14 C 136/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Pavlínou Potomskou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 49 655,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 42 516,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 516,23 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 138,95 Kč, úroku z prodlení 2 230,03 Kč, úroku 984,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 49 655,18 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 138,95 Kč od [datum] do zaplacení, úroku 4,8 % ročně z částky 47 715,18 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 6 723,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 49 655,18 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 230,03 Kč (11,75 % ročně z částky 47 715,18 Kč od [datum] do [datum]), s kapitalizovaným úrokem 984,11 Kč (4,80 % ročně z částky 47 715,18 Kč od [datum] do [datum]), s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 49 655,18 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem 4,80 % ročně z částky 47 715,18 Kč od [datum] do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba], uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizována dvě slova], na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostním převodem na sjednaný účet peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, avšak žalovaná nehradila smluvené splátky řádně a včas. Žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni [datum] zesplatnila v částce 50 726,06 Kč. Pohledávka přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ke dni postoupení činila 52 869,32 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné produktové podmínky, základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalované bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 55 000 Kč s roční úrokovou sazbou 4,80 %. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku společně s úroky splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 968,68 Kč počínaje [datum] a poslední splátka měla být uhrazena ve výši 1 124,27 Kč (součástí splátek byla úhrada pojištění ve výši 88 Kč). Dále bylo mezi stranami smluveno (bod 6 smlouvy) oprávnění žalobkyně v případě prodlení žalované s úhradou pohledávek žalobkyně úročit dlužnou částku úrokem z prodlení ve výši stanovené právní předpisem, požadovat poplatky a jiné platby související s prodlením, ukončit smluvní vztah, prohlásit dluh za ihned splatný. Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby pak prokazoval výši jednotlivých sjednaných poplatků.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při uzavírání smlouvy informace dle § 95 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

5. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovanou posuzovala úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z údajů od žalované, která jí sdělila, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, je zaměstnána na dobu neurčitou a její čistý měsíční příjem činí 14 487 Kč (byl ověřen z běžného účtu vedeného u úvěrujícího). Z téhož vyjádření bylo zjištěno, že výdaje žalované tvořily jen splátky - tzv. interní splátky 2 117,61 Kč a výdaje na tzv. externí splátky a 667 Kč jiné výdaje uvedeny nebyly. Výše interních splátek byla doložena výpisem poskytnutých produktů, z něhož bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v prodlení s úhradou těchto splátek a celková výše úvěrů dosahovala 90 738,58 Kč. Jiné výdaje žalované uvedeny a ověřeny nebyly, přestože žalovaná v době uzavření smlouvy byla majitelkou běžného účtu.

6. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] (informace o klientech) bylo zjištěno, že žalovaná je vedena jako majitel účtu č. č. [bankovní účet], na který byla dne [datum] přijata platba 55 000 Kč jako čerpání úvěru.

7. Platební historie za dobu od [číslo] do [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná celkově uhradila na dluh 12 483,77 Kč, naposled platbou ze dne [datum].

8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek zesplatnila v částce 50 726 Kč. Jelikož nebylo oznámení doloženo doručenkou, nebylo z tohoto důkazu zjištěno, zda byla žalovaná vyzvána k zaplacení.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně jejich příloh (potvrzení, dohodě o úhradě úplaty) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni.

10. Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě [datum] (poštovní lístek) a doručeno bylo dle § 573 o.z. [datum].

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] odeslané žalované téhož dne (poštovní lístek) bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu.

12. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin a učiněná zjištění vzájemně korespondovala. Přestože smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, neměl soud pochybnosti o písemné formě, osobě žalované ani o obsahu tohoto právního jednání dle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť smlouva byla podepsána [příjmení] kódem, který žalobkyně zaslala žalované a současně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na bankovní účet, jehož je majitelkou (jak prokazovala informace o klientech). Uzavření smlouvy i její obsah potvrzovalo i chování žalované po uzavření smlouvy, která na dluh částečně hradila smluvené splátky až do prosince roku 2021 (platební historie). Ačkoliv žalobkyně tvrdila, že v době uzavření smlouvy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou sice vycházela z jejího ověřeného příjmu ve výši 14 487 Kč, avšak výdaje byly ověřeny jen částečně, a to pouze splátky úvěrů, ostatní výdaje nebyly ověřeny vůbec. Právní předchůdkyně žalobkyně nijak neprověřovala životní náklady žalované, přestože je mohla ověřit stejně jako příjmy z běžného účtu žalované. Posuzovala-li právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované jen na základě částečně ověřených výdajů, nečinila tak na základě spolehlivých informací, a proto v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Závěru o existenci důvodných pochybností v době uzavření smlouvy odpovídá i skutečnost, že žalovaná na dluh zaplatila jen 12 483,77 Kč.

13. Podle ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.

15. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalované a v její prospěch peněžní prostředky 55 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok (4,80 % ročně). Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené na neověřených ostatních výdajích žalované, přestože tato disponovala běžným bankovním účtem. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 55 000 Kč po odečtení úhrad 12 483,77 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 42 516,23 Kč (výrok I. rozsudku) a ve vztahu k ostatním nárokům odvíjejícím se od neplatně uzavřené smlouvy – část jistiny, úroky, poplatky smluvní pokuta, konstatoval soud nedůvodnost žaloby.

16. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované, tak jak ukládá § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle o. z. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté co byla žalobkyní (která vstoupila do postavení věřitele žalované smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle § 1879 o. z.) vyzvána k úhradě výzvou ze dne [datum] do [datum], ocitla se dnem následujícím v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně.

17. Požadovala-li žalobkyně úhradu části jistiny 7 138,95 Kč, úroku z prodlení 2 230,03 Kč, úroku 984,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 49 655,18 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 138,95 Kč od [datum] do zaplacení, úroku 4,8 % ročně z částky 47 715,18 Kč od [datum] do zaplacení byly její nároky zcela důvodné, a proto je soud zamítl (výrok II. rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla převážně úspěšná z 86 % oproti úspěchu žalované 14 %, náhradu nákladů z 72 % z celkových nákladů v částce 9 338,55 Kč, tj. ve výši 6 723,76 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně ve výši 9 338,55 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 987 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 655,18 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 3 100 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu (účast u jednání dne [datum]) ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 875,66 Kč za 62 ujetých km v částce 475,66 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 075,66 Kč ve výši 1 275,89 Kč. Při vyčíslení výše náhrad nákladů řízení použil soud ust. § 14b) a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, výše plnění nepřevyšovalo 50 000Kč, smlouva byla uzavřena na formuláři, což ve spojení s množstvím postoupených pohledávek nasvědčuje závěru, že žalobkyně opakovaně žaluje ve skutkově a právně obdobných věcech. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů zastoupení advokátem za 1 úkon právní služby realizovaný dne [datum] v částce 3 100 Kč, tj. doplnění žaloby týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované, jelikož tento úkon není reakcí na vyjádření protistrany, který žalobkyně nemohla předpokládat, ale toto vyjádření již mělo být součástí žaloby. Dále soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů zastoupení advokátem za 1 úkon právní služby realizovaný dne [datum] v částce 1 550 Kč, když se jednalo o pouhé vyjádření, zda žalobkyně souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

19. Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalované nahradit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně.