedené důvodové zprávy se podává, že smyslem a účelem právní úpravy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány.

28. Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované, když žalovaná byla však v řízení pasivní a soudu nesdělila své aktuální možnosti vrácení dlužné částky. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě, žalovanou vyzvala k vrácení dlužné částky již dne , datum, předžalobní výzvou, soud má za to, že žalované byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohla obstarat a mělo by být v jejích možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku – shodně s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

29. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení dalších jednotlivých nároků vůči žalované odvíjejících se od smluvních ujednání účastníků (úroky, poplatky, úroky z prodlení požadované od splatnosti jednotlivých splátek, smluvní pokuta), a proto byly tyto nároky uplatňované žalobkyní jako nedůvodné výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuty.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 757,88 Kč, přičemž tato částka představuje 32,10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 66,05 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,95 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 909 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dál jen „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši 22 710 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (900 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. (300 Kč) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (k tomu srov. nález Ústavního sudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval § 14b a.t., neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) a.t. V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Plná výše náhrady nákladů řízení by činila 2 361 Kč (100 %), částka 757,88 Kč, k jejíž úhradě byla žalovaná ve prospěch žalobkyně zavázána výrokem III. tohoto rozsudku, odpovídá 32,10 %. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, přičemž pariční lhůta byla stanovena třídenní souladně s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.