14 C 148/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Pavlínou Potomskou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zvýšení výživného

I. Žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 3 000 Kč počínaje od 1. 9. 2022 do budoucna splatnou vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně. Tímto se mění rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka]. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2022 do 31. 7. 2023 ve výši 22 800 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s v části, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované stanovení výživného o dalších 500 Kč měsíčně počínaje od 1. 9. 2022 do budoucna splatného vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 121 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 13 144,06 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu v Uherském Hradišti plnou náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování ustanoveného advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do 3 měsíců od právní moci usnesení soudu, kterým bude tato výše určena.

1. Žalobou ze dne 27. 6. 2023 se žalobkyně domáhala stanovení výživného žalované na částku 3 500 Kč měsíčně počínaje od 1. 9. 2022 do budoucna a zaplacení 5 121 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že žalovaná je její matka, s níž žila ve společné domácnosti do 1. 9. 2022. Žalobkyně ze společné domácnosti odešla pro opakované konflikty, zůstala bez prostředků a od 1. 9. 2022 začala studovat [anonymizována čtyři slova] [obec]. Otec žalobkyně je v insolvenci, insolvenční správce zasílal výživné 1 700 Kč měsíčně pro žalobkyni k rukám žalované, avšak žalovaná si toto výživné i po srpnu 2022 ponechávala pro osobní potřebu a následně po výzvě uhradila žalobkyni jen částku 14 500 Kč a zbývající část 5 121 Kč žalobkyni stále dluží.

2. Žalovaná, ačkoliv byla soudem vyzvána k vyjádření se ve věci usnesením ze dne 3. 7. 2023, č. j. [číslo jednací], se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Z vyjádření žalované k předžalobní výzvě ze dne 4. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná si uvědomuje, že má vyživovací povinnost vůči žalobkyni a uznává svůj jen dluh na výživném od listopadu 2022 do dubna 2023 ve výši 14 500 Kč (od otce [jméno] 4 300 Kč a od ní 6x 1 700 Kč 10 200 Kč), avšak dosahuje minimálního výdělku, v listopadu 2022 pobývala v protialkoholní léčebně, má vyživovací povinnost k nezletilému synovi a žalobkyně může i nadále bydlet u žalované. V září 2022 žalobkyně odešla bez souhlasu žalované, před tím si žalobkyně chodila pro peníze zasílané insolvenčním správcem, s ničím nepomáhala, nijak se na chodu domácnosti u žalované nepodílela. Žalovaná obdržela od insolvenčního správce jen peníze 1 700 Kč za listopad a prosinec roku 2022 a doplatek 900 Kč v březnu 2023.

3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně byla svěřena do výchovy matky - žalované a otci žalobkyně – [jméno] [příjmení] byla stanovena povinnost přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 1 700 Kč počínaje od 1. 9. 2008 do budoucna (rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] s právní mocí od [datum]). V době tohoto posledního soudního rozhodnutí tehdy ještě nezletilé žalobkyně navštěvovala mateřskou školu, žalovaná pobírala příjem z rodičovského příspěvku 3 800 Kč a následně byla evidována na úřadu práce. Žalovaná měla vedle žalobkyně vyživovací povinnost ještě ke dvěma synům, kteří byli svěřeni do výchovy svého otce. Otec žalobkyně měl další vyživovací povinnost k synovi [jméno] (rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]).

4. Žalovaná má čtyři děti, a to zletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zletilého [jméno] [příjmení] narozeného [datum], zletilou žalobkyni narozenou [datum] a nezletilého [jméno] [příjmení] narozeného [datum] (výpis z CEO žalované, rodný list žalobkyně). Žalovaná neplatí výživné zletilému [jméno] [příjmení] již od září 2016, protože začal pracovat (zjištění z protokolu ze dne [datum rozhodnutí] ve věci [spisová značka]), zletilý [jméno] [příjmení] začal pracovat nejméně od doby, kdy dosáhl věku 20 let, tj. od listopadu [rok] (výslech žalobkyně). Nezletilý [jméno] [příjmení] je v péči žalované, jeho otec hradil výživné 2 000 Kč. Žalovaná v únoru 2017 pracovala jako uklízečka na [anonymizována čtyři slova], se zkrácenou pracovní dobou 7 hodin denně, hledala si práci a je vyučená kuchařka. V roce 2017 žalovaná uváděla, že je bývalá alkoholička a nepije od roku 2010 (vše zjištění z protokolu o jednání ze dne [datum rozhodnutí] ve věci [spisová značka]).

5. Od září 2022 do března 2023 bylo zasláno insolvenčním správcem otce žalobkyně na účet žalované 9 421 Kč a od dubna 2023 do května 2023 bylo zasláno na účet žalobkyně 5 808 Kč (výpisy z účtu insolvenčního správce). Platby od dubna 2023 k rukám žalobkyně potvrzoval i výslech žalobkyně. Číslo účtu žalobkyně uvedené ve výpisu z účtu bylo prokázáno Dohodou o zvýšení výživného. Číslo účtu žalované uvedené ve výpisu z účtu bylo prokázáno jejím vyjádřením k předžalobní výzvě, dle kterého obdržela platbu od insolvenčního správce otce žalobkyně za listopad a prosinec 2022. Současně dle výpisu z účtu byly všechny platby za září 2023 až březen 2023 zasílány na stejný bankovní účet. Výpisem z bankovního účtu za období o září 2022 do března 2023 na čl. 7 bylo také vyvráceno tvrzení žalované, že obdržela jen platby ve výši 4 300 Kč (2x 1 700 Kč a doplatek 900 Kč), neboť tento výpis prokazoval platby na stejný bankovní účet v celkové výši 9 421 Kč, a to v září 1 700 Kč, říjnu 1 700 Kč, listopadu 1 700 Kč, prosinci 2022 1 700 Kč, lednu 2023 1 700 Kč a březnu 2023 921 Kč. Žalovaná zaslala od září 2022 doposud žalobkyni jen částku 14 500 Kč v květnu 2023 a vedle této částky žalobkyni neposkytla žádná jiná plnění (výslech žalobkyně)

6. Žalobkyně uzavřela dne 14. 6. 2023 se svým otcem [jméno] [příjmení] dohodu o zvýšení výživného na částku 3 000 Kč počínaje od 1. 9. 2022 kdy nastoupila do prvního ročníku [anonymizováno] v [obec]. Dluh otce žalobkyně za období od 1. 9. 2022 do 31. 5. 2022 činil 11 771 Kč, na který bylo uhrazeno 9 100 Kč a zbývá 2 671 Kč (Dohoda o zvýšení výživného).

7. Žalobkyně odešla z místa bydliště žalované koncem srpna 2022, neboť již nechtěla snášet chování žalované, která je alkoholička a od prázdnin 2022 začala zase pít. Žalovaná v místě bydliště se nezdržovala, pokud přišla byla agresivní, žalobkyni nadávala, chtěla byt, v němž bydlela žalobkyně pronajímat cizím osobám, přenechávala nezletilého [jméno] na starosti žalobkyni (výslech žalobkyně). Byt č. jednotky [číslo] na pozemku p. č. st. [číslo] v [anonymizována dvě slova] ve vlastnictví žalované (výpis z katastru nemovitostí), žalovaná krátce pronajala, avšak bližší informace o nájmu nebyly ve věci zjištěny.

8. Žalobkyně do září 2022 studovala čtyřletý učební maturitní obor [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova], kde dosahovala dobrých studijních výsledků, měla 150 zameškaných hodin ne všechny byly omluvené. Studium ukončila po druhém ročníku v září 2022, protože ji toto studium již nebavilo (výslech žalobkyně) a od září 2022 nastoupila do 1. ročníku denního oboru [anonymizována dvě slova] na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] (potvrzení školy). Studium je tříleté, s výukou od 8 hod. do 14 hod., odbornými praxemi a díky rozložení studia je žalobkyně schopna si během školního roku brigádnicky přivydělávat jen 4 000 Kč až 5 000 Kč měsíčně na rozdíl od prázdnin, kdy žalobkyně pracuje celodenně a dosahuje výdělku 8 000 Kč až 9 000 Kč (výslech žalobkyně). S nástupem do školy vznikaly žalobkyni výdaje na cestovné 1 000 Kč měsíčně (výslech žalobkyně), obědy 400 Kč (stvrzenka 19. 9. 2022), učebnice 3 000 Kč až 4 000 Kč (výslech žalobkyně, faktura knihkupectví na 2 487 Kč), výdaje na psací potřeby 1 269 Kč (stvrzenky na čl. 17 p. v.), výdaje na nákup pracovního oblečení 2 000 Kč až 3 000 Kč (výslech žalobkyně, doklad o nákupu pracovního oblečení 2 900 Kč). Žalobkyni vznikají vedle běžných výdajů na ošacení a obutí od září 2022 v celkové výši 8 108 Kč (doklady na čl. 23 až 24 p. v.) také výdaje na rovnátka 18 600 Kč (potvrzení lékaře z března 2022), doplatky na léky 343 Kč (stvrzenky lékárny), mobil 200 Kč (doklad o dobíjení), výdaje spojené s nástupem do školy 1 720 Kč (doklad od školy), hygienické potřeby 1 637 Kč (doklad lékárna), výdaje na ztrátu [číslo obč. průkazu] Kč (doklad čl. 30). 9. [jméno] [příjmení] teta žalobkyně (výslech žalobkyně) poukázala žalobkyni od září 2022 do dubna 2023 na její potřeby celkově 25 940 Kč (potvrzení o odchozí úhradě).

10. Poslední známý zaměstnavatel žalované [příjmení] [anonymizována tři slova] [obec] sdělila, že naposled zde byla žalovaná zaměstnána na hlavní pracovní poměr od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2017, který zanikl uplynutím doby. Zaměstnání žalované od září 2022 se nepodařilo zjistit. Z nabídky volných pracovních míst na pozici uklízečka bylo zjištěno, že v [anonymizována dvě slova] jsou dvě nabídky na plný úvazek s mzdou od 17 300 Kč ([právnická osoba]), s mzdou od 20 400 Kč ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno]).

11. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě výživného 4 000 Kč měsíčně a vrácení zadržovaného výživného od insolvenčního správce otce žalobkyně ve výši 49 000 Kč (předžalobní výzva ze dne 20. 4. 2023), na kterou žalovaná reagovala vyjádřením ze dne 4. 5. 2023, jehož obsah byl zjištěn shora.

12. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], neboť potřeby žalobkyně i její majetkové poměry byly dostatečně prokázány nejen výslechem žalobkyně, ale také předloženými doklady a stvrzenkami o platbách. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem žalované, neboť sama žalovaná takovýto důkaz neoznačila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila a současně žalobkyně na provedení tohoto důkazu netrvala. Ačkoliv ve věci nebyl zjištěn zaměstnavatel žalované, vzal soud protokolem ve věci [spisová značka] ve spojení se zprávou [anonymizována čtyři slova] [obec] za prokázané, že žalovaná dlouhodobě pracovala jako uklízečka do roku 2017 a současně nebyly ve věci zjištěny žádné okolnosti, které by jí vyjma měsíce listopadu 2022 (kdy žalovaná pobývala v protialkoholní léčebně viz. její vyjádření k předžalobní výzvě ve spojení s výpovědí žalobkyně, které byl pobyt v léčebně znám), bránily v tom, aby žalovaná mohla pracovat a dosahovat nejméně minimální mzdy stanovené v roce 2022 částkou 16 200 Kč a v roce 2023 17 300 Kč. Dostupnost zaměstnání v místě bydliště žalované v mzdové úrovni minimální mzdy byla prokázána nabídkou volných pracovních míst.

13. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a vzal zjištění učiněná z listin za prokázána, neboť žádná ze stran nevznesla v průběhu řízení námitky správnosti a pravosti listin a zjištění učiněná z listin také vzájemně korespondovala, a to i s výpovědí žalobkyně. Jak bylo shora uvedeno, žalovaná neoznačila žádný důkaz k prokázání svých tvrzení, a to ani ve vztahu k výši plateb obdržených od insolvenčního správce otce žalobkyně. Tato okolnost ve spojení s výpisem z bankovního účtu insolvenčního správce pak způsobila, že soudu byl předložen jediný důkaz o výši poskytnutých plateb (9 421 Kč za období od září 2022 do března 2023), a proto soud vzal tuto částku za prokázanou. Namítala-li žalovaná, že žalobkyně odešla z místa bydliště bez jejího souhlasu a mohla by zde i nadále bydlet, soud vzal výpovědí žalobkyně za prokázané, že žalobkyně měla vážný důvod k opuštění domácnosti spočívající v nedostatečné péči žalované, a pokud v důsledku odchodu narostly výdaje žalobkyni na zajištění stravy a apod. jde o důvodné výdaje žalobkyně. Soud hodnotil výpověď žalobkyně jako věrohodnou, neboť žalobkyně uváděla skutečnosti jak svědčící v její prospěch (např. výše výdajů), které korespondovaly s ostatními listinnými důkazy (např. výdaje o nákupech), tak také uváděla skutečnosti svědčící v její neprospěch (např. opuštění předcházejícího studia z důvodu ztráty zájmu).

14. Podle § 910 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 922 odst. 1 o. z. platí výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 913 odst. 1 o. z. platí pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle §913 odst. 2 věta první o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

15. Při právním hodnocení stanovení výživného žalobkyni soud konstatoval, že žalovaná, která je matkou žalobkyně má vůči ní dle § 910 o. z. vyživovací povinnost. Výživné lze žalobkyni přiznat dle § 911 o. z. od 1. 9. 2022, neboť žalobkyně není schopna se sama živit pro denní soustavnou přípravu na budoucí zaměstnání na [anonymizována čtyři slova] [obec]. Soud nehodnotil toto studium jako bezúčelné, neboť umožňuje žalobkyni dosáhnout vyučení v oboru, které doposud nemá, díky čemuž žalobkyně dosáhne na větší a lepší možnosti uplatnění na trhu práce. V souladu s § 922 odst. 1 o. z. mohlo být výživné přiznáno jen tři roky zpětně od podaného návrhu, tedy maximálně od 27. 6. 2020 a požadovávala-li žalobkyně stanovení výživného od 1. 9. 2022, žádala zvýšení výživného dle § 922 odst. 1 o. z. v tříleté lhůtě. Při určení rozsahu výživného za období od 1. 9. 2022 do doby vyhlášení rozsudku hodnotil soud schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalované, přičemž vyšel z prokázaných zjištění, že žalovaná měla od září 2022 jen dvě vyživovací povinnosti – k žalobkyni a nezletilému [jméno] [příjmení] narozenému [datum], když vyživovací povinnost ke zletilému [jméno] [příjmení] a zletilému [jméno] [příjmení] již odpadla. Majetkové poměry žalované mohly být dle § 913 odst. 2 o. z. tvořeny výdělkem žalované nejméně ve výši minimální mzdy v roce 2022 16 200 Kč měsíčně a v roce 2023 17 300 Kč měsíčně s tím, že pokud žalovaná takového příjmu ve skutečnosti nedosahovala, vzal soud v úvahu to, že takový příjem by žalované náležel, kdyby využila pracovních nabídek v místě svého bydliště. Vzdala-li se žalovaná tohoto příjmu, tím že nepracuje a nebrání jí v tom vážný důvod (tento důvod prokázán nebyl), nelze postoj žalované přičítat k tíži žalobkyně a pro určení výživného soud vycházel z příjmu, kterého se žalovaná bez vážného důvodu vzdala. Tyto majetkové poměry, schopnosti a možnosti žalované hodnotil soud ve vztahu k odůvodněným potřebám žalobkyně tvořenými od září 2022 nejen běžnými výdaji na ošacení 8 108 Kč a stravné 400 Kč měsíčně, ale také zvýšenými výdaji dojíždění 1 000 Kč měsíčně, učebnice a psací potřeby 5 269 Kč, pracovní oblečení do školy 3 000 Kč a výdaji na rovnátka a ostatní hygienické potřeby. Současně soud zohlednil i podíl otce žalobkyně na výživném ve výši 3 000 Kč měsíčně i výši brigádnického přivýdělku žalobkyně 4 000 Kč až 5 000 Kč měsíčně a konstatoval, že potřebám žalobkyně i majetkovým i osobním poměrům žalované odpovídá výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně.

16. Stanovením výživného zpětně od 1. 9. 2022 vznikl žalované na výživném dluh za období od září 2022 do 31. 7. 2023 ve výši 33 000 Kč (11 měsíců po 3 000 Kč měsíčně). Na dlužné výživné však byla započtena platba poskytnutá žalovanou ve výši 10 200 Kč (část z celkové platby 14 500 Kč), která byla žalovanou při plnění určena dle § 1933 odst. 1 o. z. jako plnění na její dluh – viz. vyjádření k předžalobní výzvě), a proto byla celková výše nedoplatku určena jen částkou 22 800 Kč. Při stanovení lhůty plnění přihlédl soud nejen k přednostní povaze pohledávky na výživném k době, která uplynula od předžalobní výzvy (duben 2023) i majetkovým poměrům žalované a konstatoval, že žalované byla již poskytnut dostatečný časový prostor, aby si obstarala peněžní prostředky na úhradu výživného, jehož nárok sama nezpochybňuje, a proto určil lhůtu jen v délce jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí soudu.

17. Domáhala-li se žalobkyně stanovení výživného ve výši 3 500 Kč měsíčně, soud žalobu částečně zamítl o dalších 500 Kč měsíčně tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, dle § 913 odst. 1 o. z. s ohledem na přivýdělek žalobkyně, výši výdajů žalobkyně, výši výživného od otce i nízké majetkové poměry žalované, které také nemohou být výrazně dotčeny případným krátkodobým nájmem bytu ve vlastnictví žalované, neboť žalovaná má jen jeden byt a pokud by jej pronajala, vznikaly by jí náklady na obstarání jiného bydlení.

18. Při právním hodnocení nároku žalobkyně na vydání zadržovaného výživného od otce, soud konstatoval, že výživné i za dobu nezletilosti dítě, je jeho nárokem a druhý z rodičů je pouze platebním místem. Výživné musí být vždy spotřebováno ve prospěch dítěte, a pokud se spotřebováno na úkor dítěte, je osoba, která z toho měla prospěch povinna dle § 2991 odst. 1 o. z. dítěti vydat oč se obohatila. Ve věci bylo prokázáno, že žalovaná obdržela platbu na výživném pro žalobkyni ve výši 9 421 Kč, a to v době od září 2022, kdy žalované neposkytovala žádná plnění a kdy žalobkyně z vážných důvodů opustila bydliště žalované. Žalovaná je dle § 2991 odst. 1 o. z. povinna tuto částku 9 421 Kč žalobkyni vydat. Jelikož však v mezidobí z této částky vydala již 4 300 Kč (určeno dle § 1933 odst. 1 o. z. jako plnění na tento dluh), trvá její povinnost k zaplacení částky ve výši rozdílu 5 121 Kč, kterou ji soud uložil výrokem III. tohoto rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o.s.ř. podle kterého přiznal soud žalobkyni plnou náhradu nákladů, neboť byla neúspěšná jen v poměrně nepatrné části (pro částku 500 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2022 do 31. 7. 2023, tj. 5 500 Kč – 12% z celkového nároku 43 621 Kč z totéž období). Náklady řízení do doby právní moci usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] o ustanovení zástupce žalobkyni dle § 30 odst. 1 o.s.ř., představovaly důvodně vynaložené výdaje ve výši 13 144,06 Kč. Ke dni tohoto rozhodnutí usnesení o ustanovení zástupce doposud nenabylo právní moci. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 621 Kč sestávající z částky 2 860 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 7. 2023 náhrada 504,06 Kč za 38 ujetých km v částce 304,06 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. Při stanovení tarifní hodnoty 43 621 Kč postupoval soud dle § 8 odst. 2 a.t., když vycházel ze součtu hodnot plnění (38 500 Kč – výše peněžitého plnění od 1. 9. 2022 do 31. 7. 2023 11 x 3 500 Kč, obdobně jako při vyčíslení dluhu, a 5 121 Kč – výše peněžitého plnění na vydání bezdůvodného obohacení) a současně vzal v úvahu i délku tříletého studia žalobkyně, díky které nejde o plnění na dobu delší než pět let ani o plnění na dobu neurčitou. Soud má za to, že takto stanovená výše tarifní hodnoty lépe odpovídá hodnotě právní služby dle § 8 odst. 2 a.t., která byla předmětem řízení do vyhlášení rozhodnutí prvního stupně. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, aby se plnění dostalo žalobkyni v přiměřené době a současně byla žalované poskytnuta delší doba k úhradě pohledávky, která není přednostní na rozdíl od pohledávky na výživném.

20. Jelikož ke dni rozhodnutí soudu nebyla známa výše nákladů ustanoveného zástupce rozhodl soud dle § 149 odst. 2 o.s.ř. o povinnosti žalované, která byla ve věci převážně neúspěšná zaplatit státu vzniklé náklady ustanoveného zástupce žalobkyně.